Jak správně reagovat na rvačku mezi fenami?

rapotacka11 napsal(a):
Nepouštět je k sobě bez dozoru.

Jako vůbec? Anebo třeba v případě, kdy má někdo přijít zazvonit? To jsem už zkoušela také, ale jakmile tu, která útočí, pustím, jde si to na té jedné "vybít".

Přenesená agresivita...mám psa a fenu, fena občas psa zprdne, když se jí např. připlete do "hlídání", prostě, jak je v ráži, otočí se a vrazí do psa, no tak ho hned zpraží taky stylem "a ty mě taky neštvi"...ale je to kluk a holka, pes si dává sakra pozor, aby se mu to nestávalo často, navíc je feně podřízen, takže mu stačí její "napomenutí" a nikdy by ho nenapadlo jí to vrátit...no kdyby to byly dvě holky, tak si umím představit, jak by se mi v téhle situaci servaly, jinak říká se že pokud se dvě dospělý feny porvou, tak není radno je nechávat samotný bez dozoru...zkušenost s tím ale osobní nemám...

Když u toho jen strašně řvou a vlastně si nic neudělají - co to neřešit ?
No tak si vynadají.
Můj pes měl kamaráda, byli přibližně stejně velcí. Když jsme se potkali, neskutečný řev a "rvačka". Kolemjdoucí je obcházeli velkým obloukem, asi aby je nepostříkala krev. Koukali na nás divně - ty kr... je nechají, ať se dorubou...Nikdy neměl žádný ani škrábaneček, ani od zubu, ani od drápu.
Takhle si to rozdali a šli spokojeně běhat. Ale byli to psi.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Když u toho jen strašně řvou a vlastně si nic neudělají - co to neřešit ?
No tak si vynadají.
Můj pes měl kamaráda, byli přibližně stejně velcí. Když jsme se potkali, neskutečný řev a "rvačka". Kolemjdoucí je obcházeli velkým obloukem, asi aby je nepostříkala krev. Koukali na nás divně - ty kr... je nechají, ať se dorubou...Nikdy neměl žádný ani škrábaneček, ani od zubu, ani od drápu.
Takhle si to rozdali a šli spokojeně běhat. Ale byli to psi.

To jsem zkoušela, ale já to prostě nevydržela. Strašně řvaly a vypadalo to vážně tak, že se druhá už nepostaví.

Osobně si nedělám iluze, že když nejsme doma, že se neporvou. Očekávala jsem, že se porvou, vyjasní si to a bude klid. Zase nechci z té napadené udělat nějakou trosku - už teď mám dojem, že se bojí chodit do mého pokoje, vyhýbá se ji.

Teď zkouším to, že když jsem doma, tak je odvedu a dávám různý pokyny a odměňuji je. To funguje perfektně - ani si nevšimnou, že někdo přišel. Problém ovšem je, že když přijdu domů a nikdo tady není, nemá je jak "odlákat".

Nicméně ptala jsem se, abych se třeba vyhla nějakým chybám, o kterých nevím. Vždy jim po té rvačce vyčiním, nevšímám si jich (to tady taky někdo psal), ale přijde mi, že se to míjí účinkem.

Ačkoliv to jsou malí psi a vím, že mezi pejskaři bývají považováni za uřvané atp., tak já se jim snažím věnovat, umí základní povely, něco málo z agility. Kromě tohoto problému s nimi není jediný problém. O to více mě to mrzí, protože jsem se snažila vyvarovávat chyb.4 feny dohromady jsou bez jediného problému a tato nejmladší dělá takový rozruch. Tak uvidíme, snad s emi to nějak podaří odnaučit.

Classique napsal(a):
To jsem zkoušela, ale já to prostě nevydržela. Strašně řvaly a vypadalo to vážně tak, že se druhá už nepostaví.

Osobně si nedělám iluze, že když nejsme doma, že se neporvou. Očekávala jsem, že se porvou, vyjasní si to a bude klid. Zase nechci z té napadené udělat nějakou trosku - už teď mám dojem, že se bojí chodit do mého pokoje, vyhýbá se ji.

Teď zkouším to, že když jsem doma, tak je odvedu a dávám různý pokyny a odměňuji je. To funguje perfektně - ani si nevšimnou, že někdo přišel. Problém ovšem je, že když přijdu domů a nikdo tady není, nemá je jak "odlákat".

Nicméně ptala jsem se, abych se třeba vyhla nějakým chybám, o kterých nevím. Vždy jim po té rvačce vyčiním, nevšímám si jich (to tady taky někdo psal), ale přijde mi, že se to míjí účinkem.

Ačkoliv to jsou malí psi a vím, že mezi pejskaři bývají považováni za uřvané atp., tak já se jim snažím věnovat, umí základní povely, něco málo z agility. Kromě tohoto problému s nimi není jediný problém. O to více mě to mrzí, protože jsem se snažila vyvarovávat chyb.4 feny dohromady jsou bez jediného problému a tato nejmladší dělá takový rozruch. Tak uvidíme, snad s emi to nějak podaří odnaučit.

Co dávat mladé náhubek, třeba když by se jí to nedařilo druhou kousáním vyprovokovat, tak by se na to vykašlala, a aspoň víte, že si neublíží..ale nevím jak je to s prostornými, pohodlnými náhubky pro malé psy..a jinak tomu předcházet, asi jak to děláte..

U fen je to trochu jinak než u psů, ty si to budou vyjasňovat trvale a pořád. Pokud chcete zabránit horším následkům, nezbývá než feny ve vaší nepřítomnosti oddělovat. A pokud jste u toho, jsou to malé fenky, tak prostě jednu (vyvolavatelku) popadnout a šoupnout např. do koupelny či na chodbu a tam zavřít. Pozor si dejte na to, že se do rvačky může klidně zamíchat zbytek smečky a vrhnout se na jednu a ta pak nemusí přežít. To není jen teorie, známému takto zabila smečka 3 malých fen čtvrtou, byly spolu zvyklé, jen se 2 z nich občas dostaly do konfliktu. Neřešil to nijak a pak jednou přišel domů a bylo pozdě. Prostě, když si feny skutečně nesednou, není jiné řešení než oddělovat, to už tu bylo řečeno mockrát.

