Vrčení na lidi/psy

mishule napsal(a):
Zdravím,

zajímají mě vaše zkušenosti, co se týče vrčení psa - v případě že má například kost, ucho apod.

Stačí, abych se k ní jen přiblížila (kolikrát ani ne úmyslně) a hned vycení zuby a varuje, že tohle je její a já na to nemám sahat (dělá to i druhým psům co máme doma). Při normálním žrádle u misky to nedělá.

Pro info, mám 11 měsíční BOC, začala to dělat zhruba týden a půl nazpět.

Zajímá mě jen, jak jste to řešili vy (čím více zkušenostíúnázorů, tím lépe to asi zvládnu) - na cvičák chodíme pravidelně a včera jsem to začali ihned řešit.

Podcenili jste socializaci v raném období. Tohle zkusí skoro každé štěně. Je potřeba odkázat ihned do patřičných mezí. Na každého psa platí něco jiného.(na jednoho stačí houknout, druhého povalit, třetímu musíte dát třeba po hubě) Nelze radit bez znalostí psa a bez vidění situace. V každém případě si to na vás, jako na vůdce smečky nesmí dovolit. Zřejmě nejste vůdce smečky. Na tom zapracujte okamžitě. Pro začátek feně dávejte a zase berte dobré věci ( ucho, kost apod), sebrat, vrátit, za pět minut zopakovat. Dál by vám měl poradit někdo zkušený a při té situaci.

Možná není nutné ani povalování, ani houkání či jedna po hubě, ale bude stačit důsledné naučení povelu PUSŤ a to jako dobrovolný akt ze strany psa naučený jako výměna něčeho dobrého za něco jiného dobrého

lev napsal(a):
Podcenili jste socializaci v raném období. Tohle zkusí skoro každé štěně. Je potřeba odkázat ihned do patřičných mezí. Na každého psa platí něco jiného.(na jednoho stačí houknout, druhého povalit, třetímu musíte dát třeba po hubě) Nelze radit bez znalostí psa a bez vidění situace. V každém případě si to na vás, jako na vůdce smečky nesmí dovolit. Zřejmě nejste vůdce smečky. Na tom zapracujte okamžitě. Pro začátek feně dávejte a zase berte dobré věci ( ucho, kost apod), sebrat, vrátit, za pět minut zopakovat. Dál by vám měl poradit někdo zkušený a při té situaci.

Tohle neni o socializaci a zkusi to skoro každej mladoch či štěně a je potřeba to podle povahy psa pořešit některemu stači jen houknout a někdy je nejlepšim řešením přes držku ale takove to povalovaní a tahani za kuži na krku je k ničemu.
Ja osobně to řešim tak že bez emocí či nějakeho nasili to prostě veznu klidně, rozhodně a jasně bez váhání prostě ja jsem vudce a ja si rozhodnu kdy co chci a kdy si to veznu.dost často si se štěnatama hraju tak že jim hračku beru a přitom se snažim hrát strach a uhýbám a pokud štěně vrči či po mě jde tak ho i chválím a hru končim tak že prostě změnim chování a intonaci hlasu a věc si veznu.

lev napsal(a):
Podcenili jste socializaci v raném období. Tohle zkusí skoro každé štěně. Je potřeba odkázat ihned do patřičných mezí. Na každého psa platí něco jiného.(na jednoho stačí houknout, druhého povalit, třetímu musíte dát třeba po hubě) Nelze radit bez znalostí psa a bez vidění situace. V každém případě si to na vás, jako na vůdce smečky nesmí dovolit. Zřejmě nejste vůdce smečky. Na tom zapracujte okamžitě. Pro začátek feně dávejte a zase berte dobré věci ( ucho, kost apod), sebrat, vrátit, za pět minut zopakovat. Dál by vám měl poradit někdo zkušený a při té situaci.

Štěně je štěně a komunikuje tak, jako se svými sourozenci. Válení, řev a bití není vůbec na místě. Navíc je hloupost ohánět se vůdcovstvím ve smečce, když v tomto věku jsou štěnata hájena a i vůdce jim za učrčitých okolností přenechá svoje jídlo.

Určitě ho nebijte, nehoukejte a už vůbec ho neválejte po zemi. Klidně a sebejistě s pohrdavým komentářem to psovi vezměte, jeslti je to nutné. Odebírání a vracení věcí učí psa, že vám jde o to, co zrovna má a bude si to hlídat. Podle své povahy se jeho chování vystupňuje a pak budete v háji, nebo ho budete lámat a vrčet se bude bát. Ani jedno nestojí za to.

Akorát, že dotyčné "štěně" má 11 měsíců - čili už puboš.

A to je důvod válet ho po zemi nebo co?

lev napsal(a):
Podcenili jste socializaci v raném období. Tohle zkusí skoro každé štěně. Je potřeba odkázat ihned do patřičných mezí. Na každého psa platí něco jiného.(na jednoho stačí houknout, druhého povalit, třetímu musíte dát třeba po hubě) Nelze radit bez znalostí psa a bez vidění situace. V každém případě si to na vás, jako na vůdce smečky nesmí dovolit. Zřejmě nejste vůdce smečky. Na tom zapracujte okamžitě. Pro začátek feně dávejte a zase berte dobré věci ( ucho, kost apod), sebrat, vrátit, za pět minut zopakovat. Dál by vám měl poradit někdo zkušený a při té situaci.

Díky za příspěvek.

Osobně si sice nemyslím, že bychom podcenili socializaci (na tom se shodnu i s cvičitelkou, která ji zná od malinka), ale možná pod tím pojmem každý myslíme něco trochu jiného.

Sám píšete, že na každého psa platí něco jiné - proto se tu ptám na zkušenosti a ne konkrétní rady, protože (opět, jak sám píšete) řešíme to přímo na cvičáku s lidmi, kteří znají psa i mě dlouho.

