Problém s naučenými povely

? 5 minut s ní bojujete?
Důvod proč vám to odmítá zrovna v tenhle okamžik provést těžko říct. Nejspíš došlo k určitému stereotypu, navíc jí odmítnutí cviku beztrestně prochází a tak jste si sama "vyrobila" problém. Trénink nesmí být nikdy stereotypní, pokud pořád provádíte cviky ve stejném pořadí pes se velmi rychle naučí co bude následovat. Změňte pořadí cviků a nikdy nedělejte cviky ve stejném pořadí.
Pokud pes odmítne cvik provést, trvejte na svém, to znamená jeden povel a je na vás jak ho donutíte cvik provést, buď navést pamlskem, míčkem, jemné přicuknutí nebo plácnutí přes zadek. Neexistuje ho přemlouvat 5 minut! Vy musíte být na situaci připravena a v podstatě k ní nesmí dojít. Pokud si třeba před překážkou nesedne, poodejděte a přistupte k ní znovu, připravena (tedy třeba na vodítku, s míčkem, pamlskem, apod.).

anonymx napsal(a):
? 5 minut s ní bojujete?
Důvod proč vám to odmítá zrovna v tenhle okamžik provést těžko říct. Nejspíš došlo k určitému stereotypu, navíc jí odmítnutí cviku beztrestně prochází a tak jste si sama "vyrobila" problém. Trénink nesmí být nikdy stereotypní, pokud pořád provádíte cviky ve stejném pořadí pes se velmi rychle naučí co bude následovat. Změňte pořadí cviků a nikdy nedělejte cviky ve stejném pořadí.
Pokud pes odmítne cvik provést, trvejte na svém, to znamená jeden povel a je na vás jak ho donutíte cvik provést, buď navést pamlskem, míčkem, jemné přicuknutí nebo plácnutí přes zadek. Neexistuje ho přemlouvat 5 minut! Vy musíte být na situaci připravena a v podstatě k ní nesmí dojít. Pokud si třeba před překážkou nesedne, poodejděte a přistupte k ní znovu, připravena (tedy třeba na vodítku, s míčkem, pamlskem, apod.).

Posadit psa jde bez cukání a bez plácání, určitě psa nebijte, to je blbost. Zkuste se zeptat na vašem cvičáku, oni nejsou schopni vám poradit, ani když vás vidí naživo?

U nás se podobný problém řešil tím, že se se psem kromě cvičení také lítalo po lukách a lesích, s hrou a pohodou a cvik, který dělal problém, se několik týdnů necvičil. Pak se začalo jen tak mimochodem a bylo po problému.

POkud na ní budete tlačit, jak tlačíte, bít jí nebo přicukávat, cvik jí znechutíte na velmi dlouhou dobu a vezmete jí chuť do spolupráce s vámi.

Taky bych řekla, dejte jí pár dní klidu od sedni, možná i od cvičení vůbec. Je v pubertě, je po hárání. Fenky blbnou před háráním, při něm i po něm takže nechte jí trochu vydychnout. Pokud cvik uměla, nezapomene.

Klidně bych na nějakou dobu povel "sedni" v těch kritických momentech vynechávala, abyste ji neutvrzovala v tom, že s vámi může bojovat. ( Lepší povel nedat, než bojovat a případně nedosáhnout jeho splnění ).
Celou sérii cviků bych začínala ze stoje, nebo z lehu např. - jasně obraty těžko. Tak je na bějakou dobu vynechte, asi je stejně umí. Hlavně ať si nezafixuje : povel - budeme se hádat ( prát ).

scylla napsal(a):
Posadit psa jde bez cukání a bez plácání, určitě psa nebijte, to je blbost. Zkuste se zeptat na vašem cvičáku, oni nejsou schopni vám poradit, ani když vás vidí naživo?

U nás se podobný problém řešil tím, že se se psem kromě cvičení také lítalo po lukách a lesích, s hrou a pohodou a cvik, který dělal problém, se několik týdnů necvičil. Pak se začalo jen tak mimochodem a bylo po problému.

POkud na ní budete tlačit, jak tlačíte, bít jí nebo přicukávat, cvik jí znechutíte na velmi dlouhou dobu a vezmete jí chuť do spolupráce s vámi.

Naprostý souhlas - když budete bojovat, tlačit, nejen že jí otrávíte, bude se pak navíc cviku bát a zkazíte si vztah.
Cvik bych na chvilku vynechala (fajn, že sedá doma, protože v provozu ho člověk občas potřebuje) a pak začla od začátku, ať si ho "vymyslí" a odměňovala chvilku něčím extra. Plus bych poté přidala hru (přetahování, honičku atd.) aby si zafixovala to, že sed předchází něčemu hodně příjemnýmu.

Habe i Scylla - problém je, že jí zadavatelka 5 minut přemlouvá a fenka už velmi dobře přišla na to, že jí to v podstatě projde. V žádném případě není řešení necvičit vůbec a doufat, že jí to přejde. To je stejně kontraproduktivní jako když puberťák nechce psát úkol a vy mu na to kývnete ať si klidně počká, až on milostivě bude mít chuť.
Scylla - jemné přicuknutí a plácnutí na zadek jí fakt nic neznechutí a obzvlášť, když následuje pochvala. Proboha, přece ťuknutí na zadek není bití! a pracovitému a chuťovému psovi neznechutí vůbec nic natož aby vzalo chuť do spolupráce. Oni to psi fakt nejsou tak nervově labilní aby se hroutili při sebemenším nátlaku. Nehledě na to, že v první řadě jsem radila na situaci se připravit a zkusit do s pamlskem nebo míčkem navedením.

Psala jsem, aby zařadili normální procházky a hry na pochodu a aby vynechali povel sedni, ne cvičení.

Cukání a bití (tedy po vašem - plácání) a nátlak na psa, pokud bude opakovaně použit, jí ten cvik znechutí naprosto spolehlivě a změní se celkový přístup psa ke cvičení. Když už ten povel vyslovila, musela si vynutit jeho splnění. Když ho vynechá, fena si odpočine a nebude příště problém.
K přirovnání s puberťákem raději nic nenapíšu.

anonymx napsal(a):
Habe i Scylla - problém je, že jí zadavatelka 5 minut přemlouvá a fenka už velmi dobře přišla na to, že jí to v podstatě projde. V žádném případě není řešení necvičit vůbec a doufat, že jí to přejde. To je stejně kontraproduktivní jako když puberťák nechce psát úkol a vy mu na to kývnete ať si klidně počká, až on milostivě bude mít chuť.
Scylla - jemné přicuknutí a plácnutí na zadek jí fakt nic neznechutí a obzvlášť, když následuje pochvala. Proboha, přece ťuknutí na zadek není bití! a pracovitému a chuťovému psovi neznechutí vůbec nic natož aby vzalo chuť do spolupráce. Oni to psi fakt nejsou tak nervově labilní aby se hroutili při sebemenším nátlaku. Nehledě na to, že v první řadě jsem radila na situaci se připravit a zkusit do s pamlskem nebo míčkem navedením.

To že jí přemlouvá pět minut je špatně, když už povel vydá tak prostě musí trvat na jeho splnění i kdyby k tomu musela psa donutit nátlakem. Ovšem pak bych jí klidně dala pár dní pokoj. čuba kolem hárání je náladová, labilní, některá to má před, jiná po.. některá vůbec, ale musí se to brát v potaz. Jinak podobně se chová i přecvičený pes, začne dělat jako kdyby povel neznal, v životě to nedělal. i tady je na místě pár dní odpočinku.

anonymx napsal(a):
Habe i Scylla - problém je, že jí zadavatelka 5 minut přemlouvá a fenka už velmi dobře přišla na to, že jí to v podstatě projde. V žádném případě není řešení necvičit vůbec a doufat, že jí to přejde. To je stejně kontraproduktivní jako když puberťák nechce psát úkol a vy mu na to kývnete ať si klidně počká, až on milostivě bude mít chuť.
Scylla - jemné přicuknutí a plácnutí na zadek jí fakt nic neznechutí a obzvlášť, když následuje pochvala. Proboha, přece ťuknutí na zadek není bití! a pracovitému a chuťovému psovi neznechutí vůbec nic natož aby vzalo chuť do spolupráce. Oni to psi fakt nejsou tak nervově labilní aby se hroutili při sebemenším nátlaku. Nehledě na to, že v první řadě jsem radila na situaci se připravit a zkusit do s pamlskem nebo míčkem navedením.

Je to borderka, ne NO.
Doteď cvičila hezky, tak proč jí nedat ještě pár dní odpočinek. Třeba se jí to v hlavince rozleží a zas bude chodit jako hodinky.
A 5 minut přemlouvat, tlačit, donucovat ? To ne. To je lepší jedno lehké plácnutí - jestli ho fena snese a bude na něj dobře reagovat.

Neměli by se k výcviku vyjadřovat ti, kteří výcviku aspoň trochu rozumí?
Fena odmítá zaujmout klidovou pozici, protože se těší na další. Takže trénovat klid, na plac nastupovat z klidové pozice jste zkoušela?

anonymx napsal(a):
Neměli by se k výcviku vyjadřovat ti, kteří výcviku aspoň trochu rozumí?
Fena odmítá zaujmout klidovou pozici, protože se těší na další. Takže trénovat klid, na plac nastupovat z klidové pozice jste zkoušela?

A to je podle vás tedy kdo?

anonymx napsal(a):
Neměli by se k výcviku vyjadřovat ti, kteří výcviku aspoň trochu rozumí?
Fena odmítá zaujmout klidovou pozici, protože se těší na další. Takže trénovat klid, na plac nastupovat z klidové pozice jste zkoušela?

Nikomu strom do nebe nevyrostl. Jestli se nepletu, cvičíte s NO, sice dlouho, ale odjakživa. Proč nepřipustíte, že na všechny psy se nemůže stejně?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Je to borderka, ne NO.
Doteď cvičila hezky, tak proč jí nedat ještě pár dní odpočinek. Třeba se jí to v hlavince rozleží a zas bude chodit jako hodinky.
A 5 minut přemlouvat, tlačit, donucovat ? To ne. To je lepší jedno lehké plácnutí - jestli ho fena snese a bude na něj dobře reagovat.

Plácat borderu je hloupost, pes se dá posadit během několika vteřin pomoc rukou, bez toho, aby mu to bylo nějak moc nepříjemné.

anonymx napsal(a):
Neměli by se k výcviku vyjadřovat ti, kteří výcviku aspoň trochu rozumí?
Fena odmítá zaujmout klidovou pozici, protože se těší na další. Takže trénovat klid, na plac nastupovat z klidové pozice jste zkoušela?

Jak to na dálku víte?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nikomu strom do nebe nevyrostl. Jestli se nepletu, cvičíte s NO, sice dlouho, ale odjakživa. Proč nepřipustíte, že na všechny psy se nemůže stejně?