Tak nevím jak to mají ostatní...někdo vychovává pesany tak, že si prostě nesmí dovolit se do sebe pustit, řekla bych že v téhle situaci, kdyby to byly kavkazandy, tak už by šlo do tuhýho...
Já toto neumim, asi nejsem dostatečná autorita, nejsem pánbůh a hlavně jsem to nemusela řešit...u nás v rodině si pesani vždycky udělali šarže a ta větší šajba (vždy čistě náhodou fena) si vycvičila svého psího spoludruha, tak aby jí poslouchal, proto sI nepořídím nikdy dvě psí holky(dvojka fena-pes je pro mě ideální)...vyhovuje mi, že si to psi mezi sebou uspořádali a nedochází (až na občasná výchovná napomenutí) k šarvátkám...já zas udržuji jejich hierarchii...snažím se...pamlsek dostane první fena..pak už pokračujem na střídačku jako první se vítám s fenou a pes čeká až na něj dojde řada...když svolávám k jídlu taky volám SÁRO, JACKU...jsou to maličkosti, okamžiky, ale nám to tak funguje...já většinou na načtené informace mioc nedám, ale tohle mi přijde logické...nepodrážet vůdčího psa v jeho postavení...ale vždy na prvním místě spravednost, vše stejným dílem, aby nějkdo nebyl šizeň...jídlo, mazlení, hraní, povídání...jediný průšvih nastáva, když si chci ven vzít jednoho ze psů...ale to je moje zanedbaná výchova, s tím u nic neudělám...

U fen, pokud k sobě pojmou nenávist, nefunguje nic. Nic trvale. Mohou zdánlivě bezproblémově vedle sebe fungovat, den, týden, měsíc... ale jednou se stejně zase a opět porvou. Je opravdu nutno je oddělovat v době nepřítomnosti! Jednou se může stát to, že přijdete domů a jedna bude mrtvá. Problém ve smečce fen je v tom, že se začnou rvát dvě, které se nesnáší, a přidají se ty ostatní. Přesně jak to píše conie. Ne, aby pomohly té slabší, ale aby si také přisadily. Takže ta jedna to už většinou nerozchodí. Nedá se s tím dělat nic. Pokud se feny začnou rvát v mé přítomnosti, nečekám na nic a začnu je mazat hlava nehlava lopatou. Zdá se to surové? Možná, ale jedině účinné. Zkoušela jsem je odškrcovat, to byla hrozná dřina, v okamžiku se ale věšely další feny na ty, které jsem odškrcovala, zkoušela jsem je polévat vodou (neúčinné), zkoušela jsem je rozehnat klackem (neúčinné). Jednou se začaly rvát zrovna, když jsem měla lopatu v ruce - a stal se zázrak. Stačila jedna rána (samozřejmě ne až taková, abych je zabila!) a okamžitě se pustily a nejen to - ty další neměly odvahu se do nich pustit. A tak jsem vlastně náhodou přišla na metodu, jak okamžitě rvačku přerušit a hlavně ukončit. Ovšem ihned musím všechny zavřít do jejich kotců a až po nějaké době (až opadne adrenalin) je zase mohu pustit k sobě.
Psát, že člověk má vychovat psy tak, aby se nervali, nebo, že jim nabídnout jinou aktivitu... to vše jsou jen nesmyslné kecy, které mohou fungovat možná jen tehdy, když je člověk přítomen. Jenže když přítomen není, smečka si stejně žije svým životem a klidně se zabijí. Nemá to vůbec nic společného s tím, že by člověk nebyl pro ně autorita. A smečka fen opravdu funguje jinak než smečka psů. Tam jde opravdu o život.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak nevím jak to mají ostatní...někdo vychovává pesany tak, že si prostě nesmí dovolit se do sebe pustit, řekla bych že v téhle situaci, kdyby to byly kavkazandy, tak už by šlo do tuhýho...
Já toto neumim, asi nejsem dostatečná autorita, nejsem pánbůh a hlavně jsem to nemusela řešit...u nás v rodině si pesani vždycky udělali šarže a ta větší šajba (vždy čistě náhodou fena) si vycvičila svého psího spoludruha, tak aby jí poslouchal, proto sI nepořídím nikdy dvě psí holky(dvojka fena-pes je pro mě ideální)...vyhovuje mi, že si to psi mezi sebou uspořádali a nedochází (až na občasná výchovná napomenutí) k šarvátkám...já zas udržuji jejich hierarchii...snažím se...pamlsek dostane první fena..pak už pokračujem na střídačku jako první se vítám s fenou a pes čeká až na něj dojde řada...když svolávám k jídlu taky volám SÁRO, JACKU...jsou to maličkosti, okamžiky, ale nám to tak funguje...já většinou na načtené informace mioc nedám, ale tohle mi přijde logické...nepodrážet vůdčího psa v jeho postavení...ale vždy na prvním místě spravednost, vše stejným dílem, aby nějkdo nebyl šizeň...jídlo, mazlení, hraní, povídání...jediný průšvih nastáva, když si chci ven vzít jednoho ze psů...ale to je moje zanedbaná výchova, s tím u nic neudělám...

Funguje ledacos, ale pokud je smečka složená ze samých fen, nefunguje prostě NIC. Hodně lze ovlivnit výchovou a výcvikem, ale vše prostě ovlivnit nejde. Věřte nebo ne. Momentálně mám doma smečku 7 fen různého věku (8 měsíců - 11 let) i velikosti (2 kg - 60 kg), fungují v pohodě. Přesto máme přesně stanovené rozdělení v naší lidské nepřítomnosti na 2 až 3 party (podle cyklu hárání a podle toho, zda jsou venku či doma - čili počasí). Tím prostě předcházíme případným problémům. Nejhorší je u nich přenesená agrese, když např. jde kolem fena, která na ně řve přes plot a ony na ni nemůžou...V mé přítomnosti poslechnou, ale když nejsem právě doma... Nebudu prostě nic riskovat, vím, co feny dokážou.

conie napsal(a):
Funguje ledacos, ale pokud je smečka složená ze samých fen, nefunguje prostě NIC. Hodně lze ovlivnit výchovou a výcvikem, ale vše prostě ovlivnit nejde. Věřte nebo ne. Momentálně mám doma smečku 7 fen různého věku (8 měsíců - 11 let) i velikosti (2 kg - 60 kg), fungují v pohodě. Přesto máme přesně stanovené rozdělení v naší lidské nepřítomnosti na 2 až 3 party (podle cyklu hárání a podle toho, zda jsou venku či doma - čili počasí). Tím prostě předcházíme případným problémům. Nejhorší je u nich přenesená agrese, když např. jde kolem fena, která na ně řve přes plot a ony na ni nemůžou...V mé přítomnosti poslechnou, ale když nejsem právě doma... Nebudu prostě nic riskovat, vím, co feny dokážou.

