Jak na sebe psa, nafixovat"?

Dobře, děkuji..
Určitě s ní mohu jet jinam, i se snažím už ty ostatní psy moc nevyhledávat - přecijen chci být venku s ní, ne s ostatními páníčky a řešit co bude k večeři..:D
A když už tedy nastane situace že jí zavolám a ona - sice teda neochotně- přijde, tak co v té chvíli dělat? na cvičák jsem registrovaná až od 1.srpna..děkuji.

To se těžko popisuje, protože musíte reagovat podle psa, ale tak nějak všeobecně zavolejte jménem, jednou, jakmile se na jméno otočí nebo jen podívá, udělejte něco, co jí zaujme - zatleskat, sednout na bobek, utíkat od ní, vytáhnout přetahovadlo, míček,... jakmile se rozeběhne k vám, zůstaňte stát a ještě jí hlasem hecujte k větší rychlosti (to je ono, dobře, přidej, apod...), zkuste hračku schovat, pokud zpomalí, zase jí vytáhněte, ukažte a zase schovejte, takové to "mám a nedám", jakmile doběhne nenuťte jí sedat, jen jí moc pochvalte, pohrajte si s ní, ale krátce, tak aby jste hru ukončila když jí nejvíc baví a znova jí nechte poodběhnout. Když si běhá, schovejte se jí, měňte směr když vás nesleduje,...
Tohle se dělá se štěňaty od 7 týdnů, kdy to jde velmi snadno. S 5ti měsíčním puberťákem už to bude trošku dřina. Ale i pokud se stane, že uteče, zkuste nejdřív klidným až jásavým tónem jí zavolat a nějak upoutat její pozornost. Pokud se to nezdaří na první pokus, v klidu si pro ní dojděte. V této fázi platí jedno, když vím, že pes nepřijde, tak ho nevolám.
Jestli po vás na cvičáku budou chtít, aby jste jí pouštěla proběhnout s ostatními psy, tak odtamtud rychle utečte.
A ještě, ta 5ti minutová hra super, ale klidně 5 minut 10x denně.

Jestli po vás na cvičáku budou chtít, aby jste jí pouštěla proběhnout s ostatními psy, tak odtamtud rychle utečte.
To by mě zajímalo proč by se nemohla proběhnout s jinými psy?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ahojky,

mám dotaz ohledně přivolání a celkově zlepšení, fixace" pejska na mě.
Mám 5.měsíců starou fenečku a už jí začala taková ta malá puberta, nechci nic podcenit.
Od 9ti týdnů co jsem si jí přivezla tak cvičíme formou her, už umí dávat obě pacinky, , plácnout", otočky na obě strany, sedni a lehni snad nemusím psát.. max.5 minut denně s ní takto hraju, jinak jsme venku a přetahujeme se nebo je s dalším pejskem v kontaktu (bydlím v Praze na frekventovaném sídlišti kde je vždycky minimálně jeden pejsek venku).., problém" je teď tak trochu přivolání, když je sama tak přiběhne, sedne si, dostane pamlsek - občas jí to teď trochu trvá, prostě nezareaguje hned..jak v této situaci postupovat? a dále když si hraje s pejskem a já chci hru ukončit, jak jí, odvolat" aniž by si mě pak spojila, ona si mě nenechá hrát, tak od ní uteču" ? Děkuji za odpovědi a pomoc :).

V první řadě zapracujte na tom, aby ona měla pocit, že u paničky je nejlépe na světě. Panička má v horku vodu, při ohrožení je u ní bezpečno, panička poradí, vede, chválí, mazlí. Kdykoli se na vás podívá, měla by vidět úsměv. Každý zájem o vaši osobu by měl být oceněn, úsměvem, tichým hlasem, pochvalou, pohlazením. Učte pomalu přivolání za pomoci řeči těla, to znamená, že k ní nebudete stát jako svíčka anfasem a nebudete se jí dívat na hlavu, ale přivoláte, použijete intonační navigaci (to je pochvala za to, že k vám přichází) a pak pomazlíte, pohladíte, můžete dát něco dobrého. Není ale dobré stavět přivolání na hračce nebo na pamlsku, měla by přicházet za vámi a ne za tím, co držíte v ruce. Cvičení by mělo být nadstavbou vašich vztahů, takže výchova, hodně mluvení, fyzického kontaktu. S pejsky jí nechte proběhnout, je to pro ní dobré, na cvičáku by se právě měla mít možnost proběhnout s jinými pejsky. Pozor na tu hru tam, aby to byla hra, která baví všechny, ne že psi honí jednoho psa, který před nimi v panice utíká. Pokud vám tam budou tvrdit, že si psi mají mezi sebou něco vyřizovat sami, změnte cvičák, protože je to nesmysl. Na sídlišti, tedy tam, kde bude bydlet, je kontakt s pejsky velmi důležitý, takže bych jí nikam nevozila. Hecování nebo přehnané ječivé pochvaly nejsou na místě, protože přidáváte něco do situace, která je normální - chcete, aby pes přišel. Když ho přivoláváte a ječíte a přehráváte, až budete potřebovat přivolat z opravdu rušivé situace, budete muset uspořádat extrádu, aby si vás vůbec všimla. Podněty by měly odpovídat situaci, jinak si na sebe šijete bič. S přivoláním od pejsků vám pomůže stopovačka, za kteoru se neškube, nikdy neškube, ale pracuje se s ní jako s navigací a pojistkou tak, aby to bylo pejskovi co nejméně nepříjemné, ale mohla jste si přivolání vynutit. Když přichází i pomocí stopovačky, platí to chválení a intonační navigace a odměna. Určitě to zvládnete.

Přivolání můžete podpořit zacouváním, sednutím na bobek. Nikdy nedělejte pohyb směrem ke psovi, ani rukama, tím jí zastavíte.

Tohle je návod na spolehlivé funkční přivolání pro život, na pro přivolání na efekt na cvičáku. Jestli chcete cvičit, rozdělte povely. Přivolání na efekt učte pod jiným povelem než přivolání na spolehlivost.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dobře, děkuji..
Určitě s ní mohu jet jinam, i se snažím už ty ostatní psy moc nevyhledávat - přecijen chci být venku s ní, ne s ostatními páníčky a řešit co bude k večeři..:D
A když už tedy nastane situace že jí zavolám a ona - sice teda neochotně- přijde, tak co v té chvíli dělat? na cvičák jsem registrovaná až od 1.srpna..děkuji.

Neposlouchejte někoho, kdo vám doporučuje fixovat psa na sebe tím, že mu omezíte kontakty s jinými psy. Samozřejmě, že je pro vašeho psa zajímavější hra s jinými psy než s majitelem, který psíma očima viděno "nedělá nic". Hrajte si s ním víc, odvolávejte ji, když potřebujete a bez ohledu na to, jak liknavě a neochotně přijde, musíte ji pochválit, že přišla. Odvolávejte ji třeba v průběhu hry s jinými psy několikrát a pak ji zase pošlete si znovu hrát, aby si nespojila "přivolá mě, konec srandy a jdeme domů".

umpa.lumpa napsal(a):
Jestli po vás na cvičáku budou chtít, aby jste jí pouštěla proběhnout s ostatními psy, tak odtamtud rychle utečte.
To by mě zajímalo proč by se nemohla proběhnout s jinými psy?

No přece proto, že to by měla kontakt s jinými psy a naučila se, že psy jsou zajímavější než majitel, kterého je potřeba upřeně sledovat, jestli náhodou něco nechce a poslechnout svého boha na první vydechnuté slovo.

Proč by si měl pes hrát, když z něj může být cvičící mašina, sportovní náčiní? Proč by měl mít kontakt se svým vlastním druhem, když přece může dělat pomyšlení sobeckýmu člověku?
Jen ať si pěkně hraje jen na povel, bez vlastní vůle a svých potřeb!

Achjo, zase fanatici ala "stastny pes". Kdyz si poridite psa nejdriv ho.musite fixovat na sebe a to hned v prvnich dnech, privolani je zaklad. Pokud v tehle dobe nechate pejska volne litat s ostatnimi, jde to tezko. Malokdo umi byt zajimavejsi nez jiny psi partak. Takze jsem se stenetem co nejvic ja sama. S jinym psem ho necham minimalne a to jeste jen s takovym, ktereho moc dobre znam. Ze hry ho neodvolam, dojdu a.odnesu. az mam jistotu, ze na zavolani reaguje, pockam az prvni euforie ze hry opsdne a.pak volam.
Davidka - a proc by si mel hrat se svym vlastnim druhem a ne se.mnou? Clovek je zodpovedny za to, co si ochocil. Fakt.nechapu vasi poslednj vetu- hra na povel, bez vlastni vule a vladtnich potreb?
Takovou hru neznam.

Mezi psy chodíme vždycky, od mala běžně.Docela chápu, že si pes chce pohrát a vlastní druh mu poskytne mnohem více zábavy, než já.Štěně jsem vždy odvolávala během hry.S větším či menším úspěchem.Zpočátku s velkou pochvalou a třeba občas pamlskem, pak už stačilo"říct"
Všichni psi to pochopili.Že zavolám, to znamená, že něco chci, tudíž se přijde.Nemůžete zas očekávat, že štěně bude mít okamžitě poslušnost na tisíc procent.
Mladé jsme před cvičením nechávali normálně pohrát a žádné problémy s fixací na nesprávný druh nenastaly

Vite, zadavatelka ma 5ti mesicni fenu a problemy ma. Nelze tvrdit, ja jsem to se svym psem delala takhle a tedy je to spravne. Kazdy pes a kazdy clovek je jiny. U psu je toho.moc malo co se da pausalizovat, ale par zasad plati.
nechat psy pohrat pred cvicenim nema s fixaci nic spolecneho, ale je to zasadni chyba, pes je na cviceni unaveny, tezko se soustredi. Takove vylitani je k nicemu, jen si tim nekde ulehcuji praci. Unaveni psi tolik nezlobi. Kdyz uz, tak uvolnit a "unavit" po cviceni.

Tím, že psa odstřihnu od dalších čtyřnohých kamarádů problém s přivoláním nejspíš jen prohloubím, protože jí budou ostatní psi o to vzácnější. Podle mého názoru není výhrou konfliktní situace úplně odstřihnout, ale naopak je vyvolávat, pracovat v nich. I kdyby tam měla dřepět a fenku jen povzbuzovat do hry. Ona si za ní nakonec pro to pomazlení přijde.

Návod od Scylly je mi blízký.

umpa.lumpa napsal(a):
Tím, že psa odstřihnu od dalších čtyřnohých kamarádů problém s přivoláním nejspíš jen prohloubím, protože jí budou ostatní psi o to vzácnější. Podle mého názoru není výhrou konfliktní situace úplně odstřihnout, ale naopak je vyvolávat, pracovat v nich. I kdyby tam měla dřepět a fenku jen povzbuzovat do hry. Ona si za ní nakonec pro to pomazlení přijde.

Návod od Scylly je mi blízký.