Mám NO, ale cvičím a cvičila jsem se vším možným. A u všech psů platí jedno jediné, jestliže najednou někde ve výcviku vznikne problém, je potřeba přijít na to proč vznikl a ihned řešit.
Jestliže pes si jinde a jindy sedne a "čeká na pamlsek", pak je chyba v tréninku a jestliže jindy po usednutí není ani pamlsek, ani pochvala (a ta musí být vždy prvotní), pes si velmi rychle spojí, že odměnou je jakákoliv jiná akce, překážka, další cvik, apod. Navíc 5ti minutové přemlouvání ho v chybě utvrdilo natolik, že teď bude mít zadavatelka co dělat, aby to odstranila.

anonymx napsal(a):
Mám NO, ale cvičím a cvičila jsem se vším možným. A u všech psů platí jedno jediné, jestliže najednou někde ve výcviku vznikne problém, je potřeba přijít na to proč vznikl a ihned řešit.
Jestliže pes si jinde a jindy sedne a "čeká na pamlsek", pak je chyba v tréninku a jestliže jindy po usednutí není ani pamlsek, ani pochvala (a ta musí být vždy prvotní), pes si velmi rychle spojí, že odměnou je jakákoliv jiná akce, překážka, další cvik, apod. Navíc 5ti minutové přemlouvání ho v chybě utvrdilo natolik, že teď bude mít zadavatelka co dělat, aby to odstranila.

Cvičíte a cvičila jste se vším možným...Děláte na mě ale dojem, že kdyby k vám přišel cvičit někdo s labilem, brzy by váš výcvik opustil.
S tím 5ti minutovým přemlouváním s vámi souhlasím.

scylla napsal(a):
Plácat borderu je hloupost, pes se dá posadit během několika vteřin pomoc rukou, bez toho, aby mu to bylo nějak moc nepříjemné.

Však píšu -pokud to fena snese.
Popište váš způsob posazení blíže. Určitě to bude zajímat zadavatelku a mě ještě víc.
( Nehledejte v tom napadení nebo ironii - myšleno zcela vážně ).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Však píšu -pokud to fena snese.
Popište váš způsob posazení blíže. Určitě to bude zajímat zadavatelku a mě ještě víc.
( Nehledejte v tom napadení nebo ironii - myšleno zcela vážně ).

Před dlouhými lety se tomu říkalo kývačka: jedna ruka psovi na prsa, druhá na lopatky, ruka na lopatkách hladí psa směrem k zadku, ve chvíli, kdy vjede to takových maličkých prohlubní před psími kyčlemi, lehounce zatlačí a v ruka na prsou v tu chvíli pohladí směrem nahoru ke krku. Je to synchronizované pohlazení. Pes si sedne naprosto přirozeně a není mu to nepříjemné a můžete už jen chválit.

Není to můj způsob, ten jsem se učila jako malá holka od příbuzného a jsem už dost v letech.

scylla napsal(a):
Před dlouhými lety se tomu říkalo kývačka: jedna ruka psovi na prsa, druhá na lopatky, ruka na lopatkách hladí psa směrem k zadku, ve chvíli, kdy vjede to takových maličkých prohlubní před psími kyčlemi, lehounce zatlačí a v ruka na prsou v tu chvíli pohladí směrem nahoru ke krku. Je to synchronizované pohlazení. Pes si sedne naprosto přirozeně a není mu to nepříjemné a můžete už jen chválit.

Není to můj způsob, ten jsem se učila jako malá holka od příbuzného a jsem už dost v letech.

Dík, jak vidno neexistují jednoduché návody. Píchnutí vidličkou leckomu přijde snažší.
( Ani to si nedovolím odsuzovat - když na to pes má povahu ).

Myslím, že zadavatelka "5min přemlouvání" myslela obrazně. Nemyslím si, že reálně stojí 5min:) To by Bocka odcvičila zatím celou sestavu

Zaznělo tu dost rad, od každého bych si vycucla něco, neodměňovat neuposlechnutí /nemyslím tím jen pamlsek nebo pochvala, ale postoupení dál je taky odměna...
A za sebe bych dala psovi pauzu od cvičení, když ne už teda od veškerého, tak alespoň od toho jednoho cviku.

Nevím teď teda, jestli se můžu k danému tématu vyjádřit...jestli rozumím výcviku neposuzuji, ale alespoň z podobné životní situace a zkušenosti se dovolím vyjádřit.
Mám čerstvě 15měs.BOC zrovna v hárání, včera jsme složily jednu ze zkoušek poslušnosti, šlapala jak hodiny. Je pravda, že háráním je lehce "hlušší" a snížila se její hyperrychlost na rychlost normálního psa , ale je spolehlivá. Nejrozumnější rada z celého internetu, kterou jsem kdy vyčetla totiž je - To nejcennější je mít se svým psem skvělý vztah. Protože pak ten pes pro vás udělá cokoliv.
Tím se dostávám k bodu plácnout borderu - proč bych to dělala? Nemám doma žádnou hromádku nervů, beru ji s sebou do práce, kde emoce lítají hodně, ale že bych ji dala "na prdel" jen protože si nechce sednout? Že není labil neznamená, že není citlivá a důvěřivá, nestojím o to pokazit si vztah s tvorem, který mi splní každou myšlenku.
Tímto osobním výlevem /se omlouvám/ za sebe zadavatelce nedoporučuju plácání bordery, byť lehké, není k němu důvod-ze zadání teda určitě nevyplývá. Dala bych "pohov" od stereotipního cvičení, šla bych třeba na stopy nebo dělala "kravinky ala dogdancing" - zkrátka netlačit, volno a vrátit se k tomu třeba za týden, hodit sebe do klidu. O co taky jiného jde než o souhru a dobrý pocit ze společné práce

Sapp napsal(a):
Myslím, že zadavatelka "5min přemlouvání" myslela obrazně. Nemyslím si, že reálně stojí 5min:) To by Bocka odcvičila zatím celou sestavu

Zaznělo tu dost rad, od každého bych si vycucla něco, neodměňovat neuposlechnutí /nemyslím tím jen pamlsek nebo pochvala, ale postoupení dál je taky odměna...
A za sebe bych dala psovi pauzu od cvičení, když ne už teda od veškerého, tak alespoň od toho jednoho cviku.

Nevím teď teda, jestli se můžu k danému tématu vyjádřit...jestli rozumím výcviku neposuzuji, ale alespoň z podobné životní situace a zkušenosti se dovolím vyjádřit.
Mám čerstvě 15měs.BOC zrovna v hárání, včera jsme složily jednu ze zkoušek poslušnosti, šlapala jak hodiny. Je pravda, že háráním je lehce "hlušší" a snížila se její hyperrychlost na rychlost normálního psa , ale je spolehlivá. Nejrozumnější rada z celého internetu, kterou jsem kdy vyčetla totiž je - To nejcennější je mít se svým psem skvělý vztah. Protože pak ten pes pro vás udělá cokoliv.
Tím se dostávám k bodu plácnout borderu - proč bych to dělala? Nemám doma žádnou hromádku nervů, beru ji s sebou do práce, kde emoce lítají hodně, ale že bych ji dala "na prdel" jen protože si nechce sednout? Že není labil neznamená, že není citlivá a důvěřivá, nestojím o to pokazit si vztah s tvorem, který mi splní každou myšlenku.
Tímto osobním výlevem /se omlouvám/ za sebe zadavatelce nedoporučuju plácání bordery, byť lehké, není k němu důvod-ze zadání teda určitě nevyplývá. Dala bych "pohov" od stereotipního cvičení, šla bych třeba na stopy nebo dělala "kravinky ala dogdancing" - zkrátka netlačit, volno a vrátit se k tomu třeba za týden, hodit sebe do klidu. O co taky jiného jde než o souhru a dobrý pocit ze společné práce

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dík, jak vidno neexistují jednoduché návody. Píchnutí vidličkou leckomu přijde snažší.
( Ani to si nedovolím odsuzovat - když na to pes má povahu ).

Neodsuzovala bych, jen bych tu vidličku zapíchla do jiného zadku.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dík, jak vidno neexistují jednoduché návody. Píchnutí vidličkou leckomu přijde snažší.
( Ani to si nedovolím odsuzovat - když na to pes má povahu ).

Co na tom vidíte složitého? Tah rukama po psích chlupech.

Anonymx: Nikde jsem nepsala, že jí to prochází, vždy povel dokončíme, neexistuje, že by jsme od něj odešly, ale prostě to trvá i několik minut (ano, pět minut bylo obrazně řečeno), než ji donutím sednout. K žádnému plácnutí jsem se neuchýlila (na fyzické tresty reaguje hodně špatně, byť je to jen lehké plácnutí po zadku), dvakrát jsem ji posadila podobným způsobem, jaký tu popisujete (na doporučení výcvikářky).

Jinak k vaší druhé otázce o cvičení z klidové pozice, většinou jdeme na řadu jako první, poté je fenka v odkládacím kotci a na plac nastupuje rovnou z něj.



scylla, habe: Právě, že ten oddych teď měsíc a půl měla (moje zdravotní potíže + její hárání), potom byla cvičit jednou a dobré, výcvikářka o ní prohlásila, že je to pes výborně připravený na zkoušky, podruhé a potřetí už se cukala, prostě si postavila hlavu.

Mě, ani výcvikářce nepřipadá, že by fenka byla z výcviku znechucená nebo tak něco, spíš právě má tendence jít na ten povel honem rychle, z radosti. U překážek na ní doslova vidíte, jak se třese, až si půjde přeběhnout Áčko.

Napadlo mě změnit jí pořadí, nejdříve překážky a poté klasická poslušnost. Případně jedno z toho vynechat (na nějakou dobu). Chvíli trénovat třeba jen překážky, chvíli zase jen poslušnost...


Každopádně jste tu rozjeli slušnou debatu, než jsem se dostala k tomu, podívat se, kdo a co odpověděl, takže děkuji všem za názory a tipy.

Když pes povel nechce provést, tak nepřemýšlejte o tom, jak ho donutit ho splnit, i když nechce. Protože když ho donutíte, tak bude příště chtít ještě míň, vy ho budete muset donutit víc... a už se vezete v boji "kdo s koho", který nemá vítěze. Daleko efektivnější je zapřemýšlet, proč nechce a jak to změnit, aby chtěl.
U mě to třeba byla taková zdánlivá blbost - při povelu jsem se malinko naklonila nad psa. Pes to ale vnímal jako poměrně velký nátlak, se kterým si neuměl poradit. Stačilo změnit mou řeč těla a povel "sedni" je zase oblíbený

Lamatlama napsal(a):
Když pes povel nechce provést, tak nepřemýšlejte o tom, jak ho donutit ho splnit, i když nechce. Protože když ho donutíte, tak bude příště chtít ještě míň, vy ho budete muset donutit víc... a už se vezete v boji "kdo s koho", který nemá vítěze. Daleko efektivnější je zapřemýšlet, proč nechce a jak to změnit, aby chtěl.
U mě to třeba byla taková zdánlivá blbost - při povelu jsem se malinko naklonila nad psa. Pes to ale vnímal jako poměrně velký nátlak, se kterým si neuměl poradit. Stačilo změnit mou řeč těla a povel "sedni" je zase oblíbený

Díky za tip, zkusím zapřemýšlet a doma zopakovat, co přesně dělám při povelu, případně, zda dělám něco, co by ji mohlo vadit.

mishule napsal(a):
Díky za tip, zkusím zapřemýšlet a doma zopakovat, co přesně dělám při povelu, případně, zda dělám něco, co by ji mohlo vadit.

