Sedmiměsíční štěně si chce hrát a kouše mě

Dnes jsem se byla podívat na cvičáku.
Radost pohledět,
mládež tam cvičila s NO, taky asi půlroční (+ -) štěňata.
Jak Váš pes namáhá hlavu?
To ještě nemá základy poslušnosti ?

Trenérka mi poradila narvat mu ruku když mi ji kouše víc do krku než se ji snažit vyprostit, to jsem zkusila, pustí, ale po chvíli mi na ní visí znova. Podle chovatelky si chce hrát nebo je vystresovaný
bych to viděla stejně - je to mladý hormony nabušený pes a potřebuje vypustit energii - takže poté co pustí mu nabídněte něco jiného -optimální je ten balónek, o ten se můžete potahat i psa za balónkem vyběhat, pocvičit (unavit tu hlavu)...taky mi to dělal pes a velice rychle se naučit ten "řízený" způsob. Několikrát týdně se vyběhat se psy asi fakt nebude stačit...

rapotacka11 napsal(a):
Dnes jsem se byla podívat na cvičáku.
Radost pohledět,
mládež tam cvičila s NO, taky asi půlroční (+ -) štěňata.
Jak Váš pes namáhá hlavu?
To ještě nemá základy poslušnosti ?

Děkuji za "užitečnou" radu. Jak vidíte, asi nemá. A proto sem píšu, protože standardní postupy selhaly, i rady od chovatele a trenéra, a hledám nikoliv "chytráky" jako jste Vy, ale lidi, co třeba poradí ještě jinou alternativu nebo mají podobnou zkušenost. Cvičím ho několikrát denně, přivolání, sedni, lehni, zůstaň, čekej, pusť, všechny možné "kratochvílové" cviky typu válení sudů atd., aport, má každou chvíli konga nebo nějaký "psí rébus" na zabavení, na jídlo spořádaně čeká a nedovolí se pohnout k misce bez povelu, na trénink chodíme taky, nikde nemá s kousáním problém, akorát má na cvičáku i jinde zvýšenou potřebu kontaktu s jinými psy a chce si s nimi hrát, což s tím může souviset, ale "napadá" mě kousáním jen když jdeme na procházce spolu sami dva a to klidně i poté co jsme byli venku hodinu a půl a je vylítaný, absolvoval několik cvičících koleček a her.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Trenérka mi poradila narvat mu ruku když mi ji kouše víc do krku než se ji snažit vyprostit, to jsem zkusila, pustí, ale po chvíli mi na ní visí znova. Podle chovatelky si chce hrát nebo je vystresovaný
bych to viděla stejně - je to mladý hormony nabušený pes a potřebuje vypustit energii - takže poté co pustí mu nabídněte něco jiného -optimální je ten balónek, o ten se můžete potahat i psa za balónkem vyběhat, pocvičit (unavit tu hlavu)...taky mi to dělal pes a velice rychle se naučit ten "řízený" způsob. Několikrát týdně se vyběhat se psy asi fakt nebude stačit...

Takže myslíte, že to vyřeší přesměrování na hračku? Taky mě už nic jiného nenapadá, ale když jsem to minulý týden zkusila, pořád se snažil přesměrovat na moji ruku a o hračku nejevil moc zájem. Měla jsem s sebou aportovací kostičku a když mě kousal, zkusila jsem mu ji po "jásání" nad ní jak je super hodit, ale běžel za ní sice, jenže ji hned pustil a naběhl mi znovu na ruku, tak jsem ji pak nějak sebrala a snažila se s ním o ní v zoufalství přetahovat, ale pořád se směřoval z hračky na moji ruku. Skončilo to tak, že jsem opět vytáhla žrádlo a to se "přepnul" na trénink, ale to se mi nezdá správné.

Rencaa napsal(a):
Takže myslíte, že to vyřeší přesměrování na hračku? Taky mě už nic jiného nenapadá, ale když jsem to minulý týden zkusila, pořád se snažil přesměrovat na moji ruku a o hračku nejevil moc zájem. Měla jsem s sebou aportovací kostičku a když mě kousal, zkusila jsem mu ji po "jásání" nad ní jak je super hodit, ale běžel za ní sice, jenže ji hned pustil a naběhl mi znovu na ruku, tak jsem ji pak nějak sebrala a snažila se s ním o ní v zoufalství přetahovat, ale pořád se směřoval z hračky na moji ruku. Skončilo to tak, že jsem opět vytáhla žrádlo a to se "přepnul" na trénink, ale to se mi nezdá správné.

Já se obávám, že tímhle byste ho ve výsledku jen odměnila za to, že se do vás předtím zakousl. Kontrolované vybití energie bouřlivou hrou určitě ano, ale jen potom, co se bude chovat slušně, ne potom, co si o to řekne hryznutím (i když pustí, tak ve výsledku odměňujete i to, že se před tím puštěním nejdřív zahryzl).

pidla napsal(a):
Já se obávám, že tímhle byste ho ve výsledku jen odměnila za to, že se do vás předtím zakousl. Kontrolované vybití energie bouřlivou hrou určitě ano, ale jen potom, co se bude chovat slušně, ne potom, co si o to řekne hryznutím (i když pustí, tak ve výsledku odměňujete i to, že se před tím puštěním nejdřív zahryzl).

S tímhle velmi nesouhlasím, výměna kusu člověka za hračku je zcela běžný a zcela funkční postup a i můj divoký pastevec velmi velmi rychle pochopil, že hrát si budeme s hračkami a že ruka není to pravé ořechové. A stejně tak se rychle naučil, že mu uspokojím jeho potřebu si tu energii vybít...

Nikdy v životě jsem neměla klidné psy. vždy to byli temperamentní sportovní zvířata. V určitém jejich věku tohle / a asi i horší/ bylo docela běžné.
Dívala jsem se na to tak, že mají moc energie. Klidové cviky typu sedni lehni nemají okamžitý efekt, spíš se postupně pes naučí ovládat. Takže jsem to řešila vyblbnutím psa ještě dřív, než tohle chování začalo. Nejvíc pomáhaly divoké hry - přetahování o peška, honičky, překážky, různé druhy aportů a tak. Hlavně aby se u toho pes vyřádil. Stačilo 15 minut a pro ten den byl pokoj.

Nikdo nepoložil základní otázku - proč to dělá, co tím chce dosáhnout?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
S tímhle velmi nesouhlasím, výměna kusu člověka za hračku je zcela běžný a zcela funkční postup a i můj divoký pastevec velmi velmi rychle pochopil, že hrát si budeme s hračkami a že ruka není to pravé ořechové. A stejně tak se rychle naučil, že mu uspokojím jeho potřebu si tu energii vybít...

Víceméně souhlasím. Třeba mého samojeda aportování nebaví vůbec, on tedy gumové prase přinese, ale jen proto, že se chce o něj tahat, lovit ho", bojovat.
Pro zadavatelku: nečekala bych, až přijdete k lesu, ale, servala bych se s ním" o nějaké přetahovadlo, hned na nějakém místě, kde to neva. Naši kluci třeba neměli rádi kousání do tvrdých věcí, uzel se jim nelíbil vůbec, spokojení jsou s velkýma gumovýma hračkama (ale ty toho moc nevydrží) či starý froté ručník. Ale to musí být opravdu razantní hra, tahání, lítání s přetahovadlem, smýkání psem...až už sám nemůže a přestane ho to bavit. Hlavně začít dřív, než si to začne kousáním do paničky vydobývat sám..

scylla napsal(a):
Nikdo nepoložil základní otázku - proč to dělá, co tím chce dosáhnout?

Psala jsem o tom hned v prvním příspěvku...

Já bych zašla do zverexu, koupila kovový pogumovaný koš, vám dala pod bundu víc vrstev oblečení, aby to tolik nebolelo a řekla bych, že psisko se velmi rychle odnaučí.. kouše - dostane koš - nebude moct kousat.. když se uklidní, odměnit, v tom košík naprosto nebrání, piškot nebo granule procpete uplně s klidem.

pidla napsal(a):
Psala jsem o tom hned v prvním příspěvku...

Jen tam popisujete jeho chování, nepopisujete spouštěč a to, co následuje po tom.

scylla napsal(a):
Jen tam popisujete jeho chování, nepopisujete spouštěč a to, co následuje po tom.

Píšu, že podle mě je důvodem (spouštěčem) to, že chce pozornost a akci. A odměnou za ty hryzavé výpady je pro něj to, že pozornost a akci dostane, byť třeba někdy negativní.

Tak s tímhle jsem se ještě nesetkala u žádného z mých psů a to někteří byli hodně temperamentní.Chtělo by to u Vás tu situaci spíš vydět, pak radit.Volit košík je sice dobrý nápad ale nedovedu si představit být k psovi třeba zrovna sehnutá a chytne ho takový rapl košíkem do oka jsem to jednou nechtěně schytala a stačilo mi to.Každopádně asi tak, já bych za tohle svého psa, přidusila, na zemi tak dlouho, dokud by ho chňapání nepřešlo, pak bych teprv přešla na hru a pamlsky

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak s tímhle jsem se ještě nesetkala u žádného z mých psů a to někteří byli hodně temperamentní.Chtělo by to u Vás tu situaci spíš vydět, pak radit.Volit košík je sice dobrý nápad ale nedovedu si představit být k psovi třeba zrovna sehnutá a chytne ho takový rapl košíkem do oka jsem to jednou nechtěně schytala a stačilo mi to.Každopádně asi tak, já bych za tohle svého psa, přidusila, na zemi tak dlouho, dokud by ho chňapání nepřešlo, pak bych teprv přešla na hru a pamlsky

Přidusila? Sedmiměsíční štěně?

