Rozklad těla...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den.

Mám trochu zvláštní otázku.. Nevíte, za jak dlouho se rozloží pohřbené tělo psa? Kromě kostry asi.. Vážil cca 10kg a pohřbený je necelý metr pod zemí, ve své oblíbené dece.. Bohužel to vypadá, že se v tom místě bude kopat..

Prosím jen slušné odpovědit. Už tak je to pro mě dost tragické..

Kdybyste nebyli moc daleko, nabídla bych vám provedení "exhumace". Mám poměrně odolné nervy a zároveň vím, jak tato situace může někoho trápit.
Jiřina

Děkuji za odpovědi, nějak se s tím budeme muset poprat. Jsme z malé vesničky u Znojma, ale manžel, nebo jeho kamarádi, to snad zvládnou. Prozatím to vypadá, že kopat se bude až na jaře, leží tam od podzimu 09.

Teda Jiřino ,- klobouk dolů !

Shodou okolností jsem taky přišla o psa - loni 10. srpna - a už mi ho taky málem vykopali ( děláme kolem baráku stavební úpravy ) - než abych ho chudáka nechala rozmašírovat bagrem, to bych radši jednala - naštěstí to nebylo potřeba. Takže je mi úplně jasné, jak se zadavatelka cítí
Jiřina

Dobry den, vim jak se citite ja jsem nechala pohrbit pejska asi 45KG u maminky na zahrade a nas mily pan starosta se rozhodl ze vyvlastni kus pozmku a postavi betonovou povodnovou hraz povodne tam sice bily jen jednou a to kdyz byly i v praze ale to prece neva ne on bude mit dost penizku pro sebe a to ze clovek koukal na krasnou prirodu kdyz sedel na zahrade a ted bude koukat do betonu mu nevadi ma domecek jinde. Ovsem co s mim milackem. Mama rekla ze vykopat ji nemuzeme a ze teda budeme doufat ze se ji to nedokne ze je tam spodni voda a tak ze se snad jiz rozlozila. Ja jsem byla zasadne proti takze jsem poprosila sveho otce aby tam zajel az mama nebude doma a psika mi vykopal a dal ho pod strom vedle dalsiho naseho psika. Nakonec meli se radi a patrili k sobe. Nevim jak to vypadalo nemela jsem na to asistovat ale tata je dost odolnej chlap a kdyz se vratil byl celej zelenej a moc fajn nevypadal jsem rada ze to pro me udelal. Jsou to preci jen nasi milackove psik tam byl dva roky.

NO nevím - my potřebovali pohřbít pejska a špatně jsme odhadli vzdálenost od místa, kde byl pět let předtím pohřbený jiný a narazili jsme na tělo nerozložené

Doba rozkladu je zavisla na pritomnosti dekompozitoru a pristupu vnejsich vlivu (puda, pristup vzduchu,voda) nacez kostra vydrzi velice dlouho, bez pristupu vzduchu i nekolik desitek,ba stovek let. Rozhodne to neni tak rychly,jako kdyz se to ponecha na povrchu,kde je ze zvirete ohlodana kostra za 3 mesice. (hodne dobre to je videt kdyz se nachazi mrtvy srny po zime a v cervencu si uz mohu jit pro lebku)

Dobrý den. Milá neznámá, asi už je všechno za vámi, pejsek už je pohřbený jinde a já bych moc prosila, zda byste mi mohla sdělit svou zkušenost, protože též s velkou bolestí v srdci plánuji kvůli stěhování totéž s mým milovaným pejskem. Děkuji za jakékoli slovo. Vanda.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den. Milá neznámá, asi už je všechno za vámi, pejsek už je pohřbený jinde a já bych moc prosila, zda byste mi mohla sdělit svou zkušenost, protože též s velkou bolestí v srdci plánuji kvůli stěhování totéž s mým milovaným pejskem. Děkuji za jakékoli slovo. Vanda.

Na hřbitovech bývá doba tlení, tedy doba, po kterou se nesmí do hrobového místa zasahovat, podle místních podmínek 15-20 let. A i po téhle době se z hrobu vytahujou kosti. Není důvod, proč by se velký pes měl rozložit rychleji.

Kosti se přece vytahují i při vykopávkách ... ty vydrží pod zemí stovky let!

Tak tak, pracuji v archeologii a kostry psů máme zachovalé běžně i ze 14. stol. Taktéž se z tohoto období dochovávají i tkaniny, byť ve zbytcích (týká se lidských pohřbů).

