Přílišná fixace na majitele a útěky

umpa.lumpa napsal(a):
Psa zavřete v domě. Bude jako v bytě a nebude utíkat.

Přišlo nám to líto. Konečně máme baráček, konečně může být venku a on se bude trápit zavřený mezi čtyřmi stěnami...

Logické řešení je pořádný plot. Ale jak je psáno výše, mějte psa v domě, jak byl zvyklý dosud,. Venku jenom s vámi a pod přímým dozorem- vůbec se nemusí po zahradě (dvoře) poflakovat jenom proto, že jste na vsi. Pro něj to není trápení, ale pro vaše okolí se to brzo trápením stane... Pobíhající haskoun po vesnici je opravdu problém, znám to tady odtud (nejen, že je to velký pes, ale navíc s dost vražednými pudy vůči domácím zviřátkům, to byste chtěli?).

Aniž byste udělali festovní plot (který by vám problém vyřešil už teď), tak další psí kamarád to jenom zhorší. Protože ve dvou začínají toulaví psi regulerně pytlačit.

Šarina napsal(a):
Logické řešení je pořádný plot. Ale jak je psáno výše, mějte psa v domě, jak byl zvyklý dosud,. Venku jenom s vámi a pod přímým dozorem- vůbec se nemusí po zahradě (dvoře) poflakovat jenom proto, že jste na vsi. Pro něj to není trápení, ale pro vaše okolí se to brzo trápením stane... Pobíhající haskoun po vesnici je opravdu problém, znám to tady odtud (nejen, že je to velký pes, ale navíc s dost vražednými pudy vůči domácím zviřátkům, to byste chtěli?).

Aniž byste udělali festovní plot (který by vám problém vyřešil už teď), tak další psí kamarád to jenom zhorší. Protože ve dvou začínají toulaví psi regulerně pytlačit.

Plot je samozřejmě možnost, nicméně akutálně ne moc v našich možnostech. S tím, že on by si stejně někde nějakou skulinku našel. Je to kluk šikovná. Nezbývá tedy nic jiného než ho zavírat doma? To mi teda popravdě bude strašně líto. Doufala jsem, že vymyslíme ještě něco jiného :(.

terezjindrova napsal(a):
Plot je samozřejmě možnost, nicméně akutálně ne moc v našich možnostech. S tím, že on by si stejně někde nějakou skulinku našel. Je to kluk šikovná. Nezbývá tedy nic jiného než ho zavírat doma? To mi teda popravdě bude strašně líto. Doufala jsem, že vymyslíme ještě něco jiného :(.

Co byste chtěli vymyslet kromě plotu? Jedině ho dát na řetěz, a to je tisíckrát horší, než že bude doma. Ani kotec není řešení, protože doma má víc svobody a navíc je na to prostředí zvyklý.

Vůbec nebude řešení "kamarád", protože on naučí kamaráda se toulat, nikoliv kamarád jeho držet se u baráku... vždyť to dá selský rozum, jak to dopadne

A co když právě psovi chybí pocit bezpečí v podobě 4 stěn?
Mít zahradu automaticky neznamená pro psa větší komfort. Naopak pes to může vnímat, že když není v baráku je prostě mimo "smečku" a tudíž sám - může to brát, jako podraz a proto Vás hledá. Pes, který je zvyklí v bytě opravdu zahradu bez Vaší přítomnosti moc neocení...
A psí kamarád, raději ne - pes by ho v tomto případě mohl brát, jako podraz od Vás, protože by se najednou musel začít dělit - hlavně o vaší pozornost, což u závisláka by nedělalo dobrotu...

Je to složité !
Ani se nedivím, že jste na to nepřišli.
Bude to chtít PLOT .
Znáte huskouna, který neuteče, když má možnost ?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A co když právě psovi chybí pocit bezpečí v podobě 4 stěn?
Mít zahradu automaticky neznamená pro psa větší komfort. Naopak pes to může vnímat, že když není v baráku je prostě mimo "smečku" a tudíž sám - může to brát, jako podraz a proto Vás hledá. Pes, který je zvyklí v bytě opravdu zahradu bez Vaší přítomnosti moc neocení...
A psí kamarád, raději ne - pes by ho v tomto případě mohl brát, jako podraz od Vás, protože by se najednou musel začít dělit - hlavně o vaší pozornost, což u závisláka by nedělalo dobrotu...

