Anarki

XXX.XXX.153.170
Naše fenka zlatého retvívra dostala mozkovou příhodu ochnula a už nemůže chodit jenom leží jí i pije zatím měníme pleny a otéčíme ji je jí 14 let. Vím že už nikdy nebude chodit i když si chvílemy nalhávám že třeba vstane a bude zase dobrá
Příjde mi lepší jí nechat uspat, ale nemůžu se rozhodnout pořád to oddaluji protože mě přepadne myšlenka jak můžů rozhodovat o smrti svého dobrého přítele škoda že neumí mluvit, aby si řekla co by chtěla...
Anarki
napsal(a):
Naše fenka zlatého retvívra dostala mozkovou příhodu ochnula a už nemůže chodit jenom leží jí i pije zatím měníme pleny a otéčíme ji je jí 14 let. Vím že už nikdy nebude chodit i když si chvílemy nalhávám že třeba vstane a bude zase dobrá
Příjde mi lepší jí nechat uspat, ale nemůžu se rozhodnout pořád to oddaluji protože mě přepadne myšlenka jak můžů rozhodovat o smrti svého dobrého přítele škoda že neumí mluvit, aby si řekla co by chtěla...
Berte to, že můžete rozhodnout o její smrti jako výhodu. Přece nechcete aby se trápila a trpěla. Dožila se na retrívra krásného věku. Vy musíte vidět jak na tom je, ale pokud jenom leží a víte, že už nikdy chodit nebude, tak bych jí ve 14ti letech nechala pokojně odejít. Vím, že je to hrozné. Přeji hodně sil
Také jsem musela jednou rozhodnout o utracení mé feny. Měla rakovinu. Pořád jsem to oddalovala. Pozorovala jsem jí několik dní jestli není dnes lepší než včera.
V bolestech vstávala, šla se mnou ven a zase domů a tam si lehla a jen mě celé dny téměř nehnutě pozorovala. Při pohledu do jejích očí jsem jí musela to utrpení zkrátit. Ona se přemáhala jen kvůli mě. Byla na mě hodně fixovaná.
Vy musíte poznat jak na tom fenečka je. Nenechte jí trápit
Anarki
napsal(a):
Naše fenka zlatého retvívra dostala mozkovou příhodu ochnula a už nemůže chodit jenom leží jí i pije zatím měníme pleny a otéčíme ji je jí 14 let. Vím že už nikdy nebude chodit i když si chvílemy nalhávám že třeba vstane a bude zase dobrá
Příjde mi lepší jí nechat uspat, ale nemůžu se rozhodnout pořád to oddaluji protože mě přepadne myšlenka jak můžů rozhodovat o smrti svého dobrého přítele škoda že neumí mluvit, aby si řekla co by chtěla...
Proberte tuhle otázku se svým veterinářem. Pesani mozkovou příhodu můžou zvládnout mnohem lépe než my lidi. Náš první pesan zvládnul v cca stejném věku jako vaše fenka mrtvičku dokonce dvakrát. S tím, že po první se rozchodil celkem dobře, po té druhé to bylo horší, potřeboval dopomoc. Nezvládnul toho moc, ale život ho bavil, stačilo mu s dopomocí obejít kousek za domem, počuchat si. Důležité vždy je, jaká je kvalita života a to, zda pes ještě má vůli tady být.
Není to jednoduché, vím, že je to hrozné rozhodování. Když náš pesan dostal druhou mrtvičku, vypadalo to hodně blbě hodně moc. Veterinář řekl, že na vzpamatování tomu dává čas do úterý a pak by radil, pokud se stav nezmění, klidný odchod. V pondělí ráno jsem venčení obrečela. V úterý pesan veterináři vyhrožoval smrtí. Bylo vidět, že to dal. Nechci vyvolávat nějaké marné naděje.
Je to těžké rozhodování - zvíře musí mít určitou kvalitu života a musí mít vůli žít.
Pokud nemůže chodit a není šance na zlepšení stavu, tak jste to jenom vy, koho má, a kdo jí může ušetřit ponižujícího ne-života. Je to vaše zodpovědnost, a protože jste jí měli rádi, musíte jí pomoci a dovolit jí odejít. Je to těžké... většina lidí tady to už zažila...ale ti naši milovaní psi si nezasluhují nedůstojně trpět... Pokud to budete odkládat, věřte, že jednou přijde čas, kdy si každý den váhání budete neskutečně vyčítat.
