Chjo, takové rady: "se zeptej někde nějakého chovatele", to pak jsou tady ty internetové diskuse k ničemu...

No nic, má roční zkušenost s cholmogory. Loni jsem koupil ještě neopeřená housata. I když měly k dispozici dost prostoru a přes den i dost klidu (málo lidského kontaktu), takže třeba "češky" nám v takových podmínkách před x-lety nehorázně zdivočely, tak tyto krásně reagovaly a vždy přišly na zavolání třeba si i jen tak "pokecat".
No a pak husy dospěly. To už pak zejména houseři zkoušeli, co si můžou dovolit. Na cizí lidi jako vzteklí psi a i já s otcem si musíme hlídat nějaký ten osobní prostor a zejména, když je člověk zády, tak po očku je sledovat..
Tuto "agresivitu" nebo spíše sebevědomí ale neberu nějak negativně - po statku nám běžně chodí lišky i přes den, ale ztráta nebyla žádná. Samozřejmě, že teď už proběhly nějaké "manipulace" a zabíjení, takže jsou už zkušenější, klidnější a opatrnější, ale uvidíme, jak při dalším hnízdění.
Na počátku letošního roku jsme husy rozdělili na dvě trojky (houser a dvě husy). Tyto husy by měly dospívat až ve dvou letech, ale oba houseři pojímali a husy nesly vejce. Nicméně po jednom houserovi bylo oplozeno až několik posledních vajec. Takže letos byla housata prakticky jen po jedné trojce.
Husy sedí perfektně, na podkládku vydrží i déle než je doba inkubace. Pokud chceme aby si husa vejce vyseděla sama, tak doporučuji chov v páru. Protože jinak si husy podnáší a pak je v tom chaos. Resp. vždy začne sedět první jedna husa a druhá ještě nese. Sedící husa má snahu tu druhou odhánět, takže se dá zkusit narafičit podkládek do druhého hnízda a třeba druhá husa začne nést tam. My jsme v tom měli 50% úspěšnost - jak na potvoru nám to zafungovalo v trojce s neplodným houserem..
Jsou to celkem dobří rodiče, ale jak jsou velké, tak jsou dost nemotorné a tak je dobré, když jsou housata "čerstvá" je nechat co nejvíce v klidu, jinak se dívají po vyrušovateli a šlapou si po housatech, která se jim motají pod nohama, to platí více o houserech. Samozřejmě, píšu o ročních husách, jak budou starší, tak se to třeba zlepší..
U housat jedna důležitá věc - potřebují neustálý přístup k jádru (pšenici) a dávali jsme jim i granule pro výkrm vodní drůbeže (někdo nám to poradil). Proto je lepší je mít z počátku na pastvě v menší ohradě, aby rychle rostoucí housata měla dobrý přístup ke krmivu. My jsme jednu husu s housaty dali na velkou pastvinu a ona s nimi odtáhla na druhou stranu pryč od krmení i od vody. Přístup k jádru tedy měly až večer a to bylo špatně - byla tam dvě andělská křídla a husy z této skupiny mi přijdou i takové menší... Prostě v období růstu, sebelepší pastva u těchto hus jádro nenahradí.

honzapm napsal(a):
Asi vás překvapím, ale - světě div se - ani spojením dvou fenotypově dokonalých
jedinců v žádném případě nevzniká 100% stejně dokonalých potomků.
To byste koukal.

Ale nepřekvapíte :-) Hodně jsem to zjednodušil, ale určitě je to mnohem snazší cesta.

Všem děkuji za účast v diskusi. Návrat ke kočinkám je pro mne relax, zábava a odklon myšlenek od každodenních pakáren. Jak budou nějaké novinky, tak se rád v tomto vlákně pochlubím :-)

V.

Jojo, to je zase něco úplně jiného.
Zase na druhou stranu koupit si někde perfektní jedince a jen z nich produkovat kuřata na výstavy, tam pak není žádná chovatelská práce.. Opravdu myslíte, že selekcí v dalších sezónách se z tohoto "materiálu" nikam nepohnu?

Tak se musím omluvit, ale dnes jsem to nezvládl, ale včera, jak jsem fotil ty stříbrné černě lemované, tak se mi na jednu fotku přimotal kohoutek i slepička. Měly by to být žluté bíle tečkované..

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Ty žluté jsou z kmene č. 3. Jestli bude dnes čas, tak přes den nafotím staré i mladé.

