"zamilovanost psa"

Podle mě to možné je. Myslím že náš pes je také zamilovaný, ale prožívá to jen když je se svoji láskou boloňačkou :-D, jinak doma nijak neteskní. Chodím na agility a ten náš tam je jako jediný kluk jinak samá fenka. Přibližně bych řekla že se tam různě potkává tak s 10 fenkami ale tahle jedna ač také kastrovaná tak je prostě jedinečná, a ostatní když tak je ona jako by neexistovali. Když se tam potkají tak se musím fakt hodně snažit upoutat jeho pozornost na sebe aby mě poslouchal. Je fakt že tím trénujeme poslušnost, ale někdy je to hodně náročné a každou chvilku za ní utíká. Třeba doděláme nějaký parkur a jakmile zjistí že je hotovo tak hned utíká ani ten pamlsek nechce . Minule jsme se náhodou potkali na veterině a ten náš je tam normálně hodně ustrašený a i se někdy klepe a je jedno jestli tam jsme sami nebo s jinými psi, ale jak tam byla jeho láska tak jako vyměněný - šťastný jak blecha a ani si neuvědomoval kde je a to ani když odešli do ordinace pořád koukal na dveře kdy se už vrátí jen občas zafňukal takovým dloooouhým tónem.
Jestli se s tím dá něco dělat? Bych řekla že asi moc ne, ale časem by se to mohlo zmírnit.
Ten náš si taky jeden čas nechtěl vůbec hrát, a ostatní tvrdili že prostě dospěl a že si už si hrát nebude - nakonec jsme zjistili že ho bolely záda. Zašli jsme párkrát na magnet a protáhnutí a zas je hravý i když je pravda že trošku rozumnější.

Když hárají kolem feny, tak můj pes si moc nehraje, je ufňukaný, tak trochu mimo a ve stresu. Ano, je vždycky "zamilovaný". Jenže ne do jedné holky, nýbrž do desítek, ne-li víc.

Mám doma křížence berňáka...letos si sousedi pořídili štěndo-fenečku slovenského čuvače...měli jí tedy jen 3 měsíce (nějak tu chytrou svéhlavičku nezvládli) a ty 3 měsíce náš pes vysedával u plotu a koukal na ní, jak na svatej obrázek...ještě dnes...po několika měsících, kdy už tam fenečka není občas vyhlíží přes plot a pokňourává...
Musím říct, že ještě v době, kdy jsem si myslela, že to bude naše nová psí sousedka, tak jsem se děsila, co s ním provede její hárání...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mám doma křížence berňáka...letos si sousedi pořídili štěndo-fenečku slovenského čuvače...měli jí tedy jen 3 měsíce (nějak tu chytrou svéhlavičku nezvládli) a ty 3 měsíce náš pes vysedával u plotu a koukal na ní, jak na svatej obrázek...ještě dnes...po několika měsících, kdy už tam fenečka není občas vyhlíží přes plot a pokňourává...
Musím říct, že ještě v době, kdy jsem si myslela, že to bude naše nová psí sousedka, tak jsem se děsila, co s ním provede její hárání...

Jéé koukám na fotky, i když já jsem spíš na krátkosrsté psi, tak ten váš je úžasnej Krásný zbarvení

marcelaamax napsal(a):
Jéé koukám na fotky, i když já jsem spíš na krátkosrsté psi, tak ten váš je úžasnej Krásný zbarvení

Děkuji.. ...to byli ještě štěňata...feňulka zůstala s kratšími chlupy...pesan se nám víc osrstil, ale ne tolik jako BSP nebo bernardýn.

Děkuji za příspěvky, dnes už se mi Ruda (náš BSP) zdá dobrej. Už s náma blbl, mazlil se s dcerou, na procházce popotahoval jako to u něho znám.. takže opravdu asi zamilovanost. No mě klepne - nikdy by mě nenapadlo že budu řešit zamilovanost psa... co teprve až nám dospěje dcera :-D díky bohu na to máme minimálně 14 let čas :-D.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

ttevi napsal(a):
Děkuji za příspěvky, dnes už se mi Ruda (náš BSP) zdá dobrej. Už s náma blbl, mazlil se s dcerou, na procházce popotahoval jako to u něho znám.. takže opravdu asi zamilovanost. No mě klepne - nikdy by mě nenapadlo že budu řešit zamilovanost psa... co teprve až nám dospěje dcera :-D díky bohu na to máme minimálně 14 let čas :-D.

To má na krku ostnáč? Na docela pěkné fotce...