Přesně tak! Člověk nikdy neví, co rvačku spustí, kdy budou reagovat právě tou přenesenou agresí. Může to být pošťačka, která zazvoní. Když jsou psi venku, může to být kočka / cizí pes za plotem... prostě riskovat se nevyplácí a je potřeba problému předejít. V tomto případě jedině tím, že feny jsou v době naší nepřítomnosti každá zvlášť. Jakákoliv výchova je v tomto úplně k ničemu. A kdo tvrdí opak, tak nejspíš neví, o čem mluví.

Classique napsal(a):
To jsem zkoušela, ale já to prostě nevydržela. Strašně řvaly a vypadalo to vážně tak, že se druhá už nepostaví.

Osobně si nedělám iluze, že když nejsme doma, že se neporvou. Očekávala jsem, že se porvou, vyjasní si to a bude klid. Zase nechci z té napadené udělat nějakou trosku - už teď mám dojem, že se bojí chodit do mého pokoje, vyhýbá se ji.

Teď zkouším to, že když jsem doma, tak je odvedu a dávám různý pokyny a odměňuji je. To funguje perfektně - ani si nevšimnou, že někdo přišel. Problém ovšem je, že když přijdu domů a nikdo tady není, nemá je jak "odlákat".

Nicméně ptala jsem se, abych se třeba vyhla nějakým chybám, o kterých nevím. Vždy jim po té rvačce vyčiním, nevšímám si jich (to tady taky někdo psal), ale přijde mi, že se to míjí účinkem.

Ačkoliv to jsou malí psi a vím, že mezi pejskaři bývají považováni za uřvané atp., tak já se jim snažím věnovat, umí základní povely, něco málo z agility. Kromě tohoto problému s nimi není jediný problém. O to více mě to mrzí, protože jsem se snažila vyvarovávat chyb.4 feny dohromady jsou bez jediného problému a tato nejmladší dělá takový rozruch. Tak uvidíme, snad s emi to nějak podaří odnaučit.

Proč nadáváte oběma, tedy i té, která je napadána? Vynadat si zaslouží ta, která napadá. Je to asi nerváček, který nesnese vypjaté situace, nezvládá emoce. Učila bych jí sebeovládání, dala couračku a situacím předcházela. Nenechala bych jí napadat, ovládání za to vodítko. A nekompromisní poslušnost.

Classique napsal(a):
To jsem zkoušela, ale já to prostě nevydržela. Strašně řvaly a vypadalo to vážně tak, že se druhá už nepostaví.

Osobně si nedělám iluze, že když nejsme doma, že se neporvou. Očekávala jsem, že se porvou, vyjasní si to a bude klid. Zase nechci z té napadené udělat nějakou trosku - už teď mám dojem, že se bojí chodit do mého pokoje, vyhýbá se ji.

Teď zkouším to, že když jsem doma, tak je odvedu a dávám různý pokyny a odměňuji je. To funguje perfektně - ani si nevšimnou, že někdo přišel. Problém ovšem je, že když přijdu domů a nikdo tady není, nemá je jak "odlákat".

Nicméně ptala jsem se, abych se třeba vyhla nějakým chybám, o kterých nevím. Vždy jim po té rvačce vyčiním, nevšímám si jich (to tady taky někdo psal), ale přijde mi, že se to míjí účinkem.

Ačkoliv to jsou malí psi a vím, že mezi pejskaři bývají považováni za uřvané atp., tak já se jim snažím věnovat, umí základní povely, něco málo z agility. Kromě tohoto problému s nimi není jediný problém. O to více mě to mrzí, protože jsem se snažila vyvarovávat chyb.4 feny dohromady jsou bez jediného problému a tato nejmladší dělá takový rozruch. Tak uvidíme, snad s emi to nějak podaří odnaučit.

Odkud máte tu nejmladší? Že jste psala, že k Vám přišla až ve věku 4-5 měsíců a špatně si zvykala? Je to asi mimo téma, ptám se jen ze zájmu. Poradí/poradili Vám jistě zkušenější.

Všem děkuji za rady.

Nadám té druhé z toho důvodu, že pak je ona ta, která útočí a nechce přestat (oplácí jí to).

Ještě jeden poznatek:

Doma - zde jsme přes týden, všech 5 fen. Jsou tyto šarvátky. Na víkendy odjíždíme do jiného domu, kde jsou jen ty 3 jorkšírky a zde nikdy neproběhla žádná rvačka. A to tam mají různé kosti na kousání, leží vedle sebe, hrají si, prostě jak vyměněné. Taktéž se zvoní, jsou různé rozruchy a nic. To jen doma.


Jinak nejmladší je ze stejné chovatelské stanice, jako ta, kterou napadá. Vlastně nejstarší je zároveň takový drobek - z naprosto jiné chov. stanice, letos jí bylo 6; prostřední (4 roky, ta, která je napadána, velikostně cca stejná jako agresorka) z další chovatelské stanice a nejmladší (2 roky) ze stejné. Mají společného otce.

Vzali jsme si ji pozdě, což mám dojem, že je problém všeho. V době odběru měla chovatelka malá štěnátka, která byla cca měsíc stará. Chtěli jsme z tohoto vrhu, nicméně při návštěvě mi nabídla tuto nejmladší, kterou měla jiná paní dlouho zarezervovanou a nakonec si ji nevzala. Mně to tehdy bylo jedno - nemám je na výstavy - mám je jako "mazlíčky". Tak jsem si ji vzala. Celou dobu byla se svým bráškou.

