Jelikož jsem sama zoufale hledala každou dostupnou informaci o tomto problému, rozhodla jsem se podělit se zážitky s každým, kdo se s tímto nepříjemným problémem bude také potýkat.
Před 14 dny nám začal 4letý pejsek (boloňka) v noci pokňukávat, měl úplně tvrdé bříško a při chůzi se motal. Ze začátku jsme doufali, že má jen bolesti břicha, ale ráno už nechodil vůbec, takže jsme jej okamžitě odvezli na vet. kliniku v Brně.
Doktor stanovil diagnózu výhřez ploténky na 13. obratli se zachovanou hlubokou citlivostí. Ihned nám také sdělil, že v případě operace je díky včasnému příjezdu zhruba 70% šance, že bude do 2-3 měsíců znovu chodit. V případě konzervativní léčby jen 2-4%. Rozhodli jsme se tedy pro operaci, ačkoli cena nebyla zrovna nízká (23 tis.)
Psa nám předali 3 dny po operaci ve velmi špatném stavu, nohy vůbec necítil, rána přes polovinu zad. Další 3-4 dny byl apatický, moc nežral, ze začátku nedokázal udržet moč (což je ale stále lepší, než kdyby nedokázal čůrat vůbec). Cvičili jsme 5-10 minut každé dvě hodiny (ohýbání nohou, masáže, dřepy).
Týden po operaci jsme začali docházet na magnetoterapii (150 Kč/hod). Nečekali jsme žádný velký efekt, ale pejsek se začal kupodivu velmi rychle zlepšovat.10 dní po operaci se sám stavěl na nohy a při chůzi už dokázal lézt po kolenou jako dítě. Dnes je to 15. den po operaci a pes již dokáže sám (i když velmi špatně) chodit. Od příštího týdne zařadíme plavání a cvičení na míčích a upřímně věříme, že zakrátko už bude pejsek běhat jako dřív.
Abych to tedy shrnula:
- nepodceňujte jakékoli problémy s chůzí u psa, základ je včas navštívit veterináře (a hlavně odborníka!)
- neotálet s operací
- poctivě a pravidelně cvičit
- vyzkoušet každý dostupný způsob alternativní léčby a rehabilitace
- obrnit se trpělivostí
Celá tahle záležitost je extrémně časově náročná, drahá a psychicky i fyzicky vyčerpávající, takže pokud nejste ochotní obětovat svému miláčkovi veškerý svůj čas a peníze, netrapte ho
hellen
napsal(a):
Jelikož jsem sama zoufale hledala každou dostupnou informaci o tomto problému, rozhodla jsem se podělit se zážitky s každým, kdo se s tímto nepříjemným problémem bude také potýkat.
Před 14 dny nám začal 4letý pejsek (boloňka) v noci pokňukávat, měl úplně tvrdé bříško a při chůzi se motal. Ze začátku jsme doufali, že má jen bolesti břicha, ale ráno už nechodil vůbec, takže jsme jej okamžitě odvezli na vet. kliniku v Brně.
Doktor stanovil diagnózu výhřez ploténky na 13. obratli se zachovanou hlubokou citlivostí. Ihned nám také sdělil, že v případě operace je díky včasnému příjezdu zhruba 70% šance, že bude do 2-3 měsíců znovu chodit. V případě konzervativní léčby jen 2-4%. Rozhodli jsme se tedy pro operaci, ačkoli cena nebyla zrovna nízká (23 tis.)
Psa nám předali 3 dny po operaci ve velmi špatném stavu, nohy vůbec necítil, rána přes polovinu zad. Další 3-4 dny byl apatický, moc nežral, ze začátku nedokázal udržet moč (což je ale stále lepší, než kdyby nedokázal čůrat vůbec). Cvičili jsme 5-10 minut každé dvě hodiny (ohýbání nohou, masáže, dřepy).
