XXX.XXX.83.7
Po naší milované fence jsme si pořídili štěně (nyní již odrostlé - 8 měsíců). To, že je povahově úplně jiná, nemusím psát. Pravdou je, že si na ni ani po necelém půl roce nemohu zvyknout, ale u nás prostě psa mít musíme.
To ovšem není, proč to píši. Nemůžeme ji odnaučit honit kočky. Ví, že nesmí, ale jakmile se nekoukáme, už je pronásleduje. Myslím si, že je to zatím takové "štěněcí hraní", ale děsím se okamžiku, kdy je dožene a cvakne.
Od začátku se sní špatně pracuje, jako malá vyrůstala s mámou a tátou ve svém kotci. Nechodila ven s kotce a to nás asi mělo varovat. Naučit ji, že nejsme nepřátelé, že se do boudy nekálí (to jsme vyhráli jen na 1/2), že na zavolání se má přijít (v tom to také není 100%), celkově ji socializovat byl oříšek. Nechápu, jak jsou psi tak rozdílní, původní fenka byla zlatá. Na děti, zvířata, nyní je to pravý opak.
Teď už je ovšem pozdě litovat špatného výběru, prostě je u nás.
Abych se vrátila k původnímu dotazu, nemáte nějaký tip, jak ji odnaučit honit kočky. Prostě ji rázně vysvětlit, že tudy cesta nevede, to se doopravdy nedělá. Zkoušíme tresty, rázné okřiknutí a prostě nic. Je to fenka německého bez PP (rodiče jsou s PP), ale na povaze to není bohužel vidět.
XXX.XXX.210.214
inkunka
napsal(a):
Po naší milované fence jsme si pořídili štěně (nyní již odrostlé - 8 měsíců). To, že je povahově úplně jiná, nemusím psát. Pravdou je, že si na ni ani po necelém půl roce nemohu zvyknout, ale u nás prostě psa mít musíme.
To ovšem není, proč to píši. Nemůžeme ji odnaučit honit kočky. Ví, že nesmí, ale jakmile se nekoukáme, už je pronásleduje. Myslím si, že je to zatím takové "štěněcí hraní", ale děsím se okamžiku, kdy je dožene a cvakne.
Od začátku se sní špatně pracuje, jako malá vyrůstala s mámou a tátou ve svém kotci. Nechodila ven s kotce a to nás asi mělo varovat. Naučit ji, že nejsme nepřátelé, že se do boudy nekálí (to jsme vyhráli jen na 1/2), že na zavolání se má přijít (v tom to také není 100%), celkově ji socializovat byl oříšek. Nechápu, jak jsou psi tak rozdílní, původní fenka byla zlatá. Na děti, zvířata, nyní je to pravý opak.
Teď už je ovšem pozdě litovat špatného výběru, prostě je u nás.
Abych se vrátila k původnímu dotazu, nemáte nějaký tip, jak ji odnaučit honit kočky. Prostě ji rázně vysvětlit, že tudy cesta nevede, to se doopravdy nedělá. Zkoušíme tresty, rázné okřiknutí a prostě nic. Je to fenka německého bez PP (rodiče jsou s PP), ale na povaze to není bohužel vidět.
Je mi smutno z toho, když někdo napíše že si nemůže zvyknout ale mít ho musí .
Jinak mám 9ti měsíční štěně také máme problém s kočkou. Pokud je v pohybu tak ji pes chce honit, jednou ji nahnal do kouta a kočka ho poškrábala. Pak jsem měla strach a a začala jsem tomu věnovat víc pozornosti. Psa jsem vzala na vodítku, kočku přilákala na okno (bylo to na dlouho, nejdříve když byl venku pes tak ona ani nechtěla přijít) kočku jsem hladila a psa učila, že musí být v klidu. Teď je to tak, že pes sice pořád chce kočku honit, ale jakmile se kočka zastaví, tak on se zklidní.
Co si máme představit pod pojmem : Od začátku se sní špatně pracuje ?
Teď už je ovšem pozdě litovat špatného výběru, prostě je u nás.
