Milovaný 16ti letý pejsek nevidí a neslyší. Pořád štěká a kňučí.

Sebrat vsechnu silu, nenechat ho trapit a.nechat ho odejit pres duhovy most. To je to jedine co pro nej muzete udelat. Prozil krasny a dlouhy zivot a nezaslouzi si takove trapeni. Zivot uz pro nej neni radost, jen stres, nejistota a mozna bolest. Chtela byste tak zit?

Že starý pes nevidí, neslyší, je zmatený - OK, to k stáří patří. Ale to kňučení by mě v klidu nenechávalo. Naše stařenka - taky hluchá a zmatená - kňučela poměrně často, i v noci a ustalo to po podání analgetik - má pokročilou artrózu.
Na vašem místě bych zašla na veterinu, zkusila léky na bolest, možná vám poradí ještě něco.
My dáváme i Karsivan - psí geriatrikum - lék na časté stařecké neduhy - hluchotu, demenci atd. Zázrak to sice neudělá, ale zlepšení jsem určitě pozorovala.

Vite,16,3 je uz opravdu stari. Jdete urcite na veterinu, ale vzdycky je to jen a jen na nas udelat pro sve milacky to posledni a nejtezsi.kdyz uz pro ne neni zivot radosti, ale prezivani v trapeni, to si nezaslouzi.

To nemůžu dával nám 16 let lásky a radosti. Jak bych ho mohla dát uspat. Utrhlo by mi to srdce...

Bez mého drahého pejska to bude i tak těžké.

Někdy je to lepší, aby se netrápil :).

Jarica napsal(a):
To nemůžu dával nám 16 let lásky a radosti. Jak bych ho mohla dát uspat. Utrhlo by mi to srdce...

Dával vám 16 let lásky a radosti a teď mu to nejste schopni oplatit ani tím, že mu dopřejete tichý konec bez bolesti? To vám srdce netrhá? Říkáte, že ho nemůžete dát uspat - proč? Protože vám bude chybět? Vaše emocionální pohodlí je důležitější, než jeho pohodlí? Copak je správné ho nechat trpět jen proto, že vy nemáte dost síly se sebrat a odvděčit se mu klidným koncem za tolik let, co vám věnoval?

S srdce vam netrha divat se na jeho.utrpeni?

To nebylo fér... to bylo mockruté od vás... miluji svého pejska a nevím jestli je ta chvíle poslat ho dál. Vím jenom, že mi bude strašně chybět.

Také se přimlouvám za to, abyste pejskovi zkrátili trápení. Srdce vám to trhá - pro váš pocit, pro vaši sobeckost. Uznávám, že je to bolí - nechat uspat kamaráda. Ale je to to jediné, co pro něj můžete udělat. Co by někteří na smrt nemocní lidé dali za euthanasii, aby už byl toho trápení a bolestí konec. A tuto službu můžeme udělat alespoň svým zvířecím kamarádům a vy to neuděláte pro svoji sobeckost a zbabělost. Můžete psa udržovat na lécích, aby neměl bolesti, ale jak dlouho? Když stejně nevidí a neslyší, myslíte, že bude mít krásných těch pár měsíců? Navíc zvíře vám nemůže říct jak se cítí - jestli ty prášky vůbec zabírají. Když pes kňučí, tak už musí mít hodně velké bolesti.

To opravdu nevím, ale zajdu k lékaři aby mi řekl, jestli má bolesti. Když jsme venku tak to je docela dobrý, snad je rozmazlený. Víte, všichni ho miluji a hýčkají. Je to opravdu člen rodiny a velká láska.

Jarico, nikdo tady netvrdí, že u vás už nastala ta doba (na to jste podala málo informací), ale pokud pejsek neodejde ve spaní, tak vás prostě okamžik toho nejtěžšího rozhodnutí tak jak tak čeká. A právě proto, že máte pejska tak ráda, tak prostě musíte v sobě najít sílu a musíte ho nechat bezbolestně odejít. Nebude to těžké pro něj, ale pro vás. Ale jste povinna v sobě najít tu sílu a nenechat ho trápit pro svoje sobecké pocity, že vám (!) se bude stýskat.
Tady vám radí lidi, co to všichni určitě už nejednou prožili a věřte, že víme, co cítíte.

Co se týká veteriny, bohužel existují i vetové, kteří ve vás a vašem pejskovi mohou vidět především zdroj opakovaných příjmů, takže se třeba budou snažit vašeho pejska udržet pomocí medikamentů co nejdéle... ale za pejska jste zodpovědná vy a v tomto věku je to jenom na vás poznat a rozhodnout, kdy přišel čas... a tuto zodpovednost z vás nikdo nesejme.

Pokud nenajdete sílu se o pejska postarat i na konci vašeho dlouhého společného života, tak si to jednou budete neskutečně vyčítat!

Děkuji nějak to zvládnu

Jarica napsal(a):
To nebylo fér... to bylo mockruté od vás... miluji svého pejska a nevím jestli je ta chvíle poslat ho dál. Vím jenom, že mi bude strašně chybět.

Jarico - nejdřív veterinář. Aby zjistil, zda pes netrpí, nemá neodstranitelné bolesti. Pokud má - pak je vaší povinností, právě za ty roky, které vám dal, sebrat se, a umožnit mu důstojný odchod. Podívejte se na to ze svého úhlu - kdybyste měla bolesti, chtěla byste ještě žít dál a dál a dál?. Myslím že ne. Víte mám v živé paměti prosbu jednoho člověka, aby bylo ukončeno jeho trápení. My lidi bohužel tu možnost nemáme. Pes - pokud má milujícího pána, tu výhodu má. Můžete ukončit jeho trápení, které způsobuje jeho pláč.
Víte důležité je, abyste si uvědomili, zda má pejsek dostatečnou kvalitu života:

má-nemá- neodstranitelné kráté bolesti?
jí-může přijímat potravu-nehnubne?
může se pohybovat, aniž by u toho trpěl?
má on sám "radost ze života"?
dokáže sám vyměšovat? bez potíží, bez bolestí?

atd.
pokud u některé z otázek zjistíte, že to je pro něj špatné, neměli byste ho nechat trápit dál.