Tohle chování se téměř úplně odstranit během patnácti minut (samozřejmě dopilování do úplné důslednosti trvá déle, ale za deset patnáct minut máte hotový základ), když člověk trochu něco ví o načasování odměny. Bez dušení, rvaní ruky do držky, nasazování košíku za trest a podobných ptákovin, dokonce tak, že to psa i baví, protože konečně jasně ví, co se po něm chce.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak s tímhle jsem se ještě nesetkala u žádného z mých psů a to někteří byli hodně temperamentní.Chtělo by to u Vás tu situaci spíš vydět, pak radit.Volit košík je sice dobrý nápad ale nedovedu si představit být k psovi třeba zrovna sehnutá a chytne ho takový rapl košíkem do oka jsem to jednou nechtěně schytala a stačilo mi to.Každopádně asi tak, já bych za tohle svého psa, přidusila, na zemi tak dlouho, dokud by ho chňapání nepřešlo, pak bych teprv přešla na hru a pamlsky

Jen to ne. Takhle zacházet se psem se opravdu nemusí a ani nemá.

pidla napsal(a):
Přidusila? Sedmiměsíční štěně?

Tohle chování se téměř úplně odstranit během patnácti minut (samozřejmě dopilování do úplné důslednosti trvá déle, ale za deset patnáct minut máte hotový základ), když člověk trochu něco ví o načasování odměny. Bez dušení, rvaní ruky do držky, nasazování košíku za trest a podobných ptákovin, dokonce tak, že to psa i baví, protože konečně jasně ví, co se po něm chce.

Víc než pravděpodobně nechápete co tím chci říct, tak raděj nehodnoťte, jestli se Vám zdá hrozně drastické přidržet psa na zemi v leže a snaži se ho uklidnit, tak nevím ale odrazujete tu lidi aby tu psali své názory.Ste zřejmě nějak moc zaujatá, a nevím jaký trest je pro psa košík, to jsou potom trestáni všichni psi co chodí po městech?Promiňte ale s Váma už diskutovat nehodlám.Zřejmě víte o psech vše nejlíp

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Víc než pravděpodobně nechápete co tím chci říct, tak raděj nehodnoťte, jestli se Vám zdá hrozně drastické přidržet psa na zemi v leže a snaži se ho uklidnit, tak nevím ale odrazujete tu lidi aby tu psali své názory.Ste zřejmě nějak moc zaujatá, a nevím jaký trest je pro psa košík, to jsou potom trestáni všichni psi co chodí po městech?Promiňte ale s Váma už diskutovat nehodlám.Zřejmě víte o psech vše nejlíp

Taky nechápu, proč ten košík byl přispěvatelem označen za trest. košík je něco, co zabranuje psovi kousnout.. pes půjde hryznout, zjistí, že to prostě fyzicky není možné, bude z toho vykulen, majitel toho využije, dá mu nějaký povel a pokud ho pes splní dostane odměnu..

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Víc než pravděpodobně nechápete co tím chci říct, tak raděj nehodnoťte, jestli se Vám zdá hrozně drastické přidržet psa na zemi v leže a snaži se ho uklidnit, tak nevím ale odrazujete tu lidi aby tu psali své názory.Ste zřejmě nějak moc zaujatá, a nevím jaký trest je pro psa košík, to jsou potom trestáni všichni psi co chodí po městech?Promiňte ale s Váma už diskutovat nehodlám.Zřejmě víte o psech vše nejlíp

Pidla hned ve svém prvním příspěvku poměrně dobře poradila. Šustovu knížku mám, je dobrá, hodně se v ní najde.
Rencaa si psa naučila nevhodnému chování a teď ho za to má trestat a dusit ? Nejsnáz se u psa utvrdí nevhodné chování, ani nevíte jak. A chránit se před vlastním štěnětem košíkem, to ho za chvíli bude mít i doma ?
Rencaa buď musí sednout, zamyslet se a zapracovat na výchově psa, nebo navštívit na živo někoho šikovného, kdo jí nebude radit psa přidušovat a zalehávat.
AUO je tvárný pes schopný spolupracovat, jen hodně temperamentní a tím, jak je chytrý, tak taky na vymýšlení nepravostí.
Zadavatelka vedlejší diskuze by si měla pozorně přečíst, co ji čeká až vyndá po pěti hodinách štěně AUO z klece.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Víc než pravděpodobně nechápete co tím chci říct, tak raděj nehodnoťte, jestli se Vám zdá hrozně drastické přidržet psa na zemi v leže a snaži se ho uklidnit, tak nevím ale odrazujete tu lidi aby tu psali své názory.Ste zřejmě nějak moc zaujatá, a nevím jaký trest je pro psa košík, to jsou potom trestáni všichni psi co chodí po městech?Promiňte ale s Váma už diskutovat nehodlám.Zřejmě víte o psech vše nejlíp

Přidržování psa na zemi v leže je hodně podivná praktika (kdysi byla hodně praktikovaná, včetně upřeného pohledu, vrčení atd.). Dnes už přece jenom víme o etologii psa více.

Nejlépe poradil(a) Pidla hned na začátku, tak by se to určitě mělo řešit.

Mimochodem, nečetla jste Pidlu pozorně, on(a) nepíše nic o tom, že je nasazení košíku "trestem", ale píše o nasazení košíku "za trest", a byla to reakce na komentář nexxi (koušeš- dostaneš koš- nebudeš moct kousat).
Je to drobná nuance, kterou jste možná v rozhořčení, že vám odmítl(a) to povalení na zem, přehlédla

Šarina napsal(a):
Přidržování psa na zemi v leže je hodně podivná praktika (kdysi byla hodně praktikovaná, včetně upřeného pohledu, vrčení atd.). Dnes už přece jenom víme o etologii psa více.

Nejlépe poradil(a) Pidla hned na začátku, tak by se to určitě mělo řešit.

Mimochodem, nečetla jste Pidlu pozorně, on(a) nepíše nic o tom, že je nasazení košíku "trestem", ale píše o nasazení košíku "za trest", a byla to reakce na komentář nexxi (koušeš- dostaneš koš- nebudeš moct kousat).
Je to drobná nuance, kterou jste možná v rozhořčení, že vám odmítl(a) to povalení na zem, přehlédla

"sedni" mu fixuji hned od počátku, "u nohy" už má taky osvojeno dobře a obojí mi nabízí samovolně, jenže v okamžiku, který popisuji, přepíná tak nějak na úplně jiný režim, jakoby to ani nebyl on, absolutně nereaguje. Trénuji s ním samozřejmě i "pusť" a jindy to dělá už automaticky, když na něj ale přijde jeho rapl, který popisuju v prvním příspěvku, nereaguje ani na to notorické "sedni", funguje to jen v případě, že vyndám z kapsy pamlsek a to si myslím že není správná taktika. Ale je to taková poslední instance. V podstatě si trapně doslova zachraňuju žrádlem kůži, což je dost frustrující. S pomocí pamlsků se mi ho daří po chvilce přesměrovat a jde mi pak už ochotně u nohy. Ale musím pamlsek vyndat z té kapsy a určitě by měl reagovat jen na ten povel i bez něj.
Samozřejmě jsem pochybila, je to pro něj asi hrozně vzrušující, když se mu snažím vyndat ruku z tlamy, jenže žádné povely ani stání v klidu nezabíralo, a na začátku jsem mu říkala naivně "pusť" a snažila se vyprostit, takže si to zapamatoval jako skvělou kratochvíli.

Tak nevim, ale jak to popisujete mi to spis pripada jsko unik v nejske situaci. Opravdu zacne z nicehi nic?

Rencaa napsal(a):
"sedni" mu fixuji hned od počátku, "u nohy" už má taky osvojeno dobře a obojí mi nabízí samovolně, jenže v okamžiku, který popisuji, přepíná tak nějak na úplně jiný režim, jakoby to ani nebyl on, absolutně nereaguje. Trénuji s ním samozřejmě i "pusť" a jindy to dělá už automaticky, když na něj ale přijde jeho rapl, který popisuju v prvním příspěvku, nereaguje ani na to notorické "sedni", funguje to jen v případě, že vyndám z kapsy pamlsek a to si myslím že není správná taktika. Ale je to taková poslední instance. V podstatě si trapně doslova zachraňuju žrádlem kůži, což je dost frustrující. S pomocí pamlsků se mi ho daří po chvilce přesměrovat a jde mi pak už ochotně u nohy. Ale musím pamlsek vyndat z té kapsy a určitě by měl reagovat jen na ten povel i bez něj.
Samozřejmě jsem pochybila, je to pro něj asi hrozně vzrušující, když se mu snažím vyndat ruku z tlamy, jenže žádné povely ani stání v klidu nezabíralo, a na začátku jsem mu říkala naivně "pusť" a snažila se vyprostit, takže si to zapamatoval jako skvělou kratochvíli.