Dobry vecer, pred par dny jsem take pohrbila domaciho mazlicka, tak se o techto vecech snazim dozvedet vice. Jak na zvirecim hrbitove, tak na internetu pisou, ze rozklad trva 10 let. Byli mi receno, ze nejdriv za 10 let muzu na stejne misto pohrbit dalsi zvire a to z hygienickych duvodu, drive mi to ani nedovoli.

Dobry den.
Take bych se chtela zeptat na to same. Umrelo mi morcatko skinny cca pul kila. Kdyz ho pohrbim na zahradku tak 20 cm, zasadim nahoru nejake kvetiny a budu zalevat, bude rozklad rychlejsi?

ivypoison napsal(a):
Dobry den.
Take bych se chtela zeptat na to same. Umrelo mi morcatko skinny cca pul kila. Kdyz ho pohrbim na zahradku tak 20 cm, zasadim nahoru nejake kvetiny a budu zalevat, bude rozklad rychlejsi?

20 cm je málo, hrobeček musí být hluboký alespoň 40-50 cm. Rozklad bude rychlejší, pokud morčátko nebude zabalené do látky, ale pouze do sena.

Mně zemřela fenka ( 12kg ) před 4 lety. Byl to náš miláček a tak jsme ji zakopali na chatě na zahradu. Bohužel máme zlého souseda...Ten když zjistil, že fenka leží 2 metry od jeho pozemku ( byla na našem pozemku 2 metry od plotů ) začal hrozne zuřit. Bohužel po asi hodině co jsme ji zakopali nám volal děda, zda jsme na ní vysypali vápno. To jsme neudělali a tak jsme ji museli znovu vyhrabat. Nikdy na to nezapomenu...

V té velké bolesti jsem také vápno nedala..., snad to až tak nevadí.
Nedokázala bych narušit hrobeček, ale chápu, že někdy je to potřeba.

Mám na zahradě pohřbených 6 psů včetně třech nad 50 kilo, nikdy jsem vápnem nezasypával!

Po smrti se z těla dostávají nebezpečné toxiny. Když to zasypete vápnem, toxiny se ven do vzduchu nedostanou. Je fakt, že to dělá málo lidí, ale to je už pak každého věc. Kazdopadne bych to nikomu nepřala...ani nepříteli.

Katkadr napsal(a):
Po smrti se z těla dostávají nebezpečné toxiny. Když to zasypete vápnem, toxiny se ven do vzduchu nedostanou. Je fakt, že to dělá málo lidí, ale to je už pak každého věc. Kazdopadne bych to nikomu nepřala...ani nepříteli.

Jaké toxiny, ? Buďte konkrétní. tělo po smrti podléhá běžnému „přírodnímu“ rozkladu a posypání vápnem mu určitě nezabrání (navíc by to ani nebylo žádoucí). Chápu vápnění v případě úhynu na infekční chorobu, ale u bězně uhynulého domácího mazlíka je to, podle mého názoru, nesmysl a zbytečnost.
Pokud by zahrabané kadávery nějak zásadně páchly, jistě by reagovali domácí psi kteří se po zahradě denně pohybují. (Jasně, pokud máte mrtvolu 20 centimetrů pod zemí je situace poněkud jiná.).

2 metry... pokud tam ma trebas studnu, tak se mu nedivim; viz
https://vetweb.cz/pravidla-pro-pohrbivani-zvirat/.

Máme nad berňákem maximálně 40cm země a nikde nic nepáchne. Je nad ním záhon s kytkama, který normálně pleju. Že nebezpečné toxiny Bože, kam na ty kraviny chodíte...

Dobrý den,
je to tři dny, co jsem pohřbila svou nejmilovanější kočičku. Vážila tak 2,5 kg a leží necelý metr pod zemí, přičemž má ještě čerstvou mohylu.
Moc to bolí a chápu, ze se s následujícím nemusíte ztotožnit, nicméně jsem si chtěla ponechat její lebku. Vzhledem k tomu, jak moc jsem ji milovala, nebyla jsem schopna ji sama preparovat (i když už s tim mám zkušenosti - většinou kuny, hlodavci a ptactvo), nebyl čas vzít ji ke známému, který by to provedl za mě, tak jsem se rozhodla nechat přírodnu macerovat.
Proto se chci zeptat, jak dlouho musím cekat, než se měkké tkáně rozloží? (Hlavně tedy bulvy, jazyk a mozek.) Nerada bych rusila její odpočinek víckrát, kdybych narazila na nezetlelé telicko.
Chápu, ze se vám to muže zdát morbidní a nežádám pochopení, jen ji chci takhle dát druhý život a mít ji po boku, i když budu muset exhumovat.