Přikláním se určitě k důkladnému vyšetření u veta. Máme doma čivavu starou 16 let 5 měsíců. Je slepá, hluchá, nemá zuby a pomalu ztrácí i čich. Ale rozhodně nekňučí a nebrečí. Naopak, jako starý člověk většinu dne proklimbá ve svém speciálně umístěném pelíšku, kde má klid a přesto je ve středu dění. Ven jde po podrbání a velmi hlasité výzvě nebo ji vyneseme. Když ji vezmeme do náručí, mazlí se, přitulí a vychutnává si to. Určitě má ještě radost ze života. Bohužel její dcera byla nemocná, měla rakovinu a již před rokem jsme museli udělat těžké rozhodnutí a nechat ji odejít dříve, než měla velké bolesti. A o tom to je. Nenechat zbytečně trpět kamaráda, který s námi prožil spoustu let, dal nám hodně radosti a budeme na něj stejně pořád vzpomínat. Víte, někdy si říkám, že se našimi čtyřnozí miláčci mají lépe, protože je vážně můžeme ušetřit utrpení... U našich lidských blízkých to bohužel mnohdy nejde.

Bolesti asi má, bolí ho klouby, potravu přijímá, ale hubne, rád se mazlí a ven chodit chce. Veterináře navštívím. Děkuji. Jarica

Jarica napsal(a):
Bolesti asi má, bolí ho klouby, potravu přijímá, ale hubne, rád se mazlí a ven chodit chce. Veterináře navštívím. Děkuji. Jarica

Jarico, co jste vlastně chtěla slyšet za rady? Píšete samá negativa týkající se zdravotního stavu psíka - má bolesti, má problém se orientovat, pokud nevidí a neslyší, je už opravdu hodně starý - co víc pro něj můžete udělat než jej nechat důstojně odejít?

Jarica napsal(a):
To nebylo fér... to bylo mockruté od vás... miluji svého pejska a nevím jestli je ta chvíle poslat ho dál. Vím jenom, že mi bude strašně chybět.

Fér především není nechat milovanou bytost se trápit, když jí můžete utrpení zbavit. Takže běžte k veterináři, nechte zhodnotit zdravotní stav a prognózu a jestli máte dobrého veterináře, řekne vám to sám.

fikovnice napsal(a):
Jarico, co jste vlastně chtěla slyšet za rady? Píšete samá negativa týkající se zdravotního stavu psíka - má bolesti, má problém se orientovat, pokud nevidí a neslyší, je už opravdu hodně starý - co víc pro něj můžete udělat než jej nechat důstojně odejít?

Já mám pocit, že často lidé chtějí slyšet jen "to je strašně moc smutné, to je nám líto, vy jste takový chudááááák..." A v podstatě je nezajímá rada, co udělat.

Nejsem sobecká, jenom si neumím představit, že bych dala zabít svého kamaráda, svého pejska. Připadá mi to kruté. Ale děkuji všem za radu.

Co je horší, nechat ho odejít pokud se trápí nebo nechat ho se trápit a dívat se na to, jak každou hodinu brečí bolestí? Pokud tohle berete jako "zabít kamaráda", tak jste opravdu jen a jen sobec.

Jarica napsal(a):
Nejsem sobecká, jenom si neumím představit, že bych dala zabít svého kamaráda, svého pejska. Připadá mi to kruté. Ale děkuji všem za radu.

Ale vy nebudete dávat zabíjet svého kamaráda, to je opravdu kruté. Stejně tak je kruté neosvobodit svého kamaráda od bolesti. Což je to, co vy v tomto případě musíte udělat. Pomoct mu na druhou stranu, kde se už nebude trápit.

Tohle rozhodnutí je velmi bolestivé, to ano...
Proto bych vzala psa, došla s nim na veterinu a když by mi vet oznámil, že se trápí, tak prostě není o čem přemýšlet a svého psa bych osvobodila z tohoto trápení... Nenechala bych psa trápit, kvůli tomu, že je těžké se s ním rozloučit... Za těch 16 let lásky, jste na řadě a máte mu tu lásku a vykoupení oplatit...

Pokud kňučí, štěká, je zmatený, tak je to špatné... Naše malá jezevčice má asi stejný věk, je slepá, hluchá...95% času prospí v duchnách, nejlíp k někomu přitisklá, aby cítila blízkost člověka. Nechce být sama. Ale jak dokáže vztekle házet s miskou, když v ní není to, co by si představovala! A na procházce /už ujde max cca 400 metrů/, očuchá všecko, a naprosto neomylně se vyhýbá na známé trase všem překážkám, s přesností na centimetry.. Bych řekl, že prožívá spokojené psí stáří. A to prosím bydlí každý týden jinde! Má tři místa pobytu, které co týden střídá! Za pět minut je zabydlená..

Jarica - uspání není kruté, můžete pejska nechat uspat i doma, tam kde se cítí dobře... Pejsek to necítí, nebolí ho to, je to jako když pomalu usíná... Jak na tom je musíte zhodnotit vy, případně veterinář... Pokud stále tu chuť k životu má a přímo netrpí, třeba ještě není ten čas, ale jednou pravděpodobně přijde... A pak je v některých případech dobrou volbou, pomoci pejskovi aby příliš netrpěl.

Já bych Vás nenazývala sobcem, procházíte si teď hodně těžkou životní situací, je to smutné a velmi těžké... Někteří to sem píší, jako kdyby to byla ta nejsnazší věc, jako by sami uspávali psa každý den...

je to moc těžké, ale přesto zvažte, jestli nebude lepší (teď nebo později) pejskovi pomoci...

Děkuji za Vaše pochopení. Není to sobeckost, jen si myslím, že nemám právo ho zbavit života. Je to živý tvor a náš obrovský miláček.

Jarica-je to strašně těžké a známe to všichni. Každý je naším miláčkem, ale musíte si to postavit obráceně. Nemáte právo ho zbavit života a máte právo nechat ho trápit? Vy jste za něj zodpovědná, on vám celý život dával lásku a radost a jen díky vám má poslední dny života prožít v trápení a bolesti? Někdy mám pocit, že právě tohle je ten největší dar, kterým jim tu lásku můžeme splatit.

conaf napsal(a):
Jarica - uspání není kruté, můžete pejska nechat uspat i doma, tam kde se cítí dobře... Pejsek to necítí, nebolí ho to, je to jako když pomalu usíná... Jak na tom je musíte zhodnotit vy, případně veterinář... Pokud stále tu chuť k životu má a přímo netrpí, třeba ještě není ten čas, ale jednou pravděpodobně přijde... A pak je v některých případech dobrou volbou, pomoci pejskovi aby příliš netrpěl.

