tatianah
Informace o uživateli:
-
Moje zvířata
Nenalezeny žádné fotografie zvířat
- Témata ve kterých diskutuji
- Mnou založená témata
- Moje příspěvky
Moje příspěvky
tatianah
napsal(a):
Ted jste mne vehnala slzy do očí, že si na Gerinku pamatujete. Byla nejen krásná vzhledem, ale hlavně dušičkou. Dodnes vidím jak jsem jí poprvé spatřila u Fáčků. Jela jsem si pro její sestřičku, Geri na prodej nebyla, jenže mezi námi to byla láska na první pohled, což viděla i pani Fáčková a Grétku mi svěřila. Mne tak strašně bavilo ježdění po výstavách, byl to pro mne koníček, adrenalin ..... a Gerinka ta to taky milovala. První výstavu jsem jí sice táhla po prdelce 
, ale ty další už věděla o co jde a předváděla se s takovým nadšením. Mám pocit, že vždy to dělala pro mne, věděla jakou mám z toho radost. Šťeňátka jsem fakt pořád odkládala, Gerinka se mi zdála pořád mlaďoučká na to být mamina.
Teď se mi dost ulevilo. Já vše nějak v sobě zavřela, nedá se to popsat, ten smutek je strašný. Letos jsem po dvou letech opravdu nějak povolila a byla schopna se v myšlenkách ke všemu vrátit. Je to zvláštní, že náš mozek je tak zařízený, že některé věci umí prostě vytěsnit, aby se dalo jít dál.
Jinak Vám závidím to, že jste mněla rodiče co vás k pejskům vedli. U mne to bylo opačné, naši mi ho nepovolili ani náhodou. Dodnes nechápou, jak můžu mít psa v bytě, tedy v domě, dle nich patří výhradně na zahradu. 
, dle mne musí být po boku pánička, jinak se to souznění naladí těžce.
Takže jsem si prvního pejska pořídila až před dvaceti lety, kdy jsem se vdala za úžasně tolerantního muže
.
No a na co jsem ve svém životě pyšná, je to, že jsem svoji lásku ke psům předala svým dětem. Dcera se letos už osamostatnila (je stále svobodná a bezdětná, takže ještě nejsem babičkou i když mne to jednou nemine) a bydlí ve svém bytě se svým peruánským naháčem, život bez psa si nedokáže představit. Synovi bude 15 let a jemu jsem vlastně pořídila maltézáčka, který je opravdu jeho závisláček.
A já jsem teď neuvěřitelně spokojená, mám dvě holky (číňanku a kingačku) a je nám fajn. Opět chodím s pejsky na procházky, začala jsem navštěvovat cvičák, baví mne agility, no a těším se opět na výstavy s Becy.......... a doufám, že jednou se mi povede přivést pomocí Becy na svět malé kingoušky.
....jo a pokud najdete nějaké gramatické chyby, předem se omlouvám.... mám slovenské školy........ i když už žiji v čechách přes 20 let a mluvím s perfektním "ř" a málokdo pozná, že jsem ze slovenska, tak ta psaná čeština mne pořád trápí......... i když jsem se učila s dětmi a pořád mám u ruky pravopis českého jazyka
kuku
napsal(a):
Vaši Geri z výstav pamatuji, byla to moc krásná fenka a občas jsem přemýšlela, proč jste nezačala chovat. Tak teď je mi to jasné a je mi moc líto kingáčků i Vás, protože tohle bych prožít nechtěla. On člověk velmi těžko snáší jejich přirozený konec, klterý přijít musí, natož když se stane neštěstí. Já mám Jorika od paní Fáčkové - je krásný, ale strašně plachý, nerad na vodítku, nerad na výstavy, ale strašně miluje mě. Dlouho jsem byla z rodiny jediná, komu věřil, teď už kamarádí se všemi a zneužívá trochu toho, že je to můj rozmazlenec.
Jsem z chovatelské rodiny a u nás vždycky všichni psi dožívali, proto beru jako samozřejmost, že k nám patří i staré feny a i ti "nepovedenci", kteří nejsou k chovu. Pořád jsou naši, máme je rádi a stejně jako bych neopustila dítě, neopustím ani je. Jsme prostě všichni jedna rodina. Je to finančně i časově náročné, ale myslím, že u nás nikdo nemá nouzi o pohlazení a vypadají všichni spokojeně. A že si vezmu kinga na dožití, to mi taky přijde jako samozřejmost, ale zároveň doufám, že už se žádný takový neobjeví, protože už je nás opravdu dost. A ani se nedivím synovi, že občas pochybuje o tom, že má normální matku.