Jinak díky za radu ohledně braní věcí. :).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Možná není nutné ani povalování, ani houkání či jedna po hubě, ale bude stačit důsledné naučení povelu PUSŤ a to jako dobrovolný akt ze strany psa naučený jako výměna něčeho dobrého za něco jiného dobrého

My povel pusť učíme od mala - hračky, (můj rukáv :D), kosti. Dřív to zvládala v pohodě, teď kolem toho jedenáctého měsíce je to horší. Vím, že dospívá a hormony dělají své (ještě ani nehárala), ale prostě odmítám, aby se mi najednou úplně zjančila a zapomněla to, co umí.

Každopádně děkuju za příspěvek, povel pusť budeme pilovat dál. :).

"pusť" ruku v ruce s přivoláním
A zkušenost ne rada - krmení z ruky.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"pusť" ruku v ruce s přivoláním
A zkušenost ne rada - krmení z ruky.

To mi doporučila i cvicitelka, ode dneška to budem praktikovat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Možná není nutné ani povalování, ani houkání či jedna po hubě, ale bude stačit důsledné naučení povelu PUSŤ a to jako dobrovolný akt ze strany psa naučený jako výměna něčeho dobrého za něco jiného dobrého

Někdy ani to prostě nestačí, to je náš případ

Nevím, jestli poradím, jak se píše, každý pes je trochu jiný ale...stejně si myslím, že je to hlavně o výchově a přístupu. Mám 7leté psy, samojeda a berňáka, psy úplně odlišné, ale obě rasy neagresivní a nekonfliktní, což je jistě výhoda. Nikdy jsem s nima jídlo neřešila, nedramatizovala. Byla to dvě štěnda, takže jsem je musela naučit, že každý si jí svou misku metr od sebe a do druhého se nestará, až se najedli, klidně si misky vzájemně překontrolovali. Každý dostal svoji kostičku, svůj pamlsek atd., měli jistotu, že to tak je, že panička nikdy nedá jen jednomu a neošidí druhého, stejně tak, když dávám pamlsky cizím pejskům ví, že kdykoliv chtějí, dostanou taky(oni venku většinou nechtějí) Takže se nenaučili žárlení ani na sebe, ani na cizí psy. Do misek jsem jim běžně přidávala, nebo pohodila nějakou dobrotku navíc, nebo tam strčila ruku, když jsem to potřebovala promíchnout. Vždycky nenuceně, bez povelů, prostě nic se neděje, je to normální většinou se slovy: Berrynku ukaž, já ti to míchnu, přidržím misku" či tak něco. Vzít psu kost, není buzerace, ale někdy i nutnost. Pokud dám dvě vepřevé nožky, načež jeden pes kousne dvakrát a nechá ji ležet, kdežto druhý zpráská svoji a už má v hubě tu druhou..je nutné mu ji vzít, protože mám zkušenost, že by se zacpal. Opět bez emocí, jdu za psem a řeknu mu stejným způsobem, jako s nima běžně mluvím, tedy šišlám a ňuňám ukaž, to je kostička druhého pejska, ty už jsi svoji spapal" kost vezmu. Nikdy se mi nestalo, že by po mě zavrčel či vystartoval. Je pravdou, že já se tedy nezaleknu a měl by letecký den možná to ze mne vycítí, protože mí psi ví, že já nediskutuju a jak řeknu, tak to i bude. Samojed má hlídání si kostí a vrčení a poštěkávání u toho(hlavně aby tím prudil berňáka) jako svůj sport Jdu za ním:, budeš to papat nebo ne? Jestli jo, tak to sněz a neotravuj, jinak ti kost vemu" Jdu se podívat, jak jí berňák, vrátím se a samojed pořád nad kostma jen povrkává., Nechceš, tak kosti beru" Sehnu se, vemu, odnesu a nehnu brvou. Nebo se nám stane, že dám tři kůstky a na jednu psu sedne vosa, takže si toho třeba všimnu, když už ji chce vzít do huby, zařvu:, pozor vosa" skočím a kost seberu. Pokud bych se bála, že po mě bude startovat a řešila to, budu mít pořát pobodaného psa. Myslím, že pes časem pochopí, že panička dělá všechno co dělá, jen pro jeho dobro.. .
Takže: na zavrčícího psa bych rázně houkla, odkázala ho na místo a kost zabavila. Pokud mu jindy půjdu brát kost, vezmu si něco mnohem voňavějšího(třeba kus špeku) a jak už se psalo, vyměním. Se slovy: ukaž vemu si kostičku, podívej co mám za dobrotku...nastrčím a současně vemu kost. Pak si ji držím aby to viděl, manipuluji s ní, třeba z ní jako by obírám trávu, klidně to i komentuju, že ji očistím a vrátím...pokud je pes v klidu, řeknu, hodný pejsek, kostička v pořádku, tady ji máš" a v klidu mu ji vrátím, papej". Už ho samozřejmě neotravuju, to už by byla opravdu zbytečná buzerace Pokud v klidu nebude, tak ho něčím odpoveluju, aby se cvičením zklidnil a dám mu ji na konec cvičení, za odměnu. Možná to není velkokynologické mi to fungovalo u každého psa, co jsme měli.

lev napsal(a):
Akorát, že dotyčné "štěně" má 11 měsíců - čili už puboš.

Scylla
když v tomto věku jsou štěnata hájena a i vůdce jim za učrčitých okolností přenechá svoje jídlo.

Pro divoženka:

Díky za vyčerpávající příspěvek (raději nedávám citaci, jak je to dlouhé :D)

Jak jste popisovala o tom, že normálně vezmete, neděláte drama, promícháte misku... to všechno právě u nás taky fungovalo v rámci mezí. Minimálně jsme byly na dobré cestě. Do misky jsem mohla hrábnout (do dneška můžu) jak chci, kost mi za výměnu taky dala, ač po kratším uvažování.

Dneska ale vrčí jen když se přiblížím na metr od ní - jdu se mrknout z okna apod. (má tam pelíšek).

Ale třeba včera mi tu svojí ožužlanou kost dala bez problému - kost jsem vzala do ruky, pustila ji, byla pochválena, kost jsem vrátila a dobrý. O půl hodiny ukradla suchou housku a zas vrčela.