Já bych Vás nenazývala sobcem, procházíte si teď hodně těžkou životní situací, je to smutné a velmi těžké... Někteří to sem píší, jako kdyby to byla ta nejsnazší věc, jako by sami uspávali psa každý den...

je to moc těžké, ale přesto zvažte, jestli nebude lepší (teď nebo později) pejskovi pomoci...

Nikdo netvrdí, že je to lehké rozhodnutí. Ale pokud jedinou překážkou, proč nechat psa bezbolestně odejít, je vlastní pocit ztráty a dojem, že tím, že umírajícímu a trpícímu zvířeti pomůžete odejít, ho zabijete, tak co je to jiného než sobeckost?

Jarica napsal(a):
Děkuji za Vaše pochopení. Není to sobeckost, jen si myslím, že nemám právo ho zbavit života. Je to živý tvor a náš obrovský miláček.

Nemáte právo ho nechat trpět dokud to jeho organismus konečně nevzdá sám!

Žaneta kocková napsal(a):
Nemáte právo ho nechat trpět dokud to jeho organismus konečně nevzdá sám!

Není to ale jen pro Vás, je to pro všechny. Sama jsem před toto rozhodnutí postavená nebyla, náš starý pejsa odešel opravdu sám, stářím. Kdyby seděl a kňučel bolestí, asi by jsme to řešit museli, ale on posledních pár dní už jen pospával...až se jednou neprobudil. Ale otočím to jinak. Nemyslím si, i když jsem si psa pořídila, že mám právo rozhodovat i o jeho žití či nežití...já ho neporodila Když jsem to řešila se sestřenkou, která kvůli rakovině psa uspat musela, tak mi na otázku, jak poznám kdy už?" tvrdila, že se nemusím bát, že to poznám 100%. Tak bych to nechala na tazatelce(a jejím psu) A o tom, jak lidem pomoct nemůžeme a o to je lepší pomoct psu? No nevím. Sama jsem byla u umírající 90leté babči, byla to už pár týdnů troska, ale do poslední hodiny, kdy ještě byla schopná něco vnímat, lpěla na životě a věřila, že ona ještě neumře...a mně už šrotovalo v hlavě, že tohle už nevydržím, se na ni dívat, jak řve bolestí při každém pohybu...ale umřít nechtěla. Můj známý umírá už několik týdnů na rakovinu, už je taky jen ležák, kdyby to chtěl vzdát, způsob by si jistě našel... Ne, nechce odejít, chce ještě i pár dní, hodin...Nikdo jsme v této situaci nebyli, tak nevykládejme o tom, že musíme či máme právo rozhodnout o něčím životě. Sama věřím tomu, že bych svoji bezvýchodnou situaci ukončila, než to bude strašlivé...ale to je můj život, ne život někoho jiného...

Žaneta kocková napsal(a):
Nemáte právo ho nechat trpět dokud to jeho organismus konečně nevzdá sám!

Nemůžete nikoho nutit utratit psa! Není žádný zákon na to, že musíte nechat utratit psa!
U lidí je to zakázané, nikdo nesmí někomu jentak vzít život, i kdyby si to sám "umírající" přál! Tak jak můžete někoho nutit aby to udělal svému psu? Každý na to má jiné názory, ale názor také může být, že člověk nemá právo zvířeti ten život vzít... A to nemůžete nikomu rozmlouvat...

Představte si kdyby Vám umíral člen rodiny, kdokoli... jak by jste se cítila kdyby Vás ostatní "nutili" ho "zabít", i kdyby s tím on sám souhlasil, jakože pes Vám neřekne, jak přesně se cítí.

Toje právě plus že člověk zvířetí dokáže levit. Už to nenim jen o stáří, vim že pes se slepotou a hluchotou může dožít i když s omezenim ale pokud knučí tak má asi dost velké bolesti a tady už bych zasáhla, ten pes trpí a nedokázala bych se dívat jak pes trpí a já mu nepomůžu. Ted chce myslet na psa aby mu bylo dobře.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Není to ale jen pro Vás, je to pro všechny. Sama jsem před toto rozhodnutí postavená nebyla, náš starý pejsa odešel opravdu sám, stářím. Kdyby seděl a kňučel bolestí, asi by jsme to řešit museli, ale on posledních pár dní už jen pospával...až se jednou neprobudil. Ale otočím to jinak. Nemyslím si, i když jsem si psa pořídila, že mám právo rozhodovat i o jeho žití či nežití...já ho neporodila Když jsem to řešila se sestřenkou, která kvůli rakovině psa uspat musela, tak mi na otázku, jak poznám kdy už?" tvrdila, že se nemusím bát, že to poznám 100%. Tak bych to nechala na tazatelce(a jejím psu) A o tom, jak lidem pomoct nemůžeme a o to je lepší pomoct psu? No nevím. Sama jsem byla u umírající 90leté babči, byla to už pár týdnů troska, ale do poslední hodiny, kdy ještě byla schopná něco vnímat, lpěla na životě a věřila, že ona ještě neumře...a mně už šrotovalo v hlavě, že tohle už nevydržím, se na ni dívat, jak řve bolestí při každém pohybu...ale umřít nechtěla. Můj známý umírá už několik týdnů na rakovinu, už je taky jen ležák, kdyby to chtěl vzdát, způsob by si jistě našel... Ne, nechce odejít, chce ještě i pár dní, hodin...Nikdo jsme v této situaci nebyli, tak nevykládejme o tom, že musíme či máme právo rozhodnout o něčím životě. Sama věřím tomu, že bych svoji bezvýchodnou situaci ukončila, než to bude strašlivé...ale to je můj život, ne život někoho jiného...

Souhlasím... Pes Vám neřekne jestli už chce umřít, a nechat utratit jen proto, že se nám zdá že už třeba moc nejí, nebo ho něco pobolívá, to může být horší než opak.