Napadlo mě :
Ten pes vás kouše a vy se zachráníte pamlskem. Vy ho vlastně za to kousání odměníte. Je to to, co napsala Pidla o správném načasování odměny. Zkuste vyrazit na procházku bez pamlsků. Když bude cítit, že jsou kapsy prázdné ? co bude ? Místo pamlsku mu nabídnout peška a až místo ruky bude cupovat peška, chválit a chválit. A někde ze za rohu vylovit nějakou móc velkou ňamku.
A což dát tu ňamku do toho peška ? Tak, aby musel cupovat peška, aby se na ní dostal. Když bude pešek vonět slaninou, třeba vás pustí a nebude to odměna přímo za to kousání do vás, ale do peška ?
Ta knížka od F. Šusty se jmenuje Trénink je rozhovor a pamlskování ( odměňování ) je tam rozebráno dost dobře. Knížka je k mání u autora.

anonymx napsal(a):
Tak nevim, ale jak to popisujete mi to spis pripada jsko unik v nejske situaci. Opravdu zacne z nicehi nic?

Myslím, že spouštěč je, že se v daném okamžiku nudí. Když jdeme na procházku a potkáme například jiné psy a on si s nimi může pohrát, tak to pak většinou nedělá. Nebo když máme po cestě dostatek jiných vnějších vjemů. Většinou mi to udělá, když jdu třeba pomaleji, protože se chci vysmrkat atd. Ale i v situaci, kdy jsme venku opravdu dlouho a dobu jsme předtím dělali aport, přetahování, lítal sem a tam a trénovali jsme.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Napadlo mě :
Ten pes vás kouše a vy se zachráníte pamlskem. Vy ho vlastně za to kousání odměníte. Je to to, co napsala Pidla o správném načasování odměny. Zkuste vyrazit na procházku bez pamlsků. Když bude cítit, že jsou kapsy prázdné ? co bude ? Místo pamlsku mu nabídnout peška a až místo ruky bude cupovat peška, chválit a chválit. A někde ze za rohu vylovit nějakou móc velkou ňamku.
A což dát tu ňamku do toho peška ? Tak, aby musel cupovat peška, aby se na ní dostal. Když bude pešek vonět slaninou, třeba vás pustí a nebude to odměna přímo za to kousání do vás, ale do peška ?
Ta knížka od F. Šusty se jmenuje Trénink je rozhovor a pamlskování ( odměňování ) je tam rozebráno dost dobře. Knížka je k mání u autora.

Ano, a jak jsem psala, myslíte, že nevím, že by to takto probíhat nemělo? Jenže správné načasování odměny prostě nefunguje. Jak jsem psala, problém je, že nefungují žádné mechanismy jak ho přimět k tomu, abych ho měla za co odměnit. I když si chvíli předtím sedá nebo jde u nohy automaticky, v tom daném okamžiku mě vůbec nevnímá. Kdybych vyrazila na procházku bez pamlsků dnes, patrně bych skončila na pohotovosti s nakousnutou tepnou na ruce. Taková je situace. Ten nápad s odměnou v hračce je ale dobrý. Dnes jsem mu hodila pár pamlsků daleko od nás a dala jsem mu povel "hledat", což je vlastně na podobném principu. Ale stejně to není ideální řešení.

Popis jeste podrobneji jak to zacina, urcite se do tebe neda z niceho nic.

anonymx napsal(a):
Popis jeste podrobneji jak to zacina, urcite se do tebe neda z niceho nic.

Původně to bylo tak, že to začalo zuřivým kousáním vodítka a pak se přesměroval na mne. Na kousání vodítka jsem reagovala podle rady trenérky - otočit se zády, nevšímat si ho (předtím jsem zkoušela "pusť, ale to nepomáhalo). Jenže jak jsem stála v klidu začal kousat mně. Teď už se třikrát stalo, že prostě jdu, on běží kousek za mnou nebo vedle mě, a chňapne mě zezadu za bundu nebo ze strany po rukávu. A tím to začne. Ani předtím nerve vodítko. To první chňapnutí je jako takové to ovčácké a spíše letmé, ale pak už se na mě věší s razancí a opakovaně všude možně a úplně se to zvrhává.

Myslím si, že tam je chyba v základu. Vy neustále "trénujete", dáváte psu podněty a něco po něm chcete a fixovala jste ho na žrádlo a na sebe jako toho, z koho to žrádlo padá. Zapracovala bych na tom, aby ten pes byl psem, aby se uměl zabavit sám, aby uměl čuchat a očůrávat rohy a nepotřeboval k zábavě jenom vaši osobu. Trenéři vám budou říkat, že se odmění z okolí a že veškerá odměna musí přijít přes vás, ale on je to pořád pes a měl by se naučit chovat jako pes a aspoň chvíli se zabavit sám. Dál bych zapracovala na tom, aby byl pes fixovaný na vaši osobu a ne na obsah vašich kapes, aby spolupracoval s vámi a nebyl fixovaný na jídlo. Řečeno dnešní terminologií, abyste vy měla pro psa hodnotu. Brala bych ho do pro něj neznámého prostředí a učila ho tam, co a jak, že je výhodné s vámi spolupracovat, vymyslela bych společnou činnost -.ne povelování, ale opravdu společnou činnost, třeba stopy, kdy on bude ten, kdo bude přemýšlet a vymýšlet a kdo povede, prostě bych zapracovala na vzájemném vztahu. Ten je třeba si zasloužit a nedá se získat přes odměny.

Rencaa - tak teď mně tady 99% ukamenuje. Ale podle mého máte pubertálního "chlapečka", který se tak trochu nudí a který zjistil, že vás má "na háku".
To co píše scylla je totálně mimo. Naopak, buďte ráda, že máte závisláka, jen ho přestaňte pamlsky uplácet a lákat. Prvořadá je pochvala a vaše radost, odměna ve formě pamlsku nebo hračky už je jakási nadstavba, mimořádná pochvala. A hlavně mu ukažte, že vy jste ten šéf, kdo rozhoduje. Trenérku bych asi rychle vyměnila.
Umí povel "fuj" nebo "ne", ale opravdu tak, že se zarazí v jakékoliv činnosti?
Jestli ano, tak by to chtělo zareagovat v té setině vteřiny než chňapne. Obvykle už naznačí, že se nudí a že chce za každou cenu vyprovokovat akci (poskakování, sledování vás, apod.). Nechte mu připnuté krátké vodítko - 20cm a snažte se zareagovat v momentu výskoku - opravdu důrazné ne (fuj) a seškubnutí vodítkem, tato vaše reakce ho překvapí, v ten moment použijte jakýkoliv povel, který opravdu dobře umí (sedni, lehni, k noze apod - jeden), trvejte na jeho provedení, pak okamžitá pochvala za provedený cvik (vykašlete se na pamlsky), pokud ho máte "pod kontrolou", klidně si zacvičte pár zvládnutých cviků a samozřejmě obrovská pochvala.
Prostě mu ukažte, že vy jste "šéf" a vy rozhodujete, co se bude dělat. Nudíš se? Fajn, zaměstnám tě, ale ne tak jak si ty představuješ.

Rencaa napsal(a):
Moje sedmiměsíční štěně AUO mi začalo poslední dny dělat dost nepříjemnou věc. Na procházce mě prostě zničehonic "atakuje". Najednou mi kouše ruce, skáče na bundu a rve ji, v té chvíli neslyší nevidí, zabírají jedině pamlsky a odpoutání pozornosti a trénování s jejich pomocí, jenže taky jenom dočasně. Zkoušela jsem se otočit zády a nevšímat si ho, což mi poradila chovatelka. Slyším samé rady typu "musíš říct razantně ne", plácnout ho něčím lehce přes čumák atd. Jenže nic nefunguje. Udělal to už dřív párkrát, ale nebylo to tak razantní a primárně šel po vodítku. Teď jdeme a on po mně zničehonic chňapne zezadu, už se to netýká vodítka. Máte někdo podobnou zkušenost? Jak mám postupovat? Zatím mi to udělal vždy někde mimo dosah jiných lidí, ale jestli to uvidí sousedi, budou si myslet, že mě napadá vlastní pes. Z mého pohledu je to drsná hra, ale začínám mít obavy, že je zaděláno na průšvih. Ten výjev, jak po mně razantně jde a chňape je dost strašidelný. Už si nevím rady, jak nastavit mantinely, aby bylo jasné, že kousání mého těla je nepřípustné. Trenérka mi poradila narvat mu ruku když mi ji kouše víc do krku než se ji snažit vyprostit, to jsem zkusila, pustí, ale po chvíli mi na ní visí znova. Podle chovatelky si chce hrát nebo je vystresovaný. To by mohlo souviset s nedostatkem aktivity, ale jak mu ji mám dopřát, když ani nedojdu k lesu, aniž by toto začal dělat nebo mi to začne dělat uprostřed procházky? Venku jsme minimálně dvě hodiny denně, o víkendech mnohem víc, několikrát týdně se může vyběhat s ostatními psy. V žádné jiné situaci není problém, je naopak extrémně přátelský ke všem lidem, psům i ostatním zvířatům, stále si jen chce hrát. Díky předem za Vaše zkušenosti.