Airisu napsal(a):
Dobrý den,
je to tři dny, co jsem pohřbila svou nejmilovanější kočičku. Vážila tak 2,5 kg a leží necelý metr pod zemí, přičemž má ještě čerstvou mohylu.
Moc to bolí a chápu, ze se s následujícím nemusíte ztotožnit, nicméně jsem si chtěla ponechat její lebku. Vzhledem k tomu, jak moc jsem ji milovala, nebyla jsem schopna ji sama preparovat (i když už s tim mám zkušenosti - většinou kuny, hlodavci a ptactvo), nebyl čas vzít ji ke známému, který by to provedl za mě, tak jsem se rozhodla nechat přírodnu macerovat.
Proto se chci zeptat, jak dlouho musím cekat, než se měkké tkáně rozloží? (Hlavně tedy bulvy, jazyk a mozek.) Nerada bych rusila její odpočinek víckrát, kdybych narazila na nezetlelé telicko.
Chápu, ze se vám to muže zdát morbidní a nežádám pochopení, jen ji chci takhle dát druhý život a mít ji po boku, i když budu muset exhumovat.

Je to morbidní, to se na mě nezlobte...alespoň pro mě, a to jsem fest životem zocelená.
Když už to "musí" být, tak proč jste si teda nenechala vypreparovat celou kočku? Vy se fakt chcete koukat na lebku někoho, kdo Vám rozdával za života radost?

exhumoval bych jen jednou, dříve jak za 6 měsíců to nemá smysl; mozek ale i tak bude, možná i pár let (spousta faktorů jako teplota, vhlkost, vzdušnost, PH zeminy)

nicméně před tím bych si někde nalezl pěkné mraveniště a zbytek je pak otázka týdne-měsíce (potřeba je ale přivázat nebo připíchnout klackem, jinak jen odcestuje)

příp. https://www.myslivost.cz/Casopis-Myslivost/Myslivost/2003/Srpen---2003/Beleni-lebek-novou-technologii

počítej několik let. Aspoň tři. Zvlášť, když je takhle hluboko. Rychleji to jde v suchu a ne moc pod povrchem. Nejrychleji na povrchu, kde má přístup všelijaká havět. Nezkoušela jsem to. Ale jsou to informace ze soudního lékařství.

Airisu napsal(a):
Dobrý den,
je to tři dny, co jsem pohřbila svou nejmilovanější kočičku. Vážila tak 2,5 kg a leží necelý metr pod zemí, přičemž má ještě čerstvou mohylu.
Moc to bolí a chápu, ze se s následujícím nemusíte ztotožnit, nicméně jsem si chtěla ponechat její lebku. Vzhledem k tomu, jak moc jsem ji milovala, nebyla jsem schopna ji sama preparovat (i když už s tim mám zkušenosti - většinou kuny, hlodavci a ptactvo), nebyl čas vzít ji ke známému, který by to provedl za mě, tak jsem se rozhodla nechat přírodnu macerovat.
Proto se chci zeptat, jak dlouho musím cekat, než se měkké tkáně rozloží? (Hlavně tedy bulvy, jazyk a mozek.) Nerada bych rusila její odpočinek víckrát, kdybych narazila na nezetlelé telicko.
Chápu, ze se vám to muže zdát morbidní a nežádám pochopení, jen ji chci takhle dát druhý život a mít ji po boku, i když budu muset exhumovat.

Morbidní ? Proč?
Počítám, že nás takoví, ti neobyčejní
za chvíli převálcují a úchylárny budou standardem.

Zrovna s takovou "neobyčejnou" je v rádiu dokument.
Prý : Míša zkrátka není úplně obyčejná mladá žena.
To bude asi tím, že je míša . . . dřív se jim říkalo úch yl



pustit ten pořad DOKUMENT v 18.30 hod, (malinko popojet)
https://program.rozhlas.cz/zaznamy#/dvojka/2019-05-16
(vcelku škoda času)

podle mě se to nedá určit. protože záleží na příliš faktorech. koneckonců při vhodné konstelaci se měkké tkáně nerozloží nikdy, že. nebo naopak se může stát, že rozklad včetně kostí půjde překvapivě rychle a lebku v celku mít nebudete.

pokud chce člověk preparovat, musí být odhodlaný získat materiál za čerstva.