Upřímně řečeno, v tuhle chvíli už to může být jen to vaše donucování, aby povel splnila... Podle mě by nebylo od věci zapomenout na to, že "musí" splnit a neexistuje, aby ho nesplnila. Ideální by bylo naučit ten povel úplně od začátku, jako by ho nikdy neslyšela.
Berte to tak, že když povel nesplní, tak ho neumí. Že ho neumí, není její chyba.

Berte to tak, že když povel nesplní, tak ho neumí. Že ho neumí, není její chyba.

Vytesat do kamene. To jen nkteří psi nám to dělají naschvál

Lamatlama napsal(a):
Upřímně řečeno, v tuhle chvíli už to může být jen to vaše donucování, aby povel splnila... Podle mě by nebylo od věci zapomenout na to, že "musí" splnit a neexistuje, aby ho nesplnila. Ideální by bylo naučit ten povel úplně od začátku, jako by ho nikdy neslyšela.
Berte to tak, že když povel nesplní, tak ho neumí. Že ho neumí, není její chyba.

Ideální by to bylo, ale jak jsem psala, fenka mi povel kdekoli jinde splní na jedničku, i po cviku ho splní bez jediného zaváhání. Myslíte, že i tak by se jí dal zrestartovat? Nějak si neumím představit jak přesně. Klidně mi to prosím popište. :).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dík, jak vidno neexistují jednoduché návody. Píchnutí vidličkou leckomu přijde snažší.
( Ani to si nedovolím odsuzovat - když na to pes má povahu ).

Ad ta vidlička teď mimo téma, páč mi to nedá. jenže kdo nám dal právo píchat do jiného živého tvora, proto že my něco chceme a on to unese? není to kapek ujetý? Představme si sebe v takové situaci? Pokud nebudu rozumět zadání nějakého úkolu, protože se mi třeba ještě nezažil pod kůži (kůůůpřikladu pro mě Excel ) a šéf mi kvůli tomu dá lepáka, páč já to ustojim... nevim no. Jednak je diskutabilní to ustátí, páč ten živej tvor nám jaksi neřekne co s ním tohle udělá, a druhak prostě kruci proč?

edit - to není konkrétně na vás, to je tak obecně na to jak lidi vnímají jiné živé tvory.

Sapp napsal(a):
Myslím, že zadavatelka "5min přemlouvání" myslela obrazně. Nemyslím si, že reálně stojí 5min:) To by Bocka odcvičila zatím celou sestavu

Zaznělo tu dost rad, od každého bych si vycucla něco, neodměňovat neuposlechnutí /nemyslím tím jen pamlsek nebo pochvala, ale postoupení dál je taky odměna...
A za sebe bych dala psovi pauzu od cvičení, když ne už teda od veškerého, tak alespoň od toho jednoho cviku.

Nevím teď teda, jestli se můžu k danému tématu vyjádřit...jestli rozumím výcviku neposuzuji, ale alespoň z podobné životní situace a zkušenosti se dovolím vyjádřit.
Mám čerstvě 15měs.BOC zrovna v hárání, včera jsme složily jednu ze zkoušek poslušnosti, šlapala jak hodiny. Je pravda, že háráním je lehce "hlušší" a snížila se její hyperrychlost na rychlost normálního psa , ale je spolehlivá. Nejrozumnější rada z celého internetu, kterou jsem kdy vyčetla totiž je - To nejcennější je mít se svým psem skvělý vztah. Protože pak ten pes pro vás udělá cokoliv.
Tím se dostávám k bodu plácnout borderu - proč bych to dělala? Nemám doma žádnou hromádku nervů, beru ji s sebou do práce, kde emoce lítají hodně, ale že bych ji dala "na prdel" jen protože si nechce sednout? Že není labil neznamená, že není citlivá a důvěřivá, nestojím o to pokazit si vztah s tvorem, který mi splní každou myšlenku.
Tímto osobním výlevem /se omlouvám/ za sebe zadavatelce nedoporučuju plácání bordery, byť lehké, není k němu důvod-ze zadání teda určitě nevyplývá. Dala bych "pohov" od stereotipního cvičení, šla bych třeba na stopy nebo dělala "kravinky ala dogdancing" - zkrátka netlačit, volno a vrátit se k tomu třeba za týden, hodit sebe do klidu. O co taky jiného jde než o souhru a dobrý pocit ze společné práce

Zrzavci napsal(a):
Ad ta vidlička teď mimo téma, páč mi to nedá. jenže kdo nám dal právo píchat do jiného živého tvora, proto že my něco chceme a on to unese? není to kapek ujetý? Představme si sebe v takové situaci? Pokud nebudu rozumět zadání nějakého úkolu, protože se mi třeba ještě nezažil pod kůži (kůůůpřikladu pro mě Excel ) a šéf mi kvůli tomu dá lepáka, páč já to ustojim... nevim no. Jednak je diskutabilní to ustátí, páč ten živej tvor nám jaksi neřekne co s ním tohle udělá, a druhak prostě kruci proč?

edit - to není konkrétně na vás, to je tak obecně na to jak lidi vnímají jiné živé tvory.

Ale prosím vás, vy tomu přece vůbec nerozumíte. Pes povel zná, ale je třeba ho k němu buď donutit nebo povel zrychlit. Někdo píchá vidličkou, někdo jezdeckým bičíkem švihá po zadku, někdo mačká EO. Vy tomu Excelu porozumíte, ale pracujte pomalu a šéf vás vezme vidličkou, abyste přidala na výkonnosti, abyste zrychlila. Jenže problém s námi je, že přece nerozumíme výcviku.... Nedělám si srandu, před lety se chlubila videi s vidličkou parta na cz-pes.cz a když se jich tam ptali, jestli jim nehrabe, tak dostali odpověĎ, že nerozumí výcviku.

scylla napsal(a):
Ale prosím vás, vy tomu přece vůbec nerozumíte. Pes povel zná, ale je třeba ho k němu buď donutit nebo povel zrychlit. Někdo píchá vidličkou, někdo jezdeckým bičíkem švihá po zadku, někdo mačká EO. Vy tomu Excelu porozumíte, ale pracujte pomalu a šéf vás vezme vidličkou, abyste přidala na výkonnosti, abyste zrychlila. Jenže problém s námi je, že přece nerozumíme výcviku.... Nedělám si srandu, před lety se chlubila videi s vidličkou parta na cz-pes.cz a když se jich tam ptali, jestli jim nehrabe, tak dostali odpověĎ, že nerozumí výcviku.

Já vidličku prvně "slyšela" - tedy četla, jako veřejný doporučení! v psím časáku tuším. Od věhlasného výcvikáře, specialisty na dobrouše. Zvedlo mi to tehdy dosti krevní tlak. Stejně tak jako dosti často vyhrávající závodník v IPO, který měl/má svého psa ošéfovaného el. obojkem. Protože pes jde po ostatních psech. To mi nepřijde jako super vycvičený pes, který by měl vyhrávat teda. Buť tam ta ovladatelnost je a je tak dokonalá, že pes si zaslouží vyhrát a nebo halt není (a tohle podle mě rozhodně není) a pak šmidra. I právě pro takovýhle věcičky mi tohle prostředí vadí, není to o spolupráci se zvířetem, ale o touze vyhrát, bez toho jak vnímá pes mě, já jeho atd.

mishule napsal(a):
Ideální by to bylo, ale jak jsem psala, fenka mi povel kdekoli jinde splní na jedničku, i po cviku ho splní bez jediného zaváhání. Myslíte, že i tak by se jí dal zrestartovat? Nějak si neumím představit jak přesně. Klidně mi to prosím popište. :).

To je těžké, když vás nevidím a nevím, co přesně se mezi vámi děje. Tomu odmítnutí sednutí uprostřed cvičení nerozumím, musela bych to vidět.

Ale měla bych jeden tip: to sednutí po překážce neodměňujte vždycky pamlskem, místo toho ji někdy odměňte tím, že ji pošlete na další překážku. A sednutí před parkurem po ní v tuhle chvíli nechtějte - jestli umí odložení ve stoje, tak ať stojí, jestli umí odložení vleže, tak ať leží... nebo ať vám ji někdo podrží. Nebo taky může pomoct dát jí tam deku nebo něco, na čem bude odložená - psům to strašně usnadní situaci, když mají vymezené "TADY mám sedět/ležet".

Lamatlama napsal(a):
To je těžké, když vás nevidím a nevím, co přesně se mezi vámi děje. Tomu odmítnutí sednutí uprostřed cvičení nerozumím, musela bych to vidět.

Ale měla bych jeden tip: to sednutí po překážce neodměňujte vždycky pamlskem, místo toho ji někdy odměňte tím, že ji pošlete na další překážku. A sednutí před parkurem po ní v tuhle chvíli nechtějte - jestli umí odložení ve stoje, tak ať stojí, jestli umí odložení vleže, tak ať leží... nebo ať vám ji někdo podrží. Nebo taky může pomoct dát jí tam deku nebo něco, na čem bude odložená - psům to strašně usnadní situaci, když mají vymezené "TADY mám sedět/ležet".

A určitě bych taky pracovala se vzdáleností od překážky, zjistila bych si, kde to ještě dá a tam to procvičila a pak postupovala blíž. Nicméně až poté, co si dáme chvilku pauzičku.

Zrzavci napsal(a):
Já vidličku prvně "slyšela" - tedy četla, jako veřejný doporučení! v psím časáku tuším. Od věhlasného výcvikáře, specialisty na dobrouše. Zvedlo mi to tehdy dosti krevní tlak. Stejně tak jako dosti často vyhrávající závodník v IPO, který měl/má svého psa ošéfovaného el. obojkem. Protože pes jde po ostatních psech. To mi nepřijde jako super vycvičený pes, který by měl vyhrávat teda. Buť tam ta ovladatelnost je a je tak dokonalá, že pes si zaslouží vyhrát a nebo halt není (a tohle podle mě rozhodně není) a pak šmidra. I právě pro takovýhle věcičky mi tohle prostředí vadí, není to o spolupráci se zvířetem, ale o touze vyhrát, bez toho jak vnímá pes mě, já jeho atd.

Také jsem to od něj četla, oni to měli od něj také. Pak jsem četla, že psa nejlépe namotivujeme ke stopě týdenní hladovkou a že psa samostatnosi naučím nejlépe klecí a sedalinovou kůrou. Od té doby jsem jeho stránky přestala sledovat a příslušný časopis číst. Ono v něm těch perel bylo docela dost.

scylla napsal(a):
Také jsem to od něj četla, oni to měli od něj také. Pak jsem četla, že psa nejlépe namotivujeme ke stopě týdenní hladovkou a že psa samostatnosi naučím nejlépe klecí a sedalinovou kůrou. Od té doby jsem jeho stránky přestala sledovat a příslušný časopis číst. Ono v něm těch perel bylo docela dost.

