Zdravím
Chtěla jsem se tady trošku poradit s výběrem pejska...
Už nějaký ten rok sním o Beauceronovi, ale bohužel (nebo spíš bohudík :-D) se ke mě vždy dostane nějaký nalezenec a na pořízení papírového štěněte ještě nebylo místo v domě. Nicméně ted se situace změnila a možná bych ještě jednoho partaka protlacila. Jde mi o to, že nyní mám doma malou 7kg kříženku ve věku 6-8 let, která je absolutní nezmar a miluje pohyb a vše s ním spojené. Není možné ji unavit ani 40 km vyjizdkou u koně. Druhý pes je zlatý retrivr. Věk 4-5 let. Ten je taky hodně energický, ale nemá moc výdrž a na nějaké větší sportování to bohužel asi nebude to prave ořechové. Oba pejsci jsou zachráněni. Poslední dobou me strašně moc chytl canicross. Jenže zjišťuji, že na to nemám vhodného pejska. Behame zatím málo, tak 5 - 8 km tak 2 - 5x týdne (záleží na směnách v práci) a zlatak ted v lete chodí vyrizeny ze uvažuji, že ho budu nechávat doma. A to jsem začínala loni na podzim s úplně nulovou kondickou a pejsci si ji budovali se mnou. Do té doby se s nimi chodilo na turistické vycházky + vyjizdky u koně.
Začala jsem pomaličku uvažovat nad tím, že bych pořídila ještě partaka. Chci psa aktivního, který mě bude moci doprovázet jak pri běhu, tak pri vyjizdkach na koni, vyletech na běžkách či při turistice. Chtela bych psa, který nebude mít silné lovecké pudy. Teoreticky psovi mohu nabídnout jak gauč v bytě, tak venkovní boudu a dvůr. Rada bych psa, který mi nezmrzne venku v zime u koni, když na mě bude hodinu čekat, než nasedlam... A pak bych taky asi nechtela psa, s kterým když se týden nepůjde běhat (třeba v případě nemoci) mi obrátí barák vzhůru nohama.
Beauceron se mi strašně líbí. Jak vzhledove, tak povahove. Jen mám trochu strach z toho, zdali by v klidu zvládal sportovní aktivity třeba i v létě?
Evropský sanovy pes - na toho jsem narazila teprve nedávno. Pejsek mi přijde jako super partak pro sport, ale mám obavu, aby právě nebyl ten typ, co obrátí barák vzhůru, když bude týden klidu. Pak se trochu obávám loveckeho pudu. Zase výhoda je podobnost na ohare a vzhledem k tomu, že se pohybujeme většinou jen v lese a občas potkáme napruzene myslivce bych se tolik nemusela bát zastřeleni. Samozřejmě moji psi se v lese chovají ukázněně, jen tu máme ozrale myslivce.
Dalmatin - zde se bojím preslechtenosti plemena, ale pes se mi zase sám o sobě líbí a ke konim by mohl být ideální. A myslím, že zrovna on je ten prizpusobivy typ - ocení aktivitu, ale taky dokáže prolezet týden na kanapi s paneckem.
O pejskovi zatím uvažuji opravdu jen okrajově. Spíše bych to asi zase obrátila do nějaké záchranné roviny a ujala se nějakého nechtěného. Poradite ale, jakým směrem se ubírat? Případně nějaké jiné plemena? Jsem otevřena všemu, jen nechci dlouhosrste plemeno. Děkuji
Jedině beauceron.Nezmrzne v zimě u koní, miluje jakékoli aktivity a když budete pár dní nemocná, spokojí se s kratší procházkou.Evropského s.p. určitě ne, je krátkosrstý a velmi rád loví.Ten bude v případě nemoci skákat po zdech...Dalmatinovi bude taky zima a nevím, jak moc by byl nadšený ze zápřahu.
Na ESP určitě zapomeňte, s tím byste spokojená nebyla. Lovecký pud mají velmi silný a mnoha z nich stačí jeden den nicnedělání a už svůj barák nepoznáte. Myslím, že ten Beauceron je vhodný. Pár jich znám, ať už u koní nebo v různých psích sportech a jsou to super psi Dalmatina znám v okolí jen jednoho a moc sportovně veden není, na zahradě si poběhá dost, ale neumím si ho moc představit v tahu, do toho bych nešla. Radši bych si našla beaucíka po sportovně vedených rodičích
Děkuji moc za reakce :) Beauceron mi z toho vychází taktéž nejlíp. Ale zase vše pořádně promýšlím a uvědomuji si, že pes tu se mnou bude dlouhou dobu, tak bych byla ráda, abych se netrápila já s ním a nebo on se mnou (třeba při aktivitách, které by ho nebavily) :). Tak uvidíme, jak to dopadne. Buď narazím na nějakého pejska v nouzi a nebo pořídíme štěňátko :P.