Ono jde udělat i něco mezi. Když jsem ještě mívala jen jednoho psa, tak měla hra určitá pravidla - hrát si mohl po cvičení na cvičáku, nebo u koní s určitými psy. Venku s cizími psy nikdy, takže věděl, že cizí pes není na hraní, a proto je žádný z mých psů nevyhledával.
Od doby co mám smečku jsou pro mé psy cizí psi tabu - na hraní a sociální kontakty mají svoji smečku, a ostatní psi jse nemusí zajímat (a taky nezajímají).

anonymx napsal(a):
Achjo, zase fanatici ala "stastny pes". Kdyz si poridite psa nejdriv ho.musite fixovat na sebe a to hned v prvnich dnech, privolani je zaklad. Pokud v tehle dobe nechate pejska volne litat s ostatnimi, jde to tezko. Malokdo umi byt zajimavejsi nez jiny psi partak. Takze jsem se stenetem co nejvic ja sama. S jinym psem ho necham minimalne a to jeste jen s takovym, ktereho moc dobre znam. Ze hry ho neodvolam, dojdu a.odnesu. az mam jistotu, ze na zavolani reaguje, pockam az prvni euforie ze hry opsdne a.pak volam.
Davidka - a proc by si mel hrat se svym vlastnim druhem a ne se.mnou? Clovek je zodpovedny za to, co si ochocil. Fakt.nechapu vasi poslednj vetu- hra na povel, bez vlastni vule a vladtnich potreb?
Takovou hru neznam.

Nejde to těžko, jen si člověk musí ten respekt a to, že k němu pejsek přichází odpočívat a opřít se a sledovat okolí, trošku zasloužit a to se nedá omezováním psa ani to, že ze sebe udělá stojan na pamlskovník nebo bude jásat a chovat se infantilně.

anonymx napsal(a):
Vite, zadavatelka ma 5ti mesicni fenu a problemy ma. Nelze tvrdit, ja jsem to se svym psem delala takhle a tedy je to spravne. Kazdy pes a kazdy clovek je jiny. U psu je toho.moc malo co se da pausalizovat, ale par zasad plati.
nechat psy pohrat pred cvicenim nema s fixaci nic spolecneho, ale je to zasadni chyba, pes je na cviceni unaveny, tezko se soustredi. Takove vylitani je k nicemu, jen si tim nekde ulehcuji praci. Unaveni psi tolik nezlobi. Kdyz uz, tak uvolnit a "unavit" po cviceni.

Zadavatelka žádné problémy nemá, jen cvičila místo výchovy a cvičila zbytečnosti a ne to, co je třeba. V psovi problém není, jen v přístupu. Ten by měla upravit tak, aby štěně mělo důvod jí vyhledávat-.

scylla napsal(a):
Zadavatelka žádné problémy nemá, jen cvičila místo výchovy a cvičila zbytečnosti a ne to, co je třeba. V psovi problém není, jen v přístupu. Ten by měla upravit tak, aby štěně mělo důvod jí vyhledávat-.

Pisete nesmysly:
1) zadna hra, ktera i vede k provedeni cviku neni zbytecna.
2) samozrejme neni chyba v psovi, chyba je vzdycky na druhem konci voditka. a
Ale tady byla chyba, ze zadavatelka vic nechavala stene behat s jinymi nez se mu individualne venovala. Zaplat panbu ji to doslo.
Scylla- vase "clovek si musi respekt " zaslouzit" je demagogie prvni tridy. To ze vas pes respektuje neni ani omylem tak jednoduche. Z vasich rad mam silny dojem, ze psy necvicite (utulek?).

anonymx napsal(a):
Pisete nesmysly:
1) zadna hra, ktera i vede k provedeni cviku neni zbytecna.
2) samozrejme neni chyba v psovi, chyba je vzdycky na druhem konci voditka. a
Ale tady byla chyba, ze zadavatelka vic nechavala stene behat s jinymi nez se mu individualne venovala. Zaplat panbu ji to doslo.
Scylla- vase "clovek si musi respekt " zaslouzit" je demagogie prvni tridy. To ze vas pes respektuje neni ani omylem tak jednoduche. Z vasich rad mam silny dojem, ze psy necvicite (utulek?).

U některých plemen to ale jinak nejde.

Predpokladam (mozna mylne) ze v tomhle pripade to neni zadne z plemen, ktera jsou " jina".

anonymx napsal(a):
Predpokladam (mozna mylne) ze v tomhle pripade to neni zadne z plemen, ktera jsou " jina".

Njn..

Mám fenku australského ovčáka. Jak tedy změnit přistup? Myslím, že v přístupu jsem dost důsledná.

Nancy; klidek. AUO je normalni pes, velmi kontaktni, pracovity, ucenlivy a hodne aktivni. Jen se ji proste venujte, hrajte si, cvicte a vsechno pujde.

No právě proto jsem si toto plemeno vybrala, protože pro mě jako pro začátečníka je to pejsek lépe vycvičitelný a ovladatelný, než kdybych si pořídila třeba staforda nebo malinu... Děkuji všem za dobré tipy :).

Tak hodne stesti, pevne.nervy a hooodne trpelivosti. Pri radach pouzivejte selsky rozum, dnes je modni volna vychova deti a tak trochu i psu. Ja osobne to neuznavam ani u deti a vubec ne u psu. S laskou, nenasilne, ale dusledne vychovavatb i cvicit.

anonymx napsal(a):
Pisete nesmysly:
1) zadna hra, ktera i vede k provedeni cviku neni zbytecna.
2) samozrejme neni chyba v psovi, chyba je vzdycky na druhem konci voditka. a
Ale tady byla chyba, ze zadavatelka vic nechavala stene behat s jinymi nez se mu individualne venovala. Zaplat panbu ji to doslo.
Scylla- vase "clovek si musi respekt " zaslouzit" je demagogie prvni tridy. To ze vas pes respektuje neni ani omylem tak jednoduche. Z vasich rad mam silny dojem, ze psy necvicite (utulek?).

Jaký cvik? Je to štěně a ona potřebuje spolehlivé přivolání. Hra je hra, ale na hře není možné postavit praktický život, na hře je možné postavit část výcviku na cvičáku. To, že si člověk respekt a důvěru zasloužit, je holá skutečnost a ne žádná demagogir, to je prostě fakt. Někdo se o to snaží, někdo krmí psa při výcviku a krmí štěňata při výcviku dvakrát denně nebo je omezuje ve wellfare. Já jsem pro to, aby si to člověk zasloužil.

Máte pravdu, že sportovku nedělám, nebaví mě a nelíbí se mi, připadá mi dost jako cirkus na efekt. Beru si psy s problémovým chováním nebo psy týrané a po srovnání a vyléčení je někomu dám. To mi dává lepší smysl než trdlovat po cvičáku a vydírat psy jídlem a jásavě přivolávat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mám fenku australského ovčáka. Jak tedy změnit přistup? Myslím, že v přístupu jsem dost důsledná.

Tady nejde o důslednost, ale o to, abyste štěně přesvědčila, že nejlepší místo na světě je u vás, že má smysl s vámi spolupracovat. Není to jen o důslednosti při výcviku.

scylla napsal(a):
Tady nejde o důslednost, ale o to, abyste štěně přesvědčila, že nejlepší místo na světě je u vás, že má smysl s vámi spolupracovat. Není to jen o důslednosti při výcviku.

Ano, a moje otázka celou dobu zní: Jak jí tedy přesvědčit?

No, delate zasluznou praci, o mire vasi uspesnosti nic nevime, ale to neni podstatne. Podstatne je, ze nemate zkusenosti se zacatecniky s normalnimi stenaty. AUO i jinym pracakum musite zamestnat hlavu. Prakticky zivot je spousta "cviku" a hrou se da naucit naprosto vsechno. Navic AUO praci potrebuje a pokud s ni panicka bude delat jakykoliv psi sport - hura. "ZASLOUZIT SI RESPEKT je nesmysl. Duveru ano, ale respekt je neco uplne jineho. Jeden z mnoha kynologu ma ten dar, ze ho psi respektuji tak nejak sami, asi silne osobnosti. Nas ostatni miluji, poslechnou ale na respektu musime pracovat duslednosti. Respekt jako takovy mi trochu zavani podrizenosti a to tedy moc nemusim. Nebo jak se ve vasem pojeti projevuje respekt psa k cloveku?

Celkovým chováním k ní, vlídností, odpovídáním na otázky, vedením, srozumitelným chováním, srozumitelně vysvětlenými požadavky. To je na ukázku, ne na psaní po netu. Najděte někoho, kdo umí vychovávat psy a nechte si to ukázat. Příklad - jdete na procházku, prostředí je pro ní nové, ona se vás podívá a bude se vás ptát, jak se má chovat. vy jí to ukážete, povzbudíte jí. Když bude nejistá, vy jí při prvních známkách nejistoty podpoříte a představíte zdroj nejistoty svým příkladem. Není to složité. A při tom přivolání od pejsků si pomozte stopovačkou.

Obojek nestahovací, široký, příjemný psovi, na to couračka - stopovačka, kterou si pes tahá za sebou. Jméno psa, povel, vteřina reflexního oblouku, pes přichází - pochvala bez opakování povelu, bez přehrávání, ale pochvala, po příchodu pomazlení, treba pamlsek, hra, povel na propuštění a je volno. Pes nepřichází - všechno jako v prvním případě, jen se pes lehce přitáhne za stopovačku. Hra na napnuté a prověšené vodítku - první náznak dobrovolné spolupráce - tah stopovačky okamžitě ustává, ale stopovačka se odebírá, aby bylo možné znovu zasáhnout. Je dobré tah vést tak, aby působil na méně citlivou horní stranu krku psa. po příchodu pomocí stopovačky jako v prvním případě pochvala. Pokud bude třeba, tak stopovačku neodepínat, ale postupně zkracovat. Pořád všechno na pohodu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ano, a moje otázka celou dobu zní: Jak jí tedy přesvědčit?

Tak, ze vse co pejsek chce, dostane skrze vas. Kdyz vezmu v potaz to, ze si chce hrat se psy-muze, ale musi pro vas jakoby neco udelat-zpusobne si sednou a podivat se na vas.Ja uz to tu jednou psala-take kdyz jsem vychovavala stene mi bylo doporuceno chodit nekam, kde nejsou psi a tam si s ni hrat, blbnout, cvicit.Porad a porad Hlavne privolani-naucila jsem ji na pistalku s predsednutimTo jsme delali a po ceste zpet jsem ji poustela hrat se psy. Milovala balonek a ze hry se psy jsem ji volala protoze nasledovala dalsi hra se mnou s balonkem, nevolala jsem ji abych ji pripla a odvlekla, ale treba jsem ji ze zacatku nenapadne tu stopku dala kdyz to nebylo stopro a hrala si s ni i na stopce.
U vas bych zacala odmenovat ocni kontakt a milovat vlastni jmeno-aby pejsek vedel, ze kdyz ho uslysi nasleduje neco super!

To je určitá forma tzv. pozitivní motivace. Odměňovat oční kontakt je dobré tím, že se odpoví na to, proč se na vás pes podíval. Jinak je to cvik jako každý jiný a ve vztahu mezi vámi a psem je celkem k ničemu. Štěně se má učit v prostředí, ve kterém bude žít, ne ve sterilním a pak přidávat "rušivky", jak říkají pozitivkáři.

Způsobně si sednout a podívat se na vás, to je asi všelék.

scylla napsal(a):
To je určitá forma tzv. pozitivní motivace. Odměňovat oční kontakt je dobré tím, že se odpoví na to, proč se na vás pes podíval. Jinak je to cvik jako každý jiný a ve vztahu mezi vámi a psem je celkem k ničemu. Štěně se má učit v prostředí, ve kterém bude žít, ne ve sterilním a pak přidávat "rušivky", jak říkají pozitivkáři.

Způsobně si sednout a podívat se na vás, to je asi všelék.