Markéta80 napsal(a):
Toje právě plus že člověk zvířetí dokáže levit. Už to nenim jen o stáří, vim že pes se slepotou a hluchotou může dožít i když s omezenim ale pokud knučí tak má asi dost velké bolesti a tady už bych zasáhla, ten pes trpí a nedokázala bych se dívat jak pes trpí a já mu nepomůžu. Ted chce myslet na psa aby mu bylo dobře.

A jak Vy víte jak moc ten pes trpí - jestli už chce umřít? Spousta lidí trpí třeba kvůli bolesti při pohybu, třeba se nemůžou ani sami najíst, ani si sami dojít na záchod... Ale znamená to že chtějí umřít?

Není to pak třeba spíš to, že si to člověk ulehčí, když už se mu o psa prostě nějak nechce starat? Není tohle sobeckost?

conaf napsal(a):
Není to pak třeba spíš to, že si to člověk ulehčí, když už se mu o psa prostě nějak nechce starat? Není tohle sobeckost?

Tak to prrrr.

conaf napsal(a):
A jak Vy víte jak moc ten pes trpí - jestli už chce umřít? Spousta lidí trpí třeba kvůli bolesti při pohybu, třeba se nemůžou ani sami najíst, ani si sami dojít na záchod... Ale znamená to že chtějí umřít?

Pokud pes knučí tak má bolesti. kdo by chtěl žít tak že nic nevidí, neslyší a ještě ho bolí i jen pomalá chůze . zašla bych na veterinu a poradila se tam že knučí a čim to může být, jak velké má bolesti, pes neřekne že chce umřít ale pokud vidim že pes jen přežívá a má bolesti tak bud to vyřešim lékama a pokud je hodně starý a bolesti se zhoršují tak raději njekci než se koukat na psa co trpí a čeká na smrt

conaf napsal(a):
Souhlasím... Pes Vám neřekne jestli už chce umřít, a nechat utratit jen proto, že se nám zdá že už třeba moc nejí, nebo ho něco pobolívá, to může být horší než opak.

Conaf- jste uplne mimo. Pes vam to rekne. To zna kazdy pejskar bohuzel velmi dobre. Ten pohled prosici o pomoc a pak jakoby obraceny do sebe.
1) za sveho psa jste odpovedna od prvniho do posledniho dne.
2) fraze "brat zivot" - a kdo vam dal pravo nechat sveho milacka umirat treba i nekolik dni v bolestech apod.
3) srovnavat cloveka a psa je pres...
Neprala bych vam situaci kdy se musite rozhodovat. Ale jednou to potka i vas.

conaf napsal(a):
Není to pak třeba spíš to, že si to člověk ulehčí, když už se mu o psa prostě nějak nechce starat? Není tohle sobeckost?

Můj první pes mi nešťastnou shodou okolností odcházel na stáři a vypovězení služby organizmu, celou nos v náručí. Měli jsme před tím dohodnutý termín na veterině, blbou shodou okolností se to muselo o jeden jediný den posunout. Dodnes mě mrzí a bolí to, že jsem ho té hrozné poslední noci nemohla ušetřit. Nezasloužil si to, mohl usnout v klidu, bez toho, co si prožil. Můj další pes v plné síle jel k vetovi s tím, že "něco" je špatně. Odjížděla domů s mrtvým psem. Neváhala jsem ani chvilku - ne proto, že bych se o něj nerada starala.Ale nechtěla jsem ho nechat projít tím utrpením, které by ho čekalo. Byl to můj osudovej pes, dala bych dodneška cokoliv za to, aby tu se mnou ještě mohl chvilku být. Cokoliv s výjimkou jeho utrpení. Byla jsem ráda za to, že si nemusel projít něčím podobný, co můj první.

conaf napsal(a):
Nemůžete nikoho nutit utratit psa! Není žádný zákon na to, že musíte nechat utratit psa!
U lidí je to zakázané, nikdo nesmí někomu jentak vzít život, i kdyby si to sám "umírající" přál! Tak jak můžete někoho nutit aby to udělal svému psu? Každý na to má jiné názory, ale názor také může být, že člověk nemá právo zvířeti ten život vzít... A to nemůžete nikomu rozmlouvat...

Představte si kdyby Vám umíral člen rodiny, kdokoli... jak by jste se cítila kdyby Vás ostatní "nutili" ho "zabít", i kdyby s tím on sám souhlasil, jakože pes Vám neřekne, jak přesně se cítí.

Vzhledem k tomu, že mi moje babička umírala dlouho a v bolestech, které se nedařilo plně zakrýt léky, tak vím dost době, o čem mluvím. Prosila nás, ať uděláme něco, ať už je konec. Kdybych měla tu možnost, tak to udělám! Stejně jako to dělám v případě, že mi doma trpí zvíře. Takže si ty svoje rádobymoralistické kecy strčte za klobouk.

Já nejsem taková svině, abych se cítila oprávněná někomu prodlužovat utrpení!

Jarica napsal(a):
To nemůžu dával nám 16 let lásky a radosti. Jak bych ho mohla dát uspat. Utrhlo by mi to srdce...

To je celkem váš problém, to vaše srdce. Jde o to, jeslti jste sobec nebo ho máte opravdu ráda. Jeslti veterinář zjistil, že ho nic nebolí a jinak je zdravý, udělejte pro něj všechno, co se dá. Jestli je nemocný a něco ho bolí a nedá se to léčit, je od vás slušné nechat ho odejít. V první řadě je na důležité podrobné vyšetření dobrým veterinářem.

anonymx napsal(a):
Conaf- jste uplne mimo. Pes vam to rekne. To zna kazdy pejskar bohuzel velmi dobre. Ten pohled prosici o pomoc a pak jakoby obraceny do sebe.
1) za sveho psa jste odpovedna od prvniho do posledniho dne.
2) fraze "brat zivot" - a kdo vam dal pravo nechat sveho milacka umirat treba i nekolik dni v bolestech apod.
3) srovnavat cloveka a psa je pres...
Neprala bych vam situaci kdy se musite rozhodovat. Ale jednou to potka i vas.