Na tom něco asi bude... děkuji! Měla jsem za to, že každý pes touží po zahrádce a on je na ní opravdu rád, ale jak říkám, jen ve chvíli, kdy tam jsem s ním. Taky mě napadlo, že by mohl žárlit na nového kamaráda, ale on je takový starosta. Jakmile má u sebe nějakého kamaráda, hned ho myje...nevadí mu, že se s ním mazlím... nechá mu sežrat svoje jídlo... tak jsem si myslela, že by mu to třeba pomohlo. Přeci jen SH mají v krvi žít ve smečce, ne?

rapotacka11 napsal(a):
Je to složité !
Ani se nedivím, že jste na to nepřišli.
Bude to chtít PLOT .
Znáte huskouna, který neuteče, když má možnost ?

Bohužel neznám, protože v mém okolí jiného SH nemám. Je to úžasné plemeno.Nikdy bych nechtěla už jiného, ale je pravda, že má fakt rád volnost. V lese ho vůbec nemůžeme mít na volno. Jak něco "čichne" tak je průser :D.

To prakticky každý pes...
Nicméně to, že kamaráda, kterýho má u sebe omývá není nic proti ničemu, ten pes ví, že psí kamarád zas odejde, není jeho. Se psím kamarádem, který je na návštěvě se dělit nemusí o Vaší pozornost, o své místo, o hračky, cokoliv, protože ví, že psí kamarád má svoje doma

Klidně příště zvolte jiné plemeno.
Člověk má zkusit všechno.
Je pravděpodobné, že to horší nebude.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To prakticky každý pes...
Nicméně to, že kamaráda, kterýho má u sebe omývá není nic proti ničemu, ten pes ví, že psí kamarád zas odejde, není jeho. Se psím kamarádem, který je na návštěvě se dělit nemusí o Vaší pozornost, o své místo, o hračky, cokoliv, protože ví, že psí kamarád má svoje doma

Máte pravdu, děkuji :).

rapotacka11 napsal(a):
Klidně příště zvolte jiné plemeno.
Člověk má zkusit všechno.
Je pravděpodobné, že to horší nebude.

Je mi jasné, že každý pejsek je šídlo :).

terezjindrova napsal(a):
Je mi jasné, že každý pejsek je šídlo :).

Promiňte, ale není vám jasné vůbec nic. Máte jedno z nejhorších a nejsamostatnějších plemen. Sama víte, že ho nikde nemůžete pustit na volno. SH na volno zabije vše živé, co se hne, bez ohledu na množství ( ovce, kozy, slepice, možná i psy). To mu velí jeho pudy. Proto je mají musheři uvázané na řetězech. Je to bohužel povaha těchto psů. Buď jsou zapřažení a makají, nebo jsou uvázaní, pokud jsou na volno, zabíjí. A to nevím, jestli se také naučil výt. Možná máte vyjímku potvrzující pravidlo. Buďte rádi, že jen zatím běhá po vsi,20km žádný problém. Nicméně pro haskouna, pokud ho chcete mít volně na zahradě je vhodný hodně pevný a vysoký plot ( tak min.180cm) a ještě takový, který nepřešplhá. Pokud se nechcete dostat do problémů, tak ho nechte žít jako dosud, tzn. zavřeného doma a chození na procházky. Ovšem vyhybala bych se místům, kde by mohla být zvířata, protože pokud na to dosud nepřišel sám, tak mu to akorát ukážete. Určitě vám moje odpověď přijde velmi "hnusná", ale bohužel, tak to s SH je.

terezjindrova napsal(a):
Přišlo nám to líto. Konečně máme baráček, konečně může být venku a on se bude trápit zavřený mezi čtyřmi stěnami...

Tak se bude trápit rozjetej na silnici...

terezjindrova napsal(a):
Přišlo nám to líto. Konečně máme baráček, konečně může být venku a on se bude trápit zavřený mezi čtyřmi stěnami...

Tohle jsem přesně řešila v jiné diskuzi (a o něčem jiném).
Mám 8-mi měsíčního knírače, bydlíme na vesnici v domku se zahradou. Jsme každý pracovní den 10 hodin v práci a psisko je "zavřené" v domě.
Jakmile přijdeme domů, jdeme na min.2 hodinovou procházku, pak je s námi na zahradě.
Neřekla bych, že je nespokojený, naopak nás vítá "do růžova" vyspaný a spokojený. Sousedka odvedle, co nechodí do práce, říká, že ho neslyší ani pípnout..prostě si hraje (dle rozházených hraček) nebo spí...