Jenom se přimlouvám, abyste si veterináře zavolali domu a fenku nechat odejít v klidu a beze stresu. Bude to pak těžké pro vás, ale pro ní to bude jako usínání...
Přeju vám hodně sil udělat to nejtěžší rozhodnutí...
Anarki

XXX.XXX.153.170
Šarina
napsal(a):
Pokud nemůže chodit a není šance na zlepšení stavu, tak jste to jenom vy, koho má, a kdo jí může ušetřit ponižujícího ne-života. Je to vaše zodpovědnost, a protože jste jí měli rádi, musíte jí pomoci a dovolit jí odejít. Je to těžké... většina lidí tady to už zažila...ale ti naši milovaní psi si nezasluhují nedůstojně trpět... Pokud to budete odkládat, věřte, že jednou přijde čas, kdy si každý den váhání budete neskutečně vyčítat.
Jenom se přimlouvám, abyste si veterináře zavolali domu a fenku nechat odejít v klidu a beze stresu. Bude to pak těžké pro vás, ale pro ní to bude jako usínání...
Přeju vám hodně sil udělat to nejtěžší rozhodnutí...
Byli jsme u dvou veterinářů v naději že jí pomůžou chtěli ji uspat už tam to jsem nedovolil jsem s jedním dohodnutý až budem přípravení zavoláme ho k nám domů.Přítelkyni s mamčou jsem přemluvil že až jí budou uspávat budou s ní já uteču jsem hroznej posera...a až budu kopat za domem hrob vezmu si nejaký prášky na nervy abych to zvládnul. Jinak všem moc děkuji za radu pomohlo mi to se rozhodnout...
Monika28
napsal(a):
Vím jak je to těžké, ale taky bych jí nechala odejít. Pokud už není šance na zlepšení tak už by se jen trápila. Berte to tak, že zvířata mají tu výsadu, že se jim může utrpení ukončit. A uleví se jí. Přeju hodně sil...
To ano - myslím tu výsadu. S tím souhlasím bez výhrady. A jsem daleka toho, psa zbytečně trápit, ale kdo s mrtvicí u psa nemá zkušenost, nemusí vědět vždy všechny souvilsoti. Oni opravdu umí tuhle věc někdy nečekaně zvládnout. Nejde o to, čekat donekonečna na zázrak, ale situaci dobře vyhodnotit. A v tom má taky velký slovo veterinář. Já jsem tomu svému věřila, dal limit a já věděla, že pokud se do té doby nic nezmění, není o čem diskutovat. Ale pesan to tehdy zvládnul. Stejně jako fenka naší známé- taky zvládla 2x mrtvici. Nejuchal jako za mlada, to rozhodně ne, bylo vidět, že mrtvici měl, ale... to je na pánovi, který se mnou jezdí tramvají vidět taky. Má křivý obličej, blbě chodí... ale... chodí. Nebude jako dřív, ale žije a i si to užívá.
Anarki
napsal(a):
Byli jsme u dvou veterinářů v naději že jí pomůžou chtěli ji uspat už tam to jsem nedovolil jsem s jedním dohodnutý až budem přípravení zavoláme ho k nám domů.Přítelkyni s mamčou jsem přemluvil že až jí budou uspávat budou s ní já uteču jsem hroznej posera...a až budu kopat za domem hrob vezmu si nejaký prášky na nervy abych to zvládnul. Jinak všem moc děkuji za radu pomohlo mi to se rozhodnout...
Pokud je to dlouhodobá záležitost, je to o něčem jiném, než jsem psala ve svých příspvěvcích.
Ale nesmíte být posera. Měl byste s ní být, až bude usínat.
Samozřejmě nemám s tím zkušenost a určitě bych nedala psa utratit pokud by byla ještě možnost zlepšení. Jen jsem reagovala na přispěvek zakladatele. Ale to je teď jedno. A souhlasím, ze byste s ní měl být. Je to sice z jiného soudku, ale mé sestře před měsícem zemřelmuž. Byl v nemocnici a ona od něj odešla, že se vratí večer a to už nestihla. Nedokažete si představit jak si to člověk vyčítá...
