Náš věkový průměr a co po nás?

?

Aliens_II napsal(a):
Já tedy začnu.
40
a po mě zatím nikdo.

Kdo se bojí či stydí, anonymně, není problém. Jen si to sečtěme a uvidíme, jak na tom jsme.
Tak šup.

Já 43...po mě 2 děti...(již dospělé)...které, ale nechtějí děti...

46, dva synové a sedmiměsíční vnuk

45, děti nemám a nechci.

55, dcera a syn. Vnoučata žádná.

56let k tomu jeden syn a dvě vnučky už jdou v šlépějích babičky a dědečka, pejsci nadevše.
Dája.

Dvacet, plánuju dvě až tři děti.

Andrýsek3 napsal(a):
Dvacet, plánuju dvě až tři děti.

Jé vlaštovka, která snižuje průměr. Omladina chybí,
Tak uvidíme. Třebas získáme nějaký základní reprezentativní vzorek.

Já 48, dva synové 30 a 25. Vnoučata zatím žádná. Kynolog není ani jeden, mají jiné zájmy. Ale psy mají rádi oba, starší má s partnerkou postelového bišonka.

39 let,4letá dcera, která je přesvědčená, že TOP zvíře je kočka (k mojí nelibosti) :D.

Aliens_II napsal(a):
Jé vlaštovka, která snižuje průměr. Omladina chybí,
Tak uvidíme. Třebas získáme nějaký základní reprezentativní vzorek.

Myslím, že na ifauně, kam chodí pár lidí, a ještě většinou v jiné věkové kategorii žádný relevantní průzkum neuděláte. Není to o tom, že by mladí nebyli, ale chodí jinam než na faunu (třeba na fb).

23, fenka a dvě kočky, děti jsou v plánu také.

Ještě mě napadlo.. Často se v poslední době setkávám s názorem mladých lidí (25-30) radikálně nemít děti. A to nejen u nás, ale třeba lidí z Německa, Nizozemí, USA. Taky se s tím poslední době setkáváte čím dál víc? Přijde mi to jako nějaký hloupý trend.. Jaký na to máte názor? Za mě teda negativní.

51, já už neomladím ani stárnoucí klub skalničkářů .
Po mně 24 dcera, jsme pejskaři, kočkaři, potkaňáři .
Snad se vnoučat jednou dočkám, mrzelo by mě, kdyby ne.

A říkají, že do tohoto světa, doby přivést dítě je nezodpovědné ? Nebo jaký důvod ?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A říkají, že do tohoto světa, doby přivést dítě je nezodpovědné ? Nebo jaký důvod ?

Setkávám se s názorem, jako že děti vlastně zkazí život, seberou volný čas, peníze, pak takové ty věci jakože z nich vyrostou parchanti apod., že lidé se nechtějí na nikoho vázat, ale partnera chtějí, ale ne děti. Pak, že je na světě přelidněno (dle mě to, ale není problém naší kultury, nám se průměrný věk zvyšuje). Ale většinou jde o čas, peníze, kariéru. A ano, i názor, že doba je taková a maková a mít děti by bylo nezodpovědné.

Andrýsek3 napsal(a):
Ještě mě napadlo.. Často se v poslední době setkávám s názorem mladých lidí (25-30) radikálně nemít děti. A to nejen u nás, ale třeba lidí z Německa, Nizozemí, USA. Taky se s tím poslední době setkáváte čím dál víc? Přijde mi to jako nějaký hloupý trend.. Jaký na to máte názor? Za mě teda negativní.

Máš dvacet, takže si pouze představuješ, ještě jsi neprožila...
Byla jsem odvážná do prvního a jediného porodu trvajícího 13 hodin. Tehdy ty císaře, ulehčující porod, neprobíhaly jako dnes, jak na běžicím pásu.
Ano, svět se změnil, je kolem nás daleko víc hmotných věcí, které chceme a nemáme na ně dostatek financí, tudíž se pořízení potomstva oddaluje. A je víc informací o těžkostech těhotenství a porodů i následné péče (je mi líto, jak dnešní mladé maminky strčí roční mimčo komukoliv a mažou do práce), navíc lékařská péče nejistá (zdravotní zařízení bez peněz a odborníků je čím dál míň), navíc "otcové" zdrhají od malých děcek, protože pochopili, že výchova dá fakt hodně práce... takže celkově tu mládež docela chápu - společnost už od nich prostě neočekává, že se usadí, vytvoří rodinu, každý ráno poběží do práce trhat normy a budou budovat stát. Můžou si svobodně dělat, co se jim líbí - asi to taky pak to rozhodování ovlivňuje...
A mají to de facto o hodně těžší než tehdy my.

Andrýsek3 napsal(a):
Ještě mě napadlo.. Často se v poslední době setkávám s názorem mladých lidí (25-30) radikálně nemít děti. A to nejen u nás, ale třeba lidí z Německa, Nizozemí, USA. Taky se s tím poslední době setkáváte čím dál víc? Přijde mi to jako nějaký hloupý trend.. Jaký na to máte názor? Za mě teda negativní.

Sama si připadám trochu jako z jiné planety a tohle mi připadne jen jako trend, protože nevěřím, že tolik lidí by to mohlo mít podobně. Je tedy pravda, že já sama jsem to u sebe poznala už někdy kolem 20let. I když mi všichni kolem říkali, že, to přijde", odpovídala jsem, že člověk neví, ale nejspíš těžko. A tak to i bylo, žádné biologické hodiny se neozvaly. Co ale vím, hodně holek to tak má a najednou s nima hormony zamávají a začnou šišlat na kočárky. Mám jen bráchu a ten prostě děti odjakživa miluje a od začátku věděl, že děti chce, ani by si nedovedl představit, proč ne...Názor na to? Je to těžké, protože množit by se měli jen lidé inteligentní, aby v tom byl nějaký přínos...a ti si zase dokážou spočítat pro a proti a většinou mají dítě maximálně jedno. Ten zbytek, co nic jiného neumí..ti se množí jak králíci...co si budem povídat

Andrýsek3 napsal(a):
Setkávám se s názorem, jako že děti vlastně zkazí život, seberou volný čas, peníze, pak takové ty věci jakože z nich vyrostou parchanti apod., že lidé se nechtějí na nikoho vázat, ale partnera chtějí, ale ne děti. Pak, že je na světě přelidněno (dle mě to, ale není problém naší kultury, nám se průměrný věk zvyšuje). Ale většinou jde o čas, peníze, kariéru. A ano, i názor, že doba je taková a maková a mít děti by bylo nezodpovědné.

Takže důvodů milion. Je fakt, že pokud zítra neotevřu noviny, nechám ntb zavřený a nevyjdu na ulici, tak děti budu ještě nějaké chtít. Minulý týden nešel v okrese internet. Lidé se usmívali a dokonce koukali před sebe a ne do telefonu. Kočárek tlačil táta s mámou a měli s sebou psa.

Andrýsek3 napsal(a):
Setkávám se s názorem, jako že děti vlastně zkazí život, seberou volný čas, peníze, pak takové ty věci jakože z nich vyrostou parchanti apod., že lidé se nechtějí na nikoho vázat, ale partnera chtějí, ale ne děti. Pak, že je na světě přelidněno (dle mě to, ale není problém naší kultury, nám se průměrný věk zvyšuje). Ale většinou jde o čas, peníze, kariéru. A ano, i názor, že doba je taková a maková a mít děti by bylo nezodpovědné.

Mně je 31 a potomek na cestě.
Jako do 30 jsem si dítě ani nedovedla představit. Ne jen kvůli tomu, že to zasáhne do osobního života (holt už přemýšlím, kdy se dá vzít prcek poprvé na výstavu a jestli zvládneme 2 měsíce po porodu zahraniční krytí - mám asi trochu jiné starosti než zbytek těhotných), ale hlavně kvůli zajištění.
Dělala jsem těžkou a dlouhou školu, po škole občas ne hned je normální práce, než si člověk zajistí podmínky, chvilku to trvá. Třeba jen to mít vlastní bydlení. Ne podnájem, ale něco svého. A celkem dost mých vrstevníků v životě ještě tápe, bydlí u rodičů, osamostatnění si nedokážou představit.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A říkají, že do tohoto světa, doby přivést dítě je nezodpovědné ? Nebo jaký důvod ?

Že mít děti = moc práce, moc starostí, moc povinností, moc financí

Já 24, děti plánuji dvě, psa mám jednoho a jeden v budoucnu ještě přibude. :).

RomčaJelča napsal(a):
Máš dvacet, takže si pouze představuješ, ještě jsi neprožila...
Byla jsem odvážná do prvního a jediného porodu trvajícího 13 hodin. Tehdy ty císaře, ulehčující porod, neprobíhaly jako dnes, jak na běžicím pásu.
Ano, svět se změnil, je kolem nás daleko víc hmotných věcí, které chceme a nemáme na ně dostatek financí, tudíž se pořízení potomstva oddaluje. A je víc informací o těžkostech těhotenství a porodů i následné péče (je mi líto, jak dnešní mladé maminky strčí roční mimčo komukoliv a mažou do práce), navíc lékařská péče nejistá (zdravotní zařízení bez peněz a odborníků je čím dál míň), navíc "otcové" zdrhají od malých děcek, protože pochopili, že výchova dá fakt hodně práce... takže celkově tu mládež docela chápu - společnost už od nich prostě neočekává, že se usadí, vytvoří rodinu, každý ráno poběží do práce trhat normy a budou budovat stát. Můžou si svobodně dělat, co se jim líbí - asi to taky pak to rozhodování ovlivňuje...
A mají to de facto o hodně těžší než tehdy my.

No, nikdy by mě nenapadlo nemít děti, protože porod bolí. Máte pravdu nezažila jsem to, ale kolik žen ano, žije ve vyspělé zemi ohledně medicíny a máte pravdu je to jednodušší, chápu, že ve vašem případě, už žádné dítě po takovém porodu nechcete.
Dneska je vše jednodušší, pohodlné - komunikace, doprava, péče atd.. A mladí lidé jsou zpohodlnělý a dítě by byla pro ně velká a náročná změna. Ale opravdu mi to přijde jako trend, lidé, kteří by se rozmnožovat měli se rozmnožovat nechtějí, a pak nám přibývají lidé, za které se musíme stydět (postříkají psa kyselinou.. ).

26, děcka nemám a nechci.

Tak jo,23 let. Děti bych chtěla časem dvě, a doufám, že to budou pejskaři Odmalička budou na cvičáku, ale to jestli se tomu budou nebo nebudou chtít věnovat bude jen na nich.

Ahoj, vermikompostování doporučuji všem. Vermikompostér mám v paneláku na balkoně i na chalupě na zahradě a vše funguje moc pěkně. Násadu žížal jsem pořídil na www.ZIZALOV.cz, zakoupil jsem násadu kalifornských a hnojních žížal a chovám je společně. Žížaly se krásně množí a využívám je se synem i na rybaření...hezký den. Franta.

40, dva psi, kocky, kone, drubez. Po me asi potopa, deti nemam a nechci. Zadne biologicke hodiny mi netikaji, deti mi proste nic nerikaji. Nemam k nim vztah, nevim co s nima, tak si je neporidim jen kvuli tlaku spolecnosti ze tak je to normalni.

ciraali napsal(a):
40, dva psi, kocky, kone, drubez. Po me asi potopa, deti nemam a nechci. Zadne biologicke hodiny mi netikaji, deti mi proste nic nerikaji. Nemam k nim vztah, nevim co s nima, tak si je neporidim jen kvuli tlaku spolecnosti ze tak je to normalni.

Asi tak nějak .Prostě bych se o ně nedokázala postarat, navíc tohle není jediný důvod proč né.A nejvíc mě dostávaj řeči typu "Ale vždyť ty máš ráda zvířátka a tak hezky se o ně staráš... ty by jsi to uměla jako nic " atd atd...

Kobylatko - určitě byste to s nimi uměla Ale chápu, moje spolužačky hned po škole věděly, že děti nebudou, bude kariéra a taky to tak udělaly. Mě pro změnu ve výchově psů pomáhá prožitá výchova mých synů, takže pes si už na mě nepřijde A jinak se starším synem jedeme v sobotu pro štěndo a mladší si asi počká na náš první vrh. Tak uvidíme.

Http://xman.idnes.cz/singles-porodnost-evolucni-biolog-jan-zrzavy-f4f-/xman-rozhovory.aspx?c=A160426_183645_xman-rozhovory_fro.

150, děti nechci a nepotřebuji...

Já 54,2 dospělí synové, oba milující vše živé, jeden aktivní kynolog.

22, jedno psisko 2,5 roku a druhé psisko cca 6 let :).

Za měsíc je mi 25, doma 5 psů ( uvažuju silně o šestém, co je už 12 letý a sedí v útulku), kočky a drůbež. Dříve toho bylo i více, když jsem byla ještěna vejšce a bylo víc času. Děti chci, ideálně 2-3, ale nechávám tomu volný průběh, i když doma už občas slyším, že by máma už ráda hlídala vnouče.

Dle mýho je v dnešní době nejtěžší najít partnera, na kterého se dá spolehnout a mít jistou práci, popř. našetřeno než založím rodinu. A bohužel spousta lidí je dneska konzumních a na nějaké omezení dík dětem se můžou vykašlat...no, uvidíme až budou staří, kdo se o ně postará.

PS: Občas v žertu říkám, že si budu muset dítě pořídit, aby se měl kdo postarat o tu všechnu zvířenu, co mám, až budu stará.

Ach jo, jak tak čtu některé příspěvky, boooojin se, ze , ze nas muslimaci nahradi v populaci je vice než realna

Hrozba, pisu z mobilu.

25 zajisteni mam, bydleni taky, partnera taky a dva mysopsy.. Deti prijdou az si partner udela cas ;).

Já jsem totiž taky nikdy do kočárků nešišlala , měla jsem v hlavě velké profesní plány, ale dvě děti jsem do budoucna chtěla. No nevyšlo to. Profese ano.
Musím ale říct, že za dceru jsem osudu vděčná; život bez děcka si představit nedokážu, připadal by mi prázdný a zabavovat se jen zvířaty mi nepřipadne úplně jako gro života, spíš doplněk.
Je to nádherné, být s dcerou kamarádka, vidět, jak je krásná (po mně) a šikovná. Dnes říkám, že jsem to měla tehdy zařídit tak, abych měla aspoň čtyři . Ne, to ne, dvě děti považuji za ideál.
Fakt ale je, že i když neznám všecky mladé lidi, tak se obávám, že příliš mnoho dospělých chlapečků myslí jen na svoje zájmy a pohodlnost - no chápu, ale o koho se ta mladá mamina má opřít, že jo. Za našich mladých let byla asi většina srozuměná s tím, že se po vojně ožení a bude mít rodinu. Dnes je to jinak.

Praktické poznámky:

"že by máma už ráda hlídala vnouče"
a i by určitě ráda hlídala dokud je fyzicky i psychicky při síle, on to je dost rozdíl, jestli má babka 40-50-60 či více let...

"no, uvidíme až budou staří, kdo se o ně postará."
no vždyť!

"Občas v žertu říkám, že si budu muset dítě pořídit, aby se měl kdo postarat o tu všechnu zvířenu, co mám, až budu stará"
ten žert klidně můžeš vypustit, však to tak je...

Lexaurin napsal(a):
Ach jo, jak tak čtu některé příspěvky, boooojin se, ze , ze nas muslimaci nahradi v populaci je vice než realna

To je těžký, kvůli tomu se naše holky přeci v tý porodnici neumlátí. Aby zachránily Evropu. Vývoj je vývoj, no. Bohužel.

lavacca napsal(a):
Za měsíc je mi 25, doma 5 psů ( uvažuju silně o šestém, co je už 12 letý a sedí v útulku), kočky a drůbež. Dříve toho bylo i více, když jsem byla ještěna vejšce a bylo víc času. Děti chci, ideálně 2-3, ale nechávám tomu volný průběh, i když doma už občas slyším, že by máma už ráda hlídala vnouče.

Dle mýho je v dnešní době nejtěžší najít partnera, na kterého se dá spolehnout a mít jistou práci, popř. našetřeno než založím rodinu. A bohužel spousta lidí je dneska konzumních a na nějaké omezení dík dětem se můžou vykašlat...no, uvidíme až budou staří, kdo se o ně postará.

PS: Občas v žertu říkám, že si budu muset dítě pořídit, aby se měl kdo postarat o tu všechnu zvířenu, co mám, až budu stará.

( uvažuju silně o šestém, co je už 12 letý a sedí v útulku)


Není to náhodou Kryštůfek ?

A bohužel spousta lidí je dneska konzumních a na nějaké omezení dík dětem se můžou vykašlat...no, uvidíme až budou staří, kdo se o ně postará. - na to rozhodně nespoléhejte, je to naivita nejvyššího kalibru. Mamčina kamarádka, je jí skoro 70, má rakovinu. Vychovala jako samoživitelka tři děti. Ona děti zbožňuje, doteď jim všem říká zdrobnělinama, i když se jim blíží 50.ka. Všichni se od ní odstěhovali daleko, nejbližší 200km. A každý mají po třech a 4děti. Nejstarší syn a nejmladší dcera, se tu s dětma ukážou jednou do roka, prostřední začala rodit velmi pozdě, přesto má teď děti 4, oba s mužem náročné povolání(kariéru) a babičko - musíš nám pomoct. Takže paní cestuje vlakem 200km, třeba týden hlídá, pak zase na pár dní domů, další dítě onemocní a frčí znova. Ona to dělá ráda, ale vidím na ní, jak ji to zmáhá, jen dcerunce nedokáže odmítnout...když ona toho má tolik...Až s ní rakovina sekne a nebude moci přijet hlídat...jestli se o ni sem přijede někdo postarat, či si ke 4 sotva školákům vezme ještě nemocnou mámu? No, snad jo, doufám, ale iluze si nedělám...

lesnížínka napsal(a):
A bohužel spousta lidí je dneska konzumních a na nějaké omezení dík dětem se můžou vykašlat...no, uvidíme až budou staří, kdo se o ně postará. - na to rozhodně nespoléhejte, je to naivita nejvyššího kalibru. Mamčina kamarádka, je jí skoro 70, má rakovinu. Vychovala jako samoživitelka tři děti. Ona děti zbožňuje, doteď jim všem říká zdrobnělinama, i když se jim blíží 50.ka. Všichni se od ní odstěhovali daleko, nejbližší 200km. A každý mají po třech a 4děti. Nejstarší syn a nejmladší dcera, se tu s dětma ukážou jednou do roka, prostřední začala rodit velmi pozdě, přesto má teď děti 4, oba s mužem náročné povolání(kariéru) a babičko - musíš nám pomoct. Takže paní cestuje vlakem 200km, třeba týden hlídá, pak zase na pár dní domů, další dítě onemocní a frčí znova. Ona to dělá ráda, ale vidím na ní, jak ji to zmáhá, jen dcerunce nedokáže odmítnout...když ona toho má tolik...Až s ní rakovina sekne a nebude moci přijet hlídat...jestli se o ni sem přijede někdo postarat, či si ke 4 sotva školákům vezme ještě nemocnou mámu? No, snad jo, doufám, ale iluze si nedělám...