To sice ano, ale máte pořád štěně, když na tom začnete makat, tak můžete ještě ledacos změnit. Ale z vašeho příspěvku to na mě působí spíš tak, že jste smířená s tím, jaký pes je, a nechci psát, že ho nemáte ráda - ale to že si na psa nemůžete zvyknout ale musíte ho mít - na mě opravdu nepůsobí dobře.
A ještě k té kočce - jaké zkoušíte tresty? Jak reaguje fena když ji v klidu přivedete ke kočce na vodítku?
XXX.XXX.98.58
Bohužel je to had zakousnutý do ocásku - vy si na tu fenku nemůžete zvyknout, stále ji srovnáváte s tou minulou a ona pochopitelně vycítí, že není všechno tak, jak má být. Buď s tím přestaňte, nebo jí najděte domov, kde bude perla.
XXX.XXX.83.7
S tím mít ho musí, je asi nejspíše můj problém. Nemohu si na ni jednoduše zvyknout. Víte, my jsme o naši původní fenu přišli kvůli rakovině. Pořídili další (bydlíme na samotě), to, že nový pes zaplní místo po jiném není pravda. Možná je to jen ve mě, manžel ji bere jakou je, jen já neustále srovnávám a tvrdím, že jsme již žádného psa mít neměli. Prostě se s tím nedokážu ani po 6 měsících srovnat.
To, že ji nemám ráda také není pravda, svým způsobem ano. Starám se o ní, chodím s ní denně na procházky, jen to není "můj pes". To byla naše Chelsey, byla členem naší rodiny. Vím, že to píši hrozně, ale cítím to tak.
Na vodítku se chová na kočky, stejně. Nejprve vyrazí, po okřiknutí se stáhne a poslouchá. Jinak na vodítku poslouchá na 100%, to respektuje všechny povely mimo koček.
To že se sní špatně pracuje jsem myslela, že je tvrdohlavá, dělá si vše po svém a naučit ji poslušnosti je běh na dlouhou trať.
XXX.XXX.38.186
Vydržte!
My jsme zdědili staršího psa, který má jak dobré, tak nemilé vlastnosti. Přítel už ho opravdu hodně naučil, ale já stejně mám někdy pocit, že ho mít nemusím. A to si mě zvolil za šéfa smečky...
Doufám stále, že se bude naše soužití zlepšovat a jednou si řeknu, že je prima pes. A on bude!
Co se týče koček, tak nedovolíme psu se za nimi ani otočit. Jakmile vidím v dálce kočku, tak už se připravím, hraju si s ním nebo ho prostě rozptyluju. Pokud se "napruží", aby vyrazil, hned ho okřiknu.
XXX.XXX.240.228
inkunka - a s těma kočkama byla od začátku, už od toho pidištěnda? Já měla štěňata a koťata najednou, takže zkušenosti štěně - dospělá kočka, bohužel nemám, ale tak řekla bych, že kočka si ji měla právě, srovnat" už jako štěndo. U nás to tak právě bylo. Pes dostal od odrůstajícího kotěte po čenichu(když byl moc rozjívený) a od té doby k nim má respekt, neotravuje je. Cizí sice prožene, ale nenapadá, bojí se jich, ví co dokážou
XXX.XXX.14.1
Chudák pes.
XXX.XXX.141.4
inkunka
napsal(a):
S tím mít ho musí, je asi nejspíše můj problém. Nemohu si na ni jednoduše zvyknout. Víte, my jsme o naši původní fenu přišli kvůli rakovině. Pořídili další (bydlíme na samotě), to, že nový pes zaplní místo po jiném není pravda. Možná je to jen ve mě, manžel ji bere jakou je, jen já neustále srovnávám a tvrdím, že jsme již žádného psa mít neměli. Prostě se s tím nedokážu ani po 6 měsících srovnat.
To, že ji nemám ráda také není pravda, svým způsobem ano. Starám se o ní, chodím s ní denně na procházky, jen to není "můj pes". To byla naše Chelsey, byla členem naší rodiny. Vím, že to píši hrozně, ale cítím to tak.
