ryzáček napsal(a):
Mi třeba kobča dělala to, že když šla s koňmi ven v čele (případně někdy i sama bez koní), v určitých místech se prostě sekla, otočila se a nic s ní nehlo. Někteří jedinci to zkoušeli "silou", jakožto nejdeš, použiju silnější pobídku + bič, to se začala taky vztekat a začala couvat někam do příkopy. Jediné, co mi pomáhalo, ji bylo otočit zády k tomu místu a couvat, klidně i pár metrů. Pak otočit zase zpět, pobídnout a buď šla, nebo se zas "šprajcla", takže zase couvala. Vyjížďky pak bývaly o ničem, protože se nešlo jen kochat krajinou, ale hlídat ji, protože to dělala na různých místech.
Změna přišla na puťáku. Byla na neznámém místě s cizími koňmi, první den zas dělala cavyky, druhý den to zkusila jednou a zbytek puťáku chodila první na zahozené otěži a vůbec ji netrápilo, že jde v čele, nebo že ji ostatní koně nestíhají. Musím zaklepat, že tento stav trvá do dnes, bez problémů vleze všude. Asi to jen chtělo další životní zkušenost někde daleko venku, kde prostě musela jít a věděla, že se jí nic nestane. Držím vám pěsti, doufám, že brzy budete spokojená jako já

Krásný výhled z kobči :) muselo to být fájn ! Děkuju za podporu.

kallisto napsal(a):
Nečetla jsem vše, ale zkusila bych následující. Chodit směrem kterým přejde ochotněji a jakmile to půjde, zůstat v tom příkopu stát. V tom ďolíku. Tam ji pochválit a odměnit. A to zkoušet pak dál. V ďolíku třeba otočit a přejít nazpátek. A zase znova. Pak pomáhá stádový pud, pokud vás půjde víc tak ji nechat jít jako poslední. Odcházející stádo by ji mohlo samotnou přimět příkop přejít. Další možnost je vzít lonž a stoupnout si tam s dobrotou do ruky a být trpělivá a důsledná.

V ďolíku se moc stát a otáčet nedá-není to tolik široké. Za koňma v tomto případě rozhodně nejde. Jednou jsme zkoušeli jí tam i nechat a s ostatními konmi odjet trochu dál s tím že teda skočí za náma, ale ona místo toho utelka takže to bylo naposled co jsme to takhle udělali. Na mlsky jsem to taky zkoušela a na to jaka to je žíravina a za kus rohlíku by i kotoul udělala v tomto případě to s ní ani nehlo. Ale děkuju za rady.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nojo, jenže to jsou věci, kam se jim nechce prostě opravdu ze strachu.
Já teď řeším jinou libovku - mám mladou bojavou, hodně citlivou a vnímavou kobylku. Hodně charakterní, nechá se přemluvit ke kde čemu, ale je prostě vidět, že se bojí, vyleká ji i maličkost. Funguje dobře na sed, bojí se o hubu - otěže skoro netřeba používat - stačí jen velmi lehký kontakt. V přítomnosti koně je celkem v pohodě, sama je daleko bázlivější. Snaží se být poslušná, spolupracující, vyhovět, ale když jí člověk vezme od stáda, je cítit, že prostě nemá v člověku takovou oporu jako v druhém koni.
Vedle jízdárny rostou keříky, které jsou ale již na cizím pozemku (s pánem se moc jednat nedá...). A kobyla začla být hysterická, když se do keříků začnou slétávat ptáčci, kteří tam mají útočiště a odmítá kolem chodit (na ruce, i pod sedlem). Takže jsem teď v situaci, kdy - bych potřebovala dělat na jízdárně, protože tam je na dohled jiný kůň a ona je v klidu a dokáže se soustředit na jezdce, ale zas pokud tam prolítne pták a zakrákorá, tak ona zas začne čumět. Pokud pták krákorá ze křoví, je to konečná. Lítá okolo nebo stojí napružená čelem ke křoví, buší jí srdce...prostě panika. A pokud jdeme pracovat mimo areál, nemá tam dalšího koně a tedy je nervózní, nedokáže se patřičně uvolnit, na čemž pracujeme, abychom se mohly posunout ve výcviku dál.
Kdyby někoho napadlo v místě pamlskovat, tak je to zbytečné - není to ten úplatný typ. Pokud je v tenzi, tak v ní prostě je a musí se z ní dostat "sama" (po svém způsobu nejraději útěkem, což jí samozřejmě nenechávám..) málokdy se nechá v tu chvíli zaměstnat něčím, aby nemyslela na původce strachu.
Nápady? :) díky.

