Kočičky si na sebe nejdřív musí zvyknout (taky poznat pach té druhé) a naučit se mluvit stejnou řečí. To většinou chvíli trvá. Dejte jim prostor, aby měli ze začátku každá svou zašívárnu, kde se před tou druhou můžou schovat. U nás na sebe holky nejdřív taky prskaly, pak se pár dní vyhýbaly obloukem a okukovaly se z dálky a přátelství začalo vznikat asi po týdnu.
Fackování mezi kočkami by nemělo vadit, ony mají na rozdíl od nás kožich. Vymezují si tak prostor před tou druhou kočkou.
Ale přiznám se, že jsem do seznamování našich kočičáků jednou taky zasáhla, když už se mi jejich první reakce zdála až moc agresivní (hlas přejde z vyhružného syčení a vrčení do vřískání, další reakce by byla po sobě skočit a tomu sem chtěla zabránit), přinesla jsem kočičí hračky, peříčka a bublifuk a začala jsem před kočkama blbnout a vyzývat je ke hře - to fungovalo dobře, jedna si začala hrát a druhá nás pozorovala, co jsme to za magory, ale na stres, strach a agresi zapomněly obě. Jídlo nebo nějaké ňaminky můžou taky fungovat jako relaxační aktivita, ale to hraní je asi účinnější.