Tak to se mezi ty úchyly asi budu muset taky započítat,muehehe, taky by mi nevadilo mít doma lebku svého mazlíka, ale jak píše bodlinka nemám odhodlání získat materiál. Cizího materiálu z lesa mám dost, nejlepší práci dělají mravenci......

lebka jde dobře vyvařit, dělala jsem si takhle nějaké morčecí. chce to stáhnout, okrájet do jde a zbytek se krásně ovaří a obere. Určitě by takhle šlo udělat cokoliv, co se vejde do kastrolu. Taky dělám kožky. Kožky jsou myslím si lepší než lebky.

ale když je to pak zvíře, který člověk měl zaživa rád, tak se mu do stahování moc nechce no. Na druhou stranu by se mi nechtělo ani do exhumace. Prostě buď za čerstva nebo vůbec.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
lebka jde dobře vyvařit, dělala jsem si takhle nějaké morčecí. chce to stáhnout, okrájet do jde a zbytek se krásně ovaří a obere. Určitě by takhle šlo udělat cokoliv, co se vejde do kastrolu. Taky dělám kožky. Kožky jsou myslím si lepší než lebky.

ale když je to pak zvíře, který člověk měl zaživa rád, tak se mu do stahování moc nechce no. Na druhou stranu by se mi nechtělo ani do exhumace. Prostě buď za čerstva nebo vůbec.

No, vařit v hrnci hlavičku svýho miláčka si fakt nedovedu představit. Asi bych ji nedokázala ani hodit do toho mraveniště......

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No, vařit v hrnci hlavičku svýho miláčka si fakt nedovedu představit. Asi bych ji nedokázala ani hodit do toho mraveniště......

Právě. Člověk je z toho tak v piči, že poslední, na co myslí je, jak tělo vhodně rozebrat k preparaci. I kdyby člověk chtěl k preparaci lebky použít mravence, musí stejně tu hlavu nejdřív odříznout, že.

Připadne mi poněkud morbidní mít doma lebku zvířete, co pro mě bylo víc než zvíře - člen rodiny.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Připadne mi poněkud morbidní mít doma lebku zvířete, co pro mě bylo víc než zvíře - člen rodiny.

ještě snad si umím představit urnu s popelem ale lebku to fakt ne. Myslím že v hrobě se mu spí jeho psí sen v klidu nejlépe a to vcelku ..................................

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
lebka jde dobře vyvařit, dělala jsem si takhle nějaké morčecí. chce to stáhnout, okrájet do jde a zbytek se krásně ovaří a obere. Určitě by takhle šlo udělat cokoliv, co se vejde do kastrolu. Taky dělám kožky. Kožky jsou myslím si lepší než lebky.

ale když je to pak zvíře, který člověk měl zaživa rád, tak se mu do stahování moc nechce no. Na druhou stranu by se mi nechtělo ani do exhumace. Prostě buď za čerstva nebo vůbec.

Mě se po vyváření lebky rozpadají...do prádelního hrnce na ohniště se vejde i koňská, v kuchyni se to dělat nedá Jenže chybí prostory na preparáty, jeden čas jsem uvažovala o nějaké preparátorské škole, nevíte?.......

Nesmí se to rozvařit, prostě jen ovařit tak, aby šlo obrat všechno maso. Jak se rozpadnou i švy, je to špatný.

Kde se to naučit organizovaně nevím

...já jsem tedy hodně morbidní a miluju hodně otrlý černý humor, ale tohle je fakt dost přes čáru.....když jsem si tak všechno početla, začala jsem si představovat a docela se mi udělalo mdlo - stahovat vlastního psa nebo kočku z kůže, uříznout jednomu nebo druhému hlavu, kterou budu vařit v hrnci doma, chodit se dívat k mraveništi, jak probíhá proces preparování přírodní cestou.......na tohle bych fakt neměla, tak nějak se mi vybavil nedávno shlédnutý film "Řbitov zvířátek"......kdysi jsem na výstavišti v Lysé viděla preparátorské práce a to od ptáků až po velká zvířata....nádhera, ale byla to pro mne "cizí" zvířata, představa, že si domu na skříň vystavím vlastního mazlíka, to opravdu ne........všechny psy, králíky a drobné chlupáče jsme pohřbívali až na dvě výjimky na zahradě na chalupě, kde to milovali.......posledního psa, který odešel, jsem nechala zpopelnit, prostě jsem svoji milovanou jorkšířičku nedokázala nechat jen tak zakopat, nevím proč..... využila jsem možnosti mít ji v urně, takřka dva roky mi pak trvalo vyndat jí ze skříně a odvézt na chalupu na krásné místo, které milovala, kam chodila, ale zároveň je tam klid a nikdo ji tam neruší, zase nevím proč.......ale představa jak ji vykopávám v určitém stavu rozkladu ze země, stahuji z kůže, odřezávám její hlavu od těla a vařím doma v hrnci, popřípadě se chodím na ni koukat pravidelně do mraveniště, to fakt ne..........

