Dobrý den, má doma někdo mladšího pejska s kočkou? Kočky máme dvě, jedna zůstává ve výšinách a psa pozoruje, ošklivě prská a škrábe když se pes přiblíží na méně než 30cm, takové pochopitelné chování kočky.
Kocour je flegmatik, se psem sedí na gauči, na posteli, chodí vedle ní. Ale fenka na něj začíná být příliš tvrdá. Obvyklé situace jsou, že otevřu dveře do obýváku kde jsou kočky zavřené, pes vylítne, kocoura převálcuje, olizuje ho, strká si celou jeho hlavu i krk do pusy. Kocour leží na zádech, občas zoufale mňoukne, občas po ní trošku sekne ale víc nic. Je taky pěkne tlustý, mrštnost už není co bývala. Když jí seká, nikdy jí neublíží, nemá na sobě ani škrábanec, občas se jí někde zasekne tak to pak fenka kňučí a snaží se ho odseknout. On sedí na gauči, ona jde k němu, lehne si k němu, položí si na něj hlavu, on jí olizuje čumák i obličej.
Jenže, taky je schopná si na něj stoupnout, když kocour sedí na křesle tak na něj vyskočí, šlape po něm, sedá si na něj, zkouší ho vytlačit /projevy dominance předpokládám/, když si chce hrát tak mu nosí hračky a pokládá je před něj a pak na něj štěká, ale co hůř, okusuje ho. Hlavou na něj startuje, kousne ho do boku s takovym vysokym kňučením, je přitom přikrčená, ocas nahoře a hlavou po něm takhle "startuje".
Kocour sedí, občas zoufale mňoukne, občas se ožene ale jinak se nechává válcovat. Ona na něm stojí, piští, štěká a "kouše ho"
Máte to podobně nebo mají kočky větší respekt? Nebo je tohle normální? Mě asi nejvíc vadí to štěkání a to, že když se kocour někam rozběhne tak ho honí, válcuje a kouše. Nevím ale, jak to korigovat, když jí řeknu že nesmí, dělá to pořád, když si jí odvolám přijde, ale vrátí se k němu...
Děkuji.
rapotacka11
napsal(a):
A Vy tam jste k čemu ?
Na okrasu přeci. Zasahuju, když se kocour po psovi ožene, tak jí posílám pryč, odvolávám jí, když se za nim rozběhně a snaží se ho povalit a zastavit, když na něj štěká, protože jí leží v pelíšku tak přijdu a vyhodim ho.
Jinak často sedim, kocour u jedné ruky, pes u druhé a drbu oba.
Nemůžu tam zase být sto procent času, když nejsem doma jsou raději odděleni aby nebyly problémy.
Spíš mě zajímá, jak to mají jiní, někteří psi nemůžou kočky ani vidět.
Uživatel s deaktivovaným účtem

rapotacka11
napsal(a):
A Vy tam jste k čemu ?
Přesně tak a ne jinak. Mám dva psy a větší počet koček, ale psi se ke kočkám budou chovat přesně tak, jak já to dovolím a určím. Neříkejte fence co dělat nesmí či fuj, ale naučte ji, co má dělat - vypadni, sedni, lehni, ke mně, místo... Jak je libo.
I tady platí "Test mrtvého muže", kopíruju ze stránek Katachyon:
"... Chcete svého psa něco naučit. Nějaké chování se dá získat jedině přes odměny (tresty tako ovlivňují chování, ale tak, že ho potlačují, není možné jen skrze tresty chování získat). Ale co je vlastně chování, které se dá odměnit? v tom nám pomůže test mrtvého muže může pomoci.
Zní: Když to může udělat mrtvý muž, není to chování. Když to mrtvý muž udělat nemůže, je to chování.
Co to znamená v praxi? Každý, kdo začal cvičit, zjistil, že se obtížně učí, aby pes něco nedělal - neštěkal, netahal, nevyrážel za zvěří... Neštěkat a netahat není chování. To totiž zvládne i mrtvola - taky neštěká a nehoní zvěř.
Mnohem lépe se učí, co by pes měl dělat místo toho nežádoucího - jít na pelíšek, držet se u nohy, podívat se na psovoda. Ani jedno mrtvý muž nezvládne, proto to je chování.
Test mrtvého muže je jen taková pomůcka pro určení, jestli to, co chceme naučit, se počítá mezi chování, a bude se nám to dobře učit.".