Chci tím říct, že ho bez dozoru samotného na zahradě prostě nenechávám a také nemám zahradu nato, aby se mi tam pes venčil - to taky někteří nechápou.
Já nejsem líná s ním jít min.3x denně ven a zahradu mám jako okrasnou a odpočinkové místo, ne, že se budu bát někam šlápnout (všude by byl trus, vše očurané...).

Takže si nemyslím, že by pes byl "chudák", když je zavřený ve Vaší nepřítomnosti v domě. Koneckonců v bytě tak žil 9 let..
Raději ho zavřít (pokud není takové zabezpečení, aby neutekl), než ho najít zabitého, či řešit nepříjemnosti spojené s jeho volným pohybem bez kontroly

To myslí Hanele77 na mne...
Ale v případě tady zadavatelky, bych psa nepřeučovala na zahradu, protože na ni nebyl od mala zvyknutý a bere to jako příkoří. Jo, kdyby byl ze zahrady nadšený, je to jiné. Ale myslím, že už pouhé přestěhování staršího psa do úplně nového prostředí je dost stres, natož pak to, že ho, vyšoupnete" samotného do zahrady...i když dobře míněno.
Hanele77 Vy jste měla štěndo a bylo jen na vás, co ho naučíte. Ano, mě to připadne divné, ale je to vaše věc.

Vím, že to bude znít asi trochu jako týrání zvířátek, ale my jsme našeho chronického útěkáře a ničitele plotu (kousek od nás bydlely slepice a naše obluda přišla na to, že když je navštíví sama a hlavně nenápadně, tak jí to nikdo nebude zakazovat a tím pádem větší legrace... naštěstí nikdy žádnou nezabila) naučili neutíkat elektrickým obojkem. Tím, který funguje tak, že se po obvodu natáhne drát a když se k němu pesán přiblíží, ono mu to párkrát varovně zapípá a když neposlechne a chce ho překročit, tak dostane ránu. Nejprve jsme se snažili opravovat plot a pozitivně motivovat jak se jen dalo, ale asi po roce, ač velmi neradi jsme se rozhodli pro tuhle možnost. Ránu dostala jen jednou, od té doby stačilo to pípnutí. Po nějaké době jsme obojek vysadili obojek úplně a psina ví a ani ji nenapadlo to zkoušet znovu. Už dva roky. Vím, že to není úplně příjemná výcviková metoda, ale zase jsem zastáncem názoru, že lepší tohle, než přejetý, ztracený, nebo zastřelený pes. A myslím, že to na pesánovi žádné následky nezanechalo. Na zahradě je rád, ničeho se nebojí. Jenom ví, že nesmí za úroveň keřů a že ven nemůže sám :).

Příjemná metoda ?
Bude jistě příjemnější, než platit někde statísíce za "psí" škody.

lev napsal(a):
Promiňte, ale není vám jasné vůbec nic. Máte jedno z nejhorších a nejsamostatnějších plemen. Sama víte, že ho nikde nemůžete pustit na volno. SH na volno zabije vše živé, co se hne, bez ohledu na množství ( ovce, kozy, slepice, možná i psy). To mu velí jeho pudy. Proto je mají musheři uvázané na řetězech. Je to bohužel povaha těchto psů. Buď jsou zapřažení a makají, nebo jsou uvázaní, pokud jsou na volno, zabíjí. A to nevím, jestli se také naučil výt. Možná máte vyjímku potvrzující pravidlo. Buďte rádi, že jen zatím běhá po vsi,20km žádný problém. Nicméně pro haskouna, pokud ho chcete mít volně na zahradě je vhodný hodně pevný a vysoký plot ( tak min.180cm) a ještě takový, který nepřešplhá. Pokud se nechcete dostat do problémů, tak ho nechte žít jako dosud, tzn. zavřeného doma a chození na procházky. Ovšem vyhybala bych se místům, kde by mohla být zvířata, protože pokud na to dosud nepřišel sám, tak mu to akorát ukážete. Určitě vám moje odpověď přijde velmi "hnusná", ale bohužel, tak to s SH je.