No, ono to s tím pohledem, jak pes prosí o pomoc, to je jak z filmu. :P V reálu vím že to tak často nebývá...

Kdo dal právo nechat psa umírat? To si snad děláte srandu... Když už, tak se budu zamýšlet nad tím, jestli mám právo mu ten život vzít, spíš než jestli ho můžu nechat umírat... Když někdo umírá, je to přirozené, tak to bylo vždy a vždy bude... To je příroda... Miliony zvířat v přírodě umírají... Pokud nechcete psa srovnávat se zvířaty, tak pak ho musíte srovnávat s lidmi a lidé také umírají, je to normální, copak každý člověk, který trpí chce umřít?

Zrzavci napsal(a):
Můj první pes mi nešťastnou shodou okolností odcházel na stáři a vypovězení služby organizmu, celou nos v náručí. Měli jsme před tím dohodnutý termín na veterině, blbou shodou okolností se to muselo o jeden jediný den posunout. Dodnes mě mrzí a bolí to, že jsem ho té hrozné poslední noci nemohla ušetřit. Nezasloužil si to, mohl usnout v klidu, bez toho, co si prožil. Můj další pes v plné síle jel k vetovi s tím, že "něco" je špatně. Odjížděla domů s mrtvým psem. Neváhala jsem ani chvilku - ne proto, že bych se o něj nerada starala.Ale nechtěla jsem ho nechat projít tím utrpením, které by ho čekalo. Byl to můj osudovej pes, dala bych dodneška cokoliv za to, aby tu se mnou ještě mohl chvilku být. Cokoliv s výjimkou jeho utrpení. Byla jsem ráda za to, že si nemusel projít něčím podobný, co můj první.

To chápu... Ale my neznáme psa kterého má paní která se ptala, nikdo z nás ho neviděl, nevíme jak na tom je, jak můžete paní říct ať ho utratí?!

Žaneta kocková napsal(a):
Vzhledem k tomu, že mi moje babička umírala dlouho a v bolestech, které se nedařilo plně zakrýt léky, tak vím dost době, o čem mluvím. Prosila nás, ať uděláme něco, ať už je konec. Kdybych měla tu možnost, tak to udělám! Stejně jako to dělám v případě, že mi doma trpí zvíře. Takže si ty svoje rádobymoralistické kecy strčte za klobouk.

Já nejsem taková svině, abych se cítila oprávněná někomu prodlužovat utrpení!

Jasně, ale ne každý chce umřít. ve spoustě případů je to určitě dobrá pomoc psu, ale jak už jsem psala, nikdo z nás toho psa neviděl, tak jak můžete říct ať ho paní utratí... Copak víte že je na tom tak špatně?

conaf napsal(a):
No, ono to s tím pohledem, jak pes prosí o pomoc, to je jak z filmu. :P V reálu vím že to tak často nebývá...

Kdo dal právo nechat psa umírat? To si snad děláte srandu... Když už, tak se budu zamýšlet nad tím, jestli mám právo mu ten život vzít, spíš než jestli ho můžu nechat umírat... Když někdo umírá, je to přirozené, tak to bylo vždy a vždy bude... To je příroda... Miliony zvířat v přírodě umírají... Pokud nechcete psa srovnávat se zvířaty, tak pak ho musíte srovnávat s lidmi a lidé také umírají, je to normální, copak každý člověk, který trpí chce umřít?

Pes vám to řekne, každé zvíře vám to řekne, když chcete naslouchat. Proč by mělo zvíře trpět až do smrti, když se jeho nemoc nedá léčit a přináší mu utrpení? Vaše pojetí lásky ke zvířatům je zvláštní.

Možná je to zvláštní, ale máme ho moc rádi a tak mu chceme dopřát klidné dožití. Lékař nám řekl, že ho to nebolí. Tak uvidíme. Zatím ho nosíme v náručí, občas běhá a zdá se být šťastný. Snad to bude jenom zmatek a stáří. Děkuji Vám za rady

Tak to je ta nejlepsi zprava. Preju jeste hodne klidnych dnu.

Jarica napsal(a):
Možná je to zvláštní, ale máme ho moc rádi a tak mu chceme dopřát klidné dožití. Lékař nám řekl, že ho to nebolí. Tak uvidíme. Zatím ho nosíme v náručí, občas běhá a zdá se být šťastný. Snad to bude jenom zmatek a stáří. Děkuji Vám za rady

Buďte šťasná za každou chvilku, co mu poskytnete... on za ni rozhodně šťastný je. Akorát nechápu to štěkání a že je zmatený. Je fakt, zvíře je to dilema, uspat, neuspat, je děsivé. Moje dcera je veterinářka. A když mi říká, jak lidi v ordinaci řeknou * když to bude stát víc jak pět stovek, uspat! A při zjištění ceny toho uspání -* dejte nám ho dom, tolik nedáme, zastřelí ho myslivec, nebo - on chcípne sám... Je to hnus...

conaf napsal(a):
No, ono to s tím pohledem, jak pes prosí o pomoc, to je jak z filmu. :P V reálu vím že to tak často nebývá...

Kdo dal právo nechat psa umírat? To si snad děláte srandu... Když už, tak se budu zamýšlet nad tím, jestli mám právo mu ten život vzít, spíš než jestli ho můžu nechat umírat... Když někdo umírá, je to přirozené, tak to bylo vždy a vždy bude... To je příroda... Miliony zvířat v přírodě umírají... Pokud nechcete psa srovnávat se zvířaty, tak pak ho musíte srovnávat s lidmi a lidé také umírají, je to normální, copak každý člověk, který trpí chce umřít?

Vy asi nemate psa...
Ano, je to jak z filmu a je to zivot.
Vazena, diky ze dnes uz jsou veterinarni pohotovosti a veterinar vam prijede domu. Ted budu hnusna, ale prala bych vam zazit jeden jediny den, kdy vam milovany pes narika bolesti, doslova prosi o pomoc a vy jste bezmocna to trapeni ukoncit. A jestli vy jste schopna tohle udelat svemu psovi ( a muze to trvat i dele), tak chudak vas pes. Fakt doufam, ze zadneho nemate.
Clovek doufa, veri, ma nadeji, ale i on v urcite chvili bojovat prestane.

