Zdravím všechny,
mám ročního dobrmana s opravdu silným loveckým pudem a zaboha ho nemůžu odnaučit lovení všech domácích zvířat. Od štěněte je v každodenním kontaktu se zvířaty, ale kolem pátého měsíce se to okukování změnilo v lovení. Šla jsem na to ze začátku tak, že jsem psa brala mezi zvířata na vodítku, když vystartoval řekla jsem rázně "ne", když se zvířatům nevěnoval, byl pochválen a dostal odměnu, když jsem potřebovala něco udělat, přivázala jsem ho poblíž ohrady, kde seděl a čuměl, dokud se v ohradě poblíž něco rychleji nepohlo, pak startuje div si krk neurve. Na cvičáku radili u zvířat dělat poslušnost, no tak on dostane povel provede ho, ale když se něco šustne tak v mžiku vyskočí a startuje a tím si tu poslušnost dost ničím, protože bez zvířat funguje super a děláme sportovku. Takhle chodim mezi ty zvířata už půl roku, postupně se k tomu "ne" přidalo i škubnutí vodítkem, ale předevčírem už mi ruply nervy a pes dostal přes hubu prutem, co ležel na pastvině. Teď si to vyčítám, protože to poslední co chci, si ještě pokazit vztah se psem a navíc to samozřejmě vůbec nepomohlo. Čeho se mi podařilo za tu dobu dosáhnout, že psa odvolám, pokud jsou zvířata aspoň pět metrů od ohrady a neběhají, jen se klidně pasou, to sedím u ohrady pes je navolno a když vidím, že se zaměří na zvířata, tak řeknu "ne" a pes se od nich otočí a čuchá si dál, prostě hlídám, aby se na zvířata nezaměřoval, neokřikuji ho, když se jen podívá, ale nesmí zírat. Protože nechci, aby si upevňoval nežádoucí chování (několikrát se mu podařilo vyběhnou za kočkou nebo lovit kůzle kolem ohrady), tak je většinou na vodítku, v mé nepřítomnosti je v kotci. Stopovačku jsem zkusila, ale na ní právě může startovat líp, než na krátkém vodítku, takže to mi úplně ideální nepřijde. Když ho přivážu u ohrady a jdu ke zvířatům, tak hned jak se otočím a udělám dva kroky směrem k ohradě, tak vyletí. Cvičím tedy, že dám povel "počkej" jdu směrem k ohradě, když je v klidu, vrátím se, pochválím a odměním, pětkrat je v klidu a po šestý vyletí a je vzteklej, tak ho okřiknu ještě chvíli stojím u ohrady a pokud je v klidu vrátím se a odměním, ale prostě nesleduji za ty měsíce žádný zlepšení a už nevím co s tím. Ve chvíli, kdy se mu podaří útéct k ohradě a honit, tak už nepomůže nic, jen ho odchytit a odvést na vodítku, protože v té chvíli je v tranzu a nevnímá. O elektrice vím, ale myslím si, že když nefunguje jedna po držče proutkem, tak by to mohlo nadělat víc škody než užitku, navíc s tím nemám zkušenosti a jde mi hlavně o vztah se psem, jenže bych taky chtěla normální soužití bez strachu, že kdykoli se vzdálí z obrozu, tak něco umře. Omlouvám se za takový sloh a budu vděčná za každou radu.
Z vlastní zkušenosti - také pinčové, sice trpasličí a německá, ale ten lovecký pud tam prostě je. Potlačuje se to velmi těžko, naprostou nezbytností je důslednost - NIKDY nevyjedeš po...(dosaď slepici, koze, ovci, kočce atd). I když se to zdá jako samozřejmost,90% majitelů to nedodržuje, je to únavné, namáhavé atd. Jenže u těchto plemen nelze dosáhnout svého natvrdo, ale hlavně důsledností a neochvějným vyžadováním dodržování pravidel. Je potřeba si stanovit, co bude, když pes "vyjede" - okamžitý odchod domů -do kotce - konec prochajdy atd. Fakt nepomáhají plácnutí, proutek atd. První trpasličí holka utíkala za zajíci, bažanty, srnkami třeba na 10 minut a dalo to téměř 2 roky intenzivní práce než jsme odstranili chyby počátečního výcviku. Druhá trpasličí holka - striktně vedená na přivolání od malička, výcvik v klidném prostředí i u zvěře - bezproblémové přivolání od malinka do dospělosti. Třetí - německá pinčová - vedená podobně - v pubertě začala zdrhat za zvěří, rok intenzivního tréninku, nyní TÉMĚŘ ovladatelná, ale když jí přeběhnou srny těsně před nosem,... Doporučuji trpělivost, důslednost, stopovačku a oči na šťopkách!