Uživatel s deaktivovaným účtem

Ve 14 letech žádná naděje na zlepšení není. Fena pro vás žila celý svůj na psa docela dlouhý život, udělejte pro ní to že jí nebudete trápit a necháte jí odejít.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Anarki
napsal(a):
Byli jsme u dvou veterinářů v naději že jí pomůžou chtěli ji uspat už tam to jsem nedovolil jsem s jedním dohodnutý až budem přípravení zavoláme ho k nám domů.Přítelkyni s mamčou jsem přemluvil že až jí budou uspávat budou s ní já uteču jsem hroznej posera...a až budu kopat za domem hrob vezmu si nejaký prášky na nervy abych to zvládnul. Jinak všem moc děkuji za radu pomohlo mi to se rozhodnout...
U mužskejch normální...
Uživatel s deaktivovaným účtem

Anarki
napsal(a):
Byli jsme u dvou veterinářů v naději že jí pomůžou chtěli ji uspat už tam to jsem nedovolil jsem s jedním dohodnutý až budem přípravení zavoláme ho k nám domů.Přítelkyni s mamčou jsem přemluvil že až jí budou uspávat budou s ní já uteču jsem hroznej posera...a až budu kopat za domem hrob vezmu si nejaký prášky na nervy abych to zvládnul. Jinak všem moc děkuji za radu pomohlo mi to se rozhodnout...
To si děláte srandu. Utečete až jí budou uspávat ? To jste chlap nebo srač.a?Pes si zaslouží aby jeho pán byl s ním a hladil ho a držel v poslední chvíli. Není to naposledy co vás to čeká, pokud chcete dál mít psy.Je to starý pes, má nárok odejít. Stanou se vám v životě horší věci. co budete dělat potom. A díru snad taky zvládnete vykopat bez nějakých prášků na nervy. To že člověk pláče nad ztrátou psa je normální, ale utéct od něj a cpát se práškama to normální není. Zamyslete se nad tím trošku. jednou mě dáte za pravdu.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Arni
napsal(a):
Prožil jsem si to v listopadu, byl jsem s ním až do konce. Při uspání jsem jej držel za packy a určitě to vnímal. Za mně být u ní, zvládnete to.
Tak tu máme taky jednoho chlapa.
Anarki
napsal(a):
Byli jsme u dvou veterinářů v naději že jí pomůžou chtěli ji uspat už tam to jsem nedovolil jsem s jedním dohodnutý až budem přípravení zavoláme ho k nám domů.Přítelkyni s mamčou jsem přemluvil že až jí budou uspávat budou s ní já uteču jsem hroznej posera...a až budu kopat za domem hrob vezmu si nejaký prášky na nervy abych to zvládnul. Jinak všem moc děkuji za radu pomohlo mi to se rozhodnout...
Asi nemám právo vás soudit, ale já nějak nechápu, když lidi říkají, že "to nezvládnou". Já vlastně nechápu "co" jako nezvládnu. Nebo "jak" jako nezvládnou. Proboha! To jako že omdlí? Nebo se rozbrečí? Nebo spustí hysterák a začnou se válet po podlaze? Co je to "nezvládnutí" a jak se projevuje?.. Já jsem při uspání svého psa naopak být chtěla (veterináře jsme volali k nám domů), protože bych sama sobě neodpustila, kdyby pes odcházel bez mé podpory a posledních slov. Jistě, je to bolestivé, ale těch pár minut/vteřin snad každý vydrží, ne? Já jsem dost přecitlivělá, ale jsou prostě chvíle, kdy se zkrátka člověk musí "kousnout do zadku", přestat myslet na své pocity a brát ohledy na druhé (ať je to pes nebo člověk). Pes dostane narkózu, usne, pak se mu píchne injekce na zastavení srdce. Pak klidně můžete bulet jak želva nebo se opít.. Pokud by se jednalo o blízkého umírajícího člověka, tak také řeknete, že je to nad vaše síly, zdrhnete a přijdete až na pohřeb?..
Uživatel s deaktivovaným účtem

alboni
napsal(a):
Asi nemám právo vás soudit, ale já nějak nechápu, když lidi říkají, že "to nezvládnou". Já vlastně nechápu "co" jako nezvládnu. Nebo "jak" jako nezvládnou. Proboha! To jako že omdlí? Nebo se rozbrečí? Nebo spustí hysterák a začnou se válet po podlaze? Co je to "nezvládnutí" a jak se projevuje?.. Já jsem při uspání svého psa naopak být chtěla (veterináře jsme volali k nám domů), protože bych sama sobě neodpustila, kdyby pes odcházel bez mé podpory a posledních slov. Jistě, je to bolestivé, ale těch pár minut/vteřin snad každý vydrží, ne? Já jsem dost přecitlivělá, ale jsou prostě chvíle, kdy se zkrátka člověk musí "kousnout do zadku", přestat myslet na své pocity a brát ohledy na druhé (ať je to pes nebo člověk). Pes dostane narkózu, usne, pak se mu píchne injekce na zastavení srdce. Pak klidně můžete bulet jak želva nebo se opít.. Pokud by se jednalo o blízkého umírajícího člověka, tak také řeknete, že je to nad vaše síly, zdrhnete a přijdete až na pohřeb?..