To štěkání a kňučení nechápu taky. Ale máme ho moc rádi a tak to táhnem dál. Děkuji Vám, za pochopení. Uspat ho rozhodně nedám. To ho raději budu nosit v náručí.

conaf napsal(a):
To chápu... Ale my neznáme psa kterého má paní která se ptala, nikdo z nás ho neviděl, nevíme jak na tom je, jak můžete paní říct ať ho utratí?!

Četla jste co jsem psala?
...Jarico - nejdřív veterinář. Aby zjistil, zda pes netrpí, nemá neodstranitelné bolesti. Pokud má - pak je vaší povinností, právě za ty roky, které vám dal, sebrat se, a umožnit mu důstojný odchod...

a popravdě - nemyslím si, že chápete, jak píšete, to o čem jsem psala, kdyby ano, nebudete psát to, co píšete v jiných příspěvcích. Umírání je přirozené, pochopitelně, ale když je možnost, může bytost - je fučik, zda člověk, nebo zvíře - umřít důstojně a bez toho, že u toho bude trpět.
Mám ze svého velmi blízkého okolí taky člověka, který prosil o to, aby byl jeho příšernej stav ukončen. Bohužel, člověk tu možnost nemá. Já naopak nechápu lidi, kteří nechají svého psa trápit třeba tak, že pes má osteosarkom - na hlavě a nechají mu tuhle bolestivou záležitost narůst do obludných rozměrů. Osteosarkom nemá řešení, bolí hodně, jak musela trpět ta doga, která měla hlavu 2x takovou to si vůbec nedokážu představit. A nechápu, jak to někdo dopustí. Proč teda pak-když necháme psy trápit bolestí při umírání, tak proč rovnou psy nepřestat léčit, když sice máme léky, ale nemoci jsou, byly a budou a je to přirozené? To je podle mě stejně nesmyslná logika.

Jarica napsal(a):
To štěkání a kňučení nechápu taky. Ale máme ho moc rádi a tak to táhnem dál. Děkuji Vám, za pochopení. Uspat ho rozhodně nedám. To ho raději budu nosit v náručí.

Je prima, že váš pes nemá bolesti! Snad poznáte, až je bude mít...
Ale až je bude mít, tak pevně doufám, že si rozmyslíte větu: "Uspat ho rozhodně nedám". (Tahle otázka fakt nemá nic společného s tím, že ho "raději budete nosit v náručí".)

Celkově mám z vašich reakcí pocit, že jste prostě (přes všechny zdejší příspěvky) stejně rozhodnutá nechat vašeho pejska jednou trápit, dokud se jeho organismus neutrápí k smrti, protože ho "moc milujete"...
Je mi vašeho pejska upřímně líto, nic dobrého ho zřejmě nečeká.

Žaneta kocková napsal(a):
Já mám pocit, že často lidé chtějí slyšet jen "to je strašně moc smutné, to je nám líto, vy jste takový chudááááák..." A v podstatě je nezajímá rada, co udělat.

Souhlasím s Vámi.

scylla napsal(a):
Pes vám to řekne, každé zvíře vám to řekne, když chcete naslouchat. Proč by mělo zvíře trpět až do smrti, když se jeho nemoc nedá léčit a přináší mu utrpení? Vaše pojetí lásky ke zvířatům je zvláštní.

Také myslím, že pokud má člověk se svým zvířetem hezký vztah, tak že pozná, že zvířeti je už natolik zle, že další život by byl už jen utrpením. Já to takto zažila s kocourem, který se mnou byl 12let, je to šíleně těžké, ale právě od toho jsme v tomto ohledu "něco víc" - tj. můžeme zvířeti to utrpení zkrátit.

Děkuji za názory na můj dotaz.
Veterinář mi řekl, že ho nic nebolí a jde pouze a zmatenost ztrátou zraku a sluchu.
Jíst mu chutná i když hubne. Je starý a pokud to bude možné budu ho za tu obrovskou lásku hýčkat.
Jarica

Opravdu nechci, aby jste si mysleli, že jsem chudák. Svého psa miluji a udělám všechno, aby dožil v lásce a v rámci možnosti šťastný. Zaslouží si to.

Tak nevím, ale už mě to celé připadá jako provokace nějakého nudícího se děcka. Mela pořád to samé, jak psa miluje, jak bude šťastný, když ho budou nosit v náručí... apod. místo toho, aby situaci psa řešila. Jsem přesvědčená, že každý soudný doktor by jí vysvětlil, jak to se psem je, že je to jen prodlužování trápení. A nebo by přinejmenším alespoň dal nějaké léky na bolesti, ale jak Jarica píše - doktor řekl, že ho nic nebolí, tečka. Tomu prostě nevěřím - pokud se chová tak, jak Jarica popisuje. Pár psů před smrtí jsem už totiž viděla. A v takovém věku nemůže čekat zázraky.

Myslím si, že nevíte co je to mít doopravdy rád...

Jarica napsal(a):
Myslím si, že nevíte co je to mít doopravdy rád...

Opravdu rad znamena najit v sobe silu a pomoci svemu psimu partakovi, kdyz to nejvice potrebuje...

Jarica napsal(a):
Myslím si, že nevíte co je to mít doopravdy rád...

To možná nevím, když to posuzujete takhle, ale zvířata u nás netrpí.

To Vy nevíte co je to mít doopravdy rád. Není to ani dva měsíce, co jsem musela nechat svého psa po čtrnácti letech uspat. Bylo to to nejhorší rozhodnutí, ale ne to jestli ho nechám, nebo ne. Nejsem sobecký prase abych se koukala jak trpí ani naivní, abych si myslela, že se v jeho čtrnácti letech stane zázrak a on se zmátoří. Ale nejhorší bylo sebrat sílu a říct si, dneska. Mě je nanic, ale on už se netrápí. Vy si to jednou budete vyčítat, že jste mu ze své sobeckosti nepomohla. On neknučí jen tak. Měla by jste svého psa znát natolik, že poznáte i jen malé rozdíly kdy se necítí dobře a ne si něco nalhávat. Je to těžké, je to Vaše rozhodnutí a Vy s tím budete žít. Zažila jsem to s kocourem, nechala ho léčit s nadějí, že se to povede, týden při kapačkách a je to deset let a já si to vyčítám doteď, že jsem ho trápila. Nikdo Vám nemůže říkat co máte udělat, ale zvažte jak moc ho máte ráda. To že si řeknete, budu ho nosit, mazlit a nevim co ještě, to není klidné dožití, jestliže má bolesti a trápí se. A hlavně mi nepište, že jsem svého psa neměla třeba tak ráda jako Vy svého. Měla, nejvíc jak to je jen možné. Právě proto jsem se tak rozhodla. Pesanovi přeju hodně štěstí.