ChameleonHugo - naprosto souhlasím, mám to stejně. Prostě bych na tohle fakt neměla žaludek, sílu. Po odchodu psa jsem pár dní prořvala, pokaždé když jsem si na něho vzpomněla - a že to bylo často - se mi vlily slzy do očí (občas i teď). Fakt si nedokážu představit, že bych mu měla uříznout hlavu a vařit ji v hrnci, nebo cokoli s jeho tělem dál dělat - stahovat atd... To bych nedala.

Jinak jsme už jako děti na vesnici sbírali lebky zvířat, zkoumali kostřičky atd..., ale preparovat vlastního mazlíčka, tak to fakt ne.

marcelaamax napsal(a):
ChameleonHugo - naprosto souhlasím, mám to stejně. Prostě bych na tohle fakt neměla žaludek, sílu. Po odchodu psa jsem pár dní prořvala, pokaždé když jsem si na něho vzpomněla - a že to bylo často - se mi vlily slzy do očí (občas i teď). Fakt si nedokážu představit, že bych mu měla uříznout hlavu a vařit ji v hrnci, nebo cokoli s jeho tělem dál dělat - stahovat atd... To bych nedala.

Jinak jsme už jako děti na vesnici sbírali lebky zvířat, zkoumali kostřičky atd..., ale preparovat vlastního mazlíčka, tak to fakt ne.

....schovávala jsem si jako dítě na prázdninách nalezené kostičky, lebky, uschlé brouky, mrtvé ptáky jsme strkali s kamarády do mravenišť......doma mám vyschlého netopýra, lidskou lebku, ale vlastního mazlíka, to opravdu ne...........jak ořezat maso, vyloupnout oči z lebky, pokud tam ještě budou........fakt je to pro mně nepředstavitelné......

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
....schovávala jsem si jako dítě na prázdninách nalezené kostičky, lebky, uschlé brouky, mrtvé ptáky jsme strkali s kamarády do mravenišť......doma mám vyschlého netopýra, lidskou lebku, ale vlastního mazlíka, to opravdu ne...........jak ořezat maso, vyloupnout oči z lebky, pokud tam ještě budou........fakt je to pro mně nepředstavitelné......

naprostý souhlas s vámi i s Marcela. To fakt nikdy !

Já mám třeba v lese zakopaného prvního psa a fretku (jen do země, bez dek a jiných obalů), je to skoro už 20 let, dost uvažuju, že si jeho kostičky dovezu na náš pozemek, dříve jsme ho neměli.....už tam jednou těžili a vyrytej hrobeček by mě mrzel.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já mám třeba v lese zakopaného prvního psa a fretku (jen do země, bez dek a jiných obalů), je to skoro už 20 let, dost uvažuju, že si jeho kostičky dovezu na náš pozemek, dříve jsme ho neměli.....už tam jednou těžili a vyrytej hrobeček by mě mrzel.

No tak to bych ještě tak nějak pochopila. Ale upřímně já osobně bych to stejně nedělala. Máme všechny psy pohřbené u rodičů na zahradě a i když si představím třeba situaci, že by rodiče zahradu prodávali, tak bych tam prostě ty kostry hrabat fakt nešla. Stejně tak jako bych třeba doma nechtěla urnu s popelem psa. Vzpomínky na psy mám v srdci, to je pro mě nejdůležitější, to mi stačí. A teď to asi někomu vyzní možná trochu blbě - ale po 20ti letech je to pro mě opravdu "jen" kostra, pozůstatek a nemá pro mě žádnou citovou hodnotu.

Ale tak jasně, každý to má jinak a to respektuji .

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já mám třeba v lese zakopaného prvního psa a fretku (jen do země, bez dek a jiných obalů), je to skoro už 20 let, dost uvažuju, že si jeho kostičky dovezu na náš pozemek, dříve jsme ho neměli.....už tam jednou těžili a vyrytej hrobeček by mě mrzel.

No tak ano v tomto případě chápu a to bych asi udělala v klidu - vykopat již jen kosti a přemístit si na svůj pozemek. Moje kamarádka ve Francii když prodala dům a kupovala jiný přemístila tímto stylem asi 6 koček a osla !!!! a po 20 letech už to asi budou fakt jen kostičky...............ale polozetlelé tělo bych fakt znovu vidět nechtěla

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nesmí se to rozvařit, prostě jen ovařit tak, aby šlo obrat všechno maso. Jak se rozpadnou i švy, je to špatný.