Mám doma kříženku ovčák x výmar a většího tahouna jsem nezažila. tahá cca od roku, jak při chůzi, tak při běhu, dříve s obrovským nadšením tahala koloběžku, miluje plavání, skákání, a doma je to naprostej gaučák, a to jsem s ní nikde nebyla, neb jsme byli marod..
nevýhoda - utíká za zvěří, ale z toho vlastně u nás vznikl nápad zapřahat, pač se mnou na tažné šňůře hold tu srnku nedoběhne :D mno a druhá věc je, že ač se jí nikdy nic nestalo špatnýho, tak je to prostě lehce nervák a plašan, i když tím, že jsme se přestěhovali ze vsi do města se hooodně věcí spravilo.. takže jestli koukáte občas i po útulcích, zkuste mrknou po ohařím typu ;).
A co takhle výmar? Ten nemá tak moc silný lovecký pud a v zimě když mu pořídíte nějakou vestu tak na vás klidně tu hodinu počká než osedláte koně. Taky dobrman by nebyl špatný, náš miluje tah a hlavně dlouhé procházky, canicross a na srnky se pouze dívá ani by ho nenapadlo že by měl za nimi běžet.
kerrynekk
napsal(a):
A co takhle výmar? Ten nemá tak moc silný lovecký pud a v zimě když mu pořídíte nějakou vestu tak na vás klidně tu hodinu počká než osedláte koně. Taky dobrman by nebyl špatný, náš miluje tah a hlavně dlouhé procházky, canicross a na srnky se pouze dívá ani by ho nenapadlo že by měl za nimi běžet.
Výmar má extrémně silný lovecký pud, věřte mi. Jinak jsou to skvělí tahouni, v rychlosti a síle se jim nevyrovnají ani seveřani-ti jsou vytrvalejší.Jediná konkurence ohařů je ten ESP, nakřížený právě z ohařů, greyhoundů aj.Milují tah a jsou velmi houževnatí. Pokud by se zadavatelka rozhodla pro ohaře, doporučuji alespoň základy loveckého výcviku-klid před zvěří.V zimě bych ho ale radši, než nasedláte oblékla, stačí jednoduchá vesta přes záda, kvůli ledvinám atd...Nicméně, když výmar (ale i beauceron) uvidí tažný postroj, chytí těžkou euforii a začne vyskakovat salta s přemetem. Máloco mu udělá větší radost.Já, když běžím se svým výmarem canicross, neběhám.Dělám sedmimílové skoky a létám.A pokud ho ještě povzbuzuju, může se radostí přetrhnout, že mi nevadí, že tahá.
Clayton
napsal(a):
Výmar má extrémně silný lovecký pud, věřte mi. Jinak jsou to skvělí tahouni, v rychlosti a síle se jim nevyrovnají ani seveřani-ti jsou vytrvalejší.Jediná konkurence ohařů je ten ESP, nakřížený právě z ohařů, greyhoundů aj.Milují tah a jsou velmi houževnatí. Pokud by se zadavatelka rozhodla pro ohaře, doporučuji alespoň základy loveckého výcviku-klid před zvěří.V zimě bych ho ale radši, než nasedláte oblékla, stačí jednoduchá vesta přes záda, kvůli ledvinám atd...Nicméně, když výmar (ale i beauceron) uvidí tažný postroj, chytí těžkou euforii a začne vyskakovat salta s přemetem. Máloco mu udělá větší radost.Já, když běžím se svým výmarem canicross, neběhám.Dělám sedmimílové skoky a létám.A pokud ho ještě povzbuzuju, může se radostí přetrhnout, že mi nevadí, že tahá.
Já myslela že oproti ostatním ohařům tam není ten pud tak silný. Teda alespoň podle psů co jsem znala. Jinak jsou to prostě sportovci.
kerrynekk
napsal(a):
A co takhle výmar? Ten nemá tak moc silný lovecký pud a v zimě když mu pořídíte nějakou vestu tak na vás klidně tu hodinu počká než osedláte koně. Taky dobrman by nebyl špatný, náš miluje tah a hlavně dlouhé procházky, canicross a na srnky se pouze dívá ani by ho nenapadlo že by měl za nimi běžet.
Kde jste na takovou ho..dinu přišla?! Jestli výmar nemá silný lovecký pud, tak jedině z chovu těch paniček, co se o to dlouhodobě snaží, protože chovají výmara jako pudlíka. Vím, že aby mohl být výmar chovný, tak musí mít zkoušky, ale to není totéž jako s ním skutečně lovit! A takhle již "zahynulo" plno loveckých plemen, která se dnes k lovu nedají použít. Promiňte, ale tyhle rady mne vždycky dokáží zdvihnout ze židle. Chovám lovecké psy celý život a celý život s nimi lovíme a vidím kam až chovy různých plemen došly - a je mi to upřímně líto. Z hrdých lovců se stávají bačkory bez loveckých pudů, za to s bázlivostí a strachu i ze zajíce.