Jakmile jsem si ji odvezla domů, tak to bylo poněkud složité. Byla odtažitá, v domě měla své místo a tam trávila téměř celé dny. Venku se psy byla v pohodě, vadili ji cizí lidé.

Aktuálně jsme ve stavu, kdy ostatní psy venku jsou ok; problém lidé, kteří ji chtějí vzít, pochovat. Nezaútočí po nich, jen je vidět, že je jí to nepříjemné a je nervozní.

Doma (ať už v tom přes týden či víkendovém) je v pohodě, jistá a klidná. Ale pokud jedeme někam - třeba ke známým na návštěvu - sedí mi u nohy a nehne se, pořád si mě hlídá. Dotek snese, ale nedej bože, aby ji někdo chtěl odnést mimo můj dosah.

Možná to je úplně normální, ale já to neznám. Zbylé dvě jsou totiž na návštěvách velice aktivní a se všemi hned totální kamarádi a všechno všude je třeba prozkoumat atp.

Ještě k tomu všemu bych chtěla dodat, že neútočí na nejslabšího psa, ale ani ne na dominantního.

A poslední věc - myslím, že jsem k nim maximálně spravedlivá. Žrádlo mají na g odvážené všechny stejně, všichni dostanou stejné množství pamlsku, culíček vždy děláme ve stejném pořadí, na procházky vždy chodím se všemi, pokud to nejde najednou, pak si je beru postupně - zase v pořadí, ve kterém jsou zvyklé. V tomto se skutečně snažím o maximální rovnoprávnost.

"Aktuálně jsou tyto rvačky poměrně častě - vypozorovala jsem, že v 99% je to v situaci, kdy někdo zazvoní na domovní dvěře, přijde domů. Vzbudí se rozruch, a ta nejmladší zaútočí."
Cíleně je nauč reakci na zvonek - třeba "místo", jedna vpravo, druhá vlevo...

"tak je odvedu a dávám různý pokyny a odměňuji je. To funguje perfektně - ani si nevšimnou, že někdo přišel. Problém ovšem je, že když přijdu domů a nikdo tady není, nemá je jak "odlákat"."
přesně proto nemá smysl odlákání od podnětu, ale naučení správné reakce na onen podnět

"Vždy jim po té rvačce vyčiním, nevšímám si jich (to tady taky někdo psal), ale přijde mi, že se to míjí účinkem. "
no samozřejmě, že se to míjí účinkem...
Účinná je prevence, rovnou napíšu buzerační režim, kdy budeš řídit a určovat takřka doslova každé prd tvé smečky (ne po zlém, naopak, ale nastavíš jasně viditelné, jednoznačné a striktní mantinely života)

"Psát, že člověk má vychovat psy tak, aby se nervali, nebo, že jim nabídnout jinou aktivitu... to vše jsou jen nesmyslné kecy, které mohou fungovat možná jen tehdy, když je člověk přítomen. Jenže když přítomen není, smečka si stejně žije svým životem a klidně se zabijí."
Vyřídím svým psům, že jsou reálný nesmysl, to je pobaví...

Věřím, že zejména mezi fenami mohou nastat takové podmínky, že je to možná (a píšu možná) řešitelné jenom oddělením - jenom a na druhou stranu je taky pravda, že když se člověk zeptá, jak to dotyčný řešil, tak se většinou dozví - no rvačku řešil řevem, lopatou do hlavy, kopancem, hadicí...a jak řešil to, aby k těm rvačkám nedocházelo?...no většinou nijak...

A podle slov zadavatelky to mezi jejími fenečkami snad tak tragické není...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Aktuálně jsou tyto rvačky poměrně častě - vypozorovala jsem, že v 99% je to v situaci, kdy někdo zazvoní na domovní dvěře, přijde domů. Vzbudí se rozruch, a ta nejmladší zaútočí."
Cíleně je nauč reakci na zvonek - třeba "místo", jedna vpravo, druhá vlevo...

"tak je odvedu a dávám různý pokyny a odměňuji je. To funguje perfektně - ani si nevšimnou, že někdo přišel. Problém ovšem je, že když přijdu domů a nikdo tady není, nemá je jak "odlákat"."
přesně proto nemá smysl odlákání od podnětu, ale naučení správné reakce na onen podnět

"Vždy jim po té rvačce vyčiním, nevšímám si jich (to tady taky někdo psal), ale přijde mi, že se to míjí účinkem. "
no samozřejmě, že se to míjí účinkem...
Účinná je prevence, rovnou napíšu buzerační režim, kdy budeš řídit a určovat takřka doslova každé prd tvé smečky (ne po zlém, naopak, ale nastavíš jasně viditelné, jednoznačné a striktní mantinely života)

"Psát, že člověk má vychovat psy tak, aby se nervali, nebo, že jim nabídnout jinou aktivitu... to vše jsou jen nesmyslné kecy, které mohou fungovat možná jen tehdy, když je člověk přítomen. Jenže když přítomen není, smečka si stejně žije svým životem a klidně se zabijí."
Vyřídím svým psům, že jsou reálný nesmysl, to je pobaví...

Věřím, že zejména mezi fenami mohou nastat takové podmínky, že je to možná (a píšu možná) řešitelné jenom oddělením - jenom a na druhou stranu je taky pravda, že když se člověk zeptá, jak to dotyčný řešil, tak se většinou dozví - no rvačku řešil řevem, lopatou do hlavy, kopancem, hadicí...a jak řešil to, aby k těm rvačkám nedocházelo?...no většinou nijak...

A podle slov zadavatelky to mezi jejími fenečkami snad tak tragické není...

Vy jste přesně příklad toho, že vůbec nechápete o co jde! Měla jste vůbec někdy 2 feny, které se opravdu nenáviděly?
Cituji:
"Věřím, že zejména mezi fenami mohou nastat takové podmínky, že je to možná (a píšu možná) řešitelné jenom oddělením - jenom a na druhou stranu je taky pravda, že když se člověk zeptá, jak to dotyčný řešil, tak se většinou dozví - no rvačku řešil řevem, lopatou do hlavy, kopancem, hadicí...a jak řešil to, aby k těm rvačkám nedocházelo?...no většinou nijak...".

Můžete mě, prosím, vysvětlit, jak mám svým fenám vysvětlit, aby se nervaly a mohla je nechat volně na zahradě a jít do práce?!

