Pes a vysoká škola? Předběžný problém

Je to moc hezké, mít to takto dopodrobna naplánované, takže jen dvě situace, které jsi nezahrnul:
* rodiče po čtyřech letech soužití propadnou psíkovi natolik, že pro ně nebude starost o něj povinností či dokonce nemožným, ale radostí
* zamiluješ se do slečny, která pejska nebude mít ráda, eventuálně kterou pejsek nebude mít rád
Jinak určitě se dá sehnat bydlení s pejskem, ale bude to něco stát. Záleží na škole, kterou si vybereš, některé jsou " sicflajšové" a jiné méně náročné na čas. Při některém studiu se vydělává lépe, při jiném je to první dva roky dost nemožné.
Každopádně bych, pokud s tím rodiče souhlasí, pejska pořídila, málokdo si uvědomuje odpovědnost jako Ty.

Studuji vejšku a psa mám také. Jde o to najít si byt (na kolej nemůže pes), kde ti ho majitel povolí a snesou se s ním spolubydlící, kdyby to nešlo budeš muset najít být jen pro sebe a to už tě bude něco stát. Jinak je pravda, že na vejsce máš víc času (pokud nejde o medinu, práva apod.), než právě na Gymplu..tady si rozvrh moc dělat nemůžeš..Já bych psa na střední asi úplně nestíhala, měla jsem hafo učení a hlavně jsem bydlela s rodiči, kteří ho nechtěli. Teď jsem na vejsce, bydlím s přítelem, do.skoly dodjíždím a pracuji, ale jsme na to dva a pes není doma sám déle než 6-8 hodin. Asi i záleží kam bys chtěla jít potom na medicíně psa opravdu asi nezvládneš.

Řešit to jde, ale je jen na tom, jak se k tomu všichni postavíte. Co se konkrétně té VŠ týče, tak si prostě najdeš spolubydlení, kde pes nebude problém. Pes doma v tom věku už doma sám vydrží. Ale ber na vědomí, že bude potřeba pečlivě plánovat rozvrh. Znám studenty, co některé dny mají výuku třeba od 8 do 20hod. A tak.
Dále pes je závazek na 10-15 let (cca). A když tví rodiče neví, co bude za 4 roky, tak ty předpokládám také ne.
Tvé nadšení pro věc je hezké. Ale budou rodiče třeba ochotni pejska pohlídat alespoň na týden, když pojedeš na lyžák, cyklisťák, vícedenní výlet se školou? Výdaje budou platit rodiče? Probrali jste to? Není to jen o kvalitních granulích, ale i o veterinární péči. A co pak, až budeš na VŠ psa mít ty? Kdo bude tyto věci řešit a platit?
Nechci nijak rýpat, pouze jsou to důležité věci, co si člověk musí promyslet.
Jen ještě jedna otázka, která tu byla trochu naznačena. Teď říkáš, že máš plno času se psovi věnovat, ale co když si najdeš přítelkyni. Teď si sice řekneš, že prostě pes bude na prvním místě, ale řekněme si to na rovinu, jsi ještě mladý a láska dělá divy.
Vše pořádně zvaž, ať pak nejsi nešťastný ty, rodiče nebo pejsek.

ElementWay napsal(a):
Dobrý den!

Už pár měsíců s rodinou přemýšlíme o novém psím kamarádovi. Půjde o malého křížence (maximálně 30 centimetrů v kohoutku), a to křížence dvou plemen vhodných do 3+kk bytu, kde bydlíme, tedy o mix Shi-Tzu a Yorkšíra. Jako zálohu máme Francouzského buldočka a také se nám líbí bišonek. :) Momentálně je mi 16 let a chystám se na střední školu, konkrétně gymnázium. Samozřejmě počítám s tím, že si rozvrh budu muset upravit, ale pejskovi chci věnovat svůj veškerý volný čas a jelikož mám školu pár desítek metrů od baráku, neměl by být problém. Teď ovšem nastává otázka, která nás jako jediná drží od pořízení - co bude na vysoké škole? Rodiče říkají, že by jim pes akorát tak zůstal na krku, a že se bojí toho, že se o něj nebudou schopni postarat. Naprosto jim rozumím a proto se chci zeptat - máte nějaké REÁLNÉ řešení na tento problém, který by je přesvědčil?

Osobně bych nerad jakékoliv jiné zvíře a konkrétně pejskovi chci oddat svůj život. Tohle je bohužel jediné, co nás trápí a nad čím přemýšlíme. Na VŠ půjdu předpokládám do Prahy nebo tak, kterou máme zhruba 100km od domova a domů bych jezdil jen na víkend, popř. podle studia. Zatím by vůbec nebyl problém se postarat, ale co za ty 4 roky? Nejsem netrpělivý, ale představa čekání dalších 10 let, než budu plně samostatný a mít vlastní byt mě děsí. Dá se s tím tedy něco dělat? Prý některé priváty/výjimečně koleje poskytují možnost mít menší zvíře a neměl by být údajně problém sehnat předem domluvené bydlení. Na VŠ mají prý studenti také mnohem více času než v zaměstnání, co jsem se vyptával a vyčetl. Na dovolené ani výlety nejezdíme vůbec nikam a "TOP" plemena máme tedy vybraná, nejsou tak náročná na pohyb, výchovu ani nic takového, ale pořád je mi líto, že by se po mně pejskovi stýskalo a že by byl chudák doma přes týden jen s rodiči, kteří mají teď sice ideální směny, ale neví jaké budou mít za pár let, že ano...

Nu, jak to vidíte vy? Obecně jsme se shodli, že příštích 4+ let nebude problém, ale co pak. Bude to člen rodiny, tak to chce dopředu promyslet. Existuje nějaké řešení výhodné pro všechny, co nebude stát desítky tisíc? Já osobně žádný luxus nepotřebuju, hlavně, aby by měl kde bydlet můj "parťák". Předem díky za odpověď a snad společně najdeme něco realizovatelného. Klidně piště i slohy, rád si počtu. :D

Ještě jednou mockrát děkuju a těším se na odpovědi!

Hmmm plemeno vhodne do 3+kk ? :D tam se hodi i NO, kdyz na to dojde... krizenecka, z mnozirny nebo z utulku?

ElementWay napsal(a):
Dobrý den!

Už pár měsíců s rodinou přemýšlíme o novém psím kamarádovi. Půjde o malého křížence (maximálně 30 centimetrů v kohoutku), a to křížence dvou plemen vhodných do 3+kk bytu, kde bydlíme, tedy o mix Shi-Tzu a Yorkšíra. Jako zálohu máme Francouzského buldočka a také se nám líbí bišonek. :) Momentálně je mi 16 let a chystám se na střední školu, konkrétně gymnázium. Samozřejmě počítám s tím, že si rozvrh budu muset upravit, ale pejskovi chci věnovat svůj veškerý volný čas a jelikož mám školu pár desítek metrů od baráku, neměl by být problém. Teď ovšem nastává otázka, která nás jako jediná drží od pořízení - co bude na vysoké škole? Rodiče říkají, že by jim pes akorát tak zůstal na krku, a že se bojí toho, že se o něj nebudou schopni postarat. Naprosto jim rozumím a proto se chci zeptat - máte nějaké REÁLNÉ řešení na tento problém, který by je přesvědčil?

