Flat coated retriever spoluvlastnictví

Tohle teda taky nechápu...

marsnow napsal(a):
Spoluvlastnictví psa? tak teď už jsem asi fakt viděl vše...

Všechno jste neviděl. Spoluvlastnictví psa je docela častá záležitost. Mezi férovými lidmi, na základě podrobné dohody funguje. Jen není vhodné pro každého psa. Pokud by mělo spočívat i ve střídání majitele.

Andrýsek3 napsal(a):
Tohle teda taky nechápu...

Např. : Chovatelka určitého plemene má zájem o dovoz nadějného psa, vybrala si ho jako krycího psa pro své feny. Nemá možnost ho ani plně zaplatit, ale hlavně umístit do svého plného vlastnictví. Dohodne se na spoluvlastnictví s tím, že spoluvlastníci se podílí na ceně, ten druhý má psa a spolumajitelka má ve smlouvě, podmínky za jakých bude krýt její feny.
Nevím, jestli jsem to moc nezamotala a jestli je to k pochopení. Navíc se spolumajitelé můžou dohodnout na hlídání psa po dobu dovolených, služebních cest a pod.
Když se ve spoluvlastnictví nevyskytne podrazák - není co řešit a funguje to.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Např. : Chovatelka určitého plemene má zájem o dovoz nadějného psa, vybrala si ho jako krycího psa pro své feny. Nemá možnost ho ani plně zaplatit, ale hlavně umístit do svého plného vlastnictví. Dohodne se na spoluvlastnictví s tím, že spoluvlastníci se podílí na ceně, ten druhý má psa a spolumajitelka má ve smlouvě, podmínky za jakých bude krýt její feny.
Nevím, jestli jsem to moc nezamotala a jestli je to k pochopení. Navíc se spolumajitelé můžou dohodnout na hlídání psa po dobu dovolených, služebních cest a pod.
Když se ve spoluvlastnictví nevyskytne podrazák - není co řešit a funguje to.

No zamotala jsem se do toho tak jako tak. Ale děkuji za snahu.. Já to pochopila tak, že majitelka nemá na psa čas (což píše) a tak ho prodá do spoluvlastnictví, aby se ho nemusela úplně vzdát a mohla "novému" majiteli do psa kecat a vídat ho, zároveň sdílet úspěchy v chovu atd..
Takhle to znělo mě, nebo zahraniční krytí se nabízí v diskuzi na ifaune?
A celkově mi to přijde jako jednání s pouhou věcí (to co jste popisovala vy).

Andrýsek3 napsal(a):
No zamotala jsem se do toho tak jako tak. Ale děkuji za snahu.. Já to pochopila tak, že majitelka nemá na psa čas (což píše) a tak ho prodá do spoluvlastnictví, aby se ho nemusela úplně vzdát a mohla "novému" majiteli do psa kecat a vídat ho, zároveň sdílet úspěchy v chovu atd..
Takhle to znělo mě, nebo zahraniční krytí se nabízí v diskuzi na ifaune?
A celkově mi to přijde jako jednání s pouhou věcí (to co jste popisovala vy).

Ale já pohnutky zadavatelky neznám, to byl jen příklad toho, proč někdo může jít do spoluvlastnictví.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ale já pohnutky zadavatelky neznám, to byl jen příklad toho, proč někdo může jít do spoluvlastnictví.

Dobrá, jsem o něco chytřejší

Čekala jsem, kdo bude mít potřebu analyzovat, co za špatnosti se za tím skrývá, v čem jsem selhala atd. Nechtěla jsem to vypouštět veřejně, ale asi tedy budu muset, ať máte aspoň důvod nadávat.

Tak zaprvé - na psa jsem si našla času vždy dostatek. Jak píšu, každý den jsem ho i trénovala pozitivní motivací, což zabere více času než třeba oblíbený "cukr a bič" a mnohem více trpělivosti a fantazie. Seznam povelů co pejsek umí je taky trochu důkazem, že jsem se mu věnovala vážně hodně, seznam je opravdu dlouhý. Připravovala jsem si ho na výstavy a výstavy s ním o víkendech objížděla, nemám auto takže vlakem atd. Píšu že nemám čas na webové stránky, které jsem Orimu založila před 3 lety, ne na psa. Mám webových stránek dalších asi 6 ke všem dalším činnostem, kterými jsem se snažila živit, takže tyhle nejméně důležité "psí" jsem prostě časem vypustila.

Po škole jsem jako absolvent dlouho nemohla najít práci. Tak jsem se nakonec frustrovaná z milionů neúspěšných pohovorů v oboru účetnictví, což jsem vystudovala, rozhodla zkusit živit se svým snem. Začala jsem kreslit psí portréty a vyrábět obojky pro pejsky na zakázku. Plán byl takový že ještě našetřím na foták a budu pejsky i fotit, fotky zde v příspěvku jsou ode mě a lidé se mě neustále ptali, jestli jim jejich pejska také takto nenafotím, že se jim to líbí a mě to straašně baví. Bohužel jsem se ale díky této snaze podnikat dostala do finančních problémů. Ještě teď se dostávám z dluhů, které splácím státním pojišťovnám bohužel. Na jaře tohoto roku mě rodina výchovně vystěhovala a z nouze se mě ujal přítel, vzal mě k nim do spolubydlení, jsme 4 v jednom bytě, alespoň se ušetří. Jenomže zde nesmím mít psa. Na jiné, vlastní bydlení jsem neměla, teprve jsem hledala pořádnou práci. Až teď jsem konečně našla vhodnou a teprve začínám šetřit. Pejska jsem musela umístit do dočasné péče ke kamarádce, má se tam dokonce řekla bych lépe než semnou v tom, že semnou žil v bytě, ač velkém, tady žije v domě se zahradou. Společnost mu tam dělá mladý pár, jeden cca roční flatík a fenka irského setra. Nestěžuje si a je tam také šťastný. Bohužel tam ale smí zůstat jen omezenou dobu a tak hledám dále. Nemůžu si ho vzít k sobě, stále šetřím na jiný, vlastní pronájem, kde bude moci být pejsek semnou. Rodina ani známí si ho vzít bohužel nemohli a chovatelku jsem také kontaktovala mezi prvními. Má svých pejsků dost. Napadlo mě tedy, že když už jsem nucená hledat mu další, druhou dočasnou péči, bylo by vhodnější toto řešení. Jelikože je to pes, který absolutně miluje každého člověka. A toho, kdo se o něho bude ještě k tomu starat, si zamiluje mnohem více. Nechci ho potom tomu člověku vzít zpět k sobě nadobro, Oriho si také každý hned zamiluje a strašně těžko se s ním loučí. Je to miláček miláčků. Je to pes, který je šťastný tam, kde zrovna je s tím, s kým zrovna je. Kdybych viděla že z toho není pejsek šťastný, tak zůstane u mě. Bohužel teď nemám jinou možnost než to řešit takto. Pokud bude někde jinde o pejska dobře postaráno, tím rychleji vyřeším svou situaci a bude se moci vrátit, nebo alespoň pravidelně vracet.

Je to podobné, jako když si pár pořídí pejska a po rozchodu si ho občas střídají mezi sebou, protože pejsek si zvyknul na oba, oba má rád a oba lidé mají rádi pejska a nechtějí o něho uplně přijít. Nebo když zůstane rodinný pes u rodičů po odstěhování "dětí" a ti za rodiči pravidelně jezdí, nebo si pejska občas berou střídavě také k sobě, střídavě je s rodiči. Pokud s tím nemá problém pejsek, nevidím v tom takový problém. A jelikož má můj pejsek co nabídnout i v oblasti chovu, tak jsem si tím chtěla nahrát a najít alespoň díky tomu někoho zkušenějšího, kdo třeba bude mít také ambice v chovu a budu vědět, že s ním také na něčem pracuje a není to je doplněk na zahradu. Když budu vědět že je rozumný, může ho nabídnout ke krytí a částku za jím dohodnuté krytí by si celou ponechal on sám, já bych mu z toho nic nebrala. Pořizovala jsem si pejska hlavně jako společníka a kamaráda, ale zároveň jsem ambiciozní člověk a ráda si plním nějaké cíle. Proto jsem začala pejska vystavovat a pomalu jsem plnila body k jeho oficiálnímu uchovnění (chov psů bez PP zásadně odsuzuji... když už, tak oficiálně a na co nejzdravějších a vyrovnaných psech povahově).