Kde se to naučit organizovaně nevím

Dobré leporelo, jen nosní skořepiny neřeším.....no už jsem dlouho nic nevařila....sbírka je stajně asi už znehodnocena .
Ještě dotaz, lebka lišky neznámého původu (nález v lese) může to být potencionálně nebezpečné? (i když je čr vztekliny prostá?)

Běžná hygiena s přihlédnutím k tomu, že je to mrtvola

tak já se přiznám, že mě napadlo vykopat si lebku mojí Falco, jen právě ta představa, že ji vykopu ještě příliš čerstvou mě od toho odrazuje. Vyhrabat jen kostru by mi nedělalo asi problém. Určitě bych ale neměla na to psa stáhnout a hlavu vařit "za čerstva". (I když hada jsem si třeba stáhla.)

Mám trochu jinou otázku k tématu. Jak dlouho podle vás může pes čichem poznat, že ta mrtvolka je konkrétní pes?
Před měsícem a půl jsem bohužel musela kopat nový hrobeček. Dnes jsme šli okolo a bylo to trochu rozhrabané - nebylo vidět přímo tělo, to bylo ještě tak 15-20cm hlouběji, ale cítit to trošku bylo. Psice k tomu začichala, hrábla, a pak vyrazila velmi rychle pryč, sedla si a čekala v pozoru, následně běžela k vyschlému rybníku kde jsme naposledy v těch místech byly ještě s tou zakopanou - její maminkou, a chová se od té chvíle víc rozrušeně než obvykle, dokonce se znova pustila do požírání gauče.

GAELLE napsal(a):
ještě snad si umím představit urnu s popelem ale lebku to fakt ne. Myslím že v hrobě se mu spí jeho psí sen v klidu nejlépe a to vcelku ..................................

Souhlasím, jen tuším, že tady jde o kočku. Ale v principu je to jedno. Divné téma...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
...já jsem tedy hodně morbidní a miluju hodně otrlý černý humor, ale tohle je fakt dost přes čáru.....když jsem si tak všechno početla, začala jsem si představovat a docela se mi udělalo mdlo - stahovat vlastního psa nebo kočku z kůže, uříznout jednomu nebo druhému hlavu, kterou budu vařit v hrnci doma, chodit se dívat k mraveništi, jak probíhá proces preparování přírodní cestou.......na tohle bych fakt neměla, tak nějak se mi vybavil nedávno shlédnutý film "Řbitov zvířátek"......kdysi jsem na výstavišti v Lysé viděla preparátorské práce a to od ptáků až po velká zvířata....nádhera, ale byla to pro mne "cizí" zvířata, představa, že si domu na skříň vystavím vlastního mazlíka, to opravdu ne........všechny psy, králíky a drobné chlupáče jsme pohřbívali až na dvě výjimky na zahradě na chalupě, kde to milovali.......posledního psa, který odešel, jsem nechala zpopelnit, prostě jsem svoji milovanou jorkšířičku nedokázala nechat jen tak zakopat, nevím proč..... využila jsem možnosti mít ji v urně, takřka dva roky mi pak trvalo vyndat jí ze skříně a odvézt na chalupu na krásné místo, které milovala, kam chodila, ale zároveň je tam klid a nikdo ji tam neruší, zase nevím proč.......ale představa jak ji vykopávám v určitém stavu rozkladu ze země, stahuji z kůže, odřezávám její hlavu od těla a vařím doma v hrnci, popřípadě se chodím na ni koukat pravidelně do mraveniště, to fakt ne..........

No tak já teď možná budu také "morbidní", jen trochu jinak. Já mám totiž na chalupě pohřbené své vlastní rodiče - milovali to tam. Samozřejmě ve schránce pro dvě urny. No a asi po roce jsem si uvědomila, že jsem zvolila špatné místo, a že vlastně i uložení těch schránek, byť to dělala pohřební služba, se mi jevilo jako nedůstojné - neumím ani moc popsat proč. Takže přišlo rozhodnutí přemístit schránku s urnami na jiné místo - blízko lavičky, kde sedávala velmi ráda moje maminka. Zároveň jsem se rozhodla pro to, že bych chtěla přítomnost farářky (protestantské; katolící by toto asi nepřipustili). A proč to sem píšu - už jen to přemístění schránky na nové místo (vykopání a opětovné uložení) mi nedělalo dobře - jednoduše proto, že jsem měla pocit, že mrtví mají mít klid... Ale zase mě pak uklidnilo to, že nově zvolené místo je pěkné a že proběhl obřad, který se mi líbil (jinak samozřejmě oba rodiče měli normální standardní pohřeb v krematoriu). Ale i to uložení do země se mi jevilo lepší udělat v takové nějaké slavnostnější atmosféře...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nesmí se to rozvařit, prostě jen ovařit tak, aby šlo obrat všechno maso. Jak se rozpadnou i švy, je to špatný.