Obrátila se na mne kamarádka s problémem, že její dvouletý ovčák honil zvěř. Pes byl normálně poslušný, ale stačilo narazit na stopu srny a byl pryč. Natož když je viděl! Prostě neviděl, neslyšel a lítal po lese jakou dobu. Vidět to myslivec, asi by nežil. Samy jsme viděly jak žene přes pole v zimě stádo srn. To byla poslední kapka. Dlouhou šňůru jsme zavrhly hned. Na to už je pes velký a zjistil by stejně jen jediné - se šňůrou se lovit nedá, bez ní ano. Takže přišel na řadu elektrický obojek. Začaly jsme se psem chodit do polí, kde bylo na něj vidět. Uviděl srnky a vyrazil. Nebyl žádný povel, ale okamžitě ten největší impuls. Pes zakňučel, otočil se a přišel k nám. Žádné chválení, dělaly jsme, že o ničem nevíme, psa jsme si nevšímaly. Pes se nějakou dobu motal u nás, ale po čase se zase rozběhal kolem nás. Při další procházce pes opět vyrazil, dostal ránu - opět tu nejvyšší. Pes je v amoku a jeho práh vnímání je úplně někde jinde, tudíž nějaké rady (které zde často čtu, že se má zkoušet intenzita, nedávat moc velkou apod., to je úplně k ničemu). Pes se opět otočil a přišel k nám. Nějak nechápal, co se děje, takže se nějakou dobu od nás zase vůbec nevzdaloval. Prostě už si to nepamatuji jestli těchto ran dostal 5 nebo 8 (samozřejmě, že na několika vycházkách, člověk těžko na poli potká za jednu vycházku srnky 5x), vždy, když vyrazil po zvěři. Potom se stalo, že pes sice vyrazil, ale už tak nějak váhavě, tak dostal ránu slabší o třetinu - vrátil se. Už se nikdy nesnažil utéct natvrdo, vždycky to jakoby zkoušel, tak dostával rány slabší a slabší intenzity až stačil jen zvukový signál. Nikdy jsme při tom na psa nevolaly ani ho nijak nechválily. To není lovecký pes, u kterého se chce, aby zvěř někdy lovil a někdy ne, tam musí být výcvik úplně jiný! Takže dnes je na tom vlčák tak, že svoji paničku stále miluje a o srnkách si myslí, že jsou ta zlá zvířata, která umí kopat, tak je lepší je nechat na pokoji. Stále chodí na volno, pozoruje srny na poli, je na něm vidět jak by strašně chtěl jít po nich, ale nerozeběhne se za nimi. Nedávno prý vyskočila srna v lese z křoví, tak 20 m před psem a pes jen stál a čuměl. Je fakt, že kamarádka ho vodí s elektrikou pořád, co kdyby... ale už měsíce ji nepoužila. Pes se pohybuje v okruhu 50-100 m kolem ní a je v pohodě. Říkala, že jednou obojek zapomněla a pes stejně neutekl. Protože ho nosí už dlouho, tak si nevytvořil spojitost, že obojek nemám = můžu utéct. A o tom to je. Lidi si myslí, že pořídí ten zázrak, párkrát psa švihnou elektrikou a bude nadosmrti vyléčen. Pak mu obojek sundají, pes jim zdrhne a jsou zase na začátku, tak znovu nasadí elektriku... to si potom ten pes spojitost vytvoří. Myslím, že toto by mohl být návod i pro Leonak. I když tady je řada lidí, kteří budou tuto metodu odsuzovat a vykládat, jak to jde jinak, já prostě s nimi nesouhlasím, protože si myslím, že u NĚKTERÝCH psů (těch, co už se naučili lovit a lov je pro ně nejvyšší meta) jiná efektivnější a rychlejší metoda prostě neexistuje. Znám lidi, co považují EO za strašnou věc, a tak chodí na procházku se psy, kteří je celý život doslova vláčí na dlouhém řemeni (vidím denně chodil kolem baráku 2 právě s vlčáky a vím, že je nikdy nepustí). To bych snad raději žádného psa neměla než dopadnout takto.
Děkuji za odpovědi. Pro milann: nemám elektrický ohradník, ale dřevo s ohrazenkou, takže ránu dostat nemohl. Budu to ještě nějaký čas zkoušet po dobrém a když to do jeho dvou let stále nepůjde, tak asi pořídím tu elektriku. Když se tu objeví ještě nějaké rady, kdo to jak řeší, budu moc ráda.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Zdravim mám stejný problém mám ČSV psa 14 měsíců že bude lovit bylo dost pravděpodobný a loví před 3 týdny roztrhal 2 slepice. už od mala se ho snažím učit aby nelovil zatím bez úspěšně. na zahradě mám slepice i kačeny v oploceném výběhu a když du na zahradu beru ho s sebou dokud se mu plně věnuju nejeví o ně zájem ale potřebuju i něco udělat a to je moment kdy si začne všímat drůbeže a začne číhat a dorážet na plot (okamžitě ho okříknu a pokud su dost blízko chytne facáka po kterým příde povel, sedni, lehni) chodím dost často do lesa a téměř na každé procházce narazíme na srnky nebo divočáky občas zajíc a bažant dřív sem ho učil pokud potkáme zvěř musí si sednout a být v klidu po chvilce sem dal povel a šli sme dál (odměna pamlsky) bylo mi vysvětleno že to dělám špatně a pes při sezení má spoustu času na přemýšlení o zvěři a to je chyba! nejsem fanouškem EO ale pokud se mi do jeho 3 let s tím nepodaří něco udělat koupím mu ho. Chtěl bych se zeptat co pomohlo vám při odnaučování lovení nebo doporučte nějakou dobrou literaturu v které je tento problém dobře popsaný?
Také jsem řešila stejný problém jako vy, řešení byl EO. Pes se odnaučil zdrhání a na kozy si už netroufne.. Myslím že není moc dobré řešení uvazovat ho u ohrady protože mě se to vymstilo, pes byl na ně ještě vysazenější a touhu o lovení jsem mu tím prohloubila.. Nevím jestli váš pejsek je stejný případ ale u mě to dopadlo tak že pak využíval každou chvíli mojí nepozornosti k lovu. Loni jsem pořídila EO d-control trvalo to 4 měsíce a teď si nedovolí utéct. Jak už tu paní psala, největší impuls a dělat že o ničem nevím. Přeji Vám pevné nervy