Osobně bych nerad jakékoliv jiné zvíře a konkrétně pejskovi chci oddat svůj život. Tohle je bohužel jediné, co nás trápí a nad čím přemýšlíme. Na VŠ půjdu předpokládám do Prahy nebo tak, kterou máme zhruba 100km od domova a domů bych jezdil jen na víkend, popř. podle studia. Zatím by vůbec nebyl problém se postarat, ale co za ty 4 roky? Nejsem netrpělivý, ale představa čekání dalších 10 let, než budu plně samostatný a mít vlastní byt mě děsí. Dá se s tím tedy něco dělat? Prý některé priváty/výjimečně koleje poskytují možnost mít menší zvíře a neměl by být údajně problém sehnat předem domluvené bydlení. Na VŠ mají prý studenti také mnohem více času než v zaměstnání, co jsem se vyptával a vyčetl. Na dovolené ani výlety nejezdíme vůbec nikam a "TOP" plemena máme tedy vybraná, nejsou tak náročná na pohyb, výchovu ani nic takového, ale pořád je mi líto, že by se po mně pejskovi stýskalo a že by byl chudák doma přes týden jen s rodiči, kteří mají teď sice ideální směny, ale neví jaké budou mít za pár let, že ano...

Nu, jak to vidíte vy? Obecně jsme se shodli, že příštích 4+ let nebude problém, ale co pak. Bude to člen rodiny, tak to chce dopředu promyslet. Existuje nějaké řešení výhodné pro všechny, co nebude stát desítky tisíc? Já osobně žádný luxus nepotřebuju, hlavně, aby by měl kde bydlet můj "parťák". Předem díky za odpověď a snad společně najdeme něco realizovatelného. Klidně piště i slohy, rád si počtu. :D

Ještě jednou mockrát děkuju a těším se na odpovědi!

Tvoje odpovědnost je krásná věc. Mě ale napadá jen jedna odpověď. Kdyby všichni takhle přemýšleli než si pořídí dítě ( a že je to daleko větší odpovědnost ), tak už jsme dávno vymřeli.
Je chvályhodné, že přemýšlíš dopředu, ale všechny možné alternativy stejně nevymyslíš. To by psa nemohl mít nikdo !
A máš vybraná nenáročná plemena, s kterými ti může pomoci ledaskdo.

HabiAnn napsal(a):
Řešit to jde, ale je jen na tom, jak se k tomu všichni postavíte. Co se konkrétně té VŠ týče, tak si prostě najdeš spolubydlení, kde pes nebude problém. Pes doma v tom věku už doma sám vydrží. Ale ber na vědomí, že bude potřeba pečlivě plánovat rozvrh. Znám studenty, co některé dny mají výuku třeba od 8 do 20hod. A tak.
Dále pes je závazek na 10-15 let (cca). A když tví rodiče neví, co bude za 4 roky, tak ty předpokládám také ne.
Tvé nadšení pro věc je hezké. Ale budou rodiče třeba ochotni pejska pohlídat alespoň na týden, když pojedeš na lyžák, cyklisťák, vícedenní výlet se školou? Výdaje budou platit rodiče? Probrali jste to? Není to jen o kvalitních granulích, ale i o veterinární péči. A co pak, až budeš na VŠ psa mít ty? Kdo bude tyto věci řešit a platit?
Nechci nijak rýpat, pouze jsou to důležité věci, co si člověk musí promyslet.
Jen ještě jedna otázka, která tu byla trochu naznačena. Teď říkáš, že máš plno času se psovi věnovat, ale co když si najdeš přítelkyni. Teď si sice řekneš, že prostě pes bude na prvním místě, ale řekněme si to na rovinu, jsi ještě mladý a láska dělá divy.
Vše pořádně zvaž, ať pak nejsi nešťastný ty, rodiče nebo pejsek.

Mockrát všem děkuju! Máte asi pravdu, moc to hrotím. :D

HabiAnn: S tím samozřejmě naprosto počítáme, že to nebude levná záležitost apod. Zjišťoval jsem dost o tom, kolik to zhruba může stát a další "proměnné". Co se týče spolubydlení, to bude asi jediná možnost. Teoreticky si už budu moct i přivydělat, takže by to neměl být takový problém a jelikož to nebude žádné velké plemeno, dá se to někde zabydlet.

Moc se na něj těším a na medicínu nejdu. :D Pravděpodobně to bude ekonomka, ale ještě se uvidí. Pokud by kdokoliv ještě něco měl, rád si počtu.

Přeji Ti hodně krásných zážitků, s vysněným pejskem to bude fantastické. Za sebe bych asi volila bišona, u kříženců je to vždycky sázka do lotynky, obzvlášť u těchto dvou tak odlišných plemen. Není to jen o kráse, hlavně o povaze.
Já jsem si bohužel na pejska musela počkat až do dospělosti a bohužel jsem tomu prvnímu musela najít jiný domov. Tvoji rodiče jsou si vědomi, že úplně jednoduché to nebude, ale povolí Ti ho. Můj tatínek jednou provždy psa či kočku v bytě zavrhl.

Se spolubydlením to nebude lehké, ale není to nemožné. Navíc v Praze je těch možností hodně. Když jsem se tam původně měla stěhovat, tak jsem také hledala spolubydlení se psem a šlo to.

ElementWay napsal(a):
Mockrát všem děkuju! Máte asi pravdu, moc to hrotím. :D

HabiAnn: S tím samozřejmě naprosto počítáme, že to nebude levná záležitost apod. Zjišťoval jsem dost o tom, kolik to zhruba může stát a další "proměnné". Co se týče spolubydlení, to bude asi jediná možnost. Teoreticky si už budu moct i přivydělat, takže by to neměl být takový problém a jelikož to nebude žádné velké plemeno, dá se to někde zabydlet.

Moc se na něj těším a na medicínu nejdu. :D Pravděpodobně to bude ekonomka, ale ještě se uvidí. Pokud by kdokoliv ještě něco měl, rád si počtu.

Jsi odpovědný a je fajn si něco takového přečíst od 16letého puberťáka (promiň ). Při čtení mě napadala jedna věc, ale nevím...byl to prostě okamžitý nápad. Co si vzít již staršího pejska z útulku? Na VŠ by zůstal u rodičů...plně se ztotožňuji s "Inusankou": "rodiče po čtyřech letech soužití propadnou psíkovi natolik, že pro ně nebude starost o něj povinností či dokonce nemožným, ale radostí". Ale to už záleží na Tobě/na vás. Tak hodně štěstí se psím parťákem!

fikovnice napsal(a):
Jsi odpovědný a je fajn si něco takového přečíst od 16letého puberťáka (promiň ). Při čtení mě napadala jedna věc, ale nevím...byl to prostě okamžitý nápad. Co si vzít již staršího pejska z útulku? Na VŠ by zůstal u rodičů...plně se ztotožňuji s "Inusankou": "rodiče po čtyřech letech soužití propadnou psíkovi natolik, že pro ně nebude starost o něj povinností či dokonce nemožným, ale radostí". Ale to už záleží na Tobě/na vás. Tak hodně štěstí se psím parťákem!

Ještě proč mě to napadlo - každý když už, tak chce z útulku mladého psa a ti staří tam bohužel už zůstávají až do smrti . Ve vašem případě mě napadalo, že byste mohli být kandidáti na adopci staršího pejska, ale znovu píšu - byl to můj momentální nápad.