Kde se to naučit organizovaně nevím

No ona ta naše povolání nás nutí být otrlejšími (mě tedy za studií - ale zpětně si říkám, jak jsem to mohla tak všechno dát - do podrobností zabíhat nebudu). Předpokládám, že jak stárnu, tak jsem víc sentimentální a hlavně bohužel se událo mnoho tragédií v mé rodině...takže mám pocit, že dnes bych ty věci, které jsme byli nuceni dělat, už možná ani nezvládla.
A jak píšu výše, mám pocit, ať už je člověk věřící či ne, že by mrtví měli mít klid. A mám to nastavené nejen pro lidi, ale i pro zvířata.

fikovnice napsal(a):
No tak já teď možná budu také "morbidní", jen trochu jinak. Já mám totiž na chalupě pohřbené své vlastní rodiče - milovali to tam. Samozřejmě ve schránce pro dvě urny. No a asi po roce jsem si uvědomila, že jsem zvolila špatné místo, a že vlastně i uložení těch schránek, byť to dělala pohřební služba, se mi jevilo jako nedůstojné - neumím ani moc popsat proč. Takže přišlo rozhodnutí přemístit schránku s urnami na jiné místo - blízko lavičky, kde sedávala velmi ráda moje maminka. Zároveň jsem se rozhodla pro to, že bych chtěla přítomnost farářky (protestantské; katolící by toto asi nepřipustili). A proč to sem píšu - už jen to přemístění schránky na nové místo (vykopání a opětovné uložení) mi nedělalo dobře - jednoduše proto, že jsem měla pocit, že mrtví mají mít klid... Ale zase mě pak uklidnilo to, že nově zvolené místo je pěkné a že proběhl obřad, který se mi líbil (jinak samozřejmě oba rodiče měli normální standardní pohřeb v krematoriu). Ale i to uložení do země se mi jevilo lepší udělat v takové nějaké slavnostnější atmosféře...

..dneska už dost lidí má své drahé na místech, kde to milovali, tedy třeba jako u Vás na zahradě chalupy, většinou tam dají i nějaký oblíbený strom nebo květiny a podobně.......myslím si, že z Vaší strany bude to přemístění, zvláště za přítomnosti vysvěcené osoby, provedeno s citem a zachováním důstojnosti......

fikovnice napsal(a):
No ona ta naše povolání nás nutí být otrlejšími (mě tedy za studií - ale zpětně si říkám, jak jsem to mohla tak všechno dát - do podrobností zabíhat nebudu). Předpokládám, že jak stárnu, tak jsem víc sentimentální a hlavně bohužel se událo mnoho tragédií v mé rodině...takže mám pocit, že dnes bych ty věci, které jsme byli nuceni dělat, už možná ani nezvládla.
A jak píšu výše, mám pocit, ať už je člověk věřící či ne, že by mrtví měli mít klid. A mám to nastavené nejen pro lidi, ale i pro zvířata.

...asi to vyzní blbě, ale tak nějak mně napadá, že tělo, které jednou odevzdáme zemi už bychom měli nechat v klidu tak jak je..........

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
tak já se přiznám, že mě napadlo vykopat si lebku mojí Falco, jen právě ta představa, že ji vykopu ještě příliš čerstvou mě od toho odrazuje. Vyhrabat jen kostru by mi nedělalo asi problém. Určitě bych ale neměla na to psa stáhnout a hlavu vařit "za čerstva". (I když hada jsem si třeba stáhla.)

Mám trochu jinou otázku k tématu. Jak dlouho podle vás může pes čichem poznat, že ta mrtvolka je konkrétní pes?
Před měsícem a půl jsem bohužel musela kopat nový hrobeček. Dnes jsme šli okolo a bylo to trochu rozhrabané - nebylo vidět přímo tělo, to bylo ještě tak 15-20cm hlouběji, ale cítit to trošku bylo. Psice k tomu začichala, hrábla, a pak vyrazila velmi rychle pryč, sedla si a čekala v pozoru, následně běžela k vyschlému rybníku kde jsme naposledy v těch místech byly ještě s tou zakopanou - její maminkou, a chová se od té chvíle víc rozrušeně než obvykle, dokonce se znova pustila do požírání gauče.