Ted jste mne vehnala slzy do očí, že si na Gerinku pamatujete. Byla nejen krásná vzhledem, ale hlavně dušičkou. Dodnes vidím jak jsem jí poprvé spatřila u Fáčků. Jela jsem si pro její sestřičku, Geri na prodej nebyla, jenže mezi námi to byla láska na první pohled, což viděla i pani Fáčková a Grétku mi svěřila. Mne tak strašně bavilo ježdění po výstavách, byl to pro mne koníček, adrenalin ..... a Gerinka ta to taky milovala. První výstavu jsem jí sice táhla po prdelce , ale ty další už věděla o co jde a předváděla se s takovým nadšením. Mám pocit, že vždy to dělala pro mne, věděla jakou mám z toho radost. Šťeňátka jsem fakt pořád odkládala, Gerinka se mi zdála pořád mlaďoučká na to být mamina.
Teď se mi dost ulevilo. Já vše nějak v sobě zavřela, nedá se to popsat, ten smutek je strašný. Letos jsem po dvou letech opravdu nějak povolila a byla schopna se v myšlenkách ke všemu vrátit. Je to zvláštní, že náš mozek je tak zařízený, že některé věci umí prostě vytěsnit, aby se dalo jít dál.
Jinak Vám závidím to, že jste mněla rodiče co vás k pejskům vedli. U mne to bylo opačné, naši mi ho nepovolili ani náhodou. Dodnes nechápou, jak můžu mít psa v bytě, tedy v domě, dle nich patří výhradně na zahradu. , dle mne musí být po boku pánička, jinak se to souznění naladí těžce.
Takže jsem si prvního pejska pořídila až před dvaceti lety, kdy jsem se vdala za úžasně tolerantního muže.
No a na co jsem ve svém životě pyšná, je to, že jsem svoji lásku ke psům předala svým dětem. Dcera se letos už osamostatnila (je stále svobodná a bezdětná, takže ještě nejsem babičkou i když mne to jednou nemine) a bydlí ve svém bytě se svým peruánským naháčem, život bez psa si nedokáže představit. Synovi bude 15 let a jemu jsem vlastně pořídila maltézáčka, který je opravdu jeho závisláček.
A já jsem teď neuvěřitelně spokojená, mám dvě holky (číňanku a kingačku) a je nám fajn. Opět chodím s pejsky na procházky, začala jsem navštěvovat cvičák, baví mne agility, no a těším se opět na výstavy s Becy.......... a doufám, že jednou se mi povede přivést pomocí Becy na svět malé kingoušky.
tatianah
napsal(a):
a ještě Grétka
Opravdu nikomu nepřeji to co se stalo nám......... a lidem co nastraží v lese nějaké jedy přeji , to ale nebudu raději psát......... ono se jim to jednou vrátí.
Takže už pryč smutkům a budu psát jen veselé povídání.
tatianah
napsal(a):
Jinak mám za sebou hodně smutné období.
Jak jsem psala, na jaře 2005 jsem se do kingů díky Babetce zamilovala a hned jsem si jela pro mého prvního kingouška, holčičku BT k pani Fáčkové chs z Cerekvické stráně, kterou si taky neuvěřitelně vážím za vše co pro kingy dělá a jak o ně s láskou pečuje....... jmenovala se Geri, Grétka a za pár měsíců samo-sebou pro druhou RU Cherinku. Začala jsem jezdit na výstavy a strašně mne to bavilo, hned jsem si založila chovatelskou stanici i když jsme žádná štěňátka dosud neodchovali. No a na jaře 2006 chytla Cherinka na výstavě průjem, ale tak těžký, že i přes veškerou snahu veta se z něj bohužel nedostala. Takže Grétka byla chvilku sama, ale pak mi to nedalo a opět jsem jí pořídila kámoše RU klučíka Jonáška..... všichni od pani Fáčkové. No a vše bylo úžasné, jezdili s námi všude, na výlety na kole, v zimě řádit ve sněhu, v létě na pískárny......... Grétka byla velmi úspěšná na výstavách a já si pořád říkala, že se pokusíme o první šťěňátka, ale jaksi jsem to pořád odkládala až bohužel jeden den na procházce oba zbaštili něco ... a byl rychlý konec.