Další věc, zamilovanost u psa řešit nemusíte, pokud by byl vychovaný...
Mám 3 psy (měla jsem 2 berňáky, loni mě jeden opustil) a ani s jednim fena nehne - jak na výstavách a ani na cvičáku a ani nikde. Jsou naučeni, že s fenama maj fakt útrum...
Není to zas taková dřina zrovna berňáka vychovat, ale musí se chtít se psem pracovat, ikdyž chápu, že vychovat psa a dítě na ráz moc dobře nejde...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To má na krku ostnáč? Na docela pěkné fotce...

Další věc, zamilovanost u psa řešit nemusíte, pokud by byl vychovaný...
Mám 3 psy (měla jsem 2 berňáky, loni mě jeden opustil) a ani s jednim fena nehne - jak na výstavách a ani na cvičáku a ani nikde. Jsou naučeni, že s fenama maj fakt útrum...
Není to zas taková dřina zrovna berňáka vychovat, ale musí se chtít se psem pracovat, ikdyž chápu, že vychovat psa a dítě na ráz moc dobře nejde...

Ano na pěkné fotce má ostnáč. Protože když jsem byla těhotná tak jsem se s ním nemohla přetahovat - tahal od mala za ostatními psy. A poradila mi to přímo cvičitelka na cvičáku (chodila jsem s ním na cvičák když jsem byla v jiném stavu), když myslíte že jsem ho nevychovávala. Ano snažila jsem se, ale přiznám se že v té výchově nejsem až tak důsledná. Je to člen rodiny a ne robot. Lidi, co je pes poslouchá na slovo a když vidí a cítí fenu neudělá ani krok stranou, obdivuji, ale i dítě sebevíc dobře vychované někdy zlobí ne? A Ruda je prostě moje stále malé dítě :-D takže mě kamenujte na obojek nebo za špatnou výchovu, ale já na to psovi vidím jak nás miluje a život si užívá... hold budu muset řešit jeho zamilovanost mě spíš zajímalo jestli se až takhle může projevovat zamilovanost psa, ne to jestli mám vhodný obojek

Navíc je docela rozdíl když je pes na ostatní zvyklý z výstav, kde jich vidí milion a pořád. Tak je asi zvyklý ne? Na výstavy nechodíme a u nás v dědince o 150 obyvatelích se tak často se psem nesetká - tudíž tak zvyklý není.

ttevi napsal(a):
Navíc je docela rozdíl když je pes na ostatní zvyklý z výstav, kde jich vidí milion a pořád. Tak je asi zvyklý ne? Na výstavy nechodíme a u nás v dědince o 150 obyvatelích se tak často se psem nesetká - tudíž tak zvyklý není.

Já se přiznám, že mne ten ostnáč opravdu znechutil, ale nechtěla jsem kolem toho vyvolávat dusno. Chodili jsme na cvičák také, ale právě spíše si hrát se psy, aby se naučili chovat mezi ostatními psy a ne cvičit, protože mí psi nemají výcvik...jen výchovu. Ale Berry chodil bez problémů celý život na volno a stačilo jen trochu zvýšit hlas s důrazným ne a hned věděl, že panička to opravdu myslí vážně. Nikdy s žádným psem nešel do konfliktu, vždycky se zachoval správně: pokud se jiný pes prsil, tak mu šel z cesty, jinak mu dal vrknutím najevo, že frajer je on, ale tím to končilo. Myslím, že váš problém(a to většiny, co tak slyším tady, i co potkávám u nás a na výletech) že nenechávali psy od mala s jinými psy komunikovat, potkávat se a nezasahovat jim do toho. Ale na to tedy musí být v klidu i ten páníček na druhé straně My jsme možná měli štěstí na rozumné sousedy. Tady hodně pejsků(jsme konec vesnice) běhá na volno s páníky, či samotní kolem domů a sousedé pustí klidně uřvaného pidi psa k mým psům s tím, že pokud se po něm oženou, je to jeho problém, nemá otravovat. Moji psi se tedy neoženou(co už všichni časem i věděli) ale sama bych se jako majitelka pidi psa bála...

No bodejť... lepší mít psa na ostnáči, než z člena rodiny udělat "robota".

lesnížínka napsal(a):
Já se přiznám, že mne ten ostnáč opravdu znechutil, ale nechtěla jsem kolem toho vyvolávat dusno. Chodili jsme na cvičák také, ale právě spíše si hrát se psy, aby se naučili chovat mezi ostatními psy a ne cvičit, protože mí psi nemají výcvik...jen výchovu. Ale Berry chodil bez problémů celý život na volno a stačilo jen trochu zvýšit hlas s důrazným ne a hned věděl, že panička to opravdu myslí vážně. Nikdy s žádným psem nešel do konfliktu, vždycky se zachoval správně: pokud se jiný pes prsil, tak mu šel z cesty, jinak mu dal vrknutím najevo, že frajer je on, ale tím to končilo. Myslím, že váš problém(a to většiny, co tak slyším tady, i co potkávám u nás a na výletech) že nenechávali psy od mala s jinými psy komunikovat, potkávat se a nezasahovat jim do toho. Ale na to tedy musí být v klidu i ten páníček na druhé straně My jsme možná měli štěstí na rozumné sousedy. Tady hodně pejsků(jsme konec vesnice) běhá na volno s páníky, či samotní kolem domů a sousedé pustí klidně uřvaného pidi psa k mým psům s tím, že pokud se po něm oženou, je to jeho problém, nemá otravovat. Moji psi se tedy neoženou(co už všichni časem i věděli) ale sama bych se jako majitelka pidi psa bála...