Každopádně díky za radu na konci, zkusím to prvně tímhle vaším způsobem, mám pocit, že u té mojí střelené BOC by "pár facek" udělalo víc škody než užitku.

mishule napsal(a):
Pro divoženka:

Díky za vyčerpávající příspěvek (raději nedávám citaci, jak je to dlouhé :D)

Jak jste popisovala o tom, že normálně vezmete, neděláte drama, promícháte misku... to všechno právě u nás taky fungovalo v rámci mezí. Minimálně jsme byly na dobré cestě. Do misky jsem mohla hrábnout (do dneška můžu) jak chci, kost mi za výměnu taky dala, ač po kratším uvažování.

Dneska ale vrčí jen když se přiblížím na metr od ní - jdu se mrknout z okna apod. (má tam pelíšek).

Ale třeba včera mi tu svojí ožužlanou kost dala bez problému - kost jsem vzala do ruky, pustila ji, byla pochválena, kost jsem vrátila a dobrý. O půl hodiny ukradla suchou housku a zas vrčela.

Každopádně díky za radu na konci, zkusím to prvně tímhle vaším způsobem, mám pocit, že u té mojí střelené BOC by "pár facek" udělalo víc škody než užitku.

Mne jeste napadlo ji s tou kosti nenechavat osamote, ale drzet jí ji.

To nebylo vsechno psala jsem toho milion co mi zafungovalo, a prispevek se nenacetl ach jo, jdu krmit dravou zver.

Lexaurin napsal(a):
Mne jeste napadlo ji s tou kosti nenechavat osamote, ale drzet jí ji.

Také jsem nad tím přemýšlela.

Každopádně včera na mě zavrčela, tak jsme na ni houkla, fenka se stáhla zpět na pelech, takže jsem došla pro pamlsek a nabídla jí výměnu - ta proběhla úplně bez problému.

Dneska ráno běžela s kostí na zahradu, což se mi nelíbilo (nechci, aby je válela v bordelu), tudíž jsem na ni zavolala, zastavila, kost vzala (bez jediného zavrčení), pustila ven a fenka si po kosti ani nezdechla.

Takže jsem ráda, že alespoň malý pokrok.

Všem děkuju za tipy, budeme trénovat dál. :).

Vrčí, lebo sa bojí, že jej žrádlo ukradnete, a tým, že jej ho zoberiete, v nej tento strach len utvrdíte. Ono zakazovať vrčanie v akejkoľvek forme nie je práve najšťastnejšie riešenie, nie je to zvukový prejav vyhradený len pre ultra vodcu svorky (aj keď o tom, či psy považujú človeka za vodcu svorky, teda rovnaký živočíšny druh, by sa dalo diskutovať, aj keď to je na inú diskusiu...), ale niečo ako druhý stupeň varovania - prvé signály ako olizovanie, odvracanie pohľadu človek väčšinou prehliadne, preto sa pes uchýli k druhému, vrčaniu, a keď nezaberie to, chňapne - čo tiež nie je pokus "prevziať vedenie nad svorkou", ale posledná zúfalá obrana. Keď človek psovi vrčanie zakáže, zakáže mu tento komunikačný prostriedok, no neodstráni príčinu. Z pohľadu psa - pes sa bojí, že mu kosť zoberieme, na človeka zavrčí, ten naňho nakričí/udrie ho, plus mu kosť skutočne zoberie - to ho fakt neupokojí, len ho naučí, že jeho strach má opodstatnenie a nesmie prejaviť nesúhlas, inak bude potrestaný. V najhoršom prípade sa stane, že pes vo vypätej situácii na človeka nezavrčí, lebo vie, že to má zakázané, no rovno prejde k vyššiemu stupňu varovania, k uhryznutiu, a majiteľ sa bude čudovať nad tým, prečo to pes urobil "z ničoho nič, veď predtým ani nezavrčal".

Lepšie je ukázať jej, že prítomnosť vašich rúk v okolí misky/žrádla je dobrým znamením, zakaždým do misky niečo prihodiť, kŕmiť ju z ruky, naučiť ju povel Pusť tak, aby chápala, čo po nej chceme a že keď sa jedla vzdá, vráti sa jej s pamlskom navyše, v resp. ho vymení za niečo lákavejšie...

Čiže za mňa - trestať určite nie :).

Vanee napsal(a):
Vrčí, lebo sa bojí, že jej žrádlo ukradnete, a tým, že jej ho zoberiete, v nej tento strach len utvrdíte. Ono zakazovať vrčanie v akejkoľvek forme nie je práve najšťastnejšie riešenie, nie je to zvukový prejav vyhradený len pre ultra vodcu svorky (aj keď o tom, či psy považujú človeka za vodcu svorky, teda rovnaký živočíšny druh, by sa dalo diskutovať, aj keď to je na inú diskusiu...), ale niečo ako druhý stupeň varovania - prvé signály ako olizovanie, odvracanie pohľadu človek väčšinou prehliadne, preto sa pes uchýli k druhému, vrčaniu, a keď nezaberie to, chňapne - čo tiež nie je pokus "prevziať vedenie nad svorkou", ale posledná zúfalá obrana. Keď človek psovi vrčanie zakáže, zakáže mu tento komunikačný prostriedok, no neodstráni príčinu. Z pohľadu psa - pes sa bojí, že mu kosť zoberieme, na človeka zavrčí, ten naňho nakričí/udrie ho, plus mu kosť skutočne zoberie - to ho fakt neupokojí, len ho naučí, že jeho strach má opodstatnenie a nesmie prejaviť nesúhlas, inak bude potrestaný. V najhoršom prípade sa stane, že pes vo vypätej situácii na človeka nezavrčí, lebo vie, že to má zakázané, no rovno prejde k vyššiemu stupňu varovania, k uhryznutiu, a majiteľ sa bude čudovať nad tým, prečo to pes urobil "z ničoho nič, veď predtým ani nezavrčal".

