Ochrnutý psík s vozíčkem

Pokud...

Nebyla jsem v té situaci, takže těžko říct, ale já bych na to asi neměla nervy a psa bych nechala utratit. V zásadě nejsem pro to, aby se udržovalo při životě každé zvíře, které má poměrně závažný zdravotní handicap. V přírodě by nepřežil.

koňadra napsal(a):
Nebyla jsem v té situaci, takže těžko říct, ale já bych na to asi neměla nervy a psa bych nechala utratit. V zásadě nejsem pro to, aby se udržovalo při životě každé zvíře, které má poměrně závažný zdravotní handicap. V přírodě by nepřežil.

Znám jednu něco jako NO, která už nerozchodila úraz, je jinak v pořádku a i s vozíčkem je schopna řádit a hrát si se psy. Veselá spokojená fena. To bych naopak neměla nervy jí utratit. Jinak v přírodě by nepřežila spousta plemen, i když by šlo o zdravého jedince.

Kdyby se teď něco stalo mému psu a přišel by o zadní s tim, ze nebude mit bolesti, tak bych ho nenechala utratit, v prirode by neprezil, ale ted má mě, pokud by mel velke bolesti, nebo by se takhle narodil tak utratit hned po narozeni.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jezdí u nás v ulici ochrnutý psík, zadní nožky amputované, zadní část těla na vozíku, chodí hodně namáhavě po předních.
Váš názor ?

Zrovna teď v sobotu jsem viděla záběry fenky, která je na tom stejně. Doma se pohybuje bez vozíku, venku s vozíkem a fordí to jak zběsilá. když viděla vozík- byla nadšená, protože jí bylo jasný - jako když se vezme obojek. Ten pes má radost ze života.

U nás na sídlišti potkávám labradora "na kolečkách". Je to 13letý pes, patřící starším manželům v důchodu. Jsou na něj velice silně fixovaní.

Na vozíku je prý zhruba rok. Je to milé a komunikativní zvíře se zájmem o okolní svět. Rád se "pozdraví" a očichá s místními pejsky nebo se nechá pohladit od kolemjdoucích. Neumím posoudit, zda má či nemá bolesti, na pohled však vypadá na svůj věk dobře a nezdá se, že by nějak zvlášť svým stavem trpěl.

Citová vazba mezi psem a majiteli je nepřehlédnutelná a tudíž dokážu pochopit jejich rozhodnutí - i když já bych to (zejména s přihlédnutím k věku pejska) asi řešila jinak...

balisek napsal(a):
U nás na sídlišti potkávám labradora "na kolečkách". Je to 13letý pes, patřící starším manželům v důchodu. Jsou na něj velice silně fixovaní.

Na vozíku je prý zhruba rok. Je to milé a komunikativní zvíře se zájmem o okolní svět. Rád se "pozdraví" a očichá s místními pejsky nebo se nechá pohladit od kolemjdoucích. Neumím posoudit, zda má či nemá bolesti, na pohled však vypadá na svůj věk dobře a nezdá se, že by nějak zvlášť svým stavem trpěl.

Citová vazba mezi psem a majiteli je nepřehlédnutelná a tudíž dokážu pochopit jejich rozhodnutí - i když já bych to (zejména s přihlédnutím k věku pejska) asi řešila jinak...

Já tak ani neřeším svou citovou vazbu, pro mě je důležité, jeslti má to zvíře chut do života a radost z něj. Pokud má, tak pro mě není co řešit, protože si ten život užívá i takhle. Zvířata svůj handicap berou zcela jinak než my. Byla jsem přímou/nepřímou účastnicí toho, jak pes po úrazu ochrnul na přední nohu, bylo jasné, že dojde k amputaci. Pes je dneska naprosto vychechtaný stvoření, což shodou okolností potvrdila moje kolegyně, která jinak toho psa vůbec nezná, svět je malý, potkala u nich ve městě třínohého psa, vyprávěla, jak úžasný pes to je, jak řádí s ostatníma, jak je v pohodě- svět je malej, ukázalo se, že je to ten stejný pesan, co ho znám já a jejich městem tehdy projížděli. Takže pokud je pes i starý, ale v kondici a i v této situaci se zájmem o okolní svět a s radostí ze života, tak bych konala stejně jako jeho majitelé. Pokud by to pro něj bylo utrpení, pak bych to viděla jinak, ale takhle jasná volba.

koňadra napsal(a):
Nebyla jsem v té situaci, takže těžko říct, ale já bych na to asi neměla nervy a psa bych nechala utratit. V zásadě nejsem pro to, aby se udržovalo při životě každé zvíře, které má poměrně závažný zdravotní handicap. V přírodě by nepřežil.

Můj pes by taky v přírodě nepřežil, ale utrácet ho kvůli tomu nehodlám

Navíc, u mnoha psů po nehodách atd. může být ochrnutí jen dočasné a pokud je vozíček správně zhotoven, tak při pohybu stimuluje i zadní nohy a pes se může zase normálně rozchodit. Samozřejmě je potřeba i rehabilitací, atd. ale možné to je a vozík může přispět.

https://www.youtube.com/watch?v=VenyDFL7bzE.

Každej na to máme jinej názor, někomu to přijde, jako super, že zachránil psa, někomu to přijde, jako zbytečný "oživování mrtvoly"... K těm se řadim já...
Co se psem, když už není soběstačný? Pes na vozíčku super, to, že si čůrá a kajdí pod sebe už vidí málokdo...
Neměla bych na to psychicky, se koukat, jak pes už neumí sám, jak se mu zadní nohy věčně válej v jeho výkalech, věčně psa nosit, věčně ho omývat...
Ne, já na to opravdu nemám... ale samozřejmě nikomu neberu, že pokud má na to psychiku a žaludek se koukat na prakticky mrzáka, nechť se stará...

Tak to záleží na tom, jak moc je pes paralyzovaný. To, že mu nefungují nohy neznamená, že mu nefunguje anální svěrač, stejně tak to neznamená, že si neumí říct, že potřebuje ven.

O to právě jde, musí se posoudit, kdy to ještě cenu má a kdy už to nemá cenu a bude to jen trápení jak psa, tak majitele.

imattree napsal(a):
Tak to záleží na tom, jak moc je pes paralyzovaný. To, že mu nefungují nohy neznamená, že mu nefunguje anální svěrač, stejně tak to neznamená, že si neumí říct, že potřebuje ven.

O to právě jde, musí se posoudit, kdy to ještě cenu má a kdy už to nemá cenu a bude to jen trápení jak psa, tak majitele.

Dřív či později k ochrnutí svěračů dochází...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Každej na to máme jinej názor, někomu to přijde, jako super, že zachránil psa, někomu to přijde, jako zbytečný "oživování mrtvoly"... K těm se řadim já...
Co se psem, když už není soběstačný? Pes na vozíčku super, to, že si čůrá a kajdí pod sebe už vidí málokdo...
Neměla bych na to psychicky, se koukat, jak pes už neumí sám, jak se mu zadní nohy věčně válej v jeho výkalech, věčně psa nosit, věčně ho omývat...
Ne, já na to opravdu nemám... ale samozřejmě nikomu neberu, že pokud má na to psychiku a žaludek se koukat na prakticky mrzáka, nechť se stará...

Naprostý souhlas.
Mám s tím "děláním pod sebe" zkušenost. Pes nebyl ochrnutý, "jen" nemocný. Nedokázal svěrače ovládat. X-krát denně psa umýt, umýt vše, kde se pohyboval. Prát všechno, na čem ležel. Neustálý zápach, a to byl venku na zahradě, spaní měl vybudováno na kryté verandě... Vydrželi jsme rok a půl, a to jen díky mé mamince, která se o něj starala 24 h denně. Taková péče je ale hrozně vyčerpávající, a ne každý to může takzvaně "dát".

Nedá mi to a musím se k této debatě přidat. Pár názorů mi přijde dosti smutně radikálních, nikomu je však neberu. Viz - dovolím si citaci - příspěvek od Wulfiny: "Neměla bych na to psychicky, se koukat, jak pes už neumí sám, jak se mu zadní nohy věčně válej v jeho výkalech, věčně psa nosit, věčně ho omývat...
Ne, já na to opravdu nemám... ale samozřejmě nikomu neberu, že pokud má na to psychiku a žaludek se koukat na prakticky mrzáka, nechť se stará... " naprosto tomuto tvrzení rozumím, nicméně přeci jen si neodpustím reakci, byť nikterak zle myšlenou ani odsuzující tento názor (sama bych se také rozhodovala, zda psa utratit, či nikoliv) každopádně: Známá má již 8 letého maltézáka. Není to tak dlouho, maximálně rok zpět, co ze vteřiny na vteřinu ochrnul. Prostě najednou vyběhl z pelíšku a už se na zadní nohy nepostavil. Pro známou je to skutečně plnohodnotný člen rodiny spolu s druhým starším labradorem čili utracení nepřipadalo absolutně v úvahu.