Nečítala som ostatné príspevky tak to tu už možno zaznelo, ale podľa mňa je to normálne chovanie mladého psa, ktorý chce zaujať vašu pozornosť. Naši boli obaja presne takíto, ako z divých vajec a vyrástli z nich vyrovnané kľudné psy, takže buďte v pohode. Trestať ho podľa mňa nemá zmysel, keď tak si zoberte jeho obľúbenú hračku a keď vás začne kúsať tak mu ju dajte, preťahujte sa s ním o ňu, alebo mu ju hádžte. Prípadne si zoberte pamlsky a keď začne robiť bordel tak zastavte a trocha s ním pocvičte "sadni, ľahni.." a pokračujte keď sa ukľudní. U nás toto zaberalo. Treba len tú "energiu" presmerovať na nejakú prospešnejšiu činnosť ako hryzenie do vás. A okolo 10-11 mesiacov to prestalo samé, psy sa ukľudnili.

anonymx napsal(a):
Rencaa - tak teď mně tady 99% ukamenuje. Ale podle mého máte pubertálního "chlapečka", který se tak trochu nudí a který zjistil, že vás má "na háku".
To co píše scylla je totálně mimo. Naopak, buďte ráda, že máte závisláka, jen ho přestaňte pamlsky uplácet a lákat. Prvořadá je pochvala a vaše radost, odměna ve formě pamlsku nebo hračky už je jakási nadstavba, mimořádná pochvala. A hlavně mu ukažte, že vy jste ten šéf, kdo rozhoduje. Trenérku bych asi rychle vyměnila.
Umí povel "fuj" nebo "ne", ale opravdu tak, že se zarazí v jakékoliv činnosti?
Jestli ano, tak by to chtělo zareagovat v té setině vteřiny než chňapne. Obvykle už naznačí, že se nudí a že chce za každou cenu vyprovokovat akci (poskakování, sledování vás, apod.). Nechte mu připnuté krátké vodítko - 20cm a snažte se zareagovat v momentu výskoku - opravdu důrazné ne (fuj) a seškubnutí vodítkem, tato vaše reakce ho překvapí, v ten moment použijte jakýkoliv povel, který opravdu dobře umí (sedni, lehni, k noze apod - jeden), trvejte na jeho provedení, pak okamžitá pochvala za provedený cvik (vykašlete se na pamlsky), pokud ho máte "pod kontrolou", klidně si zacvičte pár zvládnutých cviků a samozřejmě obrovská pochvala.
Prostě mu ukažte, že vy jste "šéf" a vy rozhodujete, co se bude dělat. Nudíš se? Fajn, zaměstnám tě, ale ne tak jak si ty představuješ.

Myslím si, že dokazování si pozice na štěněti je dost mimo a tady jde o to, že ten pes se neumí zabavit sám. Mícháte výcvik s výchovou a toto je otázka výchovy. Výchova zákazovými povely je k ničemu, protože to psa nikam nesměruje. Připadá mi, že je mimo spíš váš příspěvek,.

Normálně si hraje, co z toho zas všichni děláte za drama, jste nikdy neviděli blbnout mladého psa. zajímavé že nikomu to psi nedělali, a nám to zas skoro všichni dělají, skáčou, tahají za oblečení, vrčí, doráží, blbnou a úplně nejštastnější jsou když zadupu, zařvu huš a roztáhnu ruce, pak mě obíhají v kruzích jak magoři a mají strašnou radost že je honím. prostě si s ním hrajte a užívejte že je mladý, až zestárne už si takhle hrát nebude. No a přitom ho učte, naučte ho že někdy se prostě řekne dost a hra končí, ovšem hrát si musí, vždyt je to štěńátko.

Vážená scyllo, můžete mi vysvětlit proč by se pes měl zabavit sám? AUO je pracant, který práci potřebuje k životu a vaše představa o klidně procházejícím se pejsánkovi je zcela mimo. V zemi původu pracuje celý den. Je to prostě temperament a poku ho nezabavíte tak se mění v neřízenou střelu skříženou s likvidační četou.
Moji psi, pokud jsou sami, tak spí. A fráze "dokazovat si pozici na štěněti "
za 1) - 7 měsíční spratek není žádné štěňátko, které by se při důraznějším povelu počůralo strachy. A jestli nechápete, že zákazový povel je k životu nutný, tak potěš pánbůh. Anebo jste vychovala temperamentní, pracovitá, kořistnická zvířata, která neznala napomenutí nebo zákaz. A to bych teda docela ráda viděla. Právě naopak, ve výcviku je zákaz tabu.
A habe, jistě, hra je hra, ale někdy se fakt najde "dement", kterému přeskočí a hra přechází do dost nekontrolovaného boje až agresivitu. Když někdo vidí moje hrátky se psy tak by mohl mít dojem, že je třeba volat rychlou, ale já je mám pod kontrolou ( i když občas končím s nějakou skobou nebo i teče krev, ale to je moje chyba, prostě jsem pomalá).

Souhlasím s názorem, že pes je pes, má mít život i po psím, ne jen, jak si ho představujeme my. A má se naučit i zabavit sám. Sice jsem si ho pořídila a nesu za něho odpovědnost, ale nejsem tu jen na to, abych mu neustále lajnovala život, vymýšlela co dělat, aby se nenudil...až k tomu, že i se psy se musí naučit komunikovat sám, to já za něj dělat nebudu. AUO je pracák, ovšem nevím, kolik lidí s ním to pastevectví bude provozovat...proto se mu vymýšlí jiné aktivity, kde tu kebuli unaví. Ale prostě potřebuje i pořádně vypustit páru, hlavně mladý pes...přeci jen...tady se asi nevylítá na nekonečných australských pastvinách...celý den. Trestat psa za to, že si chce hrát po svém, mi přijde taky kách, ano...nevyhovím mu vždy, kdy se mu zlíbí a pokud budu mít potřebu si dokázat, že já jsem ta, co rozhoduje, tak vyprovokuju tuhle hru sama. U nás je to stejné, hry máme takové, že někdy teče ze zubů krev psu, někdy mu dupnu na nohu, občas přes něho přeletím...ale častěji je to tak, že já mám modřinu pod okem, drápama sjetou hubu, nebo zubem natrhlou ruku. Kdo se tomuhle chce vyhnout a být za dámu, ať si pořídí, kabelkáče" - to není na zadavatelku...to tak všeobecně

Achjo, jeden o voze, druhej o koze...
Divoženka - pes je pes, má mít život i po psím... ale co to v reálu znamená ?
Když to vezmeme od prvopočátku, tak každé plemeno bylo k něčemu vyšlechtěno, ale především k soužití s člověkem a k práci pro něj. AUO je ještě poměrně nezdegenerované plemeno a sama píšete, že je nutné mu vymýšlet jiné aktivity ( a jen tak mimochodem, on celý den po těch pastvinách nelítá, pracuje). Aktivity úměrné jeho povaze. Zadavatelka ho asi zaměstnává dost, se psy ho také nechává vyběhat a přesto se pes nudí, zejména na procházkách. Prostě ho nebaví bezúčelně běhat, chce činnost a pokud mi na psovi záleží, musím to respektovat a poskytnout mu ji. Nevím proč bych měla psa nechávat hrát si po svém, když to znamená, že na mě bude útočit tak, že mě bude rvát kde se dá. V zimě to odnese oblečení, ale co v létě? A kde je hranice razance jeho útoků? Pokud jste namáhala přečíst moje doporučení, nešlo o trest, nikdo neradil potrestat, ale nedovolit a zaměstnat tak, aby bylo za co pochválit. Zní to krásně, tuhle hru vyprovokovat sama, ale nejdřív se musí naučit, že ji nesmí vyprovokovat sám.

Ne, píšete to dobře, jen...jak píšou ostatní: musí se naučit první co může a má...a ne, co nemůže. Takže: může si hrát, když to dovolím já a takto a s tímto(ne s mým rukávem) Pak, když začne on sám, můžu začít uplatňovat zákazy a povelovat ho na něco jiného (co už zná) ne? Já to, lítání po pastvinách" zjednodušila. Vím, že musí obíhat a hlídat stádo, aby se nerozdělilo, aby ho nenapadl dingo, pohánět ho o kilometry dál atd.

Nějak nechápu proč by pes nemohl hru vyprovokovat sám, z jakého důvodu ? Když na to nemám náladu tak ho prostě odbydu nějakým povelem, ale nejdřív ho ten povel musím naučit.když náladu mám klidně se rveme, tak jak tu píšou přede mnou, vypadá to že mě psi roztrhají, někdy to bolí mě a někdy je, protože jsou naučení že taháme za všechno, uši, kožich ocas, zmačknem čumák, šlápneme na nohu nebo dostanou jednu prutem přes hřbet a pořád vědí že je to jen divoká hra, nic víc.Někdy mě poškrábou, někdy to odnesou tepláky či bunda, někdy dostanu psí mordou do nosu, ale nic není ve zlém pořád je to hra a nic nepřechází v útok protože si rozumíme, a pak se prostě řekne stačí a, oni vědí že stačí a je klid.No a taky si myslím že pes si potřebuje i takhle hrát a kdo na to nemá at si koupí pidipsíka ten mu maximálně přetrhne kaničku od bot.

Tohle by fakt bylo na dlouhé téma, jestliže pes kouše agresivně tak mě to nepřipadá jako hra ale už i v tomhle věku není vyloučená snaha o autoritu.Jestli se někomu nelíbí staré metody vynucení poslušnosti psa, nikomu to nenutím.Je jiná doba, každý chce mít to nejlepší a vychovávat nejmodernějšíma metodama ovšem stále víc nevychovaných psů přibývá bohužel.Znám plno lidí co si myslí že maj nejlépe vychovaného psa ovšem jen v jejich očích, no třeba mezi ně taky patřím Vněkterých státech nesmíte ani plesknout vlastní dítě jinak je zle, to mě trochu připomíná způsob výchovy některých pejskařů.Raděj se podívejte co se děje např. v Indii, tam psi nejsou ani jako domácí mazlíčci ale jako škodná která nahradila supy na skládkách

Jojo, jenže zadavatelka má problém s tím, že pes hru nevyprovokuje, ale prostě se do ní dá nekonrtrolovatelným způsobem (jeho pojetí hry). Tedy jak psala později, on jí vyprovokuje jedním chňapnutím a ona ho nedokáže zarazit.
V podstatě má několik možností, buď to vzdá ( a bude se uklidňovat tím, že je to vlastně normální hra, přece toho chudinku nebude stresovat nějakým zákazem) a psa to s věkem možná přejde a taky možná se to bude stupňovat, když se mu zrovna bude chtít si hrát.
Anebo to začne řešit důsledně a nekompromisně a teprve tehdy až pes pochopí "takhle ne", může se s ním prát o uzel, peška apod.