Prvního pejska jsem si pořídila když mi bylo 23. Za sebe můžu říct, že právě až na vejšce jsem měla dostatek času a možností jak se o psa postarat. Na střední jsem byla nezodpovědný pakůň a navíc jsem většinou díky rozvrhu jezdila domů až okolo 15-16 hodiny.Teď na VŠ mám rozvrh tak, abych stíhala venčit sama třikrát denně, když není zbytí, tak jedu do školy ráno, přes poledne jedu domů, vyvenčím a odpoledne zase přednášky.
Tím chci říct, že pokud to ty i rodiče zvládnete na střední, VŠ je brnkačka. Na kolej sice psi nesmí, ale většina lidí to řeší spolubydlením v různých podnájmech: cena v podstatě stejná, podmínky lepší.
Když se někdo o budoucnost pejska stará už při nástupu na střední, na VŠ bude mít už tolik rozumu, že na to nejlepší řešení si přijde, až to bude aktuální.
(OT, také se přimlouvám za pejska z útulku, jsou to osobnosti a vděčné dušičky, které odpustí i začátečnické chyby ).

Ja jsem na VS na medicine(takze bych řekla casove jedno z tech narocnejsich studii), ted 4.rok. mam psa stredniho plemene, staram se o nej uplne sama a neni problem :) jediny problem mys mohla mit s bydlenim, jestli ti to dovoli najemce, kolej nepripada v uvahu. Jinak jde jen o to si udelat cas, vsechno jde, kdyz se chce. Ja si planuju den vzdy tak, abych byla pul dne pryc /(skola) a pul dne se psem. Vecer chodim do prace do baru nebo se učím, kazdopadne pro psa klidovy režim. Ale tu pul dne volna venuji vzdy jen jemu, ať už se jedna o dopoledne nebo odpoledne :) neboj, jde to v pohode a dokonce mam i přítele, koníčky a práci k tomu :D.

Myslím, že to moc hrotíš
Kdyby to byl pes typu rtw, doga, bernardýn, fundlanďan, měl bys s výběrem podnájmu či koleje trochu problém, ale s malým psem v tašce se všechno hledá líp.

Takže pokud psího kámoše chceš, tak tohle bych řešila až situace nastane, protože člověk míní, život mění... třeba gympl v prváku vzdáš, protože se nadchneš pro něco jiného a bude vše úplně jinak

Malých kříženců v útulku je habakuk, však jeď se podívat, třeba ti nějaký padne do oka

Zodpovědnost je věc krásná a chvályhodná, ale nic se nemá přehánět ;) Je fakt, že si občas (zejména při čtení zdejších diskusí) říkám, jací že to lehkovážní tvorové si to opovažují pořídit si psa, protože mládí = intr, vysoká, stěhování, pobyt v zahraničí, práce, dospělost = práce (případně její ztráta), děti, staří rodiče, starosti, vyšší věk = zvyšující se riziko, že to s vámi šlehne.
Je to podobné jako se zaměstnáním žen, protože coby mladé jsme bez praxe, zato k množení se chystající, jako dětné potížistky, které chtějí mít čas i na rodinu, no a když harantstvo odroste, jsme staré neperspektivní struktury :) Ale naštěstí se nic nejí tak horké, takže plno lidí má psy k oboustranné spokojenosti a většina žen tak nějak pracuje ;)
Hodně zdaru při výběru parťáka, osobně bych, kdybych měla vybírat z malých společenských plemen, volila papillona - ti, co znám, jsou moc prima.

ElementWay napsal(a):
Mockrát všem děkuju! Máte asi pravdu, moc to hrotím. :D

HabiAnn: S tím samozřejmě naprosto počítáme, že to nebude levná záležitost apod. Zjišťoval jsem dost o tom, kolik to zhruba může stát a další "proměnné". Co se týče spolubydlení, to bude asi jediná možnost. Teoreticky si už budu moct i přivydělat, takže by to neměl být takový problém a jelikož to nebude žádné velké plemeno, dá se to někde zabydlet.

Moc se na něj těším a na medicínu nejdu. :D Pravděpodobně to bude ekonomka, ale ještě se uvidí. Pokud by kdokoliv ještě něco měl, rád si počtu.

A nezapomeňte pak dát fotku, jsem zvědavá My máme kříženečku shih tzu a jezevčíka - vzhledem spíš shih tzu, povahou jezevčík
Myslím, že to berete zodpovědně - a jak tu padlo cosi o potenciálním budoucím vztahu..tak pokud by malinký pejsek byl na překážku, ruce pryč od té slečny

ElementWay napsal(a):
Dobrý den!

Už pár měsíců s rodinou přemýšlíme o novém psím kamarádovi. Půjde o malého křížence (maximálně 30 centimetrů v kohoutku), a to křížence dvou plemen vhodných do 3+kk bytu, kde bydlíme, tedy o mix Shi-Tzu a Yorkšíra. Jako zálohu máme Francouzského buldočka a také se nám líbí bišonek. :) Momentálně je mi 16 let a chystám se na střední školu, konkrétně gymnázium. Samozřejmě počítám s tím, že si rozvrh budu muset upravit, ale pejskovi chci věnovat svůj veškerý volný čas a jelikož mám školu pár desítek metrů od baráku, neměl by být problém. Teď ovšem nastává otázka, která nás jako jediná drží od pořízení - co bude na vysoké škole? Rodiče říkají, že by jim pes akorát tak zůstal na krku, a že se bojí toho, že se o něj nebudou schopni postarat. Naprosto jim rozumím a proto se chci zeptat - máte nějaké REÁLNÉ řešení na tento problém, který by je přesvědčil?

Osobně bych nerad jakékoliv jiné zvíře a konkrétně pejskovi chci oddat svůj život. Tohle je bohužel jediné, co nás trápí a nad čím přemýšlíme. Na VŠ půjdu předpokládám do Prahy nebo tak, kterou máme zhruba 100km od domova a domů bych jezdil jen na víkend, popř. podle studia. Zatím by vůbec nebyl problém se postarat, ale co za ty 4 roky? Nejsem netrpělivý, ale představa čekání dalších 10 let, než budu plně samostatný a mít vlastní byt mě děsí. Dá se s tím tedy něco dělat? Prý některé priváty/výjimečně koleje poskytují možnost mít menší zvíře a neměl by být údajně problém sehnat předem domluvené bydlení. Na VŠ mají prý studenti také mnohem více času než v zaměstnání, co jsem se vyptával a vyčetl. Na dovolené ani výlety nejezdíme vůbec nikam a "TOP" plemena máme tedy vybraná, nejsou tak náročná na pohyb, výchovu ani nic takového, ale pořád je mi líto, že by se po mně pejskovi stýskalo a že by byl chudák doma přes týden jen s rodiči, kteří mají teď sice ideální směny, ale neví jaké budou mít za pár let, že ano...

Nu, jak to vidíte vy? Obecně jsme se shodli, že příštích 4+ let nebude problém, ale co pak. Bude to člen rodiny, tak to chce dopředu promyslet. Existuje nějaké řešení výhodné pro všechny, co nebude stát desítky tisíc? Já osobně žádný luxus nepotřebuju, hlavně, aby by měl kde bydlet můj "parťák". Předem díky za odpověď a snad společně najdeme něco realizovatelného. Klidně piště i slohy, rád si počtu. :D

Ještě jednou mockrát děkuju a těším se na odpovědi!

