Lovecký pud

Stopovačku ano, ale doporučuju ji používat trochu jinak

http://www.dedenik.cz/2011/02/07/psi-abeceda-%E2%80%9El%E2%80%9C-lovim-lovis-lovime/.

Neregistrovaný, a jak jinak než jakkoliv se ta stopovačka používá? Vždy je to jenom mechanické jištění a vždy platí, že ji pes musí nosit permanentně, aby se stala samozřejmou součástí jako obojek a pes nerozlišoval, jestli ji má nebo ne...

aha napsal(a):
S lovením taky bojujeme, ale když to udělal jen jednou, tak to zas až takový průšvih nebude, dá se s tím něco dělat, je to ještě mladík..
Bulina, když byla malá, na louce vyplašila kachny a pak lítala po louce s hlavou nahoru a kukala kam že to poletí, dnes už jí takový pták moc nezajímá... :) Když venčíme s jiným psem, tak jsme taky OK, ale jakmile je sama, tak dělá to co ten váš, takže venčím se stopkou. Podle toho co píšete, tak vaše mrně, když má stopku, tak očekává, že se něco bude dít, proto na vás kouká a čeká co podniknete. Normálně bych mu jí nechala a čekala až si na ní zvykne a nebude jí vůbec vnímat. Až jí vnímat nebude, tak uvidíte jestli bude lovit - máte pojistku. Jestli lovit nebude - sundala bych stopku. A hafanovi bych utekla někdy i jen tak, ne jen když se začuchá - nedáváš pozor - změním směr a nebo ti uteču.

Jo utikam mu i jen tak, nebo se často schovavam, právě že do nedávná si mě hrozne hlídal a moc se nevzdaloval...je nějaká šance, že pomocí té stopky ho to odnaucim, a bude moct chodit úplně volne?
Jo taky když vencime s jiným psem tak tohle nedělá

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Neregistrovaný, a jak jinak než jakkoliv se ta stopovačka používá? Vždy je to jenom mechanické jištění a vždy platí, že ji pes musí nosit permanentně, aby se stala samozřejmou součástí jako obojek a pes nerozlišoval, jestli ji má nebo ne...

Lidé zpravidla používají stopovačku jako pojistku s tím, že jí zašlapávají. Tady se pes naučí brát stopovačku jako součást zábavný práce, práce, kde se učí ne poslouchat, ale spolupracovat. Ten pes se učí, že mu není zakazováno zvěř vyhledávat, ale to, jak se u ní má chovat. To je velký rozdíl. To že ho k ní ne vždy pustíte, to už je pak věc jiná . Ale on nemá na hardisku nahráno Nesmím a chci, moc chci, kdy se hůř poslouchá. To je ten rozdíl a velká spolehlivost následně.

Využila bych jakékoliv situace, kdy se psem můžu pracovat - vrabců v křoví, kosů na chodníku. A učila psa se ovládat. Odměnou klidně hra s balonkem, která mu pomůže vyventilovat napětí. Všechny své psy od prvního okamžiku, kdy k nám štěně přijde učím to, že ptáčci, kteří jsou pro ně zajímavý jako první, se nehoní. Výborně se k tomu dají využít holubi

Neregistrovaný369 napsal(a):
Lidé zpravidla používají stopovačku jako pojistku s tím, že jí zašlapávají. Tady se pes naučí brát stopovačku jako součást zábavný práce, práce, kde se učí ne poslouchat, ale spolupracovat. Ten pes se učí, že mu není zakazováno zvěř vyhledávat, ale to, jak se u ní má chovat. To je velký rozdíl. To že ho k ní ne vždy pustíte, to už je pak věc jiná . Ale on nemá na hardisku nahráno Nesmím a chci, moc chci, kdy se hůř poslouchá. To je ten rozdíl a velká spolehlivost následně.

Využila bych jakékoliv situace, kdy se psem můžu pracovat - vrabců v křoví, kosů na chodníku. A učila psa se ovládat. Odměnou klidně hra s balonkem, která mu pomůže vyventilovat napětí. Všechny své psy od prvního okamžiku, kdy k nám štěně přijde učím to, že ptáčci, kteří jsou pro ně zajímavý jako první, se nehoní. Výborně se k tomu dají využít holubi

Tak oni pro něj dříve ty ptaci zajímavý nebyli, to až teď jak se začíná otrkavat, dřív jsem ho venku zajímala jen já. Takže má mít stopovacku prostě pořad, nemám ho nikde pouštět bez ni? A postupně ji mám zkracovat až nakonec bude úplně na volno?

Na toto by Vám výborně poradila paní pod nickem ''Zrzavci''.Mám pocit, že je autorkou zmíněného článku.
Její psi nemají absolutní zákaz lovit, mohou zvěř vystavit apod., ale nesmí ji honit.Myslím, že je to dobrá strategie.

Clayton napsal(a):
Na toto by Vám výborně poradila paní pod nickem ''Zrzavci''.Mám pocit, že je autorkou zmíněného článku.
Její psi nemají absolutní zákaz lovit, mohou zvěř vystavit apod., ale nesmí ji honit.Myslím, že je to dobrá strategie.

Tak pockame, zda se paní ozve

Už se otrkal, tak objevuje svět. :) Jsou to ještě mladý janci, když budeme důsledné, jde to odnaučit. Sestřin pitt lovil srny, utekl jí několikrát. Ne že by je lovil, on si s nimi chtěl jen zaběhat - dohonil je a když se srny zastavily, tak na ně štěkal - co je, běžíme dá, né?!"... Bylo to nebezpečné už jen kvůli myslivcům, tak mu nasadila stopku a odnaučovali.. Cca od 3 let je na něj spolehnutí, může s ním chodí na volno, odvolá ho od psů, od srny..

marcelaamax napsal(a):
Tak pockame, zda se paní ozve

To su já, nejde se mi přihlásit

Neregistrovaný, většina tvého textu se stopovačky jako takové netýká. Ta je mechanické jištění, bodka. Bez ohledu na to, jakým způsobem ji člověk drží (já ji rovněž nezašlapávám a to z více technických důvodů). Stopovačka psu nedovolí zdrhnout a zajistí, že povel bude vykonán. Ten zbytek, a tedy gró, je o tom, že se pes učí, co v dané situaci dělat MÁ, což by měl být koneckonců obecný princip přístupu ke psu, a nejen k němu...ale to není o šňůře, ale o člověku.

Neregistrovaný369 napsal(a):
To su já, nejde se mi přihlásit

marcelaamax napsal(a):
Tak oni pro něj dříve ty ptaci zajímavý nebyli, to až teď jak se začíná otrkavat, dřív jsem ho venku zajímala jen já. Takže má mít stopovacku prostě pořad, nemám ho nikde pouštět bez ni? A postupně ji mám zkracovat až nakonec bude úplně na volno?

Nenen ne stopku pořád, to je právě to, pes není idiot aby nerozeznal, kdy ji má, kdy ne. Vy z ní uděláte tu součást té společné "hry na lov, kdy vy stanovíte pravidla lovu" vy ji budete používat právě při tom, když ho budete učit, jen jako dálkové ovládání, ne jako zarážku.. Stejně tak si můžete pomoci vodítkem při běžném provozu- viz ti ptáci v běžné civlizaci. kde bych fakt začala a využila jakékoliv situace a možnosti, kdy mu můžu ukázat co po něm chci. K tomu já používám stopku, ne jako zákaz, ale jako možnost V KLIDU (protože mám psa jištěného, tak jsem v klidu) ukázat, jak to má vypadat.
Jdu venku se štěndem a za barákem vidím hejno holubů, vezmu štěndo na vodítko - propínací a mašírujeme obezřetně směřem k holubům, kdy se snažím aby se mi moc rychle nepoplašili (a vypadám pro kolemjdoucí asi jako pako ) a taky se snažím o to, aby si jich štěndo všimlo. Jakmile zaregistruje, vedu ho do klidové polohy (u nás čekej, sedni) tichým, klidným hlasem mu pomáhám v tý situaci to ustát, s tím, že je mi jasné, že to ještě třeba nedá, ale jakýkoliv jeho náznak ochoty spolupracovat mimořádně pochválím a odměním. Chválím, moc chválím. A záleží na psu, zda mu bude vyhovovat chvála jásavá, nebo stále pokračovat tím klidným tichým. Náš současný mlaďas ocení, když já ho vychválím do nebes a on mě může podupat (hroznej zlozvyk, hroznej, vím, ale stojí mi to za to) Pracujete jako vždy se vzdáleností, kdy je pse schopen vás vnímat a reagovat Vy ho vedete k tomu aby se ovládal. Nezakazujete. Pro něj se ta zvěř nestane tabu.

Neregistrovaný369 napsal(a):
Nenen ne stopku pořád, to je právě to, pes není idiot aby nerozeznal, kdy ji má, kdy ne. Vy z ní uděláte tu součást té společné "hry na lov, kdy vy stanovíte pravidla lovu" vy ji budete používat právě při tom, když ho budete učit, jen jako dálkové ovládání, ne jako zarážku.. Stejně tak si můžete pomoci vodítkem při běžném provozu- viz ti ptáci v běžné civlizaci. kde bych fakt začala a využila jakékoliv situace a možnosti, kdy mu můžu ukázat co po něm chci. K tomu já používám stopku, ne jako zákaz, ale jako možnost V KLIDU (protože mám psa jištěného, tak jsem v klidu) ukázat, jak to má vypadat.
Jdu venku se štěndem a za barákem vidím hejno holubů, vezmu štěndo na vodítko - propínací a mašírujeme obezřetně směřem k holubům, kdy se snažím aby se mi moc rychle nepoplašili (a vypadám pro kolemjdoucí asi jako pako ) a taky se snažím o to, aby si jich štěndo všimlo. Jakmile zaregistruje, vedu ho do klidové polohy (u nás čekej, sedni) tichým, klidným hlasem mu pomáhám v tý situaci to ustát, s tím, že je mi jasné, že to ještě třeba nedá, ale jakýkoliv jeho náznak ochoty spolupracovat mimořádně pochválím a odměním. Chválím, moc chválím. A záleží na psu, zda mu bude vyhovovat chvála jásavá, nebo stále pokračovat tím klidným tichým. Náš současný mlaďas ocení, když já ho vychválím do nebes a on mě může podupat (hroznej zlozvyk, hroznej, vím, ale stojí mi to za to) Pracujete jako vždy se vzdáleností, kdy je pse schopen vás vnímat a reagovat Vy ho vedete k tomu aby se ovládal. Nezakazujete. Pro něj se ta zvěř nestane tabu.

Tak děkuji za radu, vyzkouším to Ono když je na vodítko, tak to není problém aby si sednul a čekal i když vidí třeba srnu. Horší je to když má to volno. Takže to skusím s tou stopovačkou.
Nemám ji tedy používat pořád? Jakomže například za barákem na zahradě se zvěř nevyskytuje, tak tam bude na volno, a pak jinde na polňačcce, kde vím, že ta zvěř je, tak bude na stopovačce?

Já se stopkou chodila..už fakt nevím...nejmíň půl roku. Pes věčně dořezané koule, jak se rozeběhnul a já ji přišlápnula. Přišlo mi, že vůbec nebyl sto pochopit princip akce. Navíc...u velkého psa mi to nepřijde spolehlivé. Když je bláto, sníh, proklouzla mi pod botou a zdrhnul. U mého psa je také problém, že on prostě nikdy u paničky nechodí, chodí zásadně na konci té vzdálenosti, takže už nebyl prostor, abych stihnula zareagovat a to jsme měli 25m. Prostě - kolik prostoru já mu dám, tolik on využije. Asi jsem nebyla ten správný páník na zvládnutí stopky. Navíc si nejsem jistá: pokud pes má silný lovecký pud, který po čase zvládne tou stopkou, poslušností, tak bude chodit sice na volno, ale stejně budu celou prochajdu v polích, v lese s očima na šťopkách a vynervnutá, jestli a kdy vypálí a já ho budu muset minimálně odpovelovat. To se nechám radši občas smýknout na té flexině. Je to prostě rozdíl od psa, jako byl náš Berrynek, kterého by nikdy v životě nenapadlo někam vypálit, prostě šlapal 10m+-ode mne a já ho nemusela kontrolovat vůbec(na nervy mám samojeda ).

Marcelaamax: Nerozlišovala bych to, naučil by se taky rozlišovat kdy má stopku a kdy ne.. :).

A ještě jeden dotaz, co mám dělat v tom okamžiku, když pes začne čmuchat na tom poli, nebo se rozeběhne do toho keře, protože ví, že jsou tam ptáci? Mám ho teda tou stopovačkou zastavit a dát mu třeba povel sedni a čekej? Protože on ty ptáky nevidí, on jen ví, že tam jsou. Nebo na tom poli, když mi beží s čumákem u země - tak mám pomocí stopky přivolat, nebo zastavit?

"neregistrovaný" - článek je pěkný napsaný, jen si neumím představit, že zahlídneme zvěř, pes si sedne a kouká, a má vydržet čekat, když já jdu za zvěří. To je pak důležitý mít i dost natrénovaný povel čekej nebo k noze.

"Přišlo mi, že vůbec nebyl sto pochopit princip akce"
no, pokud to přišlápnutí byla akce celá, tak tam toho moc k pochopení není. Ono to chce psa učit aktivně a ne jen ho nenechat zdrhnout...neboli a opět - učit ho, co v té situaci dělat MÁ...

marcelaamax napsal(a):
A ještě jeden dotaz, co mám dělat v tom okamžiku, když pes začne čmuchat na tom poli, nebo se rozeběhne do toho keře, protože ví, že jsou tam ptáci? Mám ho teda tou stopovačkou zastavit a dát mu třeba povel sedni a čekej? Protože on ty ptáky nevidí, on jen ví, že tam jsou. Nebo na tom poli, když mi beží s čumákem u země - tak mám pomocí stopky přivolat, nebo zastavit?

Jsou tam ptáci, využijte toho, pošlete ho tam, až je zvedne tak znovu, desetkrát, dvacetkrát, stokrát, až si ten pes řekne fůj pták a zakryje si packama oči Zdrhne a vrátí se, tak mazej znovu, hledej až vypustíš duši, však ono ho to přestane bavit.

My, když máme ráno obchůzku potoka, tak samík letí 100m ode mne a vyštěkává na všechny ptáky, vyhání je z křoví, veverku vyžene na strom a řve po ní, kačeny z potoka...vůbec ho nezajímá, kde jsem já, pokud si náhodou vzpomene, tak se kousek vrátí a mrkne, jestli jdu jak mám a spokojeně si jde zase po svých. Petro, není to narážka, jen mne to zajímá: co dělá, jak se chová (no, mlaďoch je teď ještě mlaďoch) ale třeba předešlý pes, co dělal když jste takto šli na prochajdu? Myslím...aby ho to bavilo? Protože Worku nezajímají hračky, míčky, aporty, mlsky. Není vlastně čím ho upoutat. Zdrhala jsem mu jako štěndu každou chvíli, i teď mu to někdy udělám, když mi zmizne z dohledu. Jenže jeho začne zajímat kde jsem, až když si udělá svoje a náhodou uvědomí, že mne dlouho neviděl...

aha napsal(a):
"neregistrovaný" - článek je pěkný napsaný, jen si neumím představit, že zahlídneme zvěř, pes si sedne a kouká, a má vydržet čekat, když já jdu za zvěří. To je pak důležitý mít i dost natrénovaný povel čekej nebo k noze.

Ano, je důležitý - a to tam myslím, ale někde i napsaný je? - jestli jsem tehdy nezapomněla - aby měl v běžných situacích naučený spolehlivě některý z těch klidových povelů, aby se měl od čeho odrazit. Jasně že on si zpočátku nedokáže sednou a čučet, čekat, to je vyšší dívčí, zpočátku mu nepůjde ani to sednutí ve vaší blízkosti. jak říkám pracujete se vzdáleností- jak od zvěře, tak později psa od Vás. Zpočátku mu tu stopku nedáte do plnejch, máte ho u sebe, jdete s ním, abyste mu mohla pomoci a ukázat jak to má správně být - takže ho klidně zpočátku, kdy je v tom transu, do to sedu dovedu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jsou tam ptáci, využijte toho, pošlete ho tam, až je zvedne tak znovu, desetkrát, dvacetkrát, stokrát, až si ten pes řekne fůj pták a zakryje si packama oči Zdrhne a vrátí se, tak mazej znovu, hledej až vypustíš duši, však ono ho to přestane bavit.

Nepřestane Respektive přestane v tu dobu a pak si můžu, vysr..t oko" a neposlechne, vykašle se na to, ale příště, nebo třeba jen za 10minut jede na novo...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jsou tam ptáci, využijte toho, pošlete ho tam, až je zvedne tak znovu, desetkrát, dvacetkrát, stokrát, až si ten pes řekne fůj pták a zakryje si packama oči Zdrhne a vrátí se, tak mazej znovu, hledej až vypustíš duši, však ono ho to přestane bavit.

To jako fakt? Připadá mi při tom tam radostně nadšenej, že si nejsem jistá, jestli ho to někdy přestane bavit :-D.

marcelaamax napsal(a):
A ještě jeden dotaz, co mám dělat v tom okamžiku, když pes začne čmuchat na tom poli, nebo se rozeběhne do toho keře, protože ví, že jsou tam ptáci? Mám ho teda tou stopovačkou zastavit a dát mu třeba povel sedni a čekej? Protože on ty ptáky nevidí, on jen ví, že tam jsou. Nebo na tom poli, když mi beží s čumákem u země - tak mám pomocí stopky přivolat, nebo zastavit?

Do místech, kde víte, že zvěř je, choďte teď pracovat. vyběhávat ho nechte jinde.

marcelaamax napsal(a):
To jako fakt? Připadá mi při tom tam radostně nadšenej, že si nejsem jistá, jestli ho to někdy přestane bavit :-D.

Nepřestane, ale naučí se ovládat. V tom to je, bavit ho to bude pořád, a proto nemá smysl zakazovat, ale naučit co dělat.

Neregistrovaný369 napsal(a):
Do místech, kde víte, že zvěř je, choďte teď pracovat. vyběhávat ho nechte jinde.

Zachvíli jdeme ven, tak vyzkouším. Takže teda už když začne čmuchat v tom poli, tak mu dát klidový povel? Nebo počkat, až se rozeběhne? To samé u keře, už když do něj chce vběhnout, tak dát klidový povel?

marcelaamax napsal(a):
To jako fakt? Připadá mi při tom tam radostně nadšenej, že si nejsem jistá, jestli ho to někdy přestane bavit :-D.

Máte ještě malé štěndo, máte opravdu šanci to zvládnout, spolupracující psi, jako je i ten váš, je velká výhoda

Neregistrovaný369 napsal(a):
Ano, je důležitý - a to tam myslím, ale někde i napsaný je? - jestli jsem tehdy nezapomněla - aby měl v běžných situacích naučený spolehlivě některý z těch klidových povelů, aby se měl od čeho odrazit. Jasně že on si zpočátku nedokáže sednou a čučet, čekat, to je vyšší dívčí, zpočátku mu nepůjde ani to sednutí ve vaší blízkosti. jak říkám pracujete se vzdáleností- jak od zvěře, tak později psa od Vás. Zpočátku mu tu stopku nedáte do plnejch, máte ho u sebe, jdete s ním, abyste mu mohla pomoci a ukázat jak to má správně být - takže ho klidně zpočátku, kdy je v tom transu, do to sedu dovedu.

Jojo, to tam je, že má ten povel znát. Mě třeba čubina sedne automaticky a kouká - stopka má volně, (číhá takhle i na jiný psy, a lidi, co jdou na druhý straně louky), tak jí přivolám a jde se dál. Ale když bych měla vykročit směrem k objektu, aby ona zůstala za mnou, tak to se nechytám. Takže nejdříve tedy vypilovat povel čekej.

marcelaamax napsal(a):
Zachvíli jdeme ven, tak vyzkouším. Takže teda už když začne čmuchat v tom poli, tak mu dát klidový povel? Nebo počkat, až se rozeběhne? To samé u keře, už když do něj chce vběhnout, tak dát klidový povel?

Tak pak dejte vědět, jak vám to šlo :).

lesnížínka napsal(a):
Máte ještě malé štěndo, máte opravdu šanci to zvládnout, spolupracující psi, jako je i ten váš, je velká výhoda

No já doufám, že to zvládnem, musíme :-D.

lesnížínka napsal(a):
My, když máme ráno obchůzku potoka, tak samík letí 100m ode mne a vyštěkává na všechny ptáky, vyhání je z křoví, veverku vyžene na strom a řve po ní, kačeny z potoka...vůbec ho nezajímá, kde jsem já, pokud si náhodou vzpomene, tak se kousek vrátí a mrkne, jestli jdu jak mám a spokojeně si jde zase po svých. Petro, není to narážka, jen mne to zajímá: co dělá, jak se chová (no, mlaďoch je teď ještě mlaďoch) ale třeba předešlý pes, co dělal když jste takto šli na prochajdu? Myslím...aby ho to bavilo? Protože Worku nezajímají hračky, míčky, aporty, mlsky. Není vlastně čím ho upoutat. Zdrhala jsem mu jako štěndu každou chvíli, i teď mu to někdy udělám, když mi zmizne z dohledu. Jenže jeho začne zajímat kde jsem, až když si udělá svoje a náhodou uvědomí, že mne dlouho neviděl...