Nevím, co více napsat. Ano, jako panička jsem selhala. Ale stále ho miluju a stále chci pro něho to nejlepší. Pokud se bude střídat u někoho, kdo se mu bude také hodně věnovat, bude ho milovat a bude třeba mít k tomu možnost bydlet na zahrádce nebo s nějakým psím kámošem, bude nejspokojenější. Já ještě bohužel nějakou dobu pobudu v pražském bytě, třeba časem také najdu něco lepšího...

No nevím, my jsme takto odkoupili tříletou flatici od myslivce, kterému nenaplnila lovecké ambice a potřeboval se jí zbavit. Při koupi přiznal, že ji již téměř rok nepustil z kotce. K nám šla do lepšího, celý den volno po zahradě se stálým přístupem do domu, spaní v posteli, psí kamarádi, procházky koupání... navázala se na nás výrazně (a my na ní ), ale přesto všechno na svého původního pána nikdy nezapomněla. Přestože s ní nezacházel vlídně a empaticky, po celý její život u nás jakoby čekala, kdy se pro ni vrátí. Tak jí totiž velela její flatí duše.
FCR je úžasné plemeno, jsou to neskutečně citliví a věrní psi, opravdoví čtenáři lidské duše, i když přes jejich zdánlivě praštěné chování to tak nevypadá. Dle mé osobní zkušenosti by dospělý pes tohoto plemene neměl měnit majitele, raději s ním bude v horších podmínkách, ale jeho člověk je jeho všechno. Zvláště u vás, pokud máte se psem vypracovaný vztah, tak bych být vámi udělala všechno možné, aby pes majitele měnit nemusel.
Vím, že je to těžké, život někdy s člověkem zatočí tak, jak si to rozhodně nepřál, ale i přesto, se dá najít nějaké řešení, abyste se se psem nemusela loučit (pokud tedy o něj stále DOOPRAVDY stojíte).
Přeji vám hodně štěstí.

No myslím si že spoluvlastnictví čehokoliv a obzvlášt zvířete by dokázalo nadobro rozhádat i ty nejlepší kamarády. A jak zde zaznělo že mězi férovými lidmi to funguje, tak přeji hodně štěstí takového najít. Snad se vám to podaří nebo se situace změní, svého psa bych nedal nikdy.

Vytesat ! "život někdy s člověkem zatočí tak, jak si to rozhodně nepřál".

Taky si to nedokážu představit. Nebo spíš mám husí kůži jen z té představy že by se měl o mého psa starat někdo jiný než já, že by o něm měl rozhodovat někdo jiný než já, že bych ho neviděla každé ráno po probuzení, nebyla s ním většinu dne... Chápu že jste v těžké životní situaci, ale udělejte vše pro to aby s vámi váš pejsek mohl zůstat. On si to zaslouží. Jste pro něj celý svět, miluje vás víc než svůj život a spoléhá na vás. Věří vám a přece ho jen tak někomu nedáte. Mně je těžko u srdce jen z té představy že bych měla svého labíka někomu svěřit jen dočasně, trvale si to nedokážu představit. On by to nezvládl, to vím. A já taky ne. Vždyť flati jsou přece taky velmi citliví a vázaní na svou rodinu, na svého člověka.

Znám svého pejska a ze svého okolí, co jsem tak pátrala, vím o spoustě flatíků, kteří mají střídavou péči a jsou spokojení vždy u toho, u koho zrovna jsou a nesmutní po tom druhém. Jsou pak akorát rádi, když ho opět vidí. Mají prostě akorát dvě rodiny. Vídali bychom se často, proto v tom nevidím problém a proto hledám někoho co nejblíž ke mě. Bohužel teď stejně bude muset bydlet jinde, lépe to nevyřeším. Ostatní řešení jsou moc kontraproduktivní, táhly by se probémy ještě déle a pro psa by to bylo ještě horší. A proč ho potom uplně odtrhnout od někoho, koho teď pár měsíců bude brát jako svoji rodinu. Kdyby měl povahu, které by to nesedělo, tak mě to ani nenapadne. Neřešte prosím důvody, nechci být ošklivá, ale přínosnější i pro toho psa by teď bylo pomoci mi najít mu někoho skvělého, zkušenějšího, kdo by o něho měl zájem a rád mu poskytl domov, kdo by mu nabídl třeba i zahradu a další psí kámoše...

regi napsal(a):
Znám svého pejska a ze svého okolí, co jsem tak pátrala, vím o spoustě flatíků, kteří mají střídavou péči a jsou spokojení vždy u toho, u koho zrovna jsou a nesmutní po tom druhém. Jsou pak akorát rádi, když ho opět vidí. Mají prostě akorát dvě rodiny. Vídali bychom se často, proto v tom nevidím problém a proto hledám někoho co nejblíž ke mě. Bohužel teď stejně bude muset bydlet jinde, lépe to nevyřeším. Ostatní řešení jsou moc kontraproduktivní, táhly by se probémy ještě déle a pro psa by to bylo ještě horší. A proč ho potom uplně odtrhnout od někoho, koho teď pár měsíců bude brát jako svoji rodinu. Kdyby měl povahu, které by to nesedělo, tak mě to ani nenapadne. Neřešte prosím důvody, nechci být ošklivá, ale přínosnější i pro toho psa by teď bylo pomoci mi najít mu někoho skvělého, zkušenějšího, kdo by o něho měl zájem a rád mu poskytl domov, kdo by mu nabídl třeba i zahradu a další psí kámoše...

Zdravím maminku a mrzí me, ze jste se dostali do takových potizi. Snad se va podaří situaci vyřešit ke spokojenosti vas obou.
. Panicka fenky Bya ma byi Dongyi Shepa.

Já tedy nevím, hlídala jsem psy a nikdy se nehroutili, když páník odešel a pes musel
zůstat. Co se v nich dělo nevím, ale chovali s optimisticky a neměli problém.
Nekňučeli, žrali, lítali po venku a byli v pohodě.
Jen jeden starý stř. pudl, večer vzdychal... (jen večer! )
Vydržel to, ve zdraví přežil.
Labradorku jsme dostali v 6 letech, čívu ve 14 měs. a od první minuty
tu byli doma. Žádné stýskání se nekonalo.
Hlídala jsem pudly, pinče, kavalíra, NO, vždy to probíhalo zcela
bez problémů.

Nesouhlasím ale, když si někdo nezodpovědně, ze všeho nejdříve pořídí psa. Dříve než
nějaké základní jistoty = příjem, střecha nad hlavou a pak to takhle končí.
Já na psa čekala roky, věděla jsem, že dokud nemám podmínky...

rapotacka11 napsal(a):
Já tedy nevím, hlídala jsem psy a nikdy se nehroutili, když páník odešel a pes musel
zůstat. Co se v nich dělo nevím, ale chovali s optimisticky a neměli problém.
Nekňučeli, žrali, lítali po venku a byli v pohodě.
Jen jeden starý stř. pudl, večer vzdychal... (jen večer! )
Vydržel to, ve zdraví přežil.
Labradorku jsme dostali v 6 letech, čívu ve 14 měs. a od první minuty
tu byli doma. Žádné stýskání se nekonalo.
Hlídala jsem pudly, pinče, kavalíra, NO, vždy to probíhalo zcela
bez problémů.

Nesouhlasím ale, když si někdo nezodpovědně, ze všeho nejdříve pořídí psa. Dříve než
nějaké základní jistoty = příjem, střecha nad hlavou a pak to takhle končí.
Já na psa čekala roky, věděla jsem, že dokud nemám podmínky...