Vis, zase nemuzes vsechny hazet do jednoho pytle. Ja jsem ze 4 deti, nejstarsi. A kdykoliv nasi neco potrebuji (postarat se o psy, pomoci financne, koupit neco segram, pohlidat segru), tak letim a pomaham. Ano zatim nemam deti, ale je to moje rodina a klidne se pretrhnu. To same vuci partnerove rodine a az budu mit sama deti? Nejspise jim najmu chuvu ;).

RomčaJelča napsal(a):
To je těžký, kvůli tomu se naše holky přeci v tý porodnici neumlátí. Aby zachránily Evropu. Vývoj je vývoj, no. Bohužel.

V porodnici pracuji, mame 6000 porodu ročně, naštěstí to vsichni nevnimaji stejne.

63,3 děti,5 vnuků, smečka psů a syn pokračuje v chovu.Jsme z jiného století.

lesnížínka napsal(a):
A bohužel spousta lidí je dneska konzumních a na nějaké omezení dík dětem se můžou vykašlat...no, uvidíme až budou staří, kdo se o ně postará. - na to rozhodně nespoléhejte, je to naivita nejvyššího kalibru. Mamčina kamarádka, je jí skoro 70, má rakovinu. Vychovala jako samoživitelka tři děti. Ona děti zbožňuje, doteď jim všem říká zdrobnělinama, i když se jim blíží 50.ka. Všichni se od ní odstěhovali daleko, nejbližší 200km. A každý mají po třech a 4děti. Nejstarší syn a nejmladší dcera, se tu s dětma ukážou jednou do roka, prostřední začala rodit velmi pozdě, přesto má teď děti 4, oba s mužem náročné povolání(kariéru) a babičko - musíš nám pomoct. Takže paní cestuje vlakem 200km, třeba týden hlídá, pak zase na pár dní domů, další dítě onemocní a frčí znova. Ona to dělá ráda, ale vidím na ní, jak ji to zmáhá, jen dcerunce nedokáže odmítnout...když ona toho má tolik...Až s ní rakovina sekne a nebude moci přijet hlídat...jestli se o ni sem přijede někdo postarat, či si ke 4 sotva školákům vezme ještě nemocnou mámu? No, snad jo, doufám, ale iluze si nedělám...

Přesně to lidé říkají, i když máte děti nikdo se o vás nepostará. No je to o výchově, někdy taky ne, děcka jsou sobecký a nazdar, ale pokud nebudu mít děti ta šance, že mi někdo na stará kolena zbyde je téměř nulová, ale, že se o mě postarají děti, je celkem reálná...samozřejmě, že se to ne vždy povede.

Andrýsek3 napsal(a):
Ještě mě napadlo.. Často se v poslední době setkávám s názorem mladých lidí (25-30) radikálně nemít děti. A to nejen u nás, ale třeba lidí z Německa, Nizozemí, USA. Taky se s tím poslední době setkáváte čím dál víc? Přijde mi to jako nějaký hloupý trend.. Jaký na to máte názor? Za mě teda negativní.

Tak za mě...já už bych dnes děti nechtěla...sama jsem zažila, když jsme s manželem téměř současně přišli o práci, že to nebylo lehké...navíc, co se děje všude okolo...já už bych prostě neměla odvahu do tohodle světa přivést děti...biologický hodiny mi tedy netikali nikdy...svoje děti samozřejmě miluju, ale obecně děti vlastně nesnášim, když vidím kamarádku s miminem, tak radši prchám, aby jí nedejbože nenapadlo mi ho vnutit na pochování...nebráním se samozřejmě vnoučatům, ale když žádný nebudou, tak já se z toho rozhodně nezhroutim...a ani dětem nebudu předhazovat, že už bych byla ráda babičkou...stačí, když i pak přivedou "psího" vnoučka

manbea napsal(a):
( uvažuju silně o šestém, co je už 12 letý a sedí v útulku)


Není to náhodou Kryštůfek ?

Trefa.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak za mě...já už bych dnes děti nechtěla...sama jsem zažila, když jsme s manželem téměř současně přišli o práci, že to nebylo lehké...navíc, co se děje všude okolo...já už bych prostě neměla odvahu do tohodle světa přivést děti...biologický hodiny mi tedy netikali nikdy...svoje děti samozřejmě miluju, ale obecně děti vlastně nesnášim, když vidím kamarádku s miminem, tak radši prchám, aby jí nedejbože nenapadlo mi ho vnutit na pochování...nebráním se samozřejmě vnoučatům, ale když žádný nebudou, tak já se z toho rozhodně nezhroutim...a ani dětem nebudu předhazovat, že už bych byla ráda babičkou...stačí, když i pak přivedou "psího" vnoučka

Mohla bych vědět co je na tomhle světě špatné? (nerýpám)
Podle mě to před 30ti lety růžovější nebylo, dobře teroristi, války na východě? Ale dřív bylo co? Komunismus? světové války? Nevyspělost medicíny, průmyslu, apod.. Vraždy, znásilnění? Bylo dřív taky. Nezaměstnanost? Podle mě jsou pro děti lepší podmínky, než dřív?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Praktické poznámky:

"že by máma už ráda hlídala vnouče"
a i by určitě ráda hlídala dokud je fyzicky i psychicky při síle, on to je dost rozdíl, jestli má babka 40-50-60 či více let...

"no, uvidíme až budou staří, kdo se o ně postará."
no vždyť!

"Občas v žertu říkám, že si budu muset dítě pořídit, aby se měl kdo postarat o tu všechnu zvířenu, co mám, až budu stará"
ten žert klidně můžeš vypustit, však to tak je...

Tady k tomuhle:
"že by máma už ráda hlídala vnouče"
a i by určitě ráda hlídala dokud je fyzicky i psychicky při síle, on to je dost rozdíl, jestli má babka 40-50-60 či více let...

Když ono je to těžké, moje máma ještě nemá 60. Babičkovské hodiny tikají a strašně ji štve, že má ještě snad 6 let do důchodu - protože si toho malého vnoučete neužije tak, jak si vnoučat užila její máma, která už byla v důchodě a mohla pomáhat (byla v důchodě ještě relativně mladá).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Praktické poznámky:

"že by máma už ráda hlídala vnouče"
a i by určitě ráda hlídala dokud je fyzicky i psychicky při síle, on to je dost rozdíl, jestli má babka 40-50-60 či více let...

"no, uvidíme až budou staří, kdo se o ně postará."
no vždyť!

"Občas v žertu říkám, že si budu muset dítě pořídit, aby se měl kdo postarat o tu všechnu zvířenu, co mám, až budu stará"
ten žert klidně můžeš vypustit, však to tak je...

Tak to je jasný. Jen ji popichuju tím, že mě měla v 31 ( bráchu v 29), takže nemůže čekat, že já se do toho tolik poženu. :) ale zas chci, aby si děti prarodiče užily, já je moc nepoznala - máminy jsem vůbec nezažila / děda ironicky umřel 3 týdny před mým narozením, přičemž jsem já ze všech 6 vnoučat největší blázen do zvířat, takže bysme si rozuměli /, tátovy rodiče byli vždy "na baterky", takže to bych pro vlastní děti nechtěla.

Tak zas si přece člověk nepořizuje dítě jen kvůli tomu. ;).

lesnížínka napsal(a):
A bohužel spousta lidí je dneska konzumních a na nějaké omezení dík dětem se můžou vykašlat...no, uvidíme až budou staří, kdo se o ně postará. - na to rozhodně nespoléhejte, je to naivita nejvyššího kalibru. Mamčina kamarádka, je jí skoro 70, má rakovinu. Vychovala jako samoživitelka tři děti. Ona děti zbožňuje, doteď jim všem říká zdrobnělinama, i když se jim blíží 50.ka. Všichni se od ní odstěhovali daleko, nejbližší 200km. A každý mají po třech a 4děti. Nejstarší syn a nejmladší dcera, se tu s dětma ukážou jednou do roka, prostřední začala rodit velmi pozdě, přesto má teď děti 4, oba s mužem náročné povolání(kariéru) a babičko - musíš nám pomoct. Takže paní cestuje vlakem 200km, třeba týden hlídá, pak zase na pár dní domů, další dítě onemocní a frčí znova. Ona to dělá ráda, ale vidím na ní, jak ji to zmáhá, jen dcerunce nedokáže odmítnout...když ona toho má tolik...Až s ní rakovina sekne a nebude moci přijet hlídat...jestli se o ni sem přijede někdo postarat, či si ke 4 sotva školákům vezme ještě nemocnou mámu? No, snad jo, doufám, ale iluze si nedělám...

Tak tohle je zas o výchově. A vztazích v rodině. Paušalizovat se nedá.

U paní to tipuju na to, že se celý život obětovala dětem, což taky tak dobře není.

Andrýsek3 napsal(a):
Mohla bych vědět co je na tomhle světě špatné? (nerýpám)
Podle mě to před 30ti lety růžovější nebylo, dobře teroristi, války na východě? Ale dřív bylo co? Komunismus? světové války? Nevyspělost medicíny, průmyslu, apod.. Vraždy, znásilnění? Bylo dřív taky. Nezaměstnanost? Podle mě jsou pro děti lepší podmínky, než dřív?

Zaměstnanost byla, kdo nemakal byl nepřítel státu.Aspoň tak to říká ta starší generace.

lavacca napsal(a):
Trefa.

Držím palce, on je má platonická láska. Dejte prosím vědět, jestli už bydlí .

Andrýsek3 napsal(a):
Mohla bych vědět co je na tomhle světě špatné? (nerýpám)
Podle mě to před 30ti lety růžovější nebylo, dobře teroristi, války na východě? Ale dřív bylo co? Komunismus? světové války? Nevyspělost medicíny, průmyslu, apod.. Vraždy, znásilnění? Bylo dřív taky. Nezaměstnanost? Podle mě jsou pro děti lepší podmínky, než dřív?

Každá doba něco přinese, jak pozitivního tak negativního. Dříve jsem se aspoň nemusel zadlužit při zakládání rodiny na celý život. Myslím tím koupi bytu. Máte pravdu že děti mají dnes lepší podmínky, záleží jestli je dovedou vyžít.

Arni napsal(a):
Každá doba něco přinese, jak pozitivního tak negativního. Dříve jsem se aspoň nemusel zadlužit při zakládání rodiny na celý život. Myslím tím koupi bytu. Máte pravdu že děti mají dnes lepší podmínky, záleží jestli je dovedou vyžít.

Věru pěkná diskuze. Dík. Průměr po hrozivém začátku mírně klesá, až na wulfinu, ta tomu dala ranec po "japonsku", se svou dlouhověkostí.

Andrýsek3 napsal(a):
Mohla bych vědět co je na tomhle světě špatné? (nerýpám)
Podle mě to před 30ti lety růžovější nebylo, dobře teroristi, války na východě? Ale dřív bylo co? Komunismus? světové války? Nevyspělost medicíny, průmyslu, apod.. Vraždy, znásilnění? Bylo dřív taky. Nezaměstnanost? Podle mě jsou pro děti lepší podmínky, než dřív?

Já to ani nemyslím tak, že by to bylo teď nějaký hrozný...vlastně si žiju poklidně v podkrušnohoří...žádné přírodní katastrofy...nějak mě neděsí ani migrační krize...severní korea...atd...a rozhodně netvrdím, že by to dříve byla nějaká procházka růžovým sadem...
Já jsem nenapravitelný optimista, ale jen na současnost a na výhledově krátkou budoucnost...
Takže výhledovou budoucnost např. horizont 50-70 let dopředu...což by se tedy dotklo např. dnes narozeného dítěte..jejich dětí...tam je to pro mě samej katastrofální scénář, jsem asi magor, ale nejvíc mě děsí, jakým tempem se zalidňuje planeta...jestli to takhle půjde dál, jak dlouho nás země uživí?...a to nemluvím na závislosti na ropě a elektřině...neumím si představit, že by se tohle v nějakém časovém horizontu vyřešilo...
Nebudu tady tvrdit, že před např.20.lety tohle nehrozilo, ale to jsem ještě byla mladá a nad takovýma bejkárnama jsem nepřemejšlela...dneska třídím odpad a koukám na dokumenty o tom, jak dojde voda...ropa...blackout...a podobně...

Za mě dítě už asi ne, ale kdyby na to přišlo, asi jedno, po vzájemné dohodě, asi ano, postaral bych se. Ale jsem už ve věku, kdy mě ta "touha" přešla, byla-li. Pády, rány, znovuvstávání, asi už člověk zjistí, že je v klidu.
Zas druhá strana mince. Včera mi kamarád sdělil, že jsou asi těhotní a je mu 23 a partnerce také. No, nic nezažil, nic neprožil a bác. Ona je určitě šťastná, on v rozpacích. I to se stává. Už není doba dětí v 18_cti a k tomu generační barák a podobně. Jó, letí se jinam.

Andrýsek3 napsal(a):
Mohla bych vědět co je na tomhle světě špatné? (nerýpám)
Podle mě to před 30ti lety růžovější nebylo, dobře teroristi, války na východě? Ale dřív bylo co? Komunismus? světové války? Nevyspělost medicíny, průmyslu, apod.. Vraždy, znásilnění? Bylo dřív taky. Nezaměstnanost? Podle mě jsou pro děti lepší podmínky, než dřív?

A co se týče toho jestli dřív byly lepší podmínky...vdávala jsem se v tři roky po revoluci...než se narodil syn dostali jsme od města jsme byt 2 plus 1, za rok už jsme kupovali barák...práce v té době ještě bylo dost a taky jsem ještě netušila, že si jednou budu muset naspořit na důchod, protože defakto žádnej nedostanu...nebudu tady vychvalovat komunismus (naše rodina nikdy v komunistický straně nebyla)...ale z mého pohledu jsme to v té době měli jako mladá rodina jednodušší...po čtyřech letech manželství jsme měli vlastní dům, dvě auta a dluh celkově 250 tis.(který jsme byli schopní během dalších sedmi let splatit) a to jsme patřili mezi normální lidi žádní podnikatelé nebo manažeři...teď se tady rozhodně nechlubím...
Tak nevím...byly lepší podmínky?...Ono asi každá doba má něco...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A co se týče toho jestli dřív byly lepší podmínky...vdávala jsem se v tři roky po revoluci...než se narodil syn dostali jsme od města jsme byt 2 plus 1, za rok už jsme kupovali barák...práce v té době ještě bylo dost a taky jsem ještě netušila, že si jednou budu muset naspořit na důchod, protože defakto žádnej nedostanu...nebudu tady vychvalovat komunismus (naše rodina nikdy v komunistický straně nebyla)...ale z mého pohledu jsme to v té době měli jako mladá rodina jednodušší...po čtyřech letech manželství jsme měli vlastní dům, dvě auta a dluh celkově 250 tis.(který jsme byli schopní během dalších sedmi let splatit) a to jsme patřili mezi normální lidi žádní podnikatelé nebo manažeři...teď se tady rozhodně nechlubím...
Tak nevím...byly lepší podmínky?...Ono asi každá doba má něco...

Díky za názor. Jo, máte pravdu, jak psal i Arni, teď se musíme zadlužit, aby jsme něco měli, nepočítám s tím, že v blízké době bych mohla mít vlastní byt (dům) bez dluhu. Rodiče koupili byt před 20ti lety za 30 000,3+1 v paneláku, a taky paráda. Na druhou stranu mám strejdu s tetou, kterým je přes třicet mají vlastní byt, + jeden další, hodně šetřili, ale i hodně vydělávali, mají dvě děti. Počítám s hypotékou, ano v tomhle to je složitější, stejně jako pro lidi, kteří studují, a to jsou ti, kteří by ty děti mít měli, ale nemají čas, peníze, budují karieru. Každá doba má svoje, já se nebojím přivést děti do této doby a doufám, že se to nerozmohne a lidi přestanou rodit, když každá smažka, nepřizpůsobivý, věčně nezaměstaní mají 3 a víc dětí.

Lexaurin napsal(a):
V porodnici pracuji, mame 6000 porodu ročně, naštěstí to vsichni nevnimaji stejne.

A to je hodně nebo málo? Neumím to posoudit, ale rozhodně bych osobně nerodila o dvě děcka víc jen proto, aby Evropa nevymřela.

Přesně jak píše Sardullah.
Však se taky o revoluci vtipkuje, že jsme tehdy ještě měli čím cinkat - klíče od domu, od garáže, od zahrady, od aut - dnes pomalu nemáme čím cinkat, snad vypůjčeným klíčem od drahého cizího podnájmu.
Protože na rozdíl od Andrýska mám možnost posoudit "obě doby", já tvrdím, že bylo tehdy líp. Mně ta jistota, že když si na něco půjčím, tak to taky splatím bez stresu, že bych přišla o zaměstnání, vyhovovala.
Nemám pocit, že by mi chyběly pomeranče, ostatně nekupuji si je ani dnes.
Dnes jsou sice "možnosti", ale taky může člověk, ať má škol, kolik chce, skončit brzo na dlažbě a co pak s několikamilionovou hypotékou?... atd...

Ale určitě máš, Andrýsku, správný názor ohledně přivedení dětí na svět, protože filozoficky vzato - kdy (?) by nastala ta nejsprávnější doba, že jo... Vždycky se najdou nějaké překážky a vždycky nějaké ty plusy. A pak už to člověk musí nějak zvládnout, však si pusinu nabije každý sám dle svého rozhodnutí .

