Děkuji všem za názory a podporu. Asi máte pravdu, že příčinu už nezjistím... kéžbych pro ni mohla udělat víc... kdo neměl nikdy psa, tak nepochopí, jak těžká je ztráta... já to taky nechápala, teď už vím.

Ahoj, potrebuju poradit. Nase fenecka Nelinka unrela pred 3 dny s tezkymi problemy s dychanim. Prvne mela pred par mesici nador mlecne zlazy (zhoubny, ale vypadalo to dobre, veterinarka odvedla dobrou praci) a ted mela vodu v zaludku, ktera ji tlacila na plice a mohla kdykoliv prasknout, musela odejit do nebicka... vsichni to spatne neseme. Nespim, zdaji se mi o Nelince nocni mury, cely den brecim, nebyl to pejsek, ale soucast nasi rodiny!

Prosim ty, kteri se v tomhle vyznaji, poradte prosim! Pred rokem jsem premluvila pritele a maminku, abychom si poridili kocicku (u maminky by byl s nama jen na rok, dokud se s pritelem neodstehujem do sveho kvuli VŠ, tento tyden se uz stehujeme). Poridili jsme si krasneho Whiskas kocourka, ale tady uz nastal problem. Bohuzel, jsem mlada a naskocila jsem na "spek" jak se rika... kocourek stal 4000, po sleve co jsem domluvila mi ho dala pani za 3000. Nebyl odcerveny ani ockovany a mel byt jeste par tydnu u maminky, ale ja jako mlada a blba holka jsem nevidela neslysela, ikdyz jsem si o tom hodne veci zjistovala, pani mi pres telefon "vysvetlovala" jak se vse ma a ja si kocourka poridila. Nelituju toho, je to nas milacek, ale zpatky k tomu porizeni. Bali jsme se, jak na to zareaguje nase fenecka Nelinka, cely zivot byla sama a vsechna pozornost sla jen ji. Zprvu zarlila, ale do par dnu ho prijala jako vlastniho, dokonce ve svych 9 letech (stenata mela ve svych 4 letech) se u ni spustila falesna brezost a zacla kojit, protoze byl kocourek pravdepodobne nedoziveny... cetla jsem ze z falesne brezosti muze nastat zanet, ale co si pamatuju nic takoveho jsme nevypozorovali az za par mesicu po konci kojeni (kojila asi tyden, nepamatuju si presne mozna mene mozna dele) zacla mit problemy, do te doby byla uplne zdrava...

Prosim Vas, myslite si, ze ten jeji nador mohlo vyvolat prave tohle kojeni? Porad jen placu a nevim koho se zeptat, jestli jsem opravdu zabila nasi malinkatou princeznu moji blbosti, tak se asi zblaznim... mela jsem ji od svych 9 let, byla to ma psi sestricka opravdu nespim, zdaji se mi nocni mury jak je mrtva, brecim cele dny v kuse. Nejhur na tom je nase maminka, ktera ji brala jako sve dite a kazdy den byla skoro jen s ni. Mela teprve 10 let, krasny bisonek jak plysacek

Myslite si, ze je to jen hrozna shoda nahod nebo ze by opravdu mohlo kojeni a falesna brezost dojit az k nadoru?..moc dekuju za vsechny rady a nazory a pokud muzu poradit, jdete dnes se svym pejskem na dlouhou prochazku ven, uzijte si kazdou sekundu jeho pritomnosti, nebudte na nej nastvani, pokud neco provede, nechce vam delat problemy, miluje vas! A hlavne mejte ho radi!.. nikdy nevite, kdy je to jeho posledni den...

Mala76 napsal(a):
Nechte si to projit hlavou alespon pres prvni semestr. Vzdyt ani sami s pritelem nevite poradne do ceho jdete. Tech par mesicu vydrzite a budrte mit mnohem jasnejsi predstavu jestli se to da zvládnout a jak. Brat si stene ted, kdyz ani nevite jak budete fungovat, je kratkozrake a mohlo by se ukazat jako nezodpovedne.

Určitě pejska nechceme hned teď, má chyba, že jsem to nenapsala. :) Myslela jsem právě časem, až budu vědět rozvrh, jak to na vš chodí, jak budu stíhat atd, což je opravdu za pár měsíců (drívě jak za půl roku nejspíše ne). Šlo mi spíše o názor, jestli by jste si Vy v mé situaci pejska pořídila, či opravdu počkala až po skončení Vš. :) Děkuji za názor.

Ahojte všichni :)
ráda bych se Vás zeptala na radu a Váš názor, jak by jste se v mé situaci zachovali a řešili ji.
S přítelem nastupujeme oba dva do 1 ročníku na VŠ, a proto se stěhujeme do vlastního bytu poblíž našich škol. Vím, že by to byl záhul, ale strašně ráda bych si pořídila nějakého malého, "gaučového" pejska, který nepotřebuje nepřetržitou péči a pozornost. Máme jednoročního kocourka, který je na pejsky zvyklý, vyrůstal s nima, do nového bytu jde s námi. Zvířata miluju, od mala s nima vyrůstám a bylo by mi po pejskovi strašně smutno... :(
Chápu, že potřebuje pozornost, což by od nás obou určitě dostával, akorát ne 24 hodin denně... s přítelem bychom se mu věnovali ráno před přednáškami, odpoledne po přednáškách a samozřejmě také večer. Navíc kdyby byl doma sám, tak by aspoň měl kočičího kámoše na hraní. :)
Problém je tedy hlavně v časové náročnosti, vzhledem k tomu, že bychom určitě chtěli vyjet jednou za studium na pracovní či studijní stáž na pár měsíců (1-3 měsíce), časem se také chceme odstěhovat z ČR (dřív jak za 5 let to ale určitě nebude).
Vzdávat se kvůli pejska diskoték a akcí s kamarády nehrozí, radši si zajdu s kamarádkou na kafe atp., což se zvládne i s pejskem. :)
Jak by jste řešili mou situaci Vy? Za každý názor a hlavně radu budu velmi vděčná! :)
Moc děkuju a přeji krásný zbytek dne!