Nevím no, ale vím, že kdybych dala svého psa jen třeba na týden pryč tak se zcvokne, stačí mu, když ho dám k mamce, a leží u dveří a kňučí a to ji zná. Vím, že by si zvyknul a zapomněl, ale o to horší by bylo spoluvlastnictví, kdybych ho měla zase chvíli já a motala mu tak hlavu.

U nás neleželi, kmitala jsem.
Ven, ven. (co já se našlapala...)
Cizí prostředí, je na mně závislý, jiného tam nemá.
Fakt neměli čas smutnit.
Ta naše labradorka...1x - 2x do roka si ji vzali ven původní
majitelé, šla s nimi radostně a stejně tak ráda se vracela a zůstala doma.
U nás. Je ale fakt, že potom, tak 3 týdny jsem ji nemohla mít volně.
Kontrolovala auta, děti - jestli to není původní rodina.
Pak zase dobrý.

rapotacka11 napsal(a):
U nás neleželi, kmitala jsem.
Ven, ven. (co já se našlapala...)
Cizí prostředí, je na mně závislý, jiného tam nemá.
Fakt neměli čas smutnit.
Ta naše labradorka...1x - 2x do roka si ji vzali ven původní
majitelé, šla s nimi radostně a stejně tak ráda se vracela a zůstala doma.
U nás. Je ale fakt, že potom, tak 3 týdny jsem ji nemohla mít volně.
Kontrolovala auta, děti - jestli to není původní rodina.
Pak zase dobrý.

Jo tak to chápu, brr mrazí mě z toho, že bych ho měla někomu dát, ale chápu, že se člověk dostane do situace, že není jiné možné řešení..Jinak si mylsím, že je lepší celkově ho prostě dát pryč, a když ten původní majiel by za ním jezdil, není to pro toho psa ještě horší?

Andrýsek3 napsal(a):
Nevím no, ale vím, že kdybych dala svého psa jen třeba na týden pryč tak se zcvokne, stačí mu, když ho dám k mamce, a leží u dveří a kňučí a to ji zná. Vím, že by si zvyknul a zapomněl, ale o to horší by bylo spoluvlastnictví, kdybych ho měla zase chvíli já a motala mu tak hlavu.

Možná, kdyby se mu maminka plně věnovala (cvičila, hrála si, chodila na výlety), tak se chová úplně jinak.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Možná, kdyby se mu maminka plně věnovala (cvičila, hrála si, chodila na výlety), tak se chová úplně jinak.

Jo tak to určitě jo, byl tam jednou sám asi na hodinu, jinak je buď doma nebo s námi..Když bych opravdu potřebovala ho někde nechat, tak u známých u baráčku s ostatními psy. Ale zatím nebylo potřeba.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Možná, kdyby se mu maminka plně věnovala (cvičila, hrála si, chodila na výlety), tak se chová úplně jinak.

Vím o našem prvním ohaři, že by tohle nedal, i přes to, že by se mu někdo věnoval na max. Feňule útulková - no... ona by to schroustla, to ano, ale spíš by si to schovala dovnitř, zpracovala by to, ale smutná by byla. Nemá ráda, když se jí ztratím z dohledu. U ostatních psů nevím a přemýšlím, jak by to schroustnul třeba náš současný benjamínek. Je to pes radostný. lidumilný, ale... mám se všema psama hodně silnou vazbu, navíc vižlata jsou citlivý duše. Myslím, že i pro něj by to byl problém.

Zrzavci napsal(a):
Vím o našem prvním ohaři, že by tohle nedal, i přes to, že by se mu někdo věnoval na max. Feňule útulková - no... ona by to schroustla, to ano, ale spíš by si to schovala dovnitř, zpracovala by to, ale smutná by byla. Nemá ráda, když se jí ztratím z dohledu. U ostatních psů nevím a přemýšlím, jak by to schroustnul třeba náš současný benjamínek. Je to pes radostný. lidumilný, ale... mám se všema psama hodně silnou vazbu, navíc vižlata jsou citlivý duše. Myslím, že i pro něj by to byl problém.

Možná byste byla až "nepříjemně " překvapená, jak dobře by nový domov snášeli .
Občas hlídám známým a rodině psy (+ cizí psy cvičím), a zkazky o tom, jak je jejich pes závislák, nebo bude smutnej a já nevím co už jsem slyšela 100x.... A jaký pak bylo divení majitelů, když viděli, že pes je po jejich návratu naprosto vysmátej, sice je bouřlivě přivítá, ale když s něma jdu pak venčit, tak pes lítá za mnou

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Možná byste byla až "nepříjemně " překvapená, jak dobře by nový domov snášeli .
Občas hlídám známým a rodině psy (+ cizí psy cvičím), a zkazky o tom, jak je jejich pes závislák, nebo bude smutnej a já nevím co už jsem slyšela 100x.... A jaký pak bylo divení majitelů, když viděli, že pes je po jejich návratu naprosto vysmátej, sice je bouřlivě přivítá, ale když s něma jdu pak venčit, tak pes lítá za mnou

Taky mívám psy na hlídání, vím jak to s nimi je - porovnám-li třeba jen dvě vižlice - tak jedna cajk na jakoukoliv dobu, druhá jen pokud to bude krátkodobě.
Já si nechci cintat tričko, vůbec ne, ale opravdu vím že můj první ohař by to opravdu nedal, ta vazba a spojení byly hodně velké. U feňule vím jak by fungovala - protože ona se umí s věcmi vyrovnat - skousla by to, ano, nezhroutila by se z toho jako on, fungovala by, ale vím že bych jí chyběla (a to přes to, že je se mnou ty "pouhé" tři roky) a myslím, že kdo nás zná, potvrdil by. Benjamínek - náš malý pozitrón - tam nevím, je rád ve společnosti lidí, ale zatr. suchej zip. Myslím, si, že by ho to nějak nerozložilo, protože je to opravdu životní optimista, ale... možná bych byla překvapená.
Jdeme-li na společnou procházku s jinými psy, jsem to já u koho jsou i ti "cizí" psi. Naši rozhodně kolem někoho jiného nelítají, páč ta nej zábava je vždycky u mě.

Zrzavci napsal(a):
Taky mívám psy na hlídání, vím jak to s nimi je - porovnám-li třeba jen dvě vižlice - tak jedna cajk na jakoukoliv dobu, druhá jen pokud to bude krátkodobě.
Já si nechci cintat tričko, vůbec ne, ale opravdu vím že můj první ohař by to opravdu nedal, ta vazba a spojení byly hodně velké. U feňule vím jak by fungovala - protože ona se umí s věcmi vyrovnat - skousla by to, ano, nezhroutila by se z toho jako on, fungovala by, ale vím že bych jí chyběla (a to přes to, že je se mnou ty "pouhé" tři roky) a myslím, že kdo nás zná, potvrdil by. Benjamínek - náš malý pozitrón - tam nevím, je rád ve společnosti lidí, ale zatr. suchej zip. Myslím, si, že by ho to nějak nerozložilo, protože je to opravdu životní optimista, ale... možná bych byla překvapená.
Jdeme-li na společnou procházku s jinými psy, jsem to já u koho jsou i ti "cizí" psi. Naši rozhodně kolem někoho jiného nelítají, páč ta nej zábava je vždycky u mě.

Já jsem měla psa, co nešel dát na hlídání, ale ten byl nejenom závislej, ale i zlej, takže to nešlo - už v roce vyprovodil kamarádku z jejího bytu, a ona čekala do rána na chodbě, až se vrátím z akce (znal ji odmala, a kamarádil s ní v mé přítomnosti). Ale u normálního vyrovnanýho psa to většinou nebývá takový problém.

rapotacka11 napsal(a):
Já tedy nevím, hlídala jsem psy a nikdy se nehroutili, když páník odešel a pes musel
zůstat. Co se v nich dělo nevím, ale chovali s optimisticky a neměli problém.
Nekňučeli, žrali, lítali po venku a byli v pohodě.
Jen jeden starý stř. pudl, večer vzdychal... (jen večer! )
Vydržel to, ve zdraví přežil.
Labradorku jsme dostali v 6 letech, čívu ve 14 měs. a od první minuty
tu byli doma. Žádné stýskání se nekonalo.
Hlídala jsem pudly, pinče, kavalíra, NO, vždy to probíhalo zcela
bez problémů.

