Pes do bytu k dětem

Souhlasím, jsem taky za pudla, super, chytří psi, navíc máte na výběr hned 4 velikosti od nejmenšího toye až po královského a hned v několika barvách, k dětem jsou taky skvělí

Záleží co se Vám líbí. ale k dětem je super kavalír, neni to extra prcek a zase ne obr. velký klidas, jediná nevýhoda že pouští chlupy ale to všichni kromě psů bez podsady. vycházky miluje ale vydrží i doma což je taky plus.Nepíšete jaké máte zkušenosti a zrovna kavalír je i pro začátečníky. nebýt náš nejstarší syn alergik tak jsem šla do něj zase ale musela jsem vybírat z nelínajících

Sam 90210 napsal(a):
Souhlasím, jsem taky za pudla, super, chytří psi, navíc máte na výběr hned 4 velikosti od nejmenšího toye až po královského a hned v několika barvách, k dětem jsou taky skvělí

Ano toy. Už jsem asi stár. Ale nikdy jsem toy pudla na živo neviděl.

Be napsal(a):
Dobrý den,
chtěla bych poradit při výběru plemene psa. Na jaře se nám narodí miminko a já už začínám přemýšlet, jakého psa k němu pořídím. Nevím, jestli to bude tento rok, nebo příští, uvidím podle toho, jak moc mě mimčo zaměstná a vyčerpá. Ale chtěla bych, aby byl přátelský k dětem a aby to nebyl takový ten gaučák nebo pes do kabelky, spíš středně velký, co má rád procházky, ale neutíká za zvěří - rádi chodíme i do lesa :). Bydlíme v bytě, ale všude kolem je spoustu parků, nedaleko park určený přímo jako výběh pro psy. PS: Prosím pouze o konkrétní rady, ne rady typu Větší pes do bytu nebo k dítěti nepatří.. Děkuji.

Proč se ptáte na konkrétní rasu? Stejně Vám každý doporučí jen to co má sám doma... Existuje přes 400 plemen, naprostá většina z nich může být do bytu a k dětem snad každé - stejně jako s utíkáním v lese jde jen o výchovu. Záleží na Vašich preferencích, jak moc aktivního psa hledáte, kolik času denně jste ochotni schopni mu zajistit, pak také samozřejmě aby se Vám pes líbil velikostí a vzhledově...
Koukněte do nějakého velkého atlasu, kde jsou psi popsáni s povahami a samozřejmě také s fotkami. Pak můžete např. navštívit výstavu psů, kde uvidíte spousty plemen a můžete se s některými blíže seznámit, chovatelé rádi předávají informace o jejich psech, je snadné se tam dát do řeči...

- aby byl přátelský k dětem a aby to nebyl takový ten gaučák nebo pes do kabelky, spíš středně velký, co má rád procházky, ale neutíká za zvěří -
Tušíte, že to záleží na Vás ?´

http://www.artemisterra.com/vychova_stenete.htm.


Nešla bych do toho.
Jste v bytě.
V RD je to jednodušší.

rapotacka11 napsal(a):
- aby byl přátelský k dětem a aby to nebyl takový ten gaučák nebo pes do kabelky, spíš středně velký, co má rád procházky, ale neutíká za zvěří -
Tušíte, že to záleží na Vás ?´

http://www.artemisterra.com/vychova_stenete.htm.


Nešla bych do toho.
Jste v bytě.
V RD je to jednodušší.

Právě proto jsem psala, že o takové rady nestojím. Napadlo mě, že musím psa nejdřív vychovat.

Pokud čekáte miminko, tak po jeho narození se vaše pozornost upne k němu.Myslím, že přestanete, alespoň na jistý čas, toužit po pejskovi.

Já bych do toho zatím nešla, možná až později a třeba do toho pudlíka, kavalíra nebo třeba fr.buldočka. Štěně je jako mimino (a mít dvě to už musí být záhul), a nedokážu si představit, jak byste lítala každou hodinku ven se psem a nechavala mimčo doma, nebo ho brala sebou. Určitě budete mít teď hodně starostí (a hlavně radostí) s mimčem, tak si to užijte.

Mě se takový přístup zase líbí, než jako většina maminek se pejska zbavují z důvodu těhotenství a nedostatku času, jen bych asi počkala než bude dítě větší, tak 3-4 roky a hezky spolu můžou vyrůstat.

Já bych k dětem volila kavalíra nebo šeltii, mám zkušenosti s obojím a k dětem byli vždy úžasní, taky záleží, kolik času na pejska budete mít, jak moc semu budete chtít věnovat s nějakým výcvikem nebo sportem, i podle toho volit. Známí mají ke dvoum malým dětem (1 a 4 roky) peruánského naháče (osrstěného) a kříženku z dočasky a jsou na děti taky úžasní.

Nebo třeba australského ovčáka, z výstavní linie to je krásný medvídek :) taky máme a děti milují, hlídají kočárek (to mi hládaly i ty šeltičky).

aj napsal(a):
Pokud čekáte miminko, tak po jeho narození se vaše pozornost upne k němu.Myslím, že přestanete, alespoň na jistý čas, toužit po pejskovi.

Přesně tak, protože to, co potřebuje v tu dobu dítě, potřebuje i ten pes. V bytě nemůžete nechat dítě samotné, když pes potřebuje ven a to štěně nevydrží...v rd je to jednodušší. Počkejte až budou dítěti aspoň 3 roky a bude trcohu samostatné.

aj napsal(a):
Pokud čekáte miminko, tak po jeho narození se vaše pozornost upne k němu.Myslím, že přestanete, alespoň na jistý čas, toužit po pejskovi.

Ale houby, vždyť pes ke kočárku patří, nejlépe ohař, amstaff nebo pitbull.. Má je přece každá druhá maminka. Když se jim dá haltina, tak ani moc netahají a jdou způsobně vedle kočárku, a to je pak pohodička, krásná procházka Ne ale vážně, už vidím jak matka od malého dítěte lítá každou hodinu se štěnětem ven, a v mezičasech mezi krmením, přebalováním a utěšováním dítěte leze po zemi, vytírá louže a hraje si se štěnětem plným energie a jak, za nějaké 2 nebo 3 roky, chodí místo na dětské hřiště se psem do zmíněného psího parku..

K dětem jsem měla velššpringry, ale ti jsou horší s těma procházkama. Také jsem měla k dětem NF, tam splňují i ty procházky, jen ta velikost...
Kolega má miminko a strakáče, moc si to chválí.

Uvažovala bych o pejskovi, až bude dítě ve školce. Nebudete vědět, kam skočit dřív.

Velmi jsem litovala kamarádku, majitelku aktvního psa velkého plemene. Její děcko se špatně kojilo, nechtělo příkrmy, starost o domácnost a do toho denně se věnovat i pejskovi, velmi velmi náročné. Obdivuhodné. Zvládnout se to dá, ale vzít si na hrb tuhle kombinaci dobrovolně? To už máte jednodušší péči o dvojčata.

Když jsem se já narodila, byl v rodině roční pudl. Úžasnej pes, kterej mě hlídal a tak. Ale je fakt, že psovi se dost věnoval mimo rodiče i můj bratr. Takže to asi bylo nějak v poho. Tohle je na vás, jak se rozhodnete. Určitě psa nepořizujte hned, ale počkejte, jak to budete zvládat, jaká bude situace atd.
Za mě byl pudl fajn. Nyní vlastním vipeta. Doma je to pohodář a gaučák, venku je akční, rád chodí na procházky, ale potřebuje občas vyběhat. Naštěstí si vystačí s pár sprintama. K dětem je skvělej.

HabiAnn napsal(a):
Když jsem se já narodila, byl v rodině roční pudl. Úžasnej pes, kterej mě hlídal a tak. Ale je fakt, že psovi se dost věnoval mimo rodiče i můj bratr. Takže to asi bylo nějak v poho. Tohle je na vás, jak se rozhodnete. Určitě psa nepořizujte hned, ale počkejte, jak to budete zvládat, jaká bude situace atd.
Za mě byl pudl fajn. Nyní vlastním vipeta. Doma je to pohodář a gaučák, venku je akční, rád chodí na procházky, ale potřebuje občas vyběhat. Naštěstí si vystačí s pár sprintama. K dětem je skvělej.

Dobrý den, těší mě, že máte podobné zkušenosti jako já.
Také jsem doporučil pudla. A paní, si myslím, je a bude rozumná a sama píše, že bude reagovat a rozhodovat se, až jak jí to půjde s dítkem. A pokud na to nebude sama, tak později, proč ne i pes domů. Já ji osobně fandím.

A zdravím také Vašeho whippeta, jsem rád, že tady nejsem sám, kdo má rád psy "sprintery" a spáče.

Be napsal(a):
Právě proto jsem psala, že o takové rady nestojím. Napadlo mě, že musím psa nejdřív vychovat.

Já vím.
Znám to.
Taky jsem o ně nestála.
Jděte do toho, máte bezva nápady .
Na podzim se ozvěte.
Poučte mne - možná nás, jak Vám to šlape .
A hlavně mějte náhradní řešení...
Nechci číst : dítě má alergii - daruji, hned.

Když se nám narodily děti a já byla na mateřské, naši psi prožívali asi nejkrásnější období. Měli mě pořád doma, několikrát denně jsme podnikali dlouhé vycházky s kočárkem...

Naopak nejhorší doba nastala, když kluci šli do školky a já zpátky do práce. Byla jsem neustále v jednom kole, pořád ulítaná, utahaná, na psy mi nezbývalo moc času ani energie.

Nemyslím si, že je novorozenec neslučitelný se psem. Jiná věc je, že moji psi byli v době narození dětí již dospělí, naučení čistotě - stačilo s nimi jít ven jednou za několik hodin a uměli v klidu počkat, než obléknu dítě i sebe. Běhat co hodinu se štěnětem, které má pořád na krajíčku, by bylo trochu jiné kafe.

Andrýsek3 napsal(a):
Já bych do toho zatím nešla, možná až později a třeba do toho pudlíka, kavalíra nebo třeba fr.buldočka. Štěně je jako mimino (a mít dvě to už musí být záhul), a nedokážu si představit, jak byste lítala každou hodinku ven se psem a nechavala mimčo doma, nebo ho brala sebou. Určitě budete mít teď hodně starostí (a hlavně radostí) s mimčem, tak si to užijte.

Jojo, mám to v plánu, možná že dítě na mě bude takový záhul, že psa už chtít nebudu nikdy Každopádně díky!

Také přidám svou zkušenost a názor.
Nikdy jsem na psy neměla tolik času jako na mateřské. Když měl starší 5 let, narodila se nám dvojčata plus jsem měla dva psy (RR a chrta z útulku), vše v bytě, ovšem v RD. RR nám zemřel a když byly mladším klukům 3 roky pořídila jsem si štěně rusa.
Myslím si, že miminko ani mateřská není překážkou pokud máte psa dospělého nebo alespoň bydlíte v rodinném domě.
Štěně jsem si pořídila v létě a měli jsme neustále otevřené dveře na zahradu a v podstatě od druhého dne se podle potřeby vybíhalo samo venčit.
Jinak právě na mateřské jsem se psy trávila nejvíce času a naplno jsem se jim věnovala.

Předpokládám, že si vše pečlivě promýšlíte a víte do čeho se chystáte jít.
Jinak osobně bych tedy také doporučila pudla nebo kavalírka.

sufle napsal(a):
Také přidám svou zkušenost a názor.
Nikdy jsem na psy neměla tolik času jako na mateřské. Když měl starší 5 let, narodila se nám dvojčata plus jsem měla dva psy (RR a chrta z útulku), vše v bytě, ovšem v RD. RR nám zemřel a když byly mladším klukům 3 roky pořídila jsem si štěně rusa.
Myslím si, že miminko ani mateřská není překážkou pokud máte psa dospělého nebo alespoň bydlíte v rodinném domě.
Štěně jsem si pořídila v létě a měli jsme neustále otevřené dveře na zahradu a v podstatě od druhého dne se podle potřeby vybíhalo samo venčit.
Jinak právě na mateřské jsem se psy trávila nejvíce času a naplno jsem se jim věnovala.

Předpokládám, že si vše pečlivě promýšlíte a víte do čeho se chystáte jít.
Jinak osobně bych tedy také doporučila pudla nebo kavalírka.

Děkuji za radu. Přemýšlím o tom spíš jako o výhledu do budoucna, psi mi neskutečně chybí, ale vím že s dítětem bude vše jiné, tak se rozhodneme až uvidíme, jak to půjde.

rapotacka11 napsal(a):
Já vím.
Znám to.
Taky jsem o ně nestála.
Jděte do toho, máte bezva nápady .
Na podzim se ozvěte.
Poučte mne - možná nás, jak Vám to šlape .
A hlavně mějte náhradní řešení...
Nechci číst : dítě má alergii - daruji, hned.

Vy si zase jedete typickou svou zesměšňovací rýpavou. Zadavatelka jasně hned v prvním příspěvku píše, že se až po narození dítěte rozhodne, jestli si psa pořídí teď nebo později, podle toho, kolik jí bude zbývat času.

Jinak mně napadla i třeba krátkosrstá kolie, nebo typicky labrador.

imattree napsal(a):
Vy si zase jedete typickou svou zesměšňovací rýpavou. Zadavatelka jasně hned v prvním příspěvku píše, že se až po narození dítěte rozhodne, jestli si psa pořídí teď nebo později, podle toho, kolik jí bude zbývat času.

Jinak mně napadla i třeba krátkosrstá kolie, nebo typicky labrador.

Přesně tak, nevím proč pořád to rýpání.

Každý jsme jiný, někdo zvládne dítě i štěně úplně v pohodě, někdo ne. Myslím, že paní na to jde velmi rozumně, že se rozhodne až po narození dítěte.

Znám lidi, kteří si pořídili štěně skoro stejně jako když se jim narodilo dítě, a zvládali to naprosto bez problému, a se psem fakt makali.¨.

No jo, jsem už taková .
(asi přestanu číst zprávy, to mě dycky... a pak)

Ale teď jsem tu měla na hlídání (4 dny) roční (plus) vnouče.
Nevěděla jsem, kam dřív hledět, kam dřív skočit.
Pejska mám vychovanýho, nebyl na něj čas.

"Jinak mně napadla i třeba krátkosrstá kolie, nebo typicky labrador."
jo, typicky klidná lehce ovladatelná plemena, k cupitání u kočáru jak dělaná

Balisek: A nebyl to pro vás větší záhul, než jste čekala? Udělala byste to znovu?

On nikdo neříká, že se to zvládnout nedá. Jen to bude chtít obrovské úsilí a odhodlání. A myslím si, že péče o dítě bude tak trochu na úkor psa a čas věnovaný psovi na úkor miminka.

Be napsal(a):
Dobrý den,
chtěla bych poradit při výběru plemene psa. Na jaře se nám narodí miminko a já už začínám přemýšlet, jakého psa k němu pořídím. Nevím, jestli to bude tento rok, nebo příští, uvidím podle toho, jak moc mě mimčo zaměstná a vyčerpá. Ale chtěla bych, aby byl přátelský k dětem a aby to nebyl takový ten gaučák nebo pes do kabelky, spíš středně velký, co má rád procházky, ale neutíká za zvěří - rádi chodíme i do lesa :). Bydlíme v bytě, ale všude kolem je spoustu parků, nedaleko park určený přímo jako výběh pro psy. PS: Prosím pouze o konkrétní rady, ne rady typu Větší pes do bytu nebo k dítěti nepatří.. Děkuji.

Určitě nelínající plemeno.
K dítěti myslím, že je ideální pudlík (ale musí se pečovat o srst, aspoň jednou za čas rozčesat a ostříhat).
Pořídila a vychovala bych si ho ještě v těhotenství (to už asi nestihnete) a nebo ještě na mateřské, ale s odrostlým dítětem. Nejlepší je pořídit psa k dítěti, kterému je 10-13 let, aby se zapojilo do výchovy, úklidu a péče. Ale tak dlouho asi čekat nechcete

stafbul, pitt, amstaff, bulik, k dětem nenahraditelny.

Be napsal(a):
Děkuji za radu. Přemýšlím o tom spíš jako o výhledu do budoucna, psi mi neskutečně chybí, ale vím že s dítětem bude vše jiné, tak se rozhodneme až uvidíme, jak to půjde.

Já si na začátku těhotenství pořídila mopsličku.A bylo to fajn
Po prvním miminu, první mateřské přišlo druhé a tím pádem jsem vlastně pořád byla doma.Mopslička byla super vydržela být na dvoře, když jsem dělala práci kolem dobytka.Nebo na pelíšku, když jsem se zabývala dětmi.V těhotenství se mnou chodila na delší vycházky, pak při kočáru.Stíhala v pohodě.Nebo si ke mně lehla na gauč.Prostě chtěla být se mnou a nic víc neřešila.
Jedině vedro jí dělalo trošku problém.
Na děti úžasná, nikdy neměla tendence utíkat, ani na vycházkách, ani z otevřeného dvora.Nikdy nebyla agresivní.Skladná v autě i doma.Za mě naprosto úžasný pejsek, nenáročný společník.

Za mne: mimino a štěně je docela vražedná kombinace. Já bych určitě volila pořídit štěně PŘED miminem, aby už to byl vychovaný pes, když se mimčo narodí. Pak není potřeba se štěnětem lítat každou chvilku ven, většinou zrovna tehdy, když dítě chce kojit, přebalit... to potom ta výchova k čistotnosti štěněte jde hodně ztuha. Také pořizovat si štěně v době, kdy je dítě malé, začíná se pohybovat po bytě, není ten nejlepší nápad, protože takové dítě nelze nechat ani minutu bez dohledu, takže "jen si odskočit" se štěnětem před barák dost dobře nejde. A pořizovat štěně v době, kdy dítě jde do školky a vy do práce... no, to asi taky nebude zrovna ideální.
V zásadě bych se ale nebála toho mít dítě a (už vychovaného) psa, já měla v bytě mimino,3 vychované psy a několik koček, bydleli jsme v 7. patře, často nejezdil výtah, takže to byly zážitky - jedna cesta do schodů/ze schodů s miminem, druhá se psy, z nichž dva malí byli v náručí... jenže jsem byla mladá a vydržela hodně a hlavně jsem to vydržet chtěla. Dnes jsem ráda, že bydlím v baráku a plno věcí je tím mnohem jednodušších.
Když budete mít vychovaného psa (před dítětem), tak procházky s kočárkem spojíte s venčením, alespoň dítě bude převážně v přírodě (jako to naše). Než půjdete po mateřské do práce, pes už nebude energické štěně, ale usedlejší pejsek, který se snadněji přizpůsobí, když zrovna na něj nebude tolik času.
Plemeno? Klidně kavalír, mops, buldoček, pudl.
Jenže mít štěně před dítětem už nestihnete, tak bych doporučila počkat až dítě/děti budou větší a budou moct se psem pomoct - hlavně sami ho vyvenčit, když přijdou ze školy.

alex alex napsal(a):
stafbul, pitt, amstaff, bulik, k dětem nenahraditelny.

To sice souhlasím, ale na druhou stranu docela náročná plemena co se jejich zaměstnání týče. Zrovna tahle plemena bych nedoporučila k úplně malému děcku, se kterým je spousta práce, to bych pořídila něco klidnějšího - třeba toho zmiňovaného kavalíra.

koňadra napsal(a):
Za mne: mimino a štěně je docela vražedná kombinace. Já bych určitě volila pořídit štěně PŘED miminem, aby už to byl vychovaný pes, když se mimčo narodí. Pak není potřeba se štěnětem lítat každou chvilku ven, většinou zrovna tehdy, když dítě chce kojit, přebalit... to potom ta výchova k čistotnosti štěněte jde hodně ztuha. Také pořizovat si štěně v době, kdy je dítě malé, začíná se pohybovat po bytě, není ten nejlepší nápad, protože takové dítě nelze nechat ani minutu bez dohledu, takže "jen si odskočit" se štěnětem před barák dost dobře nejde. A pořizovat štěně v době, kdy dítě jde do školky a vy do práce... no, to asi taky nebude zrovna ideální.
V zásadě bych se ale nebála toho mít dítě a (už vychovaného) psa, já měla v bytě mimino,3 vychované psy a několik koček, bydleli jsme v 7. patře, často nejezdil výtah, takže to byly zážitky - jedna cesta do schodů/ze schodů s miminem, druhá se psy, z nichž dva malí byli v náručí... jenže jsem byla mladá a vydržela hodně a hlavně jsem to vydržet chtěla. Dnes jsem ráda, že bydlím v baráku a plno věcí je tím mnohem jednodušších.
Když budete mít vychovaného psa (před dítětem), tak procházky s kočárkem spojíte s venčením, alespoň dítě bude převážně v přírodě (jako to naše). Než půjdete po mateřské do práce, pes už nebude energické štěně, ale usedlejší pejsek, který se snadněji přizpůsobí, když zrovna na něj nebude tolik času.
Plemeno? Klidně kavalír, mops, buldoček, pudl.
Jenže mít štěně před dítětem už nestihnete, tak bych doporučila počkat až dítě/děti budou větší a budou moct se psem pomoct - hlavně sami ho vyvenčit, když přijdou ze školy.

Podobně jak píšete jsme to měli v širší rodině. Mladá paní si pořídila štěně se začátkem těhotenství. Všecno bylo fajn do doby, než měl na procházkách běhat pes i dítě ( spíš vrávorat, než běhat ). Dopadlo to tak, že dítě jezdilo v kočárku, když už dávno mělo běhat a sousedky byly přesvědčené, že je postižené. Pes byl velmi akční plemeno.
Druhý problém byl ten, že dítě pomalu neznalo jiné děti. Procházky v lese, kde mohl pes lítat. Když se šlo na hřiště, pes uvázaný u lavičky vyšiloval.
Ale v podstatě to šlo, pes už je v pánu, dítě dospělé ( a velmi akční ).

K dítěti se prakticky hodí jakýkoliv pes, třeba i krokodýl, když člověk ví, umí - chce jej vychovat, dobře vést. Psa, co baví jen procházky bez nějaké větší náplně bych vybrala ze společenských plemen, pak už je to o rozmyšlení, co nabízím a co očekávám (např. i co se týče péče, srsti, vzhledu atd...)
Ale zdejší připomínky, že štěně a úplně malé miminko je fest náročné nejsou od věci. Může se také stát, že se narodí uřvánek, který bude řvát imrvére xhodin denně, moc toho nenaspí (dejme tomu po deseti minutách za 24h dá tak max 5-6h a zbytek bude prostě plakat), natož v kočáru-žádné klidné procházky, ale z útrob kočáru neutuchající řev, matka strhlá spící tak 2h denně, aby vůbec stihla základní péči o sebe, domáctnost...vybadající jak z koncentráku. Zasadit do takového režimu ještě co půl hodiny hodinu lítat se štěnětem z bytu na čůrání, hraní si s ním, výchovu atd...no nevím, fest náročné.

Osobně jsem měla psa před dětmi, s dětmi a budu mít psy i po dětech , ale u prvního dítka (ten mnou popisovaný případ v druhém odstavci), jsem měla psa již dospělého, vychovaného, desetiletého, který nepotřeboval neustále chodit ven a v tu dobu byl i rád za trošku svého klidu. I když bylo krásné vidět vyrůstat dítko s tímto psem jako parťákem.

joanne.s napsal(a):
Balisek: A nebyl to pro vás větší záhul, než jste čekala? Udělala byste to znovu?

On nikdo neříká, že se to zvládnout nedá. Jen to bude chtít obrovské úsilí a odhodlání. A myslím si, že péče o dítě bude tak trochu na úkor psa a čas věnovaný psovi na úkor miminka.

Ne, nebyl to záhul. Proč? Dítě ven potřebovalo, psi také a já mám procházky ráda, takže jsem spojila příjemné s užitečným. Kolem novorozence z mého pohledu moc práce není a kolem dospělého, dobře vychovaného psa také ne.

Ale jak jsem psala výše - moji psi už byli DOSPĚLÍ a venčili se jen párkrát za den. Do štěněte bych asi nešla.

alex alex napsal(a):
stafbul, pitt, amstaff, bulik, k dětem nenahraditelny.

Jo, k dětem jsou fajn, ale to je i mnoho jiných plemen. Tato jsou navíc konfliktní vůči ostatním psům. Vím, že se dá hodně zlepšit výchovou, ale upřímně: většinou na to při kočárku není tak moc času ani energie, a tak je dost náročné držet jednou rukou kočárek a druhou vzpouzejícího se psa o váhové kategorii 15 - 30 kg.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Jinak mně napadla i třeba krátkosrstá kolie, nebo typicky labrador."
jo, typicky klidná lehce ovladatelná plemena, k cupitání u kočáru jak dělaná

"Může se také stát, že se narodí uřvánek, který bude řvát imrvére xhodin denně, moc toho nenaspí (dejme tomu po deseti minutách za 24h dá tak max 5-6h a zbytek bude prostě plakat), natož v kočáru-žádné klidné procházky, ale z útrob kočáru neutuchající řev, matka strhlá spící tak 2h denně, aby vůbec stihla základní péči o sebe, domáctnost...vybadající jak z koncentráku"
jak přes kopírák, a po půl roce ještě hůř...
Přesně proto (ale nejen proto) bych v životě nešla do štěněte před miminem ani k miminu.

Ja teda nevim, vzdy, kdy jsem mela doma nove stene a ucila je cistotnosti, pritom decka uz skolaky, jsem NEUSTALE monitorovala stene, abych ho mohla popadnout a valit ven, takze deti mely tehdy pocit, ze kdyz na me mluvi, ja je nevnimam No vnimala jsem vse ale byla to tak trochu schýza , nedokazu si predstavit byt doma s cerstvym miminkem a stenatkem v byte, priznavam, ze by me asi kleplo Vse chce svuj cas.

Naprosto souhlasím

koňadra napsal(a):
Za mne: mimino a štěně je docela vražedná kombinace. Já bych určitě volila pořídit štěně PŘED miminem, aby už to byl vychovaný pes, když se mimčo narodí. Pak není potřeba se štěnětem lítat každou chvilku ven, většinou zrovna tehdy, když dítě chce kojit, přebalit... to potom ta výchova k čistotnosti štěněte jde hodně ztuha. Také pořizovat si štěně v době, kdy je dítě malé, začíná se pohybovat po bytě, není ten nejlepší nápad, protože takové dítě nelze nechat ani minutu bez dohledu, takže "jen si odskočit" se štěnětem před barák dost dobře nejde. A pořizovat štěně v době, kdy dítě jde do školky a vy do práce... no, to asi taky nebude zrovna ideální.
V zásadě bych se ale nebála toho mít dítě a (už vychovaného) psa, já měla v bytě mimino,3 vychované psy a několik koček, bydleli jsme v 7. patře, často nejezdil výtah, takže to byly zážitky - jedna cesta do schodů/ze schodů s miminem, druhá se psy, z nichž dva malí byli v náručí... jenže jsem byla mladá a vydržela hodně a hlavně jsem to vydržet chtěla. Dnes jsem ráda, že bydlím v baráku a plno věcí je tím mnohem jednodušších.
Když budete mít vychovaného psa (před dítětem), tak procházky s kočárkem spojíte s venčením, alespoň dítě bude převážně v přírodě (jako to naše). Než půjdete po mateřské do práce, pes už nebude energické štěně, ale usedlejší pejsek, který se snadněji přizpůsobí, když zrovna na něj nebude tolik času.
Plemeno? Klidně kavalír, mops, buldoček, pudl.
Jenže mít štěně před dítětem už nestihnete, tak bych doporučila počkat až dítě/děti budou větší a budou moct se psem pomoct - hlavně sami ho vyvenčit, když přijdou ze školy.

Také jsem to tak měla . V bytě dva starší Dobrmany + další psy na zahradě. Jenže také jsme měli barák se zahradou, takže když bylo "nejhůř", dalo se vyběhnout před barák. V létě jsme byli všichni na zahradě, nebo jsme chodili dle potřeb psů na několik procházek na pole a do lesů. Když jsme šli do města nebo na dětské hřiště zůstávali psi většinou na zahradě.
Jak děti rostly staří psy zemřeli a pořídili se další. Děti s námi jezdí prakticky od narození na výstavy a ví jak se ke psům chovat. Od cca.2,5 - 3 let sami předvádí psy na výstavách a voříškiadách. Hlavně kvůli tomu jsem "jim" pořídila malé plemeno a to špice. Když byl nejmladšímu dítěti rok, odchovali jsme v bytě i štěňátka a jedno jsme si ještě nechali.
Co znám menší plemena a hlavně vím co zvládnou děti, já osobně bych do "jemné" šeltičí a kavalíří povahy k malým dětem nešla.
Je to na každém z nás jak dokáže vše zvládnout a na co si troufne

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Agility. Čubině 2 roky a dceři 7 let.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

balisek napsal(a):
Když se nám narodily děti a já byla na mateřské, naši psi prožívali asi nejkrásnější období. Měli mě pořád doma, několikrát denně jsme podnikali dlouhé vycházky s kočárkem...

Naopak nejhorší doba nastala, když kluci šli do školky a já zpátky do práce. Byla jsem neustále v jednom kole, pořád ulítaná, utahaná, na psy mi nezbývalo moc času ani energie.

Nemyslím si, že je novorozenec neslučitelný se psem. Jiná věc je, že moji psi byli v době narození dětí již dospělí, naučení čistotě - stačilo s nimi jít ven jednou za několik hodin a uměli v klidu počkat, než obléknu dítě i sebe. Běhat co hodinu se štěnětem, které má pořád na krajíčku, by bylo trochu jiné kafe.

Koukám jak někdo napsal bez mého vědomí mojí situaci když se narodily děti

awake napsal(a):
Také jsem to tak měla . V bytě dva starší Dobrmany + další psy na zahradě. Jenže také jsme měli barák se zahradou, takže když bylo "nejhůř", dalo se vyběhnout před barák. V létě jsme byli všichni na zahradě, nebo jsme chodili dle potřeb psů na několik procházek na pole a do lesů. Když jsme šli do města nebo na dětské hřiště zůstávali psi většinou na zahradě.
Jak děti rostly staří psy zemřeli a pořídili se další. Děti s námi jezdí prakticky od narození na výstavy a ví jak se ke psům chovat. Od cca.2,5 - 3 let sami předvádí psy na výstavách a voříškiadách. Hlavně kvůli tomu jsem "jim" pořídila malé plemeno a to špice. Když byl nejmladšímu dítěti rok, odchovali jsme v bytě i štěňátka a jedno jsme si ještě nechali.
Co znám menší plemena a hlavně vím co zvládnou děti, já osobně bych do "jemné" šeltičí a kavalíří povahy k malým dětem nešla.
Je to na každém z nás jak dokáže vše zvládnout a na co si troufne

Krásná smečka.
Naprosto souhlasím, každý si musí rozmyslet, co zvládne a co je schopen a ochoten obětovat. Těžko se dá radit, pro někoho tři děti, pár psů, manžel... nezbytná součást života a pro někoho by to byl jen nesmyslný maraton.

marcelaamax napsal(a):
To sice souhlasím, ale na druhou stranu docela náročná plemena co se jejich zaměstnání týče. Zrovna tahle plemena bych nedoporučila k úplně malému děcku, se kterým je spousta práce, to bych pořídila něco klidnějšího - třeba toho zmiňovaného kavalíra.

Ano souhlasim, je to naročny ostatně štěně každe rasy potřebuje vychovu a čas.Tak že asinej rada by byla : Žadny pes.

koňadra napsal(a):
Jo, k dětem jsou fajn, ale to je i mnoho jiných plemen. Tato jsou navíc konfliktní vůči ostatním psům. Vím, že se dá hodně zlepšit výchovou, ale upřímně: většinou na to při kočárku není tak moc času ani energie, a tak je dost náročné držet jednou rukou kočárek a druhou vzpouzejícího se psa o váhové kategorii 15 - 30 kg.

Vše zaleži na vychově, mame amstaffa a tři děti.Jesli že na to není čas tak žádného psa nepořizovat.

alex alex napsal(a):
Ano souhlasim, je to naročny ostatně štěně každe rasy potřebuje vychovu a čas.Tak že asinej rada by byla : Žadny pes.

Jo, jenže staford potřebuje mnohem víc pohybu a zaměstnání, než třeba nějaké společenské plemeno. To jsem psala jen k tomu, že ho tady někdo v této situaci doporučoval;-).

Víte že to vše záleží na vás ?
Ale doporučuji stafordšírského bul-teriéra nebo amerického stafordšírského teriéra

Psa jsme pořizovali, když jsme se přestěhovali do baráku, prostě jsem si neuměla představit, jak s miminem a čtyřletým dítětem popadnu co dvě hodiny štěně a mažu s nim tři patra bez výtahu ho vyvenčit...v baráku to byla pohodička...holce byl rok, když bylo potřeba popadla jsem do jedný ruky štěndo do druhý dceru a šup před dům...navíc jsem měla chrta, takže nějaký trable s výcvikem byly pasé, chrťák byl samostatná jednotka, nevyžadoval pozornost, bylo mu fajn, že je s náma a byl spokojenej...chodili jsme hodně na procházky i s tím kočárem pěkně po polňačce na louky, kde se pes vylítal dosytosti...ale nikdo se mu nemusel extra věnovat...
Pak taky nesporná výhoda chrta jsou jeho obdivuhodné manévrovací schopnosti i ve velké rychlosti, takže i když se ozval zvonek a chrťák se řítil k oknu juknout, co se děje, tak jednomu dítěti se vyhnul, druhé sedící přeskočil, nikdy ani omylem je neporazil...takže za mě byl chrt k dětem výborná volba...a navíc byl trpělivost sama, vydržel hodiny ležet u mého syna který stavěl kostky a pořád psovi u toho něco vykládal, nebral dětem hračky, věděl přesně který jsou jeho a jen s těmi si hrál...

Doporucila bych stafbullika na vychovu pripadne vycvik nenarocni dulezita je socializace k detem jsou plemena typu bull nejlepsi (i k ostanim psum pri dobre socializaci samozdrejmne v dospelosti muze nastat nasnasenlivost vuci stejnemu pohlavi nekdy i k opacnemu u toho jsou nekdy (momentalne hooodne !)priciny kastrace a nekdy i sterilizace to vetsinou u nesocializovanich jedincu.Stene urcite s PP po zdravotne testovanych rodicich dulezity je vyber chs-chovna stanice.

SBT napsal(a):
Doporucila bych stafbullika na vychovu pripadne vycvik nenarocni dulezita je socializace k detem jsou plemena typu bull nejlepsi (i k ostanim psum pri dobre socializaci samozdrejmne v dospelosti muze nastat nasnasenlivost vuci stejnemu pohlavi nekdy i k opacnemu u toho jsou nekdy (momentalne hooodne !)priciny kastrace a nekdy i sterilizace to vetsinou u nesocializovanich jedincu.Stene urcite s PP po zdravotne testovanych rodicich dulezity je vyber chs-chovna stanice.

"kastrace a někdy i sterilizace"

Jaký v tom jako je rozdíl?

Sterilizace
podvázání vaječníků u koček a chámovodu u kocourů;
při sterilizaci nedochází k odstranění hormonálních příčin projevů říje, dojde jen ke zneprůchodnění příslušních částí rozmnožovacího ústrojí;
nechrání před rakovinou a záněty rozmnožovacího ústrojí a mléčných žláz;
v některých případech může dojít ke znovuobnovení průchodnosti

zkopírováno: Modrý kocouř.