Vůbec mi nepřijde Vaše odpověď hnusná, děkuji za Váš postřeh. Ráda si vyslechnu radu ostatních, proto zde diskutuji. Měla jsem za to, že už mě u našeho SH nemůže nic překvapit v jeho 10-ti letech, ale to jsem nepočítala s těmito problémy po nastěhování do baráčku. On je velmi samostatný, když nejsem doma. Jakmile jsem doma, jde vše stranou a chce být jen u mě. Pomalu ho nutíme se jít vyčůrat ven samotného. Chce být zkrátka jen u mě. S tím utěkářstvím to asi opravdu budeme muset vyřešit zavřením doma + dlouhé procházky jak jsme to dělali v bytě.

umpa.lumpa napsal(a):
Tak se bude trápit rozjetej na silnici...

Ano, to samozřejmě víme...

HANELE77 napsal(a):
Tohle jsem přesně řešila v jiné diskuzi (a o něčem jiném).
Mám 8-mi měsíčního knírače, bydlíme na vesnici v domku se zahradou. Jsme každý pracovní den 10 hodin v práci a psisko je "zavřené" v domě.
Jakmile přijdeme domů, jdeme na min.2 hodinovou procházku, pak je s námi na zahradě.
Neřekla bych, že je nespokojený, naopak nás vítá "do růžova" vyspaný a spokojený. Sousedka odvedle, co nechodí do práce, říká, že ho neslyší ani pípnout..prostě si hraje (dle rozházených hraček) nebo spí...

Chci tím říct, že ho bez dozoru samotného na zahradě prostě nenechávám a také nemám zahradu nato, aby se mi tam pes venčil - to taky někteří nechápou.
Já nejsem líná s ním jít min.3x denně ven a zahradu mám jako okrasnou a odpočinkové místo, ne, že se budu bát někam šlápnout (všude by byl trus, vše očurané...).

Takže si nemyslím, že by pes byl "chudák", když je zavřený ve Vaší nepřítomnosti v domě. Koneckonců v bytě tak žil 9 let..
Raději ho zavřít (pokud není takové zabezpečení, aby neutekl), než ho najít zabitého, či řešit nepříjemnosti spojené s jeho volným pohybem bez kontroly

Určitě, zdá se to jako jediná nejlepší volba. Už jsme se takto s manželem dohodli.Děkuji za odpověď.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vím, že to bude znít asi trochu jako týrání zvířátek, ale my jsme našeho chronického útěkáře a ničitele plotu (kousek od nás bydlely slepice a naše obluda přišla na to, že když je navštíví sama a hlavně nenápadně, tak jí to nikdo nebude zakazovat a tím pádem větší legrace... naštěstí nikdy žádnou nezabila) naučili neutíkat elektrickým obojkem. Tím, který funguje tak, že se po obvodu natáhne drát a když se k němu pesán přiblíží, ono mu to párkrát varovně zapípá a když neposlechne a chce ho překročit, tak dostane ránu. Nejprve jsme se snažili opravovat plot a pozitivně motivovat jak se jen dalo, ale asi po roce, ač velmi neradi jsme se rozhodli pro tuhle možnost. Ránu dostala jen jednou, od té doby stačilo to pípnutí. Po nějaké době jsme obojek vysadili obojek úplně a psina ví a ani ji nenapadlo to zkoušet znovu. Už dva roky. Vím, že to není úplně příjemná výcviková metoda, ale zase jsem zastáncem názoru, že lepší tohle, než přejetý, ztracený, nebo zastřelený pes. A myslím, že to na pesánovi žádné následky nezanechalo. Na zahradě je rád, ničeho se nebojí. Jenom ví, že nesmí za úroveň keřů a že ven nemůže sám :).

Já samozřejmě nikomu neberu jeho výchovu a nijak do ní nechci svými názory zasahovat, ale pro nás ten obojek není. My s tím úplně nesympatizujeme. Ale jak říkám, každého rozhodnutí...