Nesouhlasím ale, když si někdo nezodpovědně, ze všeho nejdříve pořídí psa. Dříve než
nějaké základní jistoty = příjem, střecha nad hlavou a pak to takhle končí.
Já na psa čekala roky, věděla jsem, že dokud nemám podmínky...

Nic není bohužel jisté, jen to k tomu napíši. Příjem i střechu nad hlavou, i když člověk má v době, kdy si pejska pořizuje a je si jistý, že to tak bude napořád, nemusí to tak být.

Pořídila jsem si pejska,3 roky semnou byl denně, nikdy jsem ho nenechala nikým hlídat ani na den, nebyla potřeba, měl všechno. A pak přišla rána, kdy jsem ho musela ubytovat jinde, aby se měl dobře. Sama jsem měla možnost bydlet jen v bytě, kde pes být nesměl. Jinak bych musela udělat banku, abych se mohla postarat o oba, o sebe i o psa. Nikdo neví, co mu život přinese, bohužel. Také jsem byla naivní a odsuzovala všechny, kdo se kdy vzdali svého psa. Já to ještě udělat nechci uplně, pořád doufám že to pujde vyřešit nějak lépe. Ale život mi ukázal, že se můžou stát i věci, se kterými nepočítáme, okolnosti se změní a člověk nemá na vybranou. Jde mi o dobro pejska, s touto potřebou také konám.

regi napsal(a):
Nic není bohužel jisté, jen to k tomu napíši. Příjem i střechu nad hlavou, i když člověk má v době, kdy si pejska pořizuje a je si jistý, že to tak bude napořád, nemusí to tak být.

Pořídila jsem si pejska,3 roky semnou byl denně, nikdy jsem ho nenechala nikým hlídat ani na den, nebyla potřeba, měl všechno. A pak přišla rána, kdy jsem ho musela ubytovat jinde, aby se měl dobře. Sama jsem měla možnost bydlet jen v bytě, kde pes být nesměl. Jinak bych musela udělat banku, abych se mohla postarat o oba, o sebe i o psa. Nikdo neví, co mu život přinese, bohužel. Také jsem byla naivní a odsuzovala všechny, kdo se kdy vzdali svého psa. Já to ještě udělat nechci uplně, pořád doufám že to pujde vyřešit nějak lépe. Ale život mi ukázal, že se můžou stát i věci, se kterými nepočítáme, okolnosti se změní a člověk nemá na vybranou. Jde mi o dobro pejska, s touto potřebou také konám.

Spousta lidí tvrdí, že jim by se to přeci nikdy stát nemohlo. Netuší jak daleko od pravdy jsou. Jak může přijít rána, se kterou nepočítají a nikdy by je nenapadlo, že se stane...Jak často se i dobří kamarádi něbo příbuzní najednou umí obrátit zády, když je člověk nutně potřebuje. Přejme jim jen jedno - ať mají štěstí a nic takového je nepotká. Já bohužel ve Vaší situaci pomoci nemohu, zaprvé jsem z daleka a zadruhé jsme "zařízeni" na pomoc spíše menším pejskům a jen opravdu na dobu přechodnou. Přesto moc držím palce ať najdete hodného člověka, který situaci pochopí a bude mít dobré srdce a ochotu pomoci psisku, které to potřebuje. (tím pádem i Vám) - Vadí mi, jak lidi dokáží odsuzovat člověka, který se snaží situaci férově vyřešit a to i tak, aby to bylo co nejlepší pro psa. Kolik už tady bylo inzerátů - nemohu se starat, kdo si psa vezme, jinak půjde utratit... To mi příjde jako nefér jednání. Pokud je psík opravdu v pohodě i s cizími lidmi - a že jich takových znám dost, i když ne konkrétně vašeho plemene, s ním zkušenost nemám - myslím, že to vůbec není špatný nápad. Moc držím palce.

A prosím, přestaňte řešit morální zásady atd. Nemám čas se tu obhajovat a cokoliv vysvětlovat. Na facebooku se rozpoutávají hodně ošklivé debaty a konspirační teorie, které mě skoro položily psychicky. Jsem citlivá povaha. Snažila jsem se tam lidem vysvětlit, jak to myslím, co se mi stalo, co mám za možnosti. Ale nebylo to k ničemu. Dočkala jsem se jen hodně ošklivých slov, napadení a jejich vlastních teoriích. A odkaz na blázinec, psychologa. Jsem z celé situace na dně a tohle mi slzy nezastavilo, naopak jsem měla ještě další důvod brečet v kuse celé dny a noci. Ale nemá to smysl, teď se tomu docela i začínám spíše smát. Některé ty konspirační teorie mi teď vážně přijdou spíše k smíchu, zůstává mi nad tím rozum stát, jelikož já jediná vím, jak to celé je. Pocit, že bych měla dokázat že to není pravda, ale nemám čím, je hodně bezmocnej a nepříjemnej. Ale zkouším se nad tím povznést a nezabývat se tím. Není mi jedno, co o mě lidé, aniž by věděli fakta a znali mě, nebo mou situaci prožili v mé kůži a s mojí myslí a pocitama, okolnostma, šíří veřejně na internetu, na facebooku. Snažila jsem se i podnikat a tohle mi pověst uplně zničí a můžu se s tím asi uplně rozloučit, teď jsem z ničeho nic za blázna patřícího do Bohnic.

Lidé si budou vždy myslet jen to, co si sami myslet chtějí. Ani důkaz o faktu jim jejich názor v hlavě nezmění, bohužel. A bohužel mi i začíná připadat, že potřebují házet špínu na ostatní, aby sami obhájili své chyby, svou neschopnost v čemkoliv a cítili se lépe, nebo všem dokázali, jak oni sami jsou dokonalí (NEJSOU, nikdo není! ale to není špatně, hlavní je že se lidé snaží). Nebo dokonce, což je ještě horší, mají z chyb a neúspěchu druhých radost a rádi se v tom šťourají. Hodně mě to zraňovalo, trápilo, dostávalo ještě víc na dno, plakala jsem v kuse, neustále, přestávala jsem jíst, nevím co všechno. Ale nemá to cenu, absolutně. Lidé vždycky něco najdou. Negace se šíří mnohem, mnohem lépe a rychleji, úspěšněji, než pozitiva. Horší je, že se často šíří nepravdy, překroucené pravdy a teorie, co vznikly z ničeho v něčí hlavě. A skutečnosti se nepodobají ani zdaleka...Takže zpět k řešení svých problémů. Stále mi jde o dobro Oríka, stále ho miluji a moc se snažím.

Takže prosím, pište jen, pokud budete chtít pomoci s hledáním nějakého vhodného spolumajitele. To jediné pomůže, vyřeší to situaci. Děkuju!

Ale ano, chtěla jsem pomoci, přeposlala jsem to výborným lidem, kteří přišli
o psa (v dubnu). Neodpověděli. Asi ještě nemohou.
Nebo zůstanou nějaký čas bez... nebo budou chtít něco jiného...
Nevím nebudu fantazírovat.

rapotacka11 napsal(a):
Ale ano, chtěla jsem pomoci, přeposlala jsem to výborným lidem, kteří přišli
o psa (v dubnu). Neodpověděli. Asi ještě nemohou.
Nebo zůstanou nějaký čas bez... nebo budou chtít něco jiného...
Nevím nebudu fantazírovat.

Děkuju, to nebylo přímo na Vás, jen tak obecně do placu dávám na vědomí, že na všechno jiné, co se netýká hledání toho, co poptávám, nemám energii a nic to neřeší :).