Rencaa napsal(a):
Ano, a jak jsem psala, myslíte, že nevím, že by to takto probíhat nemělo? Jenže správné načasování odměny prostě nefunguje. Jak jsem psala, problém je, že nefungují žádné mechanismy jak ho přimět k tomu, abych ho měla za co odměnit. I když si chvíli předtím sedá nebo jde u nohy automaticky, v tom daném okamžiku mě vůbec nevnímá. Kdybych vyrazila na procházku bez pamlsků dnes, patrně bych skončila na pohotovosti s nakousnutou tepnou na ruce. Taková je situace. Ten nápad s odměnou v hračce je ale dobrý. Dnes jsem mu hodila pár pamlsků daleko od nás a dala jsem mu povel "hledat", což je vlastně na podobném principu. Ale stejně to není ideální řešení.

Píšete, že si často (třeba i chvíli před tím atakem) sedá nebo jde u nohy. A přesně ten okamžik, kdy je "hodný" a dělá tyto klidové cviky, musíte využít a odměnit! Vytáhnout peška, řádit, honit se, třeba se i nechat dohryzat, lehnout si na zem, nechat se podupat... prostě vyřádit se se psem způsobem, na jaký se cítíte. Během té hry na chviličku přestaňte, chtějte po něm třeba sednutí nebo jiný klidový cvik, a zase můžete řádit - tak se naučí přecházet z rauše do klidu a zpátky. Každopádně hra začíná vždycky tím, že si o ni pes řekne slušným způsobem, například tou pozicí u nohy nebo sednutím.
Pokud bude řádit tak, že vás vůbec nevnímá, tak nejlepší řešení v tu chvíli je "být strom". Prostě založit ruce na hrudník, ztuhnout a psa ignorovat, absolutně nereagovat na jeho výpady, odvrátit pohled... Ať si kouše, jak chce, já jsem strom a nějaký zuřivý pes mě absolutně nezajímá. Problém je, že jste ho za řádění dříve odměňovala (pamlskem, pozorností, hrou...), takže bude trvat déle, než zjistí, že od teď to nefunguje. Ale doporučuju starou bundu a vydržet, důsledně.

Díky moc všem za rady. Je mi jasné, že už má zafixovaný negativní návyk, takže na tom musím maximálně zapracovat. Od včerejška jsem prodloužila čas procházek, víc jsme si hráli venku i doma, aby se unavil, s sebou ven jsem si vzala nejoblíbenější přetahovací hračku, cvičila jsem průběžně sedni a u nohy, takže i když byl dvakrát letmý pokus o kousnutí bundy a jednou mě pořádně chňapl za ruku, následně zareagoval na "sedni" a "u nohy", a tak jsem ho po chvilce poslušnosti mohla odměnit aportováním a přetahováním. Jednou měl trochu rapla i pak bezprostředně před návratem domů, začal chňapat vodítko a už se schylovalo zas k té situaci, ale naštěstí jeho pozornost upoutal nějaký běžec a snad by se mi podařilo to zvládnout jako předchozí momenty. Myslím, že to půjde, jinak je to naprosto perfektní pes, nejde mi právě do hlavy ten nepoměr mezi tím, jak mě "rasí", když vidím, jak se ohleduplně chnová i k malým pejskům a je to největší kamarád se všemi. Musím zaklepat, že nemusím řešit nějakou nevraživost k jiným lidem, psům nebo jiným zvířatům. Snad se mi podaří jeho vrtošivé výpady vůči mně přesměrovat zcela.

nejde mi právě do hlavy ten nepoměr mezi tím, jak mě "rasí", když vidím, jak se ohleduplně chnová i k malým pejskům a je to největší kamarád se všemi
To je jen a pouze tím, jak vy na jeho výpady reagujete. Evidentně je u něj vaším chováním bezděčně podporujete, na rozdíl od těch malých pejsků, kteří mu jasně ukáží, co se jim líbí a co ne.
Držím palce!

pidla napsal(a):
nejde mi právě do hlavy ten nepoměr mezi tím, jak mě "rasí", když vidím, jak se ohleduplně chnová i k malým pejskům a je to největší kamarád se všemi
To je jen a pouze tím, jak vy na jeho výpady reagujete. Evidentně je u něj vaším chováním bezděčně podporujete, na rozdíl od těch malých pejsků, kteří mu jasně ukáží, co se jim líbí a co ne.
Držím palce!

Řídila jsem se v poslední době při kousání vodítka radou otočit se v takové situaci zády, nehnutě stát a nevšímat si ho a bohužel mám pocit, že právě ten postup podmínil přesměrování z vodítka na mne. Dokud jsem reagovala na kousání vodítka po svém a snažila jsem se přesměrovat ho aktivně na něco jiného, kousal jen občas to vodítko a na mne to zkusil sporadicky a naprosto jiným stylem než v poslední době. Naštěstí teď po uplynulých dvou dnech a několika "úspěšných" procházkách si myslím, že jsme na moc dobré cestě. Pomohly mi hodně právě i zdejší příspěvky.

Rencaa napsal(a):
Řídila jsem se v poslední době při kousání vodítka radou otočit se v takové situaci zády, nehnutě stát a nevšímat si ho a bohužel mám pocit, že právě ten postup podmínil přesměrování z vodítka na mne. Dokud jsem reagovala na kousání vodítka po svém a snažila jsem se přesměrovat ho aktivně na něco jiného, kousal jen občas to vodítko a na mne to zkusil sporadicky a naprosto jiným stylem než v poslední době. Naštěstí teď po uplynulých dvou dnech a několika "úspěšných" procházkách si myslím, že jsme na moc dobré cestě. Pomohly mi hodně právě i zdejší příspěvky.

Ono je to hodně o tom, JAK se otočíte, co u toho řečí těla vyjadřujete... ale po netu samozřejmě jen hádám, navíc jsou to nuance, které se často nedají sdělit ani v reálu, natož v psané podobě.

Nicméně jak píšete, že to vzniklo tímhle způsobem... on to (mimo žádosti o pozornost) docela dobře může být ze strany psa i tak trochu výraz frustrace. Tím otočením jste mu sdělila, že si nepřejete, aby kousal vodítko, ale chybí mu tam informace, co má dělat místo toho. Právě proto jsem hned v prvním příspěvku psala, že je především potřeba naučit ho tu "nulovou variantu", aby věděl, co dělat MÁ.

Skvělé, že vám to začíná fungovat, držím palce!

´Poněkud nechápu.
Jdem ven, použiji obojek, košík, vodítko.
Pes šílí i z košíku. Ví, že se jde ven.
Odkládám až když to je vhodné.
Místo sedni, používám častěji LEHNI.

rapotacka11 napsal(a):
´Poněkud nechápu.
Jdem ven, použiji obojek, košík, vodítko.
Pes šílí i z košíku. Ví, že se jde ven.
Odkládám až když to je vhodné.
Místo sedni, používám častěji LEHNI.

Košík neřeší zdaleka všechno. Když pes zjistí, že se nemůže zahryznout, tak taky může místo hryzání začít skákat až k obličeji. To pak košíkem přerazí nos, rozbije brýle... Nebo může začít z frustrace urputně vyštěkávat atd. atd. Lepší je psa prostě naučit, jaké chování je žádoucí.
(čímž nepopírám, že košík je v mnoha situacích věc velmi užitečná a potřebná).

Ach jo, tak to vypadalo na dobré cestě, kdykoliv měl na posledních procházkách můj pes sklony k tomu nežádoucímu chování, které jsem popsala, podařilo se mi ho snadno přesměrovat na "sedni", "u nohy", "lehni" a různé hry, takže to bylo super. Teď na poslední procházce hodinu lítal v lese, aportovali jsme, cvičili, byl na volno a mohl si blbnout jak chtěl, dvakrát udělal pokus a chňapl po mně, ale bylo to jakoby jasně ve hře a podařilo se to přesměrovat, pak jsme se vraceli domů a po nějaké době už v ulici mezi domy, se nejdřív vykálel, tak jsem to sebrala, dala do sáčku, a po chvíli mi najednou skočil po bundě, po ruce, absolutně nereagoval na sedni, které má jinak zautomatizované, okolo byli lidi, tak jsem se přesto snažila zachovat klid a protože fakt nereagoval, zkusila jsem ho chvíli klidně držet na krku tak aby na mne nedosáhl zubama a na zádech, v takové póze, co mi radila jedna trenérka, když mi nerval ruku a vteřinu to vypadalo, že je klidný, dávala jsem mu povel "sedni", ale sotva jsem ho pustila, visel na mě znova. A toto trvalo nekonečnou půlhodinu, viděli nás sousedi, takže čekám, že se psa začnou bát když vidí, že ho nemám absolutně pod kontrolou. Přišli jsme domů a on je najednou zas jak bambula. Je mi z toho nanic, totálně jsem selhala, ale žádná z těch metod co všichni radí v té situaci nefungovala. Navíc dnes byl venku už dlouho i dopoledne a byl vyběhaný, takže spíš než přehršel energie to mohlo být jedině takové to poslední vzedmutí jako mají malé děti, když jsou hrozně unavené a těsně před odpadnutím jsou protivné. Ale už fakt nevím co s tím, i když budeme někde tři hodiny, on mi je to schopen udělat a nepřestane, dokud nedojdeme domů, což je občas ovšem nepříjemně daleko.