Děkuji moc všem za reakce. Lovecké pudy stoprocentně nechci. Při canicrossu a běhání po lese by to bylo asi fuk, ale vzhledem k tomu, že bych si psa brávala i s koněm, tak chci soběstačného psa, který si bude hlídat mne a ne já jeho. Na to většinou při koních není čas a hlavně nechci riskovat, že mi psa nějaký myslivec při honění zvěře picne. Jasně, někdo řekne, že je to o výchově, ale prostě to v tom psovi je. Ta moje malá nalezená křížená fenečka je úžasná a chtěla bych právě její větší verzi :P Miluje pohyb, je aktivní, ale dokáže proležet týden na gauči když se něco děje. Jediná její nevýhoda je lovecký pud. Brali jsme si ji z hodně špatných podmínek, týranou a ještě po srážce s autem, tak je hodně ze všeho ustrašená a vylekaná, takže výcvik proti lovení byl složitější, ale podařilo se to trochu utlumit. Když vidím zvěř dřív než ona, tak si ji dokážu udržet hlasem pod kontrolou (nicméně pes vedle mě vije tím, jak by chtěl lovit). Nicméně pokud už chytne stopu a letí a štěká, není možno ji odvolat. Naštěstí když něco chytne, tak šetrně a na povel zvíře pustí (zatím se nám stalo 2x se zajícem). Ještě mi nic neudávila, ale štve mě, že loví. Jinak je to úžasný zvíře... můžu jet na 5h do terénu a o psovi nevím (pokud nepotkáme zvěř). Nemusím neustále hlídat, jestli se mi pes někde neztratil nebo už nemůže atp. Druhý pes je na tom zase úplně obráceně. Neloví, ale je to samostatná jednotka. Dlouhou dobu se volně toulal po lesích a tak nějak mu to zůstalo. Pravda, je to za ty dva roky co ho mám lepší, ale občas prostě zapomene, že v tom lese je s náma a má si nás hlídat :D Což je teda úplně šílený, protože od maličké jsem zvyklá, že i když na psa zapomenu, tak on na mě nikdy a vždy se mě drží (ona až extrémně... většinou se nevzdaluje dál než 5m).
Od budoucího psa tedy požaduji jednak živou povahu a aby pes byl schopný fungovat i v létě (běhat, kolo, koně... prostě plno pohybu) a neumíral u toho. Raději dám psovi v zimě obleček a v létě bude pes OK, než psa, který je OK v zimě, ale v létě může ven jen brzy ráno. Ideálně kdyby neměl předpoklady k lovu a stopování. Závislost na páníčkovi se asi požadovat nedá, to ovlivní sám člověk (a nejvíc asi předchozí zkušenosti samotného psa). Chci prostě parťáka na všechno, protože kamkoli jdu, tak si beru psy s sebou. Jediné, kam se mnou nechodí je práce. Vychází mi z toho opravdu nejlíp ten bosík. Teď už jen otázka jestli si splnit sen a mít ho od štěňátka a nebo poskytnout azyl nějakému, co neměl v životě moc štěstí... Obojí má svoje pro a proti, tak bude těžké se rozhodnout.
koňadra
napsal(a):
Kde jste na takovou ho..dinu přišla?! Jestli výmar nemá silný lovecký pud, tak jedině z chovu těch paniček, co se o to dlouhodobě snaží, protože chovají výmara jako pudlíka. Vím, že aby mohl být výmar chovný, tak musí mít zkoušky, ale to není totéž jako s ním skutečně lovit! A takhle již "zahynulo" plno loveckých plemen, která se dnes k lovu nedají použít. Promiňte, ale tyhle rady mne vždycky dokáží zdvihnout ze židle. Chovám lovecké psy celý život a celý život s nimi lovíme a vidím kam až chovy různých plemen došly - a je mi to upřímně líto. Z hrdých lovců se stávají bačkory bez loveckých pudů, za to s bázlivostí a strachu i ze zajíce.
Je žalostný pohled na ohaře, který vláčí paničku na Halti a Flexi vodítku kolem baráku a je agresivní na cokoliv, co se hýbe a neslyší ani na jméno.Potom se mi ještě svírá žaludek, pokud vidím loveckého psa u kočárku, povětšinou opět na Halti.Samozřejmě, že nejlepší je pro ně lovecký výcvik, ale pochopím, že to někoho nebaví nebo to prostě nechce dělat.Pak ale musí psovi poskytnout adekvátní možnosti vybití energie.Já se svým psem také nelovím, takže místo myslivecké kamizoly oblékám tepláky, místo pušky si beru vrhač míčků a místo bažantů pes loví tenisák.Plave za ním v rybníce a taky ho dohledává v poli.Pak děláme celou řadu psích sportů a samozřejmostí jsou dlouhé toulky lesem.Pes se zdá být spokojený a já taky...Ale ta chuť lovit tam prostě je a pro mě není hezčí pohled na světě, než vidět ohaře při práci, to vlnící se tělo, ty pohyby, ta houževnatost...