A ještě souhlasím s Lesní žínkou, chtěla jsem původně napsat podobný náhled - ne nadarmo se říká, že jedna matka obstará 10 děcek, ale 10 děcek neobstará jednu starou matku.
Taky si maluji narůžovo, že mě snad dcera jednou nenechá ve štychu, ale na druhou stranu - na to jsem jí vzdělání neposkytla, aby pak opustila kariéru a přebalovala mě. Na seniorskou službu bych teoreticky díky svému celoživotnímu chození do práce měla mít našetřené peníze i nárok (což ale v této republice moc nehrozí, že)

Sardullah, jsem na tom názorově absolutně stejně. V tom 89. jsem myslela, že bude líp. ne že se jen přelijí prachy od jedněch bohatých k druhým bohatým, resp,. darebákům, a že zapeněžení budou především vyčůránci a různí hochštapleři. Je málo lidí, kterým se povedlo podnikání nebo dobré pracovní místo.
A stejně jak píšeš, že jsi netušila, tak mě trochu zamrazilo při větě Andrýska "Počítám s hypotékou, ano v tomhle to je složitější, " - totiž, ještě si neumí představit tu hrůzu, ten možný horší význam slova "složitější", když tu hypotéku nebude moci splatit. Co všechno nastane, jaké opravdové stresy. (to není jen omezení nákupu vína nebo čokolády nebo prodej auta a nástup do MHD),
Vím moc dobře, kolik práce mají v dnešní době psychologové.
Ale člověk musí být optimista, to zas jo.

manbea napsal(a):
Držím palce, on je má platonická láska. Dejte prosím vědět, jestli už bydlí .

Fakt? No vidíte to. :) Dám, nebojte. Musím ještě zmáknout mamku, má trochu obavu, aby se s těmi našemi 5 snesl, ale myslim, že v tom problém nebude. :).

Barbora2 napsal(a):
Vis, zase nemuzes vsechny hazet do jednoho pytle. Ja jsem ze 4 deti, nejstarsi. A kdykoliv nasi neco potrebuji (postarat se o psy, pomoci financne, koupit neco segram, pohlidat segru), tak letim a pomaham. Ano zatim nemam deti, ale je to moje rodina a klidne se pretrhnu. To same vuci partnerove rodine a az budu mit sama deti? Nejspise jim najmu chuvu ;).

No jo, ale jestli bydlíte poblíž, tak to ještě jde, že letíte pomoct. Ale moje máma je ode mě 410 km daleko. Jeden sourozenec taktéž a druhý 200 km.
A mluvit o tom, že se přetrhnu, to se dá taky spíš jen v momentě, kdy máme ideálního šéfa, kterej nás z práce pustí dřív atd.
U nás to např. takhle nefunguje- vedení zavrčí "buď se tady přizpůsobíte, nebo si hledejte jinou práci, nějak si to soukromí prostě zařiďte." A co potom s těmi VŠ - jít na pracák? To asi naši rodiče nechtěli...
Je to složité .

28, děti nemám a jestli budou nevím.

RomčaJelča napsal(a):
Sardullah, jsem na tom názorově absolutně stejně. V tom 89. jsem myslela, že bude líp. ne že se jen přelijí prachy od jedněch bohatých k druhým bohatým, resp,. darebákům, a že zapeněžení budou především vyčůránci a různí hochštapleři. Je málo lidí, kterým se povedlo podnikání nebo dobré pracovní místo.
A stejně jak píšeš, že jsi netušila, tak mě trochu zamrazilo při větě Andrýska "Počítám s hypotékou, ano v tomhle to je složitější, " - totiž, ještě si neumí představit tu hrůzu, ten možný horší význam slova "složitější", když tu hypotéku nebude moci splatit. Co všechno nastane, jaké opravdové stresy. (to není jen omezení nákupu vína nebo čokolády nebo prodej auta a nástup do MHD),
Vím moc dobře, kolik práce mají v dnešní době psychologové.
Ale člověk musí být optimista, to zas jo.

Však s tou hypotekou to bylo myšleno jako minus tehle doby..nemyslete si nejsem naivni a nemyslím jaka je to pohoda si nekdenekde půjčit. Akorát na vše se dívám vice optimisticky, a prostě mi tahle doba nepřijde na děti špatná. Má mnoho plus. Mrzí me, ze inteligentní lide prahnou více po penězích než po potomstvu..a rozmnožuje se to, co nemá. Ale to my jednim dalším porodem stejně nezachranime.

Andrýsek3 napsal(a):
Však s tou hypotekou to bylo myšleno jako minus tehle doby..nemyslete si nejsem naivni a nemyslím jaka je to pohoda si nekdenekde půjčit. Akorát na vše se dívám vice optimisticky, a prostě mi tahle doba nepřijde na děti špatná. Má mnoho plus. Mrzí me, ze inteligentní lide prahnou více po penězích než po potomstvu..a rozmnožuje se to, co nemá. Ale to my jednim dalším porodem stejně nezachranime.

... chápu...
A hezky je v této diskuzi vidět, co jsem postřehla už dříve. Že mladí lidi si fakt na všechno zvyknou líp.
Když někdo nepozná lepší dobu, najde si přirozeně pozitiva v té, v níž právě žije.
Samozřejmě je dobře, že nepropadáte, jak by řekli Cimrmani, trudnomyslnosti.

RomčaJelča napsal(a):
... chápu...
A hezky je v této diskuzi vidět, co jsem postřehla už dříve. Že mladí lidi si fakt na všechno zvyknou líp.
Když někdo nepozná lepší dobu, najde si přirozeně pozitiva v té, v níž právě žije.
Samozřejmě je dobře, že nepropadáte, jak by řekli Cimrmani, trudnomyslnosti.

Hm...mně bude za chvíli 50 a nejsem si jistá, že jsem poznala lepší dobu...
Jo, jasně, byla jsem mladší a krásnější , ale jinak?

29 let, manžel, za pár dní sedmiletá dcera, choďák, pět koček, slepice, morče.
Dceru vedeme k lásce a ohleduplnosti ke všemu živému, rodinné soudržnosti a odpovědnosti za to, co k sobě připoutá. O své morčátko se stará vzorně, takže doufám, že i mně bude jednou pravidelně dosypávat zrní a měnit podestýlku

Gerhild napsal(a):
29 let, manžel, za pár dní sedmiletá dcera, choďák, pět koček, slepice, morče.
Dceru vedeme k lásce a ohleduplnosti ke všemu živému, rodinné soudržnosti a odpovědnosti za to, co k sobě připoutá. O své morčátko se stará vzorně, takže doufám, že i mně bude jednou pravidelně dosypávat zrní a měnit podestýlku

Tak ta poslední věta je božsky napsaná.

Je to tak. Myslim, že pokud je dítě vedeno k zodpovědnosti a vidí, že se pro něj rodiče div nerozkrájí, tak pokud pak může /viz ta vzdálenost někoho z rodiny 200 km, apod./, tak se rád o rodiče postará tak, jak se oni starali několik desítek let o něj.

Terven napsal(a):
Hm...mně bude za chvíli 50 a nejsem si jistá, že jsem poznala lepší dobu...
Jo, jasně, byla jsem mladší a krásnější , ale jinak?

Samozrejme, tato doba je proste super, a vite proc, protoze ziju! A jeste neco, ono existuje neco, jako vzpominkovy idealismus, bacha na nej

Lexaurin napsal(a):
Samozrejme, tato doba je proste super, a vite proc, protoze ziju! A jeste neco, ono existuje neco, jako vzpominkovy idealismus, bacha na nej

Tak s tím se dá asi souhlasit...proti svojí současnosti vlastně nic nemám, i když nežiju úplně ideálně, tak se cítím...jak to nazvat..."šťastná"...neřešim prkotiny...

Vzpomínkovej idealismus na to asi nehraju...něco bylo samozřejmě lepší něco horší..
Jen jsem ráda, že už nejsem "mladá"...mám ten pocit, že když chce v dnešní době mladý člověk něco dokázat, tak musí být hodně iniciativní, dravější a mít ostřejší lokty...možná je to jen můj pocit...
Jsou lidi který si všechno vyštěkaj, já blafnu většinou až když je pozdě a většinou odejdu s prázdnou...tak doufám, že to s touto povahou nějak doklepu...

30 let, svobodná, bez partnera (po dlouhodobém vztahu),1 pes. Přála bych si 1 dítě, bohužel nemůžu najít toho pravého

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak s tím se dá asi souhlasit...proti svojí současnosti vlastně nic nemám, i když nežiju úplně ideálně, tak se cítím...jak to nazvat..."šťastná"...neřešim prkotiny...

Vzpomínkovej idealismus na to asi nehraju...něco bylo samozřejmě lepší něco horší..
Jen jsem ráda, že už nejsem "mladá"...mám ten pocit, že když chce v dnešní době mladý člověk něco dokázat, tak musí být hodně iniciativní, dravější a mít ostřejší lokty...možná je to jen můj pocit...
Jsou lidi který si všechno vyštěkaj, já blafnu většinou až když je pozdě a většinou odejdu s prázdnou...tak doufám, že to s touto povahou nějak doklepu...

Ostré lokty to není váš pocit, tak to je a ten výraz je ještě kulantní. Zažil jsem to na sobě. Nestěžuji si ale na rozdíl od vás mě vadí že jsem tak " mladý " Já už bych klidně byl doma.

ciraali napsal(a):
40, dva psi, kocky, kone, drubez. Po me asi potopa, deti nemam a nechci. Zadne biologicke hodiny mi netikaji, deti mi proste nic nerikaji. Nemam k nim vztah, nevim co s nima, tak si je neporidim jen kvuli tlaku spolecnosti ze tak je to normalni.

To není o tlaku společnosti. Ono až budete stará bezmocná umírat tak u vaši smrtelný postele nebude nikdo stát, budete sama, pak třeba byste byla za děti ráda, ale kdoví třeba taky ne.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
30 let, svobodná, bez partnera (po dlouhodobém vztahu),1 pes. Přála bych si 1 dítě, bohužel nemůžu najít toho pravého

Nehledejte, on se objeví aniž by jste to čekala.

lesnížínka napsal(a):
Sama si připadám trochu jako z jiné planety a tohle mi připadne jen jako trend, protože nevěřím, že tolik lidí by to mohlo mít podobně. Je tedy pravda, že já sama jsem to u sebe poznala už někdy kolem 20let. I když mi všichni kolem říkali, že, to přijde", odpovídala jsem, že člověk neví, ale nejspíš těžko. A tak to i bylo, žádné biologické hodiny se neozvaly. Co ale vím, hodně holek to tak má a najednou s nima hormony zamávají a začnou šišlat na kočárky. Mám jen bráchu a ten prostě děti odjakživa miluje a od začátku věděl, že děti chce, ani by si nedovedl představit, proč ne...Názor na to? Je to těžké, protože množit by se měli jen lidé inteligentní, aby v tom byl nějaký přínos...a ti si zase dokážou spočítat pro a proti a většinou mají dítě maximálně jedno. Ten zbytek, co nic jiného neumí..ti se množí jak králíci...co si budem povídat

U mě bušily (a ještě zlehounka tikají) biologické hodiny už snad desítky let! Závidím těm, co je tento pud "neobtěžuje", když příroda/Bůh/Vyšší síla nebo co já vím mít dítě znemožňuje, anebo dává jen minimální šanci...

Arni napsal(a):
Nehledejte, on se objeví aniž by jste to čekala.

No, upřímně, už se cítím teď docela stará na dítě. Jenomže nikdy to nevyjde jak si člověk přeje.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
30 let, svobodná, bez partnera (po dlouhodobém vztahu),1 pes. Přála bych si 1 dítě, bohužel nemůžu najít toho pravého

Ja jsem toho praveho nasla..., jmenuje se tibetsky terier

N.u napsal(a):
To není o tlaku společnosti. Ono až budete stará bezmocná umírat tak u vaši smrtelný postele nebude nikdo stát, budete sama, pak třeba byste byla za děti ráda, ale kdoví třeba taky ne.

No ale toto je strašně smutný téma, mě se dotýká extrémně bolestně...a co my víme - třeba ti, co píší, že děti nechtějí, tak je mít nemohou. Pro mě zkrátka snad nejzranitelnější téma, co tu kdy mohlo vzniknout, navíc hodně osobní...

Dva extremy, lide co deti nechteji a druzi co by za ne dali modre z nebe. Podstupuji IVF, zeny si devastuji organismus hormonalnimi stimulacemi a jsou ochotne platit a platit...Smutne.

Já něco přes čtyřicet, tři děti a dva psy.

Dětí jsem vždy chtěla hodně, sama jsem ze čtyř (a dohromady máme 8 dětí) a nedovedu si představit, že bych děti neměla anebo, že bych měla jen jedno a to by po nás zůstalo samo. Myslím si, že jediné na co se v krušných dobách může člověk spolehnout je právě rodina. Máme doma 93 letou babičku a stejně tak se postaráme i o naše a manželovi rodiče, tak to prostě je a nikdy jsem neuvažovala jinak. Tak jsme se sourozenci vychováni.

S celou rodinou (min.16 lidí) trávíme většinu svátků a oslav, dohromady máme 5 psů, takže bývá celkem veselo. Dobu se snažím neřešit, daleko do budoucnosti nehledím (aby mě nekleplo ) a věcmi, které nemohu změnit se snažím nezatěžovat. Ano, asi mám strach z uprchlické krize a vadí mi, že Babiš skoupil skoro celou ČR, ale nic s tím nenadělám.
Holt, vždycky nějak bylo, nějak bude.

Ovšem, myslím si, že děti by měl mít jen člověk, který je opravdu chce a je to každého věc.

RomčaJelča napsal(a):
A to je hodně nebo málo? Neumím to posoudit, ale rozhodně bych osobně nerodila o dvě děcka víc jen proto, aby Evropa nevymřela.

Evropa nevymře, Evropa se jen radikálně změní! Jsem si stoprocentně jistá, že jsme svědky jedné z největších tragédii, které hochštapleři v naší vládě a v Bruselu přihlížejí, ba co víc tleskají. Vivat uprchlíci! Až se ujmou vlády, tak doufám, že budou nadšeně nosit burky, vyznávat právo šaría a donekonečna nám LHÁT, že se vlastně vůbec, ale vůbec nic neděje. A podle mě opravdu zažíváme zánik té PRAVÉ Evropy!

Lexaurin napsal(a):
Dva extremy, lide co deti nechteji a druzi co by za ne dali modre z nebe. Podstupuji IVF, zeny si devastuji organismus hormonalnimi stimulacemi a jsou ochotne platit a platit...Smutne.

Tak tak... O tomto bych něco (hodně) věděla...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No, upřímně, už se cítím teď docela stará na dítě. Jenomže nikdy to nevyjde jak si člověk přeje.

Mám známé co měl děti i v později. Snad se vám podaří najít toho pravého.

Lexaurin napsal(a):
Dva extremy, lide co deti nechteji a druzi co by za ne dali modre z nebe. Podstupuji IVF, zeny si devastuji organismus hormonalnimi stimulacemi a jsou ochotne platit a platit...Smutne.

Navíc díky tomu (nejen) totálně zhuntované zdraví...

Arni napsal(a):
Mám známé co měl děti i v později. Snad se vám podaří najít toho pravého.

"Arni", já tu věk psát nechci, ale nechcete mi napsat také něco utěšujícího? Mám dnes obzvlášť zlý den!

Arni napsal(a):
Mám známé co měl děti i v později. Snad se vám podaří najít toho pravého.

Btw, už mnohokrát jsem se chtěla zeptat - ta Vaše fešácká profilovka to jste Vy dřív?

fikovnice napsal(a):
No ale toto je strašně smutný téma, mě se dotýká extrémně bolestně...a co my víme - třeba ti, co píší, že děti nechtějí, tak je mít nemohou. Pro mě zkrátka snad nejzranitelnější téma, co tu kdy mohlo vzniknout, navíc hodně osobní...

To mě mrzí, ti ostatní psali, že je nemají rádi, nechtějí, nepotřebují.
Pro mě je rodina takovým cílem, že bych zvažovala i adopci, (i když dítě není "vlastní" a není to jednoduché).

fikovnice napsal(a):
Btw, už mnohokrát jsem se chtěla zeptat - ta Vaše fešácká profilovka to jste Vy dřív?

jsem to čekal. Bohužel tak vypadám, foto je asi dva roky staré.

Arni napsal(a):
jsem to čekal. Bohužel tak vypadám, foto je asi dva roky staré.

Bohužel? Snad bohudík, ne?

fikovnice napsal(a):
No ale toto je strašně smutný téma, mě se dotýká extrémně bolestně...a co my víme - třeba ti, co píší, že děti nechtějí, tak je mít nemohou. Pro mě zkrátka snad nejzranitelnější téma, co tu kdy mohlo vzniknout, navíc hodně osobní...

Téma je to smutnè a žen co nemohou mít děti je mi líto proto taky chodím darovat vajíčka, ale koho je mi ještě více lito jsou ženy co jsou přesvědčeny a celý život hlásají jak nechtějí mít děti a nemají k nim vztah a štačí jim pes.No nakonec sedí ve stáří v domově důchodců kde ani psa mít nemohou a koukají jak ostatní babičky navštěvujou jejich děti. Slyšela jsem párkrát z úst těchto žen jak toho litují a kdyby mohli vrátit čas tak by se rozhodly jinak.

Andrýsek3 napsal(a):
To mě mrzí, ti ostatní psali, že je nemají rádi, nechtějí, nepotřebují.
Pro mě je rodina takovým cílem, že bych zvažovala i adopci, (i když dítě není "vlastní" a není to jednoduché).

Ano, i ta byla mnohokrát v mých úvahách...

N.u napsal(a):
Téma je to smutnè a žen co nemohou mít děti je mi líto proto taky chodím darovat vajíčka, ale koho je mi ještě více lito jsou ženy co jsou přesvědčeny a celý život hlásají jak nechtějí mít děti a nemají k nim vztah a štačí jim pes.No nakonec sedí ve stáří v domově důchodců kde ani psa mít nemohou a koukají jak ostatní babičky navštěvujou jejich děti. Slyšela jsem párkrát z úst těchto žen jak toho litují a kdyby mohli vrátit čas tak by se rozhodly jinak.

Já Vám nevím, co je lepší. Vždyť já se trápím už tak dlouho... Nebylo by mi líp, kdybych tím pudem obdařena nebyla...?

fikovnice napsal(a):
Btw, už mnohokrát jsem se chtěla zeptat - ta Vaše fešácká profilovka to jste Vy dřív?