Náš pes ostatním psům také nikdy nic neudělá. To jsem ani neřekla. Je kamarád jak s malými tak velkými. Bohužel u nás v dědině kdo má psa ho má na zahradě a ven s nimi ani nechodí Když byl malý, tak si každý den hrál s Jackem russelem od sousedů, jenže jednou se trochu chytli, protože ten malej hajdalák mu šel po jídle a od té doby si spolu nehrají Tudíž se Ruda nemá s kým potkávat a hrát si - jen vyjímečně se venku potká s jednou fenečkou se kterou se pěkně vylítá. Venku chodíme hlavně na volno - takže ten obojek prakticky ani nepoužíváme. Na fotce ho má protože jsme s ním jeli do města, kde byl na vodítku, tak aby necasnoval. Bohužel jsme ho tahání když vidí psa neodnaučili a vím že je to naše chyba. Paní cvičitelka nám právě poradila ostnáč na odnaučení a veřte nebo ne, jedinej ten pomohl a už dokáže chodit na vodítku vedle kočáru i bez něj. Ale on za psem táhne že si chce hrát, ne že ho chce sežrat :-D Ale vidím že tady nakonec nejde o odpověd na zamilovanost psa ale o obojek, takže obět opouštím faunu jako před 2,5půl roku co mě tu všichni kamenovali že nemáme papíráka. Protože jsem si opět ověřila že se tady pouze útočí a nepomáhá ! Vám paní děkuji že jste to dusno nechtěla zbytečně vyvolávat

Nedivte se tomu, že někdo poukáže na ostnatý obojek. Za prvé pro berňáka, tak klidné a mírumilovné plemeno mi to přijde i od cvičitelky opravdu debilní a neprofesionální rada. Za druhé...když se nad tím zamyslíte, jak ostnáč funguje, nepřijde vám to trochu sadistické? Dítě by jste také takto vychovávala(učila?) Vůbec vás nechci urážet, je to jen k zamyšlení. Ani mne nanapadlo, že by na psy útočil, ono je to v konečném důsledku jedno, proč škube. Já jen, že když má plno možností se se psy setkávat, tak mu nejsou vzácní a klidně je míjí bez povšimnutí. A nemyslelte si: sama mám samojeda, co škube na vodítku(flexině) pořád, vyběhne za čímkoliv, i kdyby za ním měla panička drát hubou asfalt...v tom jsme na tom stejně. Já ho nechtěla pořád cepovat a okřikovat, protože vzhledem k jeho lítání musí na flexině chodit, ale co by to byla za prochajda, kdyby musel v klidu šlapat u nohy? No tak lítá sem tam, šmejdí a...škube Někdy bych ho zabila, jak mne tím štve, někdy je mi to jedno a jsem ráda, že se baví

lesnížínka napsal(a):
Nedivte se tomu, že někdo poukáže na ostnatý obojek. Za prvé pro berňáka, tak klidné a mírumilovné plemeno mi to přijde i od cvičitelky opravdu debilní a neprofesionální rada. Za druhé...když se nad tím zamyslíte, jak ostnáč funguje, nepřijde vám to trochu sadistické? Dítě by jste také takto vychovávala(učila?) Vůbec vás nechci urážet, je to jen k zamyšlení. Ani mne nanapadlo, že by na psy útočil, ono je to v konečném důsledku jedno, proč škube. Já jen, že když má plno možností se se psy setkávat, tak mu nejsou vzácní a klidně je míjí bez povšimnutí. A nemyslelte si: sama mám samojeda, co škube na vodítku(flexině) pořád, vyběhne za čímkoliv, i kdyby za ním měla panička drát hubou asfalt...v tom jsme na tom stejně. Já ho nechtěla pořád cepovat a okřikovat, protože vzhledem k jeho lítání musí na flexině chodit, ale co by to byla za prochajda, kdyby musel v klidu šlapat u nohy? No tak lítá sem tam, šmejdí a...škube Někdy bych ho zabila, jak mne tím štve, někdy je mi to jedno a jsem ráda, že se baví

Nápodobně, můj je venku většinu času na Flexině, ale ta má 10 m, takže v nejhorším případě se slušně vylítá i na ní. :).