Nezoufejte, ale v dane situaci jste se zachovala spatne, jakmile na prvni sedni nezareagoval, bylo na miste mu fakt ukazat, ze to myslite vazne. Zachovat ledovy klid, sahnout po voditku a durazne trvat na splneni, od toho je sikovne kratke voditko, klidne priskubnout, ale ihned obrovdka pochvala. Pokud jste mu jen branila aby na vas nedosahl vubec niceho jste nedosahla.spis naopak. A drzet psa v poloze ns zadech je blbost, to propagoval "odbornik" Desensky, ale pokud na nej nezapusobite v ten moment tsk aby se podridil, tak je to jen hra anebo taky boj o zivot.nevim jak jste mohla davat povel na sednuti, kdyz jste ho nemela pod kontrolou. Nezlobte se, ale fakt je ns miste mu durazneji vysvetlit, ze tohle se proste nedela.

Rencaa napsal(a):
Ach jo, tak to vypadalo na dobré cestě, kdykoliv měl na posledních procházkách můj pes sklony k tomu nežádoucímu chování, které jsem popsala, podařilo se mi ho snadno přesměrovat na "sedni", "u nohy", "lehni" a různé hry, takže to bylo super. Teď na poslední procházce hodinu lítal v lese, aportovali jsme, cvičili, byl na volno a mohl si blbnout jak chtěl, dvakrát udělal pokus a chňapl po mně, ale bylo to jakoby jasně ve hře a podařilo se to přesměrovat, pak jsme se vraceli domů a po nějaké době už v ulici mezi domy, se nejdřív vykálel, tak jsem to sebrala, dala do sáčku, a po chvíli mi najednou skočil po bundě, po ruce, absolutně nereagoval na sedni, které má jinak zautomatizované, okolo byli lidi, tak jsem se přesto snažila zachovat klid a protože fakt nereagoval, zkusila jsem ho chvíli klidně držet na krku tak aby na mne nedosáhl zubama a na zádech, v takové póze, co mi radila jedna trenérka, když mi nerval ruku a vteřinu to vypadalo, že je klidný, dávala jsem mu povel "sedni", ale sotva jsem ho pustila, visel na mě znova. A toto trvalo nekonečnou půlhodinu, viděli nás sousedi, takže čekám, že se psa začnou bát když vidí, že ho nemám absolutně pod kontrolou. Přišli jsme domů a on je najednou zas jak bambula. Je mi z toho nanic, totálně jsem selhala, ale žádná z těch metod co všichni radí v té situaci nefungovala. Navíc dnes byl venku už dlouho i dopoledne a byl vyběhaný, takže spíš než přehršel energie to mohlo být jedině takové to poslední vzedmutí jako mají malé děti, když jsou hrozně unavené a těsně před odpadnutím jsou protivné. Ale už fakt nevím co s tím, i když budeme někde tři hodiny, on mi je to schopen udělat a nepřestane, dokud nedojdeme domů, což je občas ovšem nepříjemně daleko.

Já mám pro vás otázku k zamyšlení: Jak jste se vy vnitřně cítila, když jste se ho snažila pacifikovat?

Vysvětlím, proč se ptám zrovna na tohle. Oni totiž psi umí neuvěřitelně citlivě číst naše emoce a řeč těla. V podstatě se psem komunikujete hlavně svou řečí těla a emocemi, nějaké povely jsou naprosto vedlejší záležitost. Takže pokud z vás nebude vyzařovat obrovský vnitřní klid, tak nemůžete čekat, že zklidníte psa. Pokud budete cítit nervozitu, naštvanost a frustraci, tak přesně tyhle emoce přenesete na psa a veškeré vaše snahy ho uklidnit se minou cílem.

anonymx napsal(a):
Nezoufejte, ale v dane situaci jste se zachovala spatne, jakmile na prvni sedni nezareagoval, bylo na miste mu fakt ukazat, ze to myslite vazne. Zachovat ledovy klid, sahnout po voditku a durazne trvat na splneni, od toho je sikovne kratke voditko, klidne priskubnout, ale ihned obrovdka pochvala. Pokud jste mu jen branila aby na vas nedosahl vubec niceho jste nedosahla.spis naopak. A drzet psa v poloze ns zadech je blbost, to propagoval "odbornik" Desensky, ale pokud na nej nezapusobite v ten moment tsk aby se podridil, tak je to jen hra anebo taky boj o zivot.nevim jak jste mohla davat povel na sednuti, kdyz jste ho nemela pod kontrolou. Nezlobte se, ale fakt je ns miste mu durazneji vysvetlit, ze tohle se proste nedela.

Špatně jsem to formulovala, samozřejmě jsem ho nedržela ležícího na zádech, ale s jednou rukou pod krkem na hrudi a s druhou na zádech. Důrazná jsem myslím dost, ale on "nevidí, neslyší", jenom mi rve ruku nebo bundu nebo na mě skáče znova a znova pokud na mně zrovna nevisí. Jak mu mám v danou chvíli dát najevo, že se to prostě nedělá? Zákazové povely bere jako kdybych na něj štěkala "přidej, kousej", jako kdybych ho vyzývala. Nejlepší je být v klidu a nedělat nic, jenže to přestane jen na tu chvíli co nic nedělám a jakmile jen vykročím, jede to znova. Hračku ve chvíli kdy mě napadá mu cpát nechci, to mi přijde jako odměna. Mlátit ho nebudu. Takže nevím...

papuchalk napsal(a):
Já mám pro vás otázku k zamyšlení: Jak jste se vy vnitřně cítila, když jste se ho snažila pacifikovat?

Vysvětlím, proč se ptám zrovna na tohle. Oni totiž psi umí neuvěřitelně citlivě číst naše emoce a řeč těla. V podstatě se psem komunikujete hlavně svou řečí těla a emocemi, nějaké povely jsou naprosto vedlejší záležitost. Takže pokud z vás nebude vyzařovat obrovský vnitřní klid, tak nemůžete čekat, že zklidníte psa. Pokud budete cítit nervozitu, naštvanost a frustraci, tak přesně tyhle emoce přenesete na psa a veškeré vaše snahy ho uklidnit se minou cílem.

To je určitě pravda, ale můj pes je asi extra neempatický v tomto ohledu. Klid ze mne vyzařoval asi první čtvrtinu času celé té události, to jsem si věřila, že to zvládnu, protože už mě to nepřekvapuje a nedeptá v tom momentě jako zpočátku. Je pravda, že mě asi rozhodilo a začalo to jít s mojí morálkou z kopce, když šli okolo první lidi, ale ani předtím pes nevypadal, že by ho moje klidné působení nějak pacifikovalo...potom, co mi ke konci celé epizody při svých výpadech zmasakroval pytlík s exkrementem, který mi potřísnil oblečení, jsem kupodivu nepocítila agresivitu a vztek, ale rezignaci a částečně mi to přišlo vtipný, ale to jen na vteřinu než jsem si připomněla, že už to trvá tak dlouho a domů ještě celkem daleko...

Rencaa napsal(a):
Špatně jsem to formulovala, samozřejmě jsem ho nedržela ležícího na zádech, ale s jednou rukou pod krkem na hrudi a s druhou na zádech. Důrazná jsem myslím dost, ale on "nevidí, neslyší", jenom mi rve ruku nebo bundu nebo na mě skáče znova a znova pokud na mně zrovna nevisí. Jak mu mám v danou chvíli dát najevo, že se to prostě nedělá? Zákazové povely bere jako kdybych na něj štěkala "přidej, kousej", jako kdybych ho vyzývala. Nejlepší je být v klidu a nedělat nic, jenže to přestane jen na tu chvíli co nic nedělám a jakmile jen vykročím, jede to znova. Hračku ve chvíli kdy mě napadá mu cpát nechci, to mi přijde jako odměna. Mlátit ho nebudu. Takže nevím...

Klidek, mate proste spratecka, kterej vas bere jako kamose, ale nerespektuje. Nemusite ho mlatit, jen byt v dany moment klidna a nekompromisni. Prave tak jako rozcspenemu diteti nduskodi placnuti pres zadek, vasemu sprateckovi neuskodi jedna rychla a kratka pres cumak nebo skubnuti voditkem, ale vzapeti povel kterej provede a obrovska pochvala..