Regi: ve špatné situaci se může ocitnou kdykoliv kdokoliv. Pokud bych byla na vašem místě já, psa bych jednoduše prodala, případně darovala přátelům (pokud by ho někdo z nich chtěl). A nechodila bych se na něj ani "dívat". Spokojila bych se s videii, fotografiemi apod. od nových majitelů. Myslím si, že pro psa to není nic dobrého, když se čas od času "zjeví" původní majitel, aby ho opět opustil. Záleží samozřejmě i na povaze toho konkrétního psa, je také možné, že byste zažila zklamání, protože pes by vás přestal brát jako svého pána.
Rozhodně lépe seženete psovi nového pána než někoho, kdo si ho vezme do spoluvlastnictví.
Na spoluvlastnictví psa se dívám dost skepticky, nikdy bych nechtěla psa spoluvlastnit a svého psa bych nikdy do spoluvlastnictví nedala. V životě jsem se poučila, že na některé věci jsou dva moc. Nikdy nedělá dobrotu, když jsou dva spoluvlastníci např. nemovitosti, auta, věci, zažila jsem i několik kamarádů, co spolu začali podnikat a tím jejich kamarádství (a samozřejmě podnikání) skončilo... a pes není věc, má také svoje emoce a o to je to horší. Děti ve střídavé péči pochopí, že jsou jednou u matky, jednou u otce, dá se jim to vysvětlit. Ale jak to vysvětlit psovi, to tedy nevím.
Až se jednou vaše situace zlepší, koupíte si nové štěňátko a začnete znovu - pokud možno lépe.

Popravde nedokazu si predstavit zacit se starat o nejake zvire u ktereho mi puvodni majitel bude kecat do vseho, psa si bude brat kdyz se mu bude chtit a ve vysledku az na tom bude fajn si ho sebere zpatky uplne. Nezlobte se za muj nazor ale do tohohle nikdo normalni nepujde. Psa darujte nebo prodejte ale tohle je totalne k prdu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Popravde nedokazu si predstavit zacit se starat o nejake zvire u ktereho mi puvodni majitel bude kecat do vseho, psa si bude brat kdyz se mu bude chtit a ve vysledku az na tom bude fajn si ho sebere zpatky uplne. Nezlobte se za muj nazor ale do tohohle nikdo normalni nepujde. Psa darujte nebo prodejte ale tohle je totalne k prdu.

Přesně tak! Do spoluvlastnictví, jak si ho představuje regi, může jít leda tak blázen. Proto jsem psala, že je daleko schůdnější cesta psa prodat (se vším všudy a ne jezdit pořád vopruzovat) a později si koupit jiného.

koňadra napsal(a):
Přesně tak! Do spoluvlastnictví, jak si ho představuje regi, může jít leda tak blázen. Proto jsem psala, že je daleko schůdnější cesta psa prodat (se vším všudy a ne jezdit pořád vopruzovat) a později si koupit jiného.

Já si umím představit jít do takovýho spoluvlastnictví, ale pouze v "konerčním režimu" - tzn. ty jsi majitel, ale já se o psa budu starat, cvičit, vystavovat, udělám pro něj první-poslední, ale nebudu to financovat ze svého, a až příjde čas, tak si psa klidně odvez, nebo si s ním choď na výlety apod.
Ale situace, kdy se člověk stará na vlastní náklady o cizího psa, udělá si k němu citový vztah, a pak příjde majitel, a řekne "dík a čau", tak to je trochu mimo.
Prodej je podle mě jediné schůdné řešení, pokud si psa majitelka nemůže nechat.

Regi nehledá spoluvlastnictví v tom smyslu slova, jak se obecně chápe, ale dočasnou péči pro svého psa. Tak jak si to, regi, představujete, to není dobré pro psa. Jak radí předřečníci, prodejte ho, nechte ho "jít" k novým majitelům se vším všudy, tedy s tím, že ten nový domov už pro něj bude stálý a konečný. Nemotejte mu hlavu svými návštěvami, bude mu to ubližovat. Snad ho máte natolik ráda, abyste v sobě potlačila své ego, a dala přednost tomu, co je nejlepší pro psa.

To ale vůbec není o egu, ale o mojí lásce k němu :( Asi umřu, jestli ho už nikdy neuvidím, je můj miláček, můj nejmilejší Orík, můj splněnej sen, kterej mě miloval. Nikdy ho nikdo nenahradí :(.

regi napsal(a):
Zdravím, nabízím tříletého nekastrovaného pejska "Oriho" plemene Flat Coated Retriever s PP do spoluvlastnictví. Rodokmen zašlu na vyžádání do mailu. Pejsek je vhodný do chovu. Výstavy a RTG kyčlí a loktů má splněné (HD A, ED 0/0). Zbývá složit vlohové zkoušky (vlohy má a byl pravidelně trénovaný) a vyšetření očíček. Papírové jméno je Original Plan z chovatelské stanice Black Brianta po skvělých rodičích. Otec MultiJCh. ALMANZA CASHMERE IMITATION „Rumpel“ (imp. Švédsko - viz předposlední foto), matka CZCh., SKJCh. GLORY DAYS BLACK BRIANTA „Daysy“ (na poslední fotce). Možnost ho uchovnit a využít v chovu. Hledám nejlépe někoho z Prahy a okolí, abych to za pejskem měla kousek, ale není to podmínkou, dojedu si za ním kamkoliv. Ostatní je na domluvě. Pejsek by žil převážně u Vás, brala bych si ho občas k sobě. Dávám přednost zkušenějším lidem, nebo lidem s ambicemi v chovu, se zájmem o psí výstavy a chov, ale není podmínkou. Na pejska platí výcvik pozitivní motivací, bylo by skvělé v tom pokračovat, můžu s tím případně pomáhat. Potřebuje hodně pozornosti a pravidelný trénink (proto dám přednost zkušenějšímu člověku). Více přes email, ptejte se na cokoliv. Něco málo má vypsáno i na webu http://oridog.weebly.com (dokud jsem na to ještě měla čas).

Rozumím dobře tomu, že hledáte "sponzora"?
Někoho, kdo se bude o Vašeho psa s láskou starat, bude ho milovat, cvičit, živit, bude platit veterinu, bude s ním sportovat a platit si to, chodit na výstavy a platit...ale nikdy nebude jeho a na vše se Vám bude ptát? Když se rozhodnete, že pes po uchovnění nakryje fenu ve Finsku, tak sponzor na vlastní náklady pojede krýt do Finska? Ale cena za krytí bude Vaše nebo pojedete na půl?
A někdy... za rok, za 5 nebo 10 si psa možná vezmete k sobě? Nebo taky nikdy, protože Vám to nedovolí finanční situace nebo majitel bytu nebude chtít psa ve svém bytě?

Vážně si myslíte, že pro Vás tohle někdo udělá?

Pokud ho opravdu milujete (jak píšete v ostatních příspěvcích), prodejte ho, darujte ho a sledujte ho zpovzdálí. Nechte ho, aby miloval jinou paničku a jiná panička milovala jeho a nepleťte se mu už do života.

Nebo se přizpůsobte psovi, najděte si levný pronájem, kde může být pes a vše podřiďte jen a jen svému Orimu.