Sice to nepatří do tohoto tématu(omlouvám se zadavatelce) ale když vás tu Ollie mám Zrovna včera jsem šla se samojedem nějakých 8km a škubal za srnkama(viděl v polích stáda) že jsem měla ruku vyškubanou jak opice(a myslela, že už ho fakt přerazím ) tak jsem myslela na vás a vaše pochody(psala jste, že toho naběhá jistě jednou tolik co Vy) uvažovala jsem nad tím, jestli máte(podle obrázku) basenjiho? Že jsem ho na volno nikdy neviděla a říkala jsem si, že to jste snad jediná, co to zvládla Celkem jste mne, potěšila" že ani Vy ne Já už se bála, že jsem jediná blbka, co nezvládla se psem přivolání(či spíš odvolání od zvěře)

Tohle prostě nepochopím. Když už jste (z jakéhokoliv důvodu) nezvládli naučit psa přivolání dokud to bylo štěně, tak proč to neřešíte aspoň teď. Z takové procházky nemůžete mít radost ani jeden.

lesnížínka napsal(a):
Sice to nepatří do tohoto tématu(omlouvám se zadavatelce) ale když vás tu Ollie mám Zrovna včera jsem šla se samojedem nějakých 8km a škubal za srnkama(viděl v polích stáda) že jsem měla ruku vyškubanou jak opice(a myslela, že už ho fakt přerazím ) tak jsem myslela na vás a vaše pochody(psala jste, že toho naběhá jistě jednou tolik co Vy) uvažovala jsem nad tím, jestli máte(podle obrázku) basenjiho? Že jsem ho na volno nikdy neviděla a říkala jsem si, že to jste snad jediná, co to zvládla Celkem jste mne, potěšila" že ani Vy ne Já už se bála, že jsem jediná blbka, co nezvládla se psem přivolání(či spíš odvolání od zvěře)

Njn, basenjiho. Paradoxně daleko jistější přivolání má na zvěř, pochopitelně v očekávání adekvátní odměny. Tím myslím vysokou, ne králíka nebo veverku, to se nechytám. Se psy taky problém, ale dá se. Univerzální povel, na který funguje tak z 90 %, řekla bych (ale je to spíš tím, že kritickým situacím se preventivně vyhýbáme), je "čekej". Ten denně používáme tak padesátkrát hlavně na přechodech, kdy samozřejmě vždycky něco dostane. O něm už vůbec nepřemýšlí a prostě se zastaví automaticky - nedávno srovnal polokroužek na postroji skoro do přímky a fouknul za háravkou, na "čekej" skutečně zastavil a než si rozmyslel, co dál, už byl odchycený. Pak ještě funguje hodně hlasitě a mečivě vyštěknuté "ne!". Zásadně na něj zbytečně neřvu, tak je to spíš o leknutí, než o nějakém splnění příkazu. No a na vodítku? Na příkaz "pomalu" celkem reaguje, ale vydrží mu to vždycky pár sekund, pokud prostě někam nezbytně musí a já ho zdržuju. Pořídila jsem si na něj Flexinu 10 m do 50 kg, která smotaná váží necelých 900 g. Je to jistota a bezpečnost i pro ostatní. Pásek 1,7 cm šíře nikomu hlavu/nohu neuřízne a nezamotává se, tak si může na vodítku s někým i zalítat. Myslela jsem, že budu mít svaly jak Pepek námořník, nebo mi upadne ruka, ale vodítko má silný naviják a pes tu mamutí konstrukci hodně nadlehčuje. Horší je, když je na volno, zapomenu batoh a vodítko táhnu v ruce sama bez pomoci.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Njn, basenjiho. Paradoxně daleko jistější přivolání má na zvěř, pochopitelně v očekávání adekvátní odměny. Tím myslím vysokou, ne králíka nebo veverku, to se nechytám. Se psy taky problém, ale dá se. Univerzální povel, na který funguje tak z 90 %, řekla bych (ale je to spíš tím, že kritickým situacím se preventivně vyhýbáme), je "čekej". Ten denně používáme tak padesátkrát hlavně na přechodech, kdy samozřejmě vždycky něco dostane. O něm už vůbec nepřemýšlí a prostě se zastaví automaticky - nedávno srovnal polokroužek na postroji skoro do přímky a fouknul za háravkou, na "čekej" skutečně zastavil a než si rozmyslel, co dál, už byl odchycený. Pak ještě funguje hodně hlasitě a mečivě vyštěknuté "ne!". Zásadně na něj zbytečně neřvu, tak je to spíš o leknutí, než o nějakém splnění příkazu. No a na vodítku? Na příkaz "pomalu" celkem reaguje, ale vydrží mu to vždycky pár sekund, pokud prostě někam nezbytně musí a já ho zdržuju. Pořídila jsem si na něj Flexinu 10 m do 50 kg, která smotaná váží necelých 900 g. Je to jistota a bezpečnost i pro ostatní. Pásek 1,7 cm šíře nikomu hlavu/nohu neuřízne a nezamotává se, tak si může na vodítku s někým i zalítat. Myslela jsem, že budu mít svaly jak Pepek námořník, nebo mi upadne ruka, ale vodítko má silný naviják a pes tu mamutí konstrukci hodně nadlehčuje. Horší je, když je na volno, zapomenu batoh a vodítko táhnu v ruce sama bez pomoci.