Po nákladné operaci páteře, kdy jim veterinář nebyl schopný říct, zda se to zlepší nebo ne, kdy známá psíka nosila na vycházky spolu s kočárkem s novorozenětem a kdy se pravidelně musela vracet pro druhého psa, neboť na venčení obou jí prostě už nezbývaly ruce, se odstěhovali na chalupu, aby tedy psíkovi alespoň trochu ulehčili (viz nekontrolovatelné močení a kálení psa...) a aby si chudák neodíral neustále nožičky o chodníky a další nástrahy velkoměsta (tráva na zahradě je přeci jen příjemnější). Trvalo to 4 dlouhé měsíce náročných rehabilitací, slz a bezmoci, než začal znovu v malých náznacích nohama hýbat. Pak už to šlo rychle. Během dalšího měsíce začal chodit. Dnes byste prakticky na pejskovi nepoznali, že byl někdy tímto způsobem hendikepovaný... :) Je to vše jen o lidech. Jak ostatně Wulfina také napsala: Pokud na to člověk má nervy a odhodlání, tak se třeba i ten zázrak podaří. Ne vždycky tak tomu je, já jsem tím vším jen chtěla říct, že situace byť na první pohled absolutně beznadějná nemusí být vždy finálním verdiktem nad osudem zvířete či člověka.

To Wulfina: prosím neberte můj komentář jako útok na Vás názor nebo Vaší osobu. O to mi vůbec nešlo. Spíš jsem tady chtěla dodat trochu naděje a Váš komentář pouze nejvýrazněji popsal bez obalu to, na čem se tady všichni více méně shodnout.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Každej na to máme jinej názor, někomu to přijde, jako super, že zachránil psa, někomu to přijde, jako zbytečný "oživování mrtvoly"... K těm se řadim já...
Co se psem, když už není soběstačný? Pes na vozíčku super, to, že si čůrá a kajdí pod sebe už vidí málokdo...
Neměla bych na to psychicky, se koukat, jak pes už neumí sám, jak se mu zadní nohy věčně válej v jeho výkalech, věčně psa nosit, věčně ho omývat...
Ne, já na to opravdu nemám... ale samozřejmě nikomu neberu, že pokud má na to psychiku a žaludek se koukat na prakticky mrzáka, nechť se stará...

Tady nejde vůbec o lidský žaludek nebo o to, na co se někdo hodlá nebo nehodlá koukat, ale o to, jak je psovi. Když to pes vzdá, nedává, je nemocný a život ho nebaví, je radikální řešení na místě. Když je pes jinak vitální a baví ho žít, není problém se o něj postarat. Čůrání a kadění se dá celkem jednoduše vyřešit, na vozíček si pes rychle zvykne, případně je možné ho nosit v takové té tašce. Měli jsme fenku NO, brali jsme si jí v 10 letech ze špatných podmínek, Po roce se ukázala cauda a za další rok byla ochrnutá. Ještě rok chodila na procházky s asistencí a s vozíčkem, honila balonky a byla ráda na světě. Pak se přidaly další zdravotní komplikace, selhávání ledvin, a bohužel to pak Sára vzdala a my jsme jí nechali odejít. Nejsem pro zachraňování za každou cenu, ale nechat psa utratit jen proto, že je "mrzák" by mě ani nenapadalo.
Další pes, NO, kterému bylo nutné po nehodě nechat amputovat přední packu, jsme si vzali, protože ho majitelé nechtěli léčit - byl to drsňák a uměl to dát najevo. Vyléčili jsme spoustu drobných ranek, nechali amputovat packu. Dnes hlídá ovocný sad, je rychlý i na třech a s paničkou si skvěle rozumí.
Poskytnout psovi to, co potřebuje, mi dává smysl.

scylla napsal(a):
Tady nejde vůbec o lidský žaludek nebo o to, na co se někdo hodlá nebo nehodlá koukat, ale o to, jak je psovi. Když to pes vzdá, nedává, je nemocný a život ho nebaví, je radikální řešení na místě. Když je pes jinak vitální a baví ho žít, není problém se o něj postarat. Čůrání a kadění se dá celkem jednoduše vyřešit, na vozíček si pes rychle zvykne, případně je možné ho nosit v takové té tašce. Měli jsme fenku NO, brali jsme si jí v 10 letech ze špatných podmínek, Po roce se ukázala cauda a za další rok byla ochrnutá. Ještě rok chodila na procházky s asistencí a s vozíčkem, honila balonky a byla ráda na světě. Pak se přidaly další zdravotní komplikace, selhávání ledvin, a bohužel to pak Sára vzdala a my jsme jí nechali odejít. Nejsem pro zachraňování za každou cenu, ale nechat psa utratit jen proto, že je "mrzák" by mě ani nenapadalo.
Další pes, NO, kterému bylo nutné po nehodě nechat amputovat přední packu, jsme si vzali, protože ho majitelé nechtěli léčit - byl to drsňák a uměl to dát najevo. Vyléčili jsme spoustu drobných ranek, nechali amputovat packu. Dnes hlídá ovocný sad, je rychlý i na třech a s paničkou si skvěle rozumí.
Poskytnout psovi to, co potřebuje, mi dává smysl.

Poskytnout psovi to, co potřebuje, mi dává smysl.

přesně tak.

U nás na vsi je rodina, která se stará o několik týraných psíků, většinou už tarších voříšků. Má několik let pejska bez zadních nožiček, přišel o ně po úrazu. Je to takový prcek, ale divoch. Má ušitý pytel, uvázaný kolem krku a když jdeme okolo, lítá s dalšími kolem plotu s elánem a rychlostí, že své psí kolegy strčí do kapsy. Nejprve, když jsem ho viděla, tak mi z pohledu na něj zamrazilo, ale pak jsem si zvykla a připadá mi za těch několik let, co ho mají, stále se stejným elánem, pělně živený a v pohodě.
Jsem toho názoru, že konečné řešení je prostě konečné a pokud ještě malá naděje zbývá, proč ji nezkusit.

Beica napsal(a):
Nedá mi to a musím se k této debatě přidat. Pár názorů mi přijde dosti smutně radikálních, nikomu je však neberu. Viz - dovolím si citaci - příspěvek od Wulfiny: "Neměla bych na to psychicky, se koukat, jak pes už neumí sám, jak se mu zadní nohy věčně válej v jeho výkalech, věčně psa nosit, věčně ho omývat...
Ne, já na to opravdu nemám... ale samozřejmě nikomu neberu, že pokud má na to psychiku a žaludek se koukat na prakticky mrzáka, nechť se stará... " naprosto tomuto tvrzení rozumím, nicméně přeci jen si neodpustím reakci, byť nikterak zle myšlenou ani odsuzující tento názor (sama bych se také rozhodovala, zda psa utratit, či nikoliv) každopádně: Známá má již 8 letého maltézáka. Není to tak dlouho, maximálně rok zpět, co ze vteřiny na vteřinu ochrnul. Prostě najednou vyběhl z pelíšku a už se na zadní nohy nepostavil. Pro známou je to skutečně plnohodnotný člen rodiny spolu s druhým starším labradorem čili utracení nepřipadalo absolutně v úvahu.

Po nákladné operaci páteře, kdy jim veterinář nebyl schopný říct, zda se to zlepší nebo ne, kdy známá psíka nosila na vycházky spolu s kočárkem s novorozenětem a kdy se pravidelně musela vracet pro druhého psa, neboť na venčení obou jí prostě už nezbývaly ruce, se odstěhovali na chalupu, aby tedy psíkovi alespoň trochu ulehčili (viz nekontrolovatelné močení a kálení psa...) a aby si chudák neodíral neustále nožičky o chodníky a další nástrahy velkoměsta (tráva na zahradě je přeci jen příjemnější). Trvalo to 4 dlouhé měsíce náročných rehabilitací, slz a bezmoci, než začal znovu v malých náznacích nohama hýbat. Pak už to šlo rychle. Během dalšího měsíce začal chodit. Dnes byste prakticky na pejskovi nepoznali, že byl někdy tímto způsobem hendikepovaný... :) Je to vše jen o lidech. Jak ostatně Wulfina také napsala: Pokud na to člověk má nervy a odhodlání, tak se třeba i ten zázrak podaří. Ne vždycky tak tomu je, já jsem tím vším jen chtěla říct, že situace byť na první pohled absolutně beznadějná nemusí být vždy finálním verdiktem nad osudem zvířete či člověka.

To Wulfina: prosím neberte můj komentář jako útok na Vás názor nebo Vaší osobu. O to mi vůbec nešlo. Spíš jsem tady chtěla dodat trochu naděje a Váš komentář pouze nejvýrazněji popsal bez obalu to, na čem se tady všichni více méně shodnout.

V pořádku...
Jak jsem již řekla, každý na to máme jiný názor...
Akorát je docela rozdíl omývat cca 3kg maltézáka a třeba 50 kg berňáka...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
V pořádku...
Jak jsem již řekla, každý na to máme jiný názor...
Akorát je docela rozdíl omývat cca 3kg maltézáka a třeba 50 kg berňáka...

Tak o tom není sporu

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
V pořádku...
Jak jsem již řekla, každý na to máme jiný názor...
Akorát je docela rozdíl omývat cca 3kg maltézáka a třeba 50 kg berňáka...

Velký rozdíl v tom není, pokud nebereme v úvahu fyzickou náročnost. Když se chce, a chce i pes, jde to.