Očekáváš, že ti tu někdo vybere psa a nabídne levný pronájem za 4 a více let v Praze?
Chodíš ještě na základku, nemáš psa a už plánuješ VŠ a bydlení se psem v Praze?
Pes by byl chudák s rodiči, s kterými by od malička žil?

Moje rada je... jestli chceš psa, pořiď si ho se souhlasem rodičů teď a pokud někdy půjdeš na VŠ, řešení se najde až to bude aktuální.

Já také studuji VŠ (teď končím) a psa mám, takže se můžu podělit o pár zkušeností - i když je to samozřejmě individuální.
Co se bydlení týče, nebyl nikdy problém. Studuji v Praze a nabídek podnájmů je tu opravdu hodně. S malým psem si, myslím, nebudeš mít potíže něco sehnat. Dokonce někde je možné mít psa i na koleji, pokud s tím souhlasí tvoji spolubydlící na buňce (třeba na kolejích 17. listopadu).
Časové možnosti jsou asi dost individuální, ale většina studentů se učí především ve zkouškovém a zbytek času má "volno" (případně chodí na brigády), takže s trochou organizace se to dá určitě zvládnout. Já studuji Přírodovědu, takže můžu brát pesana s sebou do školy, což je docela výhoda (z přednášky jdeme rovnou na procházku). Je třeba počítat s tím, že když je jeden na psa sám, sežere mu venčení opravdu hodně času, ale zase od toho si je pořizujeme, ne?
Trochu potíže mohou dělat různé kurzy a výjezdy, kterých na výšce bývá celkem požehnaně (i když nevím jak na ekonomce) - měl bys tedy ideálně připravit rodiče na to, že budou občas hlídat. A samozřejmě pokud bys rád na nějaký erasmus a podobně, budeš to mít organizačně mnohem náročnější (ale ze zkušenosti vím, že i to se dá). Jo a taky počítej s tím, že občas bývá problém s dopravou psa autobusy (třeba do Studenta vůbec nesmějí), takže možná budeš muset změnit styl dojíždění domů.
Ale v souhrnu si myslím, že pes a vysoká škola se dají dohromady v pohodě zvládnout :). A že nemusíš nijak obávat. Jdeš do toho zodpovědně a to je fajn. Tak hodně zdaru!

Bohužel všichni, tak to nevyšlo. Rodiče jsou nakonec proti tomu, bojí se, že se o něj budou muset starat a hlavně se bojí budoucnosti. Prý na to už nemají energii a je o to moc práce. Já bych do něj šel hned, jenže nevím jak je přemluvit. Prý už je to uzavřené a mám s tím počkat, až budu mít práci, což moc nechápu. Já rozumím, že se o to nechtějí starat, ale přece jen - nevím, co je za problém. Prý jsou to velké limitace apod.

Co na to říkáte? Je ještě možnost je přemluvit? Co s tím? Čekal jsem, že to vyjde, ale prostě by ho brali jako přítěž (tak to zatím vypadá).

ElementWay napsal(a):
Bohužel všichni, tak to nevyšlo. Rodiče jsou nakonec proti tomu, bojí se, že se o něj budou muset starat a hlavně se bojí budoucnosti. Prý na to už nemají energii a je o to moc práce. Já bych do něj šel hned, jenže nevím jak je přemluvit. Prý už je to uzavřené a mám s tím počkat, až budu mít práci, což moc nechápu. Já rozumím, že se o to nechtějí starat, ale přece jen - nevím, co je za problém. Prý jsou to velké limitace apod.

Co na to říkáte? Je ještě možnost je přemluvit? Co s tím? Čekal jsem, že to vyjde, ale prostě by ho brali jako přítěž (tak to zatím vypadá).

Smiř se s rozhodnutím rodičů.

Čemu nerozumíš, když říkají, že se o něj nechtějí starat?
Kdo bude platit granule, očkování, sport, obojky, boudu, pelíšek...?
Kdo bude po štěněti uklízet?
Kdo bude odchlupovat celý byt nebo dům?
Kdo bude malovat odřené a špinavé zdi?
Kdo bude měnit zničené koberce, okousané židle?
Kdo bude venčit, když tobě se nebude chtít, budeš nemocný, budeš někde se školou?
Kdo bude vybírat dovolenou podle toho, jestli se tam může se psem?
Kdo bude shánět hlídání pro psa, až pojedete někam, kam pes nesmí?
Kdo... víc mne toho momentálně nenapadlo

Jsem taky rodič a vím, že pes je "přítěž" pro celou rodinu, všichni se starají, všichni venčí, všichni psa milují, všichni se o něj bojí, pro všechny je člen rodiny a všichni se mu věnují.

ElementWay napsal(a):
Bohužel všichni, tak to nevyšlo. Rodiče jsou nakonec proti tomu, bojí se, že se o něj budou muset starat a hlavně se bojí budoucnosti. Prý na to už nemají energii a je o to moc práce. Já bych do něj šel hned, jenže nevím jak je přemluvit. Prý už je to uzavřené a mám s tím počkat, až budu mít práci, což moc nechápu. Já rozumím, že se o to nechtějí starat, ale přece jen - nevím, co je za problém. Prý jsou to velké limitace apod.

Co na to říkáte? Je ještě možnost je přemluvit? Co s tím? Čekal jsem, že to vyjde, ale prostě by ho brali jako přítěž (tak to zatím vypadá).

Já jsem si také musela na psa počkat až do "svojí" domácnosti...nebylo to kvůli VŠ, ale z jiných důvodů, které tady nebudu popisovat...bylo mi to moc líto, částečně mi to nahrazovali tetini psi se kterými jsem trávila prázdniny na chalupě nebo u tety v Praze...v každém případě bych ocenila upřímnost rodičů...je možné, že by se do pejska zamilovali, ale co kdyby péči o něj nezvládali nebo nechtěli zvládat, pejsek je opravdu závazek a pokud zůstane u rodičů, tak minimálně 3-4 roky na něj budou defakto sami...nelámala bych to přes koleno a asi bych s pořízením psa počkala...nic vám neuteče po VŠ si můžete psa klidně pořídit, pokud k tomu budete mít podmínky a budete to časově zvládat...

Fiona.Praha napsal(a):
Očekáváš, že ti tu někdo vybere psa a nabídne levný pronájem za 4 a více let v Praze?
Chodíš ještě na základku, nemáš psa a už plánuješ VŠ a bydlení se psem v Praze?
Pes by byl chudák s rodiči, s kterými by od malička žil?

Moje rada je... jestli chceš psa, pořiď si ho se souhlasem rodičů teď a pokud někdy půjdeš na VŠ, řešení se najde až to bude aktuální.

Ježkovy voči! Já zírám, co je todleto za reakci!
To myslíte vážně nebo jako nějaký nepovedený vtip?
Mám na mysli ty zbytečně útočné věty na začátku. Vždyť mladej sem přišel pro radu, píše slušně, slušně se ptá, na svůj věk vykazuje vysokou zodpovědnost a Vy na něj takto zhurta...!

fikovnice napsal(a):
Ježkovy voči! Já zírám, co je todleto za reakci!
To myslíte vážně nebo jako nějaký nepovedený vtip?
Mám na mysli ty zbytečně útočné věty na začátku. Vždyť mladej sem přišel pro radu, píše slušně, slušně se ptá, na svůj věk vykazuje vysokou zodpovědnost a Vy na něj takto zhurta...!