Lepšie je ukázať jej, že prítomnosť vašich rúk v okolí misky/žrádla je dobrým znamením, zakaždým do misky niečo prihodiť, kŕmiť ju z ruky, naučiť ju povel Pusť tak, aby chápala, čo po nej chceme a že keď sa jedla vzdá, vráti sa jej s pamlskom navyše, v resp. ho vymení za niečo lákavejšie...

Čiže za mňa - trestať určite nie :).

Díky za příspěvek, zatím jsem se k nějakému násilí uchýlit nemusela, zatím se osvědčuje právě povel pusť, maximálně houknu "Fuj!" nebo "Nesmíš" ve chvíli, kdy mi startuje po ruce. Jinak za pamlsek vymění úplně všechno, snad i svoji duši by za něj dala, tudíž vezmu pamlsek, řeknu pusť, nabídnu pamlsek a ona kost (hadr, ručník, cokoli) pustí.

Jinak ruce v misce jí vůbec nevadí, s tím nemá problém už dlouho. Co jsem si ale všimla, tak tendence vrčet a bránit si kosti apod. pouze u sebe na pelíšku, setkali jste s s tím někdo?

Chápu, že pelíšek je její místo na odpočinek a leží tam hlavně ve chvíli, kdy chce mít klid, ale hold kolem ní musíme procházet, jinak se to nedá.

Vanee napsal(a):
Vrčí, lebo sa bojí, že jej žrádlo ukradnete, a tým, že jej ho zoberiete, v nej tento strach len utvrdíte. Ono zakazovať vrčanie v akejkoľvek forme nie je práve najšťastnejšie riešenie, nie je to zvukový prejav vyhradený len pre ultra vodcu svorky (aj keď o tom, či psy považujú človeka za vodcu svorky, teda rovnaký živočíšny druh, by sa dalo diskutovať, aj keď to je na inú diskusiu...), ale niečo ako druhý stupeň varovania - prvé signály ako olizovanie, odvracanie pohľadu človek väčšinou prehliadne, preto sa pes uchýli k druhému, vrčaniu, a keď nezaberie to, chňapne - čo tiež nie je pokus "prevziať vedenie nad svorkou", ale posledná zúfalá obrana. Keď človek psovi vrčanie zakáže, zakáže mu tento komunikačný prostriedok, no neodstráni príčinu. Z pohľadu psa - pes sa bojí, že mu kosť zoberieme, na človeka zavrčí, ten naňho nakričí/udrie ho, plus mu kosť skutočne zoberie - to ho fakt neupokojí, len ho naučí, že jeho strach má opodstatnenie a nesmie prejaviť nesúhlas, inak bude potrestaný. V najhoršom prípade sa stane, že pes vo vypätej situácii na človeka nezavrčí, lebo vie, že to má zakázané, no rovno prejde k vyššiemu stupňu varovania, k uhryznutiu, a majiteľ sa bude čudovať nad tým, prečo to pes urobil "z ničoho nič, veď predtým ani nezavrčal".

Lepšie je ukázať jej, že prítomnosť vašich rúk v okolí misky/žrádla je dobrým znamením, zakaždým do misky niečo prihodiť, kŕmiť ju z ruky, naučiť ju povel Pusť tak, aby chápala, čo po nej chceme a že keď sa jedla vzdá, vráti sa jej s pamlskom navyše, v resp. ho vymení za niečo lákavejšie...

Čiže za mňa - trestať určite nie :).

Můj minulý pes byl zlatý, nikdy na mě nevrčel ( zavrčel na mě jednou, když se spletl a okamžitě se styděl a omlouval ). Vrčel ale na malou vnučku, když u mě bývala na návštěvě. Ne kdykoliv se přiblížila, jen v době chystání jídla a v kuchyni. Mockrát jsem slyšela, to kdyby pes udělal, dostal by takovou čočku, jednou jí pokouše...Já to respektovala, když jsem chystala psům misky, vnučka do kuchyně nesměla ( i ve 2-3 letech to chápala ), nebo jsem ji přes kritické místo ( úzký prostor kolem misek ) přenesla ke stolu. Vyplatilo se to, nikdy na žádné dítě nezaútočil, venku ho vnučka mohla vodit na vodítku, hrát si s ním. I po kuchyni, kolem misek mohla běhat, jen zvečera při krmení pro ni kuchyň byla zakázaná.

Mishule, nečetla jsem diskuzi, tak se přiznám, že nevím, co všechno už tu padlo a pochopitelně ani jak silné jsou reakce vaší fenky. Jak je psáno v posledním příspěvku, skutečně netrestat, nekřičet. Naopak psa naučit, že opravdu o nic nejde. Začala bych s tím, že bych si prostě sedla v počátcích úplně jinde než u toho pelíšku, který je jejím zázemím. v ruce měla to u čeho pes takto reaguje, ale vybrala bych to, kde nereaguje tak intenzivně. - tedy předpokládám že třeba ten hadr, ručník. nabídnu hru - potahám se, v klidu řeknu pusť, hru ukončím, psa klidně pohladím, pochválím, pomazlím, s předmětem vstanu, pak mu ho klidně vrátím a pošlu ho i na ten pelíšek. po chvilce si ho zavolám, aby mi to přinesl - zase sedím.pohrajeme, potaháme, končím pomazlením. A pak tohle stejné udělám u pelíšku - s tím, že zpočátku dodržím vzdálenost, kterou pes akceptuje a nebere ji jako "tlak". Až zvládne v poho situace, že procházíme, sedíme, stojíme u pelíšku, přejdeme na ty zajímavější věci. až se dostanete k uchu, či kosti Začněte stejně, s tím, že ucho kost, budete -sedící jinde než je pelíšek - mít prostě v ruce a necháte psa věc ožužlávat. Pak v klidu říct třeba počkej, moment, ukaž co to máš za krásu? něco prostě normálně komunikativního, věc si na malinkou chvíli vzít a zcela nekynologicky :D :D věc obdivovat (klidným, hlubším, tišším hlasem, jak když mu říkáte klidnou pochvalu -ne takové ty agijásavky, potřebujeme psa hlasem uklidnit), jak krásnou úžasnou a nejkrásnější kost ten pes má a jak von je sám taky tím pádem úplně úžasnej a blablabla... :D :D a obratem mu ji zase vrátit. V klidu, na psa netlačit. Nechala bych ho -bude-li chtít - poodejít klidně i jinam v místnosti, ale ještě ne k tomu pelíšku (takže být v jiné mistnosti a zavřít předtím dveře Setrvá-li u mne, tak paráda. A takhle se s těmi předměti propracovat k tomu, že psa doveduku k tomu když mu řeknu, pojď mi to ukázat, co to mááÁÁš?, že prostě sám přijde a ukáže, naopak bude chtít klidně, abych mu tu kost přidržela, protože ona se pak mnohem líp kouše, když je velká. No a pak se přemísťovat k tomu pelíšku s tím, že tam třeba sedím, čtu si, nebo stojím a "píšu SMS", projdu s prachovkou utřít prach okolo... Prostě v drobných krocích a různých variacích psu ukázat, že opravdu o nic nejde, on o nic nepřijde a může být v klidu. Musí získat jistotu že o majetek nepřijde, zatím má spíš o majetek strach. Netlačit, nestlačit, postupovat tak, jak to pes zvládne, pokud nezvládnu, tak klasické vrácení se do místa, kde nám to šlo. Pokud tak reaguje úplně na všechny, tak musí začít ten, kdo je její páníček největší. Až zvládne jeho, přijdou na řadu ostatní. S tím, že pak jde vše už pochopitelně mnohem rychleji, jde opravdu jen o to ukázat psu, že to, že jde někdo kolem neznamená, že ho o něco připraví.