Chovám feny přes 30 let a zpočátku jsem o některé přišla - nedokázala jsem jim to totiž vysvětlit. Ale hlavně jsem byla tak naivní, že když se poprvé servaly, já je odtrhla, a potom byly spolu v pohodě, nechala jsem se ukolébat a myslela jsem si, že to tou jednou rvačkou skončilo. To byl můj největší životní omyl - co se psů týče. Dnes vím, že to byl jen začátek nekonečných bitek. Takže dnes jsou každá zvlášť zavřená v kotci (když nejsem doma) a je klid. Dokáží spolu být na zahradě klidně i několik týdnů a nic a potom přijde den, kdy se prostě servou. Příčinu může vyvolat podnět zvenčí (kočka za plotem), nebo se chytnou relativně bez zjevné příčiny (nebo příčinu vědí jen ony dvě). Pokud je více fen pohromadě, vždy to dopadá stejně - všechny se vrhnou na tu, co je dole a zabijí ji - pokud nezasáhnu. Takže - nezlobte se - ale řeči o tom, že nám fenám vysvětlit, aby se nervaly, tomu se fakt musím smát. To přece nemůže fungovat, když s nimi nejsem! Já nechovám žádné mírumilovné smečkové plemeno, které bylo cíleně chováno, aby se jedinci ve smečce vzájemně tolerovali (jako foxhoundi, bígli...). Mám feny, které v životě neustoupí ani před mnohem větším protivníkem, ty se prostě budou rvát na život a smrt, počkají si na "svoji chvíli". Takže to, co píšete, může snad fungovat u mírumilovných plemen, ale nikdy ne u psů typu bull, pasteveckých plemen (zvyklých bojovat třeba i s medvědem), loveckých psů typu teriérů, jezevčíků atd. atd. Pokud se dvě feny těchto plemen začnou nenávidět, je to věc trvalá a skončí jedině smrtí jedné z nich (když k tomu budou mít příležitost). Výchova na tom nemůže nic změnit.
Podle slov zadavatelky to u jejich feneček možná zatím tak tragické není, ale zlepšovat se to určitě nebude - spíše naopak. Takže já na jejím místě bych prostě oddělovala. U fen hrají roli i hormony, fena se jinak chová před háráním, během hárání i po hárání... a adekvátně k tomu se mění i přístup těch druhých k ní.

Ony nejsou úplně tak blbé, jak si myslíme, pamatují si "hm, půjdu do kotce, tak zas příště".. Si to tedy vyřídí příště. A ještě víc. Když je okamžitě oddělíte.
Jestli někdo nezvládne zvednout psa za obojek, tak si pořídil něco...co prostě nezvládne.
Každé vodítko do jedné ruky a jděte si to rozchodit. Hlavně lidé.

koňadra napsal(a):
Vy jste přesně příklad toho, že vůbec nechápete o co jde! Měla jste vůbec někdy 2 feny, které se opravdu nenáviděly?
Cituji:
"Věřím, že zejména mezi fenami mohou nastat takové podmínky, že je to možná (a píšu možná) řešitelné jenom oddělením - jenom a na druhou stranu je taky pravda, že když se člověk zeptá, jak to dotyčný řešil, tak se většinou dozví - no rvačku řešil řevem, lopatou do hlavy, kopancem, hadicí...a jak řešil to, aby k těm rvačkám nedocházelo?...no většinou nijak...".

Můžete mě, prosím, vysvětlit, jak mám svým fenám vysvětlit, aby se nervaly a mohla je nechat volně na zahradě a jít do práce?!

Chovám feny přes 30 let a zpočátku jsem o některé přišla - nedokázala jsem jim to totiž vysvětlit. Ale hlavně jsem byla tak naivní, že když se poprvé servaly, já je odtrhla, a potom byly spolu v pohodě, nechala jsem se ukolébat a myslela jsem si, že to tou jednou rvačkou skončilo. To byl můj největší životní omyl - co se psů týče. Dnes vím, že to byl jen začátek nekonečných bitek. Takže dnes jsou každá zvlášť zavřená v kotci (když nejsem doma) a je klid. Dokáží spolu být na zahradě klidně i několik týdnů a nic a potom přijde den, kdy se prostě servou. Příčinu může vyvolat podnět zvenčí (kočka za plotem), nebo se chytnou relativně bez zjevné příčiny (nebo příčinu vědí jen ony dvě). Pokud je více fen pohromadě, vždy to dopadá stejně - všechny se vrhnou na tu, co je dole a zabijí ji - pokud nezasáhnu. Takže - nezlobte se - ale řeči o tom, že nám fenám vysvětlit, aby se nervaly, tomu se fakt musím smát. To přece nemůže fungovat, když s nimi nejsem! Já nechovám žádné mírumilovné smečkové plemeno, které bylo cíleně chováno, aby se jedinci ve smečce vzájemně tolerovali (jako foxhoundi, bígli...). Mám feny, které v životě neustoupí ani před mnohem větším protivníkem, ty se prostě budou rvát na život a smrt, počkají si na "svoji chvíli". Takže to, co píšete, může snad fungovat u mírumilovných plemen, ale nikdy ne u psů typu bull, pasteveckých plemen (zvyklých bojovat třeba i s medvědem), loveckých psů typu teriérů, jezevčíků atd. atd. Pokud se dvě feny těchto plemen začnou nenávidět, je to věc trvalá a skončí jedině smrtí jedné z nich (když k tomu budou mít příležitost). Výchova na tom nemůže nic změnit.
Podle slov zadavatelky to u jejich feneček možná zatím tak tragické není, ale zlepšovat se to určitě nebude - spíše naopak. Takže já na jejím místě bych prostě oddělovala. U fen hrají roli i hormony, fena se jinak chová před háráním, během hárání i po hárání... a adekvátně k tomu se mění i přístup těch druhých k ní.