To Bodlinka: Tak když se po skoro celostříbrném otci vyloupl jeden ze tří kohoutků už napůl černý, tak nějaká naděje tam snad je. Třeba jeden z deseti kohoutků. Ale to budu muset dát do líhně všechna vajíčka, co posbírám XD

No a jejich potomci. To i já poznám, že tady není blbě jenom kresba. Ten druhý kohoutek, kdyby nebyl takový nebojácný, tak už není...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Tak tady jsou.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Okok, máte pravdu, co se tak dívám. Ale vyřazovat je nebudu. Tenhle je aspoň tak na půl cesty a příští rok, když se zadaří více kuřat, tak třeba se vyloupnou už typičtější kohouti.
Teď se skoro bojím tady dát fotky dalšího kmene. Ale co už.

JÁty napsal(a):
kříženci barevných rázů....
stříbrně koroptví kohout by měl mít černá prsa s úzkými stříbrnými lemy.
Podobná zvířata nabízela onehdy na fb jedna byznysmenka...

Tenhle už by šel, ne?

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

No právě, ta černá chybí. FB nemám, byly to inzeráty tady na ifauně, ale pokud je z jižní Moravy, tak to bude ona. Mám od ní ještě dva další kmeny, které nahodím příště...

Děkuji za reakce. Vypadá to tedy tak, že budu zkoušet. Naštěstí jsem si nechal více slepiček. A po dlouhých zimních večerech budu studovat tu genetiku. Teda, jak se znám, tak dříve se výsledku doberu praxí

Ale nekončím, mám těch dotazů více :-)

Pořídil jsem si ještě další tři kmeny kočinek. Samozřejmě, každý jiný.. Vzhledem k pokročilé sezóně jsem z nich už moc kuřátek nezískal.

Kmen č. 1 - potřeboval bych poradit název barevného rázu, tedy pokud to není nějaký nepodarek. Vzhledově to jsou pěkné slepičky. Oproti ostatním kočinkám jsou drobnější, i kuřátka byla menší. Takže asi britský typ, jak jsem se někde dočetl. Měly by to být stříbrně koroptví vlnité, ale ti kohoutci jsou nějak moc stříbrní..? Přikládám fotky dospělého kohouta a odchovaného kohoutka a slepičky.
Děkuji :-)

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Nepomohlo by něčemu když ještě upřesním, že kuřata těch bílých neměla žluté chmýří, ale takové šedivé. A některým dospělcům sem tam "prosvitne" černé pírko. Jen mne tak napadlo, zda to alespoň nezúží výběr v genotypech...

Já si ji nevymyslel, prostě se mi líbí, tak jsem si je pořídil :-)
Ve vzorníku jsem právě viděl více genotypů u bílé barvy, ale myslel jsem si, že to je pro různá plemena a někdo mne navede na ten správný nebo lépe rovnou nahodí výsledek.
Takže zdrobnělá kočinka bílé barvy může těch genotypů mít více variant. To jsem nevěděl.

Zdravím všechny.
V průběhu roku jsem si pořídil několik kmenů zdrobnělých kočinek v několika barevných rázech. Na některých je vidět, že by jim neuškodilo přilití nové krve, ať už z důvodu imbreedingu a nebo zlepšení typu.
A proto se obracím na zdejší znalce genetiky. Tedy začal bych lehčími dotazy, myslím, na zahřátí:
Můžu na bílé slepičky pustit modrého kohouta? Co mi z toho bude padat? Jasný, bílý kohoutek se občas dá sehnat, ale když už toho modrého mám k dispozici.
A hned druhý dotaz - bílý kohoutek na černou slepičku?
Samozřejmě nechci produkovat paskvily, takže pokud napíšete, že to nejde, tak to takto křížit nebudu. I když, kdyby se to v další generaci dalo "vyčistit" tak by to za to asi stálo..?
Předem děkuji moc za rady k tématu!

Já cca před hodinou zvedl, při pochůzce na poli, deset jeřábů. Neměl jsem sebou dalekohled a bylo to proti sluníčku, takže kdyby se neozvali, tak bych o nich ani nevěděl Pěkně se nám tady na dálném severovýchodě šíří...