Rencaa napsal(a):
Moje sedmiměsíční štěně AUO mi začalo poslední dny dělat dost nepříjemnou věc. Na procházce mě prostě zničehonic "atakuje". Najednou mi kouše ruce, skáče na bundu a rve ji, v té chvíli neslyší nevidí, zabírají jedině pamlsky a odpoutání pozornosti a trénování s jejich pomocí, jenže taky jenom dočasně. Zkoušela jsem se otočit zády a nevšímat si ho, což mi poradila chovatelka. Slyším samé rady typu "musíš říct razantně ne", plácnout ho něčím lehce přes čumák atd. Jenže nic nefunguje. Udělal to už dřív párkrát, ale nebylo to tak razantní a primárně šel po vodítku. Teď jdeme a on po mně zničehonic chňapne zezadu, už se to netýká vodítka. Máte někdo podobnou zkušenost? Jak mám postupovat? Zatím mi to udělal vždy někde mimo dosah jiných lidí, ale jestli to uvidí sousedi, budou si myslet, že mě napadá vlastní pes. Z mého pohledu je to drsná hra, ale začínám mít obavy, že je zaděláno na průšvih. Ten výjev, jak po mně razantně jde a chňape je dost strašidelný. Už si nevím rady, jak nastavit mantinely, aby bylo jasné, že kousání mého těla je nepřípustné. Trenérka mi poradila narvat mu ruku když mi ji kouše víc do krku než se ji snažit vyprostit, to jsem zkusila, pustí, ale po chvíli mi na ní visí znova. Podle chovatelky si chce hrát nebo je vystresovaný. To by mohlo souviset s nedostatkem aktivity, ale jak mu ji mám dopřát, když ani nedojdu k lesu, aniž by toto začal dělat nebo mi to začne dělat uprostřed procházky? Venku jsme minimálně dvě hodiny denně, o víkendech mnohem víc, několikrát týdně se může vyběhat s ostatními psy. V žádné jiné situaci není problém, je naopak extrémně přátelský ke všem lidem, psům i ostatním zvířatům, stále si jen chce hrát. Díky předem za Vaše zkušenosti.

Moje štěně(je mu 9 měsíců) labrador to také dělá nevim co stím mám dělat jdeme na procházku a on si drží vodítko najednou se otočí a kousne mě do ruky nebo na mě skočí a kouše mi po obličeji, ale když jsme doma nebo s někým nedělá to vůbec tomu nerozumim. Máme doma ještě jednoho Rhodeského ridebacka a ten mě nikdy nekousl, nevím co tomu labradorovy přeskočilo ostatní lidé mi tvrdí, že si, dokazuje dominantnost"

Asi se to nebude líbit, ale nechala bych tomu psu vyšetřit hlavu. Vyběhaného, spokojeného psa by takový amok chytat neměl. Tak bych ho před výchovou-převýchovou- nechala vyšetřit. Přála bych vám, aby byl v pořádku a byl to jen výchovný problém.

Orionka je vtipna, asi jeste moc psu nevidela.

Moc psů jsem fakt neviděla, za to jsem viděla fenu s nádorem na mozku. Budete se divit, ale začlo se to projevovat přesně tím, že z ničeho nic vztekle napadala majitelku. Z úplného klidu, bez spouštěče. V okamžiku byla zase v klidu. Byla to mírná fenka, dokonale neagresívní plemeno i jedinec.

Těd půjdeme na výcvik a uvidíme jestli se toho zbaví, ale děkuju za radu.

eliska.muller napsal(a):
Moje štěně(je mu 9 měsíců) labrador to také dělá nevim co stím mám dělat jdeme na procházku a on si drží vodítko najednou se otočí a kousne mě do ruky nebo na mě skočí a kouše mi po obličeji, ale když jsme doma nebo s někým nedělá to vůbec tomu nerozumim. Máme doma ještě jednoho Rhodeského ridebacka a ten mě nikdy nekousl, nevím co tomu labradorovy přeskočilo ostatní lidé mi tvrdí, že si, dokazuje dominantnost"

A co v té chvíli děláte, taky na nic nereaguje? Moji předchozí psi taky nikdy nic takového nezkusili, tak mě to nejdřív docela šokovalo.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Moc psů jsem fakt neviděla, za to jsem viděla fenu s nádorem na mozku. Budete se divit, ale začlo se to projevovat přesně tím, že z ničeho nic vztekle napadala majitelku. Z úplného klidu, bez spouštěče. V okamžiku byla zase v klidu. Byla to mírná fenka, dokonale neagresívní plemeno i jedinec.

Tahle možnost, zdravotní problém, už mě taky bohužel napadla. Ale přijde mi to spíš situační. Dělá mi to jenom v podobných momentech na procházce, mému muži to nedělá, nedělá to když se mnou jde někdo další, přijde mi, že je tam právě jasný spouštěč - procházka se mnou, jdu klidně vedle něj, většinou na nějaké úzké cestě, což ovšem není podmínkou. Doma je naprosto v pohodě, přitom skoro na každé procházce jsou slabší či silnější pokusy o tento typ chování.
Nechci svému psovi křivdit, ale vypadá to spíš na spratkovské chování, ke kterému jsem dala prostor, on si na to navykl, ví, že na něj nemám žádnou účinnou páku, a vždy když není poblíž nic zajímavého, tak trochu z nudy se začně tímto způsobem bavit. Bohužel klidně i když je docela unavený. Je to australák, když si hraje se psem, i když už je po dlouhé hře celkem uběhaný, pořád útočí o sto šest, čím víc unavenější, tím víc cení zuby, protože už toho tolik nenaběhá, tak to nahání tou držkou.

Rencaa napsal(a):
To je určitě pravda, ale můj pes je asi extra neempatický v tomto ohledu. Klid ze mne vyzařoval asi první čtvrtinu času celé té události, to jsem si věřila, že to zvládnu, protože už mě to nepřekvapuje a nedeptá v tom momentě jako zpočátku. Je pravda, že mě asi rozhodilo a začalo to jít s mojí morálkou z kopce, když šli okolo první lidi, ale ani předtím pes nevypadal, že by ho moje klidné působení nějak pacifikovalo...potom, co mi ke konci celé epizody při svých výpadech zmasakroval pytlík s exkrementem, který mi potřísnil oblečení, jsem kupodivu nepocítila agresivitu a vztek, ale rezignaci a částečně mi to přišlo vtipný, ale to jen na vteřinu než jsem si připomněla, že už to trvá tak dlouho a domů ještě celkem daleko...

Odkud jste ?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Odkud jste ?

Od pardubic.

Rencaa napsal(a):
Od pardubic.

Já jsem z Prahy, kdybyste chtěla, můžeme se potkat někde "na půl cesty", ráda bych Vám poradila, taky máme v rodině australáka.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já jsem z Prahy, kdybyste chtěla, můžeme se potkat někde "na půl cesty", ráda bych Vám poradila, taky máme v rodině australáka.

To by bylo fajn. Takže máte také zkušenost s jejich drsnými hrami...

Rencaa napsal(a):
To by bylo fajn. Takže máte také zkušenost s jejich drsnými hrami...

Docela jo, vychovala a vycvičila jsem už několik psů, a zdárně <div class="smiley wink"></div> Takže, pokud budete chtít, tak se můžeme někde sejít a vyrazit na prochajdu <div class="smiley wink"></div>

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Docela jo, vychovala a vycvičila jsem už několik psů, a zdárně <div class="smiley wink"></div> Takže, pokud budete chtít, tak se můžeme někde sejít a vyrazit na prochajdu <div class="smiley wink"></div>

Díky moc!

Rencaa napsal(a):
Díky moc!

Není zač, když můžu, tak pomůžu!

Spratkovské chování je určitě ta lepší varianta !

Rencaa napsal(a):
Ach jo, tak to vypadalo na dobré cestě, kdykoliv měl na posledních procházkách můj pes sklony k tomu nežádoucímu chování, které jsem popsala, podařilo se mi ho snadno přesměrovat na "sedni", "u nohy", "lehni" a různé hry, takže to bylo super. Teď na poslední procházce hodinu lítal v lese, aportovali jsme, cvičili, byl na volno a mohl si blbnout jak chtěl, dvakrát udělal pokus a chňapl po mně, ale bylo to jakoby jasně ve hře a podařilo se to přesměrovat, pak jsme se vraceli domů a po nějaké době už v ulici mezi domy, se nejdřív vykálel, tak jsem to sebrala, dala do sáčku, a po chvíli mi najednou skočil po bundě, po ruce, absolutně nereagoval na sedni, které má jinak zautomatizované, okolo byli lidi, tak jsem se přesto snažila zachovat klid a protože fakt nereagoval, zkusila jsem ho chvíli klidně držet na krku tak aby na mne nedosáhl zubama a na zádech, v takové póze, co mi radila jedna trenérka, když mi nerval ruku a vteřinu to vypadalo, že je klidný, dávala jsem mu povel "sedni", ale sotva jsem ho pustila, visel na mě znova. A toto trvalo nekonečnou půlhodinu, viděli nás sousedi, takže čekám, že se psa začnou bát když vidí, že ho nemám absolutně pod kontrolou. Přišli jsme domů a on je najednou zas jak bambula. Je mi z toho nanic, totálně jsem selhala, ale žádná z těch metod co všichni radí v té situaci nefungovala. Navíc dnes byl venku už dlouho i dopoledne a byl vyběhaný, takže spíš než přehršel energie to mohlo být jedině takové to poslední vzedmutí jako mají malé děti, když jsou hrozně unavené a těsně před odpadnutím jsou protivné. Ale už fakt nevím co s tím, i když budeme někde tři hodiny, on mi je to schopen udělat a nepřestane, dokud nedojdeme domů, což je občas ovšem nepříjemně daleko.