Ollie a jak je na to Basenji jinak s "provozem" ? Já měla také africké plemeno - azavaka, venčení na volno jsme zvládli v pohodě (ve městě i v přírodě), doma byl také zlatý - nic neničil, psy si vybíral, ale nikdy žádný vážný konflikt neměl. Po jeho odchodu jsem o Basenjim uvažovala, ale bylo mi řečeno, že tito psi doma devastují byty a jsou docela nesnášenliví se psy. Pravda, na výstavách jsem je viděla občas házet ksichtíky na ostatní, ale už je to více jak 20 let a tak by mě zajímalo, zda-li už se nějak zcivilizovali

manbea napsal(a):
Ollie a jak je na to Basenji jinak s "provozem" ? Já měla také africké plemeno - azavaka, venčení na volno jsme zvládli v pohodě (ve městě i v přírodě), doma byl také zlatý - nic neničil, psy si vybíral, ale nikdy žádný vážný konflikt neměl. Po jeho odchodu jsem o Basenjim uvažovala, ale bylo mi řečeno, že tito psi doma devastují byty a jsou docela nesnášenliví se psy. Pravda, na výstavách jsem je viděla občas házet ksichtíky na ostatní, ale už je to více jak 20 let a tak by mě zajímalo, zda-li už se nějak zcivilizovali

Dřív prý basenji bývali tak trochu autistické samostatné jednotky v podstatě všichni. Při dobrém výběrů rodičů, socializaci a výchově se ale zadařit může. Matka té mojí potvůrky je takový závisláček a on její povahu naštěstí zdědil. I když basenji upřednostňuje v první řadě své zájmy, tak mě to nevadí, protože jeho hlavním zájmem jsem já. Když nemá extra důvod, tak nejenže neutíká, ale vlastně se ode mě nehne. Ostatně on celkově miluje lidi a někdy to vypadá, že by si nejraději přivedl domů každého, koho potká na ulici. Slovo dobrý den je pro něj přímo povel, kdy zabrzdí a hned kouká, koho poběží vítat. Nechal by se udrbat a uhladit do bezvědomí, čím víc lidí, tím líp, můžou se střídat.
Nechtěla jsem nic podcenit, od štěněte jsem se mu maximálně věnovala, neustále jsem se mu snažila diplomaticky vysvětlit, co může a co ne, a asi se to celkem povedlo. Nikdy doma nic nezničil, když nepočítám nějakou tu houbu na nádobí, dokonce se nedotkl ani pelíšků. Štěněcí byl pořád jako nový. Je ale pravda, že sám doma je maximálně 4 hodiny. Je zvyklý chodit všude a pokud s někým něco řeším, tak dá pokoj a způsobně čeká.
Byla jsem připravená div ne na polodivokou nezvladatelnou šelmu, ale musím říct, že mě neustále překvapuje, a to v dobrém. Jen jedno vlastně úplně nevyšlo - fenky, kastráti, štěňata, senioři a malí psi jsou kamarádi (socializovaný je dobře), bohužel cizí psi v produktivním věku od JRT výš už někdy ne, je to konkurence, které se musí vysvětlit, kdo je tady šéf. Někdy místo pozdravu jen zavrčí a jde si hrát, jindy to prostě nejde, ale je to většinou oboustranné. Ale tak zas tohle chování není tak nenormální, to už bych asi chtěla moc.
Je hodně náročný na pozornost a na aktivity, ale pes je to skvělý a nemohla jsem si vybrat líp.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dřív prý basenji bývali tak trochu autistické samostatné jednotky v podstatě všichni. Při dobrém výběrů rodičů, socializaci a výchově se ale zadařit může. Matka té mojí potvůrky je takový závisláček a on její povahu naštěstí zdědil. I když basenji upřednostňuje v první řadě své zájmy, tak mě to nevadí, protože jeho hlavním zájmem jsem já. Když nemá extra důvod, tak nejenže neutíká, ale vlastně se ode mě nehne. Ostatně on celkově miluje lidi a někdy to vypadá, že by si nejraději přivedl domů každého, koho potká na ulici. Slovo dobrý den je pro něj přímo povel, kdy zabrzdí a hned kouká, koho poběží vítat. Nechal by se udrbat a uhladit do bezvědomí, čím víc lidí, tím líp, můžou se střídat.
Nechtěla jsem nic podcenit, od štěněte jsem se mu maximálně věnovala, neustále jsem se mu snažila diplomaticky vysvětlit, co může a co ne, a asi se to celkem povedlo. Nikdy doma nic nezničil, když nepočítám nějakou tu houbu na nádobí, dokonce se nedotkl ani pelíšků. Štěněcí byl pořád jako nový. Je ale pravda, že sám doma je maximálně 4 hodiny. Je zvyklý chodit všude a pokud s někým něco řeším, tak dá pokoj a způsobně čeká.
Byla jsem připravená div ne na polodivokou nezvladatelnou šelmu, ale musím říct, že mě neustále překvapuje, a to v dobrém. Jen jedno vlastně úplně nevyšlo - fenky, kastráti, štěňata, senioři a malí psi jsou kamarádi (socializovaný je dobře), bohužel cizí psi v produktivním věku od JRT výš už někdy ne, je to konkurence, které se musí vysvětlit, kdo je tady šéf. Někdy místo pozdravu jen zavrčí a jde si hrát, jindy to prostě nejde, ale je to většinou oboustranné. Ale tak zas tohle chování není tak nenormální, to už bych asi chtěla moc.
Je hodně náročný na pozornost a na aktivity, ale pes je to skvělý a nemohla jsem si vybrat líp.