Zajímá mě ale i Váš názor na tu fixaci pokud o něj mohu poprosit. Dělám krátký-dlouhý týden,12-ti hodinové směny. Když jsem v práci, je pes tedy s manželem (to jsme řešili to útěkářství). Manžel je na něj hodný, pomazlí se s ním.Dá mu samozřejmě najíst, napít, vše jako já. Ale zkrátka se mu nevěnuje tolik jako já ve volném čase. Jakmile jsem doma, je mi stále za prdelí. Mě to nevadí, já ho miluji, ale zdá se, že už je to opravdu přehnané. On chce strašně být u mě. Jakmile ho dáme na hlídání babičce a já si ho jdu vyzvednout, štěká jak blázen a vypadá to, že snad každou chvilkou dostane infarkt.Přitom je mu 10 let, musí přeci vědět, že se každou chvilkou vrátím. Třeba včera jsme se s manželem ohledně toho opět velmi pohádali (v poslední době na denním pořádku). On se snaží psa prostě převychovat a já si myslím, že se to v jeho letech už nezmění. Šla jsem pověsit prádlo na zahradu a "utekla mu" do kuchyně a zavřela se. V tu ráno přijde, kňourá za dveřmi a silou čumákem reje do dveří, aby si otevřel. Takhle asi 20 minut. Načež jsem to už nevydržela a zavolala manželovi na zahradu :D, že pes chce strašně ke mě do kuchyně, co mám dělat. On samozřejmě, že ho nemám pouštět, ať kňučí. Já jsem to ale zvládla ještě 10 minut a polevila. Mohl se zbláznit radostí když jsem ho pustila dovnitř. Hádka byla samozřejmě na světě... Já nevím kde se stala chyba. Třeba je ve mě, ale já jí prostě nemůžu najít. Chovám se k němu úplně stejně jako manžel. Vynadám mu, když něco provede.Pes je vychovaný poměrně hodně, všichni to obdivují (až teď tedy na ten problém s útěkářstvím). Ale já se mu prostě více věnuji, když mám čas. Házím mu klacek, hraju si s ním...to manžel tolik ne. Myslíme si ale že to prostě není dobré ta přílišná fixace na mě.Dá se s tím teď ještě něco dělat? Děkuji za Vaše postřehy.

Jeho paní jste hlavně vy. co se vám na tom nezdá?

terezjindrova napsal(a):
Zajímá mě ale i Váš názor na tu fixaci pokud o něj mohu poprosit. Dělám krátký-dlouhý týden,12-ti hodinové směny. Když jsem v práci, je pes tedy s manželem (to jsme řešili to útěkářství). Manžel je na něj hodný, pomazlí se s ním.Dá mu samozřejmě najíst, napít, vše jako já. Ale zkrátka se mu nevěnuje tolik jako já ve volném čase. Jakmile jsem doma, je mi stále za prdelí. Mě to nevadí, já ho miluji, ale zdá se, že už je to opravdu přehnané. On chce strašně být u mě. Jakmile ho dáme na hlídání babičce a já si ho jdu vyzvednout, štěká jak blázen a vypadá to, že snad každou chvilkou dostane infarkt.Přitom je mu 10 let, musí přeci vědět, že se každou chvilkou vrátím. Třeba včera jsme se s manželem ohledně toho opět velmi pohádali (v poslední době na denním pořádku). On se snaží psa prostě převychovat a já si myslím, že se to v jeho letech už nezmění. Šla jsem pověsit prádlo na zahradu a "utekla mu" do kuchyně a zavřela se. V tu ráno přijde, kňourá za dveřmi a silou čumákem reje do dveří, aby si otevřel. Takhle asi 20 minut. Načež jsem to už nevydržela a zavolala manželovi na zahradu :D, že pes chce strašně ke mě do kuchyně, co mám dělat. On samozřejmě, že ho nemám pouštět, ať kňučí. Já jsem to ale zvládla ještě 10 minut a polevila. Mohl se zbláznit radostí když jsem ho pustila dovnitř. Hádka byla samozřejmě na světě... Já nevím kde se stala chyba. Třeba je ve mě, ale já jí prostě nemůžu najít. Chovám se k němu úplně stejně jako manžel. Vynadám mu, když něco provede.Pes je vychovaný poměrně hodně, všichni to obdivují (až teď tedy na ten problém s útěkářstvím). Ale já se mu prostě více věnuji, když mám čas. Házím mu klacek, hraju si s ním...to manžel tolik ne. Myslíme si ale že to prostě není dobré ta přílišná fixace na mě.Dá se s tím teď ještě něco dělat? Děkuji za Vaše postřehy.