Jojo, co člověk neudělá, aby bylo po jeho.
Ale je fajn, že se to pomalu začíná měnit, ten přístup. Před časem jsem na jedný myslivecký diskuzi četla dotaz od majitele ohaře, který s ním chtěl dělat lovečinu s klikrem. Což je zákoutí jaksi ještě neprobádané a hlavně pro nikoho v tý době nepředstavitelné .Mně třeba práce s klikrem šla a jde, ale u tý naší pseudolovečiny (nedělám lovecký výcvik pro praxi, proto ten název ) mi víc vyhovuje práce s hlasem, protože můžu měnit položení, tón hlasu - tzn. psa chválit uklidňujícím, či povzbuzujícím tónem, aby vnímal moje rozpoložení, že je zapotřebí být v klidu, či opačně být připraven na akci. A je pravda že i u myslivců se pomaličku mění přístup u těch nových majitelů. Že jim na psu záleží i na jeho zdraví.

Lamatlama napsal(a):
To je těžké, když vás nevidím a nevím, co přesně se mezi vámi děje. Tomu odmítnutí sednutí uprostřed cvičení nerozumím, musela bych to vidět.

Ale měla bych jeden tip: to sednutí po překážce neodměňujte vždycky pamlskem, místo toho ji někdy odměňte tím, že ji pošlete na další překážku. A sednutí před parkurem po ní v tuhle chvíli nechtějte - jestli umí odložení ve stoje, tak ať stojí, jestli umí odložení vleže, tak ať leží... nebo ať vám ji někdo podrží. Nebo taky může pomoct dát jí tam deku nebo něco, na čem bude odložená - psům to strašně usnadní situaci, když mají vymezené "TADY mám sedět/ležet".

Odložení zvládá skvěle jak v leže, sedě, tak i ve stoje, tudíž to vyzkoušíme. O víkendu máme další cvičák, takže to procvičíme přímo tam. Prostě se pokusíme jasně vymezit prostor, kde je třeba se posadit.

Díky moc!

Já vidličku prvně "slyšela" - tedy četla, jako veřejný doporučení! v psím časáku tuším. Od věhlasného výcvikáře, specialisty na dobrouše.
Vidím, že přesně víte, odkud vítr fouká.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já vidličku prvně "slyšela" - tedy četla, jako veřejný doporučení! v psím časáku tuším. Od věhlasného výcvikáře, specialisty na dobrouše.
Vidím, že přesně víte, odkud vítr fouká.

Ano prosím. Dodnes mám v živý paměti, jak mi při čtení vylezly očka z důlkůch. Nad tím, co je člověk schopen vymyslet, jak je schopen se zvířetem "pracovat" a že se to ještě objeví coby veřejné doporučení. Jak to může skončit dál, když se do toho navíc pustí laik, to jaksi ani autora, ani redakci v jejich jasnozřivosti co? Nenapadlo. Hlavně že cvičíme na závody. Ble.

Zrzavci napsal(a):
Já vidličku prvně "slyšela" - tedy četla, jako veřejný doporučení! v psím časáku tuším. Od věhlasného výcvikáře, specialisty na dobrouše. Zvedlo mi to tehdy dosti krevní tlak. Stejně tak jako dosti často vyhrávající závodník v IPO, který měl/má svého psa ošéfovaného el. obojkem. Protože pes jde po ostatních psech. To mi nepřijde jako super vycvičený pes, který by měl vyhrávat teda. Buť tam ta ovladatelnost je a je tak dokonalá, že pes si zaslouží vyhrát a nebo halt není (a tohle podle mě rozhodně není) a pak šmidra. I právě pro takovýhle věcičky mi tohle prostředí vadí, není to o spolupráci se zvířetem, ale o touze vyhrát, bez toho jak vnímá pes mě, já jeho atd.

Teda... já si prvně myslela, že ta "vidlička" je metafora. čtu dál a už chápu..uf uf...jsem tak naivní... žiju v přesvědčení, že pes je věrný přítel člověka, ne otrok nebo nástroj ambicí majitele...
no smutek todle to

Já jsem řešila problém, že mi fena nechtěla plnit povel stůj. Tak mi jeden starý výcvikář poradil, abych vždy po stůj dala povel volno. Nějakou dobu jsem to dělala, fena se uvolnila a plnila stůj s nadšením, i když jsem jí pak zase po něm začla dávat jiné povely, jako lehni a tak...
No a za nějakou dobu stejný problém s lehni. Jednou venku mi došlo, že když jsem ji měla na volno a ona něco vyvedla (např. se vyválela v hovně), tak jsem jí dala povel lehni a začla jsem na ni řvát (to jsem dělala proto, že jsem ji seřvala, místo abych ji potrestala fyzicky, což jsem nikdy nechtěla dělat). Jenže pro fenu to seřvání byl trest už tak dost velký, tak si to spojila s lehni a z toho vzniklo, že při výcviku nechtěla lehat. Tak zase jsem musela jí přestat dávat lehni ve spojení s trestem, a místo toho to nahradit lehni plus odměna. Většinou jsem volila právě to volno. Po nějaké době si to přestala spojovat a už s tím dávno žádný problém nemám. Myslím, že to volno jde spojit i s povelem sedni

čada napsal(a):
Já jsem řešila problém, že mi fena nechtěla plnit povel stůj. Tak mi jeden starý výcvikář poradil, abych vždy po stůj dala povel volno. Nějakou dobu jsem to dělala, fena se uvolnila a plnila stůj s nadšením, i když jsem jí pak zase po něm začla dávat jiné povely, jako lehni a tak...
No a za nějakou dobu stejný problém s lehni. Jednou venku mi došlo, že když jsem ji měla na volno a ona něco vyvedla (např. se vyválela v hovně), tak jsem jí dala povel lehni a začla jsem na ni řvát (to jsem dělala proto, že jsem ji seřvala, místo abych ji potrestala fyzicky, což jsem nikdy nechtěla dělat). Jenže pro fenu to seřvání byl trest už tak dost velký, tak si to spojila s lehni a z toho vzniklo, že při výcviku nechtěla lehat. Tak zase jsem musela jí přestat dávat lehni ve spojení s trestem, a místo toho to nahradit lehni plus odměna. Většinou jsem volila právě to volno. Po nějaké době si to přestala spojovat a už s tím dávno žádný problém nemám. Myslím, že to volno jde spojit i s povelem sedni

Jaká zásluha, ona ji nebije, jen na ni řve ! A ještě k tomu po splnění povelu. Ale co se divím, kolikrát já už viděla, že psa, který konečně na zavolání přišel, zmlátili !
Nejsem svatá, občas na fenu houknu ( ne, neposlouchá na slovo ), ale pak mě to mrzí. Řvát na tvora, který je na mě závislý, je nízká podlost.
( Stejně jako řvát na děti - i když komu to občas neujede).

čada napsal(a):
Já jsem řešila problém, že mi fena nechtěla plnit povel stůj. Tak mi jeden starý výcvikář poradil, abych vždy po stůj dala povel volno. Nějakou dobu jsem to dělala, fena se uvolnila a plnila stůj s nadšením, i když jsem jí pak zase po něm začla dávat jiné povely, jako lehni a tak...
No a za nějakou dobu stejný problém s lehni. Jednou venku mi došlo, že když jsem ji měla na volno a ona něco vyvedla (např. se vyválela v hovně), tak jsem jí dala povel lehni a začla jsem na ni řvát (to jsem dělala proto, že jsem ji seřvala, místo abych ji potrestala fyzicky, což jsem nikdy nechtěla dělat). Jenže pro fenu to seřvání byl trest už tak dost velký, tak si to spojila s lehni a z toho vzniklo, že při výcviku nechtěla lehat. Tak zase jsem musela jí přestat dávat lehni ve spojení s trestem, a místo toho to nahradit lehni plus odměna. Většinou jsem volila právě to volno. Po nějaké době si to přestala spojovat a už s tím dávno žádný problém nemám. Myslím, že to volno jde spojit i s povelem sedni

Proč jste jí měl trestat fyzicky? Co je to za pitomost? A proč na ní řvát po splněném povelu? Máte hodně toleratntní fenu.

"Mně třeba práce s klikrem šla a jde, ale u tý naší pseudolovečiny (nedělám lovecký výcvik pro praxi, proto ten název ) mi víc vyhovuje práce s hlasem, protože můžu měnit položení, tón hlasu - tzn. psa chválit uklidňujícím, či povzbuzujícím tónem, aby vnímal moje rozpoložení, že je zapotřebí být v klidu, či opačně být připraven na akci."
jenom technická - ale to se nevylučuje, ne? Za prvé klikr je dočasný. za druhé i při jeho používání hlas můžeš používat, klikr bude jenom závěrečné JO před odměnou, ne?

mishule napsal(a):
Anonymx: Nikde jsem nepsala, že jí to prochází, vždy povel dokončíme, neexistuje, že by jsme od něj odešly, ale prostě to trvá i několik minut (ano, pět minut bylo obrazně řečeno), než ji donutím sednout. K žádnému plácnutí jsem se neuchýlila (na fyzické tresty reaguje hodně špatně, byť je to jen lehké plácnutí po zadku), dvakrát jsem ji posadila podobným způsobem, jaký tu popisujete (na doporučení výcvikářky).

Jinak k vaší druhé otázce o cvičení z klidové pozice, většinou jdeme na řadu jako první, poté je fenka v odkládacím kotci a na plac nastupuje rovnou z něj.



scylla, habe: Právě, že ten oddych teď měsíc a půl měla (moje zdravotní potíže + její hárání), potom byla cvičit jednou a dobré, výcvikářka o ní prohlásila, že je to pes výborně připravený na zkoušky, podruhé a potřetí už se cukala, prostě si postavila hlavu.

Mě, ani výcvikářce nepřipadá, že by fenka byla z výcviku znechucená nebo tak něco, spíš právě má tendence jít na ten povel honem rychle, z radosti. U překážek na ní doslova vidíte, jak se třese, až si půjde přeběhnout Áčko.

Napadlo mě změnit jí pořadí, nejdříve překážky a poté klasická poslušnost. Případně jedno z toho vynechat (na nějakou dobu). Chvíli trénovat třeba jen překážky, chvíli zase jen poslušnost...


Každopádně jste tu rozjeli slušnou debatu, než jsem se dostala k tomu, podívat se, kdo a co odpověděl, takže děkuji všem za názory a tipy.