Tu profilovku jsem si tam nedal abych se ukazoval ale nemám problém něco povědět a nechci být anonymní.

Arni napsal(a):
Tu profilovku jsem si tam nedal abych se ukazoval ale nemám problém něco povědět a nechci být anonymní.

Arni napsal(a):
Mám známé co měl děti i v později. Snad se vám podaří najít toho pravého.

To ano, ale je to na hranici a já po dětech toužím celý život. Původně jsem chtěla 3, pak to postupně změnila. Protože bych nechtěla mít dítě až kolem 40tky, vlastně ani po 35 No a u mě jsou ještě zdravotní problémy díky kterým to bude asi komplikovanější všechno.

Andrýsek3 napsal(a):
To mě mrzí, ti ostatní psali, že je nemají rádi, nechtějí, nepotřebují.
Pro mě je rodina takovým cílem, že bych zvažovala i adopci, (i když dítě není "vlastní" a není to jednoduché).

Mám to stejně, ale adopci bych viděla až jako poslední řešení kdy by selhaly jiné metody.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To ano, ale je to na hranici a já po dětech toužím celý život. Původně jsem chtěla 3, pak to postupně změnila. Protože bych nechtěla mít dítě až kolem 40tky, vlastně ani po 35 No a u mě jsou ještě zdravotní problémy díky kterým to bude asi komplikovanější všechno.

Třicítka určitě není na hranici...

Mě patnáct, děti plánují, ale za hooooooodne dlouho

fikovnice napsal(a):
Btw, už mnohokrát jsem se chtěla zeptat - ta Vaše fešácká profilovka to jste Vy dřív?

Taky mne to napadlo, když napsal věk, ale pak koukám, přemýšlím a říkám si:, dopr...ten chlap tak fakt asi vypadá Téda gratuluju, trochu závidím...no jo chlapi, ti vypadají pořád dobře. Nevím, na co ta příroda myslela, když tohle řešila. Šmarjá vím...na tu plodnost, co tu teď řešíme my My baby už v 50ti fakt dobře vypdat nemusíme, když se stejně nerozmnožíme

Lexaurin napsal(a):
Ja jsem toho praveho nasla..., jmenuje se tibetsky terier

No já svého psa miluju, byla bych ochotná za něj snad i dýchat. Znamená pro mě strašně moc a nedokážu si představit život bez něj, život bez psa. Ale taky si nedokážu představit život bez dítěte.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To ano, ale je to na hranici a já po dětech toužím celý život. Původně jsem chtěla 3, pak to postupně změnila. Protože bych nechtěla mít dítě až kolem 40tky, vlastně ani po 35 No a u mě jsou ještě zdravotní problémy díky kterým to bude asi komplikovanější všechno.

Neklesejte na mysli.

fikovnice napsal(a):
Třicítka určitě není na hranici...

No když máte zdravotní problémy a k tomu jste zrovna bez chlapa a i díky těm problémům máte složitější si ho najít... myslím sebe. Navíc další věc je že je mně skoro 31 (v létě), po měsíci vztahu se přece nedá pokoušet o dítě. A teď třeba další rok než se to vůbec podaří. Ne-li celé roky. Vyšetření, případně umělé oplodnění atd. Takže ikdybych se teď seznámila a vše šlo hladce tak dřív jak ve 33-34 ho mít nebudu. Proto píšu na hranici.

A když tady napíšu že i díky psovi mám problémy najít toho pravého, respektive chlapa s kterým bych si měla co říct. Bylo by to na další téma. Tady jsme na tom většinou všichni stejně, psy milujeme a jsou pro nás členové rodiny. Ale bohužel už několikrát se mně stalo že případný přítel by mého psa nechtěl - vadí jim že bydlí doma, že za něj dám měsíčně hodně peněz, že má být jedině na dvoře, ne se mu tolik věnovat atd. Že ho beru jako svoje dítě.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To ano, ale je to na hranici a já po dětech toužím celý život. Původně jsem chtěla 3, pak to postupně změnila. Protože bych nechtěla mít dítě až kolem 40tky, vlastně ani po 35 No a u mě jsou ještě zdravotní problémy díky kterým to bude asi komplikovanější všechno.

Švagrová, než našla bráchu, měla za sebou jedno zkrachovalé manželství a potrat(nebo spíš asi opačně, nechcem se v tom šťourat) Doktoři jí řekli, že má nějaké srůsty a děti asi mít nebude. Brácha měl za sebou zkrachovalý 9letý vztah. V 37 nepočítal, že už někoho najde. A..našli se Do roka dítě(švagrová 36, brácha 38) Spokojení, šťastní, rozumní..Nebojte to přijde Stejně tak mi říkala kamarádka, která to měla podobně jak brácha...nejlepšího chlapa na světě našla, až když se na to vykašlala a přestala hledat. Fakt to asi funguje

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mám to stejně, ale adopci bych viděla až jako poslední řešení kdy by selhaly jiné metody.

Nezoufejte, brzo se ten pravý naskytne. Tu adopci bych viděla taky jako poslední možnost, ale kdybych děti mít přímo nemohla, tak bych nad tím asi hodně nejen přemýšlela. Stejně jako u vás je to sen.

lesnížínka napsal(a):
Švagrová, než našla bráchu, měla za sebou jedno zkrachovalé manželství a potrat(nebo spíš asi opačně, nechcem se v tom šťourat) Doktoři jí řekli, že má nějaké srůsty a děti asi mít nebude. Brácha měl za sebou zkrachovalý 9letý vztah. V 37 nepočítal, že už někoho najde. A..našli se Do roka dítě(švagrová 36, brácha 38) Spokojení, šťastní, rozumní..Nebojte to přijde Stejně tak mi říkala kamarádka, která to měla podobně jak brácha...nejlepšího chlapa na světě našla, až když se na to vykašlala a přestala hledat. Fakt to asi funguje

Jo já vím že se to někomu tak podaří, na druhou stranu dnes spousta párů dítě mít nemůže a čím je věk vyšší tím je i menší pravděpodobnost že se to podaří Taky znám i pár žen co mají dítě až kolem 35 a některé i na prahu čtyřicítky, ale taky mám kamarádky co je jim míň než mně a otěhotnět se nedaří.

Máte pravdu že možná přijde až ho nebudu hledat, bývá to tak, jenomže jak to udělat abych ho nehledala

A asi nikoho nepřekvapím dalším ze života: kamarádi spolu chodili asi 4 roky a svadba a vytoužené dítě nikde. Několik umělých oplodnění a nakonec...teď už 5.letý syn. To bylo radosti, chlubení. Když mu byly tři roky, tak se rozvedli...

Andrýsek3 napsal(a):
Nezoufejte, brzo se ten pravý naskytne. Tu adopci bych viděla taky jako poslední možnost, ale kdybych děti mít přímo nemohla, tak bych nad tím asi hodně nejen přemýšlela. Stejně jako u vás je to sen.

Děkuju, všem co mně povzbuzují děkuju. Ono někdy to na člověka přijde a musí se aspoň vypovídat. Nejhorší je když postupně rodí všechny kolem vás - kamarádky, v rodině...

fikovnice napsal(a):
Evropa nevymře, Evropa se jen radikálně změní! Jsem si stoprocentně jistá, že jsme svědky jedné z největších tragédii, které hochštapleři v naší vládě a v Bruselu přihlížejí, ba co víc tleskají. Vivat uprchlíci! Až se ujmou vlády, tak doufám, že budou nadšeně nosit burky, vyznávat právo šaría a donekonečna nám LHÁT, že se vlastně vůbec, ale vůbec nic neděje. A podle mě opravdu zažíváme zánik té PRAVÉ Evropy!

No optimista jako já si na všem musí najít něco dobrýho...takže když se začnou nosit burky odpadá moje snaha držet figuru v mezích normy... ...bohužel nejsem moc na sporty, v posilce mě to neba a stačí když si čuchnu k řízku a mám dvě kila navrch...takže asi dobrý...žádný hubnutí do plavek ...můžu si jíst co chci-kilo sem kilo tam...pod tím hábitem to nikdo nepozná a ráno žádné vymýšlení co na sebe

Ovšem nic není tak růžové jak to vypadá...už to vidím, jak z černého oděvu odstrańuji ty psí chlupy

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jo já vím že se to někomu tak podaří, na druhou stranu dnes spousta párů dítě mít nemůže a čím je věk vyšší tím je i menší pravděpodobnost že se to podaří Taky znám i pár žen co mají dítě až kolem 35 a některé i na prahu čtyřicítky, ale taky mám kamarádky co je jim míň než mně a otěhotnět se nedaří.

Máte pravdu že možná přijde až ho nebudu hledat, bývá to tak, jenomže jak to udělat abych ho nehledala

A to mi ještě připomnělo: když si konečně sousedé spočítali kolik mi asi je, začali se vyptávat a co děti? Nemůžete mít? A soustrastné pohledy. A já:, já vlastně nevím, jestli můžeme či nemůžeme mít, když jsme se o to nikdy ani nepokoušeli...my děti hlavně nechceme...".

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No optimista jako já si na všem musí najít něco dobrýho...takže když se začnou nosit burky odpadá moje snaha držet figuru v mezích normy... ...bohužel nejsem moc na sporty, v posilce mě to neba a stačí když si čuchnu k řízku a mám dvě kila navrch...takže asi dobrý...žádný hubnutí do plavek ...můžu si jíst co chci-kilo sem kilo tam...pod tím hábitem to nikdo nepozná a ráno žádné vymýšlení co na sebe

Ovšem nic není tak růžové jak to vypadá...už to vidím, jak z černého oděvu odstrańuji ty psí chlupy

Tak by jsme to mohly vylepšit alespoň na nějaké barevné, ne?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No optimista jako já si na všem musí najít něco dobrýho...takže když se začnou nosit burky odpadá moje snaha držet figuru v mezích normy... ...bohužel nejsem moc na sporty, v posilce mě to neba a stačí když si čuchnu k řízku a mám dvě kila navrch...takže asi dobrý...žádný hubnutí do plavek ...můžu si jíst co chci-kilo sem kilo tam...pod tím hábitem to nikdo nepozná a ráno žádné vymýšlení co na sebe

Ovšem nic není tak růžové jak to vypadá...už to vidím, jak z černého oděvu odstrańuji ty psí chlupy

Nooo na mém hábitu černém by ty chlupy nebyly vidět. Protože mám černého labradora Akorát že by nám psy nikdo nedovolil. Však oni je nesnáší. Ne, teď vážně. Já z těch muslimáků a celkově toho co se děje mám strach.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Děkuju, všem co mně povzbuzují děkuju. Ono někdy to na člověka přijde a musí se aspoň vypovídat. Nejhorší je když postupně rodí všechny kolem vás - kamarádky, v rodině...

Sice věkově jsem jinde, ale kamarádky (podobě staré) mi taky rodí. Sice většina neplánovaně, jedna má téměř ročního chlapečka, druhá během pár dní porodí a když člověk vidí tu výbavičku, kočárek, bříško, tak už jsem chtěla taky. pak jsem si uvědomila, že se musím ještě pár let učit a vychovat to zlobivý psisko.

lesnížínka napsal(a):
A to mi ještě připomnělo: když si konečně sousedé spočítali kolik mi asi je, začali se vyptávat a co děti? Nemůžete mít? A soustrastné pohledy. A já:, já vlastně nevím, jestli můžeme či nemůžeme mít, když jsme se o to nikdy ani nepokoušeli...my děti hlavně nechceme...".

A jste pro sousedy za podivínku, ne? Já nikoho neodsuzuji, je to každého věc jestli chce mít nebo ne. Teda odsuzuju - ty co dětem ubližují.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No když máte zdravotní problémy a k tomu jste zrovna bez chlapa a i díky těm problémům máte složitější si ho najít... myslím sebe. Navíc další věc je že je mně skoro 31 (v létě), po měsíci vztahu se přece nedá pokoušet o dítě. A teď třeba další rok než se to vůbec podaří. Ne-li celé roky. Vyšetření, případně umělé oplodnění atd. Takže ikdybych se teď seznámila a vše šlo hladce tak dřív jak ve 33-34 ho mít nebudu. Proto píšu na hranici.

A když tady napíšu že i díky psovi mám problémy najít toho pravého, respektive chlapa s kterým bych si měla co říct. Bylo by to na další téma. Tady jsme na tom většinou všichni stejně, psy milujeme a jsou pro nás členové rodiny. Ale bohužel už několikrát se mně stalo že případný přítel by mého psa nechtěl - vadí jim že bydlí doma, že za něj dám měsíčně hodně peněz, že má být jedině na dvoře, ne se mu tolik věnovat atd. Že ho beru jako svoje dítě.

Prostě to neřešit a nechat to plynout. To dopadne. Já se taky před 30 rozešla, měla psy a všichni mi říkali, že jsem ztracený případ (nepejskaři). Ejhle, našla jsem nepejskaře, náš snad první víkendový výlet byla cesta na krytí, psů máme víc, teď mimčo na cestě... a jsem jen o rok starší Prostě hlavně se na to dívat optimisticky, na vše.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
30 let, svobodná, bez partnera (po dlouhodobém vztahu),1 pes. Přála bych si 1 dítě, bohužel nemůžu najít toho pravého

No já jsem např. vyrostla pouze se svojí zlatou maminkou jako nemanželské dítě (plus tedy v kruhu naší velké rodiny)...fungovalo nám to bezvadně...možná jsem tím trochu poznamenaná asi by mi vůbec nedělalo problém být svobodná matka...
Samozřejmě to neberte jako radu...je to jen můj pohled na život...

brebera napsal(a):
Prostě to neřešit a nechat to plynout. To dopadne. Já se taky před 30 rozešla, měla psy a všichni mi říkali, že jsem ztracený případ (nepejskaři). Ejhle, našla jsem nepejskaře, náš snad první víkendový výlet byla cesta na krytí, psů máme víc, teď mimčo na cestě... a jsem jen o rok starší Prostě hlavně se na to dívat optimisticky, na vše.

Pokusím se Vám to vyšlo, je to super. No pro mě je hrozné když vidím kolem samé kočárky, samé těhulky, rodí jedna kamarádka za druhou, půlka z nich má o 5 let míň... už i mladší brácha má půlročního chlapečka. Je mně z toho smutno.

Prostě se to na člověka sype a mám strach že prošvihnu dobu kdy by se to podařilo. Že prošvihnu ty nejlepší léta na dítě. Nebojím se že nenajdu toho pravého, bojím se že ho najdu pozdě. Ono jak jsem psala, hrají v tom velkou roli i ty zdravotní problémy. Ale snažím se o optimismus, ale jak jsem tady uviděla to téma nedalo mně to nereagovat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No já jsem např. vyrostla pouze se svojí zlatou maminkou jako nemanželské dítě (plus tedy v kruhu naší velké rodiny)...fungovalo nám to bezvadně...možná jsem tím trochu poznamenaná asi by mi vůbec nedělalo problém být svobodná matka...
Samozřejmě to neberte jako radu...je to jen můj pohled na život...

Bála jsem se to tady napsat abych nebyla za blázna co chce dítě za každou cenu... Ale i o této možnosti jsem už přemýšlela. Ikdyž nejsem ženská co jen tak prožije noc s cizím chlapem. A navíc nevím jestli bych to sama zvládla - jak tu péči, tak finančně. Ono u mě je to začarovaný kruh díky tomu podlomenému zdraví.

fikovnice napsal(a):
Btw, už mnohokrát jsem se chtěla zeptat - ta Vaše fešácká profilovka to jste Vy dřív?

Holt, líná huba - holý neštěstí...
mně to vrtalo v hlavě od rána

Andrýsek3 napsal(a):
Sice věkově jsem jinde, ale kamarádky (podobě staré) mi taky rodí. Sice většina neplánovaně, jedna má téměř ročního chlapečka, druhá během pár dní porodí a když člověk vidí tu výbavičku, kočárek, bříško, tak už jsem chtěla taky. pak jsem si uvědomila, že se musím ještě pár let učit a vychovat to zlobivý psisko.

A to si k tomu představte že je vám o 10-11 let víc a toužíte po dítěti už dlouhé roky...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No když máte zdravotní problémy a k tomu jste zrovna bez chlapa a i díky těm problémům máte složitější si ho najít... myslím sebe. Navíc další věc je že je mně skoro 31 (v létě), po měsíci vztahu se přece nedá pokoušet o dítě. A teď třeba další rok než se to vůbec podaří. Ne-li celé roky. Vyšetření, případně umělé oplodnění atd. Takže ikdybych se teď seznámila a vše šlo hladce tak dřív jak ve 33-34 ho mít nebudu. Proto píšu na hranici.

A když tady napíšu že i díky psovi mám problémy najít toho pravého, respektive chlapa s kterým bych si měla co říct. Bylo by to na další téma. Tady jsme na tom většinou všichni stejně, psy milujeme a jsou pro nás členové rodiny. Ale bohužel už několikrát se mně stalo že případný přítel by mého psa nechtěl - vadí jim že bydlí doma, že za něj dám měsíčně hodně peněz, že má být jedině na dvoře, ne se mu tolik věnovat atd. Že ho beru jako svoje dítě.

Možná právě díky psovi najdete toho pravého. Zvířata jsou dobrý filtr na lidi.
Bez psa byste pravděpodobně některé věci o potenciálním partnerovi vůbec nezjistila.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A to si k tomu představte že je vám o 10-11 let víc a toužíte po dítěti už dlouhé roky...

Já vás chápu a veřím, ze nekoho najdete...i já jsem to chtela napsat, az by zacali hodiny poradne tikat, vzit to do vlastnich rukou..sla bych do toho vic nez do adopce. Nevidim na tom nic hrozneho...Myslim, ze pokud pro vas mit mimco tolik znamena, a pozdeji byste toho litovala. Cekam, ze to.nekdo odsoudi, ale matek samozivitelek je hodne a.neni problem si najit partnera i s mimcem. Proste dalsi moznost...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A to si k tomu představte že je vám o 10-11 let víc a toužíte po dítěti už dlouhé roky...

Hlavně buďte v klidu. To vše příjde. Já jsem deset let žil s ex a ona byla šílená a věřte, je to peklo! Nedá se to vydržet. Stejný případ, jako Vy. Vím moc dobře, co dokáže touha třicátnice po dítěti. Nesmíte ničemu propadat. Ono se to lehce říká, ale mám s tím obrovskou zkušenost.
Teď už je v pohodě ( po rozvodu) a už se ji zadařilo a má dvě krásné děti.