..."Další pes, NO, kterému bylo nutné po nehodě nechat amputovat přední packu, jsme si vzali"...
Bez přední nohy sem znala psy dva. Oba měli nohu amputovanou po úraze - autonehodě. Malý pinč a druhý byl dobrman. Oba úplně v pohodě lítali a měli veselý život.
Jen toho psa s vozíčkem, kterého vídám, jak snaživě, celý udýchaný, pospíchá ( a moc mu to nejde) za paničkou, nějak nemůžu rozdýchat. Ale možná je to tím, že nejde o mého psa.

scylla napsal(a):
Velký rozdíl v tom není, pokud nebereme v úvahu fyzickou náročnost. Když se chce, a chce i pes, jde to.

Není? No, právě, že jde o tu fyzickou náročnost a pes může chtít jak chce, ono málokterá žena zvedne 50kg a přendá si ho do vany nebo ho ponese do/ze schodů...

Dělat ze psů ležáky je zvrácené.

Ono fakt nemůžeme srovnávat třínohého psa, který se normálně sám zvedne, může jít na procházku nebo se aspoň sám vyvenčit se zvířetem ochrnutým na pánevní končetiny, který se navíc nemůže ani sám vyprázdnit nebo se vyprazdňuje mimovolně. A i když se o tomhle vůbec vlastně nemluví, pokud je příčinou ochrnutí poškození míchy, poruchy vyměšování jsou tam vždycky.

No a jako sorry, ale ten pes se sám do vozíčku nepřiváže a když se vozíček převrhne, sám si ho nenarovná. Takže prostě na vozíku může být jen pod dozorem a ostatních třeba dvacet a více hodin denně leží doma v pelechu a čumí do zdi, případně tahá nohy za sebou. Nádhera život, že?

A je-li inkontinentní, tak si leží ve vlasním odpadu, z čehož vyplývají opakované a těžce zvladatelné záněty kůže - i při sebelepší hygieně, ta kůže prostě není stavěná na styk s močí a výkaly.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Není? No, právě, že jde o tu fyzickou náročnost a pes může chtít jak chce, ono málokterá žena zvedne 50kg a přendá si ho do vany nebo ho ponese do/ze schodů...

Ono se to dá udělat o dost jinak, jsem malá a už dost stará a neměla jsem problém obsloužit NO, což také není úplně malý pes. Když se chce, tak to jde. A myslím si, že když nám pes věnoval celý svůj život, měli bychom se o něj v případě úrazu nebo stáří adekvátně postarat, dokud ho baví život a chce tu být, mám pocit, že je moje povinnost mu dát, co mu patří.

scylla napsal(a):
Ono se to dá udělat o dost jinak, jsem malá a už dost stará a neměla jsem problém obsloužit NO, což také není úplně malý pes. Když se chce, tak to jde. A myslím si, že když nám pes věnoval celý svůj život, měli bychom se o něj v případě úrazu nebo stáří adekvátně postarat, dokud ho baví život a chce tu být, mám pocit, že je moje povinnost mu dát, co mu patří.

Jenže to adekvátně postarat v případě nevratného ochrnutí je nechat utratit. To je ta povinnost, dát tomu psovi to, co mu patří, a nechat ho důstojně odejít.

Ne z něj udělat ležící trosku a bít se v prsa, jak se starám.

Jakmile někdo chce připustit psa aby po něm měl štěně tak se mu dostane odpovědi, že jsou útulky plný psů...
Já mám stejnou odpověď i teď.Nač udržovat při životě zvíře kterè má handicap a nemůže žít "plnohodnotným"životem když útulky jsou plnè zdravých psů? Chápu, že mají citový vztah k pejskoj, Já ho mám taky a proto bych ho nechala utratit.Náš pes velkè plemeno má taky problémy se zadnima nohama je mu 10 let zatím ještě dokáže chodit (jen po dvorku), ale jsem připravená až uvidím, že se nemůže zvednout nebo má Velké bolesti ho nechat utratit a nevymyšlet vozejčky.
Toť můj názor, ale ať si každý děla co chce.

scylla napsal(a):
Ono se to dá udělat o dost jinak, jsem malá a už dost stará a neměla jsem problém obsloužit NO, což také není úplně malý pes. Když se chce, tak to jde. A myslím si, že když nám pes věnoval celý svůj život, měli bychom se o něj v případě úrazu nebo stáří adekvátně postarat, dokud ho baví život a chce tu být, mám pocit, že je moje povinnost mu dát, co mu patří.

Rovněž si myslím, že když mi pes věnoval celý život, že se o něm mám adekvátně postarat a to by bylo v tomto případě ho nechat důstojně odejít...

N.u napsal(a):
Jakmile někdo chce připustit psa aby po něm měl štěně tak se mu dostane odpovědi, že jsou útulky plný psů...
Já mám stejnou odpověď i teď.Nač udržovat při životě zvíře kterè má handicap a nemůže žít "plnohodnotným"životem když útulky jsou plnè zdravých psů? Chápu, že mají citový vztah k pejskoj, Já ho mám taky a proto bych ho nechala utratit.Náš pes velkè plemeno má taky problémy se zadnima nohama je mu 10 let zatím ještě dokáže chodit (jen po dvorku), ale jsem připravená až uvidím, že se nemůže zvednout nebo má Velké bolesti ho nechat utratit a nevymyšlet vozejčky.
Toť můj názor, ale ať si každý děla co chce.

Jestli to ale dobře chápu, tady není řeč o artrotických seniorech, co mají bolesti a nemůžou se zvednout, nýbrž o psech, kteří přišli o schopnost pohybu následkem úrazu, jinak mladých a zdravých.
Montovat seniora na kárku by mě ani nenapadlo, nehledě na to, že tam by to nezvládly ani ty přední tlapy.
Myslím si, že kdo nezažil, nemůže situaci adekvátně posoudit.

Tak nedokážu si představit, kdyby můj roční pes prodělal autonehodu, přišel o zadní, o jednu, o dvě, nebo ochrnul, dostal by se z toho a bez bolestí by dokázal dál fungovat a byl by štastný a já bych ho nechala utratit, protože nechci práci na víc. Asi bych se na sebe nedokázala podívat do zrcadla. Jiné to je pokud by měl bolesti, nebo ve stáří, jak tu někdo psal.

Terven napsal(a):
Jestli to ale dobře chápu, tady není řeč o artrotických seniorech, co mají bolesti a nemůžou se zvednout, nýbrž o psech, kteří přišli o schopnost pohybu následkem úrazu, jinak mladých a zdravých.
Montovat seniora na kárku by mě ani nenapadlo, nehledě na to, že tam by to nezvládly ani ty přední tlapy.
Myslím si, že kdo nezažil, nemůže situaci adekvátně posoudit.

Můj názor se nemění kdyby ste dobře četla psala jsem, že nemá cenu tu držet jaká koliv zvířata kterè trpí handicapem který jim ztěžuje život a přijít o nohy při nehodě podle mě handicap je!
Kdyby jste dobře četla vlákno tak zjistíte, že tu byla řeč i o 13ti letych psech kteří jsou rok na vozíčku.A veřte, že jsou lidé kteří by právě i tohodle důchodce co se plazí nechali žít. Však on je plnej života jenom nemůže chodit
V živote jsem musela rozhodovat i o horších věcec o zdraví mojí dcery.Takže v tomdle mám myslím jasno.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jenže to adekvátně postarat v případě nevratného ochrnutí je nechat utratit. To je ta povinnost, dát tomu psovi to, co mu patří, a nechat ho důstojně odejít.

Ne z něj udělat ležící trosku a bít se v prsa, jak se starám.

Takže když toho psa baví honit na vozíčku balonky, má chuť k jídlu, hraje si s vámi a jinak mu slouží zdraví je nejlepší ho nechat utratit? To myslíte vážně? Ve chvíli, kdy je to nutné, je nutné nechat ho odejít, to máte pravdu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Rovněž si myslím, že když mi pes věnoval celý život, že se o něm mám adekvátně postarat a to by bylo v tomto případě ho nechat důstojně odejít...

Protože se na to nemůžete koukat a péče by byla moc složitá...

Andrýsek3 napsal(a):
Tak nedokážu si představit, kdyby můj roční pes prodělal autonehodu, přišel o zadní, o jednu, o dvě, nebo ochrnul, dostal by se z toho a bez bolestí by dokázal dál fungovat a byl by štastný a já bych ho nechala utratit, protože nechci práci na víc. Asi bych se na sebe nedokázala podívat do zrcadla. Jiné to je pokud by měl bolesti, nebo ve stáří, jak tu někdo psal.

N.u napsal(a):
Můj názor se nemění kdyby ste dobře četla psala jsem, že nemá cenu tu držet jaká koliv zvířata kterè trpí handicapem který jim ztěžuje život a přijít o nohy při nehodě podle mě handicap je!
Kdyby jste dobře četla vlákno tak zjistíte, že tu byla řeč i o 13ti letych psech kteří jsou rok na vozíčku.A veřte, že jsou lidé kteří by právě i tohodle důchodce co se plazí nechali žít. Však on je plnej života jenom nemůže chodit
V živote jsem musela rozhodovat i o horších věcec o zdraví mojí dcery.Takže v tomdle mám myslím jasno.