Nemohla třeba cítit něco z Vás, protože víte, co tam je? K tomu pach, který už zažila, všecko se to spojilo?
Teoreticky kožich asi poznat je.
Ale po takové době..a máte tam celkem horko. Spíše otázka na místního forenzního experta.
Psi umí najít mrtvolu, umí najít konkrétní osobu, docela i staré stopy, umí najít nemoc, rozpoznat nebezpečný záchvat dřív, než přijde.
Tak tohle je možné také.
Použila bych vápno, kvůli pachu.

Zahrabávat mrtvá zvířata je pěkná prasárna, navíc to jde málokdy udělat v souladu s legislativou.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..dneska už dost lidí má své drahé na místech, kde to milovali, tedy třeba jako u Vás na zahradě chalupy, většinou tam dají i nějaký oblíbený strom nebo květiny a podobně.......myslím si, že z Vaší strany bude to přemístění, zvláště za přítomnosti vysvěcené osoby, provedeno s citem a zachováním důstojnosti......

Moc děkuji ...a ano, vnímala jsem to důstojně. Za rozhodnutí mít při uložení do země přítomnou farářku, která měla moc hezkou řeč (tedy pro mě), jsem zpětně moc ráda.

Rendl napsal(a):
Zahrabávat mrtvá zvířata je pěkná prasárna, navíc to jde málokdy udělat v souladu s legislativou.

Menší zvířata lze na svém pozemku uložit do země, tuším je tu někde ještě jedna diskuze, kde se to probíralo. Už si nepamatuji ale, jak velké max. může být uložené tělo.

fikovnice napsal(a):
Menší zvířata lze na svém pozemku uložit do země, tuším je tu někde ještě jedna diskuze, kde se to probíralo. Už si nepamatuji ale, jak velké max. může být uložené tělo.

Podmínky jsou takové:
Místo bude vzdáleno nejméně 200 m od vodního zdroje, 100 m od nejbližší stavby pro bydlení nebo pro rodinnou rekreaci a pozemní komunikace, s výjimkou příjezdové pozemní komunikace a 50 m od hranice sousedního pozemku. Velikost výkopu musí odpovídat velikosti zvířete a hluboký musí být minimálně 50 cm u zvířete do 100 kg. Nad 100kg už musí být výkop hluboký 100cm. Zvíře musí být do výkopu ukládáno v obalu, ten musí být v půdě rozložitelný a nesmí poškozovat životní prostředí. Každé místo uložení pohřbeného zvířete musí být nezaměnitelně označené a to po dobu 10 let.
Praxe je samozřejmě jiná, většina lidí na vesnici si to řeší po svém a po pravdě, kdo to kontroluje? Nikdo. Zákonů a různých nařízení máme plno, kontrolní mechanismy žádný. Takže asi tak.
A mimochodem u nás v okresním městě je třeba hřbitov normálně uprostřed bytové zástavby a nikomu to asi nevadí.

fikovnice napsal(a):
Moc děkuji ...a ano, vnímala jsem to důstojně. Za rozhodnutí mít při uložení do země přítomnou farářku, která měla moc hezkou řeč (tedy pro mě), jsem zpětně moc ráda.

...to Vám moc přeju.....psala jsem Vám do schránky.....

A proč ne? Když byla kočička živá, taky měla přece tu samou "lebku"... dokud jsme neměli vlastní velký pozemek a naši dva miláčci byli pohřbení u příbuzných, plánovali jsme po rozkladu tělíček uložit jejich kostičky do schránek a mít je u sebe...

fikovnice napsal(a):
Je to morbidní, to se na mě nezlobte...alespoň pro mě, a to jsem fest životem zocelená.
Když už to "musí" být, tak proč jste si teda nenechala vypreparovat celou kočku? Vy se fakt chcete koukat na lebku někoho, kdo Vám rozdával za života radost?

A proč ne? Když byla kočička živá, taky měla přece tu samou "lebku"... dokud jsme neměli vlastní velký pozemek a naši dva miláčci byli pohřbení u příbuzných, plánovali jsme po rozkladu tělíček uložit jejich kostičky do schránek a mít je u sebe...

MelNov napsal(a):
A proč ne? Když byla kočička živá, taky měla přece tu samou "lebku"... dokud jsme neměli vlastní velký pozemek a naši dva miláčci byli pohřbení u příbuzných, plánovali jsme po rozkladu tělíček uložit jejich kostičky do schránek a mít je u sebe...

Je to morbidni.

Jdete se poradit ohledně zdravotního problému, prevence nemoci nebo výživy vašeho zvířete? Nově se můžete obrátit rovnou na odborníky v sekci On-line veterinář. Kvalifikovanou odpověď tam dostanete nejpozději během několika hodin. Ať jsou vaši mazlíčci zdraví a spokojení!