Jo a hlavně se nebát. Sice ten materiál v mužské populaci je tragédie, co si budeme povídat, ale určitě existují. A tím, že máte psa, jak píší ostatní, je velká výhoda.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Bála jsem se to tady napsat abych nebyla za blázna co chce dítě za každou cenu... Ale i o této možnosti jsem už přemýšlela. Ikdyž nejsem ženská co jen tak prožije noc s cizím chlapem. A navíc nevím jestli bych to sama zvládla - jak tu péči, tak finančně. Ono u mě je to začarovaný kruh díky tomu podlomenému zdraví.

No samozřejmě nemůžu posoudit vliv vašeho podlomeného zdraví na to jestli byste to zvládla...já mám opravdu oporu v naší rodině...stejně tak, kdyby někdo z rodiny potřeboval pomoct, tak se na mě může spolehnout...nemám strach, že bych to nezvládla bez partnera...vím, že by mě rodina podržela podpořila, že by si mě k sobě kdokoliv z rodiny klidně i nastěhoval a třeba i finančně pomohl...takže možná nejsem úplně typický příklad potenciální svobodné matky. Byť jsem vdaná, tak vím, že bych život bez partnera s přehledem zvládla a po těch letech manželství mohu říct, že by to bylo rozhodně jednodušší

Terven napsal(a):
Možná právě díky psovi najdete toho pravého. Zvířata jsou dobrý filtr na lidi.
Bez psa byste pravděpodobně některé věci o potenciálním partnerovi vůbec nezjistila.

To je možné, a taky se tím uklidňuji že díky psovi vlastně zjistím koho určitě ne. Jenomže okruh se tím zužuje a čas letí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No samozřejmě nemůžu posoudit vliv vašeho podlomeného zdraví na to jestli byste to zvládla...já mám opravdu oporu v naší rodině...stejně tak, kdyby někdo z rodiny potřeboval pomoct, tak se na mě může spolehnout...nemám strach, že bych to nezvládla bez partnera...vím, že by mě rodina podržela podpořila, že by si mě k sobě kdokoliv z rodiny klidně i nastěhoval a třeba i finančně pomohl...takže možná nejsem úplně typický příklad potenciální svobodné matky. Byť jsem vdaná, tak vím, že bych život bez partnera s přehledem zvládla a po těch letech manželství mohu říct, že by to bylo rozhodně jednodušší

Bydlím u rodičů a oni by mně pomohli, pomáhají i teď. Můžu se na ně spolehnout. Ale i tak. Sami mají hypotéku na dům, tak je nechci finančně zatěžovat ještě víc. Nevím no. A taky si neumím představit jak najít toho potencionálního tatínka. A pak zůstat sama s dítětem. Nejsem holka co chodí po diskotékách ani hospodách. Měla jsem vždycky jenom vážný vztah. Jsem na dnešní dobu JINÁ.

24, po dětech netoužím

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pokusím se Vám to vyšlo, je to super. No pro mě je hrozné když vidím kolem samé kočárky, samé těhulky, rodí jedna kamarádka za druhou, půlka z nich má o 5 let míň... už i mladší brácha má půlročního chlapečka. Je mně z toho smutno.

Prostě se to na člověka sype a mám strach že prošvihnu dobu kdy by se to podařilo. Že prošvihnu ty nejlepší léta na dítě. Nebojím se že nenajdu toho pravého, bojím se že ho najdu pozdě. Ono jak jsem psala, hrají v tom velkou roli i ty zdravotní problémy. Ale snažím se o optimismus, ale jak jsem tady uviděla to téma nedalo mně to nereagovat.

Ono to vše přijde, když to člověk neřeší a ani to nečeká. Já chtěla být po dlouholetém vztahu tak rok sama a ejhle, objevil se budoucí manžel.
Děti mě nikdy nějak nepřitahovaly, cizí, u kamarádek mi to bylo jedno, kočárky jsem jim nezáviděla. Jen jsme si řekli, že zkusíme... že se rok dva nemusí dařit, žádný stres a šlo to.
Pes je výhoda, je to super filtr. Člověk díky němu jen tak nešlápne vedle.

Aliens_II napsal(a):
Hlavně buďte v klidu. To vše příjde. Já jsem deset let žil s ex a ona byla šílená a věřte, je to peklo! Nedá se to vydržet. Stejný případ, jako Vy. Vím moc dobře, co dokáže touha třicátnice po dítěti. Nesmíte ničemu propadat. Ono se to lehce říká, ale mám s tím obrovskou zkušenost.
Teď už je v pohodě ( po rozvodu) a už se ji zadařilo a má dvě krásné děti.

Jo a hlavně se nebát. Sice ten materiál v mužské populaci je tragédie, co si budeme povídat, ale určitě existují. A tím, že máte psa, jak píší ostatní, je velká výhoda.

I jako chlap si to myslíte, jo. Je pravda že nezadaných a rozumných chlapů po třicítce je strašně málo. Ti fajn jsou většinou už zadaní.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Bydlím u rodičů a oni by mně pomohli, pomáhají i teď. Můžu se na ně spolehnout. Ale i tak. Sami mají hypotéku na dům, tak je nechci finančně zatěžovat ještě víc. Nevím no. A taky si neumím představit jak najít toho potencionálního tatínka. A pak zůstat sama s dítětem. Nejsem holka co chodí po diskotékách ani hospodách. Měla jsem vždycky jenom vážný vztah. Jsem na dnešní dobu JINÁ.

Ono takových "jiných" je víc. Jen nejsou tolik vidět.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Bydlím u rodičů a oni by mně pomohli, pomáhají i teď. Můžu se na ně spolehnout. Ale i tak. Sami mají hypotéku na dům, tak je nechci finančně zatěžovat ještě víc. Nevím no. A taky si neumím představit jak najít toho potencionálního tatínka. A pak zůstat sama s dítětem. Nejsem holka co chodí po diskotékách ani hospodách. Měla jsem vždycky jenom vážný vztah. Jsem na dnešní dobu JINÁ.

Moje sestřenice se seznámila se svým manželem přes psy...dokonce se on nejdřív seznámil s její maminkou (nyní již tchýní)...chodili venčit na Letnou...a teta je ještě taková docela rázná, takže začala doma sestřence vykládat, jak je ten dotyčnej skvělej a že by to mohli dát dohromady...jemu zase, že má dceru, která by se k němu hodila...no vlastně mezi nima vytvořila antipatii ještě ne se setkali...nakonec to dopadlo dobře, když se potkali (samozřejmě při venčení psů), tak se docela nasmáli, když si vzájemně vyprávěli o snahách mojí tety dát je dohromady...no a za měsíc byla svatba...na dítě si bohužel počkali několik let a nakonec (po mnoha útrapách) i toto vyšlo...ale ani bez dítěte by jim to nevadilo...prostě by nějaké adoptovali už s tím byli i smíření...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
I jako chlap si to myslíte, jo. Je pravda že nezadaných a rozumných chlapů po třicítce je strašně málo. Ti fajn jsou většinou už zadaní.

Jako chlap to vim přesně. Ale existují, jsem si jistý. Ale jak to říci kulantně. Jelikož je Vás děvčat poměrně více, pět na jednoho, tak je to trochu složitější no. Vzhledem ke kvalitám už tak malého "výběru".

Hlavně se nenuťte slevňovat v nárocích. Prrrr! Nikdy. To je cesta né moc dobrá. Chce to klid, sebevědomí, dobrou náladu a přístup, humor a hlavně ten Váš "ženský" šestý smysl. Hlavně nezatemněnný touhou po dítěti.

Piše se to tak? Nezatemněnný? Ufff. To jsem si vybral slovo.

Aliens_II napsal(a):
Jako chlap to vim přesně. Ale existují, jsem si jistý. Ale jak to říci kulantně. Jelikož je Vás děvčat poměrně více, pět na jednoho, tak je to trochu složitější no. Vzhledem ke kvalitám už tak malého "výběru".

Hlavně se nenuťte slevňovat v nárocích. Prrrr! Nikdy. To je cesta né moc dobrá. Chce to klid, sebevědomí, dobrou náladu a přístup, humor a hlavně ten Váš "ženský" šestý smysl. Hlavně nezatemněnný touhou po dítěti.

Piše se to tak? Nezatemněnný? Ufff. To jsem si vybral slovo.

Řekla bych, ze Vám jedno n přebývá

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Řekla bych, ze Vám jedno n přebývá

Došlo, sic pozdě, ale přece. Ó děkuji vědmo má. Tedy naše, místní.

Jenom to "n", jinak můžeme být klidné :D.

Lexaurin napsal(a):
Dva extremy, lide co deti nechteji a druzi co by za ne dali modre z nebe. Podstupuji IVF, zeny si devastuji organismus hormonalnimi stimulacemi a jsou ochotne platit a platit...Smutne.

Bohužel. Měli jsme to v rodině. švagrová nakonec zemřela ve 40 bez dětí. Celou dobu co byla nemocná se starala o cizí děti a svoje s bráchou neměli.

Aliens_II napsal(a):
Došlo, sic pozdě, ale přece. Ó děkuji vědmo má. Tedy naše, místní.

To jste myslel vážně nebo to byla urážka?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To jste myslel vážně nebo to byla urážka?

Tak teď jste mě nepřecetla? Ach jaká to škoda.
Myslel jsem to zcela vážně a upřímně.

Aliens_II napsal(a):
Tak teď jste mě nepřecetla? Ach jaká to škoda.
Myslel jsem to zcela vážně a upřímně.

Nepřečetla, jelikož slovo ведьма znamená v ruštině nemilé označení

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Moje sestřenice se seznámila se svým manželem přes psy...dokonce se on nejdřív seznámil s její maminkou (nyní již tchýní)...chodili venčit na Letnou...a teta je ještě taková docela rázná, takže začala doma sestřence vykládat, jak je ten dotyčnej skvělej a že by to mohli dát dohromady...jemu zase, že má dceru, která by se k němu hodila...no vlastně mezi nima vytvořila antipatii ještě ne se setkali...nakonec to dopadlo dobře, když se potkali (samozřejmě při venčení psů), tak se docela nasmáli, když si vzájemně vyprávěli o snahách mojí tety dát je dohromady...no a za měsíc byla svatba...na dítě si bohužel počkali několik let a nakonec (po mnoha útrapách) i toto vyšlo...ale ani bez dítěte by jim to nevadilo...prostě by nějaké adoptovali už s tím byli i smíření...

To je dobré, já jsem se s mým manželem také seznámila na Letné při venčení psů. Asi nás takových bude více. Manžel je skvělý, takže Im29 - šup venčit psa ve velkých parcích. To by bylo aby nebylo... .

Tak sice trochu mimo téma, ale snad pobaví...
vdávala jsem se v době, kdy i jedno auto v rodině byl někdy luxus...myčka na nádobí byla vidět v zahraničních filmech (hlavně, proč by jí měl někdo kupovat, když má manželku) a brala jsem si chlapa, kterej má sice zvířata rád, ale doma je mít nemusel...
v té době jsem měla velmi naivní a sobecká tři přání:
1. pes-velký
2. myčka na nádobí
3. auto jen pro mojí potřebu

No zhruba do tří let jsem měla všechno...a je tomu dodnes, jen ve mě zůstává takovej pocit promarněných přání. ..no kdybych věděla, že se mi všechno do puntíku splní tak bych byla asi náročnější

Takže z toho plyne ponaučení...dávejte si pozor na to, co si přejete a nebuďte skromní...

PS: padající hvězdy nefungují...zkouším téměř každý rok v srpnu, když lítaj leonidy (nebo jak se ty zatracený meteority jmenujou)

manbea napsal(a):
To je dobré, já jsem se s mým manželem také seznámila na Letné při venčení psů. Asi nás takových bude více. Manžel je skvělý, takže Im29 - šup venčit psa ve velkých parcích. To by bylo aby nebylo... .

Je fakt, že seznamování se psem je výrazně jednodušší. Posledních pár let moje stará fena už nikam nedošla, teď zase chodím se štěnětem a připomněla jsem si, jak je ten pokec s pejskaři bezva a že mi vlastně chyběl
Určitě při venčení psa narazíte na lepší týpky než na diskotéce
Měla jsem kdysi vtipnou příhodu - šla jsem s fenou do kopce po uzoučké pěšince mezi lány obilí. Najednou se proti mě z kopce dolů řítí cyklista, takovej ten skalní - brejle, přilba, dres. Uhnula jsem s feňulí mezi klasy, bylo tam málo místa. Těsně přede mnou zaskřípěly brzdy a cyklista se zeptal: "Dobrý den, nešla byste se mnou na kafe? "
No, nešla jsem, ale dodnes to nechápu. V té rychlosti a zdálky nemohl poznat, jestli je mi 20 nebo 60...musel se rozhodnout ve zlomku sekundy po zastavení a pak se zeptat.

Im29-Nebuďte smutná, mějte oči a srdce otevřené a najdete
Seznámit se dá kdekoliv, kdokoliv, v jakémkoliv věku. Neexistuje jen diskotéka, hospoda, případně internet . "Beznadějných" případů jsem viděla mraky a zázraků ještě víc
Pro představu já partnera našla na pohřbu

manbea napsal(a):
To je dobré, já jsem se s mým manželem také seznámila na Letné při venčení psů. Asi nás takových bude více. Manžel je skvělý, takže Im29 - šup venčit psa ve velkých parcích. To by bylo aby nebylo... .

Sakra, takže říkáte- skoč holka na bus a šup venčit do Prahy? Ale jo, něco na tom asi bude...aneb už delší dobu poslouchám, že na zahradě či sama se psy v polích se asi s nikým neseznámím.

Jinak jsem taky názoru, že co má být, tak se stane a nikoho násilím nehledám. Až to přijde, tak to přijde.

PS: Myslim, že když na to přijde, tak fakt může být ženská s dítětem sama, když má jinak zázemí rodiny. Ale jistě je ve většině případů lepší mít tu partnerskou oporu k tomu. ;).

lavacca napsal(a):
Sakra, takže říkáte- skoč holka na bus a šup venčit do Prahy? Ale jo, něco na tom asi bude...aneb už delší dobu poslouchám, že na zahradě či sama se psy v polích se asi s nikým neseznámím.

Jinak jsem taky názoru, že co má být, tak se stane a nikoho násilím nehledám. Až to přijde, tak to přijde.

PS: Myslim, že když na to přijde, tak fakt může být ženská s dítětem sama, když má jinak zázemí rodiny. Ale jistě je ve většině případů lepší mít tu partnerskou oporu k tomu. ;).

Tak já také nikdy nebyla vymetač diskoték, hospod a podobných "kulturních" zařízení, venku s pohybově náročným psem jsem trávila hodně času, takže manžel se snad ani jinde najít nemohl. A máte pravdu - on se ten pravý objeví, jen to chce tomu malounko vyjít naproti.

Terven napsal(a):
Je fakt, že seznamování se psem je výrazně jednodušší. Posledních pár let moje stará fena už nikam nedošla, teď zase chodím se štěnětem a připomněla jsem si, jak je ten pokec s pejskaři bezva a že mi vlastně chyběl
Určitě při venčení psa narazíte na lepší týpky než na diskotéce
Měla jsem kdysi vtipnou příhodu - šla jsem s fenou do kopce po uzoučké pěšince mezi lány obilí. Najednou se proti mě z kopce dolů řítí cyklista, takovej ten skalní - brejle, přilba, dres. Uhnula jsem s feňulí mezi klasy, bylo tam málo místa. Těsně přede mnou zaskřípěly brzdy a cyklista se zeptal: "Dobrý den, nešla byste se mnou na kafe? "
No, nešla jsem, ale dodnes to nechápu. V té rychlosti a zdálky nemohl poznat, jestli je mi 20 nebo 60...musel se rozhodnout ve zlomku sekundy po zastavení a pak se zeptat.

Jé s tím kolistou, dobrá příhoda. To já tu svou bejvalou, přišel jsem k ní, seděla v restauraci s kamarádkami a řekl jsem ji, jestli by nejela na druhý den, tehdy 28.října 200x pátek, na výlet. A že budu čekat na hlaváku v 10:00. No a přišla a my jeli, ve vlaku dostala velilikánské jablko a bylo z toho nakonec 10 let. Asi tehdy taky musela zírat.

Seznámení přes psa má zpravidla tu výhodu, že dotyčný vidí hned na první pohled a bez obalu tu vaši vnitřní krásu. Neboli taktně pomine lehce nedbalý zevnějšek, nedostesečné odstranění chlupů a rozevlátost. Dozajista, vzhledem k nejpravděpodobnějším okolnostem takovéhoto setkání, neschází smysl pro humor. Případně fantazie.

manbea napsal(a):
To je dobré, já jsem se s mým manželem také seznámila na Letné při venčení psů. Asi nás takových bude více. Manžel je skvělý, takže Im29 - šup venčit psa ve velkých parcích. To by bylo aby nebylo... .

Jenomže my bydlíme na vesnici, ven se psem tu chodí jen pár lidí a většinou ti samí. Věřím že ve velkém městě je to jednoduší se seznámit, ale tady na té vesnici je to těžko.

tapina napsal(a):
Seznámení přes psa má zpravidla tu výhodu, že dotyčný vidí hned na první pohled a bez obalu tu vaši vnitřní krásu. Neboli taktně pomine lehce nedbalý zevnějšek, nedostesečné odstranění chlupů a rozevlátost. Dozajista, vzhledem k nejpravděpodobnějším okolnostem takovéhoto setkání, neschází smysl pro humor. Případně fantazie.

Ještě bych doplnila, že tu vnitřní krásu i cítí, neb z pamlskovníku se line odér sušených střívek a plic

tapina napsal(a):
Seznámení přes psa má zpravidla tu výhodu, že dotyčný vidí hned na první pohled a bez obalu tu vaši vnitřní krásu. Neboli taktně pomine lehce nedbalý zevnějšek, nedostesečné odstranění chlupů a rozevlátost. Dozajista, vzhledem k nejpravděpodobnějším okolnostem takovéhoto setkání, neschází smysl pro humor. Případně fantazie.