Přesně tak. Pokud se 2 feny nenávidí, půjdou si po krku a nic jim v tom nezabrání. Měli jsme fenu kavkazáka a vlčí špicku. Měly mezi sebou odstup 1,5 roku. Vše fungovalo dobře, po 4,5 letech jsme si k nim pořídili ještě fenu briarda (+ měli samoejda - kluka) až do doby, kdy bylo špicce 5 roků to fungovalo dobře. Pak nastal zlom a tak 2x do měsíce se spolu chytily. Samozřejmě ostatní chtěli pomáhat šéfové (kavkazačce), takže nezasáhnout, špicka už s námi nebyla. Nicméně musím pochválit samojeda i briardku, že jakmile jsem na ně zařvala, poodešli tak 2 metry od fen a pomáhat přestali. Pak už bylo potřeba odervat feny od sebe (nejlíp nám na to fungovala voda vyhrnutá z kýble ve větším množství, hadice fungovat nebude, to není ten moment překvapení tak silný/ a odvézt je do voliéry samostatně. Po půl hoďce už se mohly pustit a nechaly se. Většinou to bylo právě po nějakém vzruchu stylu prošel kolem našeho plotu cizí pes, co na ně dorážel, apod. Nicméně cca po tom 1,5 měsíci od začátku rvaček se do sebe pustily natolik vážně (zaplať pánbů, že obě měly tak husté kožichy a končilo to jen ocucanými límci a sem tam nějakým šrámem na přední noze), že jsme je už musely oddělovat trvale - tj. po téhle rvačce stačilo, že se potkaly a už byly v sobě. Takže nás čekalo 5,5 roku striktního oddělování (přitom obě fungovaly ok s ostatními ve smečce), kdy se střídavě pouštěla jedna a pak zas druhá.

Teď máme 2 psy (kastrované) a 3 feny a funguje to dobře (do podzima jsme měli 3 psy a 4 feny a taky to bylo ok), i když stejně čubiny ( ty mladší,9 a 5 let) v době hárání na sebe rády dělají ramena, tak to jsou pro jistotu vždy pod dohledem nebo oddělené. A pak zas dobrý. Ale je fakt, že právě pro tohle mám poslední dobou radši psy - kluky. Ti tyhle "žabomyší" války nevedou.

Navíc máte doma teriéry - to je "živel". Takže to už tuplem oddělovat, když nejste u nich.

Kamarádi měli doma několik fen a psa, dobrmany, maliny a NO, nekastrované, sevevědomé pracáky. Nikdy se jim to nervalo. Nevím, jak to dělali, ale za těch 14 let, co se známe, se jim nikdy psi nervali.

Koňadra, tak jak jsi feny učila, že se jim vyplatí se nervat? Z toho rozsáhlého příspěvku mi žádná snaha nevyplývá...

"Ale hlavně jsem byla tak naivní, že když se poprvé servaly, já je odtrhla, a potom byly spolu v pohodě, nechala jsem se ukolébat a myslela jsem si, že to tou jednou rvačkou skončilo. To byl můj největší životní omyl "
no vidíš, já ten první konflikt předpokládala a stejně tak mi bylo jasné, že to je začátek...a že musím něco dělat

"Takže to, co píšete, může snad fungovat u mírumilovných plemen, ale nikdy ne u psů typu bull, pasteveckých plemen"
tak tohle toho mého agresora = pastevce labila - taky pobaví...a neřešili jsme jenom vztah dvou psů, ale i jeho instinktivní noční hlídání, a u něj opravdu nejde o nějaké vrrbafhaf, ale o razantní bleskový útok

"Podle slov zadavatelky to u jejich feneček možná zatím tak tragické není, ale zlepšovat se to určitě nebude - spíše naopak"
pokud se k tomu nepostaví zadavatelka aktivně (a tím nemyslím k řešení rvaček, ale řízení jejich života obecně) tak se to opravdu zlepšovat nebude.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Koňadra, tak jak jsi feny učila, že se jim vyplatí se nervat? Z toho rozsáhlého příspěvku mi žádná snaha nevyplývá...

"Ale hlavně jsem byla tak naivní, že když se poprvé servaly, já je odtrhla, a potom byly spolu v pohodě, nechala jsem se ukolébat a myslela jsem si, že to tou jednou rvačkou skončilo. To byl můj největší životní omyl "
no vidíš, já ten první konflikt předpokládala a stejně tak mi bylo jasné, že to je začátek...a že musím něco dělat

"Takže to, co píšete, může snad fungovat u mírumilovných plemen, ale nikdy ne u psů typu bull, pasteveckých plemen"
tak tohle toho mého agresora = pastevce labila - taky pobaví...a neřešili jsme jenom vztah dvou psů, ale i jeho instinktivní noční hlídání, a u něj opravdu nejde o nějaké vrrbafhaf, ale o razantní bleskový útok

"Podle slov zadavatelky to u jejich feneček možná zatím tak tragické není, ale zlepšovat se to určitě nebude - spíše naopak"
pokud se k tomu nepostaví zadavatelka aktivně (a tím nemyslím k řešení rvaček, ale řízení jejich života obecně) tak se to opravdu zlepšovat nebude.

Já znám také několik smeček, které fungují bez problémů. A znám další smečky, ve kterých ke rvačkám dochází. Ale - na rozdíl od vás - si nemyslím, že by to bylo vždy jen osobností majitele, mnohé z těch smeček vlastní zkušení chovatelé, u nichž nepochybuji o dostatku autority u jejich psů. Prostě se to někdy sejde, že se sejdou ve smečce konfliktní jedinci a problém je na světě.
Já jsem feny neučila, že se jim vyplatí se nervat. Ano, vyplatí se jim nervat se přede mnou. Ale jak jim to vysvětlit, když nejsem s nimi, to jsem dosud na to nepřišla, Vy ano? Ráda se nechám poučit.
Já prostě v každém případě nebudu zkoumat, jestli náhodou něco z mé výchovy pochopily, nebo ne, prostě je zavírám každou zvlášť a neexperimentuji.

Mám tři feny a psa - 4 knírače velké. Emoce vždy vyvrcholí v období hárání. Také mi dvě feny /matka s dcerou/ téměř zabily třetí fenu - přikoupenou jako štěně z jiné chovky. Oni to prostě vědí - kdo ke komu patří. Matka s dcerou si nikdy neublíží, nezavrčí, můžou si žrát s misek, střídat se u svých štěňat. U té třetí feny jsou jak saně. Neustálé dominování kdo z koho, kdy a jak. Agresivní fenu /dceru vůdčí feny/ nakonec usměrnil elektrický obojek, protože její dominance rostla ve všech směrech, ale přesto nelze s důvěrou nechat všechny volně bez dozoru. A vím, že je to to napořád. U fen je to nenávist do konce života a na smrt.