Tak to jsem myslela, že nepřežiju. Je to nepopsatelné, do krabice jsem dala vše co mi je připomínalo. Tu dobu jsem mněla týden doma našeho maltézáčka, ten s námi na prochajdě nebyl......... jenže já ho chtěla vrátit a pejska jsem už žádného nechtěla, nakonec mne všichni přemluvili a nechali jsme si ho a díky bohu za to. To bílé malé klubíčko mi moc pomohlo. Jak rostl, tak jsem si pořídila ještě čínskou chocholatou holčičku aby mněl parťačku.......... na kinga jsem pořád myslela, ale neodvažovala se ani podívat na fotky.
Jenže čas vše pomalu zahojí. Letos na jaře jsem vyndala krabici s věcmi mých kingoušků a v září se jukla po dlouhé době na klubové stránky a na inzerci....... no a jela jsem se jen podívat, opravdu jen podívat na kingoušky. Jak jsem, ale uviděla ty ksichtíčky, tak to nešlo vydržet a mé předsevzetí, že si kinga pořídím za delší dobu padlo a domů jsem si přivezla BH holčičku Becy. Od první chvilky jí naprosto miluji, toho jsem se bála nejvíc, že jí budu porovnávat s Grétkou, ale naštěstí se to nestalo.......... je to moje lásečka.......... kingům jsem prostě propadla, je to moje srdcová záležitost a věřím, že to zlé co mi bylo nevím proč naděleno se už nebude opakovat a čekají mne jen samé krásné dny s pejsky.
Přidávám pár foteček mých miláčků Grétky, Cherinky a Jonáška:
na kole
kuku
napsal(a):
Aby toho nebylo málo, tak jsme si vzali ještě na dožití Babetčinu maminku Arinku (7,5 roku). Je to nádherná tricolorka, strašně rychle si zvykla, je neuvěřitelně mazlivá a přilnula ke mě takovým způsobem, že se nechce ode mě vzdálit ani na krok. No a pak se divím, že mám doma takovou smečku. Navíc moji první kingové jsou ve věku, kdy přichází zdravotní problémy. Mám teď 8,5 letou fenku po operaci pyometry. Měla jsem o ní strach, vypadalo to, že nechce žít a boj vzdává. Ale už je to lepší a doufám, že s námi ještě nějaký čas bude.
Jinak mám za sebou hodně smutné období.
Jak jsem psala, na jaře 2005 jsem se do kingů díky Babetce zamilovala a hned jsem si jela pro mého prvního kingouška, holčičku BT k pani Fáčkové chs z Cerekvické stráně, kterou si taky neuvěřitelně vážím za vše co pro kingy dělá a jak o ně s láskou pečuje....... jmenovala se Geri, Grétka a za pár měsíců samo-sebou pro druhou RU Cherinku. Začala jsem jezdit na výstavy a strašně mne to bavilo, hned jsem si založila chovatelskou stanici i když jsme žádná štěňátka dosud neodchovali. No a na jaře 2006 chytla Cherinka na výstavě průjem, ale tak těžký, že i přes veškerou snahu veta se z něj bohužel nedostala. Takže Grétka byla chvilku sama, ale pak mi to nedalo a opět jsem jí pořídila kámoše RU klučíka Jonáška..... všichni od pani Fáčkové. No a vše bylo úžasné, jezdili s námi všude, na výlety na kole, v zimě řádit ve sněhu, v létě na pískárny......... Grétka byla velmi úspěšná na výstavách a já si pořád říkala, že se pokusíme o první šťěňátka, ale jaksi jsem to pořád odkládala až bohužel jeden den na procházce oba zbaštili něco ... a byl rychlý konec.
Tak to jsem myslela, že nepřežiju. Je to nepopsatelné, do krabice jsem dala vše co mi je připomínalo. Tu dobu jsem mněla týden doma našeho maltézáčka, ten s námi na prochajdě nebyl......... jenže já ho chtěla vrátit a pejska jsem už žádného nechtěla, nakonec mne všichni přemluvili a nechali jsme si ho a díky bohu za to. To bílé malé klubíčko mi moc pomohlo. Jak rostl, tak jsem si pořídila ještě čínskou chocholatou holčičku aby mněl parťačku.......... na kinga jsem pořád myslela, ale neodvažovala se ani podívat na fotky.