Ja pisu protoze mi to funguje ze samostatneho stenete mam super partacku ktera mi duveruje hlida si me ona, nemusim ja ji a jeste by se pretrhla aby pro me neco udelala..A jiste cvicim pomoci pozitivni motivace...protoze jakakoli spolecna aktivita se psem posiluje vzajemny vzta.

Scylla- ja.chapu o cem mluvite, ale 99% zacatecniku nema ani poneti co tim minite. Ja svoje psy vedu jinak. Chci "rovnocene" sebevedome partaky, kteri se napr. v novem prostredi v zadnem pripade nebudou ptat mne co delat. Takove.chovani.psa je pro mne tragedie. Stopovacku radim jako posledni.moznost, kdyz selze.upoutani pozornosti. Oni totiz ti normalni chytri psi velice rychle zjisti, kdy jsou na snure a kdy ne.
Vlidnost-samozrejme, odpovidani na otazky-nee, vedeni-no jak kdy a jak a v cem, srozumitelne chovani- laik si casto vubec nedovede predstavit co.to je, totez srozumitelne vysvetlene pozadavky.

scylla napsal(a):
Celkovým chováním k ní, vlídností, odpovídáním na otázky, vedením, srozumitelným chováním, srozumitelně vysvětlenými požadavky. To je na ukázku, ne na psaní po netu. Najděte někoho, kdo umí vychovávat psy a nechte si to ukázat. Příklad - jdete na procházku, prostředí je pro ní nové, ona se vás podívá a bude se vás ptát, jak se má chovat. vy jí to ukážete, povzbudíte jí. Když bude nejistá, vy jí při prvních známkách nejistoty podpoříte a představíte zdroj nejistoty svým příkladem. Není to složité. A při tom přivolání od pejsků si pomozte stopovačkou.

Obojek nestahovací, široký, příjemný psovi, na to couračka - stopovačka, kterou si pes tahá za sebou. Jméno psa, povel, vteřina reflexního oblouku, pes přichází - pochvala bez opakování povelu, bez přehrávání, ale pochvala, po příchodu pomazlení, treba pamlsek, hra, povel na propuštění a je volno. Pes nepřichází - všechno jako v prvním případě, jen se pes lehce přitáhne za stopovačku. Hra na napnuté a prověšené vodítku - první náznak dobrovolné spolupráce - tah stopovačky okamžitě ustává, ale stopovačka se odebírá, aby bylo možné znovu zasáhnout. Je dobré tah vést tak, aby působil na méně citlivou horní stranu krku psa. po příchodu pomocí stopovačky jako v prvním případě pochvala. Pokud bude třeba, tak stopovačku neodepínat, ale postupně zkracovat. Pořád všechno na pohodu.

Díky, stahovák bych na ní zaboha nedala, za 1. se mi to příčí a za 2.bych jí tim akorát vyrvala srst..

A děkuji i ostatním za odpovědi :).

anonymx napsal(a):
Scylla- ja.chapu o cem mluvite, ale 99% zacatecniku nema ani poneti co tim minite. Ja svoje psy vedu jinak. Chci "rovnocene" sebevedome partaky, kteri se napr. v novem prostredi v zadnem pripade nebudou ptat mne co delat. Takove.chovani.psa je pro mne tragedie. Stopovacku radim jako posledni.moznost, kdyz selze.upoutani pozornosti. Oni totiz ti normalni chytri psi velice rychle zjisti, kdy jsou na snure a kdy ne.
Vlidnost-samozrejme, odpovidani na otazky-nee, vedeni-no jak kdy a jak a v cem, srozumitelne chovani- laik si casto vubec nedovede predstavit co.to je, totez srozumitelne vysvetlene pozadavky.

"Chci "rovnocene" sebevedome partaky, kteri se napr. v novem prostredi v zadnem pripade nebudou ptat mne co delat."
Vy radši chcete psa, který se bez ptaní porve (<-tady si dosaďte co chcete, to je jen pro příklad)? To nechcete psa, který před tím, než zakročí, se vás zeptá a zjistí od vás, že mu to za to nestojí a vykašle se na rvačku? Vždy(!) se může přihodit něco, co psa vyvede z rovnováhy a určitě je lepší, když se zeptá než když to bude řešit sám!

Tak vami popisovana situace se nikdy nestala a nestane.
1. Nikdy nejsou bez dozoru.
2 jsou pohromade pouze se psy, ktere dobre znam
3. Pokud potkame cizi psy jsou moji psi u mne
4. Pokud je pes provokuje, nevsimaji si ho.
5. Pokud by nas pes opravdu napadl (coz se mi za 40 let nestalo), zabiju ho.
6. Moji psi si cizich nevsimaji, rvacky neprovokuji.
NIKDY NECHCI PSA, KTERY SE MNE BUDE PTAT, CHCI PSA KTERY POSLECHNE. Vubec mne nenapada situace, kdy by bylo jakkoliv zadouci aby se mne ptali.

anonymx napsal(a):
Tak vami popisovana situace se nikdy nestala a nestane.
1. Nikdy nejsou bez dozoru.
2 jsou pohromade pouze se psy, ktere dobre znam
3. Pokud potkame cizi psy jsou moji psi u mne
4. Pokud je pes provokuje, nevsimaji si ho.
5. Pokud by nas pes opravdu napadl (coz se mi za 40 let nestalo), zabiju ho.
6. Moji psi si cizich nevsimaji, rvacky neprovokuji.
NIKDY NECHCI PSA, KTERY SE MNE BUDE PTAT, CHCI PSA KTERY POSLECHNE. Vubec mne nenapada situace, kdy by bylo jakkoliv zadouci aby se mne ptali.

Tak to je asi o prioritách, o plemeni.

Jasne, je rozdil v tom, jake mame psi a co od.nich ocekavame. Ale nelze radit o vychove a vycviku, pokud mame zkusenosti se psy nejak handikepovanymi a.ne s vycvikem a majiteli, kteri zacinaji.

anonymx napsal(a):
Jasne, je rozdil v tom, jake mame psi a co od.nich ocekavame. Ale nelze radit o vychove a vycviku, pokud mame zkusenosti se psy nejak handikepovanymi a.ne s vycvikem a majiteli, kteri zacinaji.

Co mají co společného hendikepovaní psi s tím, že se moji psi ptají? Neměla jsem žádného "hendikepovaného" psa a přesto se ptali všichni, kříženci, i kříženec pastevce a NO, i kříženec labradora a NO, i ostatní kříženci kříženců, i papíroví. Naprostou většinu jsem měla od štěněte - 7, max 8 týdnů staré. A rozhodně nebyli "hendikepovaní". Vychovávala jsem tak i svého prvního psa a i všechny po něm.
A s výcvikem zkušenosti mám, ne na svých psech, ale mám.
Psí život není jen samý cvičák, cvičák a cvičák. a právě pro začátečníka je nejlepší vychovávat, a cvičit až bude štěně starší a bude majitele opravdu brát. I starého psa novým kouskům lze naučit, natož roční, dvouroční štěně/psa.

Handikepovani je Scylla, ale asi.na.vas obe plati stejne. Cviceni neni jen cvicak, je to uceni cehokoliv a nelze oddelovat vychovu a vycvik. Ono treba i uceni cistotnosti je cviceni. Pro zacatecnika je v prvni rade dulezite naucit se hrat si se svym psem, ale zadna hra neni bezucelna a vede k uceni se. Vy porad zijete v davno prezitem mytu, ze cviceni je drill a ne zivotni nutnost a pro psy velmi zabavna cinnost. Co je vychova? Nauceni privolani? Chuze na voditku? A s tim chcete zacinat az bude stene starsi? Vztah si pes k cloveku nejlepe.vytvori spolecnou cinnosti, to nemuzete poprit. A pokud tou cinnosti je hra, ktera vede k nejakemu "cviku" je to jen a jen spravne. Nemusi mit kazdy ambice na mistrak, ale vychovaneho psa, ktery se se svym clovekem nebude nudit a jejich spolecny zivot bude zabavny pro oba. Mne osobne je tak trochu lito psu, kteri proziji takovy.ten "prazdny" zivot. Kazdy jsme proste jinde. Ja nemam psy jen jako spolecniky a chci je.jine nez vy. Ale to.je volba kazdeho z nas. Nase volba, ne nasich psu.

anonymx napsal(a):
Handikepovani je Scylla, ale asi.na.vas obe plati stejne. Cviceni neni jen cvicak, je to uceni cehokoliv a nelze oddelovat vychovu a vycvik. Ono treba i uceni cistotnosti je cviceni. Pro zacatecnika je v prvni rade dulezite naucit se hrat si se svym psem, ale zadna hra neni bezucelna a vede k uceni se. Vy porad zijete v davno prezitem mytu, ze cviceni je drill a ne zivotni nutnost a pro psy velmi zabavna cinnost. Co je vychova? Nauceni privolani? Chuze na voditku? A s tim chcete zacinat az bude stene starsi? Vztah si pes k cloveku nejlepe.vytvori spolecnou cinnosti, to nemuzete poprit. A pokud tou cinnosti je hra, ktera vede k nejakemu "cviku" je to jen a jen spravne. Nemusi mit kazdy ambice na mistrak, ale vychovaneho psa, ktery se se svym clovekem nebude nudit a jejich spolecny zivot bude zabavny pro oba. Mne osobne je tak trochu lito psu, kteri proziji takovy.ten "prazdny" zivot. Kazdy jsme proste jinde. Ja nemam psy jen jako spolecniky a chci je.jine nez vy. Ale to.je volba kazdeho z nas. Nase volba, ne nasich psu.

Já psy jen jako společníky mám. Nepotřebuji aby přesně na milimetry sedli. Aby kvůli pamlsku udělali cokoliv. Cvičení je životní nutnost? To jako k přežití potřebuje pes podat pac? Převalit se? Dělat mrtvolu? Přeskakovat překážky? Točit se dokola? Prosit? Aportovat? Sednout? Lehnout?

A oddělovat výchovu od cvičení - proč ne? Já teda výchovu k čistotnosti nepovažuji za cvičení. To samé i přivolání a chůze u nohy, ale tady už záleží jakým stylem toho chce člověk dosáhnout.

Nechápu proč by se měl pes nudit, když nebude dělat cirkusové kousky, na milimetry poslouchat a na milisekundy reagovat. Já radši věnuji ten čas, který bych strávila učením nesmyslných povelů, hraním si se psem a pořádným zaměstnáním - které si asi představujeme jinak.

Ale rozhodně neříkám, že by nikdo neměl cvičit. Jen, že by především začátečník měl vychovávat a až poté cvičit.

A co je podle.vas vychova? Myslite, ze uceni.bytoveho psa vencit se venku neni.vycvik? Ale.je.
achjo, a co podle vas potrebuji psi.k preziti? Netusim jake zamestnani maji.vasi.psi, ale.vase milisekundy a milimetry a nesmyslne povely uz jsou fakt trochu pres. Je spousta psu; kteri moznost skutecneho zamestnani nemaji a vy si vazne myslite, ze je lepsi je nechat nez ucit "cirkusove kousky"? Tvrdite, ze.vychova a.vycvik je.neco.naprosto odlisneho. Zapomente na vas zpusob zivota s vasimi psy a uvazujte o normalnim plemeni na sidlisti. Co je vychova?

anonymx napsal(a):
A co je podle.vas vychova? Myslite, ze uceni.bytoveho psa vencit se venku neni.vycvik? Ale.je.
achjo, a co podle vas potrebuji psi.k preziti? Netusim jake zamestnani maji.vasi.psi, ale.vase milisekundy a milimetry a nesmyslne povely uz jsou fakt trochu pres. Je spousta psu; kteri moznost skutecneho zamestnani nemaji a vy si vazne myslite, ze je lepsi je nechat nez ucit "cirkusove kousky"? Tvrdite, ze.vychova a.vycvik je.neco.naprosto odlisneho. Zapomente na vas zpusob zivota s vasimi psy a uvazujte o normalnim plemeni na sidlisti. Co je vychova?