Jarica napsal(a):
Myslím si, že nevíte co je to mít doopravdy rád...

Chce to nebýt sobec.

koňadra napsal(a):
Tak nevím, ale už mě to celé připadá jako provokace nějakého nudícího se děcka. Mela pořád to samé, jak psa miluje, jak bude šťastný, když ho budou nosit v náručí... apod. místo toho, aby situaci psa řešila. Jsem přesvědčená, že každý soudný doktor by jí vysvětlil, jak to se psem je, že je to jen prodlužování trápení. A nebo by přinejmenším alespoň dal nějaké léky na bolesti, ale jak Jarica píše - doktor řekl, že ho nic nebolí, tečka. Tomu prostě nevěřím - pokud se chová tak, jak Jarica popisuje. Pár psů před smrtí jsem už totiž viděla. A v takovém věku nemůže čekat zázraky.

"Koňadro", já měla po prvním přečtení podezření na provokaci, vlastně už po přečtení názvu tématu...

Navíc, jetsli se nepletu, tak "Jarica" zakládala naráz dvě témata, pak ještě o funícím buldočkovi. Ráda se budu mýlit (i když v tomto případě je to pofidérní), ale fakt přemýšlím nad provokací...

Není to provokace, jen jsem chtěla radu od toho kdo tím prošel.

Jarica napsal(a):
Není to provokace, jen jsem chtěla radu od toho kdo tím prošel.

Prošlo nás tu tím hodně lidí, ale Vy nechcete poslouchat, Vy pořád opakujete to samé.

Ještě jednou není to provokace...

Když jste tak c hytrá tak by jste to měla poznat...

Jarica napsal(a):
Když jste tak c hytrá tak by jste to měla poznat...

Vy píšete sama sobě?

Končím jste hloupá a soudíte příliš tam, kde je opovážlivost soudit vůbec. Nic nevíte

Jarica napsal(a):
Končím jste hloupá a soudíte příliš tam, kde je opovážlivost soudit vůbec. Nic nevíte

Sama jste hloupá a děláte si z lidí blázny.

Jarica napsal(a):
Není to provokace, jen jsem chtěla radu od toho kdo tím prošel.

Tak rad jste tu dostala spoustu, jenom si nejsem jistá, jestli ty příběhy a názory ostatních (patrně o mnoho zkušenějších, než jste vy) jsou k něčemu.

Nedivte se, že se zde vyskytuje podezření na to, že jde o provokaci, vaše příspěvky jsou takové napůl provokativní a napůl infantilní, navíc pořád si jedete to svoje, jako byste to tu chtěla stále rozdmýchávat... Ono, občas to tady bývá, že sem někdo hodí ožehavé téma a pak se jen blbě baví.

Nemám ráda lidí, kteří snědli moudrost světa, ale poradit umí jenom hloupost.

Jarica napsal(a):
Nemám ráda lidí, kteří snědli moudrost světa, ale poradit umí jenom hloupost.

Myslím, že rad tu máte něurekom! to že vy si pořád dokola melete svoji a nechcete ty rady slyšet, je jenom Váš problém. vy jste nejspíš čekala litování a plácání po ramenou, jak jste skvělá a úžasná a dokonalá, že se o pejska táááááák krásně staráte, i nosit ho budete. Ale ouha, sešli se tu rozumní lidé, kteří mají ke svým psům opravdový vztah, nejsou sobci a uřvánci a dokážou i nepříjemnou a bilestnou situaci řešit VE PROSPĚCH zvířete, ne své sobectví! je mi moc líto Vašeho psa! hlavně proto, že má za majitele Vás.

U svého prvního psa jsem si všimla že trpí až příliš pozdě. Dodnes si vyčítám, že jsem jeho trápení neukončila dřív. Víte, čekat teprve až pes přestane žrát a pít, tak to je hodně špatně. To už znamená že je na konci sil a umírá sám, vyčerpaný, utrápený, bolavý. Za duhový most mi jich už odešlo víc, ale žádného dalšího jsem trpět nenechala. Nesmíte myslet jen na to jak bude Vám až odejde.
Jestli ho máte opravdu ráda, tak největší dar jaký mu můžete dát je, že ho necháte v klidu usnout a odejít. A v té poslední chvilce jeho života, kdy dostane uspávací injekci musíte být s ním.

Myslím že jste magor... vašim psem bych opravdu být nechtěla. To bych sama šla na tu injekci

Jste hodná, ale já to nedokážu. Veterinář mi řekl, že až to přijde tak to poznám. Tak snad potom. Hezký den.

Jarica napsal(a):
Myslím že jste magor... vašim psem bych opravdu být nechtěla. To bych sama šla na tu injekci

Jarico, nemusite hned lidem nadavat.
Doufam, ze to opravdu poznate a vas 16ti lety slepy, hluchy, nechodici pejsek, ktery nepije a nezere a narika odejde bez zbytecneho trapeni.

Jarica je holka, která si z nás dělá blázny a možná ani žádného psa nemá. Je tak zkroušená bolestí a má ještě síly tady diskutujícím pro nic za nic nadávat a být arogantní?! A výkřiky, že by sama šla na tu injekci, jsou hodné opravdu jen rozmařilého děcka. Myslím, že je pro nás všechny ostatní normální pejskaře tato debata už jen ztrátou času.

koňadra napsal(a):
Jarica je holka, která si z nás dělá blázny a možná ani žádného psa nemá. Je tak zkroušená bolestí a má ještě síly tady diskutujícím pro nic za nic nadávat a být arogantní?! A výkřiky, že by sama šla na tu injekci, jsou hodné opravdu jen rozmařilého děcka. Myslím, že je pro nás všechny ostatní normální pejskaře tato debata už jen ztrátou času.

koňadra napsal(a):
Jarica je holka, která si z nás dělá blázny a možná ani žádného psa nemá. Je tak zkroušená bolestí a má ještě síly tady diskutujícím pro nic za nic nadávat a být arogantní?! A výkřiky, že by sama šla na tu injekci, jsou hodné opravdu jen rozmařilého děcka. Myslím, že je pro nás všechny ostatní normální pejskaře tato debata už jen ztrátou času.