Týden po operaci jsme začali docházet na magnetoterapii (150 Kč/hod). Nečekali jsme žádný velký efekt, ale pejsek se začal kupodivu velmi rychle zlepšovat.10 dní po operaci se sám stavěl na nohy a při chůzi už dokázal lézt po kolenou jako dítě. Dnes je to 15. den po operaci a pes již dokáže sám (i když velmi špatně) chodit. Od příštího týdne zařadíme plavání a cvičení na míčích a upřímně věříme, že zakrátko už bude pejsek běhat jako dřív.
Abych to tedy shrnula:
- nepodceňujte jakékoli problémy s chůzí u psa, základ je včas navštívit veterináře (a hlavně odborníka!)
- neotálet s operací
- poctivě a pravidelně cvičit
- vyzkoušet každý dostupný způsob alternativní léčby a rehabilitace
- obrnit se trpělivostí
Celá tahle záležitost je extrémně časově náročná, drahá a psychicky i fyzicky vyčerpávající, takže pokud nejste ochotní obětovat svému miláčkovi veškerý svůj čas a peníze, netrapte ho
Chci se zeptat, když jste spejskem cvičili nechal se, nebyl agresivní?
ptám se z toho důvodu, že před měsícem měli moji známí podobný problém, pejsek po operaci /také 13. obratel/čural, kakal, stav podobný jako u vás, nepostavil se.
Ale po probuzení byl velmi agresivní /zřejmě z bolesti/ jak na lékaře tak na majitele, vůbec si nedovedli představit, jak by s ním cvičili atd., když na sebe nenechal ani sáhnout, tak ho nechali uspat.
Vydýchávám to ještě teď, byl to šestiletý pejsek z mého chovu, dozvěděla jsem se to, když už bylo po všem, zavolali mě.
Překvapilo mě tohle řešením, jsou to již starší lidé, na pejskovi viseli, byl pro ně jako dítě..ale zřejmě se nedokázali vyrovnat s tím okolo, nedokázali si přestavit ty okolnosti..
Rána na zádech je hodně velká, takže bych se nedivila, kdyby měl pes bolesti. Ten náš byl ze začátku také dost neochotný, při manipulaci občas kvíkl, ale nepřišlo mi to zase tak hrozné. Kdyby ano, určitě by mělo být možné podávat léky od bolesti, či něco na utlumení. Na klinice ty psy přece taky drží oblnuté, aby jim tam nebláznili.
..na druhou stranu chápu, že na starší lidi tohle bylo až příliš náročné. Zvlášť pokud byl třeba pejsek větší, vůbec nevím, jak bychom to zvládali, kdyby ten náš neměl jen 4 kila.
Mně to právě také připadá moc brzy. A také mi doktor říkal, že si musíme najít když tak opravdu školené fyzioterapeuty a varoval nás před různími psími fitky. Konzultovala jsem to s kamarádem, který je zkušený fyzioterapeut pro lidi a ten mi to také potvrdil a říkal, že u problémů s páteří je nutný opravdu odborný dohled na balancování psa (i člověka). Fenka, kvůli které jsme se o to zajímali, už není mezi námi, odešla před rokem, bylo jí přes 12 let, nestačili jsme to realizovat tehdy.
lev
napsal(a):
A třeba ani operace nebyla třeba, rozhodně je dost vetů, co umějí s plotýnkama i jinak a netahají z lidí peníze a nevystavují psa zbytečnému utrpení. A operace je pouze poslední možnost.
No, myslím, že peníze za operace na vet. fakultě v Brně nejdou přímo do kapsy doktorům, takže tam ten finanční motiv až tak silný nebude. Netuším, jak by pes vypadal bez operace, ale vůbec svého rozhodnutí nelituji.
Samozřejmě věřím, že je spousta lidí, kteří dokázali postavit psa na nohy i bez operace (a možná se jim jen nechtělo investovat peníze). Já jsem na takové riskování prostě neměla žaludek.
Udělala jste dobře, já osobně jsem neslyšela že by pes, kterému totálně ochrnuly nohy se z toho dostal bez operace - jedině snad nějaká vyjímka, kdy spíše šlo o jen o nějaké momentální zablokování páteře, což třeba náš jezevčík občas mívá. Ale někdy se dějí zázraky...
