Ahoj, mám jeden dotaz. Jak docílit toho, aby byl pejsán chvíli v klidu? Máme dvouleté čévéčko, pohybu má spoustu (ikdyž je už od malička hyperaktivní - když se úplně zničí, po půl hodině spánku je zase na vrcholu energie) a je v celku poslušný. Dokonce mu ani tolik nevadí zůstat sám na zahradě, nebo výjimečně doma. Problém ale nastává, když je v novém prostředí, nebo mezi novými lidmi. To ho za žádnou cenu nedonutím, aby zůstal ležet, nebo sedět. Hned musí všechny lidi "pozdravit" (nejlépe nezřízeně lítat od jednoho k druhému, skákat po nich a olizovat je), očuchat každý kout, oblízat ze země drobky, přilepené žvýkačky a všechno možné. Také chce být mermomocí středem pozornosti - před cizími lidmi dělá věci, které si doma nebo mezi svými nikdy nedovolí. Pochopitelně se mu to snažím zatrhnout. Dávám povel "lehni"/"sedni", pochválím a pak dám povel "zůstaň". Pes to většinou (neochotně) udělá, ale aspoň na protest kňučí, nebo štěká. A když z něj spustím zrak, tak je zase na nohou a letí dělat kraviny. A takhle je to pořád do kola. Nevíte někdo co s tím? :-/ Nebo nemáte nějaký nápad jak to udělat, aby se v tu chvíli sám zabavil? Jídlo ani hračky ho v takové situaci nezajímají.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Je to mladý pes plný energie. Neberte ho sebou na místa a akce, kde se mu nemůžete plně věnovat. Pokud mu dáte povel, ale už potom nedbáte na to, aby povel plnil delší dobu, tak v něm jen upevňujete nežádoucí chování.
Řešní je několik:
- nebrat psa na místa, kde vadí, že běhá a zdraví lidi, pokud se mu nebudete celou dobu věnovat
- brát ho na taková místa jen tehdy, když se mu budete neustále věnovat nebo mu činnost nedovolíte (=vodítko).
Dobry zpusob odstraneni/zamezeni nezadouciho chovani je opravdu v tom, ze pes dostane nahradni povel/chovani, ktere se vylucuje s tim nezadoucim: napr. prave "pes, ktery lezi, neskace po lidech". A v tom, ze vylucujeme moznost situace, kdy se tak pes proti nasi vuli bude chovat.
Nahrazeni chovani, ktere je samoodmenujici (skakani po lidech, stekani v situacich, kdy nechceme, zrani veci na ulici...) je obtizne, naroky je treba zvysovat postupne, je potreba klast si primerene cile. Napada me par heslovitych podoteku:
- pokud vime, ze pes nejakou situaci neustoji, tak ho takove situaci nevystavime
- nebo ho mechanicky, v klidu, bez nasili omezime napr. voditkem a odmenime
- pokud dame povel, ale zaroven netrvame na jeho splneni, je to kontraproduktivni, presne jak prede mnou rika SIMOLU
- byt v klidu muzeme povazovat za cvik jako kterykoli jiny, nekomu jde lepe, nekomu hure, retrivr taky bude lepe aportovat klacek z vody nez chrt, coz neznamena, ze chrt se to nikdy nemuze naucit
- kdybych resil takovou vec u sveho psa, tak bych mu to usnadnovat krom vyse zmineneho tak, ze bych s sebou nosil nejakou podlozku (cokoli, treba starou uterku) a doma ho predem na ni naucil lezel/odpocivat a pak bych ho to ucil v prostredi pro nej obtiznejsim. Tak, aby si spojil roztazenou uterku s tim, ze na ni ma lezet, podlozka = povel.
- v prubehu vycviku ale musi byt psovod psovi napomocny, pozitek psa z radneho lezeni na uterce musi byt vetsi, nez se se bude chovat tak, jak psovod nechce. Cili odmeny vysokeho radu, nejvetsi pochoutka, velmi oblibena hracka pouzivana jen pri tomhle vycviku...
- je potreba, aby lide v okoli spolupracovali, co je platna snaha psovoda, kdyz po nezadoucim chovani (skakani) budou ostatni psa odmenovat (pozornosti, hrou, drbanim...) a tak bych je pozadal, aby, kdyz se tak pes zacne chovat, ho odmenovali co mozna nejmene.