Moc děkuji za odpověď, myslím, že jste dobrý příklad toho, že i "problematické" plemeno se dá zvládnout pokud mu člověk rozumí a chápe ho. Ať se vám spolu vede co nejlépe

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dřív prý basenji bývali tak trochu autistické samostatné jednotky v podstatě všichni. Při dobrém výběrů rodičů, socializaci a výchově se ale zadařit může. Matka té mojí potvůrky je takový závisláček a on její povahu naštěstí zdědil. I když basenji upřednostňuje v první řadě své zájmy, tak mě to nevadí, protože jeho hlavním zájmem jsem já. Když nemá extra důvod, tak nejenže neutíká, ale vlastně se ode mě nehne. Ostatně on celkově miluje lidi a někdy to vypadá, že by si nejraději přivedl domů každého, koho potká na ulici. Slovo dobrý den je pro něj přímo povel, kdy zabrzdí a hned kouká, koho poběží vítat. Nechal by se udrbat a uhladit do bezvědomí, čím víc lidí, tím líp, můžou se střídat.
Nechtěla jsem nic podcenit, od štěněte jsem se mu maximálně věnovala, neustále jsem se mu snažila diplomaticky vysvětlit, co může a co ne, a asi se to celkem povedlo. Nikdy doma nic nezničil, když nepočítám nějakou tu houbu na nádobí, dokonce se nedotkl ani pelíšků. Štěněcí byl pořád jako nový. Je ale pravda, že sám doma je maximálně 4 hodiny. Je zvyklý chodit všude a pokud s někým něco řeším, tak dá pokoj a způsobně čeká.
Byla jsem připravená div ne na polodivokou nezvladatelnou šelmu, ale musím říct, že mě neustále překvapuje, a to v dobrém. Jen jedno vlastně úplně nevyšlo - fenky, kastráti, štěňata, senioři a malí psi jsou kamarádi (socializovaný je dobře), bohužel cizí psi v produktivním věku od JRT výš už někdy ne, je to konkurence, které se musí vysvětlit, kdo je tady šéf. Někdy místo pozdravu jen zavrčí a jde si hrát, jindy to prostě nejde, ale je to většinou oboustranné. Ale tak zas tohle chování není tak nenormální, to už bych asi chtěla moc.
Je hodně náročný na pozornost a na aktivity, ale pes je to skvělý a nemohla jsem si vybrat líp.

Možná to vyzní blbě, ale nemyslím to nijak zle, ale zeptat se musím.

"Byla jsem připravená div ne na polodivokou nezvladatelnou šelmu"

Proč jste si dobrovolně pořídila takové plemeno? Možná jsem sobecká, možná divná, možná... ale nechtěla bych psa, který mne v podstatě "nepotřebuje k životu". Chci mít "závisláky", kteří se mne budou držet a udělají rádi, co mi na očích vidí. Mám starostí dost a dost a tak chci bezproblémového parťáka pro život. Prostě chci psa "bez vlastního názoru" jak jsem se jednou dozvěděla při venčení od někoho, kdo měl nevychovance a označil ho jako psa "s vlastním názorem".

Vím, že mi do toho nic není a fakt to nemyslím zle, jen bych takového psa nechtěla. A tak mne zajímá, proč si ho někdo pořídí a tuší, do čeho jde a přesto do toho jde.

Fiona.Praha napsal(a):
Možná to vyzní blbě, ale nemyslím to nijak zle, ale zeptat se musím.