Možná to ani není holka

Tahle diskuse měla pro mne i jedno positivum: i když jsme tady lidé různých názorů, na jednom tématu jsme se dokázali vzácně shodnout - a slušně. Kromě Jarici, která tímto poslala celé téma do kopru. Holt jsou prázdniny a děti se nudí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vy píšete sama sobě?

koňadra napsal(a):
Tahle diskuse měla pro mne i jedno positivum: i když jsme tady lidé různých názorů, na jednom tématu jsme se dokázali vzácně shodnout - a slušně. Kromě Jarici, která tímto poslala celé téma do kopru. Holt jsou prázdniny a děti se nudí.

Víte "Koňadro" já se trochu bojím, že nemusí jít o dítě, i když se shodneme, že názory jsou infantilní. Ale to třeba může být tím, že holt někdo má jinou stylistiku psaného projevu, anebo i jinými důvody (ty si asi domyslíte sama ). Ale o to horší mi to přijde - že vůbec nevylučuji, že Jarica je dospělák!

fikovnice napsal(a):

Že jo? Asi je chorá...

Jarica napsal(a):
Nemám ráda lidí, kteří snědli moudrost světa, ale poradit umí jenom hloupost.

Když napíšete jedinou hloupost, kterou Vám tu někdo poradil, tak se Vám veřejně omluvím!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Že jo? Asi je chorá...

Jo, ale Váš koment neměl chybu!

fikovnice napsal(a):
Jo, ale Váš koment neměl chybu!

Dík.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dík.

To já dík - pobavilo!

Nejsem děcko a mám psa který mě provázel celým smutným životem. Jsem hodně zklamána reakci, která nastala po tom, co jsem chtěla vědět. Chtěla jsem jenom... ´poradit, jestli máte někdo zkušenost s takto starým pejskem. O jednoho jsem přišli a tak snad po této zkušenosti jsem smutnější a nerozhodná a nechtěla jsem nechat odejít pejska zbytečně z tohoto světa.
Nechtěla jsem nikomu nadávat, ale nenechám se urážet, možná nedospělým děckem.
Je mi opravdu smutno.

DNES VEČER MI DRAHÝ PEJSEK ZEMŘEL.SBOHEM \ jARICA

Jarica napsal(a):
Nejsem děcko a mám psa který mě provázel celým smutným životem. Jsem hodně zklamána reakci, která nastala po tom, co jsem chtěla vědět. Chtěla jsem jenom... ´poradit, jestli máte někdo zkušenost s takto starým pejskem. O jednoho jsem přišli a tak snad po této zkušenosti jsem smutnější a nerozhodná a nechtěla jsem nechat odejít pejska zbytečně z tohoto světa.
Nechtěla jsem nikomu nadávat, ale nenechám se urážet, možná nedospělým děckem.
Je mi opravdu smutno.

DNES VEČER MI DRAHÝ PEJSEK ZEMŘEL.SBOHEM \ jARICA

Tak to je mi líto.

Jarica napsal(a):
Nejsem děcko a mám psa který mě provázel celým smutným životem. Jsem hodně zklamána reakci, která nastala po tom, co jsem chtěla vědět. Chtěla jsem jenom... ´poradit, jestli máte někdo zkušenost s takto starým pejskem. O jednoho jsem přišli a tak snad po této zkušenosti jsem smutnější a nerozhodná a nechtěla jsem nechat odejít pejska zbytečně z tohoto světa.
Nechtěla jsem nikomu nadávat, ale nenechám se urážet, možná nedospělým děckem.
Je mi opravdu smutno.

DNES VEČER MI DRAHÝ PEJSEK ZEMŘEL.SBOHEM \ jARICA

Také je mi to moc líto!
Nicméně ty reakce jste si vykoledovala sama. Ale to už je teď jedno. Snad pejsek dlouho netrpěl a Vám hodně síly ke zvládnutí těžkého období!

N e v ě ř í m v á m

Jarica napsal(a):
N e v ě ř í m v á m

To už je ovšem jen a jen Váš problém...

Jarica napsal(a):
N e v ě ř í m v á m

Btw, protože mám zvířata ráda, tak je mi líto každého zemřelého tvora, obzvláště pokud předtím mnoho let rozdával radost a lásku svým lidem.
To, jestli mi to Vy věříte nebo ne, je mi ale celkem putna!

Já nevěřím JARICI. Žádného psa nemá, dělá si z nás dobrý den a snaží se zase vynutit nějakou reakci a provokovat. Proto se ode mne žádných slov útěchy nedočká.

koňadra napsal(a):
Já nevěřím JARICI. Žádného psa nemá, dělá si z nás dobrý den a snaží se zase vynutit nějakou reakci a provokovat. Proto se ode mne žádných slov útěchy nedočká.

Je to možné. Já svá slova myslela upřímně, ale po její reakci jsem již také "vyléčená" psát jí nějaká slova útěchy.

Jarica napsal(a):
Nejsem děcko a mám psa který mě provázel celým smutným životem. Jsem hodně zklamána reakci, která nastala po tom, co jsem chtěla vědět. Chtěla jsem jenom... ´poradit, jestli máte někdo zkušenost s takto starým pejskem. O jednoho jsem přišli a tak snad po této zkušenosti jsem smutnější a nerozhodná a nechtěla jsem nechat odejít pejska zbytečně z tohoto světa.
Nechtěla jsem nikomu nadávat, ale nenechám se urážet, možná nedospělým děckem.
Je mi opravdu smutno.

DNES VEČER MI DRAHÝ PEJSEK ZEMŘEL.SBOHEM \ jARICA

Tak to je pro něj jedině dobře.Myslím, že teď už konečně máte naprostou jistotu, že ho nic nebolí.