Ale vám to evidentně vadí, když to teď řešíte jako problém a chcete to změnit.Musíte si uvědomit, co vlastně chcete, jestli vám lichotí mít psa pořád za zadkem, a nebo ho chcete zbavit závislosti- protože tímto postojem to vypadá, že jste k té závislosti poněkud pomohla sama.
Dá se stím něco udělat - nepolevit když kňourá. Pro příště si zapamatuje že se mu kňourání vyplatilo- přišla jste a bude kňučet pořád. Také si ho nebrat všude- třeba na WC a tak , prostě ho nechte chvíli i v jiném pokoji a přijdete jedině tehdy kdyź NEKŇUČÍ ! Intervaly prodlužovat. Prostě když se rozhodnete ho toto odnaučit musíte být důsledná.
A toulání se je typická vlastnost tohoto plemene.

Psovi je 10let, máte ho z útulku, kdoví co prožil. Ale hlavně - je to SH, problémové plemeno, které de facto člověka nepotřebuje. To vám ostatně už ukázal těmi útěky. Takže bych asi byla ráda, za jeho závislost aspoň na Vás. Do určité míry by se určitě převychovat dal, ale to byste musela být důsledná, což nejste. Otázkou je, co udělá, když ho ani za 20 minut nepustíte domů. Zda si odevzdaně lehne a bude čekat, nebo zdrhne. Možná bych ho v tu chvíli jistila řetězovým úvazem.

Vím, co to je mít psa závisláka...mám doma dva, nejradši by se mnou byli pořád ve fyzickém kontaktu, když si sednu už se mi cpou na klín (mají 50kg), svoje psy miluju, věnuju se jim klíďo 6 hodin denně...obzvlášť fena je asistentka, musí vše dělat se mnou, ale pokud prostě potřebuju, tak odkládám na místo...prostě jim řeknu...panička teď nemá čas...běžte chvíli udělat hajinky...a psy jdou nebo "zlatíčka, nechte mě chvíli odpočinout" a pesani ví, že mě mají nechat na pokoji...prostě se jim opravdu nemůžu věnovat 24 hodin denně, vše má své hranice a to svoje pesany opravdu miluju a rozmazluju..ale myslím, že odložení na místo nebo že má pes někde počkat...třeba na zahradě, když nechci aby se mnou šel do kuchyně je základ...těžko říct zda to u vašeho pesana půjde ještě v jeho věku...v každým případě chce to velkou trpělivost. Podotýkám, že psy nemám "cvičený" pouze vychovaný...netrvám na nějakém nesmyslném provádění povelů...ale v soužití s rodinou prostě musí dodržovat určitá pravidla.

Mě to osobně vůbec nevadí ze mam psa pořád za zadkem ale manžel s tím ma poněkud problém. Říkala jsem mu proc mu to vadí. Prý to není normální. Říkala jsem ze asi každý pes ma hlavně toho jednoho panička. Nesouhlasí se mnou. Nemyslim si ze zarli ze si pes třeba vice vsima me. Donutil me myalet si ze to není v pořádku.

Pro mě by bylo nejdůležitější, jestli poslouchají. Vašeho partnera i vás..? Pokud ne, tak to bych řešila rozhodně. Jinak nevidím problém.

terezjindrova napsal(a):
Mě to osobně vůbec nevadí ze mam psa pořád za zadkem ale manžel s tím ma poněkud problém. Říkala jsem mu proc mu to vadí. Prý to není normální. Říkala jsem ze asi každý pes ma hlavně toho jednoho panička. Nesouhlasí se mnou. Nemyslim si ze zarli ze si pes třeba vice vsima me. Donutil me myalet si ze to není v pořádku.

Já mám asi to štěstí, že to manželovi nevadí, spíš se mi směje, prý vypadáme jako stádo...a když běžíme dolu po schodech tak je to na poslech skoro autentické ...mám to štěstí, že byť jsou psi primárně určeni na hlídání...pro náš pocit bezpečí, tak to jsou gaučáci a postelový povaleči...spíš je někdy problém, abychom se všichni poskládali na gauče, se smíchem říká, že rozmazlenější psy neviděl (to kecá )...ale znám spoustu chlapů (mých známých nevyjímaje) u kterých vím, že by to rozhodně neprošlo... takže držím palečky ať se to u vás nějak vyřeší

Terezjindrova, když to nevadí vám, tak bych to neřešila. Ať se s tím manžel srovná
Pes má jen jednoho páníčka a ti ostatní jsou ti druzí..
Občas bych ho někde nechala odloženého mimo, jak píše Sardullah - v rámci výcviku/výchovy (myslím psa, ne manžela).