Taky jsem musela v životě řešit poměrně nebo troufnu si říct hodně vážné zdravotní problémy. A právě proto bych za svého psa bojovala a snažila se pro něj udělat maximum dokud bych viděla že on sám má chuť žít. A byla bych schopná mu obětovat hodně jenom proto aby mohl dál fungovat a žít kvalitní psí život. A nenechala bych ho utratit jenom proto že by byl postižený nebo částečně ochrnutý. Spousta lidí je postižených, ať jsou to vozíčkáři nebo jiný hendikap a často mnohem vážnější a přesto žijí a jsou šťastní. Neříkám že všichni, ale u psa to každý rozumný člověk pozná jestli jeho pes chce dál žít i s postižením. A pokud chce tak proč ho uspávat?

Navíc psi se rychle přizpůsobí a zvyknou si na svoje omezení a neřeší to. Narozdíl od lidí které to psychicky trápí.

scylla napsal(a):
Protože se na to nemůžete koukat a péče by byla moc složitá...

Ale taky nè každý má čas a peníze na to se starat o postiženého psa.Hlavně kde máte tu jistotu, že pes bude žít bez bolesti a že bude plný elánu? Myslím když ho třeba srazí auto?
To budete čekat až mu udělají operaci dáte ho na vozíček a pokud pes bude smutný a bude mit bolesti tak ho necháte utratit?

Andrýsek3 napsal(a):
Tak nedokážu si představit, kdyby můj roční pes prodělal autonehodu, přišel o zadní, o jednu, o dvě, nebo ochrnul, dostal by se z toho a bez bolestí by dokázal dál fungovat a byl by štastný a já bych ho nechala utratit, protože nechci práci na víc. Asi bych se na sebe nedokázala podívat do zrcadla. Jiné to je pokud by měl bolesti, nebo ve stáří, jak tu někdo psal.

Je hodně velký rozdíl : " přišel o zadní, o jednu, o dvě, nebo ochrnul ". Nejde vůbec o práci navíc. Jde o to, že když odejdete do práce, tak bude ochrnutý pes ležet i ve vlastních výkalech. Pak o štěstí nejde mluvit. A je jedno, jestli je roční, nebo 10ti letý.

N.u napsal(a):
Ale taky nè každý má čas a peníze na to se starat o postiženého psa.Hlavně kde máte tu jistotu, že pes bude žít bez bolesti a že bude plný elánu? Myslím když ho třeba srazí auto?
To budete čekat až mu udělají operaci dáte ho na vozíček a pokud pes bude smutný a bude mit bolesti tak ho necháte utratit?

Je to asi hloupé, ale vždycky jsem si přála, kdyby mého psa srazilo auto ( nebo střelil myslivec ), aby to bylo do mrtva. Abych nemusela řešit. Asi jsem sobec.

N.u napsal(a):
Ale taky nè každý má čas a peníze na to se starat o postiženého psa.Hlavně kde máte tu jistotu, že pes bude žít bez bolesti a že bude plný elánu? Myslím když ho třeba srazí auto?
To budete čekat až mu udělají operaci dáte ho na vozíček a pokud pes bude smutný a bude mit bolesti tak ho necháte utratit?

To záleží na konkrétní situaci. Psala jsem pokud pes nemá bolesti. A jestli má bolesti nebo trpí se dá přece poznat. Uspat ho je pro mě ta poslední varianta, navíc se to dá udělat kdykoliv. Pokud by se po jakékoliv době zjistili že to nebylo správné rozhodnutí a že se pejsek trápí.

Taky nemám peníze, ale pro svého psa bych byla schopná se i zadlužit. A totéž přece je celý život psa, nikdo neví jestli a čím onemocní, potom by se měl každý pes co onemocní okamžitě utratit aby nestál peníze?
A čas, když jsem si ho pořizovala tak jsem do toho šla že se může stát cokoliv a já budu stát při něm. Takže časově by se to muselo přizpůsobit, beru to jako svou povinnost se o něj postarat ikdyž by byl nemocný nebo postižený. A ne říct já nemám čas se starat o postiženého psa. V životě by mě to nenapadlo říct u blízkého člena rodiny - člověka a se psem to cítím stejně. Pro mě je prostě plnohodnotný člen rodiny.

Neříkám že by to nebylo náročné a složité, ano bylo a hodně. Ale on mně za to stojí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Je hodně velký rozdíl : " přišel o zadní, o jednu, o dvě, nebo ochrnul ". Nejde vůbec o práci navíc. Jde o to, že když odejdete do práce, tak bude ochrnutý pes ležet i ve vlastních výkalech. Pak o štěstí nejde mluvit. A je jedno, jestli je roční, nebo 10ti letý.

To je. Nejsem ten typ, co by zachranoval psy, u kterych by bylo utraceni lepsi, nebo postizene stene po narozeni a nikomu nevymlouuvam jeho rozhodnuti. Ale kdyby šlo o mého psa udělám vše co je v mych silach, abych mu zajistila spokojeny zivot, určité bych ho nenechala utratit, kdyby šlo o práci na víc nebo něco na co se mi nelíbí koukat. Pokud by to šlo, aby spokojeně zil q, tak do toho dam vše, pokud ne dám tezkym srdcem utratit..je to člen rodiny a jde mi o to aby byl šťastný. Určitě to musí být hrozně tezke rozhodnuti, doufám, ze to nikdy nebudu muset resit...uz takhle z toho mrazí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To záleží na konkrétní situaci. Psala jsem pokud pes nemá bolesti. A jestli má bolesti nebo trpí se dá přece poznat. Uspat ho je pro mě ta poslední varianta, navíc se to dá udělat kdykoliv. Pokud by se po jakékoliv době zjistili že to nebylo správné rozhodnutí a že se pejsek trápí.

Taky nemám peníze, ale pro svého psa bych byla schopná se i zadlužit. A totéž přece je celý život psa, nikdo neví jestli a čím onemocní, potom by se měl každý pes co onemocní okamžitě utratit aby nestál peníze?
A čas, když jsem si ho pořizovala tak jsem do toho šla že se může stát cokoliv a já budu stát při něm. Takže časově by se to muselo přizpůsobit, beru to jako svou povinnost se o něj postarat ikdyž by byl nemocný nebo postižený. A ne říct já nemám čas se starat o postiženého psa. V životě by mě to nenapadlo říct u blízkého člena rodiny - člověka a se psem to cítím stejně. Pro mě je prostě plnohodnotný člen rodiny.

Neříkám že by to nebylo náročné a složité, ano bylo a hodně. Ale on mně za to stojí.

Pokud mi vet řekne, že je jasný že pes bude ochrnutý tak ho nechám utratit.Pokud mi řekne, že je potřeba operace a rehabilitace a bude chodit tak zaplatím co si řekne. Já sve psy taky miluji jsou pro mě členem rodiny.Každý jsme jinak empaticky založený.Jsme tu ty co by psa nechali jít a ty co by ho za každou cenu držely při živote pak jsou lidi co by se psem ani nešli k vetovi zjišťovat zda pes bude vůbec chodit, ale rovnou by ho vzali krumpáčem přes hlavu...
Orionka:Taky si to říkám od tè doby co jsem viděla rozmazlèho psa na silnici který ještě žil. Strašný pohled

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Je hodně velký rozdíl : " přišel o zadní, o jednu, o dvě, nebo ochrnul ". Nejde vůbec o práci navíc. Jde o to, že když odejdete do práce, tak bude ochrnutý pes ležet i ve vlastních výkalech. Pak o štěstí nejde mluvit. A je jedno, jestli je roční, nebo 10ti letý.

asi tak.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To záleží na konkrétní situaci. Psala jsem pokud pes nemá bolesti. A jestli má bolesti nebo trpí se dá přece poznat. Uspat ho je pro mě ta poslední varianta, navíc se to dá udělat kdykoliv. Pokud by se po jakékoliv době zjistili že to nebylo správné rozhodnutí a že se pejsek trápí.

Taky nemám peníze, ale pro svého psa bych byla schopná se i zadlužit. A totéž přece je celý život psa, nikdo neví jestli a čím onemocní, potom by se měl každý pes co onemocní okamžitě utratit aby nestál peníze?
A čas, když jsem si ho pořizovala tak jsem do toho šla že se může stát cokoliv a já budu stát při něm. Takže časově by se to muselo přizpůsobit, beru to jako svou povinnost se o něj postarat ikdyž by byl nemocný nebo postižený. A ne říct já nemám čas se starat o postiženého psa. V životě by mě to nenapadlo říct u blízkého člena rodiny - člověka a se psem to cítím stejně. Pro mě je prostě plnohodnotný člen rodiny.

Neříkám že by to nebylo náročné a složité, ano bylo a hodně. Ale on mně za to stojí.

Naprosty souhlas.

scylla napsal(a):
Protože se na to nemůžete koukat a péče by byla moc složitá...