I bytový pes se nerad vymočí či to druhé ve svém teritoriu, nic se nemění na tom, že to není výcvik.

K přežití? Přivolání. A proto je to je jediné co od svých psů požaduji + chůzi u nohy + vodítko a obojek.

To jsem nenapsala. Nemyslím si, že je lepší aby byli psi na dvoře bez možnosti vybití. A je lepší je nenechat a cvičit je, než je nechat trpět nudou. Ale pokud pes bude mít pána, který nechce cvičit, ale dokáže to psu vynahradit přirozeněji, nevidím jediný důvod k výcviku, jen k výchově.

Co za výchovu považuji. Jsou to ty přirozené věci, které v mém a psím životě považuji za nutnost a ty se mi těžko vypisují (považuji je za samozřejmost a doba, kdy jsem měla psa v tom hlavním výchovném období je již dávno pryč). Ale napsat to "pro normálního psa ze sídliště" neumím už vůbec. U nás ve vesnici je totiž výchova nechání psa na dvorku hlídat, poslat na samovenčení a na volno rafat na každého a nenechat se přivolat.
Mezi výchovu ale zařazuji i to přivolání, čistotnost i chůzi na vodítku, + socializaci, přátelství vůči (nebo alespoň tolerování) ostatním zvířatům, budování přirozeného respektu a důvěry, sáhnutí všude bez výjimek, prohlížení zubů (vzadu, vepředu, veprostřed) a uší, stříhání drápů, případně zvykání na stříhání srsti a na koupání, nonstop hlídání si majitele na procházkách, atd.

skaia napsal(a):
"Chci "rovnocene" sebevedome partaky, kteri se napr. v novem prostredi v zadnem pripade nebudou ptat mne co delat."
Vy radši chcete psa, který se bez ptaní porve (<-tady si dosaďte co chcete, to je jen pro příklad)? To nechcete psa, který před tím, než zakročí, se vás zeptá a zjistí od vás, že mu to za to nestojí a vykašle se na rvačku? Vždy(!) se může přihodit něco, co psa vyvede z rovnováhy a určitě je lepší, když se zeptá než když to bude řešit sám!

scylla napsal(a):
Jaký cvik? Je to štěně a ona potřebuje spolehlivé přivolání. Hra je hra, ale na hře není možné postavit praktický život, na hře je možné postavit část výcviku na cvičáku. To, že si člověk respekt a důvěru zasloužit, je holá skutečnost a ne žádná demagogir, to je prostě fakt. Někdo se o to snaží, někdo krmí psa při výcviku a krmí štěňata při výcviku dvakrát denně nebo je omezuje ve wellfare. Já jsem pro to, aby si to člověk zasloužil.

Máte pravdu, že sportovku nedělám, nebaví mě a nelíbí se mi, připadá mi dost jako cirkus na efekt. Beru si psy s problémovým chováním nebo psy týrané a po srovnání a vyléčení je někomu dám. To mi dává lepší smysl než trdlovat po cvičáku a vydírat psy jídlem a jásavě přivolávat.

anonymx napsal(a):
Scylla- ja.chapu o cem mluvite, ale 99% zacatecniku nema ani poneti co tim minite. Ja svoje psy vedu jinak. Chci "rovnocene" sebevedome partaky, kteri se napr. v novem prostredi v zadnem pripade nebudou ptat mne co delat. Takove.chovani.psa je pro mne tragedie. Stopovacku radim jako posledni.moznost, kdyz selze.upoutani pozornosti. Oni totiz ti normalni chytri psi velice rychle zjisti, kdy jsou na snure a kdy ne.
Vlidnost-samozrejme, odpovidani na otazky-nee, vedeni-no jak kdy a jak a v cem, srozumitelne chovani- laik si casto vubec nedovede predstavit co.to je, totez srozumitelne vysvetlene pozadavky.

Takové chování je normální, když něco nevím, tak se zeptám, případně to vymyslím. Když vidím některé psy, jak nevnímají okolí a čumí na svého majitele, aniž by byli schopni přemýšlet, je to chování tragické zase pro mě. Protože nikdo nevíme všechno, ani ten pes, a normální věc je okoukat, případně se zeptat. Měla jsem psa, dokonalého vychovatele, kterého se psi běžně ptali a jeho chování kopírovali, když si nebyli jistí. Nechci magora, chci psa, který myslí. A komunikace mezi psem a majitelem musí být vzájemná, aby mohli být partneři. Když jsem měla na převýchově psy z tzv. PM, byla nejtěžší část naučit je vnímat okolí, přemýšlet o něm a samostatně vyhodnocovat. A ptát se jen tehdy, kdy to bylo třeba. Je mi jasné, že se neshodnu v prioritách s ortodoxním výcvikářem, každý má priority jinde.

Jenze kolik lidi potrebuje mit psy v takovem rezimu jako vy? A o tom, ze to, co vy povazujete za vychovu jsou zaklady vycviku a vychova a vycvik jedno.jsou.by se dalo diskutovat donekonecna.

anonymx napsal(a):
Jenze kolik lidi potrebuje mit psy v takovem rezimu jako vy? A o tom, ze to, co vy povazujete za vychovu jsou zaklady vycviku a vychova a vycvik jedno.jsou.by se dalo diskutovat donekonecna.

Výchova a výcvik nejsou jedno a totéž...

anonymx napsal(a):
Jenze kolik lidi potrebuje mit psy v takovem rezimu jako vy? A o tom, ze to, co vy povazujete za vychovu jsou zaklady vycviku a vychova a vycvik jedno.jsou.by se dalo diskutovat donekonecna.

Výchova x výcvik...to je jenom slovíčkaření, kdo co jak nazývá...

A kolik lidí potřebuje mít psy ve stejném režimu jako scylla? Jako kolik lidí potřebuje tohle :
"A komunikace mezi psem a majitelem musí být vzájemná, aby mohli být partneři."
no všichni, jenom o tom možná někteří nevědí a někteří neumí...

Umpa lumpa - oboji je proces uceni. U psu dost dobre nejde odlisit co je vychova a co vycvik. Nelze vychovat psa k slusnemu chovani jako dite. Chovani psu se meni naprosto prirozene vekem a v zadnem pripade nemuzete tvrdit, ze jste stene vychovali, protoze v roce na svoje steneci.chovani zapomene.
zapomente na to, ze.vycvik je pouze uceni cviku, je to i uceni chovani. Oboji se dela stejne. Ukazujete co je spravne a spravne odmenujete.

anonymx napsal(a):
Umpa lumpa - oboji je proces uceni. U psu dost dobre nejde odlisit co je vychova a co vycvik. Nelze vychovat psa k slusnemu chovani jako dite. Chovani psu se meni naprosto prirozene vekem a v zadnem pripade nemuzete tvrdit, ze jste stene vychovali, protoze v roce na svoje steneci.chovani zapomene.
zapomente na to, ze.vycvik je pouze uceni cviku, je to i uceni chovani. Oboji se dela stejne. Ukazujete co je spravne a spravne odmenujete.

Proč bych psa nemohla vychovat ke slušnému chování? Pár jsem jich vychovala. A jediný cvik, co uměli, bylo ke mě a na místo. Nic víc k životu nepotřebovali/nepotřebují.

Zamyslete se nad pojmem vychova ve srovnani lidskeho a psiho sveta. Jak vychovate dite? Ucenim navyku, prikladem, proste tim jak zijete, komunikaci. U psu je mozne jen to prvni. Cvik neni jen to, co.je na zkouskach. Cvik je i nekrast ze stolu, spat v pelisku, nelezt do zahonu apod. Pojem vychova psa je.ponekud absurdni. At uz ho ucite cokoliv dle vasich.pozadavku je to proste vycvik. Vy jste asi velka vyjimka a od.svych psu toho moc nechcete, ale opravdu neumeji nic jineho nez ty dva povely? Zadne jine reakce na posunek, slovo, gesto? Proste pes a proces uceni je uceni navyku. Vychova je komplex pusobeni.

anonymx napsal(a):
Zamyslete se nad pojmem vychova ve srovnani lidskeho a psiho sveta. Jak vychovate dite? Ucenim navyku, prikladem, proste tim jak zijete, komunikaci. U psu je mozne jen to prvni. Cvik neni jen to, co.je na zkouskach. Cvik je i nekrast ze stolu, spat v pelisku, nelezt do zahonu apod. Pojem vychova psa je.ponekud absurdni. At uz ho ucite cokoliv dle vasich.pozadavku je to proste vycvik. Vy jste asi velka vyjimka a od.svych psu toho moc nechcete, ale opravdu neumeji nic jineho nez ty dva povely? Zadne jine reakce na posunek, slovo, gesto? Proste pes a proces uceni je uceni navyku. Vychova je komplex pusobeni.

Můj svět by byl ochuzen o spoustu krásných věcí a zážitků, kdybych nemohla se svými psy komunikovat a všechno by záleželo jen na tom, jaké jim vnutím návyky.

"Zamyslete se nad pojmem vychova ve srovnani lidskeho a psiho sveta. Jak vychovate dite? Ucenim navyku, prikladem, proste tim jak zijete, komunikaci. U psu je mozne jen to prvni."
JAK učím návyky psa? Mimo jiné i příkladem, prostě tím jak žijeme, komunikací...

mimochodem : http://www.plotknihy.cz/titul.php?titul=559

Ano, to je realita. Ano vnutila.jste.jim navyky, to co vyhovuje vam a o cem se pouze domnivate, ze vyhovuje i vasim psum. A tak to proste je a diky tomu kazdy zazivame se svymi psy mnoho krasneho. Kazdy vidi to krasne v necem jinem a psi jsou.nastesti natolik prizpusobivi, ze.nam to umoznuji.

anonymx napsal(a):
Ano, to je realita. Ano vnutila.jste.jim navyky, to co vyhovuje vam a o cem se pouze domnivate, ze vyhovuje i vasim psum. A tak to proste je a diky tomu kazdy zazivame se svymi psy mnoho krasneho. Kazdy vidi to krasne v necem jinem a psi jsou.nastesti natolik prizpusobivi, ze.nam to umoznuji.

Musím se přiznat, že tomuto příspěvku v kontextu diskuze vůbec nerozumím

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Výchova x výcvik...to je jenom slovíčkaření, kdo co jak nazývá...

A kolik lidí potřebuje mít psy ve stejném režimu jako scylla? Jako kolik lidí potřebuje tohle :
"A komunikace mezi psem a majitelem musí být vzájemná, aby mohli být partneři."
no všichni, jenom o tom možná někteří nevědí a někteří neumí...

Snad každý, kdo žíje s nějakým zvířetem, je jedno, jestli je to pes nebo kočka nebo kůň, ví a považuje za normální, že spolu komunikujete, protože jinak se to soužití zúží na povelování psa. Je fakt, že některé výcvikové postupy tu komunikaci naprosto potlačují, ale vzájemná komunikace a porozumění společný život hodně ulehčí.

anonymx napsal(a):
Zamyslete se nad pojmem vychova ve srovnani lidskeho a psiho sveta. Jak vychovate dite? Ucenim navyku, prikladem, proste tim jak zijete, komunikaci. U psu je mozne jen to prvni. Cvik neni jen to, co.je na zkouskach. Cvik je i nekrast ze stolu, spat v pelisku, nelezt do zahonu apod. Pojem vychova psa je.ponekud absurdni. At uz ho ucite cokoliv dle vasich.pozadavku je to proste vycvik. Vy jste asi velka vyjimka a od.svych psu toho moc nechcete, ale opravdu neumeji nic jineho nez ty dva povely? Zadne jine reakce na posunek, slovo, gesto? Proste pes a proces uceni je uceni navyku. Vychova je komplex pusobeni.