A dotaz . Pochopil jsem, jak to myslíte. Ale trošku detailněji. Přemýšlela byste, čistě teoreticky, jakého psa ten protějšem k seznámení má? Vypovídalo by to o něm něco, ve Vašem případě, kdyby k tomu došlo tedy? Říká se, že si lide vybírají psy dle toho a toho a léčí si komplexy jakési a podobně. Co když by to byl třá bouchač a měl čivavu? A že tací jsou.

Proč to říkám. V mém případě se všichni diví, že mám to co mám.
Jen ti bystřejší a hlavně spíš holky ale poznají, že to je u mě kombinace povahy psa a nikoli exteriéru, např. A skutečně to tak je, ale přisel jsem na to, či spíše mě to došlo, až jsem ji měl a ona ukázala přesně to, proč je taková a co mi na ní úžasně sedí.

Aliens_II napsal(a):
Jako chlap to vim přesně. Ale existují, jsem si jistý. Ale jak to říci kulantně. Jelikož je Vás děvčat poměrně více, pět na jednoho, tak je to trochu složitější no. Vzhledem ke kvalitám už tak malého "výběru".

Hlavně se nenuťte slevňovat v nárocích. Prrrr! Nikdy. To je cesta né moc dobrá. Chce to klid, sebevědomí, dobrou náladu a přístup, humor a hlavně ten Váš "ženský" šestý smysl. Hlavně nezatemněnný touhou po dítěti.

Piše se to tak? Nezatemněnný? Ufff. To jsem si vybral slovo.

To právě slevovat nechci, myslím že nejsem náročná. Na druhou stranu mám nějaké požadavky na člověka s kterým bych měla strávit život a měl by být otcem mého dítěte.

Aliens_II napsal(a):
Jé s tím kolistou, dobrá příhoda. To já tu svou bejvalou, přišel jsem k ní, seděla v restauraci s kamarádkami a řekl jsem ji, jestli by nejela na druhý den, tehdy 28.října 200x pátek, na výlet. A že budu čekat na hlaváku v 10:00. No a přišla a my jeli, ve vlaku dostala velilikánské jablko a bylo z toho nakonec 10 let. Asi tehdy taky musela zírat.

Taky dobré...byla odvážná

Terven napsal(a):
Taky dobré...byla odvážná

Bála se. Ale Karlštejn se povedl, tak nakonec to vše dopadlo dobře.

Aliens_II napsal(a):
A dotaz . Pochopil jsem, jak to myslíte. Ale trošku detailněji. Přemýšlela byste, čistě teoreticky, jakého psa ten protějšem k seznámení má? Vypovídalo by to o něm něco, ve Vašem případě, kdyby k tomu došlo tedy? Říká se, že si lide vybírají psy dle toho a toho a léčí si komplexy jakési a podobně. Co když by to byl třá bouchač a měl čivavu? A že tací jsou.

Proč to říkám. V mém případě se všichni diví, že mám to co mám.
Jen ti bystřejší a hlavně spíš holky ale poznají, že to je u mě kombinace povahy psa a nikoli exteriéru, např. A skutečně to tak je, ale přisel jsem na to, či spíše mě to došlo, až jsem ji měl a ona ukázala přesně to, proč je taková a co mi na ní úžasně sedí.

No jasně že jo. Pro mě je to základní informace Osobní anamnéza.

Tady u nás je třeba takovej místní "boss" - úspěšný podnikavý muž kolem 50 - a má takovýho lehce mixlýho, demonstrativně věčně naprdlýho jorkšíra. Ředitel IT jedné bankovní společnosti, velký sportovec - trpasličí jezevčík - velkej pes v malým těle. Když nad tím teda takhle přemýšlím - nejvíc sympaťáků má boxera - takových znám hned 5

K těmi komplexy, to jsem slyšela hodněkrát, ale zatím jsem nepotkala nikoho, na koho by to vyloženě takhle sedělo. Leda na cvičáku, kde se to spìš lustruje podle předpokládané výkonnosti nebo jak to nazvat

A co vy? Třídíte dèvčata podle psů? ;-).

Terven napsal(a):
Ještě bych doplnila, že tu vnitřní krásu i cítí, neb z pamlskovníku se line odér sušených střívek a plic

He he na to bych málem zapomněla a přitom zrovna k tomu bych i měla příhodu. Jà teda zásadně bez pamlskovníku. Aktuálně jsem to upgradovala na jednu vyhrazenou kapsičku v kabelce, ale jinak mám psì mikinu, bundu, vestu a po kapsách. Onehdá - "slečno, neměla byste prosím papírový kapesník?" - tak měl co chtěl aromatizované

tapina napsal(a):
No jasně že jo. Pro mě je to základní informace Osobní anamnéza.

Tady u nás je třeba takovej místní "boss" - úspěšný podnikavý muž kolem 50 - a má takovýho lehce mixlýho, demonstrativně věčně naprdlýho jorkšíra. Ředitel IT jedné bankovní společnosti, velký sportovec - trpasličí jezevčík - velkej pes v malým těle. Když nad tím teda takhle přemýšlím - nejvíc sympaťáků má boxera - takových znám hned 5

K těmi komplexy, to jsem slyšela hodněkrát, ale zatím jsem nepotkala nikoho, na koho by to vyloženě takhle sedělo. Leda na cvičáku, kde se to spìš lustruje podle předpokládané výkonnosti nebo jak to nazvat

A co vy? Třídíte dèvčata podle psů? ;-).

Ano. Ale divám se a hledám spíše povahu. Dle chování psa. A je mi jedno, jakého psa má. Máte totiž neskutečný dar v tom, že ty své miláčky se snažíte mít ku obrazu svému. Stejně, jak děti. A pak je z toho hodně poznat.
A většinou se opravdu člověk nesplete.

Co ovšem na rovinu fakt nesnaším, jsou holky, dámičky, styl. "bibinko nechoď tam, bibinko nesmíš, bibinko vrať se, pánův pejsek je zlý". Tak to bych Bibinku s paničkou fakt zašlápl. Ale Bibinka je přesně obrazem té podivné osoby, stojící nad Bibinkou.

Aliens_II napsal(a):
Ano. Ale divám se a hledám spíše povahu. Dle chování psa. A je mi jedno, jakého psa má. Máte totiž neskutečný dar v tom, že ty své miláčky se snažíte mít ku obrazu svému. Stejně, jak děti. A pak je z toho hodně poznat.
A většinou se opravdu člověk nesplete.

Co ovšem na rovinu fakt nesnaším, jsou holky, dámičky, styl. "bibinko nechoď tam, bibinko nesmíš, bibinko vrať se, pánův pejsek je zlý". Tak to bych Bibinku s paničkou fakt zašlápl. Ale Bibinka je přesně obrazem té podivné osoby, stojící nad Bibinkou.

Však jo, taky zmiňuji - povahu a temperament. I když třeba bych si k nim představila jiného psa - i ten pravý je ten, co k nim patří.
A tak to my se vám teda vyhnem. Protože to já furt - "holčičko, kočičko tam nechoď, nebo ťe sežere" (na té naší by si nejradši smlsli jorkové a čivavy).

Pravda pravdoucí - ta podoba.

PS kdybych se chtěla léčit svoje komplexy psem, pořídím si plavého afgána.

Aliens_II napsal(a):
Ano. Ale divám se a hledám spíše povahu. Dle chování psa. A je mi jedno, jakého psa má. Máte totiž neskutečný dar v tom, že ty své miláčky se snažíte mít ku obrazu svému. Stejně, jak děti. A pak je z toho hodně poznat.
A většinou se opravdu člověk nesplete.

Co ovšem na rovinu fakt nesnaším, jsou holky, dámičky, styl. "bibinko nechoď tam, bibinko nesmíš, bibinko vrať se, pánův pejsek je zlý". Tak to bych Bibinku s paničkou fakt zašlápl. Ale Bibinka je přesně obrazem té podivné osoby, stojící nad Bibinkou.

Tak to je přesné...

Aliens_II napsal(a):
Jé s tím kolistou, dobrá příhoda. To já tu svou bejvalou, přišel jsem k ní, seděla v restauraci s kamarádkami a řekl jsem ji, jestli by nejela na druhý den, tehdy 28.října 200x pátek, na výlet. A že budu čekat na hlaváku v 10:00. No a přišla a my jeli, ve vlaku dostala velilikánské jablko a bylo z toho nakonec 10 let. Asi tehdy taky musela zírat.

Hmmm...mě to zavání romantikou

Jinak seznámení se psem je fakt jednodušší.
Dneska ráno se psem škrábu v lese na jednu "skálu", pracovní den, konec světa, pustý les-neočekávám nikoho víc, než divočáka v zádech. A přede mnou tlama dobrmana, jeho člověk až posléze. To na společný pokec prostě muselo být:).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Hmmm...mě to zavání romantikou

Víte co jsem od ní mnohokrát slýchával. " Ty jsi romantik, jak pivní tácek".

fikovnice napsal(a):
Btw, už mnohokrát jsem se chtěla zeptat - ta Vaše fešácká profilovka to jste Vy dřív?

Umírám smíchy...tak taktní otázku bych snad ani nečekala .

Aliens_II napsal(a):
Víte co jsem od ní mnohokrát slýchával. " Ty jsi romantik, jak pivní tácek".

Velmi zajímavé přirovnání...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jenomže my bydlíme na vesnici, ven se psem tu chodí jen pár lidí a většinou ti samí. Věřím že ve velkém městě je to jednoduší se seznámit, ale tady na té vesnici je to těžko.

Co tak nějaké ty psí výlety, různě pořádané? Nevím ovšem, jak snášenlivého máte psa

tapina napsal(a):
Však jo, taky zmiňuji - povahu a temperament. I když třeba bych si k nim představila jiného psa - i ten pravý je ten, co k nim patří.
A tak to my se vám teda vyhnem. Protože to já furt - "holčičko, kočičko tam nechoď, nebo ťe sežere" (na té naší by si nejradši smlsli jorkové a čivavy).

Pravda pravdoucí - ta podoba.

PS kdybych se chtěla léčit svoje komplexy psem, pořídím si plavého afgána.

Já bych se nebál. Hned byste věděla, že se mi vyhýbat nemusíte. Je ovšem hodně pravda, že ta moje ďáblice lidi hodně přitahuje, neb je vizuelně netradiční. A o to lépe se pak povídá a taky sleduje a čte.

Noemi: Umírám smíchy...tak taktní otázku bych snad ani nečekala

Proč?
Vypadá jako kluk.
Ne na svá léta.

rapotacka11 napsal(a):
Noemi: Umírám smíchy...tak taktní otázku bych snad ani nečekala

Proč?
Vypadá jako kluk.
Ne na svá léta.

Však jsem to myslela jako legraci .

Pobavilo mě teď ještě víc, když si dáte vyhledat podobné obrázky přes google, tak vyskočí jako vizuálně podobný obrázek toto

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

sardullah píše
Padající hvězdy nefungují...zkouším téměř každý rok v srpnu, když lítaj leonidy (nebo jak se ty zatracený meteority jmenujou)

Perseidy - letos 13. srpna - http://cs.eventhint.com/udalosti/49/padani-hvezd-perseidy-2016

Ono to funguje, ale ne vždy... , každopádně za tu romantiku to stojí.
Zvláště, když všichni jich vidí asi 50x více než já (sedáváme nebo leháváme na zahradě a letí = padají samozřejmě tehdy, když se při mluvení na někoho otočím - z čehož se dá usoudit, že se točím téměř stále).
Když pak nějakou zahlédnu, tak radostně ječím a zapomenu si něco přát .

noemi napsal(a):
sardullah píše
Padající hvězdy nefungují...zkouším téměř každý rok v srpnu, když lítaj leonidy (nebo jak se ty zatracený meteority jmenujou)

Perseidy - letos 13. srpna - http://cs.eventhint.com/udalosti/49/padani-hvezd-perseidy-2016

Ono to funguje, ale ne vždy... , každopádně za tu romantiku to stojí.
Zvláště, když všichni jich vidí asi 50x více než já (sedáváme nebo leháváme na zahradě a letí = padají samozřejmě tehdy, když se při mluvení na někoho otočím - z čehož se dá usoudit, že se točím téměř stále).
Když pak nějakou zahlédnu, tak radostně ječím a zapomenu si něco přát .

Bych to rozvedl na "točím se téměř stále" z toho se dá lehce usoudit, "ach jak já jsem ukecaná"... , proto toho vidím padat tak málo.

noemi napsal(a):
sardullah píše
Padající hvězdy nefungují...zkouším téměř každý rok v srpnu, když lítaj leonidy (nebo jak se ty zatracený meteority jmenujou)

Perseidy - letos 13. srpna - http://cs.eventhint.com/udalosti/49/padani-hvezd-perseidy-2016

Ono to funguje, ale ne vždy... , každopádně za tu romantiku to stojí.
Zvláště, když všichni jich vidí asi 50x více než já (sedáváme nebo leháváme na zahradě a letí = padají samozřejmě tehdy, když se při mluvení na někoho otočím - z čehož se dá usoudit, že se točím téměř stále).
Když pak nějakou zahlédnu, tak radostně ječím a zapomenu si něco přát .

Znamenám si do kalendáře...13.8...čučet na oblohu..netočit...nemluvit

Vy co máte rodinu vpoho co se vším pomůžou... tak to vám můžu jen závidět , mě by pomohla jen babička.

20 let.. děti mě zatím nic neříkají radši zvířata.. uvidíme jaký na to budu mít názor za pár let :).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jenomže my bydlíme na vesnici, ven se psem tu chodí jen pár lidí a většinou ti samí. Věřím že ve velkém městě je to jednoduší se seznámit, ale tady na té vesnici je to těžko.

Kdepak, musím to popřít z vlastní zkušenosti. Na tu Letnou a do Stromovky jsem chodila venčit skoro každý den, až do svých 18 let, než jsme se přestěhovali. Lidí jsem tam poznala dostatek, ale žádnýho, kdo by mě chtěl klofnout . A to jsem nebývala ošklivá holka (omlouvám se za samochválu). Otce svého dítěte jsem nalezla na vsi, kde jsme jezdili na chatu-světe div se, taky pražáka - chataře.
Moje kamarádka žije na malé vsi (50 lidí), má statek s koňmi a jinou zvířenou. Musíte uznat, že tam moc příležitostí k seznámení neměla. A přeci. Zjistila, že ho zná nejmíň už 10 let, jen ta jiskra přeskočila až tak pozdě. No,2 měsíce před 38 rokem se jim narodil chlapeček a stihli do jejích 42 ještě další dvě holčičky. Všechno krásné a zdravé. A kamarádka má stále elánu na rozdávání, protože situace jí nutí moc nezvolńovat tempo.
Takže, nezoufat, občas jít náhodě maličko naproti, ale hlavně se nebát. V těhle letech nic není ztraceno, mi pamětníci víme své .

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Znamenám si do kalendáře...13.8...čučet na oblohu..netočit...nemluvit

Děkuji za informace - též se zkusím zařídit.

RomčaJelča napsal(a):
Děkuji za informace - též se zkusím zařídit.

No a samozřejmě první přání bude "světový mír"

Mě 25 let, dvě malé děti, skvělý manžel, papouch, želvy a snad brzy vymodlený kocour A jinak, život bez dětí si nedovedu představit. Stojí mě veškerý čas a spoustu nervů, ale stojí to za to

Já 31, děti nejsou a nebudou :D.

ketlin napsal(a):
Já 31, děti nejsou a nebudou :D.

Nikdy neříkej "nikdy"

Ohledně páníčků a jejich psů. Potkávám poměrně dost mladých, urostlých mužů s jorkšíry. Přiznávám se, že mě to v duchu rozesmává . Náš svalnatý, otetovaný, vousatý kolega venčí pražského krysaříka.
Vždycky si říkám, co za tím je, a namlouvám si, že tito chlápci jsou výborní partneři, kteří té své manželce či partnerce prostě umožnili mít v paneláku aspoň to malé zvíře a jsou tak ochotní, že to i vyvenčí.
Jinak si moc nedovedu vysvětlit, že by takoví chlapi sami od sebe chtěli takového psa .

Stejně jako nedokážu uvěřit tomu, že "normální" chlap si dobrovolně a se vší vážností koupí Nissan Micra.

Ono ale naopak případná vyváženost postavy páníčka a psíka v podstatě nic neříká o povaze toho člověka, protože jsem na sídlišti potkávala chlapa boxerem (postavy by k sobě šly) a to byl tedy opravdu typický de.il, který mě vždy upozorňoval, že ten jeho ošklivý nervózní pes by mě klidně zakousl. Vůbec tomu primitivovi nedošlo, že za toto by se měl vlastně stydět.

Takže obr s jorkšírem nebo ratlíkem je mi sympatičtější .

Amel napsal(a):
Mě 25 let, dvě malé děti, skvělý manžel, papouch, želvy a snad brzy vymodlený kocour A jinak, život bez dětí si nedovedu představit. Stojí mě veškerý čas a spoustu nervů, ale stojí to za to

Hmmm, v 25ti je to teda docela nářez . Ale asi fakt lepší než se ve 40ti snažit a snažit.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To jste myslel vážně nebo to byla urážka?

Této otázce se musím smát , - ono se to totiž nemusí vylučovat.

:D :D :D Ano, ano :D :D

RomčaJelča napsal(a):
Hmmm, v 25ti je to teda docela nářez . Ale asi fakt lepší než se ve 40ti snažit a snažit.

No vidíte a z biologického hlediska už to je skoro pozdě.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No optimista jako já si na všem musí najít něco dobrýho...takže když se začnou nosit burky odpadá moje snaha držet figuru v mezích normy... ...bohužel nejsem moc na sporty, v posilce mě to neba a stačí když si čuchnu k řízku a mám dvě kila navrch...takže asi dobrý...žádný hubnutí do plavek ...můžu si jíst co chci-kilo sem kilo tam...pod tím hábitem to nikdo nepozná a ráno žádné vymýšlení co na sebe

Ovšem nic není tak růžové jak to vypadá...už to vidím, jak z černého oděvu odstrańuji ty psí chlupy

Ježišmarjá, Vy jste snad moje dvojnice, ne? Říkávám přesně to samé - o burkách i těch kilech...

Andrýsek3 napsal(a):
No vidíte a z biologického hlediska už to je skoro pozdě.