No, tak nevim, jestli si někdy viděla psa, kterej se celej den válí ve vlastních výkalech... jak již zaznělo k tomu se brzy přidaj další průšvihy, třeba s kůží...
Nevim, kde děláš nebo neděláš, já dělám víceméně krátký/dlouhý týden 12ctky.
Mám jako obyčejní lidé 4 týdny dovolené. Kdo by se postaral o psa, když jsem v práci 12 hodin?
To jako 12 hodin bude ležet ve svých výkalech?
Rodinu mám 250km daleko, manžel jezdí autodopravu... ne, neměl by se mi kdo o psa starat...
Navíc ovčák, co má 30 kg i s postelí je rozdíl, když máš psa, co má 50 kg...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No, tak nevim, jestli si někdy viděla psa, kterej se celej den válí ve vlastních výkalech... jak již zaznělo k tomu se brzy přidaj další průšvihy, třeba s kůží...
Nevim, kde děláš nebo neděláš, já dělám víceméně krátký/dlouhý týden 12ctky.
Mám jako obyčejní lidé 4 týdny dovolené. Kdo by se postaral o psa, když jsem v práci 12 hodin?
To jako 12 hodin bude ležet ve svých výkalech?
Rodinu mám 250km daleko, manžel jezdí autodopravu... ne, neměl by se mi kdo o psa starat...
Navíc ovčák, co má 30 kg i s postelí je rozdíl, když máš psa, co má 50 kg...

No mě nepřijde takový rezim dobrý ani pro zdravého psa..

Andrýsek3 napsal(a):
No mě nepřijde takový rezim dobrý ani pro zdravého psa..

To by si psa asi nemohl pořídit nikdo.. nebo možná právě nemakačenka...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To by si psa asi nemohl pořídit nikdo.. nebo možná právě nemakačenka...

Kazdy přece nedělá 12 hodin.

Andrýsek3 napsal(a):
No mě nepřijde takový rezim dobrý ani pro zdravého psa..

Tak zase záleží na tom, kde ti psi po dobu v zaměstnání jsou. V panelákové předsíni to asi nebude. A ve výběhu, kde se můžou vyvenčit, se dočkají příchodu v pohodě.

Andrýsek3 napsal(a):
No mě nepřijde takový rezim dobrý ani pro zdravého psa..

Takový režim má většina psů. Většina lidí co znám chodí na 12cky a má doma spokojeného psa.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To by si psa asi nemohl pořídit nikdo.. nebo možná právě nemakačenka...

A důchodci

Právě ne, kazdy by si měl psa pořizovat.
Kdyby se tu někdo zeptal, jestli je vhodné si poridit psa pri 12 hodinovych smenach, tak ho zrubete, ale jak tak koukam, že takhle by to mělo být a psi jsou tak nejšťastnější. Když jich je víc tak budiž..

N.u napsal(a):
Pokud mi vet řekne, že je jasný že pes bude ochrnutý tak ho nechám utratit.Pokud mi řekne, že je potřeba operace a rehabilitace a bude chodit tak zaplatím co si řekne. Já sve psy taky miluji jsou pro mě členem rodiny.Každý jsme jinak empaticky založený.Jsme tu ty co by psa nechali jít a ty co by ho za každou cenu držely při živote pak jsou lidi co by se psem ani nešli k vetovi zjišťovat zda pes bude vůbec chodit, ale rovnou by ho vzali krumpáčem přes hlavu...
Orionka:Taky si to říkám od tè doby co jsem viděla rozmazlèho psa na silnici který ještě žil. Strašný pohled

Prostě podle mě to není tak jednoznačné, jeden pes co je ochrnutý na tom může být hodně zle a opravdu je to pro něj jen živoření a tam jsem taky pro uspání. Druhý ochrnutý může mít krásný život, bez bolesti, ale s omezením. Já nejsem pro držet psa při životě za každou cenu. Ale pokud pes má radost ze života tak jsem pro udělat vše aby mohl žít.

Mimochodem "lidé" co by se psem nešli ani na veterinu a rovnou ho vzali krumpáčem přes hlavu u mě nejsou lidé, jsou to zrůdy.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No, tak nevim, jestli si někdy viděla psa, kterej se celej den válí ve vlastních výkalech... jak již zaznělo k tomu se brzy přidaj další průšvihy, třeba s kůží...
Nevim, kde děláš nebo neděláš, já dělám víceméně krátký/dlouhý týden 12ctky.
Mám jako obyčejní lidé 4 týdny dovolené. Kdo by se postaral o psa, když jsem v práci 12 hodin?
To jako 12 hodin bude ležet ve svých výkalech?
Rodinu mám 250km daleko, manžel jezdí autodopravu... ne, neměl by se mi kdo o psa starat...
Navíc ovčák, co má 30 kg i s postelí je rozdíl, když máš psa, co má 50 kg...

Každý má jiné zaměstnání, podmínky, jinou rodinu a nebavili jsme se o konkrétních lidech a jejich psech. Ale obecně.

U mě je to tak že bych kvůli svému psovi pokud by byl nemocný - ochrnutý byla ochotná si najít jinou práci, třeba i horší a méně placenou s tím že bysme se s přítelem, manželem, rodiči střídali tak aby byl pořád někdo se psem doma. Každý jinou směnu. Aby neležel ve výkalech jak říkáte a aby mohl být mobilní celý den a nebyl vůbec nebo téměř vůbec sám. Asi jsem blázen, no

No jo, váha hraje roli. Ale pokud se nejedná o psa co má 60kg a víc tak se to dá myslím vždy nějak udělat. A kdyby se zdravotní stav rapidně zhoršoval může se pes dát uspat potom.

Andrýsek3 napsal(a):
Právě ne, kazdy by si měl psa pořizovat.
Kdyby se tu někdo zeptal, jestli je vhodné si poridit psa pri 12 hodinovych smenach, tak ho zrubete, ale jak tak koukam, že takhle by to mělo být a psi jsou tak nejšťastnější. Když jich je víc tak budiž..

Ale vůbec ne... Já nikoho nerubu...
Já říkám, ať si dělá každej co chce...

Udělala bych pro psy cokoliv, ale pokud by byl pes schopen pohybovat se pouze na "invalidním vozíku" tak bych bohužel musela zvolit konečné řešení. A vůbec nejde o nechuť se o psa postarat, když opomenu, že s manipulací by mi musel někdo pomáhat...sama bych to asi nedala, tak si stejně neumím představit, co by pes dělal, když jsme všichni v práci...ve škole...
Nemohu si finančně dovolit zůstat se psem dlouhodobě doma (nepočítám např. dovolenou na časově omezenou péči) a neumím si představit, že by byl pes šťastný když by několik hodin proležel na jednom místě bez možnosti se pohybovat...od rána do večera než budou doma alespoň dva lidi, abychom ho vůbec na vozík dali...
No raději o tom nebudu vůbec přemýšlet...

Andrýsek3 napsal(a):
Právě ne, kazdy by si měl psa pořizovat.
Kdyby se tu někdo zeptal, jestli je vhodné si poridit psa pri 12 hodinovych smenach, tak ho zrubete, ale jak tak koukam, že takhle by to mělo být a psi jsou tak nejšťastnější. Když jich je víc tak budiž..

Přece je rozdíl kde ten pes je a jak se mu po práci věnujete.A při dvanactkách mate 3 dny Prace dva dny volnoa naopak jestli to říkam dobře.
Pokud člověk který má psa v bytě zeptá zda si pořídit psa při dvanactkách tak bych ho zrubala taky

Je to už tak 15 17 let zpět, strejda měl po pádu ochrnutého německého ovčáka. Říkal, že kdyby měl čím, tak ho na místě zabil. Ale protože neměl čím, přijel pro něho kamarád a psa odvezli na veterinu.
Protože se probral, byl operovaný, několik zlomenin včetně zlomené čelisti, i pánve a snad jedné přední končetiny, asi otřes mozku, takže první týden to byla hrůza, pak do konce prvního měsíce začal trochu spolupracovat, cca 2měsíce byl úplně ochrnutý na zadek, ale pak to šlo naráz. Pak se vyprazdňoval normálně, na zadní nohy byl teda už šmatlavý do konce živots, ale chodil, měli ho ještě 3 a půl roku. Já jsem se o něho starala v tom přelomovém období, kdy strejda musel odjet na měsíc pryč, a myslím, že ten pokrok byl i skrz to, že jsem mohla být se psem opravdu krom nákupů apod.24hod denně. Bylo léto, takže jsem ho tahala plavat do rybníka, nechávala jsem ho vyhřívat na sluníčku atd. Bylo to dost fyzicky náročné - bydleli ve 4. patře bez výtahu, takže jen dostat se ven nebo domů bylo vždy tak na 30-40minut pro mě, která jsem ho nemohla unést celé schody v kuse. Takže jsme byli spíš hodně venku. Ke konci toho měsíce jsem mu už nosila zadek za pomoci ručníku. Různě jsem mu bandážovala ty zadní nohy, aby si je neodíral a tak dál. Myslím, že strejda čekal, že ho nechám utratit, ale sám nějak nemohl. Nechal mi tam číslo na veterinu s tím, že je vše domluvené a se psem se tak nějak rozloučil, že jsem to nechápala v tom svém věku a zkušenostech.

Kdyby se něco podobného stalo dnes, asi bych to nebyla schopná udělat ani pro vlastního psa, bohužel. Zvlášť když člověk neví, jaký bude výsledek, bude to lepší, horší a nejhorší na tom je, že pes se snaží a rozhodnutí je na Vás i přes ty jeho věrné oči.