Nebyla jsem dost sluníčková?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já jsem si také musela na psa počkat až do "svojí" domácnosti...nebylo to kvůli VŠ, ale z jiných důvodů, které tady nebudu popisovat...bylo mi to moc líto, částečně mi to nahrazovali tetini psi se kterými jsem trávila prázdniny na chalupě nebo u tety v Praze...v každém případě bych ocenila upřímnost rodičů...je možné, že by se do pejska zamilovali, ale co kdyby péči o něj nezvládali nebo nechtěli zvládat, pejsek je opravdu závazek a pokud zůstane u rodičů, tak minimálně 3-4 roky na něj budou defakto sami...nelámala bych to přes koleno a asi bych s pořízením psa počkala...nic vám neuteče po VŠ si můžete psa klidně pořídit, pokud k tomu budete mít podmínky a budete to časově zvládat...

To jo, vždyť já se toho nevzdávám. Holt těch pár let počkám. :) Navíc si pak budu moct pořídit nejspíš i větší plemeno, než bych mohl teď. Ale máte pravdu - lepší je ještě chvíli vyčkat. Popřípadě se pak příští školní rok budu orientovat podle školy, kolik toho bude apod., a tak se uvidí. S tímhle rozhodnutím musí souhlasit všichni členové rodiny, takže není kam spěchat a na škole se potom uvidí.

Jinak díky všem za reakce, slušně se to tu rozjelo. Pokud by ještě kdokoliv cokoliv měl, neváhejte napsat. Jo a ten pes z útulku - to je moc dobrý nápad, než to brát od štěněte, takže jestli/až k tomu jako rodina postupně dojdeme, asi zvolíme tohle. Navíc je to pak úplně něco jiného.

ElementWay napsal(a):
To jo, vždyť já se toho nevzdávám. Holt těch pár let počkám. :) Navíc si pak budu moct pořídit nejspíš i větší plemeno, než bych mohl teď. Ale máte pravdu - lepší je ještě chvíli vyčkat. Popřípadě se pak příští školní rok budu orientovat podle školy, kolik toho bude apod., a tak se uvidí. S tímhle rozhodnutím musí souhlasit všichni členové rodiny, takže není kam spěchat a na škole se potom uvidí.

Jinak díky všem za reakce, slušně se to tu rozjelo. Pokud by ještě kdokoliv cokoliv měl, neváhejte napsat. Jo a ten pes z útulku - to je moc dobrý nápad, než to brát od štěněte, takže jestli/až k tomu jako rodina postupně dojdeme, asi zvolíme tohle. Navíc je to pak úplně něco jiného.

Ono je pořízení psa do společné domácnosti s rodiči dvojsečný...já jsem měla svojí první NO u manželovo rodičů...naše kočka totiž na štěně neustále útočila, fakt to nešlo, pak jsme tam s manželem nějakou dobu bydleli a když jsme si pořídili dům (bydleli jsme jen naproti), tak už s námi feňule bydlet nechtěla...stále jsem s ní trávila spoustu času, byla jsem na mateřské, takže jsem si feňuli ráno vzala k sobě, šli jsme na prochajdu...ale padla třetí hodina odpolední, fena věděla, že se rodiče vrací z práce a byla k neudržení...prostě byť jsem jí vychovala, vycvičila a bydlela s ní, tak ona chtěla "domů"...asi by to bylo jiné kdybychom se odstěhovali někam dál, kde by to feňule neznala, takhle si zvykla, že má oboje a navíc jsem tchýni přistihla jak tajně brečí, když jsme chtěli fenku přestěhovat k nám, takže jsme jí nechali prostě u rodičů a pořídili si dalšího psa...protože nikdo z nás si neuměl představit domácnost bez psa a argumenty rodičů, že my si spíš zvládnem vychovat štěndo, zatímco jim vyhovuje klidná a ovladatelná fena... byly logické a museli jsme jim dát za pravdu...

Chtěla jsem tím říct (a možná z toho mají obavy i rodiče), že psa si sice pořídíte vy, ale časem se z něj může stát pes vašich rodičů a v případě "malého" psa to může být klidně sedmnáct let péče.

Ač jsem dlouholetý nadšený pejskař, jsem zásadně proti tomu, aby si děti pořizovali psa, pokud si ho nezávisle na přání dítěte nechtějí pořídit rodiče.

Moji rodiče nebyli fanoušky zvířat v bytě. Přesto jsem si přes jejich odpor psa vydupala. Dnes- s odstupem času a dospělým pohledem na svět vím, jak bezohledné to ode mě bylo a jak velkou zátěž jsem na ně přesunula.

Byli to oni, kdo musel platit krmivo a veterinu, uklízet chlupy a ťápance v bytě, nahrazovat věci poničené štěnětem, starat se o něj v době mých školních akcí či prázdninových pobytů... Pes poznamenal trávení volného času i dovolených, odrazil se v celkovém chodu rodiny.

Rozhodující slovo v debatách o pořízení psa zkrátka musí mít ten, kdo za něj ponese finanční i faktickou odpovědnost.

Zadavateli bych doporučila, aby si zatím našel ve svém okolí psí útulek, kde jistě uvítají dobrovolníka na venčení a péči o místní chovance. Bude tak s pejsky v kontaktu; vyzkouší si, co starostlivost o psa obnáší v praxi a ještě udělá dobrý skutek.

Nebo venčení psa, na kterého majitel nemá tolik času, onemocněl či podobně.
Co se týče toho podřízení chodu domácnosti, je to pravda se vším všudy. Abychom mohli jet s manželem na týden na dovolenou, musí si ve stejnou dobu vzít dovolenou dcera a být u nás. Jediné štěstí že právě tohoto psa si ona vykňučela, takže nemám takové výčitky. Jinak bychom holt museli dovolenou podřídit psovi. Ono je to problematické jet někam s obříkem, i když pochopitelně cestují lidé i s nimi. Ale pro ni je lepší být doma. No a počítám tak posledních patnáct let náš pes nikdy nebyl sám přes noc..., Silvestr zásadně doma a podobná omezení.

balisek napsal(a):
Ač jsem dlouholetý nadšený pejskař, jsem zásadně proti tomu, aby si děti pořizovali psa, pokud si ho nezávisle na přání dítěte nechtějí pořídit rodiče.

Moji rodiče nebyli fanoušky zvířat v bytě. Přesto jsem si přes jejich odpor psa vydupala. Dnes- s odstupem času a dospělým pohledem na svět vím, jak bezohledné to ode mě bylo a jak velkou zátěž jsem na ně přesunula.

Byli to oni, kdo musel platit krmivo a veterinu, uklízet chlupy a ťápance v bytě, nahrazovat věci poničené štěnětem, starat se o něj v době mých školních akcí či prázdninových pobytů... Pes poznamenal trávení volného času i dovolených, odrazil se v celkovém chodu rodiny.

Rozhodující slovo v debatách o pořízení psa zkrátka musí mít ten, kdo za něj ponese finanční i faktickou odpovědnost.

Zadavateli bych doporučila, aby si zatím našel ve svém okolí psí útulek, kde jistě uvítají dobrovolníka na venčení a péči o místní chovance. Bude tak s pejsky v kontaktu; vyzkouší si, co starostlivost o psa obnáší v praxi a ještě udělá dobrý skutek.