To, že nemůžu učit psa příkladem, tím, jak žiju a komunikací považuji za naprostý nesmysl. Je to naopak to nejdůležitější v procesu učení. To, co popisujete, žádné cviky nejsou, to je prostě ta výchova.

A co konkrétně naučíte psa příkladem, způsobem života, komunikací?
Výchova je plánovita, cílevědomá a všestranná činnost směřující k přípravě člověka pro jeho společenské úkoly a osobní život.
Pokud to převedete do psího života, znamená to jen a jen jedno, naučení chování podle vašich představ a vašich požadavků. Vzhledem k tomu, že vše se pes učí na základě podmíněných reflexů (ne vyprávěním pohádek a osobním příkladem rodičů=majitele), tak veškerá výchova je co...?
Jasně, dávám to trochu do extrému, chápu co myslíte.
Ale pokud to vezmu konkrétně, tak třeba přechod lávky. Použijete osobní příklad a lávku přejdete před psem. Je to výchova nebo cvik? Podle mého to nemá s výchovou nic společného, pes se tak naučí přejít jednu konkrétní lávku, nenaučí se, že přejít může cokoliv.

A ještě, jaký je rozdíl mezi komunikací a povelováním? Pod pojmem komunikace se skrývá vzájemné dorozumění, slovní, mimoslovní. Pes nerozumí jednotlivým slovům, pokud to nejsou naučené povely. Rozumí intonaci, mimice, gestu, ale pouze těm, které jsou pro něj srozumitelné, takže naučené. De facto povely.
A ještě k té lávce. Já psa nechám ať si poradí sám, maximálně ho slovně povzbudím. Takže se naučí překonat sám všechno. Vy možná použijete osobní příklad - tedy navádění a to už je jaksi metodika výcviku. Já nepoužiju nic, tedy vychovávám psa k samostatnosti.

Myslím, že já o voze a vy o koze nebo naopak. Osobní příklad je navádění? Na lávce? Metodika výcviku? Nenaučí se, že může přejít cokoli? To máte odkud? Vy ho slovně povzbudíte, takže ho učíte samostatnosti?

Ja se jen snazim vam vysvetlit, ze vase idylicke predstavy o nutnosti vychovy a naproste zbytecnosti vycviku jsou pro 99% majitelu psu docela usmevne. Prii vasem zpusobu zivota vam to vyhovuje, ale nedelejte z toho to jedine mozne a uz vubec ne spravne pro kazdeho. Chtela jsem po vas neco konkretniho, ale.kdyz nechapete priklad s lavkou, tak to.bude tezke. Mozna je to i tim, ze o vycviku nemate poneti.

Teda nefim nefim, ale v těch příspěvcí si, anonymx, částečně protiřečíte. A příklad s lávkou mě taky tou primitivní konstrukcí překvapil - to jako fakt, že se pes, když přejde lávku A za psovodem, naučí přecházet pouze lávku A a nic jiného?

Ano, pokud prijdete k jine, bude mit stejny problem, dokonce i kdyz po nejake dobe prijde k te.puvodni, bude cekat co.vy.
Tedy pokud je to pes, ktery neumi sam bezne prekonavat prekazky anebo to neni suveren, ktery se sam hrne do vseho.
Mozna to nekdy vypada, ze si protirecim, ono se to tezko popisuje jaksi vseobecne. Scylla propaguje necvicit; vychovat a to bez pamlsku, hracek, motivace, prehnaneho chvaleni, jen pusobenim "sily sve osobnosti", osobnim prikladem apod. A ja tvrdim ze i veskera vychova je v principu vycvik. Nejak tak si zive predstavuju jak svym prikladem ucim stene, ze ze stolu se nejrade a na koberec se necura...

To nejsou žádné idylické představy, to je fakt. Vy komunikujete podle vašeho vyjádření se psy jen povely. Jsou jiné způsoby komunikace, třeba mimika, držení těla, intonace hlasu, pohyby rukama a tak dá. Je jedna řeč těla a na tu chodíme všichni savci, jen s drobnými rozdíly v provedení. Ale základ je naprosto stejný. Pes s námi také nekomunikuje vrčetním a štěkotem, ale spoustou signálů, gest, pohledů, pohybů. A když je pochopíte a správně odpovíte, můžete se obejít bez mnoha zbytečných povelů. Jste prostě výcvikář. A jak jsem psala, určité metody výcviku velice podceňují psa - jako například krmení při výcviku nebo za zásluhy nebo tzv. pozitivní motivace a naprosto potlačují chuť psa s člověkem komunikovat.

Jak byste postupovala v tomto případě: přinesete si domů asi tak 30 kg vážícího psa, který prožil život s jiným psem v kotci, byl jím soustavně napadán a majitelem velmi tvrdě bit? Nezná jméno, ani ho nemá, bojí se i chodit, když se na něj podíváte, čůrá, nepřiblíží se k jídlu, dokud jste v dohledu, i když má obrovský hlad? Na hlavě má 5 cm díru v kosti na horní čelisti asi po úderu lopatou, zhnisanou, smrdí na 100 honů. Drápy přerostlé, že se mu kroutí, je špinavý jak prase. Potřebujete ošetřit, vykoupat, vykrmit, odčervit, naočkovat, odstranit strach, získat důvěru, socializovat a umístit. Jak s ním budete komunikovat povely, když žádné nezná? Zná jen tu řeč těla, protože tu zná od narození. Jak budete postupovat, když podle vás neexistuje výchova a jiná komunikace se psy než povelem?

A protiřečíte si hodně.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Teda nefim nefim, ale v těch příspěvcí si, anonymx, částečně protiřečíte. A příklad s lávkou mě taky tou primitivní konstrukcí překvapil - to jako fakt, že se pes, když přejde lávku A za psovodem, naučí přecházet pouze lávku A a nic jiného?

Myslím, že pes se naučí to podstatné - kam jde psovod, můžu jít taky, protože je to bezpečné a psovod ví, co dělá.

anonymx napsal(a):
Ano, pokud prijdete k jine, bude mit stejny problem, dokonce i kdyz po nejake dobe prijde k te.puvodni, bude cekat co.vy.
Tedy pokud je to pes, ktery neumi sam bezne prekonavat prekazky anebo to neni suveren, ktery se sam hrne do vseho.
Mozna to nekdy vypada, ze si protirecim, ono se to tezko popisuje jaksi vseobecne. Scylla propaguje necvicit; vychovat a to bez pamlsku, hracek, motivace, prehnaneho chvaleni, jen pusobenim "sily sve osobnosti", osobnim prikladem apod. A ja tvrdim ze i veskera vychova je v principu vycvik. Nejak tak si zive predstavuju jak svym prikladem ucim stene, ze ze stolu se nejrade a na koberec se necura...

Prosím nepřekrucujte - já tvrdím, že výcvik by měl být nadstavbou výchovy, motivace je nutná a správná, ale měla by být přirozená a prohlubovat vazbu mezi psem a psovodem.

Možná jednou potkáta psa, který se nenechá vydírat jídlem a který na jásavé pochvaly bude reagovat tak, jako hodně psů, kteří se dostali ke mně. Přijdou se podívat, jestli vám náhodou nehráblo, imaginárně si poklepou packou na čelo a půjdou si po svých. Tohle dokázala krásně vysvětlit lidem moje fenka, zítra to bude rok, co nás opustila. Kamarádka výcvikářka mi před lety chtěla ukázat, jak mám chválit, tak jásala a přehrávala, čubinka se na ní koukla, otočila se a odešla a škrtla jí ze seznamu těch, které třeba brát vážně. Někteří psi si toto chování psovoda vysvětlují jako infantilní chování, kterým se degraduje.

Právě jsem naučila štěně nový povel - prvně v životě slyšela povel "mazlit" a poslechla dokonale.

Zacházet se stopovačkou mi nikdy nešlo, ani nebylo moc sympatické, ale dokážu si to představit v situacích, jako např. zájem o pronásledování zvěře, čichání za háravou fenou apod. Ve hře dvou nebo víc psů bych se bála úrazu. Když už ne při hře samotné, tak při "přitahování" toho jednoho (dvou, více?) psů na stopovačce (stopovačkách). Zkoušeli jste to někdy v reálu?
I když by měl být pes vychovaný následovat především svého člověka, není možné, že to přijde i s věkem, že ten zájem o psí hry trošku opadne? (Pokud teda i jiné věci jsou v pořádku.).

scylla napsal(a):
Myslím, že pes se naučí to podstatné - kam jde psovod, můžu jít taky, protože je to bezpečné a psovod ví, co dělá.

To je nedovolená nápověda!

"Možná jednou potkáta psa, který se nenechá vydírat jídlem a který na jásavé pochvaly bude reagovat tak, ...jako infantilní chování, kterým se degraduje."
beruška moje pastevecká

Vychovaný pes by měl mít přivolání, nemusí viset na svém člověku.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To je nedovolená nápověda!

"Možná jednou potkáta psa, který se nenechá vydírat jídlem a který na jásavé pochvaly bude reagovat tak, ...jako infantilní chování, kterým se degraduje."
beruška moje pastevecká

ČSV, akity, pastevci, seveřani, ti to opravdu umí dát hodně dobře najevo.

Viset na někom a následovat je rozdíl, ne? Následovat zvládnou i psi, kteří nemají přivolání, protože k tomu člověku patří. Následovat může i jeden pes druhého, aniž by tam bylo nějaké přivolání. Ale jinak ano, v našich podmínkách má pes umět přijít na přivolání svého člověla.

scylla napsal(a):
To nejsou žádné idylické představy, to je fakt. Vy komunikujete podle vašeho vyjádření se psy jen povely. Jsou jiné způsoby komunikace, třeba mimika, držení těla, intonace hlasu, pohyby rukama a tak dá. Je jedna řeč těla a na tu chodíme všichni savci, jen s drobnými rozdíly v provedení. Ale základ je naprosto stejný. Pes s námi také nekomunikuje vrčetním a štěkotem, ale spoustou signálů, gest, pohledů, pohybů. A když je pochopíte a správně odpovíte, můžete se obejít bez mnoha zbytečných povelů. Jste prostě výcvikář. A jak jsem psala, určité metody výcviku velice podceňují psa - jako například krmení při výcviku nebo za zásluhy nebo tzv. pozitivní motivace a naprosto potlačují chuť psa s člověkem komunikovat.

Jak byste postupovala v tomto případě: přinesete si domů asi tak 30 kg vážícího psa, který prožil život s jiným psem v kotci, byl jím soustavně napadán a majitelem velmi tvrdě bit? Nezná jméno, ani ho nemá, bojí se i chodit, když se na něj podíváte, čůrá, nepřiblíží se k jídlu, dokud jste v dohledu, i když má obrovský hlad? Na hlavě má 5 cm díru v kosti na horní čelisti asi po úderu lopatou, zhnisanou, smrdí na 100 honů. Drápy přerostlé, že se mu kroutí, je špinavý jak prase. Potřebujete ošetřit, vykoupat, vykrmit, odčervit, naočkovat, odstranit strach, získat důvěru, socializovat a umístit. Jak s ním budete komunikovat povely, když žádné nezná? Zná jen tu řeč těla, protože tu zná od narození. Jak budete postupovat, když podle vás neexistuje výchova a jiná komunikace se psy než povelem?