Zrzavci napsal(a):
Mishule, nečetla jsem diskuzi, tak se přiznám, že nevím, co všechno už tu padlo a pochopitelně ani jak silné jsou reakce vaší fenky. Jak je psáno v posledním příspěvku, skutečně netrestat, nekřičet. Naopak psa naučit, že opravdu o nic nejde. Začala bych s tím, že bych si prostě sedla v počátcích úplně jinde než u toho pelíšku, který je jejím zázemím. v ruce měla to u čeho pes takto reaguje, ale vybrala bych to, kde nereaguje tak intenzivně. - tedy předpokládám že třeba ten hadr, ručník. nabídnu hru - potahám se, v klidu řeknu pusť, hru ukončím, psa klidně pohladím, pochválím, pomazlím, s předmětem vstanu, pak mu ho klidně vrátím a pošlu ho i na ten pelíšek. po chvilce si ho zavolám, aby mi to přinesl - zase sedím.pohrajeme, potaháme, končím pomazlením. A pak tohle stejné udělám u pelíšku - s tím, že zpočátku dodržím vzdálenost, kterou pes akceptuje a nebere ji jako "tlak". Až zvládne v poho situace, že procházíme, sedíme, stojíme u pelíšku, přejdeme na ty zajímavější věci. až se dostanete k uchu, či kosti Začněte stejně, s tím, že ucho kost, budete -sedící jinde než je pelíšek - mít prostě v ruce a necháte psa věc ožužlávat. Pak v klidu říct třeba počkej, moment, ukaž co to máš za krásu? něco prostě normálně komunikativního, věc si na malinkou chvíli vzít a zcela nekynologicky :D :D věc obdivovat (klidným, hlubším, tišším hlasem, jak když mu říkáte klidnou pochvalu -ne takové ty agijásavky, potřebujeme psa hlasem uklidnit), jak krásnou úžasnou a nejkrásnější kost ten pes má a jak von je sám taky tím pádem úplně úžasnej a blablabla... :D :D a obratem mu ji zase vrátit. V klidu, na psa netlačit. Nechala bych ho -bude-li chtít - poodejít klidně i jinam v místnosti, ale ještě ne k tomu pelíšku (takže být v jiné mistnosti a zavřít předtím dveře Setrvá-li u mne, tak paráda. A takhle se s těmi předměti propracovat k tomu, že psa doveduku k tomu když mu řeknu, pojď mi to ukázat, co to mááÁÁš?, že prostě sám přijde a ukáže, naopak bude chtít klidně, abych mu tu kost přidržela, protože ona se pak mnohem líp kouše, když je velká. No a pak se přemísťovat k tomu pelíšku s tím, že tam třeba sedím, čtu si, nebo stojím a "píšu SMS", projdu s prachovkou utřít prach okolo... Prostě v drobných krocích a různých variacích psu ukázat, že opravdu o nic nejde, on o nic nepřijde a může být v klidu. Musí získat jistotu že o majetek nepřijde, zatím má spíš o majetek strach. Netlačit, nestlačit, postupovat tak, jak to pes zvládne, pokud nezvládnu, tak klasické vrácení se do místa, kde nám to šlo. Pokud tak reaguje úplně na všechny, tak musí začít ten, kdo je její páníček největší. Až zvládne jeho, přijdou na řadu ostatní. S tím, že pak jde vše už pochopitelně mnohem rychleji, jde opravdu jen o to ukázat psu, že to, že jde někdo kolem neznamená, že ho o něco připraví.

Děkuju moc za příspěvek. :)

Vyzkoušíme to a snad se nám nějak podaří skloubit ty všechny bezva zkušenosti od lidí + rady ze cvičáku. Primárně je to ale pořád dokola to samé, prakticky to, co jste psala Vy.

Zajímavé ale je, že si to dovolí pouze na mě (já jsem páníčka), ale třeba na taťku zavrčela asi dvakrát v životě a to jako opravdu pitomé štěndo. Mamině zase kost nosí, aby jí ji držela a ona ji mohla žužlat. Přitom já si nejsem vědoma, že bych jí kost nebo jiné žrádlo někdy sebrala a nevrátila. Maximálně jsem kost uklidila když o ni ztratila zájem, vždycky jsem si dávala pozor na to, abych její důvěru nějak nepodkopala.

Každopádně nám přivezli krabici nových pamlsků, tak můžeme trénovat.

mishule napsal(a):
Děkuju moc za příspěvek. :)

Vyzkoušíme to a snad se nám nějak podaří skloubit ty všechny bezva zkušenosti od lidí + rady ze cvičáku. Primárně je to ale pořád dokola to samé, prakticky to, co jste psala Vy.