Pohled laika:
Mě příjde, že tady píše pár jedinců, kteří na ostravské burze nikdy nebyli, ale mají jasno o její návštěvnosti.
Tam, když přijde člověk na 8:00, tak se postaví do fronty, kde je dobře 200 lidí. Za pár minut je vevnitř (výborná práce pokladen) a když za hodinu vylezu, tak ta fronta je tam pořád!
Jistě se tam protočí pár tisíc lidí. Pohodlné, kryté prostory, spousta místa.
Prodejci v akva a tera části si jistě nestěžují (jezdí i Poláci).
Sám nejsem (zatím) "ptáčkař", spíše fanoušek a tady si to jenom pročítám. Ostravské burzy se ale musím zastat. Jsem akvarista, teď už tam nejezdím pravidelně, naposledy loni na podzim, ale jsou tam stále davy lidí (vím z akva diskuzí). Když jsem tam tedy byl naposledy, tak jsem se musel k různým stolkům protlačovat. Pak jsem ze zvědavosti nahlédl k ptáčkařům, no nebylo tam úplně prázdno, ale podle mne celkem ospalo.
Kdyby jste argumentovali jenom tím, že Přerov a Kroměříž je prostě tradice. OK, beru. Ale tím, že Ostrava je vlastně p.del světa a nikdo tam nepříjde. To je blbost.
Opravdu vidím problém v tom, že vy (chovatelé ptactva) musíte mít v 6:30 prodáno a nakoupeno. Ale tím se vlastně uzavíráte před okolním světem a nástupem nové generace. Prostě, jak psal někdo výše - malé dítě (potencionální budoucí chovatel) nepříjde v neděli v šest hodin ráno s rodiči koupit si andulku. Tihle přijdou v deset dopoledne a myslím si, že ten, kdo v Ostravě na ně počká, tak těch 30 andulek prodá. Na druhou stranu, upřímně, kolik z vás si asi řekne: Proč bych to dělal...?

tragopan napsal(a):
Dobrý den, krom chovatelství jsem i myslivec a více než 10 let jsem vedl farmu ŽV a jelikož jsem dvakrát starší více pamatuji. Bavíme se sice o koroptvích, ale podobná situace je u většiny živočichů na této planetě. Za vším jsme bohužel my lidé. Každý tvor potřebuje ke svému zdárnému životu vhodné prostředí. Pokud mu ho vezmete nemá kde žít a prostě vyhyne. Zkuste se podívat v místě svého bydliště na mapy ze 30,50 a 70 let jak se měnila tvář krajiny a pochopíte ten problem. Dnes jsou pole velké celky monokultur, většinou nezadržují vodu v krajině, mizí pícniny, nejsou remízky a meze. Kdo rozoral meze, vytvořil obří celky a odvodnil zamokřenou půdu. Byli jsme to my zemědělci, kteří pak v 60 letech pomocí DDT bojovali proti škůdcům. Jelikož jste sám zemědělcem tak sám víte kolikrát se chemicky ošetřuje ta či ona plodina. Predátoři tu byli vždy ale při stavu 6 000 000 kusů se projeví jejich predační tlak na populaci úplně jinak než při dnešních asi 50 000 ks. Píšete, že 1 000 000 kusů koroptví je hodně, ale je to otázka úhlu pohledu. Pokud totiž za 20-30 let zmizí skoro 85% populace tak je to pořádný problém. Proč žije populace dropa velkého v Rakousku jen kousek od Znojemska kde se nám ho podařilo koncem 80 let zcela vyhubit? Když se podíváte na stavy tetřevů, tetřívků a jeřábků v naší přírodě důvod proč zmizeli má s stejnou příčinu. Ztrátu původního biotopu. Náhrada původního smíšeného lesa a monokupturami, zmizení podrostu se soliterními stromy a tím i ztráta potravinové základny a také rušení turistikou. Když se pak snažíte vrátit původní druhy zpět do přírody je to sysifovská práce. Přátelé se zabývají vypouštěním koroptví zpět do přírody. Základním předpokladem je ale vypouštění přirozeně odchovaných kusů, které nemají vazbu na člověka a mají od rodičů naučené protipredační chování. Najít vhodnou lokalitu, kde bude mít šanci koroptev přežít ve spolupráci s majiteli pozemků a místního mysliveckého združení není vubec jednoduchá. A o tom co vyžaduje zdejší úřední šiml ani nemluvím. Šťastné a veselé svátky přeje Míla tragopan.

