Aliens_II
napsal(a):
Zdravím. To se těžko radí. Má fenka má po třech měsících na mě krutý fix. Ale vím, že by to zvládla. Takže každý by Vám asi řekl, nebo spíše by byl i za Vás rád, že to zvládne.
Záleží na vás a rodině. Když se budete tvářit, jako že o nic nejde a rodina jí pak nebude utěšovat a dá jí tolik činnosti, aby neměla čas vymýšlet hlouposti, zvládne to. Držím palce v nemocnici.
Lexaurin
napsal(a):
Dekuji za podporu, ted me přijali do nemocnice, tak psychika pracuje.
Zvládne to, na rodinu je zvyklá? Asi smutná bude chvilku pak si zvykne ale pak ten návrat to se zblázní . my ted s manželem jedeme na jednu noc pryč a manžel se nebojí jak to zvládnou děti ale co chudák pes, ona prožívá i když jdu ven jen já a doma má další lidi a stejně kníká. Ale bude tady mít děti a tchýni tak snad.S sebou by jsme si jí vzít mohli jenže na večeři by jsme jí enchali v pokoji a to b asi pískala, to jí lépe bude 100% doma
Tak snad hladem neumře... Oni někdy tomu členové rodiny nepřidávají, jakoby "kňučí za paníčka" s pejskem - pejska, který leží u dveří nebo páníčka hledá, litují, místo aby ho trochu rozptýlili. Věřím, že pokud to jsou pro psa ne úplně cizí lidi, vše zvládne dobře. Moji psi, dokonce i stará zachráněná kočka, taky tesknili, když jsem je nechala hlídat u rodičů poprvé, napodruhé už to bylo lepší a dál normálka.
Ať Vám vše dobře dopadne.
Já občas zvyknu hlídat své odchovy. Obvykle jsou vyvaleni první den, ale je to taky změnou prostředí. Myslím, že je taky hodně zklidňuje naše smečka. Někdy je to až jakoby nespravedlivé a nevděčné vůči pánovi, že neteskní. A když si přijdou pro ně, tak se mi zdá, jakoby moc nezáleželo na délce odloučení. Vítají je stejně po dvou dnech jako po týdnu odloučení. Ale může to být individuální.
Tak ona určitě vycítila Vaši nervozitu, chtěla Vás utěšit, proto tam zůstala ležet. Nebojte se. Držte se.
Když jsme načaly to nemocniční téma - před pár lety jsem měla hodně nepěkný slepák, rozcházela jsem to par dnů samoléčbou (no možná i let) a pak bylo málem pozdě. V té době jsem měla dvě kočky a jak mě jindy, při nezávažných bolestech, opečovávaly a zahřívaly, v tu dobu jakoby se mnou nechtěly nic mít, byly zalezlé a nežraly. Měla jsem větší strach o ně, než o sebe. Pak mě odvezli rychlou z práce, manžel byl kdesi v zahraničí na služebce a já měla starost o kočky, které pár dnů už nežraly, co s nima bude. Bála jsem se třeba taky, že když se vrátím z nemocnice a budu jinak cítit, že třeba kvůli tomu taky nebudou žrát, což už by bylo 14 dní. Šla jsem domů na revers. Kočky to přežily, pach nevadil, byly OK hned.
tapina
napsal(a):
Tak ona určitě vycítila Vaši nervozitu, chtěla Vás utěšit, proto tam zůstala ležet. Nebojte se. Držte se.
Když jsme načaly to nemocniční téma - před pár lety jsem měla hodně nepěkný slepák, rozcházela jsem to par dnů samoléčbou (no možná i let) a pak bylo málem pozdě. V té době jsem měla dvě kočky a jak mě jindy, při nezávažných bolestech, opečovávaly a zahřívaly, v tu dobu jakoby se mnou nechtěly nic mít, byly zalezlé a nežraly. Měla jsem větší strach o ně, než o sebe. Pak mě odvezli rychlou z práce, manžel byl kdesi v zahraničí na služebce a já měla starost o kočky, které pár dnů už nežraly, co s nima bude. Bála jsem se třeba taky, že když se vrátím z nemocnice a budu jinak cítit, že třeba kvůli tomu taky nebudou žrát, což už by bylo 14 dní. Šla jsem domů na revers. Kočky to přežily, pach nevadil, byly OK hned.
Diky za uklidneni, no to jste mela štěstí, ze to dopadlo dobře.Jo jo, zvitata vy víc, než my, lide.
tapina
napsal(a):
Zdar, tak tu po diskusi koukám, že Vy jste to přežila. Co psíci? Jaké bylo přivítání?
Je diky, to je od vas hezke . No to vite, ta nejfixovanejsi od druheho dne me absence zacala zrat, ale nemela pry celou dobu zajem o hru, ostatni v pohode .Po navratu vitaci smrst, vyskok do naruce a umyta od hlavy k pate.Okamzite zapadla do starych koleji, ozila a zacala si hrat.Jen teda pekne ztratila kondicku, normalne je akcni cely pulden, ted po chvilce hrani odpadla.Ale neva, ja jsem ji ztratila take .Ted jsem s nimi jeste porad na neschopence, tak se porad tulime
Lexaurin
napsal(a):
Je diky, to je od vas hezke . No to vite, ta nejfixovanejsi od druheho dne me absence zacala zrat, ale nemela pry celou dobu zajem o hru, ostatni v pohode .Po navratu vitaci smrst, vyskok do naruce a umyta od hlavy k pate.Okamzite zapadla do starych koleji, ozila a zacala si hrat.Jen teda pekne ztratila kondicku, normalne je akcni cely pulden, ted po chvilce hrani odpadla.Ale neva, ja jsem ji ztratila take .Ted jsem s nimi jeste porad na neschopence, tak se porad tulime
Jo, živé a chlupaté, to je nejlepší obklad Brzké uzdravení!
Ozivuji stare téma, neb rok se s rokem sesel a opět zdravotní problem-meniskus. Chtěla bych se podělit se zkusenosti se svými empatickými holkami. Když se i to stalo a ja lehla, holky se okazite pritulily kazda z jedné strany a kanisterapeutovaly .Tibetanda me navíc hlida a nechce ke mne nikoho pustit. Venčit se nechce s nikým, nicméně ji doskacu doprovodit ke dveřím a pak jde, když se vrací domu už ji slyším jak na schodech píská. Prileti do ložnice a muze e samou láskou sežrat. Když skáču třeba na WC, hlida me a manevruje zpět do postele.
. Mam na 6 tydnu ortézu, berle, hrůza. Dela mi starost, úze je nebudu moct venčit ja, ale az kluci, když přijdou ze školy. Zatím to vypadá, ze novou situaci pochopili, ze ja nemuzu- mate někdo podobnou zkušenost?
Paprunak

XXX.XXX.36.207
Já jen přidám, že já se v létě musela rozloučit se svým psem na měsíc (jednorázová pracovní stáž v Asii, bohužel nelze odmítnout, pokud chci kariérne postoupit). Měsíc byl na hlídání u kamarádky, co má jeho psího bratra. Já to obrecela skoro každý den, pes se po 2 dnech otrkal a byl tam jako doma, spoustu srandy se psím kámošem a když jsem se pro něj pak vracela a přišli jsme domů, choval se jak kdybychom přišli z 15min procházky za barákem :D všechno jako při starém a pořád mě (naštěstí) miluje, a já jeho <3 :).
Mne jde spis o to, ze když jsme v praci a kluci ve škole, normálně je prvni vyvenci az kluci po škole, ale když jsem doma, chodím s nimi samozrejme drive, nez když je venci kluci, protože ruzne blbneme, proste jsou aktivnejsi nez když jsou doma sami. A ted budu doma a nebudu s nimi.moci jít ven, půjdou zase az synove. Leželi se mnou celou dobu, ale jednou synovi jsem omlouvala poslední hodiny, aby je prisel vyvenčit, to nemůžu dělat 6tydnu . Říkám si jestli to vydrzi stejne, jako bychom byli všichni pryč, když budeme porad lezet