Zajímavé ale je, že si to dovolí pouze na mě (já jsem páníčka), ale třeba na taťku zavrčela asi dvakrát v životě a to jako opravdu pitomé štěndo. Mamině zase kost nosí, aby jí ji držela a ona ji mohla žužlat. Přitom já si nejsem vědoma, že bych jí kost nebo jiné žrádlo někdy sebrala a nevrátila. Maximálně jsem kost uklidila když o ni ztratila zájem, vždycky jsem si dávala pozor na to, abych její důvěru nějak nepodkopala.

Každopádně nám přivezli krabici nových pamlsků, tak můžeme trénovat.

Asi Vás nebere.

mishule napsal(a):
Děkuju moc za příspěvek. :)

Vyzkoušíme to a snad se nám nějak podaří skloubit ty všechny bezva zkušenosti od lidí + rady ze cvičáku. Primárně je to ale pořád dokola to samé, prakticky to, co jste psala Vy.

Zajímavé ale je, že si to dovolí pouze na mě (já jsem páníčka), ale třeba na taťku zavrčela asi dvakrát v životě a to jako opravdu pitomé štěndo. Mamině zase kost nosí, aby jí ji držela a ona ji mohla žužlat. Přitom já si nejsem vědoma, že bych jí kost nebo jiné žrádlo někdy sebrala a nevrátila. Maximálně jsem kost uklidila když o ni ztratila zájem, vždycky jsem si dávala pozor na to, abych její důvěru nějak nepodkopala.

Každopádně nám přivezli krabici nových pamlsků, tak můžeme trénovat.

No vidíte - mamce kost přinese, aby ji ji podržela, má k ní důvěru a k tomu se musíte dopracovat - chyba (snad se nebudete zlobit?) je na vaší straně vysílače, ne u pesana. Zaprvé - netlačit, netlačit, netlačit, zadruhé ani nepovelovat - pes musí získat důvěru.

Ad to podkopání důvěry- včera s kostí chtěla vyběhnout na zahradu - měla nějaký záměr, vy jste ji zavolala, kost jí sebrala... ne ve špatném, vím, ale ona o ni přišla. Proč by si ji nemohla žouželit venku na zahradě? Je to pes, bude pro něj i normální si kost zahrabat a po půl roce si tu hnusobu, coby největší lahůdku vynajít a užít si ji. Dejte jí prostor být psem

Ještě poznámka - i v tom co jsem psala já jako návod platí pořád - nic se nemá přehánět, takže s citem. Nesoustřeďte se tak na to, aby pes nezavrčel, ale abyste obě byly v pohodičce, a hlavně ABY ONA POCHOPILA A VNÍMALA to, že fakt o nic nejde.

Náš mladej - kost či jinou úžasnost - na požádání ochotně přinese, já mu "zaoibdivuju" co že to má a obratem vrátím - tedy ví, že o nic nepřijd a naopak s tím začne u mě kravit, abychom se honili, nadhazuje si to nad hlavu, položí na zem, jako návnadu, vybízí ke hře. Ovšem jde-li kolem naše starší fenka, to se s kostí klidí, páč tam ví, že tohle pravidlo, že o to nepřijde, prostě neplatí. že když se nebude chvíli dívat, tak fuuu a kostéčka je fuč. U obou psů mám učen povel NENÍ TVOJE - aby si navzájem nečórkařili. Nicméně, když si hlodají - právě na té zahradě , jsou si tam jen za psí jednotku a fungují si po psím a on ví, že když to nechá položený, ona si to klidně - z pozice fenky, staré fenky, jeho vychovatelky - vezme, takže to se z její příromnosti uklidí někam a kdyby ona šla kolem "výstražně si zahučí" (což jí je šumák :D, stejně jako by mělo být vám , on jí prostě řekl, nech mě být, ona se otočí a jde pryč., zatímco on odběhne na druhou stranu.

Zrzavci napsal(a):
No vidíte - mamce kost přinese, aby ji ji podržela, má k ní důvěru a k tomu se musíte dopracovat - chyba (snad se nebudete zlobit?) je na vaší straně vysílače, ne u pesana. Zaprvé - netlačit, netlačit, netlačit, zadruhé ani nepovelovat - pes musí získat důvěru.

Ad to podkopání důvěry- včera s kostí chtěla vyběhnout na zahradu - měla nějaký záměr, vy jste ji zavolala, kost jí sebrala... ne ve špatném, vím, ale ona o ni přišla. Proč by si ji nemohla žouželit venku na zahradě? Je to pes, bude pro něj i normální si kost zahrabat a po půl roce si tu hnusobu, coby největší lahůdku vynajít a užít si ji. Dejte jí prostor být psem

Ještě poznámka - i v tom co jsem psala já jako návod platí pořád - nic se nemá přehánět, takže s citem. Nesoustřeďte se tak na to, aby pes nezavrčel, ale abyste obě byly v pohodičce, a hlavně ABY ONA POCHOPILA A VNÍMALA to, že fakt o nic nejde.

Náš mladej - kost či jinou úžasnost - na požádání ochotně přinese, já mu "zaoibdivuju" co že to má a obratem vrátím - tedy ví, že o nic nepřijd a naopak s tím začne u mě kravit, abychom se honili, nadhazuje si to nad hlavu, položí na zem, jako návnadu, vybízí ke hře. Ovšem jde-li kolem naše starší fenka, to se s kostí klidí, páč tam ví, že tohle pravidlo, že o to nepřijde, prostě neplatí. že když se nebude chvíli dívat, tak fuuu a kostéčka je fuč. U obou psů mám učen povel NENÍ TVOJE - aby si navzájem nečórkařili. Nicméně, když si hlodají - právě na té zahradě , jsou si tam jen za psí jednotku a fungují si po psím a on ví, že když to nechá položený, ona si to klidně - z pozice fenky, staré fenky, jeho vychovatelky - vezme, takže to se z její příromnosti uklidí někam a kdyby ona šla kolem "výstražně si zahučí" (což jí je šumák :D, stejně jako by mělo být vám , on jí prostě řekl, nech mě být, ona se otočí a jde pryč., zatímco on odběhne na druhou stranu.