Dobrý den,
já se rozhodně nepřu, ale myslím si, že situace se pomalu mění k lepšímu. Jsem ale také přesvědčen, že v dnešní době prostě nejde zmenšovat polní lány. To si může dovolit někdo, kdo má třeba pár hektarů, které si obhospodařuje po práci. Ale pokud to máte (jako má rodina) jako hlavní činnost obživy + máte pár zaměstnanců, tak představa, že ta pole rozdrobím - z toho bych se rychle zbláznil.
Dobrou věc udělal můj otec, který v 90. letech, když se dělaly pozemkové úpravy, prosadil tzv. biokoridory (ve vedlejší obci to tamní zemědělec/myslivec udělal taky). Prostě širé lány se rozsekly těmito koridory. Vysazovalo se tam pestré složení stromů, včetně divokých plodonosných (divoké hrušně, třešně) + různé plodonosné keře (jeřabiny, lísky). Problém je, že ty stromy postupně zahlušily keře a dnes je to mladý les - bohužel to většinou jsou obecní pozemky, a obec má zájem na lesu a ne na biokoridoru, že... Jen někde, kde se stromy příliš neujaly zůstal takový travnato-keřový porost, který ale pro koroptev je moc vysoký. Druhá chyba podle mě je, že se tyto biokoridory dělaly na hranicích pozemků spíše, než aby se vysazovaly např. v místech kde v poli vyvěrala voda, nebo na erozních plochách.
Trochu jsem odbočil, tak zpět - myslím si tedy, že už asi nikdy nebudeme mít 6.000.000 koroptví, teď jde ale o to, aby se vrátily alespoň na ty polní cesty a třeba i přiblížily počtům z socialismu.
Z tepla domova se mi to dobře píše, ale musím se přiznat - pole máme, honitbu máme a dokonce velmi vhodnou pro koroptve! Asi bych to tedy měl brát jako výzvu.
Jak jsem už psal, jsem (spíše jsem byl - nyní hodně práce) chovatel všeho možného a Vás tady sleduji, protože hrabaví jsou mi také blízcí. I nad chovem koroptví jsem už uvažoval. Zatím jsme doma měli jen bažanty (obojkové, i mutační a králováky). Nicméně si myslím, že je přede všemi v prvé řadě úkol myslivecký - udělat pořádek v honitbě a až pak chovatelský. Jen kdyby ty pracovní povinnosti nepřibývaly... To je problém prakticky všech dnešních myslivců, i proto je dnes venku taková situace.

Moudivláček napsal(a):
Pane, v něčem máte pravdu, ale třeba to chytání kun do sklopce, je tam určitá doba hájení, pokud se nemýlím, nejsem myslivec.
V době združstevňování, jak píšete, že koroptve byly, se téměř nepoužívala mimo DDT chemie. Neměli na to zdroje. Mandelinku i ty chrousty sbírali rukama, po vymlácení obilí byly plné pytle drobných zrníček plevelů, tzv. zadina, dávala se v zimě do zásypů.
Všude plno hmyzu - potrava mnoha druhů ptactva.
Mám k Vám otázku související se zemědělskou velkovýrobou, nejen s predátory:
Proč zmizeli motýli?
Proč nejsou chrousti, dříve obávaní škůdci?
Proč nejsou zajíci ?
Bekyně mniška, postrach lesů zmizela, proč asi ?
Snad i komáři nesužují zvěř v lužních lesích, chemie je zničila a s nimi i hmyzožravé ptáky.
A mnohé čisté potoky jsou bez tzv. plevelných rybek, kachny březňačky je všechny sežerou, alespoň v našem desetitisícovém městě, kde jich na několika rybnících žije celoročne asi 500.
Jen dodám, když jste uvedl svůj věk, tak jsem o 40 let starší.