Ale kdepááák .
Ovšem říkávám, že pokud se má stát, tak radši ať má holčina neplánovaně dítě po dvacítce, než v 45ti být nešťastná bezdětná.
Je mi všech líto, moje dvě příbuzné taky nemohly mít děti.

Mám to stejně :) Jen ty děti zatím nepotřebuji a asi ani nechci :) Po dlouhodobém vztahu a bouřlivém rozchodu jsem asi fakt náročná..Už tři roky singlovka :).

RomčaJelča napsal(a):
Této otázce se musím smát , - ono se to totiž nemusí vylučovat.

Vylučovat se nemusí nic, ale už jsem to vysvětlila

Lexaurin napsal(a):
Ja jsem toho praveho nasla..., jmenuje se tibetsky terier

No, já nevím, ale tohle napsat je trošku...

ketlin napsal(a):
Mám to stejně :) Jen ty děti zatím nepotřebuji a asi ani nechci :) Po dlouhodobém vztahu a bouřlivém rozchodu jsem asi fakt náročná..Už tři roky singlovka :).

To není o náročnosti. Já šest let, po stejném rozvodu od stolu a lože. A život padá a padá a padá do fáze, jakou si člověk sám udělá. U mě do klidu. Řeším si jen to svoje. Otázka, zda to jde vydržet, ale člověk si lehce zvyká, že je sám. Děti u mě asi už nebudou, i když, kdo ví, ale sám být do budoucna nechci.

RomčaJelča napsal(a):
Ohledně páníčků a jejich psů. Potkávám poměrně dost mladých, urostlých mužů s jorkšíry. Přiznávám se, že mě to v duchu rozesmává . Náš svalnatý, otetovaný, vousatý kolega venčí pražského krysaříka.
Vždycky si říkám, co za tím je, a namlouvám si, že tito chlápci jsou výborní partneři, kteří té své manželce či partnerce prostě umožnili mít v paneláku aspoň to malé zvíře a jsou tak ochotní, že to i vyvenčí.
Jinak si moc nedovedu vysvětlit, že by takoví chlapi sami od sebe chtěli takového psa .

Stejně jako nedokážu uvěřit tomu, že "normální" chlap si dobrovolně a se vší vážností koupí Nissan Micra.

Ono ale naopak případná vyváženost postavy páníčka a psíka v podstatě nic neříká o povaze toho člověka, protože jsem na sídlišti potkávala chlapa boxerem (postavy by k sobě šly) a to byl tedy opravdu typický de.il, který mě vždy upozorňoval, že ten jeho ošklivý nervózní pes by mě klidně zakousl. Vůbec tomu primitivovi nedošlo, že za toto by se měl vlastně stydět.

Takže obr s jorkšírem nebo ratlíkem je mi sympatičtější .

Buďte ráda, že Vám nikdy nikdo neřekne. "Pane, nakrmte toho psa! Když se na vás podívám, je zcela zjevné, že mu asi užíráte" a podobně. V metru mi jedna bába povídala. "No vy jste ale zvláštní dvojka". Chrt a néChrt.

Aliens_II napsal(a):
Buďte ráda, že Vám nikdy nikdo neřekne. "Pane, nakrmte toho psa! Když se na vás podívám, je zcela zjevné, že mu asi užíráte" a podobně. V metru mi jedna bába povídala. "No vy jste ale zvláštní dvojka". Chrt a néChrt.

Tak to mi asi nikdo fakt neřekne, protože zatím jako chlap nevypadám (ne, já vím, jak jste to myslel) a naše psice má moc pěknou postavu.
Já jsem tu jen musela zmínit, že opravdu vidím kupodivu hodně těch dvojic - obr a ratlík.

A jinak: to jsou ale drzí lidi, co?

RomčaJelča napsal(a):
Ale kdepááák .
Ovšem říkávám, že pokud se má stát, tak radši ať má holčina neplánovaně dítě po dvacítce, než v 45ti být nešťastná bezdětná.
Je mi všech líto, moje dvě příbuzné taky nemohly mít děti.

Ale kdepáák?, ale jo
Určitě není dobré pro tělo mít dítě ve 30, (což prostě když to jinak nevyjde, tak i klidně v 35, hlavně když to bude zdravé) ale tělo je připravené na reprodukci už brzo. A taky se to očekává už brzo. Pamatuju si, co mi říkal profesor biologie, že podle přírody bychom měli rodit v 15ti, my to necháme dojít do třicítky,15 let bereme antikoncepci a pak se divíme, že to nejde + životní prostředí, zvyšující se věk, stagnace mladých lidí a jsme na vymření.

RomčaJelča napsal(a):

Tak to mi asi nikdo fakt neřekne, protože zatím jako chlap nevypadám (ne, já vím, jak jste to myslel) a naše psice má moc pěknou postavu.
Já jsem tu jen musela zmínit, že opravdu vidím kupodivu hodně těch dvojic - obr a ratlík.

A jinak: to jsou ale drzí lidi, co?

Jsou, jsou. Ovšem vždy záleží na člověku, jak to vezme. Mají štěstí, pro mě je nejdůležitější pohoda, klid, dobrá nálada a lidé co umí mluvit. A dělat si srandu ze sebe sama! To je také jedno z mnoha kritérií, co by mělo být někde vepředu.

Aliens_II napsal(a):
To není o náročnosti. Já šest let, po stejném rozvodu od stolu a lože. A život padá a padá a padá do fáze, jakou si člověk sám udělá. U mě do klidu. Řeším si jen to svoje. Otázka, zda to jde vydržet, ale člověk si lehce zvyká, že je sám. Děti u mě asi už nebudou, i když, kdo ví, ale sám být do budoucna nechci.

Ano, jsem zvyklá na svůj klid a starosti jen za sebe a psa :) Ale taky vím, že mám zodpovědnost za tvora a tak ho nenechám s někým, komu bych úplně nevěřila :).

RomčaJelča napsal(a):
Ježišmarjá, Vy jste snad moje dvojnice, ne? Říkávám přesně to samé - o burkách i těch kilech...

Andrýsek3 napsal(a):
Ale kdepáák?, ale jo
Určitě není dobré pro tělo mít dítě ve 30, (což prostě když to jinak nevyjde, tak i klidně v 35, hlavně když to bude zdravé) ale tělo je připravené na reprodukci už brzo. A taky se to očekává už brzo. Pamatuju si, co mi říkal profesor biologie, že podle přírody bychom měli rodit v 15ti, my to necháme dojít do třicítky,15 let bereme antikoncepci a pak se divíme, že to nejde + životní prostředí, zvyšující se věk, stagnace mladých lidí a jsme na vymření.

Psala jsem na to bakalářku a fyzicky je na tom ženská dle doktorů pro odnošení potomka nejlíp ve 24-25 letech.

lavacca napsal(a):
Psala jsem na to bakalářku a fyzicky je na tom ženská dle doktorů pro odnošení potomka nejlíp ve 24-25 letech.

Aha, myslím, že to profesor bral z ohledem pouze na vajíčka, ne že by to bylo asi ideální, ale pro to snadné oplodnění, a čím déle, tak je to složitější, a že tak to bylo za mamutů. Jinak v těch 25 je to asi ze všech hledisek ideální ne?

Já bych to (co se týče chci nebo nechci děti) shrnula, naprosto chápu ženský, který děti moc chtějí, ještě víc eventuelní zoufalství těch, co děti mít nemohou...zažila jsem to i v naší rodině, ale prostě ne pro všechny je rodičovství priorita, někdo možná namítne, že mám děti takže to těžko posoudím...ano svoje děti miluju, udělám pro ně první poslední, ale necítím to jako smysl života...moje kamarádka pořád naříká, že už by ráda vnoučátka a že ty její děti se k tomu furt nemaj...je mi úplně šumák, zda budu mít vnoučata nebo nebudu...když ano, tak budu nejlepší babička na světě...když ne, tak prostě babička nebudu...
A to, že se o vás má ve stáří kdo postarat? Že nebudu samotinká opuštěná stará paní?...no pěkně děkuju, jestli bych měla viset někomu na krku, tak radši skočim ze skály (starala jsem se o člověka s alzheimerem, o člověka po mrtvici, vím co to obnáší)...doufám, že až se k té nemohoucnosti dohrabu, tak už bude eutanasie...
Takže dámy...vy co děti nechcete, tak je prostě nemějte, obrňte se proti dotěrným otázkám okolí, kdy už budete mít nějakýho sviště...a za to co ušetříte, když dítě mít nebudete si ve stáří zaplatíte nějakýho svalnatýho ošetřovatele...
A vy co jsou pro vás děti smyslem života...ať se vám daří
A vy, co po miminku toužíte přeju, aby se vám vaše přání splnilo, i když vím, že ne každé z vás se to podaří...

Andrýsek3 napsal(a):
Aha, myslím, že to profesor bral z ohledem pouze na vajíčka, ne že by to bylo asi ideální, ale pro to snadné oplodnění, a čím déle, tak je to složitější, a že tak to bylo za mamutů. Jinak v těch 25 je to asi ze všech hledisek ideální ne?

No, pokud bych měla partnera, se kterým by to šlo, tak bych se mimču nebránila (za 2 měsíce je mi 25).

lavacca napsal(a):
No, pokud bych měla partnera, se kterým by to šlo, tak bych se mimču nebránila (za 2 měsíce je mi 25).

Já jsem teda mimčo taky plánovala vždy kolem 25. Teď si řikám, že až bude hotový bakalář, tak klidně bych do toho skočila. Ale stále kolem těch 25 už abych aspoň jedno bylo na cestě, chci jich víc, tak aby se to stihlo.

Andrýsek3 napsal(a):
Já jsem teda mimčo taky plánovala vždy kolem 25. Teď si řikám, že až bude hotový bakalář, tak klidně bych do toho skočila. Ale stále kolem těch 25 už abych aspoň jedno bylo na cestě, chci jich víc, tak aby se to stihlo.

Je to sranda, ještě někdy kolem 22-23 jsem si říkala, že na dítě je spoustu času a nechápala, co na nich kdo vidí...poslední cca ty 2 roky se kolikrát přistihnu, jak čumím do kočárku a přitoměle se usmívám. Když ona je to sranda, když se člověk usměje a mimčo mu to oplatí. :)

Ale zas je fakt, že já se takhle culím i na cizí psy - a je krásný pozorovat páníčky, jak si všimnou, že se jim někdo usmívá na psa, nahodí šťastný výraz a kolikrát to mile okomentují.

PS: Jinak něco na tom výběru se psem bude - jela jsem dneska tramvají a přes uličku si sedl pohledný chlápek kolem 35, co se na mě mile usmíval. Ovšem další zastávku si vedle něj si přisedla paní s krásným střapatým voříškem / na toho jsem se zase pro změnu usmívala já /a jak voříšek natáhl hlavu, že by chlápkovi čichl k botě, ten tu nohu hnedka se znechuceným výrazem odtáhl... tak to byl moment, kdy jsem si řekla, tak to ani omylem...

Mně říkala moje někdejší kolegyně: "Jen do toho vlítni, zatímco seš hodně mladá. Až dostaneš ve čtyřiceti rozum, budou už dospělý."
A k tomu postarání se/osamělosti ve stáří... pracovala jsem vždycky se starými, nemocnými a postiženými lidmi a musím potvrdit starou a neveselou pravdu, že jeden rodič se postará o deset děcek, zatímco naopak to hapruje. Není to samozřejmě zdaleka vždycky černobílé.
A přihodím jednu své soukromé pozorování: nejvyššího věku a v zároveň v nejlepší kondici se často dožívali lidé bezdětní (zvlášť ženy a u těch to ještě příznivě ovlivňovalo, pokud se nikdy nevdaly). Chtě nechtě se vnucuje myšlenka, že rodina člověku odčerpá hodně fyzických a psychických sil... a možná hraje ne úplně malou roli i zklamání a smutek z toho, že vztahy s potomstvem nejsou ideální.

Ad dvojice pes-člověk: tuhle špacírujeme s psiskem a ze zatáčky se vynoří sympatický, jen poněkud neupravený střední knírač nebo jeho kříženec příslušného vzhledu. "Ty seš nějakej zarostlej, čéče, " povídám. "No dovolte!" zařval chlap se střapatou bradkou, kráčející pár metrů za kníračem.

RomčaJelča napsal(a):
Hmmm, v 25ti je to teda docela nářez . Ale asi fakt lepší než se ve 40ti snažit a snažit.

Proč? Dřív to bylo normální. Aspoň nebyly matky ve věku babiček a nemusely současně řešit svůj přechod a pubertu svých dětí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Proč? Dřív to bylo normální. Aspoň nebyly matky ve věku babiček a nemusely současně řešit svůj přechod a pubertu svých dětí.

Tak tak...já ve 24 již dvě děti...a dnes jsem zato ráda, zatímco spolužačkám nedávno začali děti teprv chodit do školy...někde teprve do školky, tak já už mám dávno vystaráno...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak tak...já ve 24 již dvě děti...a dnes jsem zato ráda, zatímco spolužačkám nedávno začali děti teprv chodit do školy...někde teprve do školky, tak já už mám dávno vystaráno...

Přesně tak. Taky jsem ráda, že jsem měla děti brzy. Vlastní vnoučata ještě nemám, ale mám externí vnučku - syn si našel partnerku s dcerkou. Takže se s ní potěším, pohraju, a vrátím...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Proč? Dřív to bylo normální. Aspoň nebyly matky ve věku babiček a nemusely současně řešit svůj přechod a pubertu svých dětí.

Sice se přidávám k názoru, že rodit ve 40ti tak úplně normální není, moje maminka dodnes říká (rodila posledního mého sourozence v 35ti), že už by to nezopakovala, protože co ta se v 50ti natrápila s puberťákem...
Ale když naopak člověk zvolí porod v cca nějakých 23 letech, tak se to zase potom bohužel bije s uplatněním v zaměstnání (vidím v praxi, že titul Bc. neznamená skoro nic, je to lepší maturita) - aspoň tedy vím, že si zaměstnavatel říká: je mladá, nezkušená, žádná praxe a už děti, co když budou nemocné...
Prostě nevím, jestli to pro maminu, pro kterou ta kariéra přece jen něco znamená, není trošku hendikep...
A popravdě, nejsem si jistá, jestli se o potřeby nového miničlovíčka dokáže tak dobře postarat třeba 22letá holka - co jsem viděla u spolužaček nebo známých, mi docela stačilo. Rodila jsem v 27ti, a to jsem si pak ještě po letech vyčítala, že jsem tehdy v nevědomosti a hlouposti nevěděla to a to ohledně plačícího dítěte a že jsem to měla udělat jinak... Výhodou mládí je, že si to nepřipustí - samozřejmě jak kdo.
Ale opravdu je to různé - někdo se pak v práci dobře uplatní, i když má v 25ti dvě děti, jiný zase vidí ten svůj ideál pořízení rodiny kolem třicky... A některé maminky jsou holt šťastné i v těch 40ti - už na to všechno mají jiný náhled...

A ono srovnávat "dřív" a dnešek je opravdu "irelevantní". Dřív byla matka někdo. Dnes když budete párkrát po sobě potřebovat OČR, firma vás mez milosti vyhodí.

Gerhild napsal(a):
Mně říkala moje někdejší kolegyně: "Jen do toho vlítni, zatímco seš hodně mladá. Až dostaneš ve čtyřiceti rozum, budou už dospělý."
A k tomu postarání se/osamělosti ve stáří... pracovala jsem vždycky se starými, nemocnými a postiženými lidmi a musím potvrdit starou a neveselou pravdu, že jeden rodič se postará o deset děcek, zatímco naopak to hapruje. Není to samozřejmě zdaleka vždycky černobílé.
A přihodím jednu své soukromé pozorování: nejvyššího věku a v zároveň v nejlepší kondici se často dožívali lidé bezdětní (zvlášť ženy a u těch to ještě příznivě ovlivňovalo, pokud se nikdy nevdaly). Chtě nechtě se vnucuje myšlenka, že rodina člověku odčerpá hodně fyzických a psychických sil... a možná hraje ne úplně malou roli i zklamání a smutek z toho, že vztahy s potomstvem nejsou ideální.

To jste mi připomněla, jak moje dávná kolegyně, už je dávno po smrti, měla rodinu v Německu. A povídala, jak ty její o 10 let starší sestřenice vypadají o 10 let mladší, protože prostě nechodí do práce, věnují s jen charitě - vyspané, odpočaté, spokojené.
Šetřit by se člověk měl, ale nabízí se otázka, jestli není lepší žít takzvaně naplno kratší dobu, než v prázdnotě do devadesáti.
Na vztahy s potomstvem mám názor asi takový: jak si je vychováme, takové je máme - tak jaký smutek:?Jedině nad tím, že jsem něco důležitého v životě nezvládla.
Před rokem jsem se rozhodovala, jaké bydlení pořídit. Měla jsem možnost koupit si pěkný domek pro sebe, kytičky, kočky, psy... Zvolila jsem společný byt, kde jsme se zvířaty, dcerou a jejím partnerem. Radši budu prát a vařit pro všechny a venčit jim (někdy nerada) jejich psa a smejčit v plném bytě a donekonečna přesazovat kytky v květináčích rozhrabaných od koček a převrácených od psa , než v "klídku" a ústraní pečovat o svoji tělesnou schránku - sama. Ostatně ty nalakované nehty zvládám i při všeobecném chaosu . Podotýkám, že do práce denně jezdím desítky kilometrů.
Mám jednu 80letou dobrou známou. Bezdětná, rozvedená. Ano, vypadá dobře, ale - je sama. Kdykoliv ji pozvu na kafe, celá se rozzáří, je vidět, jak ji mrzí, že mám málo času (protože se holt při svém hektickém zaměstnání ještě docela intenzivně věnuji své rodině)...

Aliens_II napsal(a):
Buďte ráda, že Vám nikdy nikdo neřekne. "Pane, nakrmte toho psa! Když se na vás podívám, je zcela zjevné, že mu asi užíráte" a podobně. V metru mi jedna bába povídala. "No vy jste ale zvláštní dvojka". Chrt a néChrt.

... vtipná paní.

Z toho důvodu mám "macate" psy...abychom k sobě pasovali .