On samojed asi má takovou spíše nezávislou povahu ne? Já tedy osobně znám jen jednoho ze cvičáku, a to je asi výjimka. Ten chodí všude navolno, zvěř ho nezajímá, na cvičáku mezi ostatníma psema i venku poslouchá a soustředí se na paničku. Je na ní hodně závislý a strašnej mazel.

marcelaamax napsal(a):
On samojed asi má takovou spíše nezávislou povahu ne? Já tedy osobně znám jen jednoho ze cvičáku, a to je asi výjimka. Ten chodí všude navolno, zvěř ho nezajímá, na cvičáku mezi ostatníma psema i venku poslouchá a soustředí se na paničku. Je na ní hodně závislý a strašnej mazel.

Mazel to je velký, ale ještě větší nezávislák. Ale co si stěžuju myslím, že každý kdo mne zná by přísahal, že jsem toho psa porodila Já kupovala samíka od mushera, pracáka. Teďka už se víc množí exteriéraci, jako v USA, kde jde hlavně o to, aby to byla co nejchlupatější koule. Sama jsem chtěla takového, ale v tu dobu tu ještě nebyli, i tak bylo málo vrhů..Tito už asi mají opravdu ten lovecký pud eliminovaný, i možná lepší schopnost poslouchat. On Woriček poslouchá, to bych mu zase křivdila, jinak je myslím celkem dobře vychovaný, nekonfliktní, jen to lítání...

lesnížínka napsal(a):
Mazel to je velký, ale ještě větší nezávislák. Ale co si stěžuju myslím, že každý kdo mne zná by přísahal, že jsem toho psa porodila Já kupovala samíka od mushera, pracáka. Teďka už se víc množí exteriéraci, jako v USA, kde jde hlavně o to, aby to byla co nejchlupatější koule. Sama jsem chtěla takového, ale v tu dobu tu ještě nebyli, i tak bylo málo vrhů..Tito už asi mají opravdu ten lovecký pud eliminovaný, i možná lepší schopnost poslouchat. On Woriček poslouchá, to bych mu zase křivdila, jinak je myslím celkem dobře vychovaný, nekonfliktní, jen to lítání...

No tak to ten ze cvičáku bude asi spíše exterierák no. Chlupatá koule to je

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

lesnížínka napsal(a):
My, když máme ráno obchůzku potoka, tak samík letí 100m ode mne a vyštěkává na všechny ptáky, vyhání je z křoví, veverku vyžene na strom a řve po ní, kačeny z potoka...vůbec ho nezajímá, kde jsem já, pokud si náhodou vzpomene, tak se kousek vrátí a mrkne, jestli jdu jak mám a spokojeně si jde zase po svých. Petro, není to narážka, jen mne to zajímá: co dělá, jak se chová (no, mlaďoch je teď ještě mlaďoch) ale třeba předešlý pes, co dělal když jste takto šli na prochajdu? Myslím...aby ho to bavilo? Protože Worku nezajímají hračky, míčky, aporty, mlsky. Není vlastně čím ho upoutat. Zdrhala jsem mu jako štěndu každou chvíli, i teď mu to někdy udělám, když mi zmizne z dohledu. Jenže jeho začne zajímat kde jsem, až když si udělá svoje a náhodou uvědomí, že mne dlouho neviděl...

...tak samík letí 100m ode mne a vyštěkává na všech
vůbec ho nezajímá, kde jsem já, pokud si náhodou vzpomene, tak se kousek vrátí a mrkne, jestli jdu jak mám...

Nevím, jestli to nebude znít tvrdě, ale já za sebe - takhle bych se psem fungovat nemohla. on nemá důvod a zájem spolupracovat s tebou. Ke společné hře a spolupráci se pes vede (nelépe od mala.) Necháš-li ho letět 100 m od tebe a vyštěkávat, má to naučené. Baví ho to, nezná nic jiného. proč ho necháš letět těch 100 metrů a vyštěkávat na všechno?

...Jenže jeho začne zajímat kde jsem, až když si udělá svoje a náhodou uvědomí, že mne dlouho neviděl......

Jenže to je na tobě, ne na něm, nabídnout mu alternativu, která pro něj bude zajímavější. Je to spousta práce, trpělivosti u některých plemen / i jedinců je to o větší práci, někde to jde snadněji. Štajn, když přišel, byl velmi nezávislá jednotka, musela jsem si máknout, abych si jeho pozornost zasloužila. A obula jsem se do toho hned. Stejně jako s Bubrdlí, když přišla. Od počátku stanovím jednoduchý pravidla a podle nich se jede Chci aby si oni hlídali mě, aby oni sami měli zájem mít povědomí o tom, kde jsem. Je to soubor spousty věcí, i drobností, které člověk dělá podvědomě. Taky vždy všichni vědí, že dokážu tvrdě a doopravdy zmizet a nechat je tam, kde jsou / mají tu zkušenost, že pokud nerazeragují včas, nechám je klidně "samotné" před domem, dveře jsou zavřené, nebo za zahradou, branka zavřena a smečka fuč / Ne já, oni si musí hlídat mě. Já jsem jejich jistota, zázemí, zdroj zábavy a potravy a na nich je, si to všechno hlídat.


...ale třeba předešlý pes, co dělal když jste takto šli na prochajdu?...

všichni psi fungovali /funstejně vč. toho prvního kde jsem napáchala milijouny chyb - během procházky jsou s námi v kontaktu. Buď si hrajeme, nebo mají volno, nebo cvičíme. Mají-li volno, jsou ovladatelní slovem, takže pokoud se mi zdá, že se příliš vzdálili, ozve se : Jsi daleko, nebo písknu k tomu přiřazený písknutí a oni buď počkají, nebo se přiblíží. Měli jsme teď nedávno na hlídání a venčení známých psa. Bylo přesně vidět, že ten je zvyklý si poletovat a bylo těžší ho k sobě přivolat třeba na hru, protože zájmy měl jinde, neměl důvod. Tak jsem mu ho musela dát. Zjistit, která z hraček ho bere, který dobroty, jestli víc hračka - hození, nebo přetahování, schvování hračky... My se musíme snažit.

marcelaamax napsal(a):
Zachvíli jdeme ven, tak vyzkouším. Takže teda už když začne čmuchat v tom poli, tak mu dát klidový povel? Nebo počkat, až se rozeběhne? To samé u keře, už když do něj chce vběhnout, tak dát klidový povel?

Nmenene, nečekat na pohyb. vždy musíte reagovat dříve než pes. uvidíte na něm ten zájem, nečekat až běží, to je velmi těžké pro rozběhnutého psa se zastavit, ano? takže uvidíte zájem - klidně i to čuchání - protože ho může bavit vybíhat po stopě(nevím, neznám vás), takže naučit ho ovládat se i u čerstvé stopy zvěře, která je pro některé psy /třeba náš mlaďas se musel víc učit ovladatelnost na stopě, to jsem např. s prvním ohařem neřešila/. Jako odměnu za uposlechnutí můžete pochopitelně použít i ten následný společný pohyb po té stopě, kdy ho budete mít na vodítku a půjdete spolu, pomalu, žádný samostatný metelení do dáli. Jakmile s ním půjdete pracovat, běžte jen s ním, buďte sami. Hoodně trpělivosti to chce, nepospíchat moc, nečekat zázraky, a být mu taky oporou, ono je to pro ně těžký.

marcelaamax napsal(a):
No já doufám, že to zvládnem, musíme :-D.

Zvládnete, zaměřte se na to, neberte to jako muss, zákaz, povinnost, ale to, že to je společná činnost.

Neregistrovaný369 napsal(a):
Nmenene, nečekat na pohyb. vždy musíte reagovat dříve než pes. uvidíte na něm ten zájem, nečekat až běží, to je velmi těžké pro rozběhnutého psa se zastavit, ano? takže uvidíte zájem - klidně i to čuchání - protože ho může bavit vybíhat po stopě(nevím, neznám vás), takže naučit ho ovládat se i u čerstvé stopy zvěře, která je pro některé psy /třeba náš mlaďas se musel víc učit ovladatelnost na stopě, to jsem např. s prvním ohařem neřešila/. Jako odměnu za uposlechnutí můžete pochopitelně použít i ten následný společný pohyb po té stopě, kdy ho budete mít na vodítku a půjdete spolu, pomalu, žádný samostatný metelení do dáli. Jakmile s ním půjdete pracovat, běžte jen s ním, buďte sami. Hoodně trpělivosti to chce, nepospíchat moc, nečekat zázraky, a být mu taky oporou, ono je to pro ně těžký.

Jo řekla bych, že právě po té stopě chodí - jak ho pustím tak jde na pole, čmuchá, něco "nasaje" a běží po stopě. Vím, že jak mu dám volno tak půjde čmuchat na pole, takže tedy hned když začne čmuchat, tak mu dám ten klidový povel, a nebo mu ho dát ještě před tím, než začne vůbec čmuchat? Odkud jste?

Ještě připíšu, on vlastně dokud nezačne na tom poli čmuchat, tak je slovně ovladatelný a dokážu ho upoutat na sebe.

aha napsal(a):
Jojo, to tam je, že má ten povel znát. Mě třeba čubina sedne automaticky a kouká - stopka má volně, (číhá takhle i na jiný psy, a lidi, co jdou na druhý straně louky), tak jí přivolám a jde se dál. Ale když bych měla vykročit směrem k objektu, aby ona zůstala za mnou, tak to se nechytám. Takže nejdříve tedy vypilovat povel čekej.

Supr, že sedne sama, to je paráda. To vykročení směrem k objektu - však nemusíte vykročit hned do plnejch, udělejte krok, nebo pidi krok, příp. i jen možná naznačit pohyb ať máte za co pochválit, že vydržela a pilujte nejdříve u těch objektů, kde to snáz půjde. U nás třeba to byl spíš známý pes, než neznámý . Krom tří vybraných, kteří byli (a do dnes zůstali) jeho velkými vzory, tam to byla fuška, protože on jim musel dát okamžitě hned vědět, jak je veleuctívá

(odbočím, všichni tři zůstali jeho velkými vzory i když už není malý štěndo. Jedním z nich je malinkatý voříšek Edík a je pochopitelně hrozně vtipný vidět toho o dost většího vižlíka, kterak ze sebe vytvoří preclík a sesune se na kejtu a odhalí pupík, aby vzdal hold malinkatému Edíkovi ).

marcelaamax napsal(a):
Jo řekla bych, že právě po té stopě chodí - jak ho pustím tak jde na pole, čmuchá, něco "nasaje" a běží po stopě. Vím, že jak mu dám volno tak půjde čmuchat na pole, takže tedy hned když začne čmuchat, tak mu dám ten klidový povel, a nebo mu ho dát ještě před tím, než začne vůbec čmuchat? Odkud jste?

Ještě připíšu, on vlastně dokud nezačne na tom poli čmuchat, tak je slovně ovladatelný a dokážu ho upoutat na sebe.

No jestli to není jen tak čuchání a po té stopě jde, tak bych ho měla na té stopce a šla s ním. A jak by se ten zájem obyčejný, přenesl do toho stopového nebo jak to říct, tak bych, ještě než se pes dostane do ajfru ho zastavila (dala ten klidový povel), klidně zpočátku opravdu být hnedle u něj. A pokud by na mě zareagoval, ustoupila bych o pár kroků a dala "přivolání" tedy klidně jen dva kroky od něj a ke mně! aby to měl snadné. Jde o to, aby se naučil vnímat vás na té stopě a naučil se přijít. A odměnou pak to, že dál po té stopě spolu půjdete /a při tom si to zase několikrát - třeba 2x zopáknete, ne mockrát, nesmí se otrávit a chce to, aby se to vždy povedlo pěkně. Proto je důležité hrát s tou vzdáleností, je jednoušší pro něj to zvládnout, když stojíte za ním, než když je pět metrů od vás. No a pak až "dopracujete" dejte povel třeba k noze, odejděte s ním, pocvičte s ním něco co ho baví, ať je pořád za co chválit a jděte si hrát. Pokud zvládne hru i v tom místě, bude to fajn, protože se naučí hrát si v zajímavém prostředí.

Já jsem z Prahé.

Pokud je ovladatelný a je možno ho upoutat na sebe tak to je supr, to je na čem stavět, můžete si tam pak tedy i pohrát.

Neregistrovaný369 napsal(a):
Já jsem z Prahé.

Pokud je ovladatelný a je možno ho upoutat na sebe tak to je supr, to je na čem stavět, můžete si tam pak tedy i pohrát.

Aha, já jsem od Hradce Králové, jsem myslela, že na živo by se lépe radilo.

Jo to jako upoutat na mě, to se dá. Dá přednost hře semnou než jiným psům. Takže pokud na tom poli pak vytáhnu balonek tak si hrát bude. Když něco udělá fakt super a vychválím ho úplně do nebes, tak je mu odměnou to, že po mě může skákat, z čeho má hroznou radost, asi blbý zvyk, ale nevadí mi to.

No jdeme ven, nejdřív jedeme za psím kámošem se trošku vylítat a pak to půjdem zkusit potrnévat.

Moc díky za rady

marcelaamax napsal(a):
Aha, já jsem od Hradce Králové, jsem myslela, že na živo by se lépe radilo.

Jo to jako upoutat na mě, to se dá. Dá přednost hře semnou než jiným psům. Takže pokud na tom poli pak vytáhnu balonek tak si hrát bude. Když něco udělá fakt super a vychválím ho úplně do nebes, tak je mu odměnou to, že po mě může skákat, z čeho má hroznou radost, asi blbý zvyk, ale nevadí mi to.

No jdeme ven, nejdřív jedeme za psím kámošem se trošku vylítat a pak to půjdem zkusit potrnévat.

Moc díky za rady

No taaak to je ideální kombinace - koukám že podupání je stejný jak u nás , ale... má to halt svoje pozitiva. Já fakt myslím, že se nemáte čeho bát, naučite se spolu hrát tuhle hru a postupně se vybuduje spolehlivost.

Nevím, jestli to nebude znít tvrdě, ale já za sebe - takhle bych se psem fungovat nemohla. on nemá důvod a zájem spolupracovat s tebou. Ke společné hře a spolupráci se pes vede (nelépe od mala.) Necháš-li ho letět 100 m od tebe a vyštěkávat, má to naučené. Baví ho to, nezná nic jiného. proč ho necháš letět těch 100 metrů a vyštěkávat na všechno? - néé v pohodě, já to beru jako svou chybu. A nechci, aby to vypadalo jako mé výmluvy ale: párkrát mi v dospívání zdrhnul za zvěří totálně dopryč a já se z toho málem posr...tak je na flexině. Proto, když jdem tam, odkud nezdrhá, má volno a prostě absolutní. Ať si lítá a blbne - pokud neškodí. Pak jsem také nenašla nic, co by ho opravdu bavilo, jak jsem vždycky ve srandě říkala, musela bych mu snad tahat slepici či králíka. Zkoušela jsem králičí kůži(jako peška) že když přiběhne, potahám se s ním. To ho bavilo asi dvakrát, než poznal, že je to, jen kůže" Vím, že Ty se svýma psema pracuješ jako blázen...neznám nikoho osobně, kdo by tohle dělal. Většina jen chodíme a, venčíme" Fakt jsem se zpočátku snažila, mu brát různě hračky, pořád nějakou zábavu vymýšlet, abych ho udržela u sebe, ale když po půl roce pes nereaguje a nezajímá ho to, tak už rezignuješ. Navíc, vedle chodil vychovaný Berunka, který byl v tu chvíli mimo, protože jsem pořád jen laborovala kolem Worky. A pokud jsem na něj potřebovala zařvat, Berry se z toho úplně rozklepal, muž nadával, že Worka na to stejně prdí a Berryho jen nervuju, takže jsem to nechala jak to je. A fungujem(tedy podle tebe spíš nefungujem ) takto, no. To píšu spíš pro výstrahu ostatním Vidíš, teď tam čtui stopy: i ty jsme mimo jiné na prochajdách zkoušeli: hledat muže, schovaného, po stopě(všechno už je tak dávno, že si skoro na nic nevzpomenu) V pohodě ho našel(jo stopování, to mu jde) ale proběhnul kolem něho, jako že: jóó, dobrý, tady jsi a běžel si dál. Jeho nezajímá v tu chvíli nic, nečeká vůbec na nějaké pochvaly, to je mu úplně jedno. Příklad: dneska ráno jdeme od potoka a vždycky se vracíme prolukou kolem sousedova domu a naší obrovské hromady hlíny. Já tudy projdu, Worka ještě letí kolem potoka. Čekám, kudy za chvíli vyběhne, aby nevlítnul na cestu, která není mco používaná, ale náhoda je blbec. a v hlavě mi šrotuje, jestli ta potvora právě nevyběhne rovnou až před naším barákem(o 50m dál) V pořádku, za chvíli vyletí od potoka tryskem přímo ke mě, jako má. já výskám chválím ho, jak je šikovný kluk, šahám pro sušené masko(běžně mívám i slaninu) a on projde metr ode mně, skoro po mě ani nehodí okem, rozhodně nečeká na pohlazení ani tu mlsku. Musím ho vyloženě drapnout za kožich a pomuchlovat, poplácat, mlsku mu narvat do huby. Co s takovým psem? Já vím, nevěnovat mu tolik pozornosti, ať si ji zaslouží. Jenom že...on jí opravdu tolik zase nevyžaduje...venku žádnou, spíš mu vadí.

Neregistrovaný369 napsal(a):
Supr, že sedne sama, to je paráda. To vykročení směrem k objektu - však nemusíte vykročit hned do plnejch, udělejte krok, nebo pidi krok, příp. i jen možná naznačit pohyb ať máte za co pochválit, že vydržela a pilujte nejdříve u těch objektů, kde to snáz půjde. U nás třeba to byl spíš známý pes, než neznámý . Krom tří vybraných, kteří byli (a do dnes zůstali) jeho velkými vzory, tam to byla fuška, protože on jim musel dát okamžitě hned vědět, jak je veleuctívá

(odbočím, všichni tři zůstali jeho velkými vzory i když už není malý štěndo. Jedním z nich je malinkatý voříšek Edík a je pochopitelně hrozně vtipný vidět toho o dost většího vižlíka, kterak ze sebe vytvoří preclík a sesune se na kejtu a odhalí pupík, aby vzdal hold malinkatému Edíkovi ).

Díky za rady

Taky máme jednoho takového modlu, kdy čubina následuje jen jeho a okolní svět je jí ukradený, prostě ho miluje. Snaží se mu z tlamky vylízat mandle a tak podobně..

lesnížínka napsal(a):
Nevím, jestli to nebude znít tvrdě, ale já za sebe - takhle bych se psem fungovat nemohla. on nemá důvod a zájem spolupracovat s tebou. Ke společné hře a spolupráci se pes vede (nelépe od mala.) Necháš-li ho letět 100 m od tebe a vyštěkávat, má to naučené. Baví ho to, nezná nic jiného. proč ho necháš letět těch 100 metrů a vyštěkávat na všechno? - néé v pohodě, já to beru jako svou chybu. A nechci, aby to vypadalo jako mé výmluvy ale: párkrát mi v dospívání zdrhnul za zvěří totálně dopryč a já se z toho málem posr...tak je na flexině. Proto, když jdem tam, odkud nezdrhá, má volno a prostě absolutní. Ať si lítá a blbne - pokud neškodí. Pak jsem také nenašla nic, co by ho opravdu bavilo, jak jsem vždycky ve srandě říkala, musela bych mu snad tahat slepici či králíka. Zkoušela jsem králičí kůži(jako peška) že když přiběhne, potahám se s ním. To ho bavilo asi dvakrát, než poznal, že je to, jen kůže" Vím, že Ty se svýma psema pracuješ jako blázen...neznám nikoho osobně, kdo by tohle dělal. Většina jen chodíme a, venčíme" Fakt jsem se zpočátku snažila, mu brát různě hračky, pořád nějakou zábavu vymýšlet, abych ho udržela u sebe, ale když po půl roce pes nereaguje a nezajímá ho to, tak už rezignuješ. Navíc, vedle chodil vychovaný Berunka, který byl v tu chvíli mimo, protože jsem pořád jen laborovala kolem Worky. A pokud jsem na něj potřebovala zařvat, Berry se z toho úplně rozklepal, muž nadával, že Worka na to stejně prdí a Berryho jen nervuju, takže jsem to nechala jak to je. A fungujem(tedy podle tebe spíš nefungujem ) takto, no. To píšu spíš pro výstrahu ostatním Vidíš, teď tam čtui stopy: i ty jsme mimo jiné na prochajdách zkoušeli: hledat muže, schovaného, po stopě(všechno už je tak dávno, že si skoro na nic nevzpomenu) V pohodě ho našel(jo stopování, to mu jde) ale proběhnul kolem něho, jako že: jóó, dobrý, tady jsi a běžel si dál. Jeho nezajímá v tu chvíli nic, nečeká vůbec na nějaké pochvaly, to je mu úplně jedno. Příklad: dneska ráno jdeme od potoka a vždycky se vracíme prolukou kolem sousedova domu a naší obrovské hromady hlíny. Já tudy projdu, Worka ještě letí kolem potoka. Čekám, kudy za chvíli vyběhne, aby nevlítnul na cestu, která není mco používaná, ale náhoda je blbec. a v hlavě mi šrotuje, jestli ta potvora právě nevyběhne rovnou až před naším barákem(o 50m dál) V pořádku, za chvíli vyletí od potoka tryskem přímo ke mě, jako má. já výskám chválím ho, jak je šikovný kluk, šahám pro sušené masko(běžně mívám i slaninu) a on projde metr ode mně, skoro po mě ani nehodí okem, rozhodně nečeká na pohlazení ani tu mlsku. Musím ho vyloženě drapnout za kožich a pomuchlovat, poplácat, mlsku mu narvat do huby. Co s takovým psem? Já vím, nevěnovat mu tolik pozornosti, ať si ji zaslouží. Jenom že...on jí opravdu tolik zase nevyžaduje...venku žádnou, spíš mu vadí.

Teď to neberte jako rýpání, ale vážně by mě zajímalo, co Vás vedlo k tomu, pořídit si zrovna samojeda.Podle jakých kritérií jste si vybrala takové kontroverzní plemeno.

Já tam ještě kopec dopisovala...Pro Clayton: my jsme doma měli vždycky křížence špiců, u rodičů i můj muž. Do samíka jsem se zamilovala na první pohled, chtěla jsem nekonfliktního psa, milujícího případné děti. Původně jsem chtěla akitu. Ve světle událostí, se teď asi mnozí hrozí, že to by v mých rukách asi byla časovaná bomba...jenže to je právě zrovna pes celkem závislý na pánovi a poměrně dobře ovladatelný. Jen ta ostrost vůči cizím lidem (či spíše odtažitost) a nesnášenlivost se psy mi vadila, takového psa bych nechtěla. Já miluju všechny psy a vadilo by mi, kdybychom se jim museli na hony vyhýbat. No a jak jsem psala vedle - já když vidím, jak si spokojeně lítá, jsem vlastně šťastná

lesnížínka napsal(a):
Já tam ještě kopec dopisovala...Pro Clayton: my jsme doma měli vždycky křížence špiců, u rodičů i můj muž. Do samíka jsem se zamilovala na první pohled, chtěla jsem nekonfliktního psa, milujícího případné děti. Původně jsem chtěla akitu. Ve světle událostí, se teď asi mnozí hrozí, že to by v mých rukách asi byla časovaná bomba...jenže to je právě zrovna pes celkem závislý na pánovi a poměrně dobře ovladatelný. Jen ta ostrost vůči cizím lidem (či spíše odtažitost) a nesnášenlivost se psy mi vadila, takového psa bych nechtěla. Já miluju všechny psy a vadilo by mi, kdybychom se jim museli na hony vyhýbat. No a jak jsem psala vedle - já když vidím, jak si spokojeně lítá, jsem vlastně šťastná

Jo, akita je zase můj sen, ale nevím, jestli si ho někdy splním.Líbí se mi jak vzhled, tak povaha, ale akita v Praze asi není to pravé ořechové...

lesnížínka napsal(a):
Nevím, jestli to nebude znít tvrdě, ale já za sebe - takhle bych se psem fungovat nemohla. on nemá důvod a zájem spolupracovat s tebou. Ke společné hře a spolupráci se pes vede (nelépe od mala.) Necháš-li ho letět 100 m od tebe a vyštěkávat, má to naučené. Baví ho to, nezná nic jiného. proč ho necháš letět těch 100 metrů a vyštěkávat na všechno? - néé v pohodě, já to beru jako svou chybu. A nechci, aby to vypadalo jako mé výmluvy ale: párkrát mi v dospívání zdrhnul za zvěří totálně dopryč a já se z toho málem posr...tak je na flexině. Proto, když jdem tam, odkud nezdrhá, má volno a prostě absolutní. Ať si lítá a blbne - pokud neškodí. Pak jsem také nenašla nic, co by ho opravdu bavilo, jak jsem vždycky ve srandě říkala, musela bych mu snad tahat slepici či králíka. Zkoušela jsem králičí kůži(jako peška) že když přiběhne, potahám se s ním. To ho bavilo asi dvakrát, než poznal, že je to, jen kůže" Vím, že Ty se svýma psema pracuješ jako blázen...neznám nikoho osobně, kdo by tohle dělal. Většina jen chodíme a, venčíme" Fakt jsem se zpočátku snažila, mu brát různě hračky, pořád nějakou zábavu vymýšlet, abych ho udržela u sebe, ale když po půl roce pes nereaguje a nezajímá ho to, tak už rezignuješ. Navíc, vedle chodil vychovaný Berunka, který byl v tu chvíli mimo, protože jsem pořád jen laborovala kolem Worky. A pokud jsem na něj potřebovala zařvat, Berry se z toho úplně rozklepal, muž nadával, že Worka na to stejně prdí a Berryho jen nervuju, takže jsem to nechala jak to je. A fungujem(tedy podle tebe spíš nefungujem ) takto, no. To píšu spíš pro výstrahu ostatním Vidíš, teď tam čtui stopy: i ty jsme mimo jiné na prochajdách zkoušeli: hledat muže, schovaného, po stopě(všechno už je tak dávno, že si skoro na nic nevzpomenu) V pohodě ho našel(jo stopování, to mu jde) ale proběhnul kolem něho, jako že: jóó, dobrý, tady jsi a běžel si dál. Jeho nezajímá v tu chvíli nic, nečeká vůbec na nějaké pochvaly, to je mu úplně jedno. Příklad: dneska ráno jdeme od potoka a vždycky se vracíme prolukou kolem sousedova domu a naší obrovské hromady hlíny. Já tudy projdu, Worka ještě letí kolem potoka. Čekám, kudy za chvíli vyběhne, aby nevlítnul na cestu, která není mco používaná, ale náhoda je blbec. a v hlavě mi šrotuje, jestli ta potvora právě nevyběhne rovnou až před naším barákem(o 50m dál) V pořádku, za chvíli vyletí od potoka tryskem přímo ke mě, jako má. já výskám chválím ho, jak je šikovný kluk, šahám pro sušené masko(běžně mívám i slaninu) a on projde metr ode mně, skoro po mě ani nehodí okem, rozhodně nečeká na pohlazení ani tu mlsku. Musím ho vyloženě drapnout za kožich a pomuchlovat, poplácat, mlsku mu narvat do huby. Co s takovým psem? Já vím, nevěnovat mu tolik pozornosti, ať si ji zaslouží. Jenom že...on jí opravdu tolik zase nevyžaduje...venku žádnou, spíš mu vadí.

Hele těžko rozebírat, nevím jak se psy žiješ pracuješ, soudím jen podle toho co píšeš. je to specifické plemeno, podle toho je třeba k němu přistupovat a být si vědom toho, co to obnáší. Základ je kupříkladu už ten, že se psy pracuju samostatně. Chci-li, aby se navázali na mě. jak mám dva nemám ani pořádnou kontrolu nad jedním z nich ani nad prostředím. Já bych prostě opravdu nenechala dělat psy nic z toho, co jsi kdy různě popisovala. Každý na to koukáme asi jinak. pro mě je to o tom, že on se musí spolehnout na mě a zároveň ale já na něj. Nemusím chtít moc, ale základ ano a on musí být ten, kdo usiluje o mou společnost. A to ne z nějaký podlézavosti, nebo submisivnosti, ale proto, že mu to za to stojí, že chce. nevím jak jinak to popsat. Od počátku co si přivezu štěně, přivedu psa, pracuju na tomhle. Na společném vztahu. A pak mám na čem stavět.

já výskám chválím ho, jak je šikovný kluk, šahám pro sušené masko(běžně mívám i slaninu) a on projde metr ode mně, skoro po mě ani nehodí okem, rozhodně nečeká na pohlazení ani tu mlsku
ale proč by se měl zastavovat? On nemá důvod, kolem je spousta zajímavějších věcí, než jsi ty a maso. Maso který může mít kdykoliv jindy. Maso nesmí být důvodem toho, aby ten pes měl zájem o to k tobě přijít. Protože když ho nebudeš mít, nepřijde, když nebude mít chu't, hlad, nepřijde.

lesnížínka napsal(a):
Nevím, jestli to nebude znít tvrdě, ale já za sebe - takhle bych se psem fungovat nemohla. on nemá důvod a zájem spolupracovat s tebou. Ke společné hře a spolupráci se pes vede (nelépe od mala.) Necháš-li ho letět 100 m od tebe a vyštěkávat, má to naučené. Baví ho to, nezná nic jiného. proč ho necháš letět těch 100 metrů a vyštěkávat na všechno? - néé v pohodě, já to beru jako svou chybu. A nechci, aby to vypadalo jako mé výmluvy ale: párkrát mi v dospívání zdrhnul za zvěří totálně dopryč a já se z toho málem posr...tak je na flexině. Proto, když jdem tam, odkud nezdrhá, má volno a prostě absolutní. Ať si lítá a blbne - pokud neškodí. Pak jsem také nenašla nic, co by ho opravdu bavilo, jak jsem vždycky ve srandě říkala, musela bych mu snad tahat slepici či králíka. Zkoušela jsem králičí kůži(jako peška) že když přiběhne, potahám se s ním. To ho bavilo asi dvakrát, než poznal, že je to, jen kůže" Vím, že Ty se svýma psema pracuješ jako blázen...neznám nikoho osobně, kdo by tohle dělal. Většina jen chodíme a, venčíme" Fakt jsem se zpočátku snažila, mu brát různě hračky, pořád nějakou zábavu vymýšlet, abych ho udržela u sebe, ale když po půl roce pes nereaguje a nezajímá ho to, tak už rezignuješ. Navíc, vedle chodil vychovaný Berunka, který byl v tu chvíli mimo, protože jsem pořád jen laborovala kolem Worky. A pokud jsem na něj potřebovala zařvat, Berry se z toho úplně rozklepal, muž nadával, že Worka na to stejně prdí a Berryho jen nervuju, takže jsem to nechala jak to je. A fungujem(tedy podle tebe spíš nefungujem ) takto, no. To píšu spíš pro výstrahu ostatním Vidíš, teď tam čtui stopy: i ty jsme mimo jiné na prochajdách zkoušeli: hledat muže, schovaného, po stopě(všechno už je tak dávno, že si skoro na nic nevzpomenu) V pohodě ho našel(jo stopování, to mu jde) ale proběhnul kolem něho, jako že: jóó, dobrý, tady jsi a běžel si dál. Jeho nezajímá v tu chvíli nic, nečeká vůbec na nějaké pochvaly, to je mu úplně jedno. Příklad: dneska ráno jdeme od potoka a vždycky se vracíme prolukou kolem sousedova domu a naší obrovské hromady hlíny. Já tudy projdu, Worka ještě letí kolem potoka. Čekám, kudy za chvíli vyběhne, aby nevlítnul na cestu, která není mco používaná, ale náhoda je blbec. a v hlavě mi šrotuje, jestli ta potvora právě nevyběhne rovnou až před naším barákem(o 50m dál) V pořádku, za chvíli vyletí od potoka tryskem přímo ke mě, jako má. já výskám chválím ho, jak je šikovný kluk, šahám pro sušené masko(běžně mívám i slaninu) a on projde metr ode mně, skoro po mě ani nehodí okem, rozhodně nečeká na pohlazení ani tu mlsku. Musím ho vyloženě drapnout za kožich a pomuchlovat, poplácat, mlsku mu narvat do huby. Co s takovým psem? Já vím, nevěnovat mu tolik pozornosti, ať si ji zaslouží. Jenom že...on jí opravdu tolik zase nevyžaduje...venku žádnou, spíš mu vadí.

Skoro přesný popis chování našeho útulkáče. Nepomohl cvičák, nepomohla stopovačka, lákání psa na hrátky, vláčení sebou oblíbených hraček, zkoušení schovávaček...když jdeme na procházku "na dědinu" vše OK. Jakmile zajdeme do polí a do lese, jako bych psa vyměnila. Stěží mě bere na vědomí. Chodíme už jenom na vodítku a to lítá jak splašený zleva doprava, pokud dostane povel na zklidnění vykoná ho tak na 30% a stále kouká co se kde šustne, o pochvalu nestojí, pamlsek bych mu musela narvat až do krku, aby ho laskavě spolknul (a to by normálně za játrovou sušenku udělal i stojku na hlavě). Jakmile ho pustím zmizí tryskem a za chvíli je zpět vyloženě šťastný, vidím jak se směje, jak mu září oči, pokud ho nechám, opět zmizí a za chvíli je zpět a tak pořád dokola, přijde, koukne kde jsem a zase zmizí. Můžu s ním jít 3x za den na dlouhé procházky, stejně mi pokud ho pustím zdrhne. On prostě miluje volný pohyb, je na něm vidět jak je nadšený, že může volně lítat a nikdo ho neomezuje, je to jeho droga. Vím, že hodně lidí to neřeší, psa pustí a nechají ho běhat a skoro nikdy se nic nestane. Mně ale vadí, když pes honí lesní zvěř a proto mu to nedovolím, zvlášť teď v zimě. Takže na procházku sice chodíme, ale na vodítku nebo na stopovačce. A jsem zklamaná a v podstatě na sebe naštvaná, že nejsem schopná psa naučit přivolání, abych mu dopřála možnost pohybu na volno.

chovatelka kamerunek napsal(a):
Skoro přesný popis chování našeho útulkáče. Nepomohl cvičák, nepomohla stopovačka, lákání psa na hrátky, vláčení sebou oblíbených hraček, zkoušení schovávaček...když jdeme na procházku "na dědinu" vše OK. Jakmile zajdeme do polí a do lese, jako bych psa vyměnila. Stěží mě bere na vědomí. Chodíme už jenom na vodítku a to lítá jak splašený zleva doprava, pokud dostane povel na zklidnění vykoná ho tak na 30% a stále kouká co se kde šustne, o pochvalu nestojí, pamlsek bych mu musela narvat až do krku, aby ho laskavě spolknul (a to by normálně za játrovou sušenku udělal i stojku na hlavě). Jakmile ho pustím zmizí tryskem a za chvíli je zpět vyloženě šťastný, vidím jak se směje, jak mu září oči, pokud ho nechám, opět zmizí a za chvíli je zpět a tak pořád dokola, přijde, koukne kde jsem a zase zmizí. Můžu s ním jít 3x za den na dlouhé procházky, stejně mi pokud ho pustím zdrhne. On prostě miluje volný pohyb, je na něm vidět jak je nadšený, že může volně lítat a nikdo ho neomezuje, je to jeho droga. Vím, že hodně lidí to neřeší, psa pustí a nechají ho běhat a skoro nikdy se nic nestane. Mně ale vadí, když pes honí lesní zvěř a proto mu to nedovolím, zvlášť teď v zimě. Takže na procházku sice chodíme, ale na vodítku nebo na stopovačce. A jsem zklamaná a v podstatě na sebe naštvaná, že nejsem schopná psa naučit přivolání, abych mu dopřála možnost pohybu na volno.

Nebuďte zklamaná, ani na sebe naštvaná, však třeba není všem dnům konec, co?

Jak dlouho ho máte? Píšete že na dědině je vše O.K. Reaguje tam dobře, stoprocentně, má zájem třeba hrát si s vámí na náměstí /návsi (na lidi kašlete), bude ochoten třeba s vámi obíhat lavičky? Běžet nadšeně za balonkem? Jeslti jo, tak bych to neviděla tak špatně. Zkusila bych to postupně dál a dál přenášet do toho zátěžového prostředí. Tedy ne chtít si fanaticky hrát uprostřed pole, a le kousek od něj. Třebas ho nebaví chytat balonek, ale bude nadšeně lítat za papírovým kapesníčkem hozeným do vzduchu, nebo honit hračku s kterou budu tryskem utíkat po cestě... Máte zahradu? Můžete řádit tam? Aby se naučil "zbláznit" do svobodný hry s vámi?

lesnížínka napsal(a):
Nevím, jestli to nebude znít tvrdě, ale já za sebe - takhle bych se psem fungovat nemohla. on nemá důvod a zájem spolupracovat s tebou. Ke společné hře a spolupráci se pes vede (nelépe od mala.) Necháš-li ho letět 100 m od tebe a vyštěkávat, má to naučené. Baví ho to, nezná nic jiného. proč ho necháš letět těch 100 metrů a vyštěkávat na všechno? - néé v pohodě, já to beru jako svou chybu. A nechci, aby to vypadalo jako mé výmluvy ale: párkrát mi v dospívání zdrhnul za zvěří totálně dopryč a já se z toho málem posr...tak je na flexině. Proto, když jdem tam, odkud nezdrhá, má volno a prostě absolutní. Ať si lítá a blbne - pokud neškodí. Pak jsem také nenašla nic, co by ho opravdu bavilo, jak jsem vždycky ve srandě říkala, musela bych mu snad tahat slepici či králíka. Zkoušela jsem králičí kůži(jako peška) že když přiběhne, potahám se s ním. To ho bavilo asi dvakrát, než poznal, že je to, jen kůže" Vím, že Ty se svýma psema pracuješ jako blázen...neznám nikoho osobně, kdo by tohle dělal. Většina jen chodíme a, venčíme" Fakt jsem se zpočátku snažila, mu brát různě hračky, pořád nějakou zábavu vymýšlet, abych ho udržela u sebe, ale když po půl roce pes nereaguje a nezajímá ho to, tak už rezignuješ. Navíc, vedle chodil vychovaný Berunka, který byl v tu chvíli mimo, protože jsem pořád jen laborovala kolem Worky. A pokud jsem na něj potřebovala zařvat, Berry se z toho úplně rozklepal, muž nadával, že Worka na to stejně prdí a Berryho jen nervuju, takže jsem to nechala jak to je. A fungujem(tedy podle tebe spíš nefungujem ) takto, no. To píšu spíš pro výstrahu ostatním Vidíš, teď tam čtui stopy: i ty jsme mimo jiné na prochajdách zkoušeli: hledat muže, schovaného, po stopě(všechno už je tak dávno, že si skoro na nic nevzpomenu) V pohodě ho našel(jo stopování, to mu jde) ale proběhnul kolem něho, jako že: jóó, dobrý, tady jsi a běžel si dál. Jeho nezajímá v tu chvíli nic, nečeká vůbec na nějaké pochvaly, to je mu úplně jedno. Příklad: dneska ráno jdeme od potoka a vždycky se vracíme prolukou kolem sousedova domu a naší obrovské hromady hlíny. Já tudy projdu, Worka ještě letí kolem potoka. Čekám, kudy za chvíli vyběhne, aby nevlítnul na cestu, která není mco používaná, ale náhoda je blbec. a v hlavě mi šrotuje, jestli ta potvora právě nevyběhne rovnou až před naším barákem(o 50m dál) V pořádku, za chvíli vyletí od potoka tryskem přímo ke mě, jako má. já výskám chválím ho, jak je šikovný kluk, šahám pro sušené masko(běžně mívám i slaninu) a on projde metr ode mně, skoro po mě ani nehodí okem, rozhodně nečeká na pohlazení ani tu mlsku. Musím ho vyloženě drapnout za kožich a pomuchlovat, poplácat, mlsku mu narvat do huby. Co s takovým psem? Já vím, nevěnovat mu tolik pozornosti, ať si ji zaslouží. Jenom že...on jí opravdu tolik zase nevyžaduje...venku žádnou, spíš mu vadí.

Až je mi skoro do pláče, mám přesně takovou čubu

Tak jsme se trošku vylitali, pocvicili a tohle vzali jako zábavu. Jak jsem viděla že začíná mit zájem o pachy, tak jsem ho posadila, poposla od něj, přivolala...pochválila a šla s ním kousek po stopě...párkrát jsem zopakovala a pak si s ním na poli hrála, tak myslím, že by to takhle mohlo fungovat teď je mrtvej a spokojeně chrape .
Když začal vyhlizet ptáky ve křoví, tak jsem po něm chtěla aby se soustředil na mě a vnímal. Tak snad to dělám správně

lesnížínka napsal(a):
Nevím, jestli to nebude znít tvrdě, ale já za sebe - takhle bych se psem fungovat nemohla. on nemá důvod a zájem spolupracovat s tebou. Ke společné hře a spolupráci se pes vede (nelépe od mala.) Necháš-li ho letět 100 m od tebe a vyštěkávat, má to naučené. Baví ho to, nezná nic jiného. proč ho necháš letět těch 100 metrů a vyštěkávat na všechno? - néé v pohodě, já to beru jako svou chybu. A nechci, aby to vypadalo jako mé výmluvy ale: párkrát mi v dospívání zdrhnul za zvěří totálně dopryč a já se z toho málem posr...tak je na flexině. Proto, když jdem tam, odkud nezdrhá, má volno a prostě absolutní. Ať si lítá a blbne - pokud neškodí. Pak jsem také nenašla nic, co by ho opravdu bavilo, jak jsem vždycky ve srandě říkala, musela bych mu snad tahat slepici či králíka. Zkoušela jsem králičí kůži(jako peška) že když přiběhne, potahám se s ním. To ho bavilo asi dvakrát, než poznal, že je to, jen kůže" Vím, že Ty se svýma psema pracuješ jako blázen...neznám nikoho osobně, kdo by tohle dělal. Většina jen chodíme a, venčíme" Fakt jsem se zpočátku snažila, mu brát různě hračky, pořád nějakou zábavu vymýšlet, abych ho udržela u sebe, ale když po půl roce pes nereaguje a nezajímá ho to, tak už rezignuješ. Navíc, vedle chodil vychovaný Berunka, který byl v tu chvíli mimo, protože jsem pořád jen laborovala kolem Worky. A pokud jsem na něj potřebovala zařvat, Berry se z toho úplně rozklepal, muž nadával, že Worka na to stejně prdí a Berryho jen nervuju, takže jsem to nechala jak to je. A fungujem(tedy podle tebe spíš nefungujem ) takto, no. To píšu spíš pro výstrahu ostatním Vidíš, teď tam čtui stopy: i ty jsme mimo jiné na prochajdách zkoušeli: hledat muže, schovaného, po stopě(všechno už je tak dávno, že si skoro na nic nevzpomenu) V pohodě ho našel(jo stopování, to mu jde) ale proběhnul kolem něho, jako že: jóó, dobrý, tady jsi a běžel si dál. Jeho nezajímá v tu chvíli nic, nečeká vůbec na nějaké pochvaly, to je mu úplně jedno. Příklad: dneska ráno jdeme od potoka a vždycky se vracíme prolukou kolem sousedova domu a naší obrovské hromady hlíny. Já tudy projdu, Worka ještě letí kolem potoka. Čekám, kudy za chvíli vyběhne, aby nevlítnul na cestu, která není mco používaná, ale náhoda je blbec. a v hlavě mi šrotuje, jestli ta potvora právě nevyběhne rovnou až před naším barákem(o 50m dál) V pořádku, za chvíli vyletí od potoka tryskem přímo ke mě, jako má. já výskám chválím ho, jak je šikovný kluk, šahám pro sušené masko(běžně mívám i slaninu) a on projde metr ode mně, skoro po mě ani nehodí okem, rozhodně nečeká na pohlazení ani tu mlsku. Musím ho vyloženě drapnout za kožich a pomuchlovat, poplácat, mlsku mu narvat do huby. Co s takovým psem? Já vím, nevěnovat mu tolik pozornosti, ať si ji zaslouží. Jenom že...on jí opravdu tolik zase nevyžaduje...venku žádnou, spíš mu vadí.

Takhle nějak fungoval můj starší pes, podcenila jsem to a on byl hodně nezávislý. Nezajímala jsem ho. Bylo mi to celkem líto. Zlom nastal, když měl zdravotní problémy a pořad jsem s ním jezdila po vysetrenich, RTG, ultrazvuku a každou chvíli jsem u něj dvě hodiny seděla než mu dokape kapacka. Nevím jak je to možné (jestli věděl, že se mu snažím pomoct? - asi blbost), ale od te doby je na mě mnohem víc závislý, vdecnejsi.

marcelaamax napsal(a):
Takhle nějak fungoval můj starší pes, podcenila jsem to a on byl hodně nezávislý. Nezajímala jsem ho. Bylo mi to celkem líto. Zlom nastal, když měl zdravotní problémy a pořad jsem s ním jezdila po vysetrenich, RTG, ultrazvuku a každou chvíli jsem u něj dvě hodiny seděla než mu dokape kapacka. Nevím jak je to možné (jestli věděl, že se mu snažím pomoct? - asi blbost), ale od te doby je na mě mnohem víc závislý, vdecnejsi.

Mám stejnou zkušenost, když jsem měl v 90 letech bulíka po operaci střev, potom přišlo zcela jiné chování, jakoby vděčnost za tu péči.Přesně jak popisujete,.

Arni napsal(a):
Mám stejnou zkušenost, když jsem měl v 90 letech bulíka po operaci střev, potom přišlo zcela jiné chování, jakoby vděčnost za tu péči.Přesně jak popisujete,.

Jojo, nevím jestli je možné, že byl za to opravdu vděčný, ale fakt to tak vypadalo. Navíc nikdy nechtěl moc dlouho ležet v klidu, natož vevnitř a někde v cizím prostředí, a na veterině, když měl ležet na boku kvůli RTG, tak jakoby chápal, že fakt musí a zůstal v klidu ležet na boku, to samé při kapačkách, nesnažil se zvedat nic, fakt jako kdyby tušil, že to je pro něho dobré a že prostě musí.

marcelaamax napsal(a):
Tak jsme se trošku vylitali, pocvicili a tohle vzali jako zábavu. Jak jsem viděla že začíná mit zájem o pachy, tak jsem ho posadila, poposla od něj, přivolala...pochválila a šla s ním kousek po stopě...párkrát jsem zopakovala a pak si s ním na poli hrála, tak myslím, že by to takhle mohlo fungovat teď je mrtvej a spokojeně chrape .
Když začal vyhlizet ptáky ve křoví, tak jsem po něm chtěla aby se soustředil na mě a vnímal. Tak snad to dělám správně

Jdete na to dobře, soudě takhle podle popsaného. Jen já třeba bych u toho zájmu o ptáky ve křoví netrvala na tom aby se soustředil na mne, ale vydržela bych, bez lákání, či očividného pobízení na to, aby mi tu pozornost věnoval sám, a on, pokud bude na vodítku, to za chvíli udělá, protože nemůže, chce a řekne si o pomoc / příp. dá se upoutat pozornost třeba tím, že "nechtíc" zmáčknu pískací balonek - kdyby to trvalo moc dlouho, nebo zašustím pytlíkem, ale nepoužiju jméno, hlas, povel/. Proč? protože ho nenápadně dovedete k tomu, že to tak bude dělat sám, ne na váš pokyn. a pak bude radosten z toho jak výýýbornej von je, že se ovládnul. Nechte "jakoby" to rozhodnutí na něm. Ale tím, že je na vodítku, že sedí, otočí se, protože sám takhle neví a máte zač pochválit.
snad to píšu nějak pochpitelně, mám už toho dneska přes hlavu.

marcelaamax napsal(a):
Jojo, nevím jestli je možné, že byl za to opravdu vděčný, ale fakt to tak vypadalo. Navíc nikdy nechtěl moc dlouho ležet v klidu, natož vevnitř a někde v cizím prostředí, a na veterině, když měl ležet na boku kvůli RTG, tak jakoby chápal, že fakt musí a zůstal v klidu ležet na boku, to samé při kapačkách, nesnažil se zvedat nic, fakt jako kdyby tušil, že to je pro něho dobré a že prostě musí.

Myslím, že jsou psi, kteří si to uvědomí, že u veta se jim dostane pomoci (znám sakra ostrou fenu, která se u veta chová jak milius) a myslím, že by to i veterináři potvrdili. Naopak zas jsou psi, kde jim strach nedovolí se k tomuhle poznání propracovat.

Zrzavci napsal(a):
Jdete na to dobře, soudě takhle podle popsaného. Jen já třeba bych u toho zájmu o ptáky ve křoví netrvala na tom aby se soustředil na mne, ale vydržela bych, bez lákání, či očividného pobízení na to, aby mi tu pozornost věnoval sám, a on, pokud bude na vodítku, to za chvíli udělá, protože nemůže, chce a řekne si o pomoc / příp. dá se upoutat pozornost třeba tím, že "nechtíc" zmáčknu pískací balonek - kdyby to trvalo moc dlouho, nebo zašustím pytlíkem, ale nepoužiju jméno, hlas, povel/. Proč? protože ho nenápadně dovedete k tomu, že to tak bude dělat sám, ne na váš pokyn. a pak bude radosten z toho jak výýýbornej von je, že se ovládnul. Nechte "jakoby" to rozhodnutí na něm. Ale tím, že je na vodítku, že sedí, otočí se, protože sám takhle neví a máte zač pochválit.
snad to píšu nějak pochpitelně, mám už toho dneska přes hlavu.

Jo rozumím vám, a zní to rozumně Ostatně on když se na procházce zastavím, tak čeká co se bude dít a tázavě na mě po chvíli kouká, takže to půjde

Zrzavci napsal(a):
Myslím, že jsou psi, kteří si to uvědomí, že u veta se jim dostane pomoci (znám sakra ostrou fenu, která se u veta chová jak milius) a myslím, že by to i veterináři potvrdili. Naopak zas jsou psi, kde jim strach nedovolí se k tomuhle poznání propracovat.

A znáte i třeba ten případ, že by se pes po tom začal chovat jinak? Vděčněji jak jsme psala? Opravdu je od té doby jiný, jen na mě.

marcelaamax napsal(a):
Jo rozumím vám, a zní to rozumně Ostatně on když se na procházce zastavím, tak čeká co se bude dít a tázavě na mě po chvíli kouká, takže to půjde

Jojojo, to je moooc dobře, šikovnej hošíček

marcelaamax napsal(a):
A znáte i třeba ten případ, že by se pes po tom začal chovat jinak? Vděčněji jak jsme psala? Opravdu je od té doby jiný, jen na mě.

Zatím neznám, krom feňule mám všechny psi od štěněte a tam jsem se snažila to navázání vybudovat hodně dobrý od prvního momentu, takže tam ta důvěra byla a je. U feňule z útulku jsem na tom pracovala taky hodně hodně moc, hned jak k nám přišla, hodně jsme k sobě přilnuly, ona mi až nezaslouženě věřila a věří hrozně moc. O to horší pro mě bylo ji nechat na klinice, po operaci torze, bála jsem se, že ona se bude bát, že jsem ji tam nechala, že je zase opuštěná... když jsem pro ni přijela, bylo vidět, že to tak opravdu vnímala, že je zase sama. A bála jsem se, aby jí nefláklo z tý radosti, že to tak není a že je zase s námi. Neřešila bolest, ale opuštění. Strašný, čím si ten pes musí občas projít.

Zrzavci napsal(a):
Zatím neznám, krom feňule mám všechny psi od štěněte a tam jsem se snažila to navázání vybudovat hodně dobrý od prvního momentu, takže tam ta důvěra byla a je. U feňule z útulku jsem na tom pracovala taky hodně hodně moc, hned jak k nám přišla, hodně jsme k sobě přilnuly, ona mi až nezaslouženě věřila a věří hrozně moc. O to horší pro mě bylo ji nechat na klinice, po operaci torze, bála jsem se, že ona se bude bát, že jsem ji tam nechala, že je zase opuštěná... když jsem pro ni přijela, bylo vidět, že to tak opravdu vnímala, že je zase sama. A bála jsem se, aby jí nefláklo z tý radosti, že to tak není a že je zase s námi. Neřešila bolest, ale opuštění. Strašný, čím si ten pes musí občas projít.

To ano. No já myslím že on spíš ne že by mi nevěřil, ale prostě byl takový nezávislý, nevyhledával kontakt se mnou, doma občas jo, ale venku moc ne, a od tý doby je na mě opravdu závislejší, a prostě mi přijde, že je vděčný, ale fakt nevím, jestli to pes může takhle pochopit.

marcelaamax napsal(a):
To ano. No já myslím že on spíš ne že by mi nevěřil, ale prostě byl takový nezávislý, nevyhledával kontakt se mnou, doma občas jo, ale venku moc ne, a od tý doby je na mě opravdu závislejší, a prostě mi přijde, že je vděčný, ale fakt nevím, jestli to pes může takhle pochopit.

Víte - víme o nich tak hrozně málo. Donedávna se zvířatům upíralo jakékoliv cítění, všechno bylo jen o pudech Nemám ráda polidšťování, ale nesnáším to, když se jiným živým bytostem upírá to, že nějak uvažují, myslí, cítí. Takže za mě ano, došlo prostě k tomu, že jste k sobě našli cestu.

Zrzavci napsal(a):
Víte - víme o nich tak hrozně málo. Donedávna se zvířatům upíralo jakékoliv cítění, všechno bylo jen o pudech Nemám ráda polidšťování, ale nesnáším to, když se jiným živým bytostem upírá to, že nějak uvažují, myslí, cítí. Takže za mě ano, došlo prostě k tomu, že jste k sobě našli cestu.

To je fakt...

ještě mimo téma, když máte krátkosrsté psy, dáváte v těchto mrazech nějakou vestu? Myslím pokud jsou venku a nemají žádnou aktivitu. Na procházkách lítá, tam to neřeším. Ale když s ním třeba na cvičáku stojím a čekám, tak se mi klepe zimnou, tak jsem začala přemýšlet, že na tohle, nebo na kratší večerní procházku kdy už moc neběhá bych něco pořídila.

marcelaamax napsal(a):
To je fakt...

ještě mimo téma, když máte krátkosrsté psy, dáváte v těchto mrazech nějakou vestu? Myslím pokud jsou venku a nemají žádnou aktivitu. Na procházkách lítá, tam to neřeším. Ale když s ním třeba na cvičáku stojím a čekám, tak se mi klepe zimnou, tak jsem začala přemýšlet, že na tohle, nebo na kratší večerní procházku kdy už moc neběhá bych něco pořídila.

Vestu dávám starý feňuli mlaďasovi na lítání ani na ranní/večerní procházky ne. Na ten cvičák bych to na dobu, kdy necvičí-pokud by se klepal - dala. Jinak nedávám, ani třeba když jsme byli na Jizerce při mínus 25 pes nepotřeboval, protože lítal.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Neregistrovaný369 napsal(a):
Vestu dávám starý feňuli mlaďasovi na lítání ani na ranní/večerní procházky ne. Na ten cvičák bych to na dobu, kdy necvičí-pokud by se klepal - dala. Jinak nedávám, ani třeba když jsme byli na Jizerce při mínus 25 pes nepotřeboval, protože lítal.

Jo pokud běhá tak mu taky zima není, ale na tom cvicaku a na večerních procházkách kdyz jde pomalu tak se fakt klepe jak blázen..jsem se bála aby pak nebyl moc choulostivej, ale alespoň na ten cvicak asi neco poridim.

marcelaamax napsal(a):
Jo pokud běhá tak mu taky zima není, ale na tom cvicaku a na večerních procházkách kdyz jde pomalu tak se fakt klepe jak blázen..jsem se bála aby pak nebyl moc choulostivej, ale alespoň na ten cvicak asi neco poridim.

Jojo, myslím, že je fajn, když má pes určitý tepelný komfort. Netřeba přehánět, to ne, ale...A navíc každý jedinec snáší teplo/zimu jinak. Feňule je zimomřivá, nejraději by se ubytovala v kamnech a mlaďas nedává zase tak dobře horko, jako ona. A i v porovnání s předchozím ohařem třeba, který neřešil teplo/zimu vůbec.

Neregistrovaný369 napsal(a):
Jojo, myslím, že je fajn, když má pes určitý tepelný komfort. Netřeba přehánět, to ne, ale...A navíc každý jedinec snáší teplo/zimu jinak. Feňule je zimomřivá, nejraději by se ubytovala v kamnech a mlaďas nedává zase tak dobře horko, jako ona. A i v porovnání s předchozím ohařem třeba, který neřešil teplo/zimu vůbec.

Jo to on má taky rád teplo. Rád se vyhřívá u radiátoru a když přijdem z venku, nebo k ránu když je chladněji, tak se zavrtá pod peřinu i s hlavou :-D Přemýšlím o značce Hurtta, ty by snad měli být funkční, ale to až vyroste. Teď mi ještě poroste tak zatím uděláme výlet do zverimexu a koukneme po nějakém levnějším.

Neregistrovaný369 napsal(a):
Vestu dávám starý feňuli mlaďasovi na lítání ani na ranní/večerní procházky ne. Na ten cvičák bych to na dobu, kdy necvičí-pokud by se klepal - dala. Jinak nedávám, ani třeba když jsme byli na Jizerce při mínus 25 pes nepotřeboval, protože lítal.

Hezká, babča" :). Kolik pak jí je?

marcelaamax napsal(a):
Jo to on má taky rád teplo. Rád se vyhřívá u radiátoru a když přijdem z venku, nebo k ránu když je chladněji, tak se zavrtá pod peřinu i s hlavou :-D Přemýšlím o značce Hurtta, ty by snad měli být funkční, ale to až vyroste. Teď mi ještě poroste tak zatím uděláme výlet do zverimexu a koukneme po nějakém levnějším.

Máme tuto:

http://www.psikralovstvi.cz/index.php?main_page=product_info&cPath=11&products_id=4845

a myslím, že docela dobrý, bábrdle s tím byla na horách a cajk. Jediný- bylo by lepší, když by to šlo víc i přes pupík.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Hezká, babča" :). Kolik pak jí je?

V březnu jí bude čtrnáct. Já jí děsně obdivuju a říkám jí psí Květa Fialová. Je neuvěřitelná. Za ty dva a půl roku, co jí máme zvládla neuvěřitelný věci.

Neregistrovaný369 napsal(a):
Máme tuto:

http://www.psikralovstvi.cz/index.php?main_page=product_info&cPath=11&products_id=4845

a myslím, že docela dobrý, bábrdle s tím byla na horách a cajk. Jediný- bylo by lepší, když by to šlo víc i přes pupík.

Něco takového jsem chtěla. Ale právě jsem si říkala, že by to chtělo přes bříško něco, když ho má holé, jenže někudy zase musí curat :-D tesaa to je babca vitální

Neregistrovaný369 napsal(a):
V březnu jí bude čtrnáct. Já jí děsně obdivuju a říkám jí psí Květa Fialová. Je neuvěřitelná. Za ty dva a půl roku, co jí máme zvládla neuvěřitelný věci.

Vypadá jako pořádný psí sympaťák :) Kdepak jste k ní přišli, že jí máte jen dva a půl roku? Tedy jestli to není tajné :).

marcelaamax napsal(a):
Něco takového jsem chtěla. Ale právě jsem si říkala, že by to chtělo přes bříško něco, když ho má holé, jenže někudy zase musí curat :-D tesaa to je babca vitální

No to oni určitě i dělají nějakou variantu, kdy je pupík krytý a pes může zároveň čůrat.Já to chtěla primárně kvůli zádům a ledvinám, ten pupek jsem nedomyslela :D, ale já s ní nikde nestojím, jsme pořád v pohybu. A v hospodě pak má svůj malý privátní p elíšek, lehne si na bundičku a chrápe... a žebrá :-D

http://img18.rajce.idnes.cz/d1801/12/12346/12346143_504db181628893d354960b2e2263e799/images/P1171121.jpg?ver=2.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vypadá jako pořádný psí sympaťák :) Kdepak jste k ní přišli, že jí máte jen dva a půl roku? Tedy jestli to není tajné :).

Tajné to není :-D, zná jí půlka světa, protože o ní i vychází články. Máme ji z Troje, našli ji den před vánoci vyhozenou na ulici no a tak jsme si jí vzali. A musím říct, že to bylo jedno z nej rozhodnutí v životě. Má neuvěřitelnou povahu. Můj první ohař byl Pan Pes a ona je Paní Fena .

Neregistrovaný369 napsal(a):
Tajné to není :-D, zná jí půlka světa, protože o ní i vychází články. Máme ji z Troje, našli ji den před vánoci vyhozenou na ulici no a tak jsme si jí vzali. A musím říct, že to bylo jedno z nej rozhodnutí v životě. Má neuvěřitelnou povahu. Můj první ohař byl Pan Pes a ona je Paní Fena .

Super

Neregistrovaný369 napsal(a):
No to oni určitě i dělají nějakou variantu, kdy je pupík krytý a pes může zároveň čůrat.Já to chtěla primárně kvůli zádům a ledvinám, ten pupek jsem nedomyslela :D, ale já s ní nikde nestojím, jsme pořád v pohybu. A v hospodě pak má svůj malý privátní p elíšek, lehne si na bundičku a chrápe... a žebrá :-D

http://img18.rajce.idnes.cz/d1801/12/12346/12346143_504db181628893d354960b2e2263e799/images/P1171121.jpg?ver=2.

Jo v hospodě já dávám svoji bundu:-D většinou mam cvicakovskou, takže je stejně špinavá :-D ale občas na mě lidi koukaj blbe, když příjedem já sundavam bundu a dávám psovi na zem:-D.

marcelaamax napsal(a):
Jo v hospodě já dávám svoji bundu:-D většinou mam cvicakovskou, takže je stejně špinavá :-D ale občas na mě lidi koukaj blbe, když příjedem já sundavam bundu a dávám psovi na zem:-D.

Jo bunda nebo mikina byla vždycky řešením u předchozího psa. Ony jsou vižly trošku dámičky :D :D, Tak se nám jednou stalo, že jsme na horách přišli se známýma, kteří taky mají vižlu, z celodenního výletu do hospody, vyhřátý hospody. Nicméně oby ty zrzavý retardi raději stáli, než aby si lehli. Unavení po celým dni ve sněhu... no takže jsme nevydrželi, došli do auta, vzali starý prostěradlo ... a pak teprv ti dva upadli do bezvědomí.

Neregistrovaný369 napsal(a):
Jo bunda nebo mikina byla vždycky řešením u předchozího psa. Ony jsou vižly trošku dámičky :D :D, Tak se nám jednou stalo, že jsme na horách přišli se známýma, kteří taky mají vižlu, z celodenního výletu do hospody, vyhřátý hospody. Nicméně oby ty zrzavý retardi raději stáli, než aby si lehli. Unavení po celým dni ve sněhu... no takže jsme nevydrželi, došli do auta, vzali starý prostěradlo ... a pak teprv ti dva upadli do bezvědomí.

Joo já mám sice křížence staforda, ale to samý, na holé zemi prostě ležet nebude :-D.

marcelaamax napsal(a):
Joo já mám sice křížence staforda, ale to samý, na holé zemi prostě ležet nebude :-D.

A tak... já se jim ani nedivím. Jsou to fakt holoprtky.

To můj výmar zase zbožňuje zimu.Nenávidí vedra a kruté mrazy si skvěle užívá.V hospodě chce být v každém případě na klíně, ale nedělá mu problém ležet na zemi.Deku dávám jen na zem do odkádačky na cvičáku, když je zima, tak aby neležel na studeném.
Pokud na cvičáku dlouho čekáme, sice se trošku klepe, ale tu chvilku to vydrží.S oblečkem by dělal takový cirkus, že by cvičitelka musela mluvit do mikrofonu.Psovi na zimu dávám zátěžové krmení a důkladně vyčešu srst, aby vypadala letní a narostla hrubá-zimní.

Zdravím,

jelikož mě občas zajímá, jak se některé věci vyřešili tak i já napíšu, jak jsme na tom s tím loveckým pudem.

Pilně trénujeme, jelikož na procházkách se se zvěří setkáváme tak téměř denně. Co se hodně zlepšilo, jsou ptáci v keřích. Už i bez vodítka, pokud zbystří ptáka, tak na povel sedni sedne na místě a čeká než k němu přijdu. Tam ho ještě chvíli držím v klidu a chválím. Pak si nejsem jistá, zda je to dobře, ale za klidné chování ho vyšlu do keře za ptákama.

Na rybníce se nám teď zabydleli labutě, takže tam denně chodíme. Pes jde na břeh rybníka, kde už si automaticky sám sedá. Labutě plují k nám a pes je jen pozoruje. Za to chválím. Když už jsou moc blízko tak odcházíme, protože se jich bojím - pozornost psa na sebe upoutám balonkem a hraju si s ním.

No a zajíci, ti se mi zdají nejhorší. Pokud si všimnu zajíce ještě v ten moment, kdy ho pes pouze vidí, ale neběží, tak ho zastavím. Pokud už je ale pes rozeběhnutý, tak nevolám, protože vím, že nepřijde. V tu chvíli běžím od psa a schovám se mu, hned jak vidí, že jsem z dohledu tak běží za mnou. A teď otázka - když přiběhne, chválit nebo ne? Většinou pochválím, ale jen slovně a ne nějak extra nadšeně, ale nevím zda je to správně.

Teď máme možnost jet o víkendu na coursing, a já mám dilema, zda jet nebo ne. Pes by se vyřádil, ale zase v něm nechci ten pud nějak podporovat.

marcelaamax napsal(a):
Zdravím,

jelikož mě občas zajímá, jak se některé věci vyřešili tak i já napíšu, jak jsme na tom s tím loveckým pudem.

Pilně trénujeme, jelikož na procházkách se se zvěří setkáváme tak téměř denně. Co se hodně zlepšilo, jsou ptáci v keřích. Už i bez vodítka, pokud zbystří ptáka, tak na povel sedni sedne na místě a čeká než k němu přijdu. Tam ho ještě chvíli držím v klidu a chválím. Pak si nejsem jistá, zda je to dobře, ale za klidné chování ho vyšlu do keře za ptákama.

Na rybníce se nám teď zabydleli labutě, takže tam denně chodíme. Pes jde na břeh rybníka, kde už si automaticky sám sedá. Labutě plují k nám a pes je jen pozoruje. Za to chválím. Když už jsou moc blízko tak odcházíme, protože se jich bojím - pozornost psa na sebe upoutám balonkem a hraju si s ním.

No a zajíci, ti se mi zdají nejhorší. Pokud si všimnu zajíce ještě v ten moment, kdy ho pes pouze vidí, ale neběží, tak ho zastavím. Pokud už je ale pes rozeběhnutý, tak nevolám, protože vím, že nepřijde. V tu chvíli běžím od psa a schovám se mu, hned jak vidí, že jsem z dohledu tak běží za mnou. A teď otázka - když přiběhne, chválit nebo ne? Většinou pochválím, ale jen slovně a ne nějak extra nadšeně, ale nevím zda je to správně.

Teď máme možnost jet o víkendu na coursing, a já mám dilema, zda jet nebo ne. Pes by se vyřádil, ale zase v něm nechci ten pud nějak podporovat.

A zrovna jsem si tuhle říkala, jak pokračujete a jde vám to, myslím, dobře. Jak reaguje, když ho za těmi ptáky do křoví pustíte? Bude pak i nadále ovladatelný?

Zajíc je nejhorší. A to z toho důvodu, že tam se lovecký pud spouští naprosto automaticky. Zatímco lov velké kořisti na "hardisku" nahraný není - a to z toho důvodu, že je zapotřebí taktiky a hodně učení se, je to zkrátka moc složité na to, aby to tam bylo uloženo komplet, tak to prostě příroda na hadrdisk nenahrála, zabralo by to moc místa a proto se to pes učí (a tím pádem my máme možnost lépe korigovat jeho chování) Ovšem lov malé kořisti - jako třeba zrovinka ten zajíc, tak to je jiná, tam je spouštěčem de facto ten rychlý pohyb, který sám o sobě spustí reakci. Tam není žádných složitostí je to jen akce a reakce, běžíto-chytimto-sežeruto. Fertig. A tam se pes musí naučit ovládat se, tam to jde nejhůř. Závidím ty možnosti, my těch zajíců s mlaďasem potkali žalostně málo /vsuvka - teď o víkendu jsem v polích lamentovala nad nedostatkem spolupracujících zajíců, který by mi sloužili jako učební pomůcka. Osud se mnou vždycky hraje na ftipnou notu a vyslyší mě, když to nečekám. Jen co jsem dolamentovala, šlápli jsme oba dva se psem na zajíce . Překvapilo mě, že jsem dokázala v té samé vteřině zapracovat na tom, abych se leknutím neznečistila, odolala infarktu a zároveň houkla že NE, protože to pochopitelně mlaďase vybudilo. Zajíc fakt vybouchnul před šňupákem a mou botou/. Takže trénujte, trénujte. Pokud zajíce uvidíte, pesana zastavte a zkuste posadit, aby se uklidnil, bude-li zajíc spolupracující /teď na jaře to znamená oblblej, páč máj-lásky čas, že jo/, využijte toho, a se psem na vodítku se snažte přiblížit co nejvíce a veďte psa k tomu, aby se ovládal.

Ad ten coursing - no je to sporné. Zase je to o tom, že spouštěčem je rychlý pohyb kořisti. U našeho prvního ohaře jsem třeba do toho nešla dokud nebyl ovladatelný, s tím současným jsem si to vzhledem k jeho povaze dovolila jednou risknout, ale s tím, že jsem toho využila právě i k nácviku ovládání se. Že nejen běžel, ale taky vyrazit nesměl, když jsem to nedovolila. Je to ten tip, co je do toho jako blázen od první vteřiny, takže když běželi ostatní - byl by býval jak blázen a chtěl moc, moc. Využívala jsem toho, že se právě učil nevystartovat.

Edit - přemýšlím nad tím- myslím, že ve vaší situaci bych nejela. Ale to je jen můj názor.

Zrzavci napsal(a):
A zrovna jsem si tuhle říkala, jak pokračujete a jde vám to, myslím, dobře. Jak reaguje, když ho za těmi ptáky do křoví pustíte? Bude pak i nadále ovladatelný?

Zajíc je nejhorší. A to z toho důvodu, že tam se lovecký pud spouští naprosto automaticky. Zatímco lov velké kořisti na "hardisku" nahraný není - a to z toho důvodu, že je zapotřebí taktiky a hodně učení se, je to zkrátka moc složité na to, aby to tam bylo uloženo komplet, tak to prostě příroda na hadrdisk nenahrála, zabralo by to moc místa a proto se to pes učí (a tím pádem my máme možnost lépe korigovat jeho chování) Ovšem lov malé kořisti - jako třeba zrovinka ten zajíc, tak to je jiná, tam je spouštěčem de facto ten rychlý pohyb, který sám o sobě spustí reakci. Tam není žádných složitostí je to jen akce a reakce, běžíto-chytimto-sežeruto. Fertig. A tam se pes musí naučit ovládat se, tam to jde nejhůř. Závidím ty možnosti, my těch zajíců s mlaďasem potkali žalostně málo /vsuvka - teď o víkendu jsem v polích lamentovala nad nedostatkem spolupracujících zajíců, který by mi sloužili jako učební pomůcka. Osud se mnou vždycky hraje na ftipnou notu a vyslyší mě, když to nečekám. Jen co jsem dolamentovala, šlápli jsme oba dva se psem na zajíce . Překvapilo mě, že jsem dokázala v té samé vteřině zapracovat na tom, abych se leknutím neznečistila, odolala infarktu a zároveň houkla že NE, protože to pochopitelně mlaďase vybudilo. Zajíc fakt vybouchnul před šňupákem a mou botou/. Takže trénujte, trénujte. Pokud zajíce uvidíte, pesana zastavte a zkuste posadit, aby se uklidnil, bude-li zajíc spolupracující /teď na jaře to znamená oblblej, páč máj-lásky čas, že jo/, využijte toho, a se psem na vodítku se snažte přiblížit co nejvíce a veďte psa k tomu, aby se ovládal.

Ad ten coursing - no je to sporné. Zase je to o tom, že spouštěčem je rychlý pohyb kořisti. U našeho prvního ohaře jsem třeba do toho nešla dokud nebyl ovladatelný, s tím současným jsem si to vzhledem k jeho povaze dovolila jednou risknout, ale s tím, že jsem toho využila právě i k nácviku ovládání se. Že nejen běžel, ale taky vyrazit nesměl, když jsem to nedovolila. Je to ten tip, co je do toho jako blázen od první vteřiny, takže když běželi ostatní - byl by býval jak blázen a chtěl moc, moc. Využívala jsem toho, že se právě učil nevystartovat.

Edit - přemýšlím nad tím- myslím, že ve vaší situaci bych nejela. Ale to je jen můj názor.

Jo my opravdu alespoň jednoho zajíce potkáme snad denně. Pokud psa zachytím dřív než vyletí, tak je pak schopný vnímat, jít u nohy, sednout, lehnout.

Jo a k těm ptákům, když ho nejprve uklidním, nechám v klidovém povelu a pak za nimi pustím, tak pak už bych řekla pro něho ani nejsou tak zajímavý, vletí do křoví jen tak nějak aby je vyhnal a zase běží zpátky ke mě.

No, toho coursingu se právě bojím. Jednou po něm chci, aby za něčím pohyblivým nestartoval, a po druhé to po měn budu vyžadovat. T mu asi udělám v hlavně zmatek. Tak asi radši nepojedem.

marcelaamax napsal(a):
Jo my opravdu alespoň jednoho zajíce potkáme snad denně. Pokud psa zachytím dřív než vyletí, tak je pak schopný vnímat, jít u nohy, sednout, lehnout.

Jo a k těm ptákům, když ho nejprve uklidním, nechám v klidovém povelu a pak za nimi pustím, tak pak už bych řekla pro něho ani nejsou tak zajímavý, vletí do křoví jen tak nějak aby je vyhnal a zase běží zpátky ke mě.

No, toho coursingu se právě bojím. Jednou po něm chci, aby za něčím pohyblivým nestartoval, a po druhé to po měn budu vyžadovat. T mu asi udělám v hlavně zmatek. Tak asi radši nepojedem.

Závidím tu přehlídku zajíců
. Ad to zachycení - pokud víte, kde na ně nejčasteji narazíte - mějte psa v té chvíli na vodítku / stopovačce -ale tu v ruce, nezašlapávat, mějte ji jako pojistku. A jděte "pracovat", tedy procvičovat tu ovladatelnost, abyste ho nemusela zachycovat, aby sám došel k tomu, že bude reagovat na povel. Tím zachycováním to de facto řešíte za něj, zakazujete mu to.Když s ním na vodítku budete cvičit to uklidnění, soustředění, nevyběhnutí jdete tím správným směrem. Nevím, jak to pořádně vysvětlit, aby vyniklo to, co mám na mysli, protože se může říct, mám psa na vodítku, de facto mu to taky zakazuju, stejně jako když ho zachytím, ale je to jiné, vy mu tím vodítkem pomáháte se propracovat k tomu ovládnutí se, tím zachycením psa už přerušujete to co dělal. Jestli to takhle napsané dává smysl, co míním říct?

Myslím, že uděláte zatím dobře, přeci je je v něm teroš, jestli se nepletu.

Zrzavci napsal(a):
Závidím tu přehlídku zajíců
. Ad to zachycení - pokud víte, kde na ně nejčasteji narazíte - mějte psa v té chvíli na vodítku / stopovačce -ale tu v ruce, nezašlapávat, mějte ji jako pojistku. A jděte "pracovat", tedy procvičovat tu ovladatelnost, abyste ho nemusela zachycovat, aby sám došel k tomu, že bude reagovat na povel. Tím zachycováním to de facto řešíte za něj, zakazujete mu to.Když s ním na vodítku budete cvičit to uklidnění, soustředění, nevyběhnutí jdete tím správným směrem. Nevím, jak to pořádně vysvětlit, aby vyniklo to, co mám na mysli, protože se může říct, mám psa na vodítku, de facto mu to taky zakazuju, stejně jako když ho zachytím, ale je to jiné, vy mu tím vodítkem pomáháte se propracovat k tomu ovládnutí se, tím zachycením psa už přerušujete to co dělal. Jestli to takhle napsané dává smysl, co míním říct?

Myslím, že uděláte zatím dobře, přeci je je v něm teroš, jestli se nepletu.

Ano, je v něm teriér.

A myslím že chápu. Mít vodítko/stopovačku jako pojistku, ale zastavit normálně slovním povelem bez pomoci vodítka? Ono co se týká těch ptáku a labutí, tak to už dáváme i bez vodítka, tam je schopný reagovat a plnit povely. Můžu si 10 metrů od labutí udělat obraty u nohy ale samozřejmě to nevypadá tak, jako když cvičíme na cvičáku

Ještě se zeptám, když pes ztuhne, ocas má nahoře, zvedne přední tlapku - to je vystavování?

Zrzavci napsal(a):
Závidím tu přehlídku zajíců
. Ad to zachycení - pokud víte, kde na ně nejčasteji narazíte - mějte psa v té chvíli na vodítku / stopovačce -ale tu v ruce, nezašlapávat, mějte ji jako pojistku. A jděte "pracovat", tedy procvičovat tu ovladatelnost, abyste ho nemusela zachycovat, aby sám došel k tomu, že bude reagovat na povel. Tím zachycováním to de facto řešíte za něj, zakazujete mu to.Když s ním na vodítku budete cvičit to uklidnění, soustředění, nevyběhnutí jdete tím správným směrem. Nevím, jak to pořádně vysvětlit, aby vyniklo to, co mám na mysli, protože se může říct, mám psa na vodítku, de facto mu to taky zakazuju, stejně jako když ho zachytím, ale je to jiné, vy mu tím vodítkem pomáháte se propracovat k tomu ovládnutí se, tím zachycením psa už přerušujete to co dělal. Jestli to takhle napsané dává smysl, co míním říct?

Myslím, že uděláte zatím dobře, přeci je je v něm teroš, jestli se nepletu.

Závidím tu přehlídku zajíců No vidíte, vy mi to závidíte, a já si kolikrát říkám, že by taky jednou mohla bejt procházka bez zajíců

marcelaamax napsal(a):
Ano, je v něm teriér.

A myslím že chápu. Mít vodítko/stopovačku jako pojistku, ale zastavit normálně slovním povelem bez pomoci vodítka? Ono co se týká těch ptáku a labutí, tak to už dáváme i bez vodítka, tam je schopný reagovat a plnit povely. Můžu si 10 metrů od labutí udělat obraty u nohy ale samozřejmě to nevypadá tak, jako když cvičíme na cvičáku

Ještě se zeptám, když pes ztuhne, ocas má nahoře, zvedne přední tlapku - to je vystavování?

Ano, to je vystavování.
Pokud pes utíká za zajícem, ještě horší to bude se srnčí zvěří, ta všem psům asi extrémně voní.
Výcvik jste vzala za dobrý konec, procvičujte na šňůře klidy.
Moje fena umí lehni - (správně daun) na jakoukoliv vzdálenost na píšťalku. Po mnoha procvičováních, kdy jsem ji daunovala vždy, když před ní vyběhlo nějaké zvíře, jsem docílila toho, že už si lehá sama, když nějaké zvíře vidí. Vždy ji přivolám k sobě a potom jí dám volno, ona samozřejmě běží po stopě toho zvířete, ale to už je dávno pryč, takže neběží daleko a brzy se vrací. To má jako za odměnu, takže to v podstatě dělám tak jako vy s těmi ptáky. Tak to ještě musíte dopilovat u těch srstnatých zvířat.

Co se týče coursingu, tak bych to tak úplně nezatracovala, ale asi bych počkala, až budete mít naprosto zvládnuté klidy před jakoukoliv zvěří. A až potom začnete trénovat na té dráze, tak si myslím, že pes časem pochopí, kdy je na dráze (a lovit může) a kdy ne.

marcelaamax napsal(a):
Ano, je v něm teriér.

A myslím že chápu. Mít vodítko/stopovačku jako pojistku, ale zastavit normálně slovním povelem bez pomoci vodítka? Ono co se týká těch ptáku a labutí, tak to už dáváme i bez vodítka, tam je schopný reagovat a plnit povely. Můžu si 10 metrů od labutí udělat obraty u nohy ale samozřejmě to nevypadá tak, jako když cvičíme na cvičáku

Ještě se zeptám, když pes ztuhne, ocas má nahoře, zvedne přední tlapku - to je vystavování?

Jo, jo, tak to myslím, prostě ho postupem času dovést k tomu, že bude reagovat na ten slovní povel, že ho nebudete zachytávat, bránit mu, že budete spolupracovat, že on se na vás bude schopen koncentrovat. Je to těžký - a určitě mnohem těžší než u ohařiska, protože ten teroš, to má jinak, ale podle toho co píšete, je on na vás hodně navázaný, rád spolupracuje a má z toho radost, takže se to zadaří. Časem ale zadaří, jdete dobrým směrem. Fajn, že začal vnímat u toho ptactva, máte se od čeho odrazit. Můžete tam zkusit cvičit to, že ho z povelu uvolníte, postoupíte s ním k tomu křoví a tam mu zase dáte povel. Aby se naučil, ž ei když se jde směrem k, tak že i pak přijde zastavení, znovu uvolnění, zastavení. Pak mu detje možnost vypustit páru nějakou divočejší hrou, aby se mohl z toho napětí uvolnit.

ano to co popisujete je vystavení, chtěla jsem hodit obrázek našeho prvního ohařiska, ale nemůžu najít, tak první pokusy současnýho mlaďase:.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

koňadra napsal(a):
Ano, to je vystavování.
Pokud pes utíká za zajícem, ještě horší to bude se srnčí zvěří, ta všem psům asi extrémně voní.
Výcvik jste vzala za dobrý konec, procvičujte na šňůře klidy.
Moje fena umí lehni - (správně daun) na jakoukoliv vzdálenost na píšťalku. Po mnoha procvičováních, kdy jsem ji daunovala vždy, když před ní vyběhlo nějaké zvíře, jsem docílila toho, že už si lehá sama, když nějaké zvíře vidí. Vždy ji přivolám k sobě a potom jí dám volno, ona samozřejmě běží po stopě toho zvířete, ale to už je dávno pryč, takže neběží daleko a brzy se vrací. To má jako za odměnu, takže to v podstatě dělám tak jako vy s těmi ptáky. Tak to ještě musíte dopilovat u těch srstnatých zvířat.

Co se týče coursingu, tak bych to tak úplně nezatracovala, ale asi bych počkala, až budete mít naprosto zvládnuté klidy před jakoukoliv zvěří. A až potom začnete trénovat na té dráze, tak si myslím, že pes časem pochopí, kdy je na dráze (a lovit může) a kdy ne.

Ad srnčí x zajíc. není to o vůni. Jak jsem psala, lov malé kořisti je šelmě daný, lov velké kořisti se musí učit, takže tam jde snadněji právě naučit tu ovladatelnost, není to vůbec horší jak říkáte. Navíc srnčí máte větší šanci vidět dřív než ten pes, než u toho zajíce, snáze tedy s předstihem můžete situaci připravit a můžete psa dovést do klidu. Na chalupě chodívám do míst, kde jsou a psy učím pomalé postupování, tedy jakmile zahlédnu srnčí, jdeme se psem, kterého cestou zastavuji, odkládám, jdu napřed, přivolám si ho k noze. Takhle jsme se jednou na dovolené na pasece měli díky kotoučům slámy možnost oba přiblížit zcela na dosah srně se dvěma kolouchy. Bylo to úžasný.

Zrzavci napsal(a):
Ad srnčí x zajíc. není to o vůni. Jak jsem psala, lov malé kořisti je šelmě daný, lov velké kořisti se musí učit, takže tam jde snadněji právě naučit tu ovladatelnost, není to vůbec horší jak říkáte. Navíc srnčí máte větší šanci vidět dřív než ten pes, než u toho zajíce, snáze tedy s předstihem můžete situaci připravit a můžete psa dovést do klidu. Na chalupě chodívám do míst, kde jsou a psy učím pomalé postupování, tedy jakmile zahlédnu srnčí, jdeme se psem, kterého cestou zastavuji, odkládám, jdu napřed, přivolám si ho k noze. Takhle jsme se jednou na dovolené na pasece měli díky kotoučům slámy možnost oba přiblížit zcela na dosah srně se dvěma kolouchy. Bylo to úžasný.

Nesouhlasím. Lov srnčí je pro psa úplně stejný jako zajíce, nemusí se to učit, má to v sobě. Je to skutečně o pachu, plno psů daleko více honí srny než zajíce. A na srnčí můžete narazit v travině, kde ho vůbec nevidíte, ale ten pes ho cítí. Jen na holém poli máte šanci uvidět srnu dříve než váš pes.

koňadra napsal(a):
Nesouhlasím. Lov srnčí je pro psa úplně stejný jako zajíce, nemusí se to učit, má to v sobě. Je to skutečně o pachu, plno psů daleko více honí srny než zajíce. A na srnčí můžete narazit v travině, kde ho vůbec nevidíte, ale ten pes ho cítí. Jen na holém poli máte šanci uvidět srnu dříve než váš pes.

Opravdu mi věřte, není to z mé hlavy. Lov velké kořisti -to že pes něco honí, není lov- šelma vrozený nemá, učí se ho od rodičů /jedno zda jde o šelmu kočkovitou, či psovitou/. Je tam zapotřbí taktika lovu a ne jako u malé kořisti, kde je spouštěčem pohyb. A tím, že se šelma musí lov velké kořisti naučit máme my majitelé psů manévrovací prostor - lepší manévrovací prostor než u zajíce, jak toho psa dovést k požadovanému chování. když učí matka loviẗ mláďata, tak ta také zpočátku vystřelí a celou situaci zmaří, ale postupem času je ona dovede k tomu, jak má ten vzorec chování vypadat - no a to je ten prostor, který je nám, majitelům psů dán. Jen ho využít. Tady nejde o to psu zakazovat, ovládat, ale dovést ho k tomu, co by měl dělat.

Ano na srnčí můžu narazit v travině. Ale učit ovladatelnost budu v těch místech, kde mám přehled a situace hraje pro mne a mohu si ji připravit, ne? a až pak, když mám psa v ruce, jdu do míst, kde ten přehled tolik nemám. Zkrátka od jednoduchého ke složitějšímu.

K těm srnám. Ty psa nezajímají. Nevím proč, ale většinou když je vidí, tak srny stojí na místě. Kdežto zajíce vidí vždy v pohybu. Na srny jen koukne, registruje je a dál si jich nevšímá.

marcelaamax napsal(a):
K těm srnám. Ty psa nezajímají. Nevím proč, ale většinou když je vidí, tak srny stojí na místě. Kdežto zajíce vidí vždy v pohybu. Na srny jen koukne, registruje je a dál si jich nevšímá.

To je dobře, upevňujte a chvalte, ať ví, že právě tohle je to chování, které se vám obecně u zvířat líbí. neboli- každé kladně posíléné konání má tendenci se opakovat, abych citovala odborníky

Zrzavci napsal(a):
Ad srnčí x zajíc. není to o vůni. Jak jsem psala, lov malé kořisti je šelmě daný, lov velké kořisti se musí učit, takže tam jde snadněji právě naučit tu ovladatelnost, není to vůbec horší jak říkáte. Navíc srnčí máte větší šanci vidět dřív než ten pes, než u toho zajíce, snáze tedy s předstihem můžete situaci připravit a můžete psa dovést do klidu. Na chalupě chodívám do míst, kde jsou a psy učím pomalé postupování, tedy jakmile zahlédnu srnčí, jdeme se psem, kterého cestou zastavuji, odkládám, jdu napřed, přivolám si ho k noze. Takhle jsme se jednou na dovolené na pasece měli díky kotoučům slámy možnost oba přiblížit zcela na dosah srně se dvěma kolouchy. Bylo to úžasný.

V tomhle souhlasím s koňadrou - moje nebožka fena byla extra náruživý lovec a běh za srnami si nenechala nikdy ujít, řekla bych, že srny byly můj největší strašák. Přitom byla kříženec zhruba velikosti šeltie, takže neměla nejmenší šanci, že by lov mohl být úspěšný.
Jinak se samozřejmě pokoušela lovit cokoliv - myši, veverky, kočky, bažanty, zajíce. Ale srny mi opravdu vadily nejvíc, prchla za nimi vždy hodně daleko. Bažant byl v pohodě, uletěl, veverka vyběhla na strom, myš se jí občas podařilo ulovit
Myslela jsem si tenkrát, že s loveckým pudem u dospělého psa nemohu už nic udělat, neměla jsem ji od štěněte. Zpětně mě trochu mrzí, že jsem vaše návody nečetla dřív, i když příliš nevěřím, že zrovna nám dvěma by k něčemu byly. Jakmile chytila stopu, ztratila příčetnost, nejsem si vědoma, že bych bývala mívala nějaký manévrovací prostor
Jinak byla milá, ovladatelná a poslušná - ostatní pejskaři na sídlišti mi záviděli. Netušili, co se děje v polích

Terven napsal(a):
V tomhle souhlasím s koňadrou - moje nebožka fena byla extra náruživý lovec a běh za srnami si nenechala nikdy ujít, řekla bych, že srny byly můj největší strašák. Přitom byla kříženec zhruba velikosti šeltie, takže neměla nejmenší šanci, že by lov mohl být úspěšný.
Jinak se samozřejmě pokoušela lovit cokoliv - myši, veverky, kočky, bažanty, zajíce. Ale srny mi opravdu vadily nejvíc, prchla za nimi vždy hodně daleko. Bažant byl v pohodě, uletěl, veverka vyběhla na strom, myš se jí občas podařilo ulovit
Myslela jsem si tenkrát, že s loveckým pudem u dospělého psa nemohu už nic udělat, neměla jsem ji od štěněte. Zpětně mě trochu mrzí, že jsem vaše návody nečetla dřív, i když příliš nevěřím, že zrovna nám dvěma by k něčemu byly. Jakmile chytila stopu, ztratila příčetnost, nejsem si vědoma, že bych bývala mívala nějaký manévrovací prostor
Jinak byla milá, ovladatelná a poslušná - ostatní pejskaři na sídlišti mi záviděli. Netušili, co se děje v polích

I u dospělého psa jde s tímhle pracovat - feňuli jsem si brala v jejích jedenácti letech a byl to milej zrzavej vrah. Nemám ráda vodítka, mám ráda ovladatelné psy. Takže jsme si mákly a i díky dobrému vztahu, který se mezi námi utvořil se dílo zadařilo. Dnes je to ona, na koho se můžu při cvičení mlaďase spolehnout. To že jí bylo jedenáct nikterak nebránilo v tom, aby byla aktivní i tímhle směrem :D Dodnes koluje mezi známýma historka, kterak jsem se dočkala vytoužené situace, kdy jí vylítnul zajíc, strhnul jí k lovu a já jí vzala natvrdo kramle a utíkala k chalupě. když jsem zabouchla branku a vyplivla plíce, došlo mi... že fena vlastně hárá! :D Do té doby jsem fenku nikdy neměla, nějak mi to nedošlo, co by taky mohlo následovat. No naštěstí jsme na samotě, a nikde žádný volně ložený vořech nebyl. Zato madáme zjistila, že zůstala sama. A že branka se neotřevře (a neotevřela dlouho). Takže díky trpělivému učení a i tomu, že zjisila, že pokud neposlechne, může se jí to ošklivě nevyplatit, jsme se přes to přenesly. Ano samotnou s králíčkem v místnosti bych ji asi nenechala , ale jinak se na ni spolehnout můžu.

Bažant i veverka vám mohli být nápomocni k tomu, aby se fena naučila i v tak těžké situaci na vás soustředit. Stejně tak stopa - i na ní učím odvolání. Když pes není ovladatelný, mám ho na stopce ( tu v ruce), jakmile vidím, že psa stopa zaujala, mám situaci připravenou, psa pod kontrolou a můžu ho učit tomu chování, které požaduji. Nenaučím ho to ale, pokud ho nemám pod kontrolou - tedy ho nechám volně lítat. Nemůžu ho nechat volně lítat, když není ovladatelný. To je celé kouzlo.


edit - vím, nikomu se nechce projít tím dlouhým procesem s tím argumentem, že pes se nevylítá. No vylítat se může jinde a do polí pak chodíme pracovat. Až se to naučí, může si lítat i tam.

Z části to nakousla marcelaamax i koňadra.
On je hlavní rozdíl mezi taktikou útěku zajíce a srny, tady vrozené postupy lovu nehrají pro psa až tak zásadní rozdíl.
Zajíc, protože tolik "nevoní", si může dovolit vyčkávat déle a zůstává dlouho přitisknutý k zemi. Pes má tak větší šanci ho vypíchnout na pár metrů, pokud dostatečně netrénujete na stopu zajíce, z větší části pes bude používat zrak při takovém lovu.
Kdežto chování srn je opačné (neplatí pro případ srny se srnčetem). Srna má vcelku bystrý sluch i čich, ale většinou se spoléhá právě na čich. Proti větru se tak k srnčí můžete přiblížit na krátkou vzdálenost (oproti zajícovi, který bude startovat stále z podobné vzdálenosti). Srna tudíž volí dřívější ústup, pokud k tomu má podmínky. Proto pes pracuje nos a poté zrak.
Taktika je proto zčásti rozdílná. Ale pokud vypíchnete srnčí a zajíce na přibližně stejnou vzdálenost, tak je taktika naprosto stejná, tohle opravdu má pes v sobě a rozdíl je až v závěrečné části, při usmrcení.
Ta markantní změna přichází až při lovu černé, případně losa. Kdy jsou nutné zkušenosti a psovi trvá déle než si osvojí správné vzorce. Ale nemá to tolik společného s velikostí, jako rozdílným chování kořisti při obraně.

hunter napsal(a):
Z části to nakousla marcelaamax i koňadra.
On je hlavní rozdíl mezi taktikou útěku zajíce a srny, tady vrozené postupy lovu nehrají pro psa až tak zásadní rozdíl.
Zajíc, protože tolik "nevoní", si může dovolit vyčkávat déle a zůstává dlouho přitisknutý k zemi. Pes má tak větší šanci ho vypíchnout na pár metrů, pokud dostatečně netrénujete na stopu zajíce, z větší části pes bude používat zrak při takovém lovu.
Kdežto chování srn je opačné (neplatí pro případ srny se srnčetem). Srna má vcelku bystrý sluch i čich, ale většinou se spoléhá právě na čich. Proti větru se tak k srnčí můžete přiblížit na krátkou vzdálenost (oproti zajícovi, který bude startovat stále z podobné vzdálenosti). Srna tudíž volí dřívější ústup, pokud k tomu má podmínky. Proto pes pracuje nos a poté zrak.
Taktika je proto zčásti rozdílná. Ale pokud vypíchnete srnčí a zajíce na přibližně stejnou vzdálenost, tak je taktika naprosto stejná, tohle opravdu má pes v sobě a rozdíl je až v závěrečné části, při usmrcení.
Ta markantní změna přichází až při lovu černé, případně losa. Kdy jsou nutné zkušenosti a psovi trvá déle než si osvojí správné vzorce. Ale nemá to tolik společného s velikostí, jako rozdílným chování kořisti při obraně.

Jak jsem psala, mého mladšího psa srny nezajímají, naštěstí, zajíci jo. A úplně stejně to měl starší retrívr, za zajícem vždy vypálil, pokud ho viděl dřív než já, kdežto srny ho nechávali chladným. Nevím čím to bylo.

Zrzavci napsal(a):
I u dospělého psa jde s tímhle pracovat - feňuli jsem si brala v jejích jedenácti letech a byl to milej zrzavej vrah. Nemám ráda vodítka, mám ráda ovladatelné psy. Takže jsme si mákly a i díky dobrému vztahu, který se mezi námi utvořil se dílo zadařilo. Dnes je to ona, na koho se můžu při cvičení mlaďase spolehnout. To že jí bylo jedenáct nikterak nebránilo v tom, aby byla aktivní i tímhle směrem :D Dodnes koluje mezi známýma historka, kterak jsem se dočkala vytoužené situace, kdy jí vylítnul zajíc, strhnul jí k lovu a já jí vzala natvrdo kramle a utíkala k chalupě. když jsem zabouchla branku a vyplivla plíce, došlo mi... že fena vlastně hárá! :D Do té doby jsem fenku nikdy neměla, nějak mi to nedošlo, co by taky mohlo následovat. No naštěstí jsme na samotě, a nikde žádný volně ložený vořech nebyl. Zato madáme zjistila, že zůstala sama. A že branka se neotřevře (a neotevřela dlouho). Takže díky trpělivému učení a i tomu, že zjisila, že pokud neposlechne, může se jí to ošklivě nevyplatit, jsme se přes to přenesly. Ano samotnou s králíčkem v místnosti bych ji asi nenechala , ale jinak se na ni spolehnout můžu.

Bažant i veverka vám mohli být nápomocni k tomu, aby se fena naučila i v tak těžké situaci na vás soustředit. Stejně tak stopa - i na ní učím odvolání. Když pes není ovladatelný, mám ho na stopce ( tu v ruce), jakmile vidím, že psa stopa zaujala, mám situaci připravenou, psa pod kontrolou a můžu ho učit tomu chování, které požaduji. Nenaučím ho to ale, pokud ho nemám pod kontrolou - tedy ho nechám volně lítat. Nemůžu ho nechat volně lítat, když není ovladatelný. To je celé kouzlo.


edit - vím, nikomu se nechce projít tím dlouhým procesem s tím argumentem, že pes se nevylítá. No vylítat se může jinde a do polí pak chodíme pracovat. Až se to naučí, může si lítat i tam.

K tomu s tou zavřenou brankou, udělala jsem psovi něco podobného.

Navečer chodíme cvičit a hrát si k nám za barák na zahradu (na konci vesnice, neoplocená, hodně prostoru). Asi o 100 metrů dál mají ohradu, kde hlídá nějaký pastevec. Vždycky když nás tam vidí, tak nás sleduje a štěká.

Psa nikdy nenapadlo za psem vypálit a to jsme tam od štěňátka chodili denně. Ale asi před měsícem jsme šli zase na zahradu, já si chystala peška, že mu ho zavěsím na strom, on celý natěšený na peška nevěděl co dřív a zničeho nic vypálil za psem. Na volání nereagoval.

Tak jsem se sebrala a šla domů. Branku jsem zavřela a schovala se do stodoly. Do minuty byl pes u branky, po chvíli žalostně kňučel a dobýval se dovnitř. Nechala jsem ho trochu vydusit a až potom pustila domů. To bylo radosti. Od té doby už mi to neudělal a doufám, že ani neudělá. Ono celkově to když se mu schovám nebo uteču na něho dost platí.

edit - vím, nikomu se nechce projít tím dlouhým procesem s tím argumentem, že pes se nevylítá. No vylítat se může jinde a do polí pak chodíme pracovat. Až se to naučí, může si lítat i tam.
No, ano, mea culpa , nechtělo se mi projít tím procesem, či spíš, tenkrát jsem nevěděla, že proces je možný...a chtěla jsem, aby se fena vylítala, aby si užívala života plnými doušky, když je chudinka nalezenec z ulice. Nemá smysl řešit, dnes už jsem jinde. U štěněte vše řeším mnohem víc, ať už se to týče žrádla, výchovy, vybavení...často si říkám "kdyby to viděla Terina"...
Tipuju, že tohle štěndo tak náruživý lovec nebude, ona byla opravdu extrém, nevím, zda je to tím, že byla z ulice, zažila hlad. Byl to malý špicovitý vořech, něčím připomínala šeltii, něčím papilona

vím, nikomu se nechce projít tím dlouhým procesem s tím argumentem, že pes se nevylítá. No vylítat se může jinde a do polí pak chodíme pracovat. Až se to naučí, může si lítat i tam.

Ako dlho vam cely ten proces zvykne trvat?

Neregistrovaný369 napsal(a):
Nenen ne stopku pořád, to je právě to, pes není idiot aby nerozeznal, kdy ji má, kdy ne. Vy z ní uděláte tu součást té společné "hry na lov, kdy vy stanovíte pravidla lovu" vy ji budete používat právě při tom, když ho budete učit, jen jako dálkové ovládání, ne jako zarážku.. Stejně tak si můžete pomoci vodítkem při běžném provozu- viz ti ptáci v běžné civlizaci. kde bych fakt začala a využila jakékoliv situace a možnosti, kdy mu můžu ukázat co po něm chci. K tomu já používám stopku, ne jako zákaz, ale jako možnost V KLIDU (protože mám psa jištěného, tak jsem v klidu) ukázat, jak to má vypadat.
Jdu venku se štěndem a za barákem vidím hejno holubů, vezmu štěndo na vodítko - propínací a mašírujeme obezřetně směřem k holubům, kdy se snažím aby se mi moc rychle nepoplašili (a vypadám pro kolemjdoucí asi jako pako ) a taky se snažím o to, aby si jich štěndo všimlo. Jakmile zaregistruje, vedu ho do klidové polohy (u nás čekej, sedni) tichým, klidným hlasem mu pomáhám v tý situaci to ustát, s tím, že je mi jasné, že to ještě třeba nedá, ale jakýkoliv jeho náznak ochoty spolupracovat mimořádně pochválím a odměním. Chválím, moc chválím. A záleží na psu, zda mu bude vyhovovat chvála jásavá, nebo stále pokračovat tím klidným tichým. Náš současný mlaďas ocení, když já ho vychválím do nebes a on mě může podupat (hroznej zlozvyk, hroznej, vím, ale stojí mi to za to) Pracujete jako vždy se vzdáleností, kdy je pse schopen vás vnímat a reagovat Vy ho vedete k tomu aby se ovládal. Nezakazujete. Pro něj se ta zvěř nestane tabu.

Zajímalo by mě, jak by vám to fungovalo třeba s malamutem...

garmia napsal(a):
Zajímalo by mě, jak by vám to fungovalo třeba s malamutem...

A tak pro zajímavost, jak byste to s malamutem řešila vy?

Malamutovi to řekneme aljašsky, psovsky tomu nebude rozumět.

Tak jsem si to zde hezky přelouskal. No musím říci, pěkné počtení. Jenže existují jistí psi, kteří mají primární smysl zrak. A tam nějaké vyčkávání a stopování je jaksi k ničemu.
U nás je ten pud daleko horší a daleko větší extrém. My nečekáme až co páníček, ani se nepodíváme, jestli jako můžeme. My vystřelíme a je to ukrutná rychlost. Tam už skutečně nepomůže nic. Průser bohužel je, že ten lov skončí smrtí no. A nebo se uštve sama. Nepochopí, že je konec.
Určitě, když jsou správně vedení k lovu a mnoho ukázek jsem viděl, tak je to o něco lepší a asi i pod kontrolou. Ale pud teda má feňule neskutečný. Dnes veverka, ani jsem si toho nevšiml, jak rychle to bylo. A to vytí potom, pusť mě, chci, chci, chci. Ufff, mráz po zádech člověku leze.

A ještě doplním. Zajíc voní či nevoní. To je právě to. Je jedno jestli voní. Když je vidět, nemá šanci mnohdy. Srny nevím, zatím jsme neměli tu čest, ale faktem je, že jako smečky se použivali chrti i na vysokou. Honiči nahnali a chrťáci dodělali. A šlechta si na koních přijela pro trofej.

Aliens_II napsal(a):
Tak jsem si to zde hezky přelouskal. No musím říci, pěkné počtení. Jenže existují jistí psi, kteří mají primární smysl zrak. A tam nějaké vyčkávání a stopování je jaksi k ničemu.
U nás je ten pud daleko horší a daleko větší extrém. My nečekáme až co páníček, ani se nepodíváme, jestli jako můžeme. My vystřelíme a je to ukrutná rychlost. Tam už skutečně nepomůže nic. Průser bohužel je, že ten lov skončí smrtí no. A nebo se uštve sama. Nepochopí, že je konec.
Určitě, když jsou správně vedení k lovu a mnoho ukázek jsem viděl, tak je to o něco lepší a asi i pod kontrolou. Ale pud teda má feňule neskutečný. Dnes veverka, ani jsem si toho nevšiml, jak rychle to bylo. A to vytí potom, pusť mě, chci, chci, chci. Ufff, mráz po zádech člověku leze.

A ještě doplním. Zajíc voní či nevoní. To je právě to. Je jedno jestli voní. Když je vidět, nemá šanci mnohdy. Srny nevím, zatím jsme neměli tu čest, ale faktem je, že jako smečky se použivali chrti i na vysokou. Honiči nahnali a chrťáci dodělali. A šlechta si na koních přijela pro trofej.

A co teprve hon na vlka?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A co teprve hon na vlka?

Tak barzoj, tazy a tajgan. To hlavně v Rusku se tak použivali a používají dodnes. Uzbekistán, Kirgizstán a tam dál.

Ten vlk šanci prostě nemá. Ale vždy. Zvíře zabíjené, lovené, se dokáže nakonec postavit. Poslední záchvěv pudu sebezáchovy. Jenže jak, když mě nahání střela, střely a hrk, skok, útok na krk, vaz zlomí. No jsou to potvory rychlé. Zabijáci. I když. Teď už jsou společenští. Nicméně ta plemena "nedotčená", hmmmm. Jsou tady, jsou. Stejně jak kříženci, dobře, Lurcheři.

Aliens_II napsal(a):
Tak barzoj, tazy a tajgan. To hlavně v Rusku se tak použivali a používají dodnes. Uzbekistán, Kirgizstán a tam dál.

Ten vlk šanci prostě nemá. Ale vždy. Zvíře zabíjené, lovené, se dokáže nakonec postavit. Poslední záchvěv pudu sebezáchovy. Jenže jak, když mě nahání střela, střely a hrk, skok, útok na krk, vaz zlomí. No jsou to potvory rychlé. Zabijáci. I když. Teď už jsou společenští. Nicméně ta plemena "nedotčená", hmmmm. Jsou tady, jsou. Stejně jak kříženci, dobře, Lurcheři.

Ale jà vím, ale děkuji za "osvětu". A co dělá zažívàní?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ale jà vím, ale děkuji za "osvětu". A co dělá zažívàní?

Já moc děkuji. Jsem Vám zapomněl poděkovat a říci, že to je super meducína. Chvilku tomu moc něvěřila, ale odrbal jsem ji. Teď už jsme v normálu a dnes jsme měli syrová kuřecí křídla se spařenýma vločkama a trochu zeleniny. Ale to musím zmixovat a zhustit na kaši, aby že jako bylo co hltavě kousat.

Aliens_II napsal(a):
Já moc děkuji. Jsem Vám zapomněl poděkovat a říci, že to je super meducína. Chvilku tomu moc něvěřila, ale odrbal jsem ji. Teď už jsme v normálu a dnes jsme měli syrová kuřecí křídla se spařenýma vločkama a trochu zeleniny. Ale to musím zmixovat a zhustit na kaši, aby že jako bylo co hltavě kousat.

To je moc fajn

marcelaamax napsal(a):
A tak pro zajímavost, jak byste to s malamutem řešila vy?

Jde o to, že každý plemeno je jiný a potřebuje odlišnej přístup. No a některá plemena zkrátka nepředěláte ani kdyby se člověk stavěl na hlavu, mají to v sobě. Nevěřím, že se dá seveřan odnaučit lovit, možná elektrikou, ale né metodou- něčím ho zaujmout apod., pro tyhle psy je lov vášní a to silnější než cokoliv jiného, možná háravka by mu dokázala na chvilku odvést pozornost... nedávno jsem mluvil s chlapíkem, kterej měl malamuta, měl ho teda od štěněte a zarazil mu jeho lovecký aktivity hnedka na začátku, to je myslím jedno z mála řešení, nenechat psa rozlovit, ale to se bohužel netýká nás, kteří takovýho psa již mají a musí říct, že mu to nerozmlouval po dobrým. Mně z toho vyplývá jedno, pokud chci pouštět psa na volno a užívat si procházek, nepořizuju si seveřana, pokud už se k vám pes dostane jinou cestou, věřte, že život takový věci dokáže zařídit, přítelkyně by vám mohla vyprávět, pak budete pouštět psa v místech, kde zvěř neočekáváte, no a jinak na vodítku, stopce, bohužel jiná cesta není. Kdyby ten náš trouba nebyl starej pán, ale mladík, zvažoval bych elektriku, asi to není populární řešení a vyvolává to kontroverzi, ale raději bych mu dal dvě rány, než chodit po zbytek jeho života ve strachu, kdy zase zdrhne nebo trvale na vodítku, ale je jasný, že bych to prokonzultoval s někým, kdo seveřany chová a kdo to má odzkoušený, bavil jsem se chlápkem, co má čévéčko a tomu to zafungovalo, nic jinýho nefungovalo. Ale jak jsem psal, tomu našemu starýmu pitomcovi už na krk nic podobnýho dávat nebudu...

Jak je to kavkaz, malamut, tak má osobnost, svou hlavu, blbá domluva.
kolie, NO, lepší domluva.
na co se vymluvíme u křížence, u kterého nevíme co to vůbec je ?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jak je to kavkaz, malamut, tak má osobnost, svou hlavu, blbá domluva.
kolie, NO, lepší domluva.
na co se vymluvíme u křížence, u kterého nevíme co to vůbec je ?

Ale to přeci není o výmluvě, ale o pochopení, pokud přeci vím, jaký má pes genetický předpoklady, pak mi to v lecčems pomůže. Nemůžete chtít po malamutovi poslušnost ovčáka a zase naopak po vlčákovi tah malamuta, to je myslím jasný. No a vymlouvat se můžete na cokoliv, ale pokud vám pes potrhá sousedovic ovce, asi vám nepomůže výmluva: " můj pes je přeci malamut, tak to pochopte".

garmia napsal(a):
Ale to přeci není o výmluvě, ale o pochopení, pokud přeci vím, jaký má pes genetický předpoklady, pak mi to v lecčems pomůže. Nemůžete chtít po malamutovi poslušnost ovčáka a zase naopak po vlčákovi tah malamuta, to je myslím jasný. No a vymlouvat se můžete na cokoliv, ale pokud vám pes potrhá sousedovic ovce, asi vám nepomůže výmluva: " můj pes je přeci malamut, tak to pochopte".

Jak víte jaký má genetický předpoklad kříženec ? poslušnost můžu chtít po každém psovi, tah je něco jiného.

garmia napsal(a):
Jde o to, že každý plemeno je jiný a potřebuje odlišnej přístup. No a některá plemena zkrátka nepředěláte ani kdyby se člověk stavěl na hlavu, mají to v sobě. Nevěřím, že se dá seveřan odnaučit lovit, možná elektrikou, ale né metodou- něčím ho zaujmout apod., pro tyhle psy je lov vášní a to silnější než cokoliv jiného, možná háravka by mu dokázala na chvilku odvést pozornost... nedávno jsem mluvil s chlapíkem, kterej měl malamuta, měl ho teda od štěněte a zarazil mu jeho lovecký aktivity hnedka na začátku, to je myslím jedno z mála řešení, nenechat psa rozlovit, ale to se bohužel netýká nás, kteří takovýho psa již mají a musí říct, že mu to nerozmlouval po dobrým. Mně z toho vyplývá jedno, pokud chci pouštět psa na volno a užívat si procházek, nepořizuju si seveřana, pokud už se k vám pes dostane jinou cestou, věřte, že život takový věci dokáže zařídit, přítelkyně by vám mohla vyprávět, pak budete pouštět psa v místech, kde zvěř neočekáváte, no a jinak na vodítku, stopce, bohužel jiná cesta není. Kdyby ten náš trouba nebyl starej pán, ale mladík, zvažoval bych elektriku, asi to není populární řešení a vyvolává to kontroverzi, ale raději bych mu dal dvě rány, než chodit po zbytek jeho života ve strachu, kdy zase zdrhne nebo trvale na vodítku, ale je jasný, že bych to prokonzultoval s někým, kdo seveřany chová a kdo to má odzkoušený, bavil jsem se chlápkem, co má čévéčko a tomu to zafungovalo, nic jinýho nefungovalo. Ale jak jsem psal, tomu našemu starýmu pitomcovi už na krk nic podobnýho dávat nebudu...

Já teda nevím, jestli se dá seveřan odnaučit lovit, ale přece se musí nějak naučit alespoň nějaké kontrole, ovladatelnosti ne?

Samozřejmě, že ke každému plemeni, nebo i jedinci se musí přistupovat trochu jinak. A vím, že u seveřanů je ten pud velký a nepůjde ta kontrola naučit tak snadno jako u ohaře.

Na druhou stranu jsem ale znala haskouna, který chodil navolno a byl odvolatelný i od zvěře...bez elektriky.

A když si tak nějak představím psí spřežení, nebo třeba jen psa v tahu za koloběžkou, kolem - severská plemena, tak taky přece musí být ovladatelní a nemůžou najednou běžet za kořistí, kterou uvidí, nebo ne?

marcelaamax napsal(a):
Já teda nevím, jestli se dá seveřan odnaučit lovit, ale přece se musí nějak naučit alespoň nějaké kontrole, ovladatelnosti ne?

Samozřejmě, že ke každému plemeni, nebo i jedinci se musí přistupovat trochu jinak. A vím, že u seveřanů je ten pud velký a nepůjde ta kontrola naučit tak snadno jako u ohaře.

Na druhou stranu jsem ale znala haskouna, který chodil navolno a byl odvolatelný i od zvěře...bez elektriky.

A když si tak nějak představím psí spřežení, nebo třeba jen psa v tahu za koloběžkou, kolem - severská plemena, tak taky přece musí být ovladatelní a nemůžou najednou běžet za kořistí, kterou uvidí, nebo ne?

Já mám taky seveřana a to od jeho necelých 2 let, řekla bych, že to v tomto ohledu ale nehraje až takovou roli. Myslím, že ten pud je hodně zakořeněný a jen hrstka majitelů podobných psů si je může dovolit pustit navolno.. asi taky záleží na lokalitě, někde v parku ve městě to bude asi více v klidu, než na lukách mezi lesy - a tam přesně žijeme my.
Taky ho tedy občas pustím, ale to jen na jednom místě, které je vcelku přehledné.. a ještě k tomu jen tehdy, kdy ostatní ze smečky nevětří a nesledují terén, to už je známka toho, že se někde něco lákavého skrývá. A když to konečně ucítí i on, úplně se změní řeč těla a je to šelma, lovec, chtěl by... moooc by chtěl, je takový celý roztěkaný

Jinak když makáme v zápřahu u běhu či kola/koloběžky, taky sleduje kde co vyletí a je vzrušený, když míjíme zvěř. Zalovil by si, ale už mu došlo že v postroji má smůlu a opravdu nebudeme měnit trasu, takže jen přidá, ale drží směr.. ač ho tedy ještě koriguji slovně.

A-jgis napsal(a):
Já mám taky seveřana a to od jeho necelých 2 let, řekla bych, že to v tomto ohledu ale nehraje až takovou roli. Myslím, že ten pud je hodně zakořeněný a jen hrstka majitelů podobných psů si je může dovolit pustit navolno.. asi taky záleží na lokalitě, někde v parku ve městě to bude asi více v klidu, než na lukách mezi lesy - a tam přesně žijeme my.
Taky ho tedy občas pustím, ale to jen na jednom místě, které je vcelku přehledné.. a ještě k tomu jen tehdy, kdy ostatní ze smečky nevětří a nesledují terén, to už je známka toho, že se někde něco lákavého skrývá. A když to konečně ucítí i on, úplně se změní řeč těla a je to šelma, lovec, chtěl by... moooc by chtěl, je takový celý roztěkaný

Jinak když makáme v zápřahu u běhu či kola/koloběžky, taky sleduje kde co vyletí a je vzrušený, když míjíme zvěř. Zalovil by si, ale už mu došlo že v postroji má smůlu a opravdu nebudeme měnit trasu, takže jen přidá, ale drží směr.. ač ho tedy ještě koriguji slovně.

Je to přesně jak říkáte, ale už jsem se k tomu nechtěl dál vyjadřovat, protože to nemá cenu omílat stále dokola. Kdo tu zkušenost nemá, pak se to skutečně blbě vysvětluje. V jeho chování je to zafixované a stačilo by, kdyby přispěvatelé jednou jedinkrát šli někam na výlet s mamutem, huskounem, skutečně do přírody, viděli by, že se takový pes chová odlišně, neustále větří, jde po stopě, pozoruje okolí, vidíte, jak naslouchá jakýmukoliv prasknutí, ševelení, vybíhá na horizonty a opět sleduje okolí, je skutečně zajímavý pozorovat jeho chování "při lovu", ale ideálně na stopovačce, na krátkým vodítku je to chování logicky limitovaný, no a pokud bude na volno, potom se ta romantika mění v nahánění po lese a to je sice taky napínavý, ale pro mě poněkud stresující. Takže jak eliminuju výlety psa za zvěří? Na nepřehledných úsecích, kde může vyběhnout pes, kočka, zvěř- stopovačka, na přehledných na volno, s tím, jak píše pisatel/ka nade mnou, jak začne větřit, pobíhat po stopě, zaujatě sledovat okolí apod. pak stopovačka, vodítko.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jak je to kavkaz, malamut, tak má osobnost, svou hlavu, blbá domluva.
kolie, NO, lepší domluva.
na co se vymluvíme u křížence, u kterého nevíme co to vůbec je ?

S kavkazanem a vůbec s pastevcem je dobrá domluva, když si je pořizovatel vědom jejich síly, genů a vůbec toho, co si domů pořídil...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
S kavkazanem a vůbec s pastevcem je dobrá domluva, když si je pořizovatel vědom jejich síly, genů a vůbec toho, co si domů pořídil...

To já vím, já jen opisovala názory co nacházím.)
všechno se musí naučit slušnému chování a respektování mě a svých bližních, návštěv, kolemjdoucích, zvěře...čehokoli.
je to prostě pes.
teda pro mě je to pes. nevím jak jinak to vysvětlit.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To já vím, já jen opisovala názory co nacházím.)
všechno se musí naučit slušnému chování a respektování mě a svých bližních, návštěv, kolemjdoucích, zvěře...čehokoli.
je to prostě pes.
teda pro mě je to pes. nevím jak jinak to vysvětlit.

Slušné chování. A to definuje člověk co? Všechno. To je právě to. Všechno se musí. Naučit, potlačit, nahradit.
Prd. Neuznávám to. Nebudu a nechci lámat něco, osobnost, která má v sobě něco úžasného. Co ji dala příroda, i když ve většině případů už i to ovlivnil člověk ku obrazu svému.

Já osobně se spíš zaměřuji na to, jak s takovým psem žít, vycházet s ním, respektovat se a ták no.

Uvedu jeden příklad ze hřiště. Nějací Slováci měli na hřišti fenku ohaře a ten majitel ji učil na těch agility kravinách. Jako chytal jsem z něj dost nerva. Podle mě to byl blbec a zjevně nepochopil co má za psa. Jinak si to nedovedu vysvětlit. Nicméně jeho fena mu to dala pěkně sežrat, když ji lámal na tom slalomu mezi těma tyčkama. Vyflákla se mu na to. A mohl pamlskovat jak strhanej. A pokud odcházeli s pocitem, že má psa blba, tak to bych mu snad i jednu natáhl. Bohužel to už se nedozvíme. Tož tak.

Aliens_II napsal(a):
Slušné chování. A to definuje člověk co? Všechno. To je právě to. Všechno se musí. Naučit, potlačit, nahradit.
Prd. Neuznávám to. Nebudu a nechci lámat něco, osobnost, která má v sobě něco úžasného. Co ji dala příroda, i když ve většině případů už i to ovlivnil člověk ku obrazu svému.

Já osobně se spíš zaměřuji na to, jak s takovým psem žít, vycházet s ním, respektovat se a ták no.

Uvedu jeden příklad ze hřiště. Nějací Slováci měli na hřišti fenku ohaře a ten majitel ji učil na těch agility kravinách. Jako chytal jsem z něj dost nerva. Podle mě to byl blbec a zjevně nepochopil co má za psa. Jinak si to nedovedu vysvětlit. Nicméně jeho fena mu to dala pěkně sežrat, když ji lámal na tom slalomu mezi těma tyčkama. Vyflákla se mu na to. A mohl pamlskovat jak strhanej. A pokud odcházeli s pocitem, že má psa blba, tak to bych mu snad i jednu natáhl. Bohužel to už se nedozvíme. Tož tak.

Nesnáším když se takto zachází se psy.
pak jsem ale pokrytec, protože zbožňuji stafy, pity a nemohu je nechat se se psy prát, lovit kance, ulízat lidi k smrti a tak.
něco jiného je, že máte úžasnou fenu, která je lovec a to je na ní krásné, jenže...zabije králíka, vy to odnesete, když to někdo uvidí...bohužel. a tak je trochu ovládat se naučit musíme.
a pak...dnes jsem koukala na seznamy plemen, které jsou v různých zemích zakázané.
zatím jsem se nerozhodla jestli se bojím že to dojde sem.

Nevím zda věta že je to pro mne pes byla pochopena tak jak jsem ji myslela...pes je pro mne osobnost, kterou netřeba extra drezírovat, řvát a nepustit do křesla. často si s mojí slečnou povídám, pomalu žiju jen pro ni...bohužel chodit ve městě musí vedle mne a nesmí spapat všecky kosy co potkáme u lesa. i když mi to trhá srdce :D ten její výraz...k nezaplacení.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nesnáším když se takto zachází se psy.
pak jsem ale pokrytec, protože zbožňuji stafy, pity a nemohu je nechat se se psy prát, lovit kance, ulízat lidi k smrti a tak.
něco jiného je, že máte úžasnou fenu, která je lovec a to je na ní krásné, jenže...zabije králíka, vy to odnesete, když to někdo uvidí...bohužel. a tak je trochu ovládat se naučit musíme.
a pak...dnes jsem koukala na seznamy plemen, které jsou v různých zemích zakázané.
zatím jsem se nerozhodla jestli se bojím že to dojde sem.

Lenze to co pisete vy znie skor tak, ze si kupite pita a potom mu budete nutit aby sa kamaratil s inymi psami na vybehu, ved poslusnost a slusne spravanie medzi psami sa musi vediet naucit kazdy nie?
Znie mi to uplne rovnako ako tvrdit ze kazdeho malamuta naucim 100% privolanie od zveri za pomoci stopovacky, lebo vsak je to pes.

Ano, ucit poslusnost, ale respektovat charakteristiky plemena. Pastevca clovek nenauci aby sa pozeral necinne pozeral ked mu niekto napadne clena rodiny a nemiesal sa do toho, pita clovek nenauci aby miloval cudzie psy a vacsinu malamutov asi uplne nejde naucit nelovit po dobrom.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nesnáším když se takto zachází se psy.
pak jsem ale pokrytec, protože zbožňuji stafy, pity a nemohu je nechat se se psy prát, lovit kance, ulízat lidi k smrti a tak.
něco jiného je, že máte úžasnou fenu, která je lovec a to je na ní krásné, jenže...zabije králíka, vy to odnesete, když to někdo uvidí...bohužel. a tak je trochu ovládat se naučit musíme.
a pak...dnes jsem koukala na seznamy plemen, které jsou v různých zemích zakázané.
zatím jsem se nerozhodla jestli se bojím že to dojde sem.

Souhlasím. Ale když se snažím s tím psem žít a vím, co za plemeno mám, tak přece nebudu s ním chodit do rvaček. Vždyť kolik tady lidé mají psů, co se snesou a nesnesou. Nemyslím si, že je lámou snést se, aby přece zapadli. Spíš vědí, že nepůjdou tam a tam. Protože by byl problém. Když já si zadělal na "průser" tím, že jsem si vzal "hotového" psa. Ale ona mě naučila se na to podívat jinak. Na ni. Asi proto ve mě otevřela ve mě schovaný pohled na psy.
Mít ji od štěněte by bylo možná jednodušší.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nevím zda věta že je to pro mne pes byla pochopena tak jak jsem ji myslela...pes je pro mne osobnost, kterou netřeba extra drezírovat, řvát a nepustit do křesla. často si s mojí slečnou povídám, pomalu žiju jen pro ni...bohužel chodit ve městě musí vedle mne a nesmí spapat všecky kosy co potkáme u lesa. i když mi to trhá srdce :D ten její výraz...k nezaplacení.

Já jsem To pochopil. Nebojte.

L(phi) napsal(a):
Lenze to co pisete vy znie skor tak, ze si kupite pita a potom mu budete nutit aby sa kamaratil s inymi psami na vybehu, ved poslusnost a slusne spravanie medzi psami sa musi vediet naucit kazdy nie?
Znie mi to uplne rovnako ako tvrdit ze kazdeho malamuta naucim 100% privolanie od zveri za pomoci stopovacky, lebo vsak je to pes.

Ano, ucit poslusnost, ale respektovat charakteristiky plemena. Pastevca clovek nenauci aby sa pozeral necinne pozeral ked mu niekto napadne clena rodiny a nemiesal sa do toho, pita clovek nenauci aby miloval cudzie psy a vacsinu malamutov asi uplne nejde naucit nelovit po dobrom.

Perfektní.

Aliens_II napsal(a):
Já jsem To pochopil. Nebojte.

Já nechápu většinu příspěvků megiíí, tak na ně většinou ani nereaguji.

koňadra napsal(a):
Já nechápu většinu příspěvků megiíí, tak na ně většinou ani nereaguji.

Když ona to vše dá dohromady. Poskládá to do textu a pak tam hodí svůj pohled a názor. Občas to vypadá zmateně. Ale má pod čepicí, to jsem si jistý. A taky má "rejpavou". Za mě ale v pohodě.

garmia napsal(a):
Je to přesně jak říkáte, ale už jsem se k tomu nechtěl dál vyjadřovat, protože to nemá cenu omílat stále dokola. Kdo tu zkušenost nemá, pak se to skutečně blbě vysvětluje. V jeho chování je to zafixované a stačilo by, kdyby přispěvatelé jednou jedinkrát šli někam na výlet s mamutem, huskounem, skutečně do přírody, viděli by, že se takový pes chová odlišně, neustále větří, jde po stopě, pozoruje okolí, vidíte, jak naslouchá jakýmukoliv prasknutí, ševelení, vybíhá na horizonty a opět sleduje okolí, je skutečně zajímavý pozorovat jeho chování "při lovu", ale ideálně na stopovačce, na krátkým vodítku je to chování logicky limitovaný, no a pokud bude na volno, potom se ta romantika mění v nahánění po lese a to je sice taky napínavý, ale pro mě poněkud stresující. Takže jak eliminuju výlety psa za zvěří? Na nepřehledných úsecích, kde může vyběhnout pes, kočka, zvěř- stopovačka, na přehledných na volno, s tím, jak píše pisatel/ka nade mnou, jak začne větřit, pobíhat po stopě, zaujatě sledovat okolí apod. pak stopovačka, vodítko.

Nemám seveřana, neměla jsem a nikdy mít nebudu. Ale podle mé zkušenosti jsou i malamuti, kteří neloví ( snad ). V poměrně hlubokém lese na svahu hory na turistické pěšině potkala jsem dva mládence, kteří mi sdělili "jde proti vám pes - velký". Za chvíli jsem opravdu potkala psa ( tedy fenu ) malamuta. Když nás viděla, postavila se napříč přes pěšinu a jako že dál tedy ne. Se svou fenou na vodítku jsem se jí vyhnula borůvčím u cesty, moc se jí to nelíbilo, snažila se k mé feně dostat - co si holky vykládaly nevím, ani jsem to nechtěla vědět. Za nějakou tu chvíli se objevila v zákrutě cesty slečna s vodítkem, a volala na mládence, ať fenu odchytí. Měla jsem dojem, že si ji mezi sebou posílali, ale na vzdálenost takovou, že se navzájem neviděli. My jsme se jim do toho nějak připletli, ale slečna nás uklidnila " ona je hodná, tedy většinou". Jak moc hodná byla nevím, ale myslím, že se celou dobu držela na pěšině i když zvěře je v těch lesích dost. Srnčí, divočáci, lišky, jeleni.

L(phi) napsal(a):
Lenze to co pisete vy znie skor tak, ze si kupite pita a potom mu budete nutit aby sa kamaratil s inymi psami na vybehu, ved poslusnost a slusne spravanie medzi psami sa musi vediet naucit kazdy nie?
Znie mi to uplne rovnako ako tvrdit ze kazdeho malamuta naucim 100% privolanie od zveri za pomoci stopovacky, lebo vsak je to pes.

Ano, ucit poslusnost, ale respektovat charakteristiky plemena. Pastevca clovek nenauci aby sa pozeral necinne pozeral ked mu niekto napadne clena rodiny a nemiesal sa do toho, pita clovek nenauci aby miloval cudzie psy a vacsinu malamutov asi uplne nejde naucit nelovit po dobrom.

Fakt své psy nenutím se s nikým kamarádit. běhá jen se 4 jedinci, víc jich tu není. do prahy asi kvůli tomu jezdit nebudu, sorry.
základy slušného chování snad ale musí mít každý, ne.
pokud jsme se rozhodli k sobě tyto bytosti připoutat, jsme zodpovědní za to co dělají.
pokud chcete jiné, přirozenější chování, tak asi na jiné planetě. tato už je zkažená.


nejde naucit nelovit po dobrom - tak přesně tento si psa malamuta broka kupovat neměl.

už dopředu si řeknu aaa malamut, musíme ostře, když se to nepodaří tak EO, ten to spraví.

a co sáňky, nebude mu líp ? brusle, kárka, nákupní taška. když už teda tak akčního psa musím mít.

a já jsem taková, že každému psu jakékoli rasy zaměstnám tělo, hlavu - tu především, a pak jsou spokojeni všichni.

malamutovi se dostane stejné péče jako pitovi.
já fakt nevím jak vám to vysvětlit.
nikoho nelámu a nehrotím rasy, typ chlupů do boudy a tak.
psovi má být s člověkem hlavně dobře.
a tomu malamutovi evidentně není.

marcelaamax napsal(a):
Já teda nevím, jestli se dá seveřan odnaučit lovit, ale přece se musí nějak naučit alespoň nějaké kontrole, ovladatelnosti ne?

Samozřejmě, že ke každému plemeni, nebo i jedinci se musí přistupovat trochu jinak. A vím, že u seveřanů je ten pud velký a nepůjde ta kontrola naučit tak snadno jako u ohaře.

Na druhou stranu jsem ale znala haskouna, který chodil navolno a byl odvolatelný i od zvěře...bez elektriky.

A když si tak nějak představím psí spřežení, nebo třeba jen psa v tahu za koloběžkou, kolem - severská plemena, tak taky přece musí být ovladatelní a nemůžou najednou běžet za kořistí, kterou uvidí, nebo ne?

Je to všechno o výchově. Naše malamutka třeba na srny nereaguje vůbec, se zajícem je to horší, ale dá se odvolat. Nejhorší je to se slepicema, ale to je jednoznačně moje chyba.

Vidíte, a mně je s vámi tady tak krásně :D ne, fakt.
pro mě nejsou všichni jedinci stejné rasy stejní.nejsou.
a pak...povahy co se tradují už dáááávno nejsou pravda.
není na to spoleh.
řekněme si upřímně...kdo z nás má dřevěného pejska co jen leží na gauči ? ten by ven mohl, že. takové plemeno neznám.

A ještě teda podotýkám, že jsem nikdy nepoužila žádnou elektriku ani nic podobného.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vidíte, a mně je s vámi tady tak krásně :D ne, fakt.
pro mě nejsou všichni jedinci stejné rasy stejní.nejsou.
a pak...povahy co se tradují už dáááávno nejsou pravda.
není na to spoleh.
řekněme si upřímně...kdo z nás má dřevěného pejska co jen leží na gauči ? ten by ven mohl, že. takové plemeno neznám.

Spoleh je jen jeden a jistota. Vždy se chovat tak, jakou je daný jedinec osobností. Nic víc.

Pořád se řeší jen povahy. Druh a určení plemene je až zastupný element. Tedy. Mám NO, ale on prostě na toho figuranta neskočí a neskočí. Ale jinak je perfektní, poslouchá, umí řekněme perfektně hledat a hlídat mé slepice. A co s ním?

1. Dal jsem za něj krutý balík peněz a sakra chci zkoušky a chci ho uchovnit. Dál šířit. Tak ho budu lámat. No buď se mi to podaří a nebo ne.

2. Mám psa, poznám jej a vím, jaký je. Budu ho mít, protože je takový a nechám jej být a rozvinu ho v tom, co ho baví a co mu jde.

3. Zbavím se ho. V mnou neustále mletém světě chrtů naprosto běžná věc.

No tak za mě dvojka.

Aliens_II napsal(a):
Spoleh je jen jeden a jistota. Vždy se chovat tak, jakou je daný jedinec osobností. Nic víc.

Pořád se řeší jen povahy. Druh a určení plemene je až zastupný element. Tedy. Mám NO, ale on prostě na toho figuranta neskočí a neskočí. Ale jinak je perfektní, poslouchá, umí řekněme perfektně hledat a hlídat mé slepice. A co s ním?

1. Dal jsem za něj krutý balík peněz a sakra chci zkoušky a chci ho uchovnit. Dál šířit. Tak ho budu lámat. No buď se mi to podaří a nebo ne.

2. Mám psa, poznám jej a vím, jaký je. Budu ho mít, protože je takový a nechám jej být a rozvinu ho v tom, co ho baví a co mu jde.

3. Zbavím se ho. V mnou neustále mletém světě chrtů naprosto běžná věc.

No tak za mě dvojka.

Bohužel s vámi nemám o čem debatovat páč jste vše řekl

Já jestě jestli to můžu rozvést. Všechno taky jde s dobou. A psi se také přizpůsobují. Hodně.
Tedy příklad. Bíglové, dalmatini. Honiči. Jejich práce byla boží. Vidět to naživo, zažít takový parforsní hon, no tý vado. Jenže tomu je konec. Zakázáno. Ochránci, společnost to odmítla.
No a z dalmatina se stalo plemeno společenské, hrající ve filmech a bígl je raplík běhací a člověk to fakt musi respektovat a počitat s tím. A nemyslím si, že tím plemeno utrpělo. I když oblibení už moc nejsou. Vyšli z módy. Ale jsou. A to jsem uvedl dvě plemena. Malamuti. Vždyť to vidíte. Mnohde jsou to psi z měst. Prostě se přizpůsobují. Generaci od generace.
Pak tu máme ovšem lidi, co jim není lhostejno a některá plemena drží v jejich přirozeném vývoji. To je pecka. Jenže je nás 7 mld. Něco přes jednu mld. má psa za nečisté zvíře a ti ostatní ho domestikovali. Tedy vzali si ho domů.

Jen závěr. Viděl jsem dokument, že většina pavouků na světě už neplete sítě. Důvod? Nevyplatí se jim to. Přizpůsobili se k jinému lovu. Skoky, číháním, rychlým útokem a útokem ze zálohy. Člověk to ani nepostřehl. To samé se děje více méně u psů.

Někomu se zdá normální co tu píšu a možná i zbytečné, vždyť to je jasný, to víme, ne. Ale tak aspoň jsem si popsal a popovidal.

Aliens_II napsal(a):
Já jestě jestli to můžu rozvést. Všechno taky jde s dobou. A psi se také přizpůsobují. Hodně.
Tedy příklad. Bíglové, dalmatini. Honiči. Jejich práce byla boží. Vidět to naživo, zažít takový parforsní hon, no tý vado. Jenže tomu je konec. Zakázáno. Ochránci, společnost to odmítla.
No a z dalmatina se stalo plemeno společenské, hrající ve filmech a bígl je raplík běhací a člověk to fakt musi respektovat a počitat s tím. A nemyslím si, že tím plemeno utrpělo. I když oblibení už moc nejsou. Vyšli z módy. Ale jsou. A to jsem uvedl dvě plemena. Malamuti. Vždyť to vidíte. Mnohde jsou to psi z měst. Prostě se přizpůsobují. Generaci od generace.
Pak tu máme ovšem lidi, co jim není lhostejno a některá plemena drží v jejich přirozeném vývoji. To je pecka. Jenže je nás 7 mld. Něco přes jednu mld. má psa za nečisté zvíře a ti ostatní ho domestikovali. Tedy vzali si ho domů.

Jen závěr. Viděl jsem dokument, že většina pavouků na světě už neplete sítě. Důvod? Nevyplatí se jim to. Přizpůsobili se k jinému lovu. Skoky, číháním, rychlým útokem a útokem ze zálohy. Člověk to ani nepostřehl. To samé se děje více méně u psů.

Někomu se zdá normální co tu píšu a možná i zbytečné, vždyť to je jasný, to víme, ne. Ale tak aspoň jsem si popsal a popovidal.

Ani nevíte, jak se těším na to, až přestanou dělat sítě třesavky. Mám omotanou celou chalupu - pořád - marný boj ( tedy bez chemie ).
A to jsem se dočetla, že přimigrovaly z Iráku - jakýsi předvoj ?

Aliens_II napsal(a):
Já jestě jestli to můžu rozvést. Všechno taky jde s dobou. A psi se také přizpůsobují. Hodně.
Tedy příklad. Bíglové, dalmatini. Honiči. Jejich práce byla boží. Vidět to naživo, zažít takový parforsní hon, no tý vado. Jenže tomu je konec. Zakázáno. Ochránci, společnost to odmítla.
No a z dalmatina se stalo plemeno společenské, hrající ve filmech a bígl je raplík běhací a člověk to fakt musi respektovat a počitat s tím. A nemyslím si, že tím plemeno utrpělo. I když oblibení už moc nejsou. Vyšli z módy. Ale jsou. A to jsem uvedl dvě plemena. Malamuti. Vždyť to vidíte. Mnohde jsou to psi z měst. Prostě se přizpůsobují. Generaci od generace.
Pak tu máme ovšem lidi, co jim není lhostejno a některá plemena drží v jejich přirozeném vývoji. To je pecka. Jenže je nás 7 mld. Něco přes jednu mld. má psa za nečisté zvíře a ti ostatní ho domestikovali. Tedy vzali si ho domů.

Jen závěr. Viděl jsem dokument, že většina pavouků na světě už neplete sítě. Důvod? Nevyplatí se jim to. Přizpůsobili se k jinému lovu. Skoky, číháním, rychlým útokem a útokem ze zálohy. Člověk to ani nepostřehl. To samé se děje více méně u psů.

Někomu se zdá normální co tu píšu a možná i zbytečné, vždyť to je jasný, to víme, ne. Ale tak aspoň jsem si popsal a popovidal.

Honiči se stále používají v lovecké praxi. Možná jich je u nás nejméně ze všech loveckých plemen, ale je třeba k tomu přičíst jistá specifika této skupiny a ne každý honič je vhodný do našich podmínek. Ale jejich práce je prostě nezastupitelná při lovech na černou.

Parforsní hon byla naprostá snobárna, kde o lov šlo až v poslední řadě. Bylo to setkání těch nejbohatších a nejvyšších vrstev. A jestli něco po právu mělo zmizet, je to právě tento způsob lovu.

hunter napsal(a):
Honiči se stále používají v lovecké praxi. Možná jich je u nás nejméně ze všech loveckých plemen, ale je třeba k tomu přičíst jistá specifika této skupiny a ne každý honič je vhodný do našich podmínek. Ale jejich práce je prostě nezastupitelná při lovech na černou.

Parforsní hon byla naprostá snobárna, kde o lov šlo až v poslední řadě. Bylo to setkání těch nejbohatších a nejvyšších vrstev. A jestli něco po právu mělo zmizet, je to právě tento způsob lovu.

No jasně souhlas. Jenže snobárna. Doba taková byla. Co je teď snobárna? Ty psy někdo choval, hlídal, staral se o ně. A snobové to platili. Naháněl se většinou jeden kus vysoké, jelen a ten se uštval. A buď píchl a nebo zase odvedl do obory. Snobárna pro plebs, společenská událost pro vrchnost. Nakonec to odnesla právě skupina Honičů a barvářů. Kdo a kde má např. foxhounda, jugoslávského honiče, bavorského barváře, slovenský kopov? Škoda. Jsou to naprosto skvělí psi s úžasnými vlastnostmi.
Např. Baset, ten v celé své kráse se stal už jen společenský.
Určitě člověk nepohybujicí se v okruhu lovců ví pramálo, nicnéně lidé se je naučili využívat i jinde a vracím se přesně k tomu, že ta plemena se prostě přizpůsobují. Bohužel, či snad bohudík povětšinou k obrazu člověka a jeho potřebám. Vyhledávači těl při katastrofách, nebo ztacených lidí a podobně. A nebo herci a gaučáci, takového měl třá Colombo.

Šlo mi o to, že vrchnost se věnovala lovu téměř pořád, parforsní hony vnímám jako snobskou úchylku v relativně krátkém časovém období. Psy šlechta chovala předtím i potom.

Tipuji, že se nepohybujete mezi myslivci. Zrovna barvářů je na můj vkus zbytečně moc i mezi myslivci, kopov je také vidět poměrně často. Foxhoundy jsem ve velkém viděl u lovců v usa, což mě opravdu překvapilo. A znám i basety používané při lovech, ale je jich málo. Pravda jug. honiče jsem možná kdysi zahlídl někde na výstavě a tipuji, že to bude i málo rozšířené plemeno.
Počty LUP by mohly být vyšší. Spíš bych řekl, že špatně se to v poslední době vyvíjí u ohařů.

Pane hunter co to je parforsní hon dnes a k čemu...oni tam nic neloví že jo...narazila jsem tady
http://www.cjhs.cz/.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pane hunter co to je parforsní hon dnes a k čemu...oni tam nic neloví že jo...narazila jsem tady
http://www.cjhs.cz/.

Počtěte si třeba tady
http://www.cjhs.cz/index.php?nid=10324&lid=cs&oid=2459789
dnes je to záležitost převážně jezdecká, společenská...v první řadě jde o koně, o psy spíš okrajově - možná se pletu

No ale pohled to je krááááásnej.

hunter napsal(a):
Šlo mi o to, že vrchnost se věnovala lovu téměř pořád, parforsní hony vnímám jako snobskou úchylku v relativně krátkém časovém období. Psy šlechta chovala předtím i potom.

Tipuji, že se nepohybujete mezi myslivci. Zrovna barvářů je na můj vkus zbytečně moc i mezi myslivci, kopov je také vidět poměrně často. Foxhoundy jsem ve velkém viděl u lovců v usa, což mě opravdu překvapilo. A znám i basety používané při lovech, ale je jich málo. Pravda jug. honiče jsem možná kdysi zahlídl někde na výstavě a tipuji, že to bude i málo rozšířené plemeno.
Počty LUP by mohly být vyšší. Spíš bych řekl, že špatně se to v poslední době vyvíjí u ohařů.

No tak vida. Jsem rád, že se pořád drží v nějaké míře plemena určená k jistým činnostem.
Ti barváři. Používají je teda myslivci k tomu, aby jim vyhledali zraněné zvíře?
Mezi myslivci jsem byl jistého času opodál. Nicméně zrovna u kterého jsem měl možnost pozorovat jeho práci, tak psa neměl. Ale co jsem viděl, tak spousta měla ohaře, maďary jsem tam viděl, určitě fousek tam byl a i setr. Jen to už je pár let nazpět. A co máte Vy, jestli se můžu poptat?

Ta akce cjhs mi spíš přijde jako rekonstrukce napoleonských bitev než živá tradice, ale třeba se mýlím, nikdy jsem jejich akci neviděl. Ale ten dojem z toho mám.

Ano, barváře používají přesně k tomuto účelu. Aktuálně mám jezevčíky a německého brakýře.

hunter napsal(a):
Ta akce cjhs mi spíš přijde jako rekonstrukce napoleonských bitev než živá tradice, ale třeba se mýlím, nikdy jsem jejich akci neviděl. Ale ten dojem z toho mám.

Ano, barváře používají přesně k tomuto účelu. Aktuálně mám jezevčíky a německého brakýře.

Jé. No perfektní. Teď jsem se podíval na toho "němce". Ten ale mete s tím ocasem.

Díky.

Mamutka napsal(a):
Je to všechno o výchově. Naše malamutka třeba na srny nereaguje vůbec, se zajícem je to horší, ale dá se odvolat. Nejhorší je to se slepicema, ale to je jednoznačně moje chyba.

To teda pekne kecas - nejhorsi je s kralikama - a to je zase moje chyba.