alboni
napsal(a):
Asi nemám právo vás soudit, ale já nějak nechápu, když lidi říkají, že "to nezvládnou". Já vlastně nechápu "co" jako nezvládnu. Nebo "jak" jako nezvládnou. Proboha! To jako že omdlí? Nebo se rozbrečí? Nebo spustí hysterák a začnou se válet po podlaze? Co je to "nezvládnutí" a jak se projevuje?.. Já jsem při uspání svého psa naopak být chtěla (veterináře jsme volali k nám domů), protože bych sama sobě neodpustila, kdyby pes odcházel bez mé podpory a posledních slov. Jistě, je to bolestivé, ale těch pár minut/vteřin snad každý vydrží, ne? Já jsem dost přecitlivělá, ale jsou prostě chvíle, kdy se zkrátka člověk musí "kousnout do zadku", přestat myslet na své pocity a brát ohledy na druhé (ať je to pes nebo člověk). Pes dostane narkózu, usne, pak se mu píchne injekce na zastavení srdce. Pak klidně můžete bulet jak želva nebo se opít.. Pokud by se jednalo o blízkého umírajícího člověka, tak také řeknete, že je to nad vaše síly, zdrhnete a přijdete až na pohřeb?..
Někdy si člověk nepřipustí, že rozhodne za něco, někoho, co si o to neřekne. A potřebuje si najít omluvu a najít ten správný čas. Někdy člověk potřebuje vyříkat si to, proč to má udělat, udělal. Některý člověk prostě potřebuje to vyhodit "ven", na sklo, aby to rozmnělnil v sobě. A někdo je na to v klidu připravený a nechápe, co na tom každý vidí.
rapotacka11
napsal(a):
Myslíte, že mají u ní stát jak 3 sudičky? Je to nutné?
Fakt ?
I když z toho má takové obavy?
No máte pravdu v tom, že zvíře velmi velmi dobře vycítí pánečkovy emoce - tedy i strach, úzkost, neklid... Já chtěla být nablízku mému milovanému kocourovi, když umíral. On nechtěl, z posledních sil zalízal za skříň. Ale kočky toto mají zase jiné než psi.
Uživatel s deaktivovaným účtem

fikovnice
napsal(a):
No máte pravdu v tom, že zvíře velmi velmi dobře vycítí pánečkovy emoce - tedy i strach, úzkost, neklid... Já chtěla být nablízku mému milovanému kocourovi, když umíral. On nechtěl, z posledních sil zalízal za skříň. Ale kočky toto mají zase jiné než psi.
Ne zas o tolik, často psi když mají možnost, tak odejdou, někde si zalezou a už je nikdo nenajde. Když tu možnost nemají, často se o to pokouší.
A je pravda, že ten pán by mohl psa spíš znervoznit. Jestli je to rodinný pes, tak mu tam dvě statečné ženy postačí.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Ne zas o tolik, často psi když mají možnost, tak odejdou, někde si zalezou a už je nikdo nenajde. Když tu možnost nemají, často se o to pokouší.
A je pravda, že ten pán by mohl psa spíš znervoznit. Jestli je to rodinný pes, tak mu tam dvě statečné ženy postačí.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Ne zas o tolik, často psi když mají možnost, tak odejdou, někde si zalezou a už je nikdo nenajde. Když tu možnost nemají, často se o to pokouší.
A je pravda, že ten pán by mohl psa spíš znervoznit. Jestli je to rodinný pes, tak mu tam dvě statečné ženy postačí.
Můžete mít pravdu. Ze své zkušenosti můžu říct že si uvědomíte jaká je situace a své chování tomu přizpůsobíte.
Ono potom to taky není jednoduché když už vás doma nikdo nevítá, myslím pejska. Najednou nějaký divný klid, tak to bylo třeba pro nás hodně těžké.
