slecnanikdo napsal(a):
Utratit???? A proč? Pes nemůže za tvoji blbost. Jak můžou dva psi žrát z jedné misky? Navíc při takovém velikostním rozdílu. Jiného psa by možná je chňapl, ale u čivavy je to něco jiného!
A ještě jsem nějak nepochopila, co by si tvůj pes měl uvědomit. NENÍ TO ČLOVĚK, TAKŽE SI NIC NEUVĚDOMUJE!

Nezlobte se na me mila "slecnonikdo", ale dle me jste prestrelila. Jak by nemohli dva pejsani zrat z jedne misky? Z jakeho duvodu - velikostniho? A co kdyz jsou ve stejne velikostni i vahove kategorii. I pote nemohou byt vedle sebe .... ??? Jinak si opravdu myslite, ze pes je "vec", ktera nedokaze premyslet? I PES si uvedomuje co dela, proc jinak ma vycitky, kdyz se vycura, kde nema, kdyz provede neco, co se Vam zrovna nelibi .... nikdy jste nevidela ten "psi" vyraz???

daisy napsal(a):
Tak naposledy, vážená paní. Pořád jste se oháněla jistým zájemcem, když jsem po vás chtěla jeho jméno (nemusela jste ho zveřejňovat zde všem na očích, mohla jste se mi ozvat na email) - nic.
K vašim moudrým názorům: Yago určitě nebude v útulku pořád. Je to starý pes a věčně žít nebude.
Správně uvádíte, že do nikoho nemůžeme vidět. To opravdu nemůžeme, ale vzhledem k mnoha velmi špatným zkušenostem prostě pokud máme pochybnosti, tak raději "zariskujeme" tak, že psa neumístíme, než ho pak složitě hledat na neexistující adrese (to se stalo), dohadovat se s pěstouny o vrácení psa po zjištění, že zvíře je chováno v naprosto nevhodných podmínkách hraničících s týráním (to se stalo) příp. se dozvědět, že zvíře je mrtvé (a nemyslím utraceno z vážných důvodů) (to se stalo).
Jinak k vaší poznámce - Chce to trochu zariskovat - jak si takový "risk" představujete? Uvedla jste, že znáte Yagův příběh (ostatně, zná ho každý návštěvník našeho útulku nebo našeho webu,ale to není podstatné...). Že víte, u koho byl, tedy první "majitel", i u koho byl potom. Takže znovu se ptám - JAK máme v případě Yaga "zariskovat"? Třeba jako pan R.D.??? Že umístil psa k ženě, která ho využila pouze jako krycího psa pro svou fenu, a pak ho vyhodila na ulici, zmateného a vyděšeného uprostřed rušného města!!?? Mimochodem, stejná "dáma" po porodu vyhodila i fenu! Takže třeba takhle máme riskovat?
Tak to vás zklamu, to raději opravdu - nenajde-li se vhodný zájemce - necháme psa dožít v útulku.
Jedná se o starého psa, který má velmi nevyrovnanou povahu. Proto jsme přísní při výběru nové rodiny, kde by měl Yago strávit zbytek života. To nemluvím o tom, že za ty 4 roky co je pes v útulku, o něj zas tak velký zájem nebyl! Pár lidí se na něj ptalo, ale absolutně netušili nic o plemeni ani o tom, jak se chovat ke psovi s "problémovou" povahou, navíc vše vždy okamžitě skončilo, když se dozvěděli, jak je pes starý. Důvody, proč nebyl pes vydán vám, sama moc dobře víte!!!
Odmítám s vámi již diskutovat, smiřte se s tím. Jak jsem uvedla dříve, pokud se vám něco nelíbí a jste přesvědčená, že vy byste vše dělala líp, nikdo vám nebrání. Založte si útulek! Moc bych vám přála poznat tu "nádhernou" práci, kdy neznáte víkendy, Vánoce, dovolenou, kdy trávíte večery nebo brzká rána hledáním vyhozených a/nebo zraněných psů (a koček a volně žijících zvířat) po lese, poli nebo v ulicích měst, kdy trávíte své již tak omezené volno ošetřováním nemocných zvířat, o běžné každodenní práci (úklid,krmení...) nemluvě. Vydržte to měsíc, půl roku, rok, pět let, deset let!!! Pak přijďte a můžeme si pohovořit, jak se vám to líbí. Pak byste třeba pochopila, že poslední, co byste při takovém vypětí a stresu "potřebovala a chtěla" je jet hledat umístěného psa, řešit, proč ti původně tak milí lidé psa chovají na řetězu v "hnoji", příp. se dozvědět, že to zvíře, o které jste se s láskou starala, věnovala mu i péči nad rámec (ve volném čase výcvik, procházky, výlety...), je mrtvé. V lepším případě toho lidmi znovu a znovu zklamaného psa vracet do útulkového kotce, protože "utíká, neposlouchá, nemá rád děti, honí slepice, stěhujeme se, je moc velký, je moc malý, už ho nechceme, moc štěká, vůbec neštěká, nehlídá, hlídá moc......." a další a další mnohdy zjevně nesmyslné důvody. A každý další den číst v jeho věrných očích tu zoufalou otázku... "Proč?" ...
Přestaňte se starat o Yaga, tímhle mu absolutně nijak neprospíváte.
Děkuji za pochopení a přeji hezký den.