"Byla jsem připravená div ne na polodivokou nezvladatelnou šelmu"

Proč jste si dobrovolně pořídila takové plemeno? Možná jsem sobecká, možná divná, možná... ale nechtěla bych psa, který mne v podstatě "nepotřebuje k životu". Chci mít "závisláky", kteří se mne budou držet a udělají rádi, co mi na očích vidí. Mám starostí dost a dost a tak chci bezproblémového parťáka pro život. Prostě chci psa "bez vlastního názoru" jak jsem se jednou dozvěděla při venčení od někoho, kdo měl nevychovance a označil ho jako psa "s vlastním názorem".

Vím, že mi do toho nic není a fakt to nemyslím zle, jen bych takového psa nechtěla. A tak mne zajímá, proč si ho někdo pořídí a tuší, do čeho jde a přesto do toho jde.

V pohodě, naprosto to chápu.

Já jsem spíš kočkař než pejskař a trochu mi vadí takové to psí "otročení". To nemyslím negativně, pes byl odjakživa šlechtěn jako pomocník člověka a je to v pořádku. I když teď už na práci většina psů není a když už, tak jen jako hobby. Což je taky ok, protože pro psa je to zábava, kterou potřebuje.

Kromě tří psů jsem měla nalezeného kocoura. Byl z lesa, polodivoký, nikdy se nenaučil vrnět a v životě si mi nelehnul na klín. Pomazlit se ale přišel a v posteli spal samozřejmě taky. Byl hodně svůj, cizí nemusel, pořád byl plachý. Ale se mnou měl bezva vztah, stačilo se podívat a hned věděl, že buď něco nesmí, nebo že bude večeře. Úžasně jsme spolu komunikovali, respektoval mě a částečně i poslouchal, na kočku nadstandardně. Byl skvělý, ale nemohla jsem ho vzít s sebou ven jako psa. No a primitivní plemena jsou vlastně tak trochu kočky. Primitiv nečeká, co mu řeknete, že má dělat, neustále něco samostatně řeší - jak jste napsala pes "s vlastním názorem". Pro někoho komplikace, mě to baví. Neustále mě něčím překvapuje, jeho reakce jsou kolikrát nečekané a nevěříte, co je schopen vymyslet. Člověk musí být obezřetnější, protože vysoká adaptivní inteligence může být kolikrát až nebezpečná. Musí se s ním jednat diplomaticky, protože pod nátlakem tahle plemena moc nefungují. Nemůžete psa praštit, ale není dobré na něj ani křičet. Zajistit si u něj respekt je celkem výzva, na druhou stranu jsou extrémně pažraví, tak nějaké ty prostředky by byly.

Můj pes je takový parťák, se kterým to nikdy nesklouzne do stereotypu. Na štěňátko jsem čekala přes rok, plemeno jsem řešila ještě déle. Spousta času na zjišťování, pročítala jsem i fóra a info mimo ČR. Příprava byla důkladná, třeba kabely jsem měla schované už půl roku před jeho narozením. Nakonec ho nikdy nenapadlo si rafnout ani do jednoho z těch, co schovat prostě nešly.

Módní plemeno to není a doufám, že nikdy nebude. Co se kde objevily inzeráty, kdy se někdo zbavoval basenjiho, tak bez PP. Lidé evidentně netušili, do čeho jdou, prostě jim jen připadal krásný.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
V pohodě, naprosto to chápu.

Já jsem spíš kočkař než pejskař a trochu mi vadí takové to psí "otročení". To nemyslím negativně, pes byl odjakživa šlechtěn jako pomocník člověka a je to v pořádku. I když teď už na práci většina psů není a když už, tak jen jako hobby. Což je taky ok, protože pro psa je to zábava, kterou potřebuje.

Kromě tří psů jsem měla nalezeného kocoura. Byl z lesa, polodivoký, nikdy se nenaučil vrnět a v životě si mi nelehnul na klín. Pomazlit se ale přišel a v posteli spal samozřejmě taky. Byl hodně svůj, cizí nemusel, pořád byl plachý. Ale se mnou měl bezva vztah, stačilo se podívat a hned věděl, že buď něco nesmí, nebo že bude večeře. Úžasně jsme spolu komunikovali, respektoval mě a částečně i poslouchal, na kočku nadstandardně. Byl skvělý, ale nemohla jsem ho vzít s sebou ven jako psa. No a primitivní plemena jsou vlastně tak trochu kočky. Primitiv nečeká, co mu řeknete, že má dělat, neustále něco samostatně řeší - jak jste napsala pes "s vlastním názorem". Pro někoho komplikace, mě to baví. Neustále mě něčím překvapuje, jeho reakce jsou kolikrát nečekané a nevěříte, co je schopen vymyslet. Člověk musí být obezřetnější, protože vysoká adaptivní inteligence může být kolikrát až nebezpečná. Musí se s ním jednat diplomaticky, protože pod nátlakem tahle plemena moc nefungují. Nemůžete psa praštit, ale není dobré na něj ani křičet. Zajistit si u něj respekt je celkem výzva, na druhou stranu jsou extrémně pažraví, tak nějaké ty prostředky by byly.