To je mi moc líto a soucítím s Vámi.Pejska bych nechala uspat i když je to moc těžké a bolestivé rozhodnutí.Má krásný věk a nezaslouží si trpět.Jak již bylo řečeno, žil celý život jen pro Vás a ted když už nemůže by bylo vůči němu hodně nespravedlivé to prodlužovat.Já jsem si to prožila před půl rokem.Také jsem měla zl.retrívra a byl to můj miláček.Myslela jsem si, že to nezvládnu být u jeho uspání, ale opak byl pravdou.Hodně jsem o tom přemýšlela a došla jsem k závěru, že kdybych jej na jeho poslední cestě nechala s někým jiným tak bych si to vyčítala celý život.Prostě jsem sebrala všechny síly a snažila jsem se být co nejvíc v klidu i když to samozřejmě moc nešlo.Potom jsem brečela jak malé díte, ale to je prostě přirozená reakce když má člověk někoho rád a přijde o něj.Přeji hodně sil.
Prosím, nedělejte z toho dramatický příběh lásky a zrady. Eutanazie v ideálním případě pro psa znamená jen další injekci, jakých již za život absolvoval hodně a poté klidný odchod. Právě proto, že psi intenzivně vnímají pocity svých majitelů, měl by u uspávání asistovat jen ten, kdo je schopen udržet své emoce alespoň částečně na uzdě.
Hysterický, hroutící se majitel akorát psovi přivodí zbytečný stres a stresové hormony zas ovlivňují vstřebávání léků.
Pokud se zadavatel necítí na to, aby byl přítomen uspání psa, ať se s ním v klidu rozloučí předem, pak tuto povinnost svěří přítelkyni a jde třeba kopat ten hrobeček.
balisek
napsal(a):
Prosím, nedělejte z toho dramatický příběh lásky a zrady. Eutanazie v ideálním případě pro psa znamená jen další injekci, jakých již za život absolvoval hodně a poté klidný odchod. Právě proto, že psi intenzivně vnímají pocity svých majitelů, měl by u uspávání asistovat jen ten, kdo je schopen udržet své emoce alespoň částečně na uzdě.
Hysterický, hroutící se majitel akorát psovi přivodí zbytečný stres a stresové hormony zas ovlivňují vstřebávání léků.
Pokud se zadavatel necítí na to, aby byl přítomen uspání psa, ať se s ním v klidu rozloučí předem, pak tuto povinnost svěří přítelkyni a jde třeba kopat ten hrobeček.
Naprostý souhlas. tady se do člověka hned pustili. jiná situace by byla, kdyby pes byl jen jeho, žil s ním sám a nikoho jiného neměl. a to věřím, že by v tu chvíli člověk reagoval uplně jinak! ale pokud se na to necící a má doma někoho, kdo je pro psa na podobné urovni jako on, a ten dotyčný to s ním zvládne, tak proč ne.
já dokud jsem žila s bývalým přítelem a šlo se na veterinu na běžný úkon, kde je mi blbě už při očkování, tak jsem čekala v čekárně a prostě jsem jenom předala peněženku a vodítko. ted žiju se psem sama a zvládli jsme i odběr z lipomu na hrudníku, nebo docela (pro mě) hluboké seškraby při podezření na demodex. takže si myslím, že tady to bude podobné. spíš bych ocenila to, že si chlap umí přiznat, na co má a nemá!
Roniček
napsal(a):
To je mi moc líto a soucítím s Vámi.Pejska bych nechala uspat i když je to moc těžké a bolestivé rozhodnutí.Má krásný věk a nezaslouží si trpět.Jak již bylo řečeno, žil celý život jen pro Vás a ted když už nemůže by bylo vůči němu hodně nespravedlivé to prodlužovat.Já jsem si to prožila před půl rokem.Také jsem měla zl.retrívra a byl to můj miláček.Myslela jsem si, že to nezvládnu být u jeho uspání, ale opak byl pravdou.Hodně jsem o tom přemýšlela a došla jsem k závěru, že kdybych jej na jeho poslední cestě nechala s někým jiným tak bych si to vyčítala celý život.Prostě jsem sebrala všechny síly a snažila jsem se být co nejvíc v klidu i když to samozřejmě moc nešlo.Potom jsem brečela jak malé díte, ale to je prostě přirozená reakce když má člověk někoho rád a přijde o něj.Přeji hodně sil.