Vet ho v těchto případech vždy rentgenoval, říkal že je možné, že ho jednou v životě operace nemine, ale zatím to vždy byla "zablokovaná záda" a spravily to injekce a pár dní klidu.
hellen
napsal(a):
No, myslím, že peníze za operace na vet. fakultě v Brně nejdou přímo do kapsy doktorům, takže tam ten finanční motiv až tak silný nebude. Netuším, jak by pes vypadal bez operace, ale vůbec svého rozhodnutí nelituji.
Samozřejmě věřím, že je spousta lidí, kteří dokázali postavit psa na nohy i bez operace (a možná se jim jen nechtělo investovat peníze). Já jsem na takové riskování prostě neměla žaludek.
Hellen, poslala jsem Vám interní zprávu
Vím, že to asi není úplně nejvhodnější, ale někdy je eutanázie podle mého vysvobozením.
Ale těžko říct, jak by se člověk zachoval, kdyby se do takové situace dostal sám.
Každopádně držím pěsti. Nedávno jsem tu řešil, jak dostat velkýho psa do 3. patra, u nás problém s kyčlemi plus artróza. Zvažujeme dokonce nějakou chatu, kde bysme s ním dožili, až nebude moc pohyblivej, nemyslím tím ležák, to bych ho netrápil. Holt člověk udělá pro toho svýho psího kamaráda opravdu hodně. Vůbec nepochybuju, že takových lidí je tady mraky. Skutečně držím pěsti, je to někdy boj...
Nedalo mě to a chtěla bych vám napsat příběh našeho psa a poukázat na to, že není nutné psa jen operovat. Máme 10 ročního jezevčíka a jednoho dne špatně skočil a úplně nám ochrnul na zadní nožky. Veterinář po rentgenu zjistil, že došlo k vyhřeznutí 13 ploténky a nabídl nám operaci, která se vždy nemusí vydařit a která byla velmi drahá a neměli jsme na ni dostatek financí. Nakonec jsem se rozhodli s veterinářem, že vyzkoušíme jednu metodu, kdy by si měl pejsek sám vytvořit instink a začít aspoň trošku chodit. Každý den jsme dávali kapky a cvičili s nožičkama a každý týden jsme jezdili na injekce po dobu 3 měsíců. Když jsme šli ven museli jsme mít obvaz, kterým jsme nadzvedávali nohy.Ale jednoho dne došlo k zázraku naše láska začala trošku hýbat nožkama a od toho dne se to jen zlepšovalo. Náš pan veterinář tomu nemohl uvěřit a do teď nechápe jak se to mohlo stát, že naše fenka nádherně chodí ani nekulhá a všude vyskakuje jako by se jí nic nestalo. Možná těžko uvěřitelné, ale i takhle se dá vyléčit ochrnutý pes když jsem mu dostatečně věnujete a máte sním trpělivost. Nejsem žádný odborník takže nerozumím tomu co jsme měli za léky, ale nejdůležitější bylo cvičení s nožkama a hlavně je pořádně protahovat. Tak snad aspoň některé lidi motivuji na to že vždy není nutná jen operace nebo útrata psa. Chci poukázat na to, že pejsek vůbec netrpěl, protože léky byly i na uklidnění a hlavně byl snáma a viděl, jak se mu věnujeme v nejhorším.
Přidávám shrnutí po třech měsících od této nepříjemné události.
Se psem jsme ihned poté, co začal projevovat snahu o chůzi, začali docházet na hodiny cvičení 2x do týdne. Skládalo se z ohýbání a procvičování svalů nohou, chůze přes překážky, nacvičování různých slalomů, cvičení na balančních míčích, chůze na běhacím páse, plavání. Později jsme zapojili chůzi na speciálním podvodním páse. Po celou dobu jsme se samozřejmě věnovali i cvičení doma. Celkovou cenu rehabilitace odhaduji na 7-8 tis.
Pes je momentálně schopný používat nohy bez omezení. Nastaly určité drobné změny v chůzi a postoji, kterých si ale běžný člověk nevšimne. Samozřejmě stále omezujeme nekontrolovaný pohyb, hlavně skákání, chůzi po schodech apod. jelikož vyhřeznutí se podle doktorů rádo vrací. Upřímně doufám, že si tímto zážitkem nebudeme muset projít znovu a apeluji na majitele, aby nenechali své pejsky zbytečně skákat po nábytku a chodit po schodech.