A protiřečíte si hodně.

Scylla-já vás chápu a chápu i způsob vašeho soužití se psy. Ale právě tak jako já bych se nikdy neodvážila radit někomu třeba v lovecké kynologii, tak prostě vy nemůžete radit většině zdejších zadavatelů. Ano, cvičím a vedu kurzy pro začátečníky už spoustu let. Před lety jsem byla šťastná, že se mění povědomí laické veřejnosti a pes už není věc, ale živý tvor, ale...
Došlo to všechno do šílených extrémů, se psem se nesmí škubnout natož plácnout, pes je chudinka když nemůže lítat s ostatními a dělat si co chce, výcvik je trápení psa, stejně tak kotec, atd. Že je pak soužití se psem za trest, no a co, od toho je psycholog, školička a když už je úplně nejhůř, tak teda ten hroznej cvičák.
Zapomeňte na to, že povel je příkaz, povel je cokoliv co vede k nějaké žádoucí činnosti. Když laikovi poradíte komunikovat se psem, rozumí tomu tak, že prostě na psa musí mluvit a to je hloupost. Musí se naučit (jak říkáme my výcvikáři) číst svého psa a když ještě musí správně vyhodnotit jeho signály a ještě v setině vteřiny správně zareagovat, je to už pro mnohé prostě neproveditelné. A to je velký problém a je spousta majitelů, kteří se to nenaučí nikdy a my jim vysvětlujeme aspoň základy. Vy radíte vychovávat, ale co to v praxi opravdu je? Naučení žádoucího chování. A jak se to pes naučí, cvičením. Povel není v žádném případě jen slovo, je to gesto, pohyb tělem, intonace. Výcvik není nadstavba výchovy. Výchova je výcvik.
Co je to přirozená motivace? Motivace je cokoliv, co psa motivuje k nějaké činnosti. A samozřejmě každý pes je jiný. A často je dřina najít to, co bude aspoň trochu fungovat. Ale pro většinu psů stačí pochvala, pamlsek, hračka, ...
Je podstatný rozdíl jak mám vedené svoje psy a jak se přistupuje k začátečníkům v kurzem. Já mít psa, který by čekal a šel až já mu ukážu, že může někam jít, že je to bezpečné, tak jak jsem nikdy nedala psa z domu, tak tenhle by šel hned. Ale to se nikdy nestane.
Když necvičíte jak můžete tvrdit, že pozitivní motivace potlačuje chuť psa s člověkem komunikovat: To je fakt hloupost.
Co prohlubuje vazbu mezi psem a člověkem? Jakákoliv vzájemná činnost, hra, výcvik, učení se čehokoliv, Především člověk se musí učit a jedině tím, že se psem pracuje.
A mimochodem, ten popis týraného psa. Jednu takovou už mám 6 let doma. Nebylo to tak extrémní, ale děs to byl. Je z ní pohodový pes, který běhá venku, chodí na procházky i v dopravním ruchu, mazel je to největší. Jenže já nedokážu psa poslat dál. A mimochodem, takový pes nezná vůbec žádnou "řeč", ani těla. Zná jen to z čeho má strach.
A Tapina-ano, u některých psů zájem o hry opadne, ale nikdy se na to nebudete moct spolehnout.

Diskuze se hodně vzdálila původní otázce - jak přimět psa, aby vždy a spolehlivě přiběhl k majitelce. V podstatě je to vždy stejné - majitelka musí najít spolehlivou motivaci a mít víc než jednu, podle toho, jak silný je podnět, který fenku upoutává. Motivace se musí posilovat pravidelně, zpočátku několikrát denně, jednou to nestačí. Odměna musí přijít vždy a odměnou si určuje pes sám. Jestliže si majitelka myslí, že pohlazení je pro psa odměna, měl by po pohlazení ochotně přijít. Když nereaguje, odměna to nebyla. Také vedu školku pro štěňata a tohle bývá největším omylem majitelů. Myslí si, že štěně k nim radostně poběží, když ho podrbou na uších. Ono před nimi uhýbá, aby nedosáhli, ale majitelům vůbec nedochází, jak je mu to nepříjemné. Často ho přitom nejsou schopni naučit ani jméno. Maličké štěně je ještě naivní a přibíhá, ale když mu majitel párkrát něco provede - chytí ho nešikovně, uváže, neodmění, a pod. tak má problém. Pokud najdete správnou motivaci a spojíte ji s určitým slovem, potrénujete to tak 20x denně nejprve v klidu a pak, v náročných podmínkách her se psy, omezíte nechtěné tresty - třeba uvázání na vodítko bez odměny, tak to půjde. Ale pes k vám musí mít i respekt - to se dnes nerado slýchá. Umíte vaší fence něco zakázat? Třeba aby vám nesebrala z ruky pamlsek? Pokud ano, jste na dobré cestě a zvládnete ji. Pokud vám ho ukradne z otevřené dlaně přes váš zákaz, potřebujete pomoct v terénu, to vám nikdo nepopíše. Pokud tedy jak předpokládám nechcete psa uhodit. Není to třeba, naopak je to nevhodné, jen pouhým postojem a pohledem většinu psů naučíte zákaz respektovat, když víte, jak na to. Přeji vám hodně štěstí a úspěch ve výchově vaší fenky.

marketag napsal(a):
Diskuze se hodně vzdálila původní otázce - jak přimět psa, aby vždy a spolehlivě přiběhl k majitelce. V podstatě je to vždy stejné - majitelka musí najít spolehlivou motivaci a mít víc než jednu, podle toho, jak silný je podnět, který fenku upoutává. Motivace se musí posilovat pravidelně, zpočátku několikrát denně, jednou to nestačí. Odměna musí přijít vždy a odměnou si určuje pes sám. Jestliže si majitelka myslí, že pohlazení je pro psa odměna, měl by po pohlazení ochotně přijít. Když nereaguje, odměna to nebyla. Také vedu školku pro štěňata a tohle bývá největším omylem majitelů. Myslí si, že štěně k nim radostně poběží, když ho podrbou na uších. Ono před nimi uhýbá, aby nedosáhli, ale majitelům vůbec nedochází, jak je mu to nepříjemné. Často ho přitom nejsou schopni naučit ani jméno. Maličké štěně je ještě naivní a přibíhá, ale když mu majitel párkrát něco provede - chytí ho nešikovně, uváže, neodmění, a pod. tak má problém. Pokud najdete správnou motivaci a spojíte ji s určitým slovem, potrénujete to tak 20x denně nejprve v klidu a pak, v náročných podmínkách her se psy, omezíte nechtěné tresty - třeba uvázání na vodítko bez odměny, tak to půjde. Ale pes k vám musí mít i respekt - to se dnes nerado slýchá. Umíte vaší fence něco zakázat? Třeba aby vám nesebrala z ruky pamlsek? Pokud ano, jste na dobré cestě a zvládnete ji. Pokud vám ho ukradne z otevřené dlaně přes váš zákaz, potřebujete pomoct v terénu, to vám nikdo nepopíše. Pokud tedy jak předpokládám nechcete psa uhodit. Není to třeba, naopak je to nevhodné, jen pouhým postojem a pohledem většinu psů naučíte zákaz respektovat, když víte, jak na to. Přeji vám hodně štěstí a úspěch ve výchově vaší fenky.

Dobrý den,
velmi děkuji za Váš příspěvek.

S fenkou jsem začala trochu jinak pracovat - když ňufá něco v trávě, nejprve na ní zavolám jménem - zvedne hlavu a někdy se ke mě rozeběhne, někdy ne... pokud se rozeběhne, tak jí povzbudím - Jooo, Hoodná holka...občas si u toho připadám jak magor :D...pokud se nerozeběhne a jen na mě čučí tak jí nejprve ukážu hračku, kterou nosím s sebou - děrovanej míček, její oblíbený.. a když i na tohle během cca 4-5 sekund nezareaguje tak zopakuji povel a rychle odcházím směrem od ní pryč (když vidím náznak, tak jdu, když ne, běžím...)
Když ke mě přiběhne tak už má naučeno že mi sedne mezi špičky mých bot předníma packama a čeká na odměnu. Chápe, že ze pamlskem se neskáče (a po paničce taky ne) a dostane ho až já jí to, povolím"...

Je to snad špatně nebo ne? tohle mě učili na cvičáku ještě když jsem chodila s prvním psíkem - křížení JRT..

Děkuji za odpověď

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dobrý den,
velmi děkuji za Váš příspěvek.

S fenkou jsem začala trochu jinak pracovat - když ňufá něco v trávě, nejprve na ní zavolám jménem - zvedne hlavu a někdy se ke mě rozeběhne, někdy ne... pokud se rozeběhne, tak jí povzbudím - Jooo, Hoodná holka...občas si u toho připadám jak magor :D...pokud se nerozeběhne a jen na mě čučí tak jí nejprve ukážu hračku, kterou nosím s sebou - děrovanej míček, její oblíbený.. a když i na tohle během cca 4-5 sekund nezareaguje tak zopakuji povel a rychle odcházím směrem od ní pryč (když vidím náznak, tak jdu, když ne, běžím...)
Když ke mě přiběhne tak už má naučeno že mi sedne mezi špičky mých bot předníma packama a čeká na odměnu. Chápe, že ze pamlskem se neskáče (a po paničce taky ne) a dostane ho až já jí to, povolím"...

Je to snad špatně nebo ne? tohle mě učili na cvičáku ještě když jsem chodila s prvním psíkem - křížení JRT..

Děkuji za odpověď

Takže zase jí lákáte...to je podle mě špatně, pokud by nereagovala, něco bych po ní hodila, ale tak aby nevěděla, že jsem zo byla já a jakmile by se probrala, povel bych zopakovala a jak by ke mně metelila...Vy jí jen uplácíte.

Ono se to těžko popisuje, když to nevidíme. Ale v podstatě dobrý. Jen bych nečekala. Jak zvedne hlavu, hned musí být odpovídající reakce od vás, aby pochopila, že věnovat vám pozornost se vyplatí. Takže buď hned se dát do běhu od ní nebo vytáhnout míček a klidně si s ním pohodit, nebo naznačit odhození a hned ho schovat. Jak se rozeběhne, správně hodná holka a když doběhne obrovská pochvala a po chvilce vytáhněte míček a pohrajte si. Nečekejte, když nebude vyžadovat okamžitou její reakci, bude se to prodlužovat. Ony ty bestie okamžitě zjistí, že mají čas a vlastně se nic neděje, tak proč by měli reagovat hned, času dost... ona mě panička pak stejně pochválí, protože i když jí to trvá déle, tak hubovat jí nemůžete. Jen zatnout zuby, pochválit a snažit se, aby další přivolání bylo okamžité.
To, že jí na něco lákáte není chyba, ale postupně to musíte odstraňovat. Jakmile sama uvidíte, že bude stačit třeba jen pohyb rukou ke kapse s míčkem.

Vy mě nechápete vůbec, bohužel, ale s tím se asi nedá nic dělat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dobrý den,
velmi děkuji za Váš příspěvek.