Zlobit se nebudu, na rozdíl od některých jiných totiž napíšete problém i řešení. Děkuji. :)

Budeme pomalu trénovat a "získávat" důvěru co se bašty týče. Ve všem ostatním si troufnu tvrdit mi věří 100% (s hadry/míčky/bordelem utíká spíš hravě a chce se honit), kromě tohohle spolu máme opravdu bezva super vztah (do teď jsme měly, dřív tenhle problém nebyl, až zhruba od toho 10. měsíce), je poslušná, mě jako jedinou poslechne na slovo, co se týče základní poslušnosti, tak musíme zvládnout i tohle. Jak se to říká, když se chce, jde to... :)

Ještě jednou děkuju a mimochodem, taky musíte mít doma správného blázna.

Naprostý souhlas jak to napsala Zrzavci. Popsala přesně to, jak to děláme i my, jen já nejsem taková spisovatelka a na polovinu věcí si u toho smolení nevzpomenu. Ale nemá to chybu Hlavně to, zaobdivuju" mne dostalo, že také dělá na to jsem taky zapomněla. Taky když jim dám velké kosti tak je chodím kontrolovat, jak hlodají a také říkám:, ukaž, no ty máš krásnou kostečku a koukni, tady na té straně máš masinka víc" pohladím ho, kost mu vemu a přistrčím tím lepším koncem. Samojed s ní taky radši blbne a chce se honit, než by hlodal

mishule napsal(a):
Zlobit se nebudu, na rozdíl od některých jiných totiž napíšete problém i řešení. Děkuji. :)

Budeme pomalu trénovat a "získávat" důvěru co se bašty týče. Ve všem ostatním si troufnu tvrdit mi věří 100% (s hadry/míčky/bordelem utíká spíš hravě a chce se honit), kromě tohohle spolu máme opravdu bezva super vztah (do teď jsme měly, dřív tenhle problém nebyl, až zhruba od toho 10. měsíce), je poslušná, mě jako jedinou poslechne na slovo, co se týče základní poslušnosti, tak musíme zvládnout i tohle. Jak se to říká, když se chce, jde to... :)

Ještě jednou děkuju a mimochodem, taky musíte mít doma správného blázna.

Tak se do toho pusťe. Jen ještě jednou zdůrazním s citem, neberte to moc jako trénink, ale spíš hledání cesty, jak spolu komunikovat, jo? To vás nebude tolik tlačit do toho "tlačení na pilu" Jak tu bylo psáno, vrčení je způsob komunikace - i proto jsem tu vypisovala situaci jak probíhá mezi dvěma psy a že ten druhý se z toho nepo..., prostě akceptuje, že ten druhý mu řekl, nech mě být. Pokud by neakceptoval, tak buď jsem tam od toho já, abych řekla, to Není tvoje a vysmahni, dej tomu druhému pokoj (to stejné platí pro fenku, nejen pro něj) a nebo je zcela přirozené, že když mu ten druhý leze do zelí, že se i ten nejposlednější ve smečce má právo ozvat. Já tím nechci říct, že si psi na nás můžou otvírat kušnu (nesnáším rozcapence, kteří citýrují celou rodinu), ale jen, že nesmíme brát psům možnost s námi komunikovat po psím, protože lidsky oni neumí

Ano náš mladej je šašek a poděs , ale to jsou všichni zrzavci. Jen pro vaše uklidnění - jako štěndo měl taky - ale zcela logicky právě - tendenci se s pokladem před námi zašít a "obávat se". Právě proto jsem ho cíleně učila, že i když mi to půjčí, tak je to v poho a naopak já tu věc ještě rozpohybuju (hozením, šmrdláním po zemi - což jsem vám zapomněla napsat , že to se tady dá použít a ! další důležitá věc - tedy dvě! Za první - určitě bych to "odebrání" neudělala hned, jak to něco dám, ale nechala psu nejdřív prostor, si tu věc trochu užít a hlavně neopakovat xkrát za sebou.
Ad to rozpohybování - mlaďas naprosto miluje, když mu poté, co si kus kosti ohlodá nabídnu právě hru s ní, tedy honičky a to, že mu to mrsknu při zemi a on to může lovit.

Zrzavci: Určitě nebudeme tlačit na pilu, ale budeme "trénovat" po krůčkách, pomalu a bez nějakého extra nátlaku. Bailey je opravdu rychle učenlivý pes, takže snad to bude platit i v chápání tohohle. Přeci jen, oddychnu si já i ona. :)

Trpělivosti jsem se naučila až díky ní, takže snad nic neuspěcháme.

Ale to hozením po zemi není špatný nápad, ač mám pastevce, tak hrozně ráda loví (ne srnky samozřejmě), takže snad k tomu přidáme formu hry i takhle. :)

Ještě jednou díky.

Divoženka: Teď jste mě pobavila už vidím sebe, jak psovi chválím špinavou hnusnou kost a doma na mě zas koukají jak na pako z Bohnic, co to jako dělám

mishule napsal(a):
Zrzavci: Určitě nebudeme tlačit na pilu, ale budeme "trénovat" po krůčkách, pomalu a bez nějakého extra nátlaku. Bailey je opravdu rychle učenlivý pes, takže snad to bude platit i v chápání tohohle. Přeci jen, oddychnu si já i ona. :)

Trpělivosti jsem se naučila až díky ní, takže snad nic neuspěcháme.

Ale to hozením po zemi není špatný nápad, ač mám pastevce, tak hrozně ráda loví (ne srnky samozřejmě), takže snad k tomu přidáme formu hry i takhle. :)

Ještě jednou díky.