Náš pes taky blbě skočil a poznat to na něm bylo druhý den - nedokázal se do těch zadních nožek opřít a trochu se nahrbil.. Vet.řekla, že si skřípl nerv - dává mu injekce a důrazně varovala, že musí být v naprostém klidu neb právě hrozí to vyhřeznutí plotýnky.. Je to 8mi letý velmi zdatný, silný pes a atlet dá se říct, nezabrečí nic, ale i tak je najednou vidět jak je vlastně křehký... Zatím ho není problém udržet v klidu asi i proto, že sám ví, že by mu to neprospělo, ale bojím se že až mu otrne tak začně divočit (má být v klidu min 3týdny, žádné běhání, skákání, nic..). No a ted když tak pročítám tato témata
https://www.ifauna.cz/psi/diskuse/detail/2981618/operace-patere-plotynky
tak se začínám trochu děsit... Snad nás toto nečeká...
Jinak od mala je krmen čistě masem + přílohy...takže s výživou to nemá co dělat..On je opravdu dost akční a nějaký ten úraz už měl..
Nicméně tohle je pro nás novinka.
Uživatel s deaktivovaným účtem

garmia
napsal(a):
Vím, že to asi není úplně nejvhodnější, ale někdy je eutanázie podle mého vysvobozením.
Ale těžko říct, jak by se člověk zachoval, kdyby se do takové situace dostal sám.
Každopádně držím pěsti. Nedávno jsem tu řešil, jak dostat velkýho psa do 3. patra, u nás problém s kyčlemi plus artróza. Zvažujeme dokonce nějakou chatu, kde bysme s ním dožili, až nebude moc pohyblivej, nemyslím tím ležák, to bych ho netrápil. Holt člověk udělá pro toho svýho psího kamaráda opravdu hodně. Vůbec nepochybuju, že takových lidí je tady mraky. Skutečně držím pěsti, je to někdy boj...
Kdysi jsem tohle řešila, pak píšu naštěstí i když to zní blbě, musel být můj pes utracen kvůli ledvinám. Ale odpadlo mě rozhodování co s ním, když ho nedostanu ven a domů.ale tenkrát mě nenapadla poměrně jednoduchá věc, koupit nebo vyrobit pořádnou přepravku, naučit do ní psa, a po těch schodech ho ve dvou prostě nosit. Nevím jak máte velkého psa, ale pro některé by se to možná dalo.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Kdysi jsem tohle řešila, pak píšu naštěstí i když to zní blbě, musel být můj pes utracen kvůli ledvinám. Ale odpadlo mě rozhodování co s ním, když ho nedostanu ven a domů.ale tenkrát mě nenapadla poměrně jednoduchá věc, koupit nebo vyrobit pořádnou přepravku, naučit do ní psa, a po těch schodech ho ve dvou prostě nosit. Nevím jak máte velkého psa, ale pro některé by se to možná dalo.
Varianta pojízdné křesílko do výtahu...? Jaké mívají třeba saniťáci, když přijedou pro pacoše do x-tého patra, to by event. nešlo? Tedy pokud je v baráku výtah.
Uživatel s deaktivovaným účtem

fikovnice
napsal(a):
Varianta pojízdné křesílko do výtahu...? Jaké mívají třeba saniťáci, když přijedou pro pacoše do x-tého patra, to by event. nešlo? Tedy pokud je v baráku výtah.
Myslím že kdyby tam byl výtah tak by nemuseli přemýšlet jak dostat psa do patra.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Myslím že kdyby tam byl výtah tak by nemuseli přemýšlet jak dostat psa do patra.
Tak pokud je nechodící a vážící třeba 50kg, tak u nás by byl problém jej dostat i k tomu výtahu... Ale nečetla jsem to důkladně. No a pak jsou tuším i nějaká ta křesílka, s nimiž se dá sjet i po schodech...? Ale nevím, ať nekecám.