Jenže čas vše pomalu zahojí. Letos na jaře jsem vyndala krabici s věcmi mých kingoušků a v září se jukla po dlouhé době na klubové stránky a na inzerci....... no a jela jsem se jen podívat, opravdu jen podívat na kingoušky. Jak jsem, ale uviděla ty ksichtíčky, tak to nešlo vydržet a mé předsevzetí, že si kinga pořídím za delší dobu padlo a domů jsem si přivezla BH holčičku Becy. Od první chvilky jí naprosto miluji, toho jsem se bála nejvíc, že jí budu porovnávat s Grétkou, ale naštěstí se to nestalo.......... je to moje lásečka.......... kingům jsem prostě propadla, je to moje srdcová záležitost a věřím, že to zlé co mi bylo nevím proč naděleno se už nebude opakovat a čekají mne jen samé krásné dny s pejsky.
Přidávám pár foteček mých miláčků Grétky, Cherinky a Jonáška:
tatianah
napsal(a):
ale nejoblíbenější je přest gauč, či postýlka, jsou tam všichni tři, takže naše lidská smečka sedí často na zemi
těch místeček k ležení se najde hodně,hlavně blízko pánička ......... jedno pro zasmání
tatianah
napsal(a):
další favorit je medvídek
ale nejoblíbenější je přest gauč, či postýlka, jsou tam všichni tři, takže naše lidská smečka sedí často na zemi
tatianah
napsal(a):
Tak nám se nejvíc osvědčili molitanové pelíšky a vyšším okrajem, přesně jak píšete. Velikost je nejlepší taková, aby se do něj pejsek ztočit do klubíčka a hlavičku si opřel o okraj, to je jejich nejzamilovanější poloha.
Máme doma několik pelíšků, tak posílám pro ukázku. Jen mi je máme trochu větší, jelikož máme pejsky tři, takže kavalírkovi stačí rozměr tak 35cm.
další favorit je medvídek
evelin
napsal(a):
Ahoj, mám malou prosbičku, jak velký potřebuje kavalír pelíšek?
20.12. jedeme pro štěňátko pro mou švabrovou pod stromeček a ráda bych jí pro něj pořídila pelíšek. Molitanový s vyšším krajem.
Můžete mi napsat rozměr jaké máte pelíšky vy pro ty vaše miláčky?
Díky moc - můžete přidat i foto?
Tak nám se nejvíc osvědčili molitanové pelíšky a vyšším okrajem, přesně jak píšete. Velikost je nejlepší taková, aby se do něj pejsek ztočit do klubíčka a hlavičku si opřel o okraj, to je jejich nejzamilovanější poloha.
Máme doma několik pelíšků, tak posílám pro ukázku. Jen mi je máme trochu větší, jelikož máme pejsky tři, takže kavalírkovi stačí rozměr tak 35cm.
kuku
napsal(a):
Aby toho nebylo málo, tak jsme si vzali ještě na dožití Babetčinu maminku Arinku (7,5 roku). Je to nádherná tricolorka, strašně rychle si zvykla, je neuvěřitelně mazlivá a přilnula ke mě takovým způsobem, že se nechce ode mě vzdálit ani na krok. No a pak se divím, že mám doma takovou smečku. Navíc moji první kingové jsou ve věku, kdy přichází zdravotní problémy. Mám teď 8,5 letou fenku po operaci pyometry. Měla jsem o ní strach, vypadalo to, že nechce žít a boj vzdává. Ale už je to lepší a doufám, že s námi ještě nějaký čas bude.
Tedy musím říct, že jste neuvěřitelný člověk, máte mou úpřimnou úctu a obdiv. Já myslela, že dnes lidi co se ujmou starších psů nezjištně nejsou, nebo jich je opravdu strašně málo. Mám kamarádku, která chová americké kokry a tu obdivuji taky, jelokož všechny její fenky jsou členy domácnosti a i ve stáří, když mají nemoci se jim maximálně věnuje. Sice chápu, že když se lidi věnují chovu, tak se jim zákonitě začnou doma "hromadiť"senioři a pak je dávají na mazlíka, ale přes to, to vlastně moc nechápu. Což o tom se už psalo a diskutovalo hodně a jak říkam na jednu stranu to chápu, na druhou ne, nemůžu to soudit, jelikož s tím nemám zkušenoust.