Navíc když to tak vezmu, tak bych podle vás uplně stejně ubližovala i našim fenkám, které zůstaly u maminky, pokaždé když tam přijdu. Asi před 12 lety, kdy s námi přestal žít tatínek, jsme si s mámou pořídily fenku Tibetského teriéra, o pár let později druhou, která bohužel v roce zemřela kvůli nádoru, o kterém nikdo do té doby nevěděl (vypadala naprosto zdravá). Přišla potom tedy ještě třetí. Pořizovala je maminka a tak bylo jasné, že zůstanou s ní, až se se ségrou odstěhujeme. Jenomže pro obě jsem já i ségra taky "majitelka, panička", jak to nazvat. Jasně, je to trochu jiné v tom, že zůstanou u někoho, u koho žijou od štěněte a my se jim tam jen chodíme občas ukázat, pomazlit se, přivítat, pohrát si...pořád jsou ale alespon s jedním svým původním majitelem. Ale ony jsou narozdíl od Oriho zdrženlivé k cizím lidem a opravdu je to plemeno, které je mnohem více fixované na svého pána a cizího si málokdy zamilují. Orík naprosto miluje každého člověka. Venku vítá cizí lidi, místo aby si chtěl hrát se psy. Vždycky jsem si dělala srandu z toho, že by mi snad klidně i odešel s každým. A někteří chovatelé si psy také střídají, proto mě to napadlo. Neuměla bych žít s tím, že ho už nikdy nemůžu vidět, byl pro mě nejdůležitější celé 3 roky... Chápu že v tom nikdo neuvidí žádné plus, proto jsem ho nabídla jako krycího psa, pokud se s ním dodělají zkoušky, které má určitě v kapse a vyšetření očíček. I kdyby si ho nějaký rozumný chovatel vzal kvůli tomuhle, ale pečoval by o něho s láskou a dával mi možnost se s ním vídat... bude to pro mě lepší řešení než ho prodat a on se také nebude mít špatně, pokud bych věděla že má toho nového majitele rád.

regi napsal(a):
Navíc když to tak vezmu, tak bych podle vás uplně stejně ubližovala i našim fenkám, které zůstaly u maminky, pokaždé když tam přijdu. Asi před 12 lety, kdy s námi přestal žít tatínek, jsme si s mámou pořídily fenku Tibetského teriéra, o pár let později druhou, která bohužel v roce zemřela kvůli nádoru, o kterém nikdo do té doby nevěděl (vypadala naprosto zdravá). Přišla potom tedy ještě třetí. Pořizovala je maminka a tak bylo jasné, že zůstanou s ní, až se se ségrou odstěhujeme. Jenomže pro obě jsem já i ségra taky "majitelka, panička", jak to nazvat. Jasně, je to trochu jiné v tom, že zůstanou u někoho, u koho žijou od štěněte a my se jim tam jen chodíme občas ukázat, pomazlit se, přivítat, pohrát si...pořád jsou ale alespon s jedním svým původním majitelem. Ale ony jsou narozdíl od Oriho zdrženlivé k cizím lidem a opravdu je to plemeno, které je mnohem více fixované na svého pána a cizího si málokdy zamilují. Orík naprosto miluje každého člověka. Venku vítá cizí lidi, místo aby si chtěl hrát se psy. Vždycky jsem si dělala srandu z toho, že by mi snad klidně i odešel s každým. A někteří chovatelé si psy také střídají, proto mě to napadlo. Neuměla bych žít s tím, že ho už nikdy nemůžu vidět, byl pro mě nejdůležitější celé 3 roky... Chápu že v tom nikdo neuvidí žádné plus, proto jsem ho nabídla jako krycího psa, pokud se s ním dodělají zkoušky, které má určitě v kapse a vyšetření očíček. I kdyby si ho nějaký rozumný chovatel vzal kvůli tomuhle, ale pečoval by o něho s láskou a dával mi možnost se s ním vídat... bude to pro mě lepší řešení než ho prodat a on se také nebude mít špatně, pokud bych věděla že má toho nového majitele rád.

Dle mého názoru motáte hrušky s jablkama.

Tibeťandy do toho nepleťte. Zůstaly doma, jen se změnilo osazenstvo. Jak jsem to tak četla, tak stejně to byly spíše fenky mámy. Tibeťandy zůstaly se svou paničkou, ve svém domově, pro ně se nezměnilo nic, jen osazenstvo bytu a "holčičky" za tibeťandama chodí na návštěvu, ale ta hlavní - máma, zůstává.

S Orim je to jiné.
Jestli to dobře chápu, vyrostl u Vaší mámy s tibeťandama. Pak jste se rozhodla, že půjdete z domu a vezmete ho s sebou jako svého psa (tak to prostě v životě bývá). Změnila jste mu vše, byt, osazenstvo bytu, prostředí, byl sám bez tibeťand, jediné co bylo pořád stejné jste byla Vy. I tak to v životě prostě chodí. No a teď je u pro něj cizí ženské, v cizím prostředí s cizími psy. Nechápe, vy chodíte za ním a neulehčujete mu to. A teď hledáte dalšího sponzora, abyste mohla zasahovat to života Oriho a nemusela se o něj starat.
Pro mne, sobecké. Tak hrozně ho milujete, že je Vám šumák, co to dělá s ním a nenecháte ho, aby si vybudoval vztah k někomu jinému. Sobecky mu chcete zasahovat do života.

Nevím, kolik Vám je, ale měla byste se nad sebou zamyslet a udělat dospělé rozhodnutí.

regi napsal(a):
To ale vůbec není o egu, ale o mojí lásce k němu :( Asi umřu, jestli ho už nikdy neuvidím, je můj miláček, můj nejmilejší Orík, můj splněnej sen, kterej mě miloval. Nikdy ho nikdo nenahradí :(.

Váš výlev svědčí jen o vaší sobeckosti a nevyzrálosti. Psa prodejte a dejte mu pokoj. Až někdy budete mít podmínky, kupte si jiného. Jestli ho opravdu milujete, tak to tak uděláte, protože jiné řešení není. Sponzora na vaše představy seženete těžko.

regi napsal(a):
Navíc když to tak vezmu, tak bych podle vás uplně stejně ubližovala i našim fenkám, které zůstaly u maminky, pokaždé když tam přijdu. Asi před 12 lety, kdy s námi přestal žít tatínek, jsme si s mámou pořídily fenku Tibetského teriéra, o pár let později druhou, která bohužel v roce zemřela kvůli nádoru, o kterém nikdo do té doby nevěděl (vypadala naprosto zdravá). Přišla potom tedy ještě třetí. Pořizovala je maminka a tak bylo jasné, že zůstanou s ní, až se se ségrou odstěhujeme. Jenomže pro obě jsem já i ségra taky "majitelka, panička", jak to nazvat. Jasně, je to trochu jiné v tom, že zůstanou u někoho, u koho žijou od štěněte a my se jim tam jen chodíme občas ukázat, pomazlit se, přivítat, pohrát si...pořád jsou ale alespon s jedním svým původním majitelem. Ale ony jsou narozdíl od Oriho zdrženlivé k cizím lidem a opravdu je to plemeno, které je mnohem více fixované na svého pána a cizího si málokdy zamilují. Orík naprosto miluje každého člověka. Venku vítá cizí lidi, místo aby si chtěl hrát se psy. Vždycky jsem si dělala srandu z toho, že by mi snad klidně i odešel s každým. A někteří chovatelé si psy také střídají, proto mě to napadlo. Neuměla bych žít s tím, že ho už nikdy nemůžu vidět, byl pro mě nejdůležitější celé 3 roky... Chápu že v tom nikdo neuvidí žádné plus, proto jsem ho nabídla jako krycího psa, pokud se s ním dodělají zkoušky, které má určitě v kapse a vyšetření očíček. I kdyby si ho nějaký rozumný chovatel vzal kvůli tomuhle, ale pečoval by o něho s láskou a dával mi možnost se s ním vídat... bude to pro mě lepší řešení než ho prodat a on se také nebude mít špatně, pokud bych věděla že má toho nového majitele rád.