Na vodítku se chová na kočky, stejně. Nejprve vyrazí, po okřiknutí se stáhne a poslouchá. Jinak na vodítku poslouchá na 100%, to respektuje všechny povely mimo koček.
To že se sní špatně pracuje jsem myslela, že je tvrdohlavá, dělá si vše po svém a naučit ji poslušnosti je běh na dlouhou trať.
No pokud je to takhle tak opravdu chudák pes, nemůže se u vás cítit dobře. Asi by bylo nejlepší jak pro Vás, tak pro ni, kdyby jste ji našli nový domov, kde fenu budou opravdu brát jako součást rodiny, jako svého psa.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Co se koček týče, tak my nikdy neměli problémy naučit psy na domácí kočky...i když je občas taky prohnali...takže v tom asi neporadím...
Moc mě mrzí váš vztah se psem, chápu, že srdíčku se nedá poručit...s každým mým psem, který odejde do psího nebe odchází i kus mého srdce...často pak povídám novému psu o těch minulých.
Nevím, co máte za plemeno...předpokládám, že když jste na samotě a psa mít musíte, tak že to bude pes na hlídání...vy si na něj nemůžete zvyknout...ale budete po něm chtít, aby se za vás, když bude potřeba, rval jako lev...to je trochu smutné...a myslím, že i pes to vycítí, že není vše ok...nezbývá mi, než vám popřát, abyste si ke své psí holce našla cestu...ono starost o psa a procházky nejsou všechno...
Uživatel s deaktivovaným účtem
"Abych se vrátila k původnímu dotazu, nemáte nějaký tip, jak ji odnaučit honit kočky. Prostě ji rázně vysvětlit, že tudy cesta nevede, to se doopravdy nedělá. Zkoušíme tresty, rázné okřiknutí a prostě nic."
Tak jí přestaňte trestat a začněte ji učit, jak se má chovat, když uvidí kočku. To je princip učení - ne trestat za nesprávné chování, ale učit to správné.
XXX.XXX.30.49
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Co se koček týče, tak my nikdy neměli problémy naučit psy na domácí kočky...i když je občas taky prohnali...takže v tom asi neporadím...
Moc mě mrzí váš vztah se psem, chápu, že srdíčku se nedá poručit...s každým mým psem, který odejde do psího nebe odchází i kus mého srdce...často pak povídám novému psu o těch minulých.
Nevím, co máte za plemeno...předpokládám, že když jste na samotě a psa mít musíte, tak že to bude pes na hlídání...vy si na něj nemůžete zvyknout...ale budete po něm chtít, aby se za vás, když bude potřeba, rval jako lev...to je trochu smutné...a myslím, že i pes to vycítí, že není vše ok...nezbývá mi, než vám popřát, abyste si ke své psí holce našla cestu...ono starost o psa a procházky nejsou všechno...
"Nevím, co máte za plemeno..."
"Je to fenka německého bez PP"
To psala zadavatelka v původním příspěvku. Tipla bych si, že jde o NO a slovo ovčák vypadlo. Ovšem bezPP, takže vlastně kříženec. Jinak mým životem prošlo už hodně moc psů, hodně koček (či spíše kocourů), a měla jsem to tak, že ty zemřelé mám uložené v srdci - už napořád (pokud nezdementním), a ty nové miluju. Pro nového kocoura jsem si jela do útulku 2dny po smrti minulého kocourka, jinak bych se snad zbláznila žalem. Ale někdo to může mít jinak, jako zadavatelka. Možná měli počkat s delším odstupem, možná jde opravdu o smůlu na povahu psa... Ale souhlasím s těmi, co píší, že pes vycítí, že není milován (byť je akceptován) a o to je pak vše horší. Asi je opravdu na zvážení, zda by se fenka u jiných lidí neměla lépe. A nemyslím to zle vůči zadavatelce. Asi se jí prostě ta minulá fenka do toho srdce vryla natolik, že tam (zatím) nemá místo jiný pes...