"Ale - na rozdíl od vás - si nemyslím, že by to bylo vždy jen osobností majitele"
A tohle píšu kde?! Koňadra, zkus číst to, co fakt píšu, a nevkládej mi nějaké tvé vlastní dedukce...

Charakter pána nechť zformován je lopatou, si troufáte na menšího, co. A jiným píše se "kupte si plyšového.".

Did napsal(a):
Mám tři feny a psa - 4 knírače velké. Emoce vždy vyvrcholí v období hárání. Také mi dvě feny /matka s dcerou/ téměř zabily třetí fenu - přikoupenou jako štěně z jiné chovky. Oni to prostě vědí - kdo ke komu patří. Matka s dcerou si nikdy neublíží, nezavrčí, můžou si žrát s misek, střídat se u svých štěňat. U té třetí feny jsou jak saně. Neustálé dominování kdo z koho, kdy a jak. Agresivní fenu /dceru vůdčí feny/ nakonec usměrnil elektrický obojek, protože její dominance rostla ve všech směrech, ale přesto nelze s důvěrou nechat všechny volně bez dozoru. A vím, že je to to napořád. U fen je to nenávist do konce života a na smrt.

Matka s dcerou si nikdy neublíží...

Fakt ?
Znám případ,
kdy v pohodovém soužití matka - dcera, u zkušeného
kynologa - výcváře a dobrého člověka,
rozervala dcera matce břicho... (matka to přežila...).

Nesouhlasím, že si matka s dcerou neublíží, zrovna tak se mohou nenávidět 2 sestry, které jsou od narození spolu. U fen po čase neplatí žádné příbuzenské vztahy, nevnímají to jako lidé.

Mluvila jsem o vlastních fenách. Cizí nevím a nesoudím.

Did napsal(a):
Mluvila jsem o vlastních fenách. Cizí nevím a nesoudím.

Jasně, ale někdo by si mohl myslet, že to platí vždy.

A musím oponovat - naše feny přesně vědí svoji příbuzenskou náležitost. A to i po mnoha letech. Staré velké kníračce je dnes téměř 13let a její dceři 7. Nikdy svůj vztah nezapomněly - dcera před dlouhou dobou převzala dominantní pozici ve smečce, a přesto své matce stále ustupuje - ta je již téměř slepá, hluchá a velmi nemocná. Mladá ji akceptuje, ustupuje, chrání. Konflikt vznikl pouze o její štěňata - a i k nim poté dovolila své matce lehnout. Druhá fena nesměla strčit ani nos mezi dveře.

rapotacka11 napsal(a):
Matka s dcerou si nikdy neublíží...

Fakt ?
Znám případ,
kdy v pohodovém soužití matka - dcera, u zkušeného
kynologa - výcváře a dobrého člověka,
rozervala dcera matce břicho... (matka to přežila...).

No vidíte, my předtím měli kavkazačku a její dceru a té dávala matka hroznou sodu už od cca půl roku.- Nakonec jsme ji v roce dali známým, protože ji nedala pokoj. Potom jsme s ní měli ještě později další 2 feny a byl klid.

Za mě je ideál u fen rozdíl 3-4 let, ale i tak není záruka, že se nebudou hašteřit o alfa pozici.

Did napsal(a):
A musím oponovat - naše feny přesně vědí svoji příbuzenskou náležitost. A to i po mnoha letech. Staré velké kníračce je dnes téměř 13let a její dceři 7. Nikdy svůj vztah nezapomněly - dcera před dlouhou dobou převzala dominantní pozici ve smečce, a přesto své matce stále ustupuje - ta je již téměř slepá, hluchá a velmi nemocná. Mladá ji akceptuje, ustupuje, chrání. Konflikt vznikl pouze o její štěňata - a i k nim poté dovolila své matce lehnout. Druhá fena nesměla strčit ani nos mezi dveře.

U nás takhle fungovala kavkazačka (ta druhá) s briardkou, kterou vychovala od jejích 6 týdnů jako matka (kao bylo tehdy 5 let). Taky mezi sebou nikdy rozepři neměly a teď do konce, kdy kavkazačce bylo téměř 14 let, tak ji respektovala.

Existují tisíce dvojic fen, které spolu žijí v pohodě. A existují tisíce dalších, které by se zabily. Tak to prostě je a bude. Pokud má člověk štěstí na ty první, je to výhra. Když na ty druhé, nezbývá než oddělovat. Žádná výchova v tom nepomůže. Za tím si stojím.

koňadra napsal(a):
Existují tisíce dvojic fen, které spolu žijí v pohodě. A existují tisíce dalších, které by se zabily. Tak to prostě je a bude. Pokud má člověk štěstí na ty první, je to výhra. Když na ty druhé, nezbývá než oddělovat. Žádná výchova v tom nepomůže. Za tím si stojím.

P ravdu díš.

Ještě bych se zeptala : Je to úplně náhoda ? Nebo kdy přijde ten zlom ?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ještě bych se zeptala : Je to úplně náhoda ? Nebo kdy přijde ten zlom ?

Tak na to jsem ještě nepřišla. Znám případ sester, které spolu žily v pohodě asi 3 roky a jednoho dne se servaly o kus tvrdého chleba. Došlo to tak daleko, že se nemohly ani vidět, venčené musely být zvlášť, nakonec jedná musela z domu. Další dvojice žila spolu 5 let, potom se servaly ze žárlivosti... Sice mohly chodit spolu ven, ale když zůstaly bez dozoru, došlo ke rvačce. Těch příkladů je mnoho. Spouštěč jsem ještě nepochopila, je u každého jiný.