Divoženka: Teď jste mě pobavila už vidím sebe, jak psovi chválím špinavou hnusnou kost a doma na mě zas koukají jak na pako z Bohnic, co to jako dělám

Tak já držím palce, ať se zadaří. Je to takovej fajn pocit, když vám zvíře takhle důvěřuje. Mně to udělalo velkou radost u naší útulkové fenky. Zpočátku si taky "bránila" kosti - misku s jídlem ne, ale syrové kosti jo, ale byl to jen signál nejistoty. když pak právě sama přišla, abych jí kost podržela, byla to pro mě hrozně velká pocta POtřebovala jen čas se u nás usadit - ten dostala, dostala prostor a viděla, že od nás přichází jen dobrý věci.

Ad ty hnusný špianvý kosti - heh, víte jaká je to alel psí úžasnost? :D Nedávno mě pobavil právě náš mladej, kterej šel a položil odpornou ohlodaninu na práh, mezi dveře.A čekal. To pochopitelně nedalo starší fence, zvedlo jí to z pelíšku a šla. A na to on čekal, nutně potřeboval ten kuchyňskej pelíšek pro sebe, takže se tam prosmýknul, obsadil území a nechal jí, ať si užije tu úžasnost.

Zrzavci napsal(a):
Tak já držím palce, ať se zadaří. Je to takovej fajn pocit, když vám zvíře takhle důvěřuje. Mně to udělalo velkou radost u naší útulkové fenky. Zpočátku si taky "bránila" kosti - misku s jídlem ne, ale syrové kosti jo, ale byl to jen signál nejistoty. když pak právě sama přišla, abych jí kost podržela, byla to pro mě hrozně velká pocta POtřebovala jen čas se u nás usadit - ten dostala, dostala prostor a viděla, že od nás přichází jen dobrý věci.

Ad ty hnusný špianvý kosti - heh, víte jaká je to alel psí úžasnost? :D Nedávno mě pobavil právě náš mladej, kterej šel a položil odpornou ohlodaninu na práh, mezi dveře.A čekal. To pochopitelně nedalo starší fence, zvedlo jí to z pelíšku a šla. A na to on čekal, nutně potřeboval ten kuchyňskej pelíšek pro sebe, takže se tam prosmýknul, obsadil území a nechal jí, ať si užije tu úžasnost.

Vyčůraný jak mraky! :D

No ta moje minule vytáhla netuším kde špinavou morkovou kost, pomalu prolezlou plísněmi a bůh ví čím, podle mě ji někde zahrabal ještě minulý pes a tenhle průkopník ji našel.

No měla z toho strašnou radost, běhala s ní, všem ji ukazovala, ale nedala ji.

Já jsem na tohle teď ostražitější, nedávno měla zánět ve střevech, tudíž ještě stále hlídáme co a kde žere a aby to nebylo něco extra špinavého, oslizlého.

mishule napsal(a):
Vyčůraný jak mraky! :D

No ta moje minule vytáhla netuším kde špinavou morkovou kost, pomalu prolezlou plísněmi a bůh ví čím, podle mě ji někde zahrabal ještě minulý pes a tenhle průkopník ji našel.

No měla z toho strašnou radost, běhala s ní, všem ji ukazovala, ale nedala ji.

Já jsem na tohle teď ostražitější, nedávno měla zánět ve střevech, tudíž ještě stále hlídáme co a kde žere a aby to nebylo něco extra špinavého, oslizlého.

Noooo aleee to jste se měla radovat s ní! i když chápu, že asi to není zrovna to, co byste skutečně preferovala. a chápu, že jsou určitý obavy - nejsem vet a nevím, jak striktní opatření je nutné v takovém případě dodržovat. Za normálních okolností bych to neřešila, tady si to netroufám odhadnout. Při odebrání bych obětovala kidně nějakou lidskou flákotu jako odměnu za to, že vydala, aby to byla mega, mega odměna. Já vždycky, když tedy dostanu "zapůjčenou" nějakou tu vzácnost, tak to taky fakt velehodnotím - slovně. A vychvaluju do alelujá -a znovu ale podotýkám, že nepoužívám jásot, ale položím hlas níž a říkám naprosté hovadiny ve stylu - No ty bláho, ty seš vy-ni-ka-jící, to nikdo neumí jako ty takovýhle věci, jak ty to děláááš, z toho hlasu musí poznat, že jsem naprosto ohromena tím, co dokázal.

Zrzavci napsal(a):
Tak já držím palce, ať se zadaří. Je to takovej fajn pocit, když vám zvíře takhle důvěřuje. Mně to udělalo velkou radost u naší útulkové fenky. Zpočátku si taky "bránila" kosti - misku s jídlem ne, ale syrové kosti jo, ale byl to jen signál nejistoty. když pak právě sama přišla, abych jí kost podržela, byla to pro mě hrozně velká pocta POtřebovala jen čas se u nás usadit - ten dostala, dostala prostor a viděla, že od nás přichází jen dobrý věci.

Ad ty hnusný špianvý kosti - heh, víte jaká je to alel psí úžasnost? :D Nedávno mě pobavil právě náš mladej, kterej šel a položil odpornou ohlodaninu na práh, mezi dveře.A čekal. To pochopitelně nedalo starší fence, zvedlo jí to z pelíšku a šla. A na to on čekal, nutně potřeboval ten kuchyňskej pelíšek pro sebe, takže se tam prosmýknul, obsadil území a nechal jí, ať si užije tu úžasnost.

Tak jen pro doplnění, s fenkou jsme si daly tu práci a cvičily jsme jedna druhou. Ne, spíš učily se navzájem a i po tak krátké době máme bezva výsledky.

Teď už mi kosti, uši apod. většinou sama donese, nebo jakmile k ní přijdu, tak si lehne na záda a chce drbat. Sice trochu bojujeme s tím, aby mi kost dala na povel, ale nemůžu chtít vše naráz. Podstatné je, že už nevrčí, ale "jen" nepustí.

Dneska ráno mi do koupelny dotáhla "balonek" z bůvolí kůže, co dostala na hlodání a chtěla ho po mě házet. To dřív neexistovalo a střežila ho jak oko v hlavě.

Takže ještě jednou díky moc za rady! :).