Mam 14 kiloveho psa na vozicku a podla niektorych by uz 9 rokov nezil. Ano, ma 14 a od 5 tich je na vozicku. Spociatku po operacii este chodil ale uz smatlal a zodierali sa mu vankusiky tak ostal na voziku uplne. A radostnejsieho handicapovaneho psa by ste asi nenasli. Stale sa tesi na vychadzky, ma chut do zivota, steka si, proste je stastny a vobec ho netrapi, ze zadne nohy nepouziva. To len ludia maju predsudky. Nas pes nijak netrpi, nic ho neboli, ma zivot rad. Ano, s mocenim je to horsie. Ucurava ked ma plny mechur ale ze by cural kade chodi to nie. V pelechu ma vzdy ciste plachty ked ucrkava. Je preto viac prania ale nic hrozneho. Jeho plachy periem tak raz tyzdenne. Ano obcas sa stane, ze sa aj pokadi, ale nelezi v tom. Bud to zahrabe alebo ide prec z pelecha. Ze by mal zahovnene nohy stale? No to urcite, zerie granule a maso takze ma stolicu normalne tuhu. Inak ma krmenie nacasovane tak, ze sa vyvenci pekne vonku rano a vecer. Takze si naprv niekde overte aky je zivot s takymto psom a potom rozpravajte aky je pes chudak posraty a postaty stale. Aj ked je to narocnejsie ako mat zdraveho psa, ten nas ma fakt statie, ze da dostal k nam, kazdy iny by ho uz davno utratil. Tu je o nom viac: edinko.estranky.cz.

similian napsal(a):
Mam 14 kiloveho psa na vozicku a podla niektorych by uz 9 rokov nezil. Ano, ma 14 a od 5 tich je na vozicku. Spociatku po operacii este chodil ale uz smatlal a zodierali sa mu vankusiky tak ostal na voziku uplne. A radostnejsieho handicapovaneho psa by ste asi nenasli. Stale sa tesi na vychadzky, ma chut do zivota, steka si, proste je stastny a vobec ho netrapi, ze zadne nohy nepouziva. To len ludia maju predsudky. Nas pes nijak netrpi, nic ho neboli, ma zivot rad. Ano, s mocenim je to horsie. Ucurava ked ma plny mechur ale ze by cural kade chodi to nie. V pelechu ma vzdy ciste plachty ked ucrkava. Je preto viac prania ale nic hrozneho. Jeho plachy periem tak raz tyzdenne. Ano obcas sa stane, ze sa aj pokadi, ale nelezi v tom. Bud to zahrabe alebo ide prec z pelecha. Ze by mal zahovnene nohy stale? No to urcite, zerie granule a maso takze ma stolicu normalne tuhu. Inak ma krmenie nacasovane tak, ze sa vyvenci pekne vonku rano a vecer. Takze si naprv niekde overte aky je zivot s takymto psom a potom rozpravajte aky je pes chudak posraty a postaty stale. Aj ked je to narocnejsie ako mat zdraveho psa, ten nas ma fakt statie, ze da dostal k nam, kazdy iny by ho uz davno utratil. Tu je o nom viac: edinko.estranky.cz.

Krásný, koukala jsem i na webovky, určitě nikdo nemůže přesně říct, jak by se v takové chvíli rozhodl, je to těžké, dali jste mu šanci a on je za ní očividně šťastný. A žije krásný dlouhý život. Jen tak dál. Smekám.

similian napsal(a):
Mam 14 kiloveho psa na vozicku a podla niektorych by uz 9 rokov nezil. Ano, ma 14 a od 5 tich je na vozicku. Spociatku po operacii este chodil ale uz smatlal a zodierali sa mu vankusiky tak ostal na voziku uplne. A radostnejsieho handicapovaneho psa by ste asi nenasli. Stale sa tesi na vychadzky, ma chut do zivota, steka si, proste je stastny a vobec ho netrapi, ze zadne nohy nepouziva. To len ludia maju predsudky. Nas pes nijak netrpi, nic ho neboli, ma zivot rad. Ano, s mocenim je to horsie. Ucurava ked ma plny mechur ale ze by cural kade chodi to nie. V pelechu ma vzdy ciste plachty ked ucrkava. Je preto viac prania ale nic hrozneho. Jeho plachy periem tak raz tyzdenne. Ano obcas sa stane, ze sa aj pokadi, ale nelezi v tom. Bud to zahrabe alebo ide prec z pelecha. Ze by mal zahovnene nohy stale? No to urcite, zerie granule a maso takze ma stolicu normalne tuhu. Inak ma krmenie nacasovane tak, ze sa vyvenci pekne vonku rano a vecer. Takze si naprv niekde overte aky je zivot s takymto psom a potom rozpravajte aky je pes chudak posraty a postaty stale. Aj ked je to narocnejsie ako mat zdraveho psa, ten nas ma fakt statie, ze da dostal k nam, kazdy iny by ho uz davno utratil. Tu je o nom viac: edinko.estranky.cz.

Já vám fandím a od začátku jsem psala že bych pro svého psa udělala totéž co vy. Pokud by on sám měl chuť žít a stejně to vidím i s tím že pes si na to zvykne a neřeší to jako lidé, není z toho nešťastný že má handikep, bere to jak je a života si užívá. Ano, máte pravdu, má štěstí že se dostal k vám, spousta lidí by ho uspala. Na stránky mrknu a držím vám palce ať jste spolu šťastní ještě aspoň pár let

A o tom to podle mého názoru celé je - jestli pes žít chce, nemá bolesti a má zájem o hru, jídlo, mazlení, tak ano. Pokud má bolesti a trápí se, tak ne.

scylla napsal(a):
A o tom to podle mého názoru celé je - jestli pes žít chce, nemá bolesti a má zájem o hru, jídlo, mazlení, tak ano. Pokud má bolesti a trápí se, tak ne.

Souhlas

similian napsal(a):
Mam 14 kiloveho psa na vozicku a podla niektorych by uz 9 rokov nezil. Ano, ma 14 a od 5 tich je na vozicku. Spociatku po operacii este chodil ale uz smatlal a zodierali sa mu vankusiky tak ostal na voziku uplne. A radostnejsieho handicapovaneho psa by ste asi nenasli. Stale sa tesi na vychadzky, ma chut do zivota, steka si, proste je stastny a vobec ho netrapi, ze zadne nohy nepouziva. To len ludia maju predsudky. Nas pes nijak netrpi, nic ho neboli, ma zivot rad. Ano, s mocenim je to horsie. Ucurava ked ma plny mechur ale ze by cural kade chodi to nie. V pelechu ma vzdy ciste plachty ked ucrkava. Je preto viac prania ale nic hrozneho. Jeho plachy periem tak raz tyzdenne. Ano obcas sa stane, ze sa aj pokadi, ale nelezi v tom. Bud to zahrabe alebo ide prec z pelecha. Ze by mal zahovnene nohy stale? No to urcite, zerie granule a maso takze ma stolicu normalne tuhu. Inak ma krmenie nacasovane tak, ze sa vyvenci pekne vonku rano a vecer. Takze si naprv niekde overte aky je zivot s takymto psom a potom rozpravajte aky je pes chudak posraty a postaty stale. Aj ked je to narocnejsie ako mat zdraveho psa, ten nas ma fakt statie, ze da dostal k nam, kazdy iny by ho uz davno utratil. Tu je o nom viac: edinko.estranky.cz.

Takovýchto příběhů je v TV a na netu plno, ale můj názor je stejný. Můj pes váží přes 50kilo chtěla bych vás vidět jak sním manipulujete. To že si váš pes.nesere pod nohy neznamená, že jiný si.srat nebude taky.Ono záleží na druhu poranění a ochrnutí. Ale každopádně je to obdivuhodný jak se o pejska staráte jen tak dál

N.u napsal(a):
Takovýchto příběhů je v TV a na netu plno, ale můj názor je stejný. Můj pes váží přes 50kilo chtěla bych vás vidět jak sním manipulujete. To že si váš pes.nesere pod nohy neznamená, že jiný si.srat nebude taky.Ono záleží na druhu poranění a ochrnutí. Ale každopádně je to obdivuhodný jak se o pejska staráte jen tak dál

No jenomže to právě nikdy nevíte. Může to být ze začátku příšerné a pak se z toho pes, kočka vyhrabe, to mám zkušenost třeba já jak jsem psala výš se psem a s pár kočkami. Nebo zde pisatel. Nebo naopak to může vypadat nadějně a pak být jen hůř, to měli známí pŕíběh s jezevčíkem - na veterině zpočátku prezentováno jako banalita, dostali naději, proběhla operace, pak ještě dvě, rehabilitace, snažili se celá rodina, ale nešlo to - nebylo to jen o ochrnutí, pes měl zjevně bolesti.