Uživatel s deaktivovaným účtem

Kočky a psy jsme měli doma vždycky, odjakživa. U štěněte bych se spíš bála o psa než o kočku, kočka zdrhne když chce může malé hloupé štěně ošklivě zranit.Jinak pokud pes není vyloženě dospělý pes s nenávistí ke kočkám, zvyknou si na sebe. Nevěřte tomu že by se kocour nechal okusovat kdyby mu to příliš vadilo, oni si rozumí, a on se bude bránit nebo uteče když bude mít psa dost. Jen zajistěte aby měl kam utéct, vyvýšené místo, nebo ven apod.Jinak bych je příliš neřešila, co dělali někteří naši psi s kočkama bylo neuvěřitelné, když pes chytl spícího kocoura za kůži a stáhl ho ze židle aby se na něm mohl uspokojovat byla to docela sranda, a nevěřte tomu že mu to kocour nedokázal oplatit když už měl psa dost.Oni si zvířata rozumí někdy víc než lidé, jen jim do toho nesmíme přehnaně zasahovat.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.178.38
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Kočky a psy jsme měli doma vždycky, odjakživa. U štěněte bych se spíš bála o psa než o kočku, kočka zdrhne když chce může malé hloupé štěně ošklivě zranit.Jinak pokud pes není vyloženě dospělý pes s nenávistí ke kočkám, zvyknou si na sebe. Nevěřte tomu že by se kocour nechal okusovat kdyby mu to příliš vadilo, oni si rozumí, a on se bude bránit nebo uteče když bude mít psa dost. Jen zajistěte aby měl kam utéct, vyvýšené místo, nebo ven apod.Jinak bych je příliš neřešila, co dělali někteří naši psi s kočkama bylo neuvěřitelné, když pes chytl spícího kocoura za kůži a stáhl ho ze židle aby se na něm mohl uspokojovat byla to docela sranda, a nevěřte tomu že mu to kocour nedokázal oplatit když už měl psa dost.Oni si zvířata rozumí někdy víc než lidé, jen jim do toho nesmíme přehnaně zasahovat.
U nás naprosto stejně. Do vztahu štěně-kotě, či štěně-kotě bych nijak zbytečně nezasahovala, oni si hranice vyjasní sami. Mám také psy velkých plemen, takže za chvíli to byli oproti kočkám hromotluci. Přesto, když se dnes kočka ke psu přijde jen otírat, ten jen koulí očima neboť má vyzkoušené její drápy. Druhý má úplně respect, radši na ni vrkne, ať k němu ani nejde. Ale jinak spolu spí v boudě, psiska je kontrolují (očichávají) když se kočky odněkud přišourají, kočka nosí myší úplatky Když byli malí, jen jsem trochu usměrňovala, když se při hrách moc rozdováděli, ale jen klidnou domluvou.
Souhlasím s názorem, že kočkovaná baví jak psa tak kocoura, není proč se strachovat. Předpokládám, že pokud spolu žijí déle, ani ta prskalka ve výškách se psa nebojí, jen ho prostě nemusí - nemá pro psí kusy pochopení a tak to i patrně zůstane.
Tvrzení o tom, jak vládnu svým zvířatům železnou pěstí a co nechci já to oni nedělají je pořádně mimo
Pokud ale přijde do rodiny nová kočka nebo nový pes, je třeba jejich sbližování monitorovat a nedovolit exscesy, mně se osvědčilo mít novou kočku po určitou dobu odděleně a přinést ji do společnosto psů i koček domácích nejprve v přenosce, aby ji očichali, věděli, že je ona a ona věděla o nich a taky aby získala trochu domácí pach. Kdy ji pak vypustit volně mezi bandu, to záleží na okolnostech. Nikdy to ale nijak zvlášť dlouho netrvá.
Pokud pes kočky nenávidí a není na ně zvyklý, bála bych se přinést nějakou do bytu, snad kotě a snad dávat mězi štěňata... Doporučuje se naslinit kapesník a jím kotě jako umýt, aby ji pes bral jako naši, ale to jsem nezkoušela, nevím, zda to funguje, Já bych si kočku k psímu zabijákovi koček, nepořizovala.
Jasně, takže místo abych na ní zbytečně křičela ať neštěká, budu jí dávat příkazy /jako se snažím, ke mě a sedni a tak, budu akorát důslednější/
Je pravda, že když to kocourovi vadí odejde, jen nechci aby ho zdržovala a povalovala když někam jde.