Terezjindrova - pokud to člověku nevadí, tak moc není asi co řešit. Jen z pohledu psa - já osobně si myslím, že pokud se pes naučí na samostatnost, na to, aby taky někdy byl prostě na svém pelíšku, značně se mu následně uleví, protože se pro něj stane běžnou věcí to, že majitele má mimo svůj dosah, kontrolu, což ho jinak vyvádí z konceptu. Další z věcí je, že to je pro psa bezpečnější. pokud jsem třeba v kuchyni a mám v rukou hrnec s vařícím vývarem, jsem ráda, že psi setrvávají na svém pelíšku a nehrozí, že se o ně přerazím, poleju je i sebe.

To jen pro jiný úhel pohledu. Neb sousedům takhle skončil pesan dosti špatně - právě díky vařícímu vývaru, proto mi to přišlo na mysl.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já mám asi to štěstí, že to manželovi nevadí, spíš se mi směje, prý vypadáme jako stádo...a když běžíme dolu po schodech tak je to na poslech skoro autentické ...mám to štěstí, že byť jsou psi primárně určeni na hlídání...pro náš pocit bezpečí, tak to jsou gaučáci a postelový povaleči...spíš je někdy problém, abychom se všichni poskládali na gauče, se smíchem říká, že rozmazlenější psy neviděl (to kecá )...ale znám spoustu chlapů (mých známých nevyjímaje) u kterých vím, že by to rozhodně neprošlo... takže držím palečky ať se to u vás nějak vyřeší

Můj manžel naopak žárlí, že naše psisko chodí primárně za mnou
Přijdeme domů společně, pes se může zbláznit, jak mne vítá, manžela si kolikrát ani nevšimne
Pes je na mně taky skoro pořád nalepenej, nejraději v posteli naštěstí je to malý knírač, tak zase tolik místa nezabírá

Já jsem ráda, že mě pes naprosto zbožňuje a spí se mnou v posteli.Proto jsem si ho pořídila.

Clayton napsal(a):
Já jsem ráda, že mě pes naprosto zbožňuje a spí se mnou v posteli.Proto jsem si ho pořídila.

Mně to samozřejmě taky těší, miluju ho neskutečně a ON TO VÍ! Když nás manžel vidí, jak si "špitáme", jen nechápavě kroutí hlavou

HANELE77 napsal(a):
Mně to samozřejmě taky těší, miluju ho neskutečně a ON TO VÍ! Když nás manžel vidí, jak si "špitáme", jen nechápavě kroutí hlavou

Tak jsem ráda, že s tím "špitáním" nejsem sama...musím říct, že ten pocit nekonečné lásky a vědomí, že mám někoho, kdo mě "nedá" a bude se za mě rvát jako eskymáckej pes...to je prostě k nezaplacení a budu svoje pesany rozmazlovat (i doslova mazlit) až na půdu...ať si "kynologové" říkaj co chtěj...takže jsem ráda, když se najdou stejně "postižení" páníčkové (paničky)...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vím, že to bude znít asi trochu jako týrání zvířátek, ale my jsme našeho chronického útěkáře a ničitele plotu (kousek od nás bydlely slepice a naše obluda přišla na to, že když je navštíví sama a hlavně nenápadně, tak jí to nikdo nebude zakazovat a tím pádem větší legrace... naštěstí nikdy žádnou nezabila) naučili neutíkat elektrickým obojkem. Tím, který funguje tak, že se po obvodu natáhne drát a když se k němu pesán přiblíží, ono mu to párkrát varovně zapípá a když neposlechne a chce ho překročit, tak dostane ránu. Nejprve jsme se snažili opravovat plot a pozitivně motivovat jak se jen dalo, ale asi po roce, ač velmi neradi jsme se rozhodli pro tuhle možnost. Ránu dostala jen jednou, od té doby stačilo to pípnutí. Po nějaké době jsme obojek vysadili obojek úplně a psina ví a ani ji nenapadlo to zkoušet znovu. Už dva roky. Vím, že to není úplně příjemná výcviková metoda, ale zase jsem zastáncem názoru, že lepší tohle, než přejetý, ztracený, nebo zastřelený pes. A myslím, že to na pesánovi žádné následky nezanechalo. Na zahradě je rád, ničeho se nebojí. Jenom ví, že nesmí za úroveň keřů a že ven nemůže sám :).