Vždycky je to ale nakonec o možnostech toho majitele zvířete, jak financích, tak fyzických možnostech - proto třeba bych osobně nechtěla psa nad 30 kilo. I když třeba teď bych měla vìc peněz než tehdy jako děcko nebo co měl strejda, neměla bych zas tři měsíce z toho jeden nonstop, trávit se psem tolik času a fyzické námahy. Ale asi zas by mi pomohla mamka nebo manžel. No snad nic takového nepřijde.

similian napsal(a):
Mam 14 kiloveho psa na vozicku a podla niektorych by uz 9 rokov nezil. Ano, ma 14 a od 5 tich je na vozicku. Spociatku po operacii este chodil ale uz smatlal a zodierali sa mu vankusiky tak ostal na voziku uplne. A radostnejsieho handicapovaneho psa by ste asi nenasli. Stale sa tesi na vychadzky, ma chut do zivota, steka si, proste je stastny a vobec ho netrapi, ze zadne nohy nepouziva. To len ludia maju predsudky. Nas pes nijak netrpi, nic ho neboli, ma zivot rad. Ano, s mocenim je to horsie. Ucurava ked ma plny mechur ale ze by cural kade chodi to nie. V pelechu ma vzdy ciste plachty ked ucrkava. Je preto viac prania ale nic hrozneho. Jeho plachy periem tak raz tyzdenne. Ano obcas sa stane, ze sa aj pokadi, ale nelezi v tom. Bud to zahrabe alebo ide prec z pelecha. Ze by mal zahovnene nohy stale? No to urcite, zerie granule a maso takze ma stolicu normalne tuhu. Inak ma krmenie nacasovane tak, ze sa vyvenci pekne vonku rano a vecer. Takze si naprv niekde overte aky je zivot s takymto psom a potom rozpravajte aky je pes chudak posraty a postaty stale. Aj ked je to narocnejsie ako mat zdraveho psa, ten nas ma fakt statie, ze da dostal k nam, kazdy iny by ho uz davno utratil. Tu je o nom viac: edinko.estranky.cz.

Fandím vám a držím palce, aby bylo ještě dalších x šťastných let.
ale co musím trochu komentovat, to je "Takze si naprv niekde overte aky je zivot s takymto psom a potom rozpravajte aky je pes chudak posraty a postaty stale"
protože i taková je realita:
pes sice jakž takž chodil, ale postižené nervy už nedovolili ovládání svěračů a ze psa to kapalo, posléze teklo a padalo bez jeho vůle a jeho vědomí. vcelku normální bylo, že se ve spánku pomočil, pokadil...když se zavrtěl, byl celý opatlaný, smradlavý. a to několikrát denně. zažívání už mu taky moc nesloužilo, tak i přes velmi drahou veterinární dietu míval průjmy. venčilo se po dvou hodinách ve dne v noci, aby měl aspoň pocit čistotnosti. že by ubylo čištění koberců, křesel, dek atd atd...to se opravdu říct nedá.
jak vidíte, nemůžete tvrdit, že jsou na tom všichni stejně. někdy to není jen "náročnější", ale sakra náročné!
máte štěstí, že edi je na tom tak jak je.

Dakujem za pekne slova. Trochu som prehnane reagovala. No len preto, ze kazdy ho vzdy len lutoval pritom prd vedeli. Chapem, ze s velkym psom by to bol problem, hlavne ked by to bolo take zle ako pise lindus. A chapem ak aj by ludia dali takeho psa utratit, operacia neni ziadny spas co sa penazi tyka. Ale nech si nechaju tie slova aky je to chudak pes a ze ho len trapime. To zaboli.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Prostě podle mě to není tak jednoznačné, jeden pes co je ochrnutý na tom může být hodně zle a opravdu je to pro něj jen živoření a tam jsem taky pro uspání. Druhý ochrnutý může mít krásný život, bez bolesti, ale s omezením. Já nejsem pro držet psa při životě za každou cenu. Ale pokud pes má radost ze života tak jsem pro udělat vše aby mohl žít.

Mimochodem "lidé" co by se psem nešli ani na veterinu a rovnou ho vzali krumpáčem přes hlavu u mě nejsou lidé, jsou to zrůdy.

KAŽDÝ ochrnutý pes bude mít problémy s vyměšováním, a to, že neudrží moč ani stolici. Kdo si může dovolit dělat psí ošetřovatelku 24/7/365/x?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
KAŽDÝ ochrnutý pes bude mít problémy s vyměšováním, a to, že neudrží moč ani stolici. Kdo si může dovolit dělat psí ošetřovatelku 24/7/365/x?

Vím, že se tu teď dostanu na tenký led, na druhou stranu mám osobní zkušenost, tak snad i ten názor mít můžu.
1. zvířata se hojí daleko líp než lidi, takže třeba úrazové ochrnutí mladého psa opravdu vůbec nemusí být definitivní, i když podobný úraz u člověka by byk
2. za spoustu úrazů zvířat mohou lidi - jejich majitelé
3. ta situace se může stát i s člověkem; a nemusí to být mladý člověk s úrazem; může to být stáří, rakovina aj. bez vyhlídek na zlepšení. Vím, člověk není pes. Na druhou stranu, pokud něco takového zažijete, zjistíte, že péče o psa je oproti tomu nic. I ten člověk bude 6x za den ve výkalech a když ho budete mýt, bude vážit ne míň než 50 kilo a ještě Vám u toho bude sprostě nadávat.
Jistě, psa se můžete zbavit nebo jeho zbavit trápení. Ale nemůžete odsoudit lidi, kteří to mají jinak, snaží se, věří...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
KAŽDÝ ochrnutý pes bude mít problémy s vyměšováním, a to, že neudrží moč ani stolici. Kdo si může dovolit dělat psí ošetřovatelku 24/7/365/x?

Jak jste si mohla přečíst u dvou příběhů, není to u kazdeho psa..nebo ne v takove mire.

Pro moje psy bych udělala všechno...kdyby potřebovali drahou operaci klíďo si vezmu půjčku...a samozřejmě taky dovolenou na péči o nemocného psa.
Ale bohužel nejsem na tom finančně tak dobře, abych mohla dát výpověď v práci a starat se permanentně o psa, který se může pohybovat jen na vozíčku (a to nemluvím o tom, že bych sama mýho psa ani ven na vozík nedostala)...svírá se mi srdce jen, když na to pomyslím. A nevěřím tomu, že by pes byl šťastný, když by byl doma několik hodin, bez možnosti se hýbat.
U mě to není nechuť se o psa (který nemá bolesti a má chuť do života) postarat, ale prostě si opravdu nemohu dovolit být třeba několik let nezaměstnaná.

Ono je to dost složité. Co se dá zvládnout u malého psa, nedá se u velkého. Záleží na majiteli, jak na tom fyzicky je, kde bydlí, jak psa dostat domů apod. Záleží i na psovi, v jakém je konkrétně stavu. U mého předešlého psa začaly v 11 letech pohybové problémy. současně se přišlo na chronické ledvinové selhání. Je to blbý ale doslova sem se modlila aby ledviny odešly dřív než nohy. Ono utrácet psa kvůůli tomu že ho neunesu a bydlím v patře bez výtahu je blbý. Nakonec to vyšlo, do posledka dával schody s pomocí ale po svých, ledviny nevydržely a nesla sem ho jen jednou, na poslední cestu.

tapina napsal(a):
Vím, že se tu teď dostanu na tenký led, na druhou stranu mám osobní zkušenost, tak snad i ten názor mít můžu.
1. zvířata se hojí daleko líp než lidi, takže třeba úrazové ochrnutí mladého psa opravdu vůbec nemusí být definitivní, i když podobný úraz u člověka by byk
2. za spoustu úrazů zvířat mohou lidi - jejich majitelé
3. ta situace se může stát i s člověkem; a nemusí to být mladý člověk s úrazem; může to být stáří, rakovina aj. bez vyhlídek na zlepšení. Vím, člověk není pes. Na druhou stranu, pokud něco takového zažijete, zjistíte, že péče o psa je oproti tomu nic. I ten člověk bude 6x za den ve výkalech a když ho budete mýt, bude vážit ne míň než 50 kilo a ještě Vám u toho bude sprostě nadávat.
Jistě, psa se můžete zbavit nebo jeho zbavit trápení. Ale nemůžete odsoudit lidi, kteří to mají jinak, snaží se, věří...

Nikdo přece neodsuzuje ty co by se o psy staraly.Někdo na to má někdo na to nemá i když každý z jiných důvodů. A to s těma starýma lidma tak na to bych neměla taky obdivuji pracovníky v domovech důchodců a na LDN.Neměla bych na to hlavně psychicky. Nadruhou stranu si myslím, že ani starý lidi kteří už nepoznavaji rodinu neudrží moč ani výkaly a jen leží a čekají na smrt by se taky neměli udržovat při životě měla by být možnost eutanazie. Třeba mě zrubete, že jsem zrůda, ale je to můj názor.

N.u napsal(a):
Nikdo přece neodsuzuje ty co by se o psy staraly.Někdo na to má někdo na to nemá i když každý z jiných důvodů. A to s těma starýma lidma tak na to bych neměla taky obdivuji pracovníky v domovech důchodců a na LDN.Neměla bych na to hlavně psychicky. Nadruhou stranu si myslím, že ani starý lidi kteří už nepoznavaji rodinu neudrží moč ani výkaly a jen leží a čekají na smrt by se taky neměli udržovat při životě měla by být možnost eutanazie. Třeba mě zrubete, že jsem zrůda, ale je to můj názor.

Souhlasím s eutanazií. Jak u lidí, tak u psů je to vždy individuální, některý pes se bude zlepšovat, bude inkontinentní třeba jen chvíli, bude mít radost ze života, jiný ne, bude na tom hůř, a pak jde o člověka, nikomu bych nevyčítala rozhodnutí, že nechal svého psa utratit, když ochrnul, na druhou stranu bych nikomu neřekla, "měli jste ho dát utratit", když tomu psu dají vše co potřebuje a žije šťastně (něco jiného je pokud drží naživu mrtvolu). Osobně bych udělala vše, abych svému psu pomohla, pokud by byla jediná možná pomoc - utracení, udělám to.