Ale ono jí to de facto prochází, protože vy přistoupíte na to, že jí budete přemlouvat a opravovat a to je hrubá chyba.
Jestliže je citlivá na dotek, stačí opravdu jen nepatrné ťuknutí na zadek a ihned vychválit.
Ale jak to popisujete, opravdu jste se dostala do stereotypu. Nástup na plac z kotce je hrubá chyba. Vždy si psa musíte na práci "připravit" a záleží jen na vás a hlavně psovi, co potřebuje, aby byl připravený. Jestli rozcvičit, rozblbnout nebo naopak soustředit, prostě takový "rituál". Změňte systém. A když už se "šprajcne", vrate se o krok zpátky a jejímu odepření provést cvik zabraňte. Jakkoliv, bud na vodítku, pamlskem, míčkem nebo jiným povelem (třeba lehni). Vždy a všude platí, že psa NEOPRAVUJEME, ale uděláme to tak, aby to špatně nemohl udělat a my měli důvod k pochvale.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Mně třeba práce s klikrem šla a jde, ale u tý naší pseudolovečiny (nedělám lovecký výcvik pro praxi, proto ten název ) mi víc vyhovuje práce s hlasem, protože můžu měnit položení, tón hlasu - tzn. psa chválit uklidňujícím, či povzbuzujícím tónem, aby vnímal moje rozpoložení, že je zapotřebí být v klidu, či opačně být připraven na akci."
jenom technická - ale to se nevylučuje, ne? Za prvé klikr je dočasný. za druhé i při jeho používání hlas můžeš používat, klikr bude jenom závěrečné JO před odměnou, ne?

Nene nevylučuje, je to v tomhle případku prostě můj "technický" problém, že mi to s ním v těchto momentech nešlo, ač ho běžně používám. A i pes v těhle momentech sám upřednostňoval hlas, před označením klikrem. Ten klikr, který mu jindy jako označení velmi dobře fungoval, tak tady ho prostě nebral v potaz. Ono asi taky logicky - když vystavuje, tak by ho ten klikr "rušil" má v tom vystavení být tak pevný, že se prostě z něj nehne.. Současný mlaďas má hodně pevný vystavení, je schopen být fakt zapikolikovaný, Je to pro něj velká priorita. Cvičím vždy i tu situaci, že z vystavení odvolávám (jak říkám, neděláme lovečinu pro praxi, ale pro to, aby pes dostal to, co ve vlohách má, přizpůsobené normoš provozu), aby se pes naučil, že ne vždy je to dotaženo k tomu, že se zvěř zvedne. Když porovnán s prvním ohařem - tak tam to šlo poměrně snadno a odměnou byl pamlsek, nebo moje pochvala. Pro tohodle potrhlíka je největší odměnou to, že se smí k tomu bodu vrátit a být na vartě a hrdej, jak mu to jde

Anonymx

když vás tu vidím, můžu se ještě jednou zeptat, kdo je tedy oprávněn radit, jak jste tu psala:

"Neměli by se k výcviku vyjadřovat ti, kteří výcviku aspoň trochu rozumí?" -.

Tak by mě zajímalo, kteří to jsou. Dík předem.

Ne opravnen, ale mel by byt natolik soudny, aby vedel jestli rozumi problemu a muze poradit. A kdo v problemech s vycvikem? Ten kdo se vycviku aktivne venuje nejen se svymi psy, ale i s lidmi a se svymi psy i psy v treninku dosahuje dlouhodobe vyssich vysledku. Vycvicil ruzna plemena, apod.

anonymx napsal(a):
Ne opravnen, ale mel by byt natolik soudny, aby vedel jestli rozumi problemu a muze poradit. A kdo v problemech s vycvikem? Ten kdo se vycviku aktivne venuje nejen se svymi psy, ale i s lidmi a se svymi psy i psy v treninku dosahuje dlouhodobe vyssich vysledku. Vycvicil ruzna plemena, apod.

Co to znamená "vyšších výsledků"? Vyšší výsledek jsou složené zkoušky, poháry a tituly? Nebo je to spokojený pohodový pes, se kterým se dá jít bez problémů kamkoliv?

Bavime se o vycviku a problemech s nim souvisejicich. Viz. problem zadavatelky.

anonymx napsal(a):
Ne opravnen, ale mel by byt natolik soudny, aby vedel jestli rozumi problemu a muze poradit. A kdo v problemech s vycvikem? Ten kdo se vycviku aktivne venuje nejen se svymi psy, ale i s lidmi a se svymi psy i psy v treninku dosahuje dlouhodobe vyssich vysledku. Vycvicil ruzna plemena, apod.

Aha aha, hm. A vy si myslíte, že tedy jen ten kdo výcvik vede může rozumět výcviku, ano? chápu to dobře, ano? Že tedy ten kdo se psy jen cvičí o tom ví tedy kulový, ano? Že tedy to musí být jen certifikovaný výcvikář (doložíme, prosím jak?). Chápu to spávně?
Víte co? Mně osobně bude milejší, když mi poradí - FUNKČNĚ poradí klidně laik, který psům rozumí, než někdo, kdo dlouhodobě dosahuje vyšších výsledků a psa má na elektrice a těch plemen cvičil víc proto, že je tak porůznu poodkládal, jen proto, že konkrétně s nimi zrovinka nedosáhl těch vyšších výsledků.
Takže já osobně se nezříkám ŽÁDNÉ rady. Přečtu si, udělám si obrázek, vyhodnotím co pro mého psa, mě osobně a danou situace bude funkční a to si vezmu. A je mi naprosto šumák, jestli mi Funkčně poradil Férenc z Horní dolní a napíše mi, co mu zafungovalo ujeho psa, a nebo Madla, která má 23. psa a s ním PÍPO 250. Neb za á, přístup k výcviku se dnes naštěstí již mění, i když si toho ještě mnozí nepovšimli a hlavně, každý pes je jiný a to musím zohlednit jako první a hlavní. To že NO zvládne ustát píchání vidličkou neznačí, že chci-li s jiným plemenem, jiným jedincem dosáhnout téhož, sáhnu po tomtéž. Znamenalo by to u mnohých plemen to, že psa pošlu kam? Do peklíčka.
To, že vy to vidíte tak, jak píšete, že radit by měli jen a pouze a výhradně ti, kteří splňují vaše kritéria, není o tom, že na to nahlíží všichni stejně jako vy.

Umíte číst? Ten kdo cvičí nejen se svými psy... a ono je důležité pracovat i s lidmi. Já nevedu výcvik jako takový (tedy pouze kurzy pro začátečníky), trénuji s lidmi individuálně a i to je dost důležité, protože na výcvik psa musíte mít hlavu a ruce a tuhle kombinaci má málokdo. Tedy metodika se musí ušít individuálně psovi i majiteli.
ČKS vydává výcvikové třídy.
A laskavě přestaňte urážet. Na elektrice psy nemám, psa jsem nikdy za život žádného neodložila, vidličku máme u nás na jídlo.
Ani já se nezříkám žádných rad od skutečných odborníků, ale na rozdíl od vás, absolutně mě nezajímá, co Ferencovi zafungovalo na jeho psa, ale co mi eventuálně poradí pouze a výhradně pro mě a mého psa.
A budete se asi divit, ale stejně jako já na to nahlíží skoro všichni, kteří cvičí a mají výsledky a neujíždějí do extrémů jako jsou EO a jiné pomůcky.
Mě stačí míček a pamlsek.

anonymx napsal(a):
Umíte číst? Ten kdo cvičí nejen se svými psy... a ono je důležité pracovat i s lidmi. Já nevedu výcvik jako takový (tedy pouze kurzy pro začátečníky), trénuji s lidmi individuálně a i to je dost důležité, protože na výcvik psa musíte mít hlavu a ruce a tuhle kombinaci má málokdo. Tedy metodika se musí ušít individuálně psovi i majiteli.
ČKS vydává výcvikové třídy.
A laskavě přestaňte urážet. Na elektrice psy nemám, psa jsem nikdy za život žádného neodložila, vidličku máme u nás na jídlo.
Ani já se nezříkám žádných rad od skutečných odborníků, ale na rozdíl od vás, absolutně mě nezajímá, co Ferencovi zafungovalo na jeho psa, ale co mi eventuálně poradí pouze a výhradně pro mě a mého psa.
A budete se asi divit, ale stejně jako já na to nahlíží skoro všichni, kteří cvičí a mají výsledky a neujíždějí do extrémů jako jsou EO a jiné pomůcky.
Mě stačí míček a pamlsek.

Ano, umím číst. a nevidím důvod, proč by člověk, který rozumí psům, nemohl pomoci stejně - či dokonce lépe, než výcvikář, který si jede své zajeté koleje.

Mně je naprosto fučik, jak a co trénujete vy, já píši, že si nemyslím, že - tak jak tvrdíte Vy - může radit jen výcvikář, se složzením xyzž zkoušek. Tečka. Tak to prostě podle mě je a rozhodně neeliminuju. Od toho mám mozek abych si vybrala.

Neurážím. Nevím, kde jste sebrala, že hovořím o Vás? Jak jste k tomu přišla? Reagovala jsem na to, že píšete, že by měl radu dávat výcvikář, s vyššími složenými zkouškami. Boihužel se mezi těmi co jmenujete najdou takový, které zmiňují já. To, že má někdo složenou vyšší zkoušku nedokazuje zhola nic.

No jo no, ale co Férencovi zafungovalo na jeho psa mi může pomoci v tom zamyslet se nad tím jak je to u nás. Ale to už je každého věc.

No jo taky si vystačím s míčkem a pamlskem, to mi přijde naprosto normáíní.

"No jo no, ale co Férencovi zafungovalo na jeho psa mi může pomoci v tom zamyslet se nad tím jak je to u nás"
přesně tak...

ono teda nevím, jak se dá na internetu, bez skutečné znalosti konkrétního psa a konkrétního člověka, poradit "na míru"...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"No jo no, ale co Férencovi zafungovalo na jeho psa mi může pomoci v tom zamyslet se nad tím jak je to u nás"
přesně tak...

ono teda nevím, jak se dá na internetu, bez skutečné znalosti konkrétního psa a konkrétního člověka, poradit "na míru"...

Taky si myslím, že "na míru" se poradit po internetu opravdu nedá.

Ale jak píše Zrzavci, dá se popsat svůj podobný problém a jeho řešení. Potom už je jen na zadavateli (v tomto případě na mě), aby si dám vyfiltroval, co stojí za zkoušku, konzultaci či alespoň za úvahu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"No jo no, ale co Férencovi zafungovalo na jeho psa mi může pomoci v tom zamyslet se nad tím jak je to u nás"
přesně tak...

ono teda nevím, jak se dá na internetu, bez skutečné znalosti konkrétního psa a konkrétního člověka, poradit "na míru"...

Tak! Přesně tak, máte pravdu - to jsem se chystala dneska dopsat, že takhle na internetu je to stejně o obecné rovině.

Zrzavci napsal(a):
Ano, umím číst. a nevidím důvod, proč by člověk, který rozumí psům, nemohl pomoci stejně - či dokonce lépe, než výcvikář, který si jede své zajeté koleje.

Mně je naprosto fučik, jak a co trénujete vy, já píši, že si nemyslím, že - tak jak tvrdíte Vy - může radit jen výcvikář, se složzením xyzž zkoušek. Tečka. Tak to prostě podle mě je a rozhodně neeliminuju. Od toho mám mozek abych si vybrala.

Neurážím. Nevím, kde jste sebrala, že hovořím o Vás? Jak jste k tomu přišla? Reagovala jsem na to, že píšete, že by měl radu dávat výcvikář, s vyššími složenými zkouškami. Boihužel se mezi těmi co jmenujete najdou takový, které zmiňují já. To, že má někdo složenou vyšší zkoušku nedokazuje zhola nic.