Takže k té chemii. U toho DDT nějakou dobu trvalo než se zjistilo, jaké to je svinstvo. Myslím si, že nebyla žádná regulace, stejně tak se asi moc nehlídalo, zda někde neteče močůvka někde do potoka.
Dnes máme opačný extrém. Stačí, aby nějaký postřik zanechal v půdě nějaké reziduum, bez ohledu na to, zda to v konečném důsledku něco způsobuje nebo ne. Prostě tam je, tak se to musí omezit. Hlídají se vzdálenosti od vodotečí (i suché příkopy), svažitosti a pod.
Přijde kontrola třeba z ÚKZÚZu. Pán řekne: "tak tady máte 10-ha půdní blok, jedna plodina, použil jste tam prostředek xy. Tady na LPISu (mapová aplikace v portálu farmáře, kterou by měl každý zemědělec ovládat) vidím, že na 0,5 ha máte omezení pro svažitost. Podle faktury vidím, že jste nakoupil xxy litrů, max dávka je xxxy litrů na jeden ha, takže při i při této maximální aplikaci vám muselo zůstat na skladě xxxxy litrů tohoto přípravku." A já to tam mít musím.
Pak se s kontrolou jedeme podívat na pole. "Tak tady máte nějakou vodoteč, takže doufám, že jste tady dodrželi ochranné pásmo. Á, vidím tady růst kopřivy, tak to je v pořádku".
Postřikovače musí mít bezúletové trysky, navigace a vypínaní sekcí by už také měl být standard. Mimo jiné to také ušetří zemědělci finance, protože chemie je velmi drahá a to je také pádný důvod, proč s ní šetřit a nestříkat někde do remízu, ale jen výhradně do porostu.
Dříve jsme měli starou čističku "polní mlat". Zabil jsem tam nemálo dní o letních prázdninách. Ale tam jsem viděl, jak se chemie "zeslabuje". První roky to tak nebývalo, nebo jsem si toho nevšiml, ale postupně v dalších letech jsem si všímal, že pytle, kam padaly různé slamnaté zbytky z předčističky doslova žijí nejrůznějším hmyzem. Ploštice, berušky, "sarančátka" (nevím, jak se správně nazývají, ale kobylky je prý špatný název). Když jdu v létě po polní cestě, tak přede mnou uskakují stovky sarančátek - já si těchto "drobností" všímám. Nemám tam mrtvo. Musím ale přiznat, že když jsem takto zabloudil k sousedům, tak mne zaujalo, že na polní cestě přede mnou nic neutíká.
Jinak důležitý ukazatel pro nás, zda něco neděláme špatně je včela. Pokud musíme aplikovat chemii včelám škodlivou, tak to musí proběhnout důsledně v noci. Pokud bychom to nedodrželi a došlo by k úhynu, pak je to jednak příslušnými orgány řádně "honorováno" a taky bychom byli bez medu od známého včelaře, že
Já si prostě myslím, že hmyz se vrací. Jako děcko (není tak dávno) jsem nevěděl, jak vypadá chroust, to až v posledních letech. Motýli to s tím návratem - obnovou populace asi mají těžší. Protože dříve jistě jejich populace dostaly ze strany zemědělců pěkně zabrat - neobhajuji minulost, ale přítomnost...
Zajíci - můj názor jsem napsal v minulém příspěvku - myslivostí ovlivnitelní predátoři.
Komáry u nás máme tak nějak normálně stále, jako akvarista, když jsem měl určitě druhy ryb, tak jsem chodil na jejich larvy a jako příležitostný rybář od dospělých samiček také občas dostávám zabrat. Jedna mi doma ještě minulý týden bzučela u ucha Loňsky suchý rok byl chudší.
Plevelné rybky - těžko říct, nemůže je vytlačovat střevlička? Máme tři cca hektarové rybníčky, chodí nám tam vydry. Hektarový rybník je dost malý na to, aby ho vydry dokázaly vybílit prakticky do nuly a zase moc na elektrický ohradník (hlavně kvůli terénu). Takže vysazování ryb jsme už vzdali. Drží se tam "plevel" - perlíni nebo plotice, střevličky, okouni a štiky. Kapři tak do 7 kg nemají šanci, pak už je vydra nechává na pokoji (v jednom rybníku jich pár velkých máme) a zaměřuje se na štiku, která se ale zvládá obnovovat. Hlavně jeden rybník utěšeně zarůstá orobincem, který nemá co spásat, tak nám tam aspoň druhý rok po sobě zahnízdili jeřábi, tak aspoň mám něco
Kačen máme málo, sem tam tam vyvedou pár mladých a jen sledujeme, jak ubývají. Nejlépe se jim daří ve vedlejší vesnici (kolem které jsou ty rybníky) na potoku. Běhají tam psi, kteří jim neškodí, ale plaší predátory. No a nejraději zimují přímo v té vesnici na hasičské nádrži, jednak tam kvůli pramenům moc nezamrzá voda a hlavně oceňují elektrický ohradník, který tam dal nájemce té nádrže, protože tam má pár ryb...
Omlouvám se, že jsem to navedl hodně mimo téma.