RomčaJelča napsal(a):
Sice se přidávám k názoru, že rodit ve 40ti tak úplně normální není, moje maminka dodnes říká (rodila posledního mého sourozence v 35ti), že už by to nezopakovala, protože co ta se v 50ti natrápila s puberťákem...
Ale když naopak člověk zvolí porod v cca nějakých 23 letech, tak se to zase potom bohužel bije s uplatněním v zaměstnání (vidím v praxi, že titul Bc. neznamená skoro nic, je to lepší maturita) - aspoň tedy vím, že si zaměstnavatel říká: je mladá, nezkušená, žádná praxe a už děti, co když budou nemocné...
Prostě nevím, jestli to pro maminu, pro kterou ta kariéra přece jen něco znamená, není trošku hendikep...
A popravdě, nejsem si jistá, jestli se o potřeby nového miničlovíčka dokáže tak dobře postarat třeba 22letá holka - co jsem viděla u spolužaček nebo známých, mi docela stačilo. Rodila jsem v 27ti, a to jsem si pak ještě po letech vyčítala, že jsem tehdy v nevědomosti a hlouposti nevěděla to a to ohledně plačícího dítěte a že jsem to měla udělat jinak... Výhodou mládí je, že si to nepřipustí - samozřejmě jak kdo.
Ale opravdu je to různé - někdo se pak v práci dobře uplatní, i když má v 25ti dvě děti, jiný zase vidí ten svůj ideál pořízení rodiny kolem třicky... A některé maminky jsou holt šťastné i v těch 40ti - už na to všechno mají jiný náhled...

A ono srovnávat "dřív" a dnešek je opravdu "irelevantní". Dřív byla matka někdo. Dnes když budete párkrát po sobě potřebovat OČR, firma vás mez milosti vyhodí.

A to si myslíte, že u starších matek si to zaměstnavatel neříká?
Podle toho, co píšete, by nebyl vhodný věk na dítě nikdy. Když budete v pětačtyřiceti hledat práci po mateřské a rodičovské, tak se o vás zaměstnavatelé zrovna nepoperou - stará a s malými dětmi?

Ono to je těžký dneska i tím, že se očekává, že děcku dáte určitý vysoký standard. Naopak, není jako dřív byla předpokládaná péče od babiček. Třeba moje kamarádka měla děcko v prváku na vejšce, ale maminku za zadkem a manžela na jakémsi hunanitním oboru, takže děcko ani nemuselo do školky, peníze v rodině, vše zvládli. Po Vš další dítě a teď třetí. Klídek, pohoda.
Mně třeba naši po vš řekli, že mě dál podporovat nebudou - měla jsem nabídku na vysněné místo - ale nejdřív jako stážista bez platu, resp. něco za pohotovosti. Bohužel. Tak jsem tedy nastoupila do svého prvního zaměstnání s příslibem platu, který jsem nikdy neměla - po 2 letech jsem měla menší plat než prodavačka v jednotě. Práce tak 60h týdně natvrdo + přípravy. Jakou z toho bych měla mateřskou? Nehledě na to, že v takovém prostředí jako jsem byla by jako těhotná existovat nešlo. Asi v souvislosti s prac. nasazením mě potkala poměrně vážná břišní příhoda, na to lázeňská léčba, pak měly být rehabilitace, kontroly - vzhledem k tomu, jak mě celé lázně prudili z práce, výplata minimální, vracela jsem se do práce do režimu, bála jsem se vzít volno na kontroly atd. takže zas komplikace. Pak jsem dala výpověď, vzala si půjčku a začala makat na vlastním. Nicméně jsem úplně nezvládla mezilidské vztahy, takže jsem začínala v podstatě dvakrát. Ale takovouhle oklikou jsem se dostala ke svému původnímu profesnímu snu, za což jsem ráda. Peněz v tom je utopeno jak dva rodinné domy. Moje mamka babičkou být nechce. A kdoví jestli mně to vůbec půjde, na gyne. mi řekli něco ve stylu "zázraky se dějí".

Tak nějak to beru, co život přinese. Abych se hroutila z toho, co by možná mohlo být jinak? Jo, nejradši bych se vůbec nenarodila. Ale co už teď

Když už děvčata řešíte ty věky na otěhotnění, tak hodím naši línii. Jak říkám starý věk a starou školu. V 18_cti roku 76_stého já, o rok a půl sestra a v létech mé mámy 36 posledni dítko. Tedy mám jednu sestru o 17 let mladší. No zíral jsem tehdy. Ale my zdrhli hodne brzy z domu, tak jim bylo smutno.

noemi napsal(a):
... vtipná paní.

Z toho důvodu mám "macate" psy...abychom k sobě pasovali .

No jak se říká, že si je pán se svým psem podobný...
tak já nejdřív chrta...no a teď křížence bernardýnů, abych měla trošku rezervu, kdybych ještě přibrala...no a když se nezadaří, tak myslím, že neapolský mastin to jistí...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No jak se říká, že si je pán se svým psem podobný...
tak já nejdřív chrta...no a teď křížence bernardýnů, abych měla trošku rezervu, kdybych ještě přibrala...no a když se nezadaří, tak myslím, že neapolský mastin to jistí...

Ty vado. Asi jsem udělal chybu. Něco většího by mě asi sedlo.

I tohle je názor na rodinu :D.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Aliens_II napsal(a):

Ty vado. Asi jsem udělal chybu. Něco většího by mě asi sedlo.

Tak pozor...u chlapů je to jinak...ty NEJ...nakonec končí s krásnýma štíhlýma modelkama a tu vy teda máte

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
I tohle je názor na rodinu :D.

No až na ty oblečky...roztomilost sama...kam se na to hrabou lidský mimina

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
I tohle je názor na rodinu :D.

Ty kráso. To už je móc.

Aliens_II napsal(a):
Když už děvčata řešíte ty věky na otěhotnění, tak hodím naši línii. Jak říkám starý věk a starou školu. V 18_cti roku 76_stého já, o rok a půl sestra a v létech mé mámy 36 posledni dítko. Tedy mám jednu sestru o 17 let mladší. No zíral jsem tehdy. Ale my zdrhli hodne brzy z domu, tak jim bylo smutno.

Takže zjednodušeně řečeno - nepředpokládáte, že byste ten rodinný průměr vylepšil. Ovšem nezapomínejte na to, že jste chlap - možná Vám tu někde běhá utajený potomek - a možná i starší než jeho tetička
Já maximálně tak narazím na utajené černobylské dvojče.

Ach jo. Chtěla bych bejt chlap.

Už jsem udělala tolik dobrejch skutků, že se snad příště musím narodit jako chlap. Nebo aspoň průměrný český pes.

Ale ono to má i dudlík ve videu :D jako neobléknu to (jen možná, třeba mi ráno hrábne) ale dokážu si představit, že je to místo dětí. naplnit život.

tapina napsal(a):
Takže zjednodušeně řečeno - nepředpokládáte, že byste ten rodinný průměr vylepšil. Ovšem nezapomínejte na to, že jste chlap - možná Vám tu někde běhá utajený potomek - a možná i starší než jeho tetička
Já maximálně tak narazím na utajené černobylské dvojče.

Ach jo. Chtěla bych bejt chlap.

Už jsem udělala tolik dobrejch skutků, že se snad příště musím narodit jako chlap. Nebo aspoň průměrný český pes.

Proč černobylské?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak pozor...u chlapů je to jinak...ty NEJ...nakonec končí s krásnýma štíhlýma modelkama a tu vy teda máte

NEJ? Ó díky. NEJje ona. Neskutečná. Chrtí povaha každým coulem a ten lovecký pud? To jsem nikdy neviděl. Naprosto nedotčený pes. Jen pochroumaný. Ale to se spraví, chce to čas. A Nej věk mám zdá se já. A Nej práci už 15 let. A Nej vařím. A nej všecko prostě. A bavím nej.

Samochvála ó. To sedí a nevoní. Naštěstí nejsme technicky ještě na úrovni, kdy se nám z repráků bude šířit ta samochvála.

tapina napsal(a):
Takže zjednodušeně řečeno - nepředpokládáte, že byste ten rodinný průměr vylepšil. Ovšem nezapomínejte na to, že jste chlap - možná Vám tu někde běhá utajený potomek - a možná i starší než jeho tetička
Já maximálně tak narazím na utajené černobylské dvojče.

Ach jo. Chtěla bych bejt chlap.

Už jsem udělala tolik dobrejch skutků, že se snad příště musím narodit jako chlap. Nebo aspoň průměrný český pes.

Ja říkám toto. Jsem s vyřešenou minulostí do té míry, protože se nikdo zatím nepřihlásil.

Ale myslím, že nic nikde neběhá. Já jsem poměrně slušný hoch.

Aliens_II napsal(a):

Ty vado. Asi jsem udělal chybu. Něco většího by mě asi sedlo.

Třeba tohle?

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

noemi napsal(a):
Třeba tohle?

Ježišku na křížku. Tak to už je i na mě móc. Tý jo. To je megahustokládní. To je božan!
Pecka.

Aliens_II napsal(a):
NEJ? Ó díky. NEJje ona. Neskutečná. Chrtí povaha každým coulem a ten lovecký pud? To jsem nikdy neviděl. Naprosto nedotčený pes. Jen pochroumaný. Ale to se spraví, chce to čas. A Nej věk mám zdá se já. A Nej práci už 15 let. A Nej vařím. A nej všecko prostě. A bavím nej.

Samochvála ó. To sedí a nevoní. Naštěstí nejsme technicky ještě na úrovni, kdy se nám z repráků bude šířit ta samochvála.

Jaká samochvála? ...člověk se musí hezky pochválit sám, protože nikdo jinej to za něj tak hezky neudělá...
Teda až na to, když ke mě po jídle přilítne ten můj psí budozer...vlípne mi pusu a olizuje se až za ušima...a já mu říkám "no nemáš za co...uvařila to maminka dobře?"...a dostanu ještě jednu pusu...no tak je jasný, že uvařila...

noemi napsal(a):
Třeba tohle?

No další velikost už je tele

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Proč černobylské?

Protože dobou havárie v tom místě jsem byla ještě na houbách. A že pak rostly.

Doufám, že jsem nenapsala zas něco špatně. Mám už radši končit, že jo.

tapina napsal(a):
Protože dobou havárie v tom místě jsem byla ještě na houbách. A že pak rostly.

Doufám, že jsem nenapsala zas něco špatně. Mám už radši končit, že jo.

Aha,.

tapina napsal(a):
Protože dobou havárie v tom místě jsem byla ještě na houbách. A že pak rostly.

Doufám, že jsem nenapsala zas něco špatně. Mám už radši končit, že jo.

Né. Netřeba utíkat. To se vysvětlilo. Já už na ty houby chodíval a jak šmakovaly. Řízky z bedel a ty smaženice. Hmmmmm.
Poločas rozpadu ale už nadešel, tak snad to nemělo vliv na funkci.

tapina napsal(a):
Ono to je těžký dneska i tím, že se očekává, že děcku dáte určitý vysoký standard. Naopak, není jako dřív byla předpokládaná péče od babiček. Třeba moje kamarádka měla děcko v prváku na vejšce, ale maminku za zadkem a manžela na jakémsi hunanitním oboru, takže děcko ani nemuselo do školky, peníze v rodině, vše zvládli. Po Vš další dítě a teď třetí. Klídek, pohoda.
Mně třeba naši po vš řekli, že mě dál podporovat nebudou - měla jsem nabídku na vysněné místo - ale nejdřív jako stážista bez platu, resp. něco za pohotovosti. Bohužel. Tak jsem tedy nastoupila do svého prvního zaměstnání s příslibem platu, který jsem nikdy neměla - po 2 letech jsem měla menší plat než prodavačka v jednotě. Práce tak 60h týdně natvrdo + přípravy. Jakou z toho bych měla mateřskou? Nehledě na to, že v takovém prostředí jako jsem byla by jako těhotná existovat nešlo. Asi v souvislosti s prac. nasazením mě potkala poměrně vážná břišní příhoda, na to lázeňská léčba, pak měly být rehabilitace, kontroly - vzhledem k tomu, jak mě celé lázně prudili z práce, výplata minimální, vracela jsem se do práce do režimu, bála jsem se vzít volno na kontroly atd. takže zas komplikace. Pak jsem dala výpověď, vzala si půjčku a začala makat na vlastním. Nicméně jsem úplně nezvládla mezilidské vztahy, takže jsem začínala v podstatě dvakrát. Ale takovouhle oklikou jsem se dostala ke svému původnímu profesnímu snu, za což jsem ráda. Peněz v tom je utopeno jak dva rodinné domy. Moje mamka babičkou být nechce. A kdoví jestli mně to vůbec půjde, na gyne. mi řekli něco ve stylu "zázraky se dějí".

Tak nějak to beru, co život přinese. Abych se hroutila z toho, co by možná mohlo být jinak? Jo, nejradši bych se vůbec nenarodila. Ale co už teď

Ale no tak...hlavu vzhůru...nemusí mít každej dům s bílým plaňkovým plotem, manžílka, dvě děti a zlatýho retrívra...
Jde o to si najít alternativu k nesplněnému snu...podívejte, třeba můj sen je mít statek a koně...no a místo toho mám dům, manžílka, dvě děti a psy...prostě ne každý může žít svůj sen.

Aliens_II napsal(a):
Né. Netřeba utíkat. To se vysvětlilo. Já už na ty houby chodíval a jak šmakovaly. Řízky z bedel a ty smaženice. Hmmmmm.
Poločas rozpadu ale už nadešel, tak snad to nemělo vliv na funkci.

Myslíte jako na funkci předsedy?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Myslíte jako na funkci předsedy?

Na funkci rostlináře

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ale no tak...hlavu vzhůru...nemusí mít každej dům s bílým plaňkovým plotem, manžílka, dvě děti a zlatýho retrívra...
Jde o to si najít alternativu k nesplněnému snu...podívejte, třeba můj sen je mít statek a koně...no a místo toho mám dům, manžílka, dvě děti a psy...prostě ne každý může žít svůj sen.

Ale já si přece nestěžuji. Naopak. To je život - člověče, dělej jak nejlíp umíš. V určitém ohledu se mi má idea splnila - i když nesnadně - o to víc si toho vážím.

Přesto díky za tu "hlavu vzhůru".

V době černobylské havárie to ćechům nikdo neřekl, že se houby nemaj konzumovat...manželova rodina měla příbuzný v západním německu...kde samozřejmě houby nikdo nesbíral...no a jak jeli k příbuzným na návštěvu...projíždí lesem a z auta vidí, jak je to v lese samej hřib...no to tam čecháčci nemohli nechat...zastavili, nasbírali, že se večer z toho udělá smaženice...dovezli k příbuznejm, že prý je toho plný les a oni na to, že se nediví, že to u nich nikdo nesbírá, že je to nebezpečný a houby vyhodili.
No a jak jeli zpátky, tak jim to stejně nedalo...nebezpečný sem nebezpečný tam...nasbírali si a smaženici si udělali večer doma v čechách

tapina napsal(a):
Ale já si přece nestěžuji. Naopak. To je život - člověče, dělej jak nejlíp umíš. V určitém ohledu se mi má idea splnila - i když nesnadně - o to víc si toho vážím.

Přesto díky za tu "hlavu vzhůru".

No já jsem nenapravitelnej optimista, taky to nemám v životě jednoduchý...ale to mi teda rozhodně nemůže zabránit v tom, abych byla šťastná...jaký si to udělám takový to mám...
Navíc, jak s oblibou říkám...jsem kozoroh a ti maj citu asi tolik jako dlažební kostka, takže všechno beru rize racionálně, prakticky bez velkejch emocí...(ty emoce jsou u mě schopný probouzet jen moje zvířata...).

Aliens_II napsal(a):
Né. Netřeba utíkat. To se vysvětlilo. Já už na ty houby chodíval a jak šmakovaly. Řízky z bedel a ty smaženice. Hmmmmm.
Poločas rozpadu ale už nadešel, tak snad to nemělo vliv na funkci.

Potence a plodnost nejsou totéž ...v případě, že jsem správně pochopila tu funkčnost .

Terven napsal(a):
Na funkci rostlináře

Je to tady s Vámi se všemi super. Jsem rád.
Díky.

noemi napsal(a):
Potence a plodnost nejsou totéž ...v případě, že jsem správně pochopila tu funkčnost .

O áno. A my víme, víme. Trefila, trefila.

Aliens_II napsal(a):
Je to tady s Vámi se všemi super. Jsem rád.
Díky.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No já jsem nenapravitelnej optimista, taky to nemám v životě jednoduchý...ale to mi teda rozhodně nemůže zabránit v tom, abych byla šťastná...jaký si to udělám takový to mám...
Navíc, jak s oblibou říkám...jsem kozoroh a ti maj citu asi tolik jako dlažební kostka, takže všechno beru rize racionálně, prakticky bez velkejch emocí...(ty emoce jsou u mě schopný probouzet jen moje zvířata...).

Kozoroh? Budete asi ambiciózní. A praktická a žádný letec v oblacích. No jéje. A věříte na to? Já jsem krutě kovaný rak a je to někdy hodně moc složité.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No já jsem nenapravitelnej optimista, taky to nemám v životě jednoduchý...ale to mi teda rozhodně nemůže zabránit v tom, abych byla šťastná...jaký si to udělám takový to mám...
Navíc, jak s oblibou říkám...jsem kozoroh a ti maj citu asi tolik jako dlažební kostka, takže všechno beru rize racionálně, prakticky bez velkejch emocí...(ty emoce jsou u mě schopný probouzet jen moje zvířata...).

Můj manžel se měl narodit jako střelec. Na poslední chvíli si to rozmyslel a stal se kozorohe. Racionální tragéd se smyslem pro humor. Ovšem ne černý humor.
Já jsem přesně uprostřed toho nejtrapnějšìho znamení, takže ty horoskopové dedukce, no, moc nemusím.
Ale třeba i díky hvězdám mi vše zevně zjevně vychází a porochází. Je to fajn.
Jestli se ještě nazvu optimistou, jsem na půl cesty se jím stát

Aliens_II napsal(a):
Kozoroh? Budete asi ambiciózní. A praktická a žádný letec v oblacích. No jéje. A věříte na to? Já jsem krutě kovaný rak a je to někdy hodně moc složité.

Smích - hlásím se do (d)račí smečky...souhlas, že někdy je to pravdu o ústa .

Rak náhodou je moje nej kamarádka už od školky. Co myslíte složité? Být rakem nebo být s rakem? ;-).

Nejtrapnější znamení co je to ?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nejtrapnější znamení co je to ?

Tipuju, že...panna?