Jinak jsem dnes doma a užívám si marození, tak si prohlížím vaše stránky a gratuluji ke krásným pejskům a ještě krásnějším odchovům.
kuku
napsal(a):
Naštěstí to není king, ale kavalír (možná křížený s kingem). Já mám na útulkové kingy snad "úchylku", nesnesu pomyšlení, že někde trpí pejsek s takovou povahou. V červenci jsme si přivezli z Plzně taky starou fenku kinga z útulku, není moc hezká a v tom věku by si ji asi nikdo nevzal.
Babetka je šestiletá, ale to je věk, kdy u nás fenky zpravidla s chovem končí a Babetka už odchovala čtyři vrhy (z toho tři u nás), a to je až až.
Taky se mi zdálo, že to není čistý king, ale i přes to. Četla jsem příběh Vašeho Keviho, ten je až neuvěřitelný, od té doby koukám taky po útulcích a žádného kinga bych tam nenechala. On si to nezaslouží žádný pejsek, jakýkoliv....... jen na kingy mám taky tu "úchylku".
tatianah
napsal(a):
Páni ten čas letí, já si jí pamatuji jako šťěňátko a ona to už bude \"důchodkyně\".
Teď jsem náhodou našla informaci, že v Děčíně v útulku je starší fenka kinga,
posílám odkaz. Hned bych si jí vzala, teď mi to leží v hlavě, i když jsem z druhého konce republiky a mám doma tři pejsky, tak mi to rve srdce.
http://zvirata.bazos.cz/inzerat/4730387/
....... do vyhledávače se napíše "king charles španěl"
kuku
napsal(a):
Je dobře, že jste se o kingách rozepsala s takovým nadšením. Mám radost, když přibývá milovníků tohoto plemene. Babetce ráda Váš pozdrav vyřídím, holka už jde do let, trochu nabrala a v lednu (pokud vše dobře dopadne) by měla mít svá poslední štěňátka. Pak už si bude užívat jen zaslouženého "důchodu".
Páni ten čas letí, já si jí pamatuji jako šťěňátko a ona to už bude \"důchodkyně\".
Teď jsem náhodou našla informaci, že v Děčíně v útulku je starší fenka kinga,
posílám odkaz. Hned bych si jí vzala, teď mi to leží v hlavě, i když jsem z druhého konce republiky a mám doma tři pejsky, tak mi to rve srdce.
http://zvirata.bazos.cz/inzerat/4730387/
tatianah
napsal(a):
Tak to je pravda, že kingové to úžasná svořeníčka.
Musím Vám napsat, že díky jedné Vaší fence jsem se do kingů zamilovala.
Na jaře 2005 jsem se zašla podívat na mezinárodku v Budějkách. Musím se přiznat, že jsem vůbec nevěděla, že existuje plemeno king charles španěl a šla jsem se juknout na kavalírky. Když jsem vešla do výstavní haly, tak u vchodu stála černá kulička s velkýma očima, placatým čumáčkem a nadšeně vrtěla nejen ocáskem, ale celou prdelkou. A bylo to............. od té doby kingy miluji.
Jo a to podstatné, byla to Babetka......... tímto jí ode mne podrbejte na bříšku......... nebýt jí, tak jsem v životě ochuzena o soužití s tak úžasným stvořením jako je kingoušek.
No a co se týče toho, že jsou kingouškové zastíněny kavalírky (kteří jsou taky báječní) je fakt a velká škoda. Když jdu někam s mojí Becy, tak se mne každý ptá zda je to kavalírek, kinga skoro nikdo nezná. A když zná, tak má o něm divné mínění, nevím proč se o nich píše, že je to pes pro staré lidi, že není vhodný k dětem, je to gaučák, v létě prý nemůže kvuli nosu dýchat......... no už jsem toho slyšela.
Je fakt, že je to pejsek jednoho pána. To je i u nás, ale to neznamená, že ostatní členy rodiny nemá rád. Chodí se mnou pořád na procházky a to by všichni koukali jakou rychlostí mete....... taky zkoušíme agility. No a tento víkend jsme zašli na den otevřených dveří k Desenskýmu, jen tak na kukandu a žádného psa se nebála, naopak........... sice u cizích lidí se chovat nemusí, spíš to přetrpí
............ , ale to se mi na kingách strašně líbí......... jeho lásku si musí každý získat a zasloužit, ale když vás jednou pustí k sobě, tak je to čest a neuvěřitelné štěstí.
Koukám, že jsem se pěkně rozepsala
a ještě jedno foto