Uf... dlouho jsem se na toto téma nikde nehádal
Sám jsem zemědělec, myslivec, ale především chovatel. Osobně mne velmi štve, že veškerá vina za úbytek drobné zvěře se hází v prvé řadě na zemědělce (jak se pravidelně dočítám v Myslivosti).
Osobně si myslím, že v prvé řadě je chyba v myslivcích.
Vemte si, "průmyslové" zemědělství u nás začalo v 50. letech. Navíc, si myslím, že tenkrát nebyla žádná a nebo jen minimální omezení ohledně používání chemie. Tragopan píše, že tenkrát nastal velký úbytek koroptví, ale pořád jich bylo kolem milionu a tento stav vydržel zhruba do revoluce? Nejsem velký pamětník a statistiky si nepamatuji, každopádně proti dnešku jich bylo stále hodně. Také slýchám od pamětníků, kolik bylo v tom období kolektivizace až do cca 80. let i jiné drobné zvěře - zajíců, bažantů, kachen..
Je mi 30 let, když jsem ještě chodil do ZŠ, tak na našem statku bývalo hejno 50 - 100 ks holubů "měšťáků", o které se nikdo nestaral. Dnes tam není ani jeden. Zato si člověk musí dávat pozor pod nohy, aby nešlápl do kuního ho.na. Pokud přiletí unavený pošťák, tak velmi často padne za oběť nějakému pernatému dravci, který si třeba pro vrabce vletí až do stájí. Pro kuny je největší nepřítel dneška svrab a ne člověk - myslivec. A v tom vidím problém dnešních myslivců. Hodně z nich (i já) prostě nemá na svůj koníček čas a "když už jdu na srnca, tak přeci nebudu střílet po lišce". Nikdo nenastraží sklopec. Když jdou na prasata, tak se chovají "myslivecky" - střelí největšího žebráka a ostatní nechají utéct, noční vidění je nemyslivecké apod.
Prostě naše dnešní kulturní krajina je v prvé řadě plná predátorů. Část z nich je myslivecky kontrolovatelná - prasata, kuny, lišky, ale třeba i toulavé kočky a tam je co dohánět.
Na druhou stranu si musím povzdechnout, že "utěšeně" rostou stavy zákonem chráněných predátorů. Rozšiřují se i opravdu vzácné druhy, ale aby si člověk nemohl na zahradě uprostřed vesnice pustit na zahradu holuby a na chvilku zalézt do baráku, je prostě masakr, opačný extrém (vybíjení dravců) a prostě špatně.
Mimochodem k té vydře hned na začátku vlákna - čekám kdy konečně se najde nějaký odvážlivec z řad ochránců přírody, který na tvrdo (a popravdě) řekne, že ta nová, uměle vzniklá populace vyder je pěkný průšvih. Tedy alespoň doufám, že mezi ochránci přírody nejsou jen ti co chrání takové ty "chlupaté čumáčky, s hezkýma očičkama", ale jsou tam i ti, kteří se zajímají o ochranu ryb, obojživelníků a vodního ptactva...
Zpátky ke koroptvím. Kdyby se nám dařilo držet stavy predátorů - stačí těch myslivecky ovlivnitelných, draví ptáci (predátoři lovící přes den obecně) podle mě více ovlivňují drobné ptactvo, než koroptve nebo zajíce - na nízké úrovni, tak jsem přesvědčený, že by stavy koroptviček začaly růst, průmyslovému pojetí zemědělství navzdory. Koroptev má ráda kulturní step - okraje polí, polní cesty, bramborová pole. Největší hejnko (starý pár a snad 16 mladých!) jsem před pár lety vyrušil v lokalitě, kde široko daleko nebyl jediný strom nebo keř, jen jedno bidlo pro dravce - koroptvičky o něm měly přehled a nemohl je ohrozit. Všude jinde, kde se v polích vysázely biokoridory (dnes už mladé lesy), se daří spíše bažantům, které u nás aktivně vysazují polští sousedi.
Nakonec ještě trochu zemědělského pohledu - rozdělit velké, třeba 30 hektarové lány, je v dnešní době ohromný problém, jak z důvodů mechanizačních, lidských zdrojů, tak třeba i byrokratických. Já osobně trávím v kanceláři opravdu hodně času a někdy mi přijde, že se na vlastní pole dostávám skoro pokradmu na úkor toho, abych nakrmil úředního šimla.. Prostě do těch dob před kolektivizací se vrátit při současných podmínkách nejde. Obhajobu chemie už nestíhám napsat musím, jít taky něco do kuchyně pomoci, když jsou ty svátky...
V.