Máte pravdu. Pejskařů znám víc než dost a psů bez přílišné péče taktéž. Zkusím to takhle, budu se o něj přes léto a několik měsíců starat, domluvíme se třeba tak, že s ním budu chodit ven apod. a za pár měsíců budu moct sám posoudit, zda to pro mě má vůbec cenu. Nejen, že si s pejskem vypěstuju vztah, uvidím jak to dokážu skloubit se školou a nebudeme muset řešit různé problémy, ale zároveň tím rodičům dokážu, že to opravdu má cenu.

Mockrát díky všem za pomoc, nechám to tu "otevřené" téma a připíšu, jak to jde. Víte, já nad tím hodně přemýšlel a je pravda, že to není tak jednoduché. A pejska by mi, v případě, že na to teď mamka není připravená (jak sama říkala), bylo líto, protože by se mu z její strany (prvních pár měsíců určitě) nedostávalo takové lásky. Jasně, zvykla by si na něj, ale bojí se především toho, jak to budu stíhat co se školy týče, samozřejmě má pochyby zda mi to vydrží, i když mi v tomhle věří, a nechce do toho jít naslepo, protože ani jeden z rodiny nemáme se psy jakoukoliv zkušenost. Nejlepší tedy bude, když si někoho seženu, na vlastní kůži okusím "péči na plný úvazek" a třeba ke konci tohoto roku, až by rodiče viděli že mi to drží a zvládám to se školou, bychom nějakého pořídili.

Jak říkám no, dávali jsme dohromady pro a proti a zápory jsou hlavně ty, že prý nevím jak to budu mít se školou, jestli to půjde dobře skloubit a jestli se o něj budu moct plně postarat. Potřeboval bych proto poradit - bydlím v Písku, ale nejbližší útulek je ve Strakonicích, kam se jen tak nedostanu a "dojíždět" tam každý den nebo obden kvůli pejskovi by se rodičům asi moc nechtělo. Máte nějaký tip, jestli je v okolí možné něco takového sehnat? Poptám se sousedů, ale nějaký pomoc by se hodila.

Předem mockrát díky!

Tak jsem hledal, kde to šlo, ale bohužel tady v mém městě není žádný útulek ani nikdo, kdo se psem potřebuju pomoct (nikoho takového neznám). Chovatelské stanice jsou minimálně několik desítek kilometrů daleko a nebližší útulek z Písku je ve Strakonicích. Potom jsem koukal na docasky.cz - dočasná péče, ale nejdřív bych rád rodičům dokázal, že se dokážu starat a navázal s psím kamarádem pevný vztah. Co mám dělat? Jak to vyřešit?

Mockrát díky!

Víte mám barák se zahradou a psí pecivály...takže pokud je hoodně mizerné počasí nebo jsem nemocná atd. nemusím lítat se psem po venku, prostě je pustím na zahradu...i tak za normálních okolností dělám prochajdu jen jednou denně...u pejska v bytě si musíte uvědomit, že musí MINIMÁLNĚ 3x...z toho určitě jednu procházku delší...za každého počasí, ať vám je dobře nebo špatně...ráno prostě musíte vstát a hurá venčit...na podzim když je ještě po ránu tma, venku to fučí do toho prší, je neděle..vám se nechce z postele, ale prostě musíte...nemůžete se večer zdržet pokud nemáte zajištěno vyvenčení pejska...prostě z práce hurá domů, protože pes už na vás čeká...a i doma bude pejsek vyžadovat vaši pozornost...tohle všechno jste ochoten podstoupit vy...dokázat rodičům, že to zvládnete...a teď si prosím upřímně odpovězte, jsou toto ochotni podstupovat rodiče až pes zůstane plně v jejich péči až budete na VŠ?...pokud ano, fajn psa si pořiďte, pokud ne...pořiďte si psa až po škole...protože to jestli budete ochoten podřídit svůj život psovi je naprosto nepodstatné, když za pár let zůstane pes "na krku" rodičům...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Víte mám barák se zahradou a psí pecivály...takže pokud je hoodně mizerné počasí nebo jsem nemocná atd. nemusím lítat se psem po venku, prostě je pustím na zahradu...i tak za normálních okolností dělám prochajdu jen jednou denně...u pejska v bytě si musíte uvědomit, že musí MINIMÁLNĚ 3x...z toho určitě jednu procházku delší...za každého počasí, ať vám je dobře nebo špatně...ráno prostě musíte vstát a hurá venčit...na podzim když je ještě po ránu tma, venku to fučí do toho prší, je neděle..vám se nechce z postele, ale prostě musíte...nemůžete se večer zdržet pokud nemáte zajištěno vyvenčení pejska...prostě z práce hurá domů, protože pes už na vás čeká...a i doma bude pejsek vyžadovat vaši pozornost...tohle všechno jste ochoten podstoupit vy...dokázat rodičům, že to zvládnete...a teď si prosím upřímně odpovězte, jsou toto ochotni podstupovat rodiče až pes zůstane plně v jejich péči až budete na VŠ?...pokud ano, fajn psa si pořiďte, pokud ne...pořiďte si psa až po škole...protože to jestli budete ochoten podřídit svůj život psovi je naprosto nepodstatné, když za pár let zůstane pes "na krku" rodičům...

Proto jsme tu řešili, jestli je možné mít malého psa na privátě. Nebo případně někde jinde. Takže doma by byl jen výjimečně a ano, jsem ochotný tomu podřídit ostatní skutečnosti. Ale já se momentálně hlavně ptal, zda je možné v Písku někde venčit, případně jak to zařídit, když je nejbližší útulek 10+ kilometrů daleko a neznám nikoho, kdo by s tím potřeboval pomoct. Co mám potom dělat? Rád bych si nejdřív zkusil, jaké to je se o něj starat, zda bych to zvládal se školou a především zda bych měl trpělivost. Proto jsem se dotázal, zda by bylo možné to nějak zařídit nejlépe v mém městě a zda někdo nemá nějaký tip, protože když bych se potom s pejskem sblížil a věděl bych na 100%, že se dokážu postarat, mohli bychom ho rovnou adoptovat. Na VŠ by to bylo tedy vyřešené, na to řešení máme, ale adopcí bych potvrdil okamžité vlastnictví, takže by bylo lepší si to pár týdnů/měsíců vyzkoušet "nanečisto" (někde vypomáhat, starat se o ně, chodit je venčit, třeba v útulku nebo kdekoliv apod.) a potom ho až případně adoptovat.

Co vyzkoušet dočasnou péči? Organizace, které shánějí opatrovníky většinou nemají ani problém pejska dovézt a hradí veterinární péči (pokud jí pes potřebuje). A pejsek pak jde do nového domova. (Případně může zůstat i u vás.)
Třeba by se rodičům líbila spíš představa psa, který za pár dní/měsíců zase odejde. Vyzkoušíte si to pěkně na ostro, i s chodem domácnosti apod., mně prostě přijde, že chodit někam venčit psa nemůže člověka připravit na to, jaké to doopravdy je, když ho má doma.