Dobrý den,
řeším podobné téma, v jiné diskuzi, spousta lidí mě ukamenovala, že neumím se psem vůbec pracovat. Snažím se mu věnovat maximálně, jistě netvrdím, že jsem neudělala řadu chyb. Ale také mi nějak nesedí to štěněcí hraní, které mi v mnoha případech bylo napsáno. Atakuje mě na vycházkách, klidně i po hodinovém tréninku s míčem, je ulítaná a pak se procházíme, začne strašně štěkat, vrčet, zježená, ohrnuté pysky a kouše mě do ruky. Snažila jsem se s ní tedy více pracovat a při amoku se sní rvát, ale vystupnovalo se to, jak říkáte, je to velice frustrující, zakousne se do rukávu a rve jako bych byla figurant.
Nechci být zase za můj příspěvek ukamenována, píši jen, že mi ta Vaše situace přijde velmi podobná.

Jája 007 napsal(a):
Dobrý den,
řeším podobné téma, v jiné diskuzi, spousta lidí mě ukamenovala, že neumím se psem vůbec pracovat. Snažím se mu věnovat maximálně, jistě netvrdím, že jsem neudělala řadu chyb. Ale také mi nějak nesedí to štěněcí hraní, které mi v mnoha případech bylo napsáno. Atakuje mě na vycházkách, klidně i po hodinovém tréninku s míčem, je ulítaná a pak se procházíme, začne strašně štěkat, vrčet, zježená, ohrnuté pysky a kouše mě do ruky. Snažila jsem se s ní tedy více pracovat a při amoku se sní rvát, ale vystupnovalo se to, jak říkáte, je to velice frustrující, zakousne se do rukávu a rve jako bych byla figurant.
Nechci být zase za můj příspěvek ukamenována, píši jen, že mi ta Vaše situace přijde velmi podobná.

Ono je potřeba mimo toho hravého vybití současně pracovat na tom, aby se fenka celkově zklidnila a nepřetáčela se. Ale jak na to, to vám po internetu opravdu nikdo neukáže.
A naučte ji místo do rukávu kousat do peška.

Jája 007 napsal(a):
Dobrý den,
řeším podobné téma, v jiné diskuzi, spousta lidí mě ukamenovala, že neumím se psem vůbec pracovat. Snažím se mu věnovat maximálně, jistě netvrdím, že jsem neudělala řadu chyb. Ale také mi nějak nesedí to štěněcí hraní, které mi v mnoha případech bylo napsáno. Atakuje mě na vycházkách, klidně i po hodinovém tréninku s míčem, je ulítaná a pak se procházíme, začne strašně štěkat, vrčet, zježená, ohrnuté pysky a kouše mě do ruky. Snažila jsem se s ní tedy více pracovat a při amoku se sní rvát, ale vystupnovalo se to, jak říkáte, je to velice frustrující, zakousne se do rukávu a rve jako bych byla figurant.
Nechci být zase za můj příspěvek ukamenována, píši jen, že mi ta Vaše situace přijde velmi podobná.

Myslím, že jde o to, že "pubertální pes" zkrátka zkouší svou sílu a své místo ve smečce. Pro psa je to opravdu hra, akorát vy tím, že se s ním "rvete", tak ho podporujete k další akci.

Mamutka napsal(a):
Myslím, že jde o to, že "pubertální pes" zkrátka zkouší svou sílu a své místo ve smečce. Pro psa je to opravdu hra, akorát vy tím, že se s ním "rvete", tak ho podporujete k další akci.

O místo ve smečce fakt nejde, to je nesmysl. Tohle je typické chování temperamentního přetáčivého psa, kterému nezvládnuté emoce tryskají i ušima a neví, co s nimi. U malin je to velice časté.

Mamutka napsal(a):
Myslím, že jde o to, že "pubertální pes" zkrátka zkouší svou sílu a své místo ve smečce. Pro psa je to opravdu hra, akorát vy tím, že se s ním "rvete", tak ho podporujete k další akci.

Myslím, že to tak není. Je to malina se zubatým úsměvem.

Já bych jen doplnila k tomu, proč toto chování nastává ke konci procházky. Pokud jí hodinu v kuse házíte míček a ona za ním nekontrolovaně lítá, tak je pro ni každé hození obrovské vyplavení adrenalinu. Pro míčkového maniaka je to jako droga. A adrenalin se hromadí, hromadí, hladina emocí stoupá... až to fenka už "nedokáže vydržet" a musí ty emoce někde vyventilovat.
Osobně bych do "tréninku s míčkem" zařadila klidy. Míček je odhozený, fenka musí zůstat sedět, je poslaná až na povel. A házení míčku prokládat třeba přetahováním o peška, kde se uvolní a zbaví nadměrného napětí.
Ale neberte to prosím vás zase jako návod. Po internetu je to pořád jen hádání - sice znám dost malin i psů s podobnými povahami, ale vás a vaši fenku neznám.

pidla napsal(a):
O místo ve smečce fakt nejde, to je nesmysl. Tohle je typické chování temperamentního přetáčivého psa, kterému nezvládnuté emoce tryskají i ušima a neví, co s nimi. U malin je to velice časté.

Omlouvám se, ale co znamená "přetáčivý pes"?

Mamutka napsal(a):
Omlouvám se, ale co znamená "přetáčivý pes"?

Pes, který neumí ovládat své emoce, kterého nějaký podnět (ať už radostný, nebo negativní, např. strach) snadno dostane do stavu "přetočení". To je stav, kdy má pes v podstatě vypnutý mozek a je ovládaný jen naprosto nekontrolovatelnými emocemi.
Pro maliny je tahle povaha dost typická. Oni jsou to fantastičtí psi, strašně citliví, vnímaví... když víte, jak s nimi pracovat, aby se nepřetáčeli. Někdy stačí i jen příliš jásavě pochválit (jak se to běžně učí na cvičáku, takové to pištivé "supéééér, šikulkááááá") a v tu ránu máte nevnímajícího psa.

pidla napsal(a):
Pes, který neumí ovládat své emoce, kterého nějaký podnět (ať už radostný, nebo negativní, např. strach) snadno dostane do stavu "přetočení". To je stav, kdy má pes v podstatě vypnutý mozek a je ovládaný jen naprosto nekontrolovatelnými emocemi.
Pro maliny je tahle povaha dost typická. Oni jsou to fantastičtí psi, strašně citliví, vnímaví... když víte, jak s nimi pracovat, aby se nepřetáčeli. Někdy stačí i jen příliš jásavě pochválit (jak se to běžně učí na cvičáku, takové to pištivé "supéééér, šikulkááááá") a v tu ránu máte nevnímajícího psa.

Díky

Stručně řečeno jí nepřetáčejte do emocí, když má člověk psa s touto povahou, není dobré ho vylítat a unavit do mrtva, jak vám budou lidé tvrdit, ale naopak zařazovat klidnou práci, stopy jsou na tohle super, vyhledávání lidí také. Takové psy není dobré fixovat na hračky, ale lepší je na psovoda. Po hrách a házení míčku nebo hrou na lov něčeho je dobré takového psa vychodit, v klidu se s ním procházet a uvolnit ho, jako se po práci vykrokuje kůň. A zpomalit psa, ne zrychlit člověka.

eliska.muller napsal(a):
Moje štěně(je mu 9 měsíců) labrador to také dělá nevim co stím mám dělat jdeme na procházku a on si drží vodítko najednou se otočí a kousne mě do ruky nebo na mě skočí a kouše mi po obličeji, ale když jsme doma nebo s někým nedělá to vůbec tomu nerozumim. Máme doma ještě jednoho Rhodeského ridebacka a ten mě nikdy nekousl, nevím co tomu labradorovy přeskočilo ostatní lidé mi tvrdí, že si, dokazuje dominantnost"

Nevím jestli si vzpomíná té měla jsem ten stejný problém šel 2n krat na vycvik už to nedělá stačilo mi k tomu jedno slovo Brendy "fuj"! A trochu pamlsku kdyz to prestal delat teď chodí u nohy kouká na me jak na svatej obrazek samozdrejne za pamlsek hubu si neosidi A od ty doby to nedělá.

Človek si kúpi psa, čo v noci šteká a potom mu dáva protištekací obojok. :) Pobavilo ma to. :).

Jdete se poradit ohledně zdravotního problému, prevence nemoci nebo výživy vašeho zvířete? Nově se můžete obrátit rovnou na odborníky v sekci On-line veterinář. Kvalifikovanou odpověď tam dostanete nejpozději během několika hodin. Ať jsou vaši mazlíčci zdraví a spokojení!

Dobry den. Resim ted uplne stejny problem s 5 mesicni fenkou. Je to jiz par let, tak predpokladam, ze jste problem uspesne uvladli. Co pomohlo?

Ejka5 napsal(a):
Dobry den. Resim ted uplne stejny problem s 5 mesicni fenkou. Je to jiz par let, tak predpokladam, ze jste problem uspesne uvladli. Co pomohlo?

Už zase???
Jen za minulé cca 3 týdny je tady odhadem 5 vláken se stejným či podobným tématem... Netřeba zakládat stále nová diskuzní vlákna.

no....
toto vlákno je staré 7 let
a doporučuji si jej přečíst od začátku, a soustředit se na příspěvky pidly (věčná škoda, že z ifauny odešla), ale nejen, jsou tam zcela zásadní věci

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
no....
toto vlákno je staré 7 let
a doporučuji si jej přečíst od začátku, a soustředit se na příspěvky pidly (věčná škoda, že z ifauny odešla), ale nejen, jsou tam zcela zásadní věci

Jo, to jsem si nevšimla...takže se omlouvám - především tazatelce!
Ale měla jsem i na mysli, že už je zde těch vláken fakt dost - že zřejmě netřeba psát znovu a znovu tytéž rady.
A "Pidlu" též pamatuji a ano, měla velmi dobré a věcné připomínky a příspěvky.