Fenka má stejný vztah s mamčiným kotětem, to na ní číhá, provokuje jí, nechává se honit a vyloženě si hrají. Kocour je teda už starý páprda, je mu tak 12 či 14 let, ale hezky to snáší, občas si hraje a o něco se s fenkou honí. Já ho pak za odměnu mazlim, když má moc útrpný výraz :)
Děkuji za zkušenosti.
Mmch na cvičáku jsme paradoxně nejhodnější štěně, zaprvé už toho dost umí a za druhé udělá za piškot i stojku na hlavě. Spíš jsem konsternovaná z toho, co ti lidi se svýma 6ti měsíčníma psíkama doteď dělali, že nejsou schopní si ani sednout nebo být na vodítku, aniž by neposkakovali kolem pána a nemotali mu nohy...
beastije
napsal(a):
Dobrý den, má doma někdo mladšího pejska s kočkou? Kočky máme dvě, jedna zůstává ve výšinách a psa pozoruje, ošklivě prská a škrábe když se pes přiblíží na méně než 30cm, takové pochopitelné chování kočky.
Kocour je flegmatik, se psem sedí na gauči, na posteli, chodí vedle ní. Ale fenka na něj začíná být příliš tvrdá. Obvyklé situace jsou, že otevřu dveře do obýváku kde jsou kočky zavřené, pes vylítne, kocoura převálcuje, olizuje ho, strká si celou jeho hlavu i krk do pusy. Kocour leží na zádech, občas zoufale mňoukne, občas po ní trošku sekne ale víc nic. Je taky pěkne tlustý, mrštnost už není co bývala. Když jí seká, nikdy jí neublíží, nemá na sobě ani škrábanec, občas se jí někde zasekne tak to pak fenka kňučí a snaží se ho odseknout. On sedí na gauči, ona jde k němu, lehne si k němu, položí si na něj hlavu, on jí olizuje čumák i obličej.
Jenže, taky je schopná si na něj stoupnout, když kocour sedí na křesle tak na něj vyskočí, šlape po něm, sedá si na něj, zkouší ho vytlačit /projevy dominance předpokládám/, když si chce hrát tak mu nosí hračky a pokládá je před něj a pak na něj štěká, ale co hůř, okusuje ho. Hlavou na něj startuje, kousne ho do boku s takovym vysokym kňučením, je přitom přikrčená, ocas nahoře a hlavou po něm takhle "startuje".
Kocour sedí, občas zoufale mňoukne, občas se ožene ale jinak se nechává válcovat. Ona na něm stojí, piští, štěká a "kouše ho"
Máte to podobně nebo mají kočky větší respekt? Nebo je tohle normální? Mě asi nejvíc vadí to štěkání a to, že když se kocour někam rozběhne tak ho honí, válcuje a kouše. Nevím ale, jak to korigovat, když jí řeknu že nesmí, dělá to pořád, když si jí odvolám přijde, ale vrátí se k němu...
Děkuji.
Napíšu vám moji zkušenost, ne radu. Máme 12 letého belgického ovčáka a stejně starého (nesnášenlivého) kocoura. Jak spolu vyrůstali, tak se respektují, tzn. Když kocour přijde domů, tak se rád nechá očuchat, o psa se otírá, ale to je tak všechno. Nikdy si spolu nehráli. V listopadu jsme si pořídili mládě - zase belgický ovčák a po měsíci, kdy se na něj kocour nemohl ani podívat, aby neutekl, jsou najednou velcí kamarádi. Takže najednou se dvanáctiletý nesnášenlivý kocour (někdy stačí na něj jen promluvit a už jde pryč) kamarádí se štěnětem.
Jen to většinou končí tím, že když už má kocour dost, tak vyskočí někam, kam pes nemůže. Z předchozích příspěvků vyplývá, že vy to máte nějak usměrňovat. Já mám tu zkušenost, že si ty zvířata udělají mezi sebou pořádek sami. Sice to sleduji, co dělají, abych případně zasáhla, ale nemluvím jim do toho.
To samé bylo i se sžitím našeho starého psa s mladým. Po měsící a půl se mají moc rádi a chovají se k sobě moc dobře - tak trochu jako vlci.
Po téhle zkušenosti bych doporučila všem, aby ta zvířata jen trochu usměrnili a nechali je, aby sami pochopili, co po nich chceme.
Teď se možná budete smát, ale my máme dojem, že když ta zvířata u nás cítí tu lásku a pohodu, tak se přizpůsobí mnohem líp, než když se na ně řve.