ElementWay napsal(a):
Proto jsme tu řešili, jestli je možné mít malého psa na privátě. Nebo případně někde jinde. Takže doma by byl jen výjimečně a ano, jsem ochotný tomu podřídit ostatní skutečnosti. Ale já se momentálně hlavně ptal, zda je možné v Písku někde venčit, případně jak to zařídit, když je nejbližší útulek 10+ kilometrů daleko a neznám nikoho, kdo by s tím potřeboval pomoct. Co mám potom dělat? Rád bych si nejdřív zkusil, jaké to je se o něj starat, zda bych to zvládal se školou a především zda bych měl trpělivost. Proto jsem se dotázal, zda by bylo možné to nějak zařídit nejlépe v mém městě a zda někdo nemá nějaký tip, protože když bych se potom s pejskem sblížil a věděl bych na 100%, že se dokážu postarat, mohli bychom ho rovnou adoptovat. Na VŠ by to bylo tedy vyřešené, na to řešení máme, ale adopcí bych potvrdil okamžité vlastnictví, takže by bylo lepší si to pár týdnů/měsíců vyzkoušet "nanečisto" (někde vypomáhat, starat se o ně, chodit je venčit, třeba v útulku nebo kdekoliv apod.) a potom ho až případně adoptovat.

Víš jak privát (pro mne teda pronájem) funguje?
Záleží na tom, jestli ti to majitel dovolí. Není to jeho povinnost, když tam psa nechce, tak ho tam mít nebudeš i kdyby ses na hlavu postavil. Pokud si psa přivedeš, ukončí ti pronájem.
Takhle to funguje.

A teď mi odpověz - je možné mít malého psa na privátě?

Danczéz napsal(a):
Co vyzkoušet dočasnou péči? Organizace, které shánějí opatrovníky většinou nemají ani problém pejska dovézt a hradí veterinární péči (pokud jí pes potřebuje). A pejsek pak jde do nového domova. (Případně může zůstat i u vás.)
Třeba by se rodičům líbila spíš představa psa, který za pár dní/měsíců zase odejde. Vyzkoušíte si to pěkně na ostro, i s chodem domácnosti apod., mně prostě přijde, že chodit někam venčit psa nemůže člověka připravit na to, jaké to doopravdy je, když ho má doma.

No právě, to je skvělý nápad! Protože je pravda, že když bych někam chodil venčit, tak by to rodiče sice nalomilo, to vím jistě, ale vsadím se, že by pořád nebyli 100% přesvědčení. Oni mi věří, že bych se postaral, to ne že ne, ale mají strach ze společného chodu domácnosti a toho, jak to celé bude probíhat. Takže díky venčení bych sice věděl trochu chování, ale vesměs bych ho vždy jen někam vzal třeba na půl hodinky/hoďku, a zase ho vrátil majiteli. Tím bych se sice přesvědčil o tom, že se o něj dokážu opravdu postarat, ale rodiče by zase říkali, že je to něco jiného než být s ním vyloženě doma.

Bavili jsme se o kladech a záporech a jde především o to, že se bojí, abych byl schopný skloubit to se školou a nezůstal jim na krku (což logicky slíbit nemůžu), proto by možná bylo opravdu fajn nějakého si na takovou dobu pořídit a zjistit, jak to v domácnosti funguje, jaké to je a zda-li to má pro nás smysl. Třeba se dozvíme, že to není pravé ořechové, a nebo si ho naopak necháme. Četl jsem spoustu článků, návodů, tipů, všeho... ale osobní zkušenost nenahradí asi nic. Navíc jde i o to, že kdybychom teď pejska pomalu naslepo adoptovali, bez jakékoliv předešlé zkušenosti a plně za něj zodpovídali bez možnosti dát ho v případě velkých problémů do náhradního domova, nebylo by to vůči němu fér. Ale slyšel jsem právě o lidech, co si pejska tímto způsobem "na zkoušku" pořídili a nikam už necestoval.

Navíc jestli to opravdu platí organizace (alespoň část), bylo by to fajn. S rozpočtem prý vůbec problém není. Taky budu mít o to větší šanci je potom přesvědčit, případně ho rovnou adoptovat. Něco jsem si o dočasné péči zjistil a nezní to vůbec špatně. Člověk si může pejska vzít třeba jen na týden, v případě zájmu dobu prodloužit a pokud by si s ním vybudoval opravdu dobrý vztah, ponechat si ho. Mít tu útulek, tak neváhám, ale v okolí není ani chovatelská stanice, ani azyl, ani útulek a venčit psa někomu, to by mi pak bylo líto, kdybych si na něj zvykl. Jiná možnost asi není. Takže zůstává jako možnost pouze tohle. Útulek/koupě/chov, všechno je to adopce, která nelze jen tak vrátit a pes je potom plně v rukou majitele, navíc bychom si pejska z dočasky buď nechali nebo si popřípadě vzali nějakého z útulku.

Rád bych se ujistil - hodně se říká, že jsou to většinou psi týraní, nemocní, nesocializovaní, případně dost nároční na "převýchovu", je to pravda? Nebyl by problém domluvit si zvíře, které by se dalo zvládnout bez problému? Právě se bojím, aby nám nepřivezli obříka, který bude agresivní, bude po bytě čůrat a nebo se mu nebude chtít ven. Zkrátka mám jen strach, aby nebyl nezvladatelný a nekontaktní, což prý někdy bývá. Ale předpokládám, že je to na domluvě? Nebo jak to funguje? Díky!

ElementWay napsal(a):
No právě, to je skvělý nápad! Protože je pravda, že když bych někam chodil venčit, tak by to rodiče sice nalomilo, to vím jistě, ale vsadím se, že by pořád nebyli 100% přesvědčení. Oni mi věří, že bych se postaral, to ne že ne, ale mají strach ze společného chodu domácnosti a toho, jak to celé bude probíhat. Takže díky venčení bych sice věděl trochu chování, ale vesměs bych ho vždy jen někam vzal třeba na půl hodinky/hoďku, a zase ho vrátil majiteli. Tím bych se sice přesvědčil o tom, že se o něj dokážu opravdu postarat, ale rodiče by zase říkali, že je to něco jiného než být s ním vyloženě doma.

Bavili jsme se o kladech a záporech a jde především o to, že se bojí, abych byl schopný skloubit to se školou a nezůstal jim na krku (což logicky slíbit nemůžu), proto by možná bylo opravdu fajn nějakého si na takovou dobu pořídit a zjistit, jak to v domácnosti funguje, jaké to je a zda-li to má pro nás smysl. Třeba se dozvíme, že to není pravé ořechové, a nebo si ho naopak necháme. Četl jsem spoustu článků, návodů, tipů, všeho... ale osobní zkušenost nenahradí asi nic. Navíc jde i o to, že kdybychom teď pejska pomalu naslepo adoptovali, bez jakékoliv předešlé zkušenosti a plně za něj zodpovídali bez možnosti dát ho v případě velkých problémů do náhradního domova, nebylo by to vůči němu fér. Ale slyšel jsem právě o lidech, co si pejska tímto způsobem "na zkoušku" pořídili a nikam už necestoval.

Navíc jestli to opravdu platí organizace (alespoň část), bylo by to fajn. S rozpočtem prý vůbec problém není. Taky budu mít o to větší šanci je potom přesvědčit, případně ho rovnou adoptovat. Něco jsem si o dočasné péči zjistil a nezní to vůbec špatně. Člověk si může pejska vzít třeba jen na týden, v případě zájmu dobu prodloužit a pokud by si s ním vybudoval opravdu dobrý vztah, ponechat si ho. Mít tu útulek, tak neváhám, ale v okolí není ani chovatelská stanice, ani azyl, ani útulek a venčit psa někomu, to by mi pak bylo líto, kdybych si na něj zvykl. Jiná možnost asi není. Takže zůstává jako možnost pouze tohle. Útulek/koupě/chov, všechno je to adopce, která nelze jen tak vrátit a pes je potom plně v rukou majitele, navíc bychom si pejska z dočasky buď nechali nebo si popřípadě vzali nějakého z útulku.