S fenkou jsem začala trochu jinak pracovat - když ňufá něco v trávě, nejprve na ní zavolám jménem - zvedne hlavu a někdy se ke mě rozeběhne, někdy ne... pokud se rozeběhne, tak jí povzbudím - Jooo, Hoodná holka...občas si u toho připadám jak magor :D...pokud se nerozeběhne a jen na mě čučí tak jí nejprve ukážu hračku, kterou nosím s sebou - děrovanej míček, její oblíbený.. a když i na tohle během cca 4-5 sekund nezareaguje tak zopakuji povel a rychle odcházím směrem od ní pryč (když vidím náznak, tak jdu, když ne, běžím...)
Když ke mě přiběhne tak už má naučeno že mi sedne mezi špičky mých bot předníma packama a čeká na odměnu. Chápe, že ze pamlskem se neskáče (a po paničce taky ne) a dostane ho až já jí to, povolím"...

Je to snad špatně nebo ne? tohle mě učili na cvičáku ještě když jsem chodila s prvním psíkem - křížení JRT..

Děkuji za odpověď

Dost se divím, co se na cvičákách učí.

Když jí oslovíte a ona se na vás podívá, usmějte se, dejte ruce k tělu a trošku zacouvejte, měla by k vám přijít. Intonační navigací jí chvalte, ale přiměřeně, ne jako v cirkuse. Příchod oceňte, pomazlením, pochvalou, můžete pamlsek, ale dobře podaný, ne pamlsek na povel, to je jako tzv. PM. Když se k vám nevydá sama od sebe, přidejte povel, zacouvejte, sedněte na bobek nebo něco pododbného a po příchodu pochvala. Chcete, aby přicházela k vám a ne k balonku. Klidně bych jí nechala vyskočit na sebe jako součást pochvaly, jeslti o to stojí.

Scylla-vami popisovany postup je dobry tak pro malinke stene a jeste trosku vyjimecne klidne. Ale na normalniho odrostleho pubertaka, kteremu je majitel "ukradeny", to proste takhle nefunguje. Usmev a zacouvani mu je fuk a ze by na tohle radostne pribehl ho fakt ani nenapadne.proste nejaky motiv tam byt musi a pokud umite cist, tak jsem jasne psala: zatleskani, na bobek, rychly pohyb od psa, micek ( ukazat a schovat ); proste cokoliv co ji primeje k okamzitemu a rychlemu pohybu k vam. Jak dobehne velikanska pochvala, skakani tedy neni moc dobry napad, az ponejake chvilce micek. Odmena je pochvala a micek uz je superodmena.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dobrý den,
velmi děkuji za Váš příspěvek.

S fenkou jsem začala trochu jinak pracovat - když ňufá něco v trávě, nejprve na ní zavolám jménem - zvedne hlavu a někdy se ke mě rozeběhne, někdy ne... pokud se rozeběhne, tak jí povzbudím - Jooo, Hoodná holka...občas si u toho připadám jak magor :D...pokud se nerozeběhne a jen na mě čučí tak jí nejprve ukážu hračku, kterou nosím s sebou - děrovanej míček, její oblíbený.. a když i na tohle během cca 4-5 sekund nezareaguje tak zopakuji povel a rychle odcházím směrem od ní pryč (když vidím náznak, tak jdu, když ne, běžím...)
Když ke mě přiběhne tak už má naučeno že mi sedne mezi špičky mých bot předníma packama a čeká na odměnu. Chápe, že ze pamlskem se neskáče (a po paničce taky ne) a dostane ho až já jí to, povolím"...

Je to snad špatně nebo ne? tohle mě učili na cvičáku ještě když jsem chodila s prvním psíkem - křížení JRT..

Děkuji za odpověď

Děláte to dobře. Vaše fenka už ovšem vyspěla a vyzkoušela si, že může přiběhnout i později a odměna ji přesto nemine. Tady bych doporučila postup, který na přednášce popisuje František Šusta a mě osobně se u psů, kteří už povelům dobře rozumí, ale vykonávají je liknavě, velmi osvědčil.
Změřte si čas, do kterého fenka přiběhne aspoň v polovině případů - dejme tomu 12 vteřin. Zavolejte jméno a když se na vás podívá, přivolejte. Můžete zpočátku chvilku lákat. Pokud přiběhne do určeného času, pochvalte, odměňte. Pokud ne, přestaňte volat a pomalu odcházejte. Fenka za chvíli přiběhne a bude očekávat odměnu. Vy nereagujte. Až bude blízko a nebude ničím zaujata, zavolejte opět. Tentokrát zareaguje a vy odměníte. Brzy vypozoruje, že po delší době odměna nepřijde a začne přibíhat dřív než za 12 vteřin. Pak je čas interval opět zkrátit. Pamatujte, že uspět musí nejméně v polovině případů, jinak ztratí motivaci přicházet. Také 3-4 neúspěchy po sobě ji odradí zcela. Je na vás, abyste jí nastavila takové podmínky, aby často uspěla. Nebude to hned, buďte trpělivá. Během tří dnů začnete pozorovat zlepšení, pokud máte správnou motivaci.

marketag napsal(a):
Děláte to dobře. Vaše fenka už ovšem vyspěla a vyzkoušela si, že může přiběhnout i později a odměna ji přesto nemine. Tady bych doporučila postup, který na přednášce popisuje František Šusta a mě osobně se u psů, kteří už povelům dobře rozumí, ale vykonávají je liknavě, velmi osvědčil.
Změřte si čas, do kterého fenka přiběhne aspoň v polovině případů - dejme tomu 12 vteřin. Zavolejte jméno a když se na vás podívá, přivolejte. Můžete zpočátku chvilku lákat. Pokud přiběhne do určeného času, pochvalte, odměňte. Pokud ne, přestaňte volat a pomalu odcházejte. Fenka za chvíli přiběhne a bude očekávat odměnu. Vy nereagujte. Až bude blízko a nebude ničím zaujata, zavolejte opět. Tentokrát zareaguje a vy odměníte. Brzy vypozoruje, že po delší době odměna nepřijde a začne přibíhat dřív než za 12 vteřin. Pak je čas interval opět zkrátit. Pamatujte, že uspět musí nejméně v polovině případů, jinak ztratí motivaci přicházet. Také 3-4 neúspěchy po sobě ji odradí zcela. Je na vás, abyste jí nastavila takové podmínky, aby často uspěla. Nebude to hned, buďte trpělivá. Během tří dnů začnete pozorovat zlepšení, pokud máte správnou motivaci.

Proc delat neco jednoduse, kdyz to jde slozite. Misto toho, abyste reagovala jak neprijde ihned, vytahnete stopky. Misto toho, abyste ji hned ucila reagovat spravne, postupujte zdlouhavou cestou chyb a omylu a cekat, jestli pes pochopi rozdil mezi 12s a 6s. Nepochopim, ze takovou hloupost muze nekdo myslet vazne.

anonymx napsal(a):
Proc delat neco jednoduse, kdyz to jde slozite. Misto toho, abyste reagovala jak neprijde ihned, vytahnete stopky. Misto toho, abyste ji hned ucila reagovat spravne, postupujte zdlouhavou cestou chyb a omylu a cekat, jestli pes pochopi rozdil mezi 12s a 6s. Nepochopim, ze takovou hloupost muze nekdo myslet vazne.

Nezpochybňujte, co jste sama nezkusila. Opravdu to funguje a velmi dobře. Nemám to ze své hlavy. Pokud vám jméno František Šusta nic neříká, doplňte si vzdělání ve výchově psů a zvířat vůbec. Ale je na zadavatelce, jestli to zkusí, já mohu jen poradit. Jinak stopky k tomu opravdu nejsou potřeba - stačí umět počítat.

marketag napsal(a):
Nezpochybňujte, co jste sama nezkusila. Opravdu to funguje a velmi dobře. Nemám to ze své hlavy. Pokud vám jméno František Šusta nic neříká, doplňte si vzdělání ve výchově psů a zvířat vůbec. Ale je na zadavatelce, jestli to zkusí, já mohu jen poradit. Jinak stopky k tomu opravdu nejsou potřeba - stačí umět počítat.

Myslím, že Anonymx o výcviku ví hodně, a nemusí s Vámi převzatým postupem souhlasit, tak to dala najevo.

Ja to nezpochybnuju, ja primo rikam, ze.je to spatne. Pan Susta sam uvadi, ze o vycviku psu nic nevi a nikdy ho nedelal. Samozrejme, ze to bude fungovat; ale je to zdlouhave a ucite psa neco de facto spatne a pistupne to ooravujete a zlepsujete. Proc? Proc ucit psa jakykoliv povel delat liknave? To je zasadni chyba. Zrovna tak jako chybne provedeni opravovat. Vzdy je nutne vest psa k tomu aby jakykoliv cvik delal tak jak je to zadouci a chyby se neucil.

marketag napsal(a):
Děláte to dobře. Vaše fenka už ovšem vyspěla a vyzkoušela si, že může přiběhnout i později a odměna ji přesto nemine. Tady bych doporučila postup, který na přednášce popisuje František Šusta a mě osobně se u psů, kteří už povelům dobře rozumí, ale vykonávají je liknavě, velmi osvědčil.
Změřte si čas, do kterého fenka přiběhne aspoň v polovině případů - dejme tomu 12 vteřin. Zavolejte jméno a když se na vás podívá, přivolejte. Můžete zpočátku chvilku lákat. Pokud přiběhne do určeného času, pochvalte, odměňte. Pokud ne, přestaňte volat a pomalu odcházejte. Fenka za chvíli přiběhne a bude očekávat odměnu. Vy nereagujte. Až bude blízko a nebude ničím zaujata, zavolejte opět. Tentokrát zareaguje a vy odměníte. Brzy vypozoruje, že po delší době odměna nepřijde a začne přibíhat dřív než za 12 vteřin. Pak je čas interval opět zkrátit. Pamatujte, že uspět musí nejméně v polovině případů, jinak ztratí motivaci přicházet. Také 3-4 neúspěchy po sobě ji odradí zcela. Je na vás, abyste jí nastavila takové podmínky, aby často uspěla. Nebude to hned, buďte trpělivá. Během tří dnů začnete pozorovat zlepšení, pokud máte správnou motivaci.

Tohle je ale všechno o fixaci psa na odměnu, na hračku nebo pamlsek. Dotaz zněl - jak nafixovat psa na SEBE, ne na žrádlo nebo odměnu.

Scylla-nechte uz toho, na odrostleho sebevedomeho pubertaka, ktery uz moc dobre vi, ze hned prijit nemusi, usmev fakt negunguje. Zadavatelka musi zapracovat na privolani a s fenou vic pracovat a vzajemnou spolupraci se panicka nauci jak na ni s vztah se upevni.

V pěti měsících není puberťák. Proto jsem na začátku radila citlivou práci se stopovačkou, kdy pes přijít MUSÍ a ne metody, které mu pořád dávají na výběr, jestli dá přednost svým zájmům, jásání a estrádě paničky nebo tomu, co má v ruce.

"Vzdy je nutne vest psa k tomu aby jakykoliv cvik delal tak jak je to zadouci a chyby se neucil."
+
"na odrostleho sebevedomeho pubertaka, ktery uz moc dobre vi, ze hned prijit nemusi"

tak si teda anonymx vyberte, o co jde...