N.u napsal(a):
Nikdo přece neodsuzuje ty co by se o psy staraly.Někdo na to má někdo na to nemá i když každý z jiných důvodů. A to s těma starýma lidma tak na to bych neměla taky obdivuji pracovníky v domovech důchodců a na LDN.Neměla bych na to hlavně psychicky. Nadruhou stranu si myslím, že ani starý lidi kteří už nepoznavaji rodinu neudrží moč ani výkaly a jen leží a čekají na smrt by se taky neměli udržovat při životě měla by být možnost eutanazie. Třeba mě zrubete, že jsem zrůda, ale je to můj názor.

Doufám, že pokud mě bude čekat něco podobného, tak už bude eutanazie legální, nebojím se smrti, ale toho, že ze mě bude takový ležák

tapina napsal(a):
Vím, že se tu teď dostanu na tenký led, na druhou stranu mám osobní zkušenost, tak snad i ten názor mít můžu.
1. zvířata se hojí daleko líp než lidi, takže třeba úrazové ochrnutí mladého psa opravdu vůbec nemusí být definitivní, i když podobný úraz u člověka by byk
2. za spoustu úrazů zvířat mohou lidi - jejich majitelé
3. ta situace se může stát i s člověkem; a nemusí to být mladý člověk s úrazem; může to být stáří, rakovina aj. bez vyhlídek na zlepšení. Vím, člověk není pes. Na druhou stranu, pokud něco takového zažijete, zjistíte, že péče o psa je oproti tomu nic. I ten člověk bude 6x za den ve výkalech a když ho budete mýt, bude vážit ne míň než 50 kilo a ještě Vám u toho bude sprostě nadávat.
Jistě, psa se můžete zbavit nebo jeho zbavit trápení. Ale nemůžete odsoudit lidi, kteří to mají jinak, snaží se, věří...

1. Zde se bavíme o stavu trvalém, nikoliv dočasném. Ochrnutý mladý pes, vyprazdňující se nekontrolovaně pod sebe, snažící se uniknout ze znečišťeného pelechu a proto se plazící bytem a všude roztírající výkaly, to se dá vydržet a zzvládnout dočasně, ale ne s výhledem na roky.
2. Nevím, co chcete říct tímto bodem
3. Dost těžko to lze srovnávat, a to píšu s tím, že miluji své psy a považuji je za členy rodiny. Nechce se mi tu rozvádět možnosti při péči o lidi - pomůcky, pleny, atd., příspěvek na péči, možnost prostřídání s pečovatelkou... Zvířata mají to štěstí, že je může jejich pán ušetřit utrpení, že může využít euthanasii. Lidi takové štěstí nemají, ačkoliv ti trpící, pro které život je jen utrpení, by si to přáli.

Jo, lidská euthanasie, to je něco, co tu na i-fauně asi nevyřešíme. Ono se to strašně snadno shrne pod ušetření utrpení, jenomže není to jen o tom. Lidi dneska neumějí přijmout určité aspekty nebo i fáze života, na druhou stranu, na jiných lpí až přespříliš.

Když bych měla ještě reagovat na balu, dovysvětlit, proč jsem to napsala, jak jsem napsala:
1. + 2. v okamžik úrazu nebo i v brzké době není vždy jasné, jaké budou následky; to, že člověk svému zvířeti v podstatě ten úraz způsobil, to jsem zmínila z důvodu toho, proč může být rozhodnutí těžké... ano, strašně blbě se to vysvětluje, pokud jste to nezažili, já jsem to taky nechápala - viz můj strejda+pes
3. co se týká lidí - pomůcky jsou jen pomůcky, stejně je musíte vyměnit, s tím člověkem manipulovat, pokud toho člověka odložíte "někam", taky řešení, nemáte ho na očích, bude "to" asi i rychlejší. Pokud si budete volat pečovatelku domů, částečně pomůže, ale kolik? Prostřídání? Příspěvek? No, nevím... Nechci tu příliš rozvádět svůj příběh, napsala jsem se psem, to sem patří, lidi ne.
Přesto si myslím, že tento člověk, o kterém mluvím, by si sám euthanasii nevybral; do poslední chvíle velmi s chutí jedl (a tím víc vyměšoval) a byl schopen být agresivní kvůli jídlu, dobře spal, dobře se budil, asi ho nic moc nebolelo; duševně - život v momentu přítomnosti, jednoduché věci, neschopnost plánovat, dát úkol, něco vyřešit atd. Není to jen o bolesti. Kdo by zde rozhodl? Přítěž pro rodinu? Pro společnost?! To bychom asi brzo dopracovali.
Pro každého, jak už to je vidět "jen" na těch psech, je přítěž něco jiného...
Ano, rychlé konce jsou dobré, jenomže někdy i ten čas na rozloučení má v lidské duši své místo.

Omlouvám se, že jsem to téma trochu vykolejila, moc sem to ani psát nechtěla, myslela jsem, že třeba to sem napíše někdo jiný, kdo něco takového zažil. Mám týden v slzách. Omlouvám se.

tapina napsal(a):
Jo, lidská euthanasie, to je něco, co tu na i-fauně asi nevyřešíme. Ono se to strašně snadno shrne pod ušetření utrpení, jenomže není to jen o tom. Lidi dneska neumějí přijmout určité aspekty nebo i fáze života, na druhou stranu, na jiných lpí až přespříliš.

Když bych měla ještě reagovat na balu, dovysvětlit, proč jsem to napsala, jak jsem napsala:
1. + 2. v okamžik úrazu nebo i v brzké době není vždy jasné, jaké budou následky; to, že člověk svému zvířeti v podstatě ten úraz způsobil, to jsem zmínila z důvodu toho, proč může být rozhodnutí těžké... ano, strašně blbě se to vysvětluje, pokud jste to nezažili, já jsem to taky nechápala - viz můj strejda+pes
3. co se týká lidí - pomůcky jsou jen pomůcky, stejně je musíte vyměnit, s tím člověkem manipulovat, pokud toho člověka odložíte "někam", taky řešení, nemáte ho na očích, bude "to" asi i rychlejší. Pokud si budete volat pečovatelku domů, částečně pomůže, ale kolik? Prostřídání? Příspěvek? No, nevím... Nechci tu příliš rozvádět svůj příběh, napsala jsem se psem, to sem patří, lidi ne.
Přesto si myslím, že tento člověk, o kterém mluvím, by si sám euthanasii nevybral; do poslední chvíle velmi s chutí jedl (a tím víc vyměšoval) a byl schopen být agresivní kvůli jídlu, dobře spal, dobře se budil, asi ho nic moc nebolelo; duševně - život v momentu přítomnosti, jednoduché věci, neschopnost plánovat, dát úkol, něco vyřešit atd. Není to jen o bolesti. Kdo by zde rozhodl? Přítěž pro rodinu? Pro společnost?! To bychom asi brzo dopracovali.
Pro každého, jak už to je vidět "jen" na těch psech, je přítěž něco jiného...
Ano, rychlé konce jsou dobré, jenomže někdy i ten čas na rozloučení má v lidské duši své místo.

Omlouvám se, že jsem to téma trochu vykolejila, moc sem to ani psát nechtěla, myslela jsem, že třeba to sem napíše někdo jiný, kdo něco takového zažil. Mám týden v slzách. Omlouvám se.

Shodou okolností jsem v mém dost blízkém okolí měla člověka, neměl ani padesát let, který byl nevyléčitelně nemocný, postupně během roku ochrnul tak, že se nejen nehýbal, ale nemohl kontrolovat ani svěrače. Pečoval o něj jeho partner, dnem i nocí,24/7... Stav nemocného se jen zhoršoval, nebyla vůbec žádná naděje na zlepšení. Modlili jsme se, aby už byl konec. Kdyby byla povolená euthanázie, nemusel tento člověk protrpět několik měsíců zcela odkázán na pomoc druhých, v bolestech, které ke konci nezvládla tlumit ani nejmodernější medikace.

Ale to jsem odbočila. Pro některé to bude znít tvrdě, ale pokud by měl můj pes přeraženou páteř, poškozenou míchu, tak ho nechám odejít.

Jasný, případů by bylo. Lidí, zvířat... Spousta příběhů. Všichni máte pravdu. Nakonec každý musíme žít svůj příběh - na úvodní příspěvek snad ani nejde mít relevantní názor. Jak říká přísloví - "Neví žádný, kde ho střevíc hněte, než ten, kdo v něm chodí." Stejně tak jako ve spouště jiných věcí, si lze říct "bych", ale...
Opatrujte se.

Ochrnula nám civava na zadní nohy.Prosim poradte nám, kde bychom sehnali pro ni vozík na zadní nohy.

Mrkněte na jezevčíky v nouzi - je tam ochrnutý Štefánek...je super, s vozíčkem na srazech každého psího kamaráda vyprovází. Nemám pocit, že by se sám cítil jako hendikepovaný.
Každý si rozhodne, co ještě pro svého psa chce a může udělat.

Ucitelka hana napsal(a):
Ochrnula nám civava na zadní nohy.Prosim poradte nám, kde bychom sehnali pro ni vozík na zadní nohy.

Https://www.facebook.com/vozikymonty/... třeba, ale dá se najít spousta jiných odkazů.

Také bohužel znám týraného psa.