Rád bych se ujistil - hodně se říká, že jsou to většinou psi týraní, nemocní, nesocializovaní, případně dost nároční na "převýchovu", je to pravda? Nebyl by problém domluvit si zvíře, které by se dalo zvládnout bez problému? Právě se bojím, aby nám nepřivezli obříka, který bude agresivní, bude po bytě čůrat a nebo se mu nebude chtít ven. Zkrátka mám jen strach, aby nebyl nezvladatelný a nekontaktní, což prý někdy bývá. Ale předpokládám, že je to na domluvě? Nebo jak to funguje? Díky!

Musím se přiznat, že sama teprve zjišťuji, osobní zkušenost nemám. Sama mám psa z útulku, na dočasku bych si jednou ráda nějakého vzala a pomohla (a vyzkoušela jaké to je mít dva psy) Určitě tady poradí někdo povolanější, nicméně nejlepší bude se domluvit přímo s lidmi z toho konkrétního depozita, oni sami nejlépe doporučí pejska, který bude nejen potřebovat nějaký dočasný domov, ale věřím tomu, že mladému, nezkušenému člověku nedají týraného a nezvladatelného pitbula. Asi jsem měla vždy štěstí, ale moje zkušenost je taková, že zanedbaný pes odněkud z útulku bývá právě nejlehčí na laickou výchovu: prožil si toho sám dost, tak nějakou chybu odpustí, je vděčný a všechno zbaští a je rád za jakoukoliv srandu
Jasně, bývají tam psi, kteří neumí čůrat venku, nesnesou se jinými psy, mají strachovou agresi, jsou nemocní atp. na druhou stranu tam bývají i malá štěňata, hodné fenečky, no prostě všehochuť, takže je možnost si vybrat podle svých možností a schopností.
A ti lidé rádi pomohou: poradí s výchovou, navíc toho pejska už třeba trošku znají, tak dají pár rad do začátku.

Ale určitě tu jsou lidé, kteří poradí víc. Já sama se ráda dozvím podrobnosti.

Danczéz napsal(a):
Musím se přiznat, že sama teprve zjišťuji, osobní zkušenost nemám. Sama mám psa z útulku, na dočasku bych si jednou ráda nějakého vzala a pomohla (a vyzkoušela jaké to je mít dva psy) Určitě tady poradí někdo povolanější, nicméně nejlepší bude se domluvit přímo s lidmi z toho konkrétního depozita, oni sami nejlépe doporučí pejska, který bude nejen potřebovat nějaký dočasný domov, ale věřím tomu, že mladému, nezkušenému člověku nedají týraného a nezvladatelného pitbula. Asi jsem měla vždy štěstí, ale moje zkušenost je taková, že zanedbaný pes odněkud z útulku bývá právě nejlehčí na laickou výchovu: prožil si toho sám dost, tak nějakou chybu odpustí, je vděčný a všechno zbaští a je rád za jakoukoliv srandu
Jasně, bývají tam psi, kteří neumí čůrat venku, nesnesou se jinými psy, mají strachovou agresi, jsou nemocní atp. na druhou stranu tam bývají i malá štěňata, hodné fenečky, no prostě všehochuť, takže je možnost si vybrat podle svých možností a schopností.
A ti lidé rádi pomohou: poradí s výchovou, navíc toho pejska už třeba trošku znají, tak dají pár rad do začátku.

Ale určitě tu jsou lidé, kteří poradí víc. Já sama se ráda dozvím podrobnosti.

To máte asi pravdu. Co jsem se tak poptal, tak asi tři/čtyři organizace nabízející dočasnou péči s tímhle nemají problém. Zatím to zní dost dobře a myslím si, že by to bylo fajn. Pokud by to nebylo úplně ono, tak pejskovi najít (pro něj) lepší domov a pokud si sedneme a pejskovi se nikam chtít nebude, nechat si ho. Nezbývá než počkat, zda se tu objeví někdo, kdo ví co a jak, ale vesměs souhlasím a myslím, že je to především o domluvě (která je snad bezproblémová), a tak. Co jsem tak četl, prý je to stejné jako v útulku - spousta z nich je v dočasné péči právě proto, že se jich zbavili už jako štěňat, a nebo právě proto, že se o ně nedokázali pořádně postarat.

Prosím tedy všechny, kdo s tímto tématem mají jakékoliv zkušenosti, ať se ozvou. V nejhorším případě založím nové téma na diskuze. Popište, jak to šlo, jaká byla komunikace, zda to stojí za to a především jakou zkušenost máte s pejskem jako takovým. Těším se na všechny odpovědi! Viz všechno, o čem jsme se nahoře bavili.

Díky!

Zbytečně "tlačíš na pilu". Rodiče si zkrátka psa nepřejí, tak se s tím smiř. Do dočasné péče (i adopce) může psa dostat pouze člověk plnoletý. Papíry by tedy museli podepsat rodiče a převzít za něj odpovědnost, o co nejspíš stát nebudou.

Kromě toho dočasná péče není adopce "na zkoušku". Psa si opravdu bereš jen na DOČASNOU dobu s tím, že nadále zůstává v majetku občanského sdružení, které ho nabízí k adopci. Když se pes umístí, dostaneš místo něj zas dalšího.

Nejsi první ani poslední mladý člověk, co si na svého prvého psa bude muset počkat do dospělosti. Alespoň budeš mít motivaci brzy se po skončení studií osamostatnit.

PS: Z Písku do Strakonic je to pár kilometrů a Tobě je šestnáct. Co je za problém sednout jednou či dvakrát za týden na autobus či vlak do útulku dojet?

balisek napsal(a):
Zbytečně "tlačíš na pilu". Rodiče si zkrátka psa nepřejí, tak se s tím smiř. Do dočasné péče (i adopce) může psa dostat pouze člověk plnoletý. Papíry by tedy museli podepsat rodiče a převzít za něj odpovědnost, o co nejspíš stát nebudou.

Kromě toho dočasná péče není adopce "na zkoušku". Psa si opravdu bereš jen na DOČASNOU dobu s tím, že nadále zůstává v majetku občanského sdružení, které ho nabízí k adopci. Když se pes umístí, dostaneš místo něj zas dalšího.

Nejsi první ani poslední mladý člověk, co si na svého prvého psa bude muset počkat do dospělosti. Alespoň budeš mít motivaci brzy se po skončení studií osamostatnit.

PS: Z Písku do Strakonic je to pár kilometrů a Tobě je šestnáct. Co je za problém sednout jednou či dvakrát za týden na autobus či vlak do útulku dojet?

To ano, ale jim jde hlavně o to vyzkoušet si, jak by to šlo v chodu domácnosti. Za jejich zády bych to v žádném případě nedělal. Navíc většina podobných organizací nabízí v případě zájmu si psa ponechat.

Jinak pár kilometrů ano, ale nejlepší bude to s nimi probrat a vyřešit možnosti. Každopádně pokud s tímhle máte kdokoliv zkušenosti - ozvěte se, rád se přiučím.