Jen taková poznámka, v JK kde jsem jako dítě chodila jsme měli hlídacího kníráče, který taky občas zašel do něčí králíkárny na večeři, tak se to řešilo stejně-ohradník a obojek jenž ho upozornil když se přiblížil, kopl když nereagoval. Pesan se naučil, že když ho dostatečně přeskočí ráně se vyhne...to jen k vyčůrancům.

HANELE77 napsal(a):
Mně to samozřejmě taky těší, miluju ho neskutečně a ON TO VÍ! Když nás manžel vidí, jak si "špitáme", jen nechápavě kroutí hlavou

My si právě taky pořád "špitáme"... něco mu povídám, prostě jako kdyby to byl člověk. Tohle manžel nechápe. Říká, že to není normální, že to je pes, ne člověk... bla bla... :D Teď už vidím, že je asi spíš problém v manželovi :D Jestli on nakonec ve skrytu duše opravdu trošku nežárlí, že si mě pes všímá více :D.

Stopro
A poslouchá? Vás i manžela?

joanne.s napsal(a):
Stopro
A poslouchá? Vás i manžela?

Ano, poslouchá oba dva. Je opravdu poslušný :).

terezjindrova napsal(a):
Mě to osobně vůbec nevadí ze mam psa pořád za zadkem ale manžel s tím ma poněkud problém. Říkala jsem mu proc mu to vadí. Prý to není normální. Říkala jsem ze asi každý pes ma hlavně toho jednoho panička. Nesouhlasí se mnou. Nemyslim si ze zarli ze si pes třeba vice vsima me. Donutil me myalet si ze to není v pořádku.

Je celkem jedno jestli je to normalni nebo ne. Ale kazdy pes by mel byt schopen zustat nekde chvili sam, odlozeny nebo zavreny. Z te zahrady vam mozna utika, protoze vas jde hledat. Kdyz ho zavrete samotneho v baraku, zatimco jdete do prace - muze tam panikarit taky a snazit se dostat ven a jit vas hledat - pricemz je mozne ze rozebere nabytek, rozkouse dvere, podrape zdi...
Musite byt dusledna a zacit s nim jako se stenetem, naucit ho zustat nekde chvili sam (za dvermi, uvazany u stromu... a pustit jedine az se uklidni a prestane skakat, jecet atd. Cim vic zavisly na vas bude, tim horsi pro nej budou momenty kdy je sam - bez vas.

Možná by bylo vhodné si nejdřív přečíst o co jde a pak "radit".10ti letý pes zvyklý celý život v bytě opravdu nemá problém "být sám".

lev napsal(a):
Promiňte, ale není vám jasné vůbec nic. Máte jedno z nejhorších a nejsamostatnějších plemen. Sama víte, že ho nikde nemůžete pustit na volno. SH na volno zabije vše živé, co se hne, bez ohledu na množství ( ovce, kozy, slepice, možná i psy). To mu velí jeho pudy. Proto je mají musheři uvázané na řetězech. Je to bohužel povaha těchto psů. Buď jsou zapřažení a makají, nebo jsou uvázaní, pokud jsou na volno, zabíjí. A to nevím, jestli se také naučil výt. Možná máte vyjímku potvrzující pravidlo. Buďte rádi, že jen zatím běhá po vsi,20km žádný problém. Nicméně pro haskouna, pokud ho chcete mít volně na zahradě je vhodný hodně pevný a vysoký plot ( tak min.180cm) a ještě takový, který nepřešplhá. Pokud se nechcete dostat do problémů, tak ho nechte žít jako dosud, tzn. zavřeného doma a chození na procházky. Ovšem vyhybala bych se místům, kde by mohla být zvířata, protože pokud na to dosud nepřišel sám, tak mu to akorát ukážete. Určitě vám moje odpověď přijde velmi "hnusná", ale bohužel, tak to s SH je.

Prosím, odkud máte takové znalosti SH?