Ony SE ty zkoušky a další podmínky k uchovnění samy neudělají, a myslet si, že vám někdo bude psa živit, uchovní ho, bude platit drahé výstavy (psem, který není vidět, nikdo nenakryje), to je hodně naivní představa.
Prostě mu buď zaplaťte u nějakého zkušeného chovatele pobyt a uchovnění, a prezentaci na akcích, nebo ho prodejte, ale sponzora vám těžko někdo bude dělat - coby z toho měl...? Za ty prachy, co by vrazil do vašeho psa si může nakrýt super psem v zahraničí, a má to bez starostí!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ony SE ty zkoušky a další podmínky k uchovnění samy neudělají, a myslet si, že vám někdo bude psa živit, uchovní ho, bude platit drahé výstavy (psem, který není vidět, nikdo nenakryje), to je hodně naivní představa.
Prostě mu buď zaplaťte u nějakého zkušeného chovatele pobyt a uchovnění, a prezentaci na akcích, nebo ho prodejte, ale sponzora vám těžko někdo bude dělat - coby z toho měl...? Za ty prachy, co by vrazil do vašeho psa si může nakrýt super psem v zahraničí, a má to bez starostí!

Tak asi jsem tu jediná, kdo chápe. Jednak jsme v rodině psa ve spoluvlastnictví měli - nebyly žádné problémy, i když důvod byl jiný.
Za další - vy popisujete jen práci, starosti a vydání, který by se psem spoluvlastník měl. Kde je všechna ta radost, kterou by mu pes přinesl? To fakt máte psy jen na tu práci?
Je docela možné, že zadavatelka diskuze takového spoluvlastníka najde. Ne každý chce psa od štěněte a může se najít ten, kdo se bez počátečních starostí a klepání o štěně obejde.
A mít hlídání ke psu v době dovolené, nemoci...atd, také není k zahození.
Za mě - klidně bych do toho šla, bohužel nemám prostor, podmínky...
( Pochopitelně za předpokladu, že spoluvlastnice by příliš neprudila a podmínky by byly dobře ošetřené smlouvou ).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak asi jsem tu jediná, kdo chápe. Jednak jsme v rodině psa ve spoluvlastnictví měli - nebyly žádné problémy, i když důvod byl jiný.
Za další - vy popisujete jen práci, starosti a vydání, který by se psem spoluvlastník měl. Kde je všechna ta radost, kterou by mu pes přinesl? To fakt máte psy jen na tu práci?
Je docela možné, že zadavatelka diskuze takového spoluvlastníka najde. Ne každý chce psa od štěněte a může se najít ten, kdo se bez počátečních starostí a klepání o štěně obejde.
A mít hlídání ke psu v době dovolené, nemoci...atd, také není k zahození.
Za mě - klidně bych do toho šla, bohužel nemám prostor, podmínky...
( Pochopitelně za předpokladu, že spoluvlastnice by příliš neprudila a podmínky by byly dobře ošetřené smlouvou ).

Moc tomu nerozumím.

Dám příklad...mám dostatečné finanční prostředky, dostatek času a nápadů na výcvik, dost lásky na milování i dospělého psa. Proč to neinvestuji do svého psa (útulek, nechtěný, vrácený do CHS,...), ale budu to vše (nejen prachy, ale i city) investovat do psa, kterého mi může zadavatelka kdykoli odvést.
O vymahatelnosti smluv sepsaných doma na koleni asi netřeba diskutovat.

Fiona.Praha napsal(a):
Moc tomu nerozumím.

Dám příklad...mám dostatečné finanční prostředky, dostatek času a nápadů na výcvik, dost lásky na milování i dospělého psa. Proč to neinvestuji do svého psa (útulek, nechtěný, vrácený do CHS,...), ale budu to vše (nejen prachy, ale i city) investovat do psa, kterého mi může zadavatelka kdykoli odvést.
O vymahatelnosti smluv sepsaných doma na koleni asi netřeba diskutovat.

Psy nemám ve spoluvlastnictví ani s manželem ...prostě kdyby něco tak psy beru a jdu...o děti se holt nějak podělíme

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak asi jsem tu jediná, kdo chápe. Jednak jsme v rodině psa ve spoluvlastnictví měli - nebyly žádné problémy, i když důvod byl jiný.
Za další - vy popisujete jen práci, starosti a vydání, který by se psem spoluvlastník měl. Kde je všechna ta radost, kterou by mu pes přinesl? To fakt máte psy jen na tu práci?
Je docela možné, že zadavatelka diskuze takového spoluvlastníka najde. Ne každý chce psa od štěněte a může se najít ten, kdo se bez počátečních starostí a klepání o štěně obejde.
A mít hlídání ke psu v době dovolené, nemoci...atd, také není k zahození.
Za mě - klidně bych do toho šla, bohužel nemám prostor, podmínky...
( Pochopitelně za předpokladu, že spoluvlastnice by příliš neprudila a podmínky by byly dobře ošetřené smlouvou ).

Nemám psa na práci ani na chov. Pořizovala jsem si ho jako odrostlého 8měsíčního puberťáka a ani v nejmenším mi nechybí, že jsem přišla o jeho štěněcí období. Za svůj pejskařský život jsem si užila štěňat, loužiček, rozcupovaných věcí a nočních sprintů před dům víc než dost.

Přesto bych do spoluvlastnictví nešla. Jedna věc je pořídit si dospělého psa a druhá pořídit si ho jako společný majetek s někým, kdo bude zasahovat do jeho výchovy, do mých rozhodovacích pravomocí i do mého volného času. Spoluvlastnictví skýtá příliš mnoho úskalí a jistý smysl dává pouze v případě cenných chovných zvířat (např. formou příspěvku na pořízení vysoce kvalitního krycího psa s právem využívat ho v určitém rozsahu ke krytí vlastních fen).

Nesoudím majitelku, život se někdy ošklivě zamotá. Měla by se však rozhodovat v nejlepším zájmu psa, který už ve svém životě zažil dost změn a "manévrů". Nyní by si zasloužil trvalý a stabilní domov bez zmatků v hlavě, kdy bude putovat mezi dvěma majiteli se dvěma různými přístupy. Tahle polovičatá řešení nedělají dobrotu ani mezi nejbližšími, natož mezi cizími lidmi.

Až se situace slečny Reginy stabilizuje a uspořádá si záležitosti kolem financí a bydlení, může si pořídit nového psa, tentokrát už na celý život.

Na druhou stranu určitě jsou mezi námi lidé, kteří jsou psáři tělem i duší, ale třeba kvůli svému věku ( a pod.) už nemají odvahu pořídit si psa "na plný úvazek" a je možné, že by psa, který by měl posléze zajištěné opatrování, uvítali.
Zadavatelka ( i když se dostala do problémů ) může být docela fajn osoba a ne každý pes je nutně psem jednoho pána. Vždyť psa mají i lidé, kteří např. často bývají služebně v zahraničí a psa s sebou neberou a mají k němu "chůvu" na hlídání, umistují ho v hotelu...a pes to v pohodě snese. Opakuji, že někdy může být spoluvlastnictví vlastně výhodou. Nikde není řečeno, že zadavatelka nakonec spoluvlastníkovi psa nenechá. Docela chápu, že nad ním nechce docela ztratit přehled.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak asi jsem tu jediná, kdo chápe. Jednak jsme v rodině psa ve spoluvlastnictví měli - nebyly žádné problémy, i když důvod byl jiný.
Za další - vy popisujete jen práci, starosti a vydání, který by se psem spoluvlastník měl. Kde je všechna ta radost, kterou by mu pes přinesl? To fakt máte psy jen na tu práci?
Je docela možné, že zadavatelka diskuze takového spoluvlastníka najde. Ne každý chce psa od štěněte a může se najít ten, kdo se bez počátečních starostí a klepání o štěně obejde.
A mít hlídání ke psu v době dovolené, nemoci...atd, také není k zahození.
Za mě - klidně bych do toho šla, bohužel nemám prostor, podmínky...
( Pochopitelně za předpokladu, že spoluvlastnice by příliš neprudila a podmínky by byly dobře ošetřené smlouvou ).

