Štěně se zdeformovanými předními končetinami

Asi budem teraz za zlú, ale naozaj je nutné to šteňa zachraňovať? Útulky sú preplnené kopou zdravých psíkov, z ktorých väčšina sa odtiaľ v živote nedostane tak načo trápiť šteňa ktoré nikdy nebude normálne chodiť. Nebolo by rozumnejšie ho dať humánne uspať a zobrať si zdravého psa?

katkaa1 napsal(a):
Asi budem teraz za zlú, ale naozaj je nutné to šteňa zachraňovať? Útulky sú preplnené kopou zdravých psíkov, z ktorých väčšina sa odtiaľ v živote nedostane tak načo trápiť šteňa ktoré nikdy nebude normálne chodiť. Nebolo by rozumnejšie ho dať humánne uspať a zobrať si zdravého psa?

Mám stejný názor...

Při těhle diskuzích si vždycky vzpomenu na tenhle gif a vím, že to cenu má (I kdyby jen třeba na tři roky, každý má dostat šanci), jinak zkušenosti nemám, jen jsem to chtěl zmínit.

http://9gag.com/gag/azVBrxm.

Je tu někde na Fauně, šílený příběh o zachraňování = týrání...
(Berny ?).

Máme takto handicapovaného psíka už osmým rokem. Vzali jsme si ho ve 4 měsících z útulku jako beznadějný případ (pouze se plazil, na nohy se vůbec nedokázal postavit). Nyní žije téměř plnohodnotný život. Je to na delší povídání, když tak si můžeme napsat SZ.

imattree napsal(a):
Při těhle diskuzích si vždycky vzpomenu na tenhle gif a vím, že to cenu má (I kdyby jen třeba na tři roky, každý má dostat šanci), jinak zkušenosti nemám, jen jsem to chtěl zmínit.

http://9gag.com/gag/azVBrxm.

Co je na takové šanci tak dobré...pes je v podstatě mrzák a nikdy nebude mít plnohodnotnej psi život, možna pul roku či rok ale co pak až přední nohy se díky zátěži budou deformovat ale hlavně bolet..co bude pak kolik bolesti ten pes bude muset vytrpět.

Http://www.ifauna.cz/psi/forum/r/detail/646756/daruji-stene-bernskeho-salasnickeho-psa#a2914727.

ivulka2 napsal(a):
Co je na takové šanci tak dobré...pes je v podstatě mrzák a nikdy nebude mít plnohodnotnej psi život, možna pul roku či rok ale co pak až přední nohy se díky zátěži budou deformovat ale hlavně bolet..co bude pak kolik bolesti ten pes bude muset vytrpět.

No tak to je po té na majiteli rozpoznat, kde je únosná mez a kdy už to za to nestojí.

Já se takhle můžu ptát vás, co pak, až vaše malina zestárne a začnou ji bolet kyčle? Co potom, že nebude moct poskakovat a bude ji to bolet? Taky budete muset poznat, kdy to bude ještě stát za to, a když už bude lepší se důstojně rozloučit.

Ráda si přečtu názory všech :) nicméně jsem se snažila uvést hned v příspěvku, že se nejedná o úraz :) pejsek není v bolestech, pod prášky proti bolesti či jiné, fyzicky netrpí. neplazí se, snaží se chodit. Přední tlapky má, ale jak jsem již psala - zdeformovány. Nejedná se o připojenou mozkovou vadu, alespoň to doteď není zřejmé. Přední tlapky jsou tady, jsou nebolestivé, jsou v pořádku, ale bohužel ve tvaru, kdy není možné, aby po nich pejsek chodil. Zadní v pořádku.
Snažila jsem se napsat to výstižně již v úvodu, aby se předešlo této diskuzi... Dostal šanci na plnohodnotný život ve formě adopce, jako každý další pejsek v útulku, nicméně ten, kdo si jej vezme, musí počítat s poněkud komplikovanější a časově náročnější péči, a protože na internetu o předních končetinách není tolik informací, poprosila jsem zde, jestli má někdo osobní zkušenost. Děkuji ještě jednou za pomocné reakce a doufám, že dodatek přinese vyjasnění * M.
+dopoznámka pro Ivulka2 - pro co nejlepší život pejska lze zvážit pouze to, že bude mít přídavné zařízení pro přední část těla, a to vozíček pro venkovní požití a speciální "pohodlnější" zařízení pro domácí použití. :) nelze tyto končetiny nepřiměřeně zatěžovat chůzí po celý život psa, s tím se počítá :) ale vše pouze teoretické prozatím, proto se ptám na praktické zkušenosti.

Monique napsal(a):
Dobrý večer,

vážně doma zvažujeme adopci mladého pejska se zdeformovanými předními tlapkami. Nejedná se o úraz, jde o vrozenou vadu. Nelze je zafixovat pomocí dlahy, je téměř vyloučena budoucí pohyblivost.
Ráda bych se zeptala na osobní zkušenost s vozíčky pro pejsky pro přední končetiny? Na internetu je hodně informací ohledně vozíčku pro zadní partie, ale pro přední tlapky už tolik ne :) Pokud by se našel někdo s přímou zkušeností, budu velice vděčná za jakékoliv informace ohledně každodenního života a péče, popř. budoucích veterinárních výloh.
Moc děkuji za reakce *
Monika.

Zkuste případ zkonzultovat s paní Dunovou.
Je lektorkou Dornovy metody u zvířat a dokázala téměř zázraky s pejsky, kteří byli podle jiných odsouzeni k uspávací injekci /i s jedinci s vrozenou vadou končetin/.
Zároveň má kontakty a vazbu na majitele s nemocnými zvířátky a určitě Vám ona osobně nebo někdo z jejích žáků poblíž Vašeho domova rádi poradí.

http://dornovametoda-zvirata.cz/dornova-metoda/o-nas/andrea-dunova/.

imattree napsal(a):
No tak to je po té na majiteli rozpoznat, kde je únosná mez a kdy už to za to nestojí.

Já se takhle můžu ptát vás, co pak, až vaše malina zestárne a začnou ji bolet kyčle? Co potom, že nebude moct poskakovat a bude ji to bolet? Taky budete muset poznat, kdy to bude ještě stát za to, a když už bude lepší se důstojně rozloučit.

Bude mi stačit pečovat o psa (lazara) až zestárne.
Zažila jsem to už 2x.
Pečovat o maroda rok-roky, bych nechtěla a nezvládla to.
Je to neskutečně náročné.

Monique napsal(a):
Ráda si přečtu názory všech :) nicméně jsem se snažila uvést hned v příspěvku, že se nejedná o úraz :) pejsek není v bolestech, pod prášky proti bolesti či jiné, fyzicky netrpí. neplazí se, snaží se chodit. Přední tlapky má, ale jak jsem již psala - zdeformovány. Nejedná se o připojenou mozkovou vadu, alespoň to doteď není zřejmé. Přední tlapky jsou tady, jsou nebolestivé, jsou v pořádku, ale bohužel ve tvaru, kdy není možné, aby po nich pejsek chodil. Zadní v pořádku.
Snažila jsem se napsat to výstižně již v úvodu, aby se předešlo této diskuzi... Dostal šanci na plnohodnotný život ve formě adopce, jako každý další pejsek v útulku, nicméně ten, kdo si jej vezme, musí počítat s poněkud komplikovanější a časově náročnější péči, a protože na internetu o předních končetinách není tolik informací, poprosila jsem zde, jestli má někdo osobní zkušenost. Děkuji ještě jednou za pomocné reakce a doufám, že dodatek přinese vyjasnění * M.
+dopoznámka pro Ivulka2 - pro co nejlepší život pejska lze zvážit pouze to, že bude mít přídavné zařízení pro přední část těla, a to vozíček pro venkovní požití a speciální "pohodlnější" zařízení pro domácí použití. :) nelze tyto končetiny nepřiměřeně zatěžovat chůzí po celý život psa, s tím se počítá :) ale vše pouze teoretické prozatím, proto se ptám na praktické zkušenosti.

Chcete názor tak ho dávám v tomto jsem trochu realista a prostě bych štěně bezbolestně uspala to je nejlepší pro všechny zučastněné.Pejsek muže žít 1-2 roky ale taky 10 a budete mít dostatek peněz, trpělivosti a taky pevných nervu a a spoustu citu čumět na zvíře co se v podstatě bude i trápit a to hodně.Už jen pokud se zamyslíte nad praktickýma věcma jako je obyčejně štěněcí venčení...vždyt ten pejsek bude muset čurat pod sebe.. možna to sice vyváží pár okamžiku kdy pejsek zapomene na své trable a bude veselej ale těch opravdu moc nebude.
Pochopím tohle u staršího psa kterej měl uraz či jen prostě stářím má ruzné neduhy to k životu prostě patří ale ne udržovat při životě něco takového.

imattree napsal(a):
No tak to je po té na majiteli rozpoznat, kde je únosná mez a kdy už to za to nestojí.

Já se takhle můžu ptát vás, co pak, až vaše malina zestárne a začnou ji bolet kyčle? Co potom, že nebude moct poskakovat a bude ji to bolet? Taky budete muset poznat, kdy to bude ještě stát za to, a když už bude lepší se důstojně rozloučit.

Prošlo mi rukama tolik psu a i jiných zvířat a tolik jsem jich měla až do konce že bezpečně poznám kdy je čas a v žádném případě bych je nenechala takto trápit.Mam odchováno i hodně mládat a k tomu se váže zodpovědnost a něco takového bych nenechala žít.

Také mám ten názor, že postiženého psa bych nechala uspat, svůj čas, peníze i energii bych raději věnovala na něco smysluplného, tedy život zdravého psa. Dost na tom, že se potom člověk stará o starého psa, který už třeba má problémy s pohyblivostí, vyměšováním apod. Ale to je jiná situace.
Zadavatelka zřejmě má extrémně vyvinuté pečovatelské sklony a chce svůj život obětovat zvířeti, které - podle mne - mělo být utraceno sotva se narodilo. Myslete si o tom, co chcete, ale my, lidé, se pořád montujeme přírodě do řemesla, zachraňujeme tvory, kteří by v přírodě nepřežili stejně. Jenže jak to potom dopadá? Dostáváme se ke generacím zvířat (a nakonec i lidí), které trpí na nejrůznější nemoci, alergie, postižení... má tohle smysl?

Nevím, kolik zde přispívajících má OSOBNÍ NĚKOLIKALETOU ZKUŠENOST soužití s takto postiženým psem, já tedy ano a nad některými příspěvky se mohu pouze pousmát...
I přes jistá omezení pohybu vede náš pes plnohodnotný život, hraje si se štěňaty, která zrovna máme, netrpí žádnými bolestmi, je při chuti a i přes svůj handicap je pohyblivější a vytrvalejší než např.2 pekinézové, které máme v ulici, v letních vedrech nebojuje o život jako mopsi mé kamarádky, nemusí užívat celý život antihistamika (protože by se jinak udrbal k smrti) jako westík, kterého máme v širší rodině a tak mohu pokračovat dále a dále.
Pokud se pes narodí s handicapem, který ho neomezuje bolestmi a má štěstí, že natrefí na člověka, který ho životem provede, tak nevidím důvod k utracení, naopak ač se to mnohým zde bude zdát asi nepochopitelné, je takový pes schopen prožít naprosto šťastný život.

Spíše mne fascinuje, že se záměrně šlechtí a přivádí na svět psi, kteří jsou rovnou zdeformovaní a neschopní normálního života, ale jelikož je na jejich deformity vydán platný standard, nikdo se nad nimi nepozastavuje, ba naopak, ještě se za tato zvířata platí nemalý peníz a co horšího - jejich "postižení" jsou považována za něco úplně normálního...

manbea napsal(a):
Nevím, kolik zde přispívajících má OSOBNÍ NĚKOLIKALETOU ZKUŠENOST soužití s takto postiženým psem, já tedy ano a nad některými příspěvky se mohu pouze pousmát...
I přes jistá omezení pohybu vede náš pes plnohodnotný život, hraje si se štěňaty, která zrovna máme, netrpí žádnými bolestmi, je při chuti a i přes svůj handicap je pohyblivější a vytrvalejší než např.2 pekinézové, které máme v ulici, v letních vedrech nebojuje o život jako mopsi mé kamarádky, nemusí užívat celý život antihistamika (protože by se jinak udrbal k smrti) jako westík, kterého máme v širší rodině a tak mohu pokračovat dále a dále.
Pokud se pes narodí s handicapem, který ho neomezuje bolestmi a má štěstí, že natrefí na člověka, který ho životem provede, tak nevidím důvod k utracení, naopak ač se to mnohým zde bude zdát asi nepochopitelné, je takový pes schopen prožít naprosto šťastný život.

Spíše mne fascinuje, že se záměrně šlechtí a přivádí na svět psi, kteří jsou rovnou zdeformovaní a neschopní normálního života, ale jelikož je na jejich deformity vydán platný standard, nikdo se nad nimi nepozastavuje, ba naopak, ještě se za tato zvířata platí nemalý peníz a co horšího - jejich "postižení" jsou považována za něco úplně normálního...

Takže pro Vás je fakt, že se některá plemena přešlechťují až k neživotaschopnosti odůvodněním a ospravedlněním toho, že někdo uchovává mrzáčky za každou cenu? Docela zajímavý názor.
přidávám se k těm kdo doporučují euthanazii. Veterinární medicína má jednu velkou přednost - může poskytnout dobrou smrt.
a jen se zeptám zadavatelky: není to ten hnědý pejsek z množárny čivav u Berouna?

Dasvo napsal(a):
Takže pro Vás je fakt, že se některá plemena přešlechťují až k neživotaschopnosti odůvodněním a ospravedlněním toho, že někdo uchovává mrzáčky za každou cenu? Docela zajímavý názor.
přidávám se k těm kdo doporučují euthanazii. Veterinární medicína má jednu velkou přednost - může poskytnout dobrou smrt.
a jen se zeptám zadavatelky: není to ten hnědý pejsek z množárny čivav u Berouna?

Tuto otázku směřujte spíše chovatelům, majitelům a příznivcům těchto "roztomilých" plemen. V mém případě si znovu pozorně přečtěte můj text.

Pro Dasvo : a jen se zeptám zadavatelky: není to ten hnědý pejsek z množárny čivav u Berouna?
Není :) tohoto pejska jsem ani neviděla, nevím o jakého se jedná :) děkuji za všechny reakce, za ty co nám pomohou jsem vděčná, hezký den všem.

Dasvo napsal(a):
Takže pro Vás je fakt, že se některá plemena přešlechťují až k neživotaschopnosti odůvodněním a ospravedlněním toho, že někdo uchovává mrzáčky za každou cenu? Docela zajímavý názor.
přidávám se k těm kdo doporučují euthanazii. Veterinární medicína má jednu velkou přednost - může poskytnout dobrou smrt.
a jen se zeptám zadavatelky: není to ten hnědý pejsek z množárny čivav u Berouna?

Pejska z množírny čivav u Berouna jsem viděla na fotce a zrovna v jeho případě mohu říct, že ten má šanci na další pohodový život opravdu dost velkou. Pokud bylo vidět, jednu přední končetinu měl ok, druhou deformovanou. Ale zas jak už jsem psala, malý a lehký pejsek se s tímto hendikepem dokáže vypořádat opravdu bez problémů, může běhat s ostatními tak, že to na něm ani nepoznáte a rozhodně může mít ze života hodně a toto postižení by mne určitě nedonutilo k tomu, abych ho dala uspat. Sama mám s podobnými případy ze svého okolí zkušenosti. Ale jak už jsem psalka zadavatelce - záleží hlavně na velikosti (hmotnosti) psíka. Pes o hmotnosti rotvíka s tím prostě problém mít bude. Už z toho důvodu, že pokud přední končetiny nebudou pohyblivé - půjde je nějak rozumným způsobem do "vozíčku" zafixovat? Musel by je mít buď natažené před sebe - což považuju za dost nepraktické už z důvodu velmi nepřirozeného postavení páteře - navíc by mu pravděpodobně dost bránily v jakémkoliv způsobu manévrování. Pokud má končetiny ve stavu, že je možné je vlastně přiložit k tělu a tak fixovat, bylo by to jednodušší. Pro tu fenku s amputovanými tlapkami taky tenkrát vymýšleli vozíček - napřed jí těch pacek amputovali v podstatě jen půlku, jednu pod loktem, druhou těsně nad. Provizorní vozík byl vyroben, fenka se v něm učila, packy měla v podstatě fixované k tělu - když byly tlapky ve směru přirozeném, tj. dolů, vadily jakékoliv terénní nerovnosti, kámen, vysoká tráva atd. Bohužel vzhledem ke stavu v jakém po havárce její tělíčko bylo následně došlo k úplné amputaci a fenečce to neskutečně pomohlo, naučila se chodit bez problémů po zadních bez toho vozíčku, že už ho pak nepotřebovala ani nechtěla. Pes o váze 50 kg by něco podobného asi těžko zvládl, protože by mu vysoká váha nesená jen na kyčlích pravděpodobně dost vadila. Proto stále píšu, že záleží na hmotnosti psíka a postižení - tj. když se po tlapkách nedá chodit a nebude to možné ani v budoucnu, nakolik jsou v kloubech ohebné atd. aby vůbec byla rozumná možnost uvažovat o "vozíčku". Pokud ten psík bolestmi netrpí a trpět nebude, šance na "pohodový" život se odvíjí právě od konkrétního problému a pohyblivosti, tj. možnosti ho vůbec rozumným způsobem do jakéhokoliv postroje upevnit. A to bohužel z popisu zadavatelky netuším ani v nejmenší. Lze říci jediné - záleží na více okolnostech, které my tady na diskusi neznáme.

Máme také zdravotně postiženého psíka, a nemohu říci, že by nežil plnohodnotný život. Záleží na druhu postižení, z parku znám třínohého psa, který běhá lépe a je v lepší kondici než např. většina místních obtloustlých labradorů s artritickými klouby a také znám hluchého bílého bulteriéra, který se kvůli svému postižení naučil posunkovou řeč ale přesto nemůže být po celý život puštěn z vodítka. Ani u jednoho mi ale případné utracení nepřijde nutné, myslím, že v případech handicapu a následné kvality života je individuální posouzení nutné víc než kdy jindy.

Mám dva hendikepované psy a můžu říct jen jedno - řeči o humánním utracení může vyslovit jen člověk, který nemá osobní každodenní zkušenost s takovým psem.

floyd napsal(a):
Máme také zdravotně postiženého psíka, a nemohu říci, že by nežil plnohodnotný život. Záleží na druhu postižení, z parku znám třínohého psa, který běhá lépe a je v lepší kondici než např. většina místních obtloustlých labradorů s artritickými klouby a také znám hluchého bílého bulteriéra, který se kvůli svému postižení naučil posunkovou řeč ale přesto nemůže být po celý život puštěn z vodítka. Ani u jednoho mi ale případné utracení nepřijde nutné, myslím, že v případech handicapu a následné kvality života je individuální posouzení nutné víc než kdy jindy.

S tím určitě mohu souhlasit. Není postižení jako postižení. Kdyby můj pes přišel o nohu, určitě bych ho neutrácela, vím, že se v pohodě naučí chodit o třech nohách. Podobně i hluchý pes může žít plnohodnotný život, ovládat se dá vibračním obojkem, posunky, vodítkem... ale stále trvám na tom, že když se narodí štěně s deformovanýma nohama, tak mělo být ihned uspáno.

umpa.lumpa napsal(a):
Mám dva hendikepované psy a můžu říct jen jedno - řeči o humánním utracení může vyslovit jen člověk, který nemá osobní každodenní zkušenost s takovým psem.

Super to je chválihodné ale...budme realisti kolik jich znáte z okolí a znáte je rok, dva či 5 let jak vypadají potom a jak se o ně jejich majitele starají...dnešní doba je tvrdá k lidem ne tak k postiženým zvířatum.
Vždyt se stačí podívat na běžné majitele zdravých psu v okolí..když si pořídí štěně jsou z něj paf všude ho tahají a neví co by ale zájem postupně slábne do běžné reality a mnohdy pes po 1-2 či vice letech je už jen pes a někdy i na obtíž a co takhle postižené štěně kde se dají předpokládat zhoršující zdravotní komplikace jak skončí po 2-3 nebo 5 letech.
Prostě takové štěně mělo být bezbolestně utraceno a vubec mu neměla být dána šance už jen ze slušnosti k němu.

Myslím, že je rozdíl, jestli se narodí výrazně postižené štěně - tady jsem pro bezbolestné utracení /ovšem záleží na rozsahu postižení/, a zranění s trvalým postižením psa, který je členem mé rodiny. Nejde to paušalizovat, a vymyslet na to nějaké pevné mantinely.

koňadra napsal(a):
S tím určitě mohu souhlasit. Není postižení jako postižení. Kdyby můj pes přišel o nohu, určitě bych ho neutrácela, vím, že se v pohodě naučí chodit o třech nohách. Podobně i hluchý pes může žít plnohodnotný život, ovládat se dá vibračním obojkem, posunky, vodítkem... ale stále trvám na tom, že když se narodí štěně s deformovanýma nohama, tak mělo být ihned uspáno.

To je hezké, že na tom trváte. Akorát mi asi nějak uniklo, jak Vaše rada pomůže zadavatelce dotazu.

To jolyha, citovat román by překrylo půlku zdi :)

Pokud se u toho psíka z Berouna jedná o důsledek úzkého příbuzenského spojení (což se dá předpokládat vzhledem k tomu, že ti mentálně narušení lidé mají psů desítky), tak tam hrozí daleko horší postižení, která na první pohled nejsou vidět. Čert vem jednu nohu, pes se s tím bez problému srovná, ale pokud jsou u něho další postižení... Stejně tak u pejska s obří kýlou, nebo co to vlastně bylo.

umpa.lumpa napsal(a):
To je hezké, že na tom trváte. Akorát mi asi nějak uniklo, jak Vaše rada pomůže zadavatelce dotazu.

Nijak. Zkušenost nemám a doufám, že ani nikdy mít nebudu (max. pokud by některý můj pes měl úraz, s jehož následky by mohl žít sice s omezením, ale bez utrpení). Kdyby se takové štěně narodilo u mne, tak by prostě nežilo. Zachraňovat postižené štěně je nesmysl. "Chovatel", který dopustil, aby toto štěně žilo, se tedy měl o něj postarat sám a ne ho hodit na krk někomu jinému. Navíc zadavatelka ani neuvedla nějaké podrobnější info, např. jak velký je to pes, jak konkrétně jsou nohy postiženy (ideálně foto), potom by jí ti, co s tím nějaké zkušenosti mají, mohli lépe poradit. A třeba by i řada z nás přehodnotila svoje stanovisko, protože pod "deformovanýma tlapkama" si můžeme představit ledacos, třeba to není tak tragické jak to tady vypadá.
Vy - jak píšete - postižené psy máte, sice nepíšete jak postižené, ale máte alespoň nějaké zkušenosti, ale také nevidím, že byste přispěla konkrétní radou.
Moje rada je - to už jsem napsala - netrápit sebe ani psa.

koňadra napsal(a):
Nijak. Zkušenost nemám a doufám, že ani nikdy mít nebudu (max. pokud by některý můj pes měl úraz, s jehož následky by mohl žít sice s omezením, ale bez utrpení). Kdyby se takové štěně narodilo u mne, tak by prostě nežilo. Zachraňovat postižené štěně je nesmysl. "Chovatel", který dopustil, aby toto štěně žilo, se tedy měl o něj postarat sám a ne ho hodit na krk někomu jinému. Navíc zadavatelka ani neuvedla nějaké podrobnější info, např. jak velký je to pes, jak konkrétně jsou nohy postiženy (ideálně foto), potom by jí ti, co s tím nějaké zkušenosti mají, mohli lépe poradit. A třeba by i řada z nás přehodnotila svoje stanovisko, protože pod "deformovanýma tlapkama" si můžeme představit ledacos, třeba to není tak tragické jak to tady vypadá.
Vy - jak píšete - postižené psy máte, sice nepíšete jak postižené, ale máte alespoň nějaké zkušenosti, ale také nevidím, že byste přispěla konkrétní radou.
Moje rada je - to už jsem napsala - netrápit sebe ani psa.

Řeším aktuální stav a nerýpu se v tom, co se mělo udělat před dvěma měsícema.

rapotacka11 napsal(a):
Bude mi stačit pečovat o psa (lazara) až zestárne.
Zažila jsem to už 2x.
Pečovat o maroda rok-roky, bych nechtěla a nezvládla to.
Je to neskutečně náročné.

Mám na tohle stejný názor. Není zapotřebí udržovat při životě každého tvora za jakoukoliv cenu, To štěně mělo být utraceno hned po narození. jestli někdo tvrdí že takový pes bude mít plnohodnotný život, tak podle mě nikdy nebude a je to jen chudák.

A jak je štěňátko staré? Pokud se jedná o malé štěně, mohli byste ještě vyzkoušet dobrého fyzioterapeuta a s tlapkami cvičit. Dá se tím zachránit strašně moc, mám osobní zkušenost. Nejednalo se o psa, ale o velkou kočkovitou šelmu, která měla vrozenou deformaci pro změnu zadní tlapky. Tlapka byla i zakrnělá, otočená do naprosto nesmyslného směru. Za pomoci fyzioterapeutky jsme cvičili, dvakrát týdně vyráběli novou ortézu, neb mládě rostlo a povedl se zázrak - zvíře chodí, běhá, skáče. Ano, je to stále znát, ale s pomocí člověka si příroda poradila. Byla to spousta práce, ale výsledek předčil očekávání

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To jolyha, citovat román by překrylo půlku zdi :)

Pokud se u toho psíka z Berouna jedná o důsledek úzkého příbuzenského spojení (což se dá předpokládat vzhledem k tomu, že ti mentálně narušení lidé mají psů desítky), tak tam hrozí daleko horší postižení, která na první pohled nejsou vidět. Čert vem jednu nohu, pes se s tím bez problému srovná, ale pokud jsou u něho další postižení... Stejně tak u pejska s obří kýlou, nebo co to vlastně bylo.

Jasně, chápu, citovat můj předchozí text nee, dlouhé
Jde o to, že sama jsem za život měla doma dva stejně (vizuelně) postižené jedince, jako to štěně se špatnou packou od Berouna. Jedna k nám přišla jako nalezenec - už starší, druhé bylo štěně, které si napřed páníci vzali, pak dostali zadarmo jiné, tak to hendikepované odložili. Měla jsem ho doma na dočasnou dobu než jsem ho naučila vše důležité a našla mu fajn lidi, kde bydlí dodnes. Ta stará nalezenka již bohužel není, odešla nám před rokem, na něco co s její vadou vůbec nesouviselo. U obou veterináři vyloučili postižení genetické - šlo prostě o vývojovou vadu. U té obr kýly už bych to viděla na větší problém a takové štěně bych uspat nechala, protože tam šlo na první pohled o výrazně slabou břišní stěnu a i když tohle někdo zašije, na hafo procent se udělá další kýla hned o kus jinde.

Prostě jen tvrdím, že k tomu aby se dalo skutečně poradit nám zadavatelka poskytla prostě málo informací, tohle je hádání z křišťálové koule, když nikdo nevíme diagnozu ani nic bližšího
To zadavatelka : sorry, poradila bych ráda, zkušenosti mám, ale při nedostatku důležitých informací - nelze.

Já jen...- to štěně, ten tvor už tu je... bojuje o svoje místo na zemi... kdo z nás, když u toho budete, když uvidíme tu chuť žit, ten drive... kdo z nás to udělá?
Mám sousedku, má velký postižení, fakt jo - a je neuvěřitelná, bojuje. má psa, funguje, fungují spolu... je úžasná
sama moc dobře vím, že příroda by to řešila tvrdě.
sama bych to, kdyby se štěně narodilo u nás, řešila uspáním.

Ale to štěně už tu je, ochutnalo života, chce žít... dokáže ho někdo z těch, co to říkají osobně uspat? Já ne. V tenhle moment už ne. A je fajn, že mu někdo tedy dá šanci.

rapotacka11 napsal(a):
Je tu někde na Fauně, šílený příběh o zachraňování = týrání...
(Berny ?).

Ano, někde to tu bylo...a já už zapomněla, oč přesně šlo, naštěstí .

Zakladatelka tématu řekla že si ho chce nechat a neptá se vás jestli ho má nechat utratit nebo ne.
Jinak rozhodně zapátrejte po fyzioterapeutovy a sjednejte si s ním schůzku dříve než koupíte vozík třeba ho pejsek ani nebude potřebovat.Jednou jsme měli kotě u kterého jsme si až později všimly deformace předních nohou(mělo přední tlapky jako by do oblouku a bylo nám líto ho utratit) daly jsme mu nožky do dlah podávaly tabletky na růst kostí a když dlahy nemělo nechávaly jsme ho hodně lézt po šikmých plochách aby si tlapky rovnalo.Po půl roce nikdo nepoznal že je kotěti něco bylo.

Lidi jsou zvláštní a mám dojem že čím dál horší...před nedávnem když tu byly debata a množce zdeformovaných čivav tak se každej pohoršoval nad tím že to nechal žít a ještě na tom vydělal a tady v podstatě někteří schvalují to že utulek nechá žít a ještě nabízí zájemcum něco podobného a vubec by mě nepřekvapilo pokud by za takového pejska chtěli adopční poplatek a ještě se smlouvou o následné a povinné kastraci.
Člověk by měl mít především zodpovědnost a soudnost k živému tvoru.