Dekuji Diasy za vycerpavajici odpoved. Myslim, ze pro vsechny diskutujici je naprosto dostatecna. Behem teto diskuze jsem byla malinko "na vazkach" jelikoz pribeh Yagiho vubec neznam, byt jsme bydlela necelych 20 km od Trebice. Jen Vam chci napsat, ze si nesmirne vazim Vasi prace ... cokoliv delate pro ty vsechny "chlupace" a patri Vam veliiiiikyyyyy dik ... preji spousty uspechu ........

hehe napsal(a):
Peeto, trochu mi chybí zamyšlení nad tím, jak budou reagovat tvoji " dočasní " opatrovníci. Vyrazila jste z domova nahonem a psa " šoupla " rodičum, kteří psa evidentně opatrují s láskou. Myslela jste především na ně? To že vás pes vítá je naprosto v pořádku, ale nebylo by více férové, nechat psa tam, kde je / pokud s tím rodiče počítají / a pořídit si jiného ? Ale ne že za rok otěhotníte, nebo se odstěhujete na jinou planetu a pes zbyde zase u rodiců.Psovi ted nic nechybí. Zeptala bych se rodičů, co oni na to. Pokud začnou brečet, že bez psa umřou, není co řešit.Pes zůstane tam, kde je. Konečně převzali za něj bez váhání odpovědnost, takže je vlastně adoptovanyý. tečka. Pokud se ho lehce vzdají také není co řešit.pomohli vám v krizi, poděkujte a psa vezměte k sobe. Pokud to bude 50 : 50 , hodně zvažte, jeslti se to zase za pul roku nezmění... Jste asi hodne mladá a život před sebou, zaměstnání po Evropě .. nechcete mít zatím psa na dálku a trochu počkat, až budete mít větší jistotu.. Helena

Mila Heleno, dekuji Vam za prispevek. Narazila jste na jednu vec, kterou ja zapomnela uvest, takze dekuji a vse uvadim na pravou miru. Vite, ja se jako prvni ptala rodicu ... souhlasili, teda rekli, ze jim je to v podstate jedno. Jenze ja mam pocit, jestli to nahodou nerekli jenom proto, ze vedi, ze mi ten muj pejsa chybi. Vite, nechtela jsem ji jim jen tak "soupnout" jak pisete / a mate pravdu /, protoze oni nikdy kladny vztah k psum a navic tem chovanym doma nemeli. Ale v podstate se nabidli. Nechci to rozebirat uplne do detailu. VIm, ze to finalni rozhodnuti asi bude na me, ale jen me zajimal nazor ostatnich. Jinak jste me moc potesila ... kez bych byla hodne mlada Moc dekuji za nazor

eva schejbalova napsal(a):
Jestli jste si jisti, že je jí i bez Vás fajn, co si takhle pořídit nové štěňdo z domácích (zahraničních) zdrojů? To Vám určitě dodá dostatek chuti do života:-)

Urcite se ma fajn, teda dle meho, do jeji hlavinky nevidim. Vite, ja nad tim premyslela ... nad jinym pejskem. Ale nejak bych si pripadala jeste hur. Prvni zrada, ze jsem ji opustila a druha, ze si poridim "nahradu". Ja vim, ze by to po navratu mozna ocenila, ze bude mit kamose ... Neco takoveho jsem planovala, ale asi bych to mela nechat az na "doma". Aby spolu vyrustali ... Jinak moc diky

Zdravim, resim ted velke dilema a rozhodla jsem se poradit s odborniky. Pred necelym rokem jsem odjela s manzelem do zahranici /ne navzdy/, ale bohuzel opustila i nasi fenecku. Ja vim, nebylo to vubec hezke, ale bylo to strasne narychlo a ze zjistnych duvodu ... ale bylo a stale je o ni pekne postarano. Takze moje rodina se o "nasi" princeznu stara velice pekne, ale problem je v tom, ze ja strasne stradam, chybi mi ... Podminky na to, abychom si ji vzali s sebou tenkrat nebyly, ale ted se tak nejak zacalo blyskat na lepsi casy. Takze, moje otazka je? "Vytrhnout" sveho bafika z prostredi, kde je od stenatka zvykle a privest do jineho prostredi, s jinymi navyky, jinou reci, anebo ji nechat na starost rodine? S nami - myslim tim manzela a me, by ji bylo urcite taky fajn. Oba jsme sice zamestani, ale "doma v cizine" se v podstate mijime, takze pejsa by nemel o nasi spolecnost nouzi. Prostredi je ted naprosto vyhovujici, kolem bytu trava, nedaleko park. Jenze na nase princezna se "zamilovala" do fenky meho brachy /RTW/ a vychazeji spolu vazne bajecne - dokonce "odchovaly" stenata RTW, travi spolu vetsinu casu na zahrade .... Strasne moc mi to moje zlaticko chybi, ztracim na vaze, ale snazim se v prvni rade myslet na ni, aby ONA byla stastna ... s nami. Tak co radite, prevezt nebo nechat doma ??? Predem dekuji za "objektivni" nazory. Peeta PS: jinak chci jeste poznamenat, ze kdykoliv prijedeme domu, tak po me i manzelovi naprosto sili, nehne se od nas ani na krok a s mamkou uz ani nechce spat v posteli. Od stenatka jsem se ji venovala opravdu dost a znate to - rodina je z trosicku starsi generace ... probehnuti na zahrade je dostacujici. Moc dekuji Peeta