Paušálně prostě nelze říct. Asi jako v manželství u lidí - dlouho něco funguje a pak se rozvedou. Spouštěč ani nemusí být - někdy jen dožití určitého času vedle sebe. Mají to lidé i psi. Nutné je zárodky nenávisti, agrese apod. okamžitě potlačovat. I tak to mnohdy člověk nestihne. My dnes fungujeme relativně v klidu - tedy střeženém - kritické období se musí hlídat - tj.hárání, čerstvá štěňata, odjezdy s jedním jedincem na výstavu nebo trénink...to vše ostatní nesou velmi nelibě a vyvolený je ostatními trestán. Je to jako ve věznici ...pokud se to svrhne, může být i zabit.

koňadra napsal(a):
Tak na to jsem ještě nepřišla. Znám případ sester, které spolu žily v pohodě asi 3 roky a jednoho dne se servaly o kus tvrdého chleba. Došlo to tak daleko, že se nemohly ani vidět, venčené musely být zvlášť, nakonec jedná musela z domu. Další dvojice žila spolu 5 let, potom se servaly ze žárlivosti... Sice mohly chodit spolu ven, ale když zůstaly bez dozoru, došlo ke rvačce. Těch příkladů je mnoho. Spouštěč jsem ještě nepochopila, je u každého jiný.

Bývá to u fen přibližně stejně velkých? Může být i u fen výrazně rozdílných ? U fen stejně velkých jsem to zažila. Spouštěč byl - závodily, kdo tam bude dřív a v cíli se poprvé servaly.
Na procházce mohly být spolu, jen větší agresorka s košíkem. Možná to bylo nespravedlivé. Možná ji ta "hodná" provokovala, ale nikdy neútočila, tak nám přišel náhubek zbytečný.
Nežily spolu trvale, jen "návštěvně", tak se to dalo zvládnout. Když do sebe vlítly, pomohl hrnek vody, chlístnout do čenichů - jen se pak musela vytřít kuchyň.
Jak někdo psal, proč je trestaná ( v případě zadavatelky ) i napadená fena - ono je těžké odhadnout, kdo vlastně ten útok vyprovokoval.
Hodně psích signálů už je lidem pochopitelných. Ale co třeba pachové ?
Ještě přidám historku : Vezli jsme je jedním osobním autem 300 km, na zadní sedačce, mezi nimi seděl muž, ruce rozpažené a každou přimáčklou na jedno okýnko. Nevím, nevím, kdyby nás tenkrát zastavili, o dnešku nemluvě.

Mám taky 2 sestry - před prvním háráním se poprvé servaly na život a na smrt (jedna je provokatérka, a druhá tvrďačka co neustoupí). Po tom incidentu nosily venku koše, a jedna byla na flexině/druhá na volno, a pak se to zklidnilo - venku i v domě můžou být v mé přítomnosti spolu (leží v pelechu, olizují se, žerou pohromadě), ale dát je spolu do kotce, nebo do auta, tak se zabijou . Přitom cizí feny, co jsou u nás na výcvik nebo na hlídání tolerují v pohodě - zatím teda žádnou nenapadlo na ně machrovat, to by ji vykostily

"Jakmile jsem si ji odvezla domů, tak to bylo poněkud složité. Byla odtažitá, v domě měla své místo a tam trávila téměř celé dny. Venku se psy byla v pohodě, vadili ji cizí lidé.

Aktuálně jsme ve stavu, kdy ostatní psy venku jsou ok; problém lidé, kteří ji chtějí vzít, pochovat. Nezaútočí po nich, jen je vidět, že je jí to nepříjemné a je nervozní.

Doma (ať už v tom přes týden či víkendovém) je v pohodě, jistá a klidná. Ale pokud jedeme někam - třeba ke známým na návštěvu - sedí mi u nohy a nehne se, pořád si mě hlídá. Dotek snese, ale nedej bože, aby ji někdo chtěl odnést mimo můj dosah.

Možná to je úplně normální, ale já to neznám...."

Classique, prostě je to labilní fenečka, tohle je klasika. Tak jí pomož a veď ji (obecně, ve všem, dej jí pravidla, mantinely, uč jí, jak se má v jaké situaci chovat, nenechávej to na ní) a tím jí dodáš jistotu. A když bude jistější, nebude mít potřebu útočit.
Já svého labila začala "klikat" a s nadsázkou řečeno "i zázrak se stal"...

lavacca napsal(a):
No vidíte, my předtím měli kavkazačku a její dceru a té dávala matka hroznou sodu už od cca půl roku.- Nakonec jsme ji v roce dali známým, protože ji nedala pokoj. Potom jsme s ní měli ještě později další 2 feny a byl klid.

Za mě je ideál u fen rozdíl 3-4 let, ale i tak není záruka, že se nebudou hašteřit o alfa pozici.

Možná jste špatně četla příspěvek "Rapotacky"...? Ona právě psala, že zná případ napadení dvou fen, které byly matka s dcerou...

fikovnice napsal(a):
Možná jste špatně četla příspěvek "Rapotacky"...? Ona právě psala, že zná případ napadení dvou fen, které byly matka s dcerou...

A jo, blbá citace, to mělo být na "Did". ;).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Bývá to u fen přibližně stejně velkých? Může být i u fen výrazně rozdílných ? U fen stejně velkých jsem to zažila. Spouštěč byl - závodily, kdo tam bude dřív a v cíli se poprvé servaly.
Na procházce mohly být spolu, jen větší agresorka s košíkem. Možná to bylo nespravedlivé. Možná ji ta "hodná" provokovala, ale nikdy neútočila, tak nám přišel náhubek zbytečný.
Nežily spolu trvale, jen "návštěvně", tak se to dalo zvládnout. Když do sebe vlítly, pomohl hrnek vody, chlístnout do čenichů - jen se pak musela vytřít kuchyň.
Jak někdo psal, proč je trestaná ( v případě zadavatelky ) i napadená fena - ono je těžké odhadnout, kdo vlastně ten útok vyprovokoval.
Hodně psích signálů už je lidem pochopitelných. Ale co třeba pachové ?
Ještě přidám historku : Vezli jsme je jedním osobním autem 300 km, na zadní sedačce, mezi nimi seděl muž, ruce rozpažené a každou přimáčklou na jedno okýnko. Nevím, nevím, kdyby nás tenkrát zastavili, o dnešku nemluvě.

Neřekla bych - u nás to byla fena 65 kg fena 25 kg. Spíš záleží na povaze - obě chtěly šéfovat, což byl problém...