Samozřejmě že postup dle Šusty je dobře a je funkční a anonymx jenom kritizuje něco, o čem nic neví

5ti mesicni AUO muze klidne i harat a uz skutecne neni hloupoucke stene. Jo, stopovacka.mu na vyber neda, ale co se tim nauci? Mam snuru, jsem pod kontrolou, ale pockej az.ji.jednou nebudu mit... Nezavrhuju privolani na snure, ale i to se.musi umet, aby si pes nespojil nezadouci (stejne jako EO) a kdyz se tohle "zvora", tak uz moc moznosti nezbyva.
Proc neco ucit psa, aby neco musel? Co ho to ucit tak, aby to delal protoze chce sam a rad? A ze v zacatku je duvodem zajimava panicka ?

scylla napsal(a):
V pěti měsících není puberťák. Proto jsem na začátku radila citlivou práci se stopovačkou, kdy pes přijít MUSÍ a ne metody, které mu pořád dávají na výběr, jestli dá přednost svým zájmům, jásání a estrádě paničky nebo tomu, co má v ruce.

Každý člověk, který cvičí psa si musí vybrat, jakou metodu zvolí. Buď svého psa bude do něčeho nutit, zabrání mu nesplnit povel, který vydal. To je cesta, která se používala dříve nejčastěji. Pak je pozitivní výcvik - pes pracuje za odměnu. Spousta lidí tyto dvě metody spojuje dohromady - psa odmění za něco co chtějí, aby udělal a zoufale se snaží mu zabránit udělat chybu v domnění, že jen tím se naučí to dělat správně. Je to jako by vám ve škole vedl učitel ruku a kdykoliv byste napsali špatně i, ihned by vám ruku dotlačil do toho správného tvaru. Nakonec byste se to možná naučili, ale trvá to déle a kde je vlastní snaha? Nejvíc práce by měl učitel. A to právě často děláme. Páníček se může strhat, aby pes dělal vše dobře a ten to má na háku. Proč by se snažil, když ho majitel stejně dotlačí k tomu pamlsku? Pes není stroj, myslí. Nebaví ho jen mechanicky plnit, co chceme, baví ho přemýšlet. K tomu patří i právo udělat chybu, dozvědět se to - nevyslouží si odměnu - a pak ji umět napravit a udělat to dobře. To je radost z úspěchu, nejen z odměny, hračky nebo pamlsku. Zadavatelku trápí vlastně dva problémy - má pocit, že na ni pes není moc navázaný - to myslím není pravda, jen hlídá ona jeho tak důkladně, že on pak nic nemusí. Pak chce zrychlit přivolání - a to je to, o čem jsme tu mluvili. A proč ta práce s časem? Kdyby zadavatelka hned odměňovala - ať pamlskem či hrou - jen to správné, okamžité přivolání, tak by pes dostával málo odměn a ztratil by motivaci. Přestal by přicházet úplně. A kdyby se majitelka snažila vždy o bleskové přivolání, snaha bude hlavně na ni, ne? Psu to bude opět jedno. Ale pokud to nechápete, tak nevadí, každý si vezme, co mu je blízké. Psi nám naštěstí odpouštějí spousty chyb. A k Františkovi Šustovi - opravdu je skromný, ale viděla a pracovala jsem s ním se psy a klobouk dolů. Za pár minut zvládne to, co na cvičáku marně odbourávají celé měsíce. Má pro zvířata cit.

Marketag- nemate tak uplne pravdu. Pan Susta necvici a nikdy necvicil, to ze neco psa nauci neni vycvik a sam osobne prohlasil, ze bez korekce to nejde. Vase "zoufale se snazi zabranit mu udelat chybu" je hodne usmevne. Ja zadne takove zoufalce neznam. Pri vycviku musite pouzivat mozek a kazdy krok promyslet a udelat to tak aby k chybe proste nedoslo. Branit psovi v chybe je naprosto spatne. Takova situace nesmi nastat a zrovna tak neco opravovat.
Vase domnenky o spojeni obou metod.jsou naprosto zcestne a pokud jste tohle nekoho videla delat, tak jeho vysledky musely byt des.
Pes udela chybu, jak se to dozvi a kdy nedostane odmenu? Tohle vase pojeti funguje; ale az u psu, kteri cvik zvladaji a neco "nedotahnou", ale v nacviku, kdy pes jeste nevi jake je to spravne to nefunguje. To modni "premysleni" je prima vec pri hrani, ale pri vycviku je silne kontraproduktivni.

anonymx napsal(a):
Marketag- nemate tak uplne pravdu. Pan Susta necvici a nikdy necvicil, to ze neco psa nauci neni vycvik a sam osobne prohlasil, ze bez korekce to nejde. Vase "zoufale se snazi zabranit mu udelat chybu" je hodne usmevne. Ja zadne takove zoufalce neznam. Pri vycviku musite pouzivat mozek a kazdy krok promyslet a udelat to tak aby k chybe proste nedoslo. Branit psovi v chybe je naprosto spatne. Takova situace nesmi nastat a zrovna tak neco opravovat.
Vase domnenky o spojeni obou metod.jsou naprosto zcestne a pokud jste tohle nekoho videla delat, tak jeho vysledky musely byt des.
Pes udela chybu, jak se to dozvi a kdy nedostane odmenu? Tohle vase pojeti funguje; ale az u psu, kteri cvik zvladaji a neco "nedotahnou", ale v nacviku, kdy pes jeste nevi jake je to spravne to nefunguje. To modni "premysleni" je prima vec pri hrani, ale pri vycviku je silne kontraproduktivni.

Asi mluvíme každá o něčem jiném. Čemu říkáte výcvik? Jak zabráníte, aby k chybě nedošlo? Když bránit chybě je zcestné? Tedy mám tomu rozumět tak, že korekcí zabráníte chybě a to je zcestné? Je to trochu zmatené, uznejte. K tomu, co jste se ptala vy - pes udělá chybu, tak nedostane odměnu. Bez komentáře. Přemýšlí, proč ji nedostal. Zkouší jiné cesty až je úspěšný - odměnu dostane. Takže má jasno, co ho přivede k úspěchu, tedy pokud páníček nemění pravidla během výcviku. Tady se nebavíme o vrcholovém výcviku, vím, že je mnohdy velmi tvrdý.
Bohužel takových zoufalců pár znám. Ale to není tento případ. Psala jsem to jen proto, aby zadavatelka přenechala více iniciativy psovi a nesnažila se za něj vše odmakat. Jste zřejmě zastáncem korektivního výcviku. Po léta fungoval a psi cvičili krásně. Co se dělo doma, nikdo nechtěl vědět. Vydrželi jen odolnější jedinci, ostatní se jevili jako povahově slabí. Ale pro běžné soužití se psem to nepovažuji za nutné ani vhodné. Tedy přesněji - přílišnou tvrdost považuji za nesprávnou v každém případě. Korekce ve smyslu upozornění je nutná, to používáme více méně všichni. Fungující zákazový povel je nezbytnost.

Asi si nerozumime. Ja opravdu cvicim s vyssimi ambicemi, ale cvicim i se zacatecniky. Asi si.nerozumime. Je veliky rozdil v tom zabranit chybe anebo.udelat to tak, aby chybu neudelal. Treba sednuti-muzu mu v chybe zabranit, voditkem, rukou-ale to vlastne udelam za nej nebo pokud budu tvrdsi a korekce bude neprijemna, to udela aby se neprijemnemu vyhnul. Oboji je spatne. Anebo vezmu pamlsek, micek a navedu ho pohybem ruky k sednuti, sedne si sam, rychle a rovne protoze chce odmenu, kterou samozrejme po pochvale dostane. A tak je to s kazdym cvikem, jen nektere se musi rozfazovat. Pes v nacviku proste chybu neudela (kdyz uz tak psovod). A jak to udelate vy? Budete cekat az si pes sam od sebe sedne? To bych u mych hyperaktivnich cekala do soudneho dne.
v dnesni dobe se ve vrcholovem sportu klade velky duraz na radostny projev a to vylucuje tvrdost ve smyslu pusobeni na psa hrubym natlakem fyzickym nebo psychickym.

anonymx napsal(a):
Asi si nerozumime. Ja opravdu cvicim s vyssimi ambicemi, ale cvicim i se zacatecniky. Asi si.nerozumime. Je veliky rozdil v tom zabranit chybe anebo.udelat to tak, aby chybu neudelal. Treba sednuti-muzu mu v chybe zabranit, voditkem, rukou-ale to vlastne udelam za nej nebo pokud budu tvrdsi a korekce bude neprijemna, to udela aby se neprijemnemu vyhnul. Oboji je spatne. Anebo vezmu pamlsek, micek a navedu ho pohybem ruky k sednuti, sedne si sam, rychle a rovne protoze chce odmenu, kterou samozrejme po pochvale dostane. A tak je to s kazdym cvikem, jen nektere se musi rozfazovat. Pes v nacviku proste chybu neudela (kdyz uz tak psovod). A jak to udelate vy? Budete cekat az si pes sam od sebe sedne? To bych u mych hyperaktivnich cekala do soudneho dne.
v dnesni dobe se ve vrcholovem sportu klade velky duraz na radostny projev a to vylucuje tvrdost ve smyslu pusobeni na psa hrubym natlakem fyzickym nebo psychickym.

S usednutím to udělám stejně. U zadavatelky už se napravuje nějaký nedostatek, už vznikl, nejsme na začátku. Ale obecně - často je třeba vykonávání cviku zrychlit či upřesnit. Vy možná zvládnete vždy napoprvé vše správně - zda je to pravda, si odpovězte sama. My ostatní většinou máme na čem pracovat.
Myslím, že jsme se obě spolu s mnoha dalšími lidmi pokusily na zadavatelčin dotaz dle svého názoru a zkušeností odpovědět. Další diskuze na toto téma je pro zadavatelku nadbytečná proto zde končím. Nebráním se s vámi polemizovat na toto téma na jiném vámi založeném vláknu nebo ve zprávě.

anonymx napsal(a):
Marketag- nemate tak uplne pravdu. Pan Susta necvici a nikdy necvicil, to ze neco psa nauci neni vycvik a sam osobne prohlasil, ze bez korekce to nejde. Vase "zoufale se snazi zabranit mu udelat chybu" je hodne usmevne. Ja zadne takove zoufalce neznam. Pri vycviku musite pouzivat mozek a kazdy krok promyslet a udelat to tak aby k chybe proste nedoslo. Branit psovi v chybe je naprosto spatne. Takova situace nesmi nastat a zrovna tak neco opravovat.
Vase domnenky o spojeni obou metod.jsou naprosto zcestne a pokud jste tohle nekoho videla delat, tak jeho vysledky musely byt des.
Pes udela chybu, jak se to dozvi a kdy nedostane odmenu? Tohle vase pojeti funguje; ale az u psu, kteri cvik zvladaji a neco "nedotahnou", ale v nacviku, kdy pes jeste nevi jake je to spravne to nefunguje. To modni "premysleni" je prima vec pri hrani, ale pri vycviku je silne kontraproduktivni.

Marketag- nemate tak uplne pravdu. Pan Susta necvici a nikdy necvicil, to ze neco psa nauci neni vycvik a sam osobne prohlasil, ze bez korekce to nejde.
Netvrdil jste o pár přísvěvků výše, že všechno, co psa naučíme je v podstatě výcvik?

Uff, je rozdil zit se psem a ucit ho co potrebujeme at uz jen k bezproblemovemu souziti nebo pro jakykoliv sport anebo predvest na cizim psovi jak cokoliv funguje.

umpa.lumpa napsal(a):
Marketag- nemate tak uplne pravdu. Pan Susta necvici a nikdy necvicil, to ze neco psa nauci neni vycvik a sam osobne prohlasil, ze bez korekce to nejde.
Netvrdil jste o pár přísvěvků výše, že všechno, co psa naučíme je v podstatě výcvik?