Můj pes je takový parťák, se kterým to nikdy nesklouzne do stereotypu. Na štěňátko jsem čekala přes rok, plemeno jsem řešila ještě déle. Spousta času na zjišťování, pročítala jsem i fóra a info mimo ČR. Příprava byla důkladná, třeba kabely jsem měla schované už půl roku před jeho narozením. Nakonec ho nikdy nenapadlo si rafnout ani do jednoho z těch, co schovat prostě nešly.

Módní plemeno to není a doufám, že nikdy nebude. Co se kde objevily inzeráty, kdy se někdo zbavoval basenjiho, tak bez PP. Lidé evidentně netušili, do čeho jdou, prostě jim jen připadal krásný.

Možná to bude znít fakt blbě, ale opravdu bych takového psa nechtěla.
Nechci výzvu, chci pohodu, spolehlivost a klid.
Ze stejného důvodu nemám a asi bych ani nechtěla kočku - taky mne k životu nepotřebuje.

Každý jsme jiní, máme různé názory a potřeby. Kdybychom byli stejní, byli bychom vlastně klon vedle klona a byla by na světě asi nuda.

Děkuji za vysvětlení

Fiona.Praha napsal(a):
Možná to bude znít fakt blbě, ale opravdu bych takového psa nechtěla.
Nechci výzvu, chci pohodu, spolehlivost a klid.
Ze stejného důvodu nemám a asi bych ani nechtěla kočku - taky mne k životu nepotřebuje.

Každý jsme jiní, máme různé názory a potřeby. Kdybychom byli stejní, byli bychom vlastně klon vedle klona a byla by na světě asi nuda.

Děkuji za vysvětlení

Vím, že to nebyla otázka na mne, ale jsem na tom stejně jako Ollie, také mám ráda(a mám) i kočky a také nepotřebuju, aby pes na mě visel a jen čekal na povely. Sama jsem trochu anarchista a nechci nikoho omezovat(pouze v míře nutné) a drezurovat. Chci aby pes byl v maximální míře šťastný(tím netvrdím, že pracovní plemena nejsou šťastná v tom, co mají, jen já bych nebyla schopná jim to poskytnout)
Ollie - tu pažravost závidím, ten můj mi pamlsky plive, něco jako: boha, neotravuj teď s nějakým žrádlem!

lesnížínka napsal(a):
Vím, že to nebyla otázka na mne, ale jsem na tom stejně jako Ollie, také mám ráda(a mám) i kočky a také nepotřebuju, aby pes na mě visel a jen čekal na povely. Sama jsem trochu anarchista a nechci nikoho omezovat(pouze v míře nutné) a drezurovat. Chci aby pes byl v maximální míře šťastný(tím netvrdím, že pracovní plemena nejsou šťastná v tom, co mají, jen já bych nebyla schopná jim to poskytnout)
Ollie - tu pažravost závidím, ten můj mi pamlsky plive, něco jako: boha, neotravuj teď s nějakým žrádlem!

Pořiďte si basenžíka, ten mu bude číhat pod tlamou, kdy to vyletí, a možná mu do ní rovnou vleze.

Třeba tohle znají všichni. Můj se umí sápat ještě líp, než pes z videa.
https://www.youtube.com/watch?v=MjVLP4ddU70.

anonymx napsal(a):
Tohle prostě nepochopím. Když už jste (z jakéhokoliv důvodu) nezvládli naučit psa přivolání dokud to bylo štěně, tak proč to neřešíte aspoň teď. Z takové procházky nemůžete mít radost ani jeden.

Snažím se, ale jsem na to asi málo rázná Tady na dědině chodí na procházky většinou na volno, jen když někoho vidím jít, tak ho beru na vodítko, protože z něj lidi mají strach tím že je velký a nevysvětlíte jim že je hodný takže si procházky celkem užijeme. Spíš se nám sem tam stane že z ničeho nic jakoby prchne - vždycky se teda vrátí, ale někdy mu to pěkně dlouho trvá. Třeba to 3 měsíce neudělá a pak jednou jo... koukne na mě a už mu to jakoby na očích vidím tak hned říkám ke mě a on z ničeho nic vezme nohy na rameny a prchá :-D většinou ho teda najdu u zahrady nějaké fenky :-D Tahá na vodítku je za jiným psem - a ty potkáváme máááálo kdy... lidi tady mají psy zavřený jen na zahradě a vůbec s nimi nechodí ven