No jo no, ale co Férencovi zafungovalo na jeho psa mi může pomoci v tom zamyslet se nad tím jak je to u nás. Ale to už je každého věc.

No jo taky si vystačím s míčkem a pamlskem, to mi přijde naprosto normáíní.

Kdo je člověk, který rozumí psům? Nikdo (a už vůbec ne na tomhle fóru) nemůže rozumět všemu. A "rozumět psům" v žádném případě neznamená, že rozumí třeba výcviku nebo chovu nebo... Jsou tady tací, co velmi dobře rozumí psům týraným nebo jinak handicapovaným a ti, kteří chovají různá plemena, apod.
Když budu chtít poradit s výcvikem nebudu se ptát toho, kdo rozumí handicapovaným psům ( a že jim bez debat opravdu rozumí), ani Férence (i kdyby měl svého psa suprového), ale toho, kdo se výcvikem zabývá a o kterém vím, že opravdu umí.
Zamýšlet se nad tím, co jemu zafungovalo je naprostá ztráta času, protože nemůžete znát jeho psa ani jeho a tudíž je to pro vás naprosto bezvýznamné.
Že máte mozek, o tom nepochybuju, ale po letech zkušeností vím až moc dobře, že nejsem neomylná a zatím co k "cizím" psům jsem objektivní, u těch svých to často nedokážu.
Nikde jsem nepsala, že kritériem pro kvalitu výcvikáře je množství a úroveň složených zkoušek, to je jen jedno z mnoha kritérií. Vytrháváte věty z kontextu a sklouzáváte do nesmyslné demagogie. A ten, který si jede své "zajeté koleje" už v dnešní době nemůže mít ani vyšší zkoušku natož slušné výsledky na vrcholových akcích.
Stačí si přečíst příspěvky. Zadavatelka měla problém a kolik lidí tady na to zareagovalo a jak.
Kolik radilo dát psovi pauzu? Přitom se evidentně jedná o velmi aktivního psa, který klidovou pozici neprovede z přemíry chtivosti.
Kolik radilo jak naučit usednutí? Přitom o to vůbec nešlo. Nebudu se rozepisovat o tom, že i tyto rady byly špatně. Protože usednutí jako cvik ve sportu se učí úplně jinak, ale to není podstatné.

A rady na netu? Zrovna v tomhle případě je problém a chování psa popsán velmi dobře a způsoby řešení jsou celkem jasné. Pokud to tak nebývá, snažím se dozvědět víc a když to nejde, jasně to napíšu.

anonymx napsal(a):
Kdo je člověk, který rozumí psům? Nikdo (a už vůbec ne na tomhle fóru) nemůže rozumět všemu. A "rozumět psům" v žádném případě neznamená, že rozumí třeba výcviku nebo chovu nebo... Jsou tady tací, co velmi dobře rozumí psům týraným nebo jinak handicapovaným a ti, kteří chovají různá plemena, apod.
Když budu chtít poradit s výcvikem nebudu se ptát toho, kdo rozumí handicapovaným psům ( a že jim bez debat opravdu rozumí), ani Férence (i kdyby měl svého psa suprového), ale toho, kdo se výcvikem zabývá a o kterém vím, že opravdu umí.
Zamýšlet se nad tím, co jemu zafungovalo je naprostá ztráta času, protože nemůžete znát jeho psa ani jeho a tudíž je to pro vás naprosto bezvýznamné.
Že máte mozek, o tom nepochybuju, ale po letech zkušeností vím až moc dobře, že nejsem neomylná a zatím co k "cizím" psům jsem objektivní, u těch svých to často nedokážu.
Nikde jsem nepsala, že kritériem pro kvalitu výcvikáře je množství a úroveň složených zkoušek, to je jen jedno z mnoha kritérií. Vytrháváte věty z kontextu a sklouzáváte do nesmyslné demagogie. A ten, který si jede své "zajeté koleje" už v dnešní době nemůže mít ani vyšší zkoušku natož slušné výsledky na vrcholových akcích.
Stačí si přečíst příspěvky. Zadavatelka měla problém a kolik lidí tady na to zareagovalo a jak.
Kolik radilo dát psovi pauzu? Přitom se evidentně jedná o velmi aktivního psa, který klidovou pozici neprovede z přemíry chtivosti.
Kolik radilo jak naučit usednutí? Přitom o to vůbec nešlo. Nebudu se rozepisovat o tom, že i tyto rady byly špatně. Protože usednutí jako cvik ve sportu se učí úplně jinak, ale to není podstatné.

Dovolím si nesouhlasit - nic nevytrhávám z kontextu - zde si dovolím ocitovat co jste psala:

"Neměli by se k výcviku vyjadřovat ti, kteří výcviku aspoň trochu rozumí?"
já se Vás pak otázala:
"A to je podle vás tedy kdo?"

a zde Vaše odpověď:
"
Ne opravnen, ale mel by byt natolik soudny, aby vedel jestli rozumi problemu a muze poradit. A kdo v problemech s vycvikem? Ten kdo se vycviku aktivne venuje nejen se svymi psy, ale i s lidmi a se svymi psy i psy v treninku dosahuje dlouhodobe vyssich vysledku. Vycvicil ruzna plemena, apod.
"
takže to se nezlobte, nevytrhávám.

Píšete že: "ten, který si jede své "zajeté koleje" už v dnešní době nemůže mít ani vyšší zkoušku natož slušné výsledky na vrcholových akcích. "

Jak to tedy, že pak může vyhrát soutěž - není to tak dávno - jedinec, který má na psu el. obojek /protože vyjíždí po psech/ a to nemluvím o tom, že tento člověk pak také odborně radí? To jsem z toho jelen, no

Píšete - "Když budu chtít poradit s výcvikem nebudu se ptát toho, kdo rozumí handicapovaným psům ( a že jim bez debat opravdu rozumí), ani Férence (i kdyby měl svého psa suprového), ale toho, kdo se výcvikem zabývá a o kterém vím, že opravdu umí."
To ovšem je na internetu naprosto neplatné, protože nezlobte se na mne, to že o sobě někdo tvrdí, jak výcvikaří a je dobrej, to pro mě ve virtuálním světě znamená - nic. Výcvikáře ze sebe na internetu může udělat kdokoliv. A právě proto, že mám rozum - můžu si klidně vzít funkční radu (znovu zdůrazňuji, funkční radu) od toho Férence, protože bude mně a hlavně mému psu bližší, než radu od někoho, kdo se nazývá výcvikářem, ale radí mi něco co se mi prostě nelíbí a co se svým psem provozovat nebudu. Protože nemusím, když se to dá udělat jinak a lépe -lépe ve smyslu pro psa férověji.
Nicméně, ať debatu neposíláme tímhle jinam, tak za sebe končím.

Anonymx:
Nemůžu souhlasit. Člověk, který je ve výcviku extrémně zkušený a zabývá se jím roky, často nedokáže najít příčiny "začátečnických" chyb v komunikaci se psem - protože on sám tyhle chyby vůbec nedělá už desítky let, případně je nedělal nikdy, pokud se psy vyrůstal. Takže bývají v podstatě "mimo jeho chápání". Mluvím třeba o řeči těla, o vnitřním napětí, tlaku/netlaku na psa, vnímání a reagování na jeho signály atd. atd. - to vše má dobrý psovod úplně podvědomě, aniž by o tom věděl, a vůbec ho nenapadne, že by tohle někdo mohl nemít.
Tyhle úplně základní problémy odhalí spíš lidi, kteří pracují s problémovými psy a ideálně i majiteli, lidé, kteří si tímtéž sami nedávno prošli, lidé, kteří mají třeba problémového psa... Často poradí líp majitel prvního psa, který s tímtéž ještě i trochu "bojuje", než špičkový zkušený výcvikář. A to znám z vlastní zkušenosti, prošla jsem si lekcemi u ix zkušených a výborných výcvikářů, než jsem konečně narazila na lidi, kteří mi ukázali, "jak na to" a kde je v naší komunikaci zádrhel. A mezi tyhle lidi počítám i starší paní v parku s pudlíkem - ano, poradila mi v danou chvíli lépe, než výcvikář, který vychoval několik field trial šampionů. A to už jsem s fenkou v té době měla určité (základní) zkouškové výsledky, nebyla jsem výcvikem nepolíbená.

Tlupa-A právě proto píšu, že musí nejen cvičit se svými psy, ale i lidmi na cvičišti, v kurzech apod., právě proto, aby tohle dokázal.

anonymx napsal(a):
Tlupa-A právě proto píšu, že musí nejen cvičit se svými psy, ale i lidmi na cvičišti, v kurzech apod., právě proto, aby tohle dokázal.

Všichni ti zkušení výcvikáři, o kterých píšu, se výcvikem s lidmi už dlouhou dobu živí. Přesto tohle nikdo z nich neviděl. Vždy řešili jen metodiku výcviku a neřešili to základní, bez čeho nemůže žádná metodika pořádně fungovat - komunikaci mezi člověkem a psem. Oni to jejich klienti vesměs časem nějak pochytili, taky podvědomě... až na některé, kteří to prostě nepochytili, potřebovali to pojmenovat a ukázat. Jako já.

Zrzavci napsal(a):
Dovolím si nesouhlasit - nic nevytrhávám z kontextu - zde si dovolím ocitovat co jste psala:

"Neměli by se k výcviku vyjadřovat ti, kteří výcviku aspoň trochu rozumí?"
já se Vás pak otázala:
"A to je podle vás tedy kdo?"

a zde Vaše odpověď:
"
Ne opravnen, ale mel by byt natolik soudny, aby vedel jestli rozumi problemu a muze poradit. A kdo v problemech s vycvikem? Ten kdo se vycviku aktivne venuje nejen se svymi psy, ale i s lidmi a se svymi psy i psy v treninku dosahuje dlouhodobe vyssich vysledku. Vycvicil ruzna plemena, apod.
"
takže to se nezlobte, nevytrhávám.

Píšete že: "ten, který si jede své "zajeté koleje" už v dnešní době nemůže mít ani vyšší zkoušku natož slušné výsledky na vrcholových akcích. "

Jak to tedy, že pak může vyhrát soutěž - není to tak dávno - jedinec, který má na psu el. obojek /protože vyjíždí po psech/ a to nemluvím o tom, že tento člověk pak také odborně radí? To jsem z toho jelen, no

Píšete - "Když budu chtít poradit s výcvikem nebudu se ptát toho, kdo rozumí handicapovaným psům ( a že jim bez debat opravdu rozumí), ani Férence (i kdyby měl svého psa suprového), ale toho, kdo se výcvikem zabývá a o kterém vím, že opravdu umí."
To ovšem je na internetu naprosto neplatné, protože nezlobte se na mne, to že o sobě někdo tvrdí, jak výcvikaří a je dobrej, to pro mě ve virtuálním světě znamená - nic. Výcvikáře ze sebe na internetu může udělat kdokoliv. A právě proto, že mám rozum - můžu si klidně vzít funkční radu (znovu zdůrazňuji, funkční radu) od toho Férence, protože bude mně a hlavně mému psu bližší, než radu od někoho, kdo se nazývá výcvikářem, ale radí mi něco co se mi prostě nelíbí a co se svým psem provozovat nebudu. Protože nemusím, když se to dá udělat jinak a lépe -lépe ve smyslu pro psa férověji.
Nicméně, ať debatu neposíláme tímhle jinam, tak za sebe končím.

Takže sama vidíte, že jsem psala, že kritérií je víc a nejen množství zkoušek.
Dost dobře nechápu, jak s tím souvisí narážka na někoho s EO? Jestliže používá EO při tréninku tak to určitě není z důvodu vyjíždění po psech a nebudu se zde zbytečně rozepisovat, že EO není vůbec nic špatného a o možnostech jeho využití.
A to, že se vám nějaká rada nelíbí absolutně neznamená, že je špatná.

Je divné, že fenka splnila povel lehni, který je také klidový, a nesplnila povel sedni. Takže to, že je to velmi aktivní zvíře je sice fakt, ale problém bude asi trošku někde jinde.

Zkušenosti nemusí být jen k dobru, ale také můžou paradoxně hrát proti nám. Pokud člověk nabyde dojmu, že je již tak zkušený a vlastně moudrý, tak naopak moudrosti jistě nedosahuje. Moudrost totiž nesouvísí ani s věkem, ani s tituly, chytrostí, vzdělaností..zkouškami a počtem vedených výcviků...

To, že člověk výborně rozumí psům ještě neznamená, že toto své porozumění umí předat jiným lidem a vůbec, absolutně nezáleží na tom, kolika lidem psa cvičí. Protože každý člověk se svým psem odvádí vlastní práci. Jestli tohle výcvikář nevidí, nechápe a nepřijímá, těžko to bude člověk, který "umí pracovat i s lidmi".

Ještě, že éra komunismu je pryč a svoboda slova a právo myslet sám za sebe, vybrat si dobré nebo špatné rady je povolena

P.S. Skromnost to je velká ctnost

Ale to právě vůbec není divné, ale právě naprosto typické pro daný problém. Jenže to není řešení.

scylla napsal(a):
Je divné, že fenka splnila povel lehni, který je také klidový, a nesplnila povel sedni. Takže to, že je to velmi aktivní zvíře je sice fakt, ale problém bude asi trošku někde jinde.

Tomu bych se ani nedivila, protože poloha vleže je" startovací, číhací, pozorná, napjatá...", sedni nikoliv.

Sapp napsal(a):
Zkušenosti nemusí být jen k dobru, ale také můžou paradoxně hrát proti nám. Pokud člověk nabyde dojmu, že je již tak zkušený a vlastně moudrý, tak naopak moudrosti jistě nedosahuje. Moudrost totiž nesouvísí ani s věkem, ani s tituly, chytrostí, vzdělaností..zkouškami a počtem vedených výcviků...

To, že člověk výborně rozumí psům ještě neznamená, že toto své porozumění umí předat jiným lidem a vůbec, absolutně nezáleží na tom, kolika lidem psa cvičí. Protože každý člověk se svým psem odvádí vlastní práci. Jestli tohle výcvikář nevidí, nechápe a nepřijímá, těžko to bude člověk, který "umí pracovat i s lidmi".

Ještě, že éra komunismu je pryč a svoboda slova a právo myslet sám za sebe, vybrat si dobré nebo špatné rady je povolena

P.S. Skromnost to je velká ctnost

To máte pravdu, ale zásadní problém vidím v tom, že mnozí si prostě nedovedou vybrat co je dobrá a co špatná rada. A jako skoro všude je to tristní. A v práci se psem se dost dobře nedá pracovat cestou chyb a omylů, pokusů a zkoušení. Na to je bohužel psí život moc krátký a času je zoufale málo.
Porozumění psům se předat nedá a nedá se ani naučit. To je dar. Jediné co lze, naučit lidi pochopit toho svého psa, nic víc.
Skromnost je velká ctnost, ale daleko s ní nedojdete.

tlupa napsal(a):
Všichni ti zkušení výcvikáři, o kterých píšu, se výcvikem s lidmi už dlouhou dobu živí. Přesto tohle nikdo z nich neviděl. Vždy řešili jen metodiku výcviku a neřešili to základní, bez čeho nemůže žádná metodika pořádně fungovat - komunikaci mezi člověkem a psem. Oni to jejich klienti vesměs časem nějak pochytili, taky podvědomě... až na některé, kteří to prostě nepochytili, potřebovali to pojmenovat a ukázat. Jako já.

To je právě ten problém, jakmile se člověk začne něčím živit, stane se z toho prostě kšeft a důležité je rychle vydělat. Je to smutné, ale normální. Ono to ani dost dobře jinak nejde a pokud se nejedná o individuální hodiny nezbývá prostor.

anonymx napsal(a):
To je právě ten problém, jakmile se člověk začne něčím živit, stane se z toho prostě kšeft a důležité je rychle vydělat. Je to smutné, ale normální. Ono to ani dost dobře jinak nejde a pokud se nejedná o individuální hodiny nezbývá prostor.

V případě lidí, o kterých mluvím, nemáte pravdu. Jsou zapálení, baví je to, nedělají to jen pro prachy. A byla jsem u nich na individuálních lekcích nebo na lekcích třeba o třech lidech (to je taky skoro individuálka). Chodí k nim spousta lidí a jsou spokojení, jde jim to, mají výborné výsledky. A přes to přese všechno v mém případě prostě nerozpoznali úplně zásadní zádrhele v komunikaci mezi mnou a mými psy, tvrdili, že mám psa úplně bez vloh, tvrdohlavého, že si ze mě dělá srandu a je potřeba na něj přitlačit... atd. atd.
Jsou to dobří výcvikáři, to ne že ne. Ale bohužel (stejně jako 99% všech výcvikářů) znají jen ty své zažité postupy, které výborně fungují jim i spoustě jejich klientů - ale už si neuvědomují, že jim to funguje jen proto, že jsou pro psy srozumitelní, a že existují i lidi, kteří pro psy srozumitelní nejsou a potřebují se to nejdřív naučit. Tahle "nemoc" výcvikářů je daleko rozšířenější, než si myslíte.

anonymx napsal(a):
To je právě ten problém, jakmile se člověk začne něčím živit, stane se z toho prostě kšeft a důležité je rychle vydělat. Je to smutné, ale normální. Ono to ani dost dobře jinak nejde a pokud se nejedná o individuální hodiny nezbývá prostor.

Výcvikáři, kteří se tím živí, mají tendence problém řešit, ale nikoli vyřešit, protože když ho vyřeší, málo si vydělají, Řešení problému je to, co jim nese peníze. Jinak to jde, je možné pracovat i se skupinou a komunikace se psem je základ a neměla by se omezit na pamlsek a balonek, případně jiné pomůcky ať už klikr nebo stahovák. Že výcvikáři řeší v první řadě metodiku a komunikaci neřeší nebo jí nepřikládají důležitost, je bohužel pravda.

Tlupa-prosím můžete mi do zprávy popsat v čem byl problém. Moc mi to nejde do hlavy. Děkuji.

scylla napsal(a):
Výcvikáři, kteří se tím živí, mají tendence problém řešit, ale nikoli vyřešit, protože když ho vyřeší, málo si vydělají, Řešení problému je to, co jim nese peníze. Jinak to jde, je možné pracovat i se skupinou a komunikace se psem je základ a neměla by se omezit na pamlsek a balonek, případně jiné pomůcky ať už klikr nebo stahovák. Že výcvikáři řeší v první řadě metodiku a komunikaci neřeší nebo jí nepřikládají důležitost, je bohužel pravda.

Komunikaci a taky vnímání psa dané situace, to JAK a HLAVNĚ PROČ k tomu tak pes přistupuje. což je podle mě to nejdůležitější. Protože to nemá být o slepé poslušnosti, ale spolupráci. Ale - jednodušší je poradit, škubni, musí tě poslechnout, pleskni, musíš si trvat na tom, že to bude tak jak si vymyslel. že to jde udělat jinak, kolikrát nechtějí vnímnout prooootože to není tak jednoduché . Škoda. Jo on to ten pes ustojí, ale je nutný, aby něco ustával? když se to dá i bez toho? Já myslím, že to nutný není.

anonymx napsal(a):
Tlupa-prosím můžete mi do zprávy popsat v čem byl problém. Moc mi to nejde do hlavy. Děkuji.

Zhruba jak jsem psala výš. Čuba mi občas "nefungovala", začuchávala se, odmítala si občas třeba i sednout - trošku podobně jak psala zadavatelka. Prakticky všichni výcvikáři, kterými jsem si prošla (podotýkám, že tohle všechno jsem si uvědomila až zpětně s tím, co vím dnes) mi v podstatě radili to, co by v podobném případě fungovalo jim u jejich psů - přitlačit, okřiknout... ve zkratce "dělá si z tebe srandu, tohle si nesmí dovolit". Jenže si žádný z nich neuvědomil, že jim by to fungovalo pouze a jen proto, že oni jsou ke svým psům velice srozumitelní a jejich psi perfektně vědí, co se po nich chce, takže když jim jejich psi tímhle způsobem "odmítnou" spolupráci, v tu chvíli může být určitý tlak na ně velmi efektivní. U mě byl ale celý problém v tom, že jsem byla pro čubu v celé naší vzájemné komunikaci strašně nesrozumitelná a tlačila jsem na ni zmateně, zbytečně a furt - to odmítání spolupráce nebyl vzdor, ale projev nejistoty. Ona prostě chvílemi nevěděla, co se po ní chce. Takže rady výcvikářů vše jen zhoršovaly, až to postupně dospělo tak daleko, že mi čuba přestala téměř úplně aportovat. A následně mi bylo některými z nich nepřímo sděleno, že holt mám prostě čubu bez pracovních vloh a nemá smysl s ní cvičit. Jiní se strašně snažili něco z nás vykřesat, zkoušeli různá cvičení, metodiky, navádění stopovačkou... ale poradit nedokázali.

Naštěstí jsem našla lidi, kteří mi uměli ukázat, kde přesně je problém a co s tím. Pro hodně lidí tady bude překvapivé, že to byli hlavně lidi zabývající se pozitivkou - František Šusta, Šimona Drábková, Lenka Blachová... A najednou mi nejstarší čuba (7 let) po ix letech "bez vloh" ty vlohy našla, maká docela slušně a hlavně ji to děsně baví.

Podotýkám, že znám strašnou spoustu lidí, kteří pod těmi samými výcvikáři cvičili a cvičí a nemají nejmenší problém, psi jim makají a baví je to - aby to tu nevyznělo, že jsou to všechno totálně neschopní výcvikáři, kteří neumí nic jiného, než řvát po psech. Nejsou, jsou dobří a mají výsledky. Dneska si k mnoha z nich zase ráda zajdu, cvičení s nimi mě baví a naučím se od nich děsně moc - protože už máme se psy víceméně vyřešený ten zásadní komunikační problém, který tehdy nikdo z nich nedokázal identifikovat.

A to je v kostce důvod, proč jsem alergická na tvrzení, že s výcvikem by měl radit jen výcvikář s dlouholetými výsledky. Protože často vůbec nebývá problém ve výcviku.

tlupa napsal(a):
Zhruba jak jsem psala výš. Čuba mi občas "nefungovala", začuchávala se, odmítala si občas třeba i sednout - trošku podobně jak psala zadavatelka. Prakticky všichni výcvikáři, kterými jsem si prošla (podotýkám, že tohle všechno jsem si uvědomila až zpětně s tím, co vím dnes) mi v podstatě radili to, co by v podobném případě fungovalo jim u jejich psů - přitlačit, okřiknout... ve zkratce "dělá si z tebe srandu, tohle si nesmí dovolit". Jenže si žádný z nich neuvědomil, že jim by to fungovalo pouze a jen proto, že oni jsou ke svým psům velice srozumitelní a jejich psi perfektně vědí, co se po nich chce, takže když jim jejich psi tímhle způsobem "odmítnou" spolupráci, v tu chvíli může být určitý tlak na ně velmi efektivní. U mě byl ale celý problém v tom, že jsem byla pro čubu v celé naší vzájemné komunikaci strašně nesrozumitelná a tlačila jsem na ni zmateně, zbytečně a furt - to odmítání spolupráce nebyl vzdor, ale projev nejistoty. Ona prostě chvílemi nevěděla, co se po ní chce. Takže rady výcvikářů vše jen zhoršovaly, až to postupně dospělo tak daleko, že mi čuba přestala téměř úplně aportovat. A následně mi bylo některými z nich nepřímo sděleno, že holt mám prostě čubu bez pracovních vloh a nemá smysl s ní cvičit. Jiní se strašně snažili něco z nás vykřesat, zkoušeli různá cvičení, metodiky, navádění stopovačkou... ale poradit nedokázali.

Naštěstí jsem našla lidi, kteří mi uměli ukázat, kde přesně je problém a co s tím. Pro hodně lidí tady bude překvapivé, že to byli hlavně lidi zabývající se pozitivkou - František Šusta, Šimona Drábková, Lenka Blachová... A najednou mi nejstarší čuba (7 let) po ix letech "bez vloh" ty vlohy našla, maká docela slušně a hlavně ji to děsně baví.

Podotýkám, že znám strašnou spoustu lidí, kteří pod těmi samými výcvikáři cvičili a cvičí a nemají nejmenší problém, psi jim makají a baví je to - aby to tu nevyznělo, že jsou to všechno totálně neschopní výcvikáři, kteří neumí nic jiného, než řvát po psech. Nejsou, jsou dobří a mají výsledky. Dneska si k mnoha z nich zase ráda zajdu, cvičení s nimi mě baví a naučím se od nich děsně moc - protože už máme se psy víceméně vyřešený ten zásadní komunikační problém, který tehdy nikdo z nich nedokázal identifikovat.

A to je v kostce důvod, proč jsem alergická na tvrzení, že s výcvikem by měl radit jen výcvikář s dlouholetými výsledky. Protože často vůbec nebývá problém ve výcviku.

Tak! A to je přesně to o čem mluvím, že se nehledá důvod toho proč. Ale řeší se jen, že to pes nedělá/nebo naopak dělá něco co se neočekává.
Kdybych já jela s čubinou útulkovou tou lajnou kterou tu zmiňujete a kterou výcvikáři radí, tak jsem... někde jinde, než jsem teď. Rozhodně bych ji nenaučila MÍT RÁDA aportování, mít z toho zábavu /zvlášť v jejím věku/, rozhodně by jí nadšeně neběžela "skákat přes překážky" a hlavně s její povahou bych na ní tímhle nemohla, zatvrdila by se a přišla bych u ní o to nejcenější, o její důvěru ve mě.
Neudivuje mě, že výše jmenovaní problém vyřešili

Ja tomu co pisete vubec nerozumim. Uz hooodne let se cvici PM, proste tak, aby to pes chtel udelat sam a s nadsenim. Tlacit na psa je cesta do pekel. S tim aportem uz tomu nerozumim vubec. Delat ho na stopovacce jsem naposledy videla snad za Svazarmu. Nevim odkud jste, ale docela mne vami popisovane desi.

anonymx napsal(a):
Ja tomu co pisete vubec nerozumim. Uz hooodne let se cvici PM, proste tak, aby to pes chtel udelat sam a s nadsenim. Tlacit na psa je cesta do pekel. S tim aportem uz tomu nerozumim vubec. Delat ho na stopovacce jsem naposledy videla snad za Svazarmu. Nevim odkud jste, ale docela mne vami popisovane desi.

No ona není PM jako PM.To co zmiňujete vy do toho právě nepatří(škubnutí - počítám s tím, že se psem nefláknete o zem, to chápu, že neděláte, plesknutí a tak.).

anonymx napsal(a):
Ja tomu co pisete vubec nerozumim. Uz hooodne let se cvici PM, proste tak, aby to pes chtel udelat sam a s nadsenim. Tlacit na psa je cesta do pekel. S tim aportem uz tomu nerozumim vubec. Delat ho na stopovacce jsem naposledy videla snad za Svazarmu. Nevim odkud jste, ale docela mne vami popisovane desi.

Zajímavé, že píšete o PM a přitom tu zadavatelce radíte naprosto totéž, co radili i mě - přicuknout, plácnout. Tak nechápu, co vás na tom děsí, když vy cvičíte úplně stejným způsobem.

Jste na obrovskem omylu. V zadnem pripade to neni stejne.Pokud psa cvik ucim, ucim ho to tak, aby ho chtel udelat sam, neopravuju. Nemam rada zadne extremy a tak "cista" PM ve vycviku k vrcholove sportovce ma sve hranice. Pokud pouziju cuknuti, tak je to v ojedinelych pripadech, kdy je nutne ho upozornit a jiny zpusob je nevhodny. Zrovna tak "placnuti" je spis trepnuti prsty. Oboji jen tehdy, kdyz pes cvik dokonale zna. Ale to je tezke popisovat. Ja nechapu kde vy jste mela problem. Vycvik je hra vzdycky a tak nerozumim tomu, jaky byl vas problem.

anonymx napsal(a):
Jste na obrovskem omylu. V zadnem pripade to neni stejne.Pokud psa cvik ucim, ucim ho to tak, aby ho chtel udelat sam, neopravuju. Nemam rada zadne extremy a tak "cista" PM ve vycviku k vrcholove sportovce ma sve hranice. Pokud pouziju cuknuti, tak je to v ojedinelych pripadech, kdy je nutne ho upozornit a jiny zpusob je nevhodny. Zrovna tak "placnuti" je spis trepnuti prsty. Oboji jen tehdy, kdyz pes cvik dokonale zna. Ale to je tezke popisovat. Ja nechapu kde vy jste mela problem. Vycvik je hra vzdycky a tak nerozumim tomu, jaky byl vas problem.

A o to přesně jde - nechápete. Všichni ti zmiňovaní výcvikáři taky nechápali, úplně stejně. I ty rady jsou totožné - jejich rady ke mně, vaše rady zadavatelce... jak přes kopírák.

A muzete tedy prozradit v cem konkretne spocival vas problem? Zrejme se nejednalo o vycvik s cilem zavodeni, ale o zaklad a pak to nechapu vubec. Vy jste si nedokazala se psem hrat?

anonymx napsal(a):
A muzete tedy prozradit v cem konkretne spocival vas problem? Zrejme se nejednalo o vycvik s cilem zavodeni, ale o zaklad a pak to nechapu vubec. Vy jste si nedokazala se psem hrat?

Z čeho usuzujete, že se nejednalo o výcvik s cílem závodění? Tedy primárně šlo o společnou aktivitu se psy, tituly nebyly samozřejmě hlavní cíl. Ale jeden či dva diplomy už i z té "problémové" doby doma máme.
Vždyť už jsem psala, v čem byl problém. Moje nesrozumitelnost ke psům. Líp to popsat nejde. Právě o to šlo, že to nebylo nic konkrétního, co by kterýkoliv z těch výcvikářů dokázal rozpoznat. Nesrozumitelnost, vzájemné nedorozumění... a čím víc jsem se snažila (protože já jsem se snažila fakt moc), tím víc jsem na ně tlačila a tím víc se mi zasekávali. Dost podobně jako fenka zadavatelky - v tom jejím popisu úplně vidím svoje psy (čímž neříkám, že je to u ní totéž, ale není to rozhodně vyloučené - zvlášť vzhledem k tomu, že bordera je extrémně citlivý zvíře). Dokud jsem se nenaučila pracovat se svou řečí těla, se svou hladinou emocí, se svým tónem hlasu atd. atd., tak jsme se prostě nepohnuli.
Samozřejmě že si umím se psy hrát. Ale tehdy jsem ani v té hře nedokázala být srozumitelná. Mladší pes si se mnou pak už odmítal hrát jinde než doma.

Ja tomu porad nerozumim. To co popisujete je nesmyslne a u nas to ucime i lidi v kurzech. Jak tlacila na psy? A proc si mladsi odmital hrat? Nezlobte se na mne, ale ja to porad nechapu. Jak se projevovala vase nesrozumitelnost? Nejste laik a tak ty zasadni chyby to urcite nebyly.

anonymx napsal(a):
Ja tomu porad nerozumim. To co popisujete je nesmyslne a u nas to ucime i lidi v kurzech. Jak tlacila na psy? A proc si mladsi odmital hrat? Nezlobte se na mne, ale ja to porad nechapu. Jak se projevovala vase nesrozumitelnost? Nejste laik a tak ty zasadni chyby to urcite nebyly.

Líp to po netu opravdu popsat nejde. A chápu, že nerozumíte, o co jde. Stejně jako všichni ti výborní a zkušení (bez ironie) výcvikáři.

Ale to si nerozumime. Pokud jste delala popisovane chyby, tak jste nepotkala ani jednoho "vyborneho a zkuseneho" vycvikare. Jestli to bylo tak jsk se domnivam, tak by chyby museli odhalit po shlednuti prvnich minut vaseho treninku. Prosim napiste mi treba do zpravy odkud jste. Diky.

anonymx napsal(a):
Ja tomu porad nerozumim. To co popisujete je nesmyslne a u nas to ucime i lidi v kurzech. Jak tlacila na psy? A proc si mladsi odmital hrat? Nezlobte se na mne, ale ja to porad nechapu. Jak se projevovala vase nesrozumitelnost? Nejste laik a tak ty zasadni chyby to urcite nebyly.

Já tomu nakrásně rozumím, ale u ovčáků se takovéhle povahy skoro nevyskytují.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já tomu nakrásně rozumím, ale u ovčáků se takovéhle povahy skoro nevyskytují.

Právě.

Asi byste se divily co vsechno se u ovcaku vyskytuje, ale to prece neni podstatne. Kazdy pes je jiny a pokud cvicitel neumi nevidi kde je chyba, tak neni ani dobry natoz vyborny a zkuseny. Prominte, ale rada bych pochopila. Nemuzete treba napsat jak jste cvicila aport, ze jste ho de facto odnaucila?