Kobyla někdy spíše podobně vymýšlí. Taky máme kolem jízdárny keře a někdy si prostě řekne že tam určitě něco je i když někdy není. To pak místo objíždí až ke druhé straně jízdarný nebo utíka od tama. Jednou něž jsem na ní sedla se zase na to místo blbě dívala a tak jsem jí nechala stát a sama šla ke kěřům. Začala jsem dělat trochu kraval aby popř nějakej ptáček od tama zmizel. Když viděla že tam nic není tak se ani nebála. Ale řekla bych že můj případ je spíše takový že kobyla si vymýšlí. Stejně asi tak, jako když kolem nás jede auto jak blázen a děla hluk tak to jí nevadí, ale když jde kolem nějaké slepičky která je jinač zbarvená (v létě měla ve výběhu zatoulanou slepičku hnědou) než ta, kterou zná tak to znamená že jí chce určitě ublížit a kobča se musí rychle zachránit. :D Nevím co by pomohlo vaší kobylce, protože čím dál tím víc vidím případu že každý kůň je jiný.
Možná mě napadá...jsou na tom křáku lístky, které by mohla kobča sníst ? Že byste jí utrhla kus větvičky a dala jí ho sníst a kobylka by zjistila, že ten keř může spapat a šla by si pro další větvičku nebo tak. :).

polárka.15 napsal(a):
Přesně jak píše tony. Jezdila jsem kobylu - a moje to taky dělala. Potok - potůček, cca 50 cm na šířku, mělký, krásný vlez i výlez - takový ten typický hezký lesní, a kobyly to nešly. Stála jsem u toho potoku i hodinu (a to bývalo i déle), bylo to "přemlouvání po dobrém", potom důrazně po dobrém, potom po zlém, potom zase na uklidnění po dobrém. Střídání vztekání a klidu. Až ten kůň povolil (já nikdy!) tak neskutečná pochvala - až sakra přehnaná a šlo se dál. Jak ze sedla, tak nožmo (ale snažím se to vyřešit vždy ze sedla. Protože v "sedle" je problém, pak vezmu koně solo na vazáku na procházku a půjdu to po svých a budu chtít, aby to přešel se mnou - další varianta). Takhle několikrát za sebou. Kůň pochopil, že to jinak nejde, takže původně z hodiny to byla půl hodina, potom 10 minut, potom pár zaváhání a poté už suverénní přejití. Potom jsme se naučily v tom stát v klidu a bylo vyhráno, dokonce si to zamilovaly.

Takže vydržet, rozhodně neotáčet se a jít jinam.

Vidím, že všichni to vidí podobně. Jsem zvědavá jak dlouho nám to potrvá. Pak se nad tým doufám jenom zasměju jaké jsem měla problémy :D děkuju :).

Lina225 napsal(a):
Přidávám se k metodě nenutit násilím nebo bičem, ale vytrvat v souboji nervů. Takhle jsem to řešila, když se mi kůň otočil a snažil se mě odvézt zpátky do stáje. Prostě musel stát na místě s nepříjemně krátkou otěží, která mu bránila odejít do nechtěného směru a pokud se mu povedlo pár kroků ke stáji, byl zacouván zpět. Takhle se tam vztekal až do chvíle, kdy byl ochotný otočit se zpátky směr vyjížďka a v tu chvíli následovalo okamžité povolení tlaku a pochvala. Zkusil to ještě párkrát a doba vztekání se postupně zkracovala. Prostě mu došlo, že stejně nevyhraje. Dobré je i trénovat formou - když poslechneš, můžeš jít domů, nebo jezdec sesedne. Pro koně je největší odměna konec práce.

Dobře, taky moc děkuju.

gitule vrtule napsal(a):
Plně souhlasím-hlavní je neustoupit a trvat si na svém.Ale jak říkával můj děda-trpělivost přináší růže a úspěchy k tomu

Dobře děkuji :).

sisi58 napsal(a):
Tak to jo, já měla obavu, že jinudy nemůžete
To se časem poddá, chce to neztratit nervy. A raději nacvičovat směrem domů

Nene to ne, ale za příkopem je cesta, která není tak tvrdá oprotí tě, po které musíme jít, když nejdeme přes příkop. :).

sisi58 napsal(a):
A to se jinudy domů a z domu nedostanete, že musíte ausgerechnet přes příkop?

Je to zkratka a taky pořád nechci jezdit jednou a tou samou trasou :).

tony-jcb napsal(a):
Jde spíš o to aby jsi tam nejela a nebyla nervní že musíš bejt ta hodinu ve stáji

Dobře děkuju moc :).

Děkuju za radu :) menší háček bude asi v tom, že denně s ní být nemůžu.

Zdravím. Kobyla vyloženě nechce jít přes příkop i když ví, že se jí nic nestane. Povrch se nijak neboří a příkop taky není nijak hluboký. Když jde směrem domů tak ho ještě nějak skočí, ale když jde na druhou stranu nic s ní nehne. Ani po dobrém a po zlém už vůbec ne, začne se více vztekat. Ještě dodám že už ho párkrát skočila, ale po dlouhém boji. Ze země za rohlíkem taky nejde, za druhým koněm taky ne. Už nevím co dělat. Za každou radu budu ráda.

Zdravím,
pohybuje se na trhu nějaká dobrá encyklopedie, atlas či jiná kniha o ancistrusech ?
Moje představa : něco málo o chovu, ale hlavně obrázkový popis variant atd.

Děkuji za odpovědi

Dobrý den, o akvárium bych zájem měl.
Odkud jste ?

Dobrý den,
3,5 měsíční kocourek Ragdoll. Všiml jsme si že asi tak polovina fousků na čumáku se mu láme, jsou tvrdé max tak 1,5 cm dlouhé víc nemají šanci vyrůst. Dorostou ještě časem, zůstane ? Proč se to vůbec děje ? Kocourka už jsme si tak přivezli, chovatelky jsem se ptal bylo mi řečeno že dorostou, ale pořád se lámou. Krmivo Orijen Kitten + domácí strava (ryba,kuře,rýže,zelenina)

Děkuji za odpovědi.