Za další - vy popisujete jen práci, starosti a vydání, který by se psem spoluvlastník měl. Kde je všechna ta radost, kterou by mu pes přinesl
jde o to, že ten "spoluvlastník" ve skutečnosti vůbec není spoluvlastník, ale jenom sponzor a au pair (na psovi mu nepatří ani chlup a má nulové rozhodovací pravomoci), a v momentě kdy si majitel psa bez náhrady odveze, tak ta radost poněkud zhořkne .
On je rozdíl dát domov psovi, který to potřebuje, a udělat někomu deb.la.

regi napsal(a):
To ale vůbec není o egu, ale o mojí lásce k němu :( Asi umřu, jestli ho už nikdy neuvidím, je můj miláček, můj nejmilejší Orík, můj splněnej sen, kterej mě miloval. Nikdy ho nikdo nenahradí :(.

Pokud je to o lásce k němu, tak se vždy dá udělat něco aby pes mohl u mne zůstat. Do spoluvlastnictví jak požadujete vy bych opravdu nešla.Ano znám pár psů kteří jsou ve spoluvlastnictví, ale to je věc jiná. to spoluvlastnictví je chovatelská stanice kde se narodili, ta pomáhá majiteli s výstavami, výcvikem, zkouškami apod a vybírá vhodné kandidáty na krytí apod. tomu bych rozuměla. Ale proč spoluvlastnit psa s nějakou osobou jako jste vy, co by mě z toho plynulo za výhody, nechápu.

..."(na psovi mu nepatří ani chlup a má nulové rozhodovací pravomoci), a v momentě kdy si majitel psa bez náhrady odveze"...
To je přece věc smlouvy ( a pochopitelně slušnosti ) a stejně tak riskuje zadavatelka, že spoluvlastník před ní zavře dveře a psa jí ani neukáže, natož aby jí ho vydal. A bude mít tříletého, v podstatě hotového psa za hubičku.
Nevím, proč vidíte to špatné jen na zadavatelce.

..."Ale proč spoluvlastnit psa s nějakou osobou jako jste vy, co by mě z toho plynulo za výhody, nechápu."...

Třeba to, že by měl prima parťáka a přitom jištěná záda, co by kdyby...Všichni jsme tvorové zranitelní a nemá každý zázemí rodiny, která se postará...
Ale to už se opakuju.

Jištěná záda kdyby co... ? Vzhledem k tomu, že zadavatelka si zpět psa vzít nemůže, nemá ani finance pro případ, že pes onemocní, tak tam žádný jištění nevidím. Naopak, opatrovatel má zodpovědnost za cizí zvíře.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..."(na psovi mu nepatří ani chlup a má nulové rozhodovací pravomoci), a v momentě kdy si majitel psa bez náhrady odveze"...
To je přece věc smlouvy ( a pochopitelně slušnosti ) a stejně tak riskuje zadavatelka, že spoluvlastník před ní zavře dveře a psa jí ani neukáže, natož aby jí ho vydal. A bude mít tříletého, v podstatě hotového psa za hubičku.
Nevím, proč vidíte to špatné jen na zadavatelce.

Těžko před ní může zavřít dveře, pokud je v PP uvedená jako majitel ona - to by byla krádež.
Do blbé situace se může dostat každý, ale jednání stylem: starej se mi o psa, plať ho, a až se mi to bude hodit, tak si ho odvezu mi příjde mírně řečeno vychcané

Tak prima je, že pes má své vlastní stránky, na kterých není ani náznak toho, že je to "pes v nouzi". Naopak je to vše zalité sluncem.
http://oridog.weebly.com/

Slečna ho (asi v roce 2013) plánovala uchovnit a měla s ním ještě další plány.
A tak mne napadá - jaké plány?

Možná se budu zdát kousavá, ale... nejedná se jen o to, abychom slečně finančně přispěli, aby se nemusela svého milovaného psíka vzdát?

Co takhle sklonit hlavu, uznat chybu - lehkovážnost, nezralost,
naivitu a pokorně se vrátit domů
a dostát svým povinnostem.
Vzít první slušnou práci a pomalu hledat lepší.
Kolika lidem je dopřáno, že se mohou živit tím, co je baví ?
Koho uživí fotografování ?
Nechci odpovědi.

Panebože, opět se nestačím divit. Kolik lidí smýšlí negativně a kolik pozitivně. Co všechno si lidi domýšlí, aniž by o mě něco věděli. Aniž by prožili co já a jednali mým srdcem a hlavou.

Ani nevím na co dřív reagovat, ale trochu si myslím, že obhajovat se a něco vysvětlovat bude zbytečné, možná se to dokonce obrátí ještě více proti mě, už jsem to zažila nedávno na jedné facebookové stránce. Ano, jsem špatná. Momentálně se nemohu o psa postarat. Hledám byt, ale nakonec dají vždy přednost lidem bez zvířat, i když v inzerátu napíší, že zvířata nevadí... Teče mi do bot, potřebuji sehnat bydlení do začátku srpna a vypadá to, že z nouze budu muset nakonec stejně vzít byt, kam pejsek nebude moci. A až potom hledat dál byt jiný. Jinak můžu spát za měsíc třeba pod mostem (i když, v létě by se to asi dalo přežít, že...). Ještě hledám, ale doteď se to nedařilo. Já ani nevím, na co dříve reagovat...

Rodina mě z rodného bytu tak trochu i s mým pejskem vyhodila, výchovně. Právě kvůli neúspěchu s podnikáním, které jsem se snažila rozjet kvůli pejskovi, abych s ním mohla být doma i při pracovní době v podstatě. Měla jsem možnost nouzově složit hlavu pod střechou vždy jen bez psa. Možnost být někde se psem nebyla možná. Peníze na vlastní jsem neměla. A lidé kolem mě, kteří by mě vzali do spolubydlení, nemohli psa dovolit buď kvůli majitelům bytů/domů, nebo kvůli sobě, prostě psa trpět u sebe doma za žádnou cenu nechtěli. I můj vlastní táta mi řekl, že můžu jít k němu, ale jedině bez psa. Takže jsem ho umístila k cizí slečně nouzově hned, jak se toto stalo. Naštěstí se dočasná péče vyřešila hodně rychle, byla to náhoda, štěstí a jsem za to doteď vděčná, že měl pejsek kam složit hlavu a má se tam skvěle. Pravda je, že od té doby, co jsem ho předala, což je asi půl roku, jsme se neviděli ani jednou. Právě proto, abych mu nemotala hlavičku. Věřím ale, že teď, když už si zvyknul na nové prostředí a rodinu, pejsky, tak by to nebyl žádný problém.

A k podmínkám spoluvlastnictí - Ano, vím, že zkoušky se samy neudělají ani nezaplatí. Mimoto tu největší dřinu, práci, peníze, čas, jsem do uchovnění investovala stejně já. Na výstavy jsme jezdili, dokud jsem měla dost financí. Má splněné výstavy, potom jsem už jen chtěla dochodit nějakého šampiona alespoň, až bych na to měla zase finance. Má hotové rentgeny kyčlí a loktů, to dá také pár tisíc. U velkého psa se to hodně vyšplhá, "blbý" rentgen vyšel celkem draho, plus potom to posouzení klubovým posuzovatelem, výsledek je ale oficiální a je tím splněná další podmínka chovnosti. Stačí složit zkoušky, na které jsem ho trénovala a měl by je složit v pohodě. Ty vyjdou asi na 600, to oproti tomu, co jsem stihla splnit s pejsem sama, je zanedbatelná část. Oční testy vyjdou asi na 500. A samozřejmě, že by šlo vše napůl. Pejsek mě stál 15 tisíc, myslím tím pořizovací cenu štěňátka. A to nejhorší má ten pejsek zasebou, tím myslím výchovu od štěněte, ty nejnákladnější podmínky chovnosti časově i finančně jsou také splněné. Chtěla jsem si za spoluvlastnictví říct asi tisíc korun, jen kvůli jistotě, že to ten druhý myslí vážně a zná cenu pejska. Byl by do chovu vhodný, má zahraniční krev, pro český chov ideál. Měla jsem to vymyšlené tak, že bychom ho douchovnili společnými silami (mě to baví, mám ráda cíle, proto jsem si vybrala pejska s PP perspektivního v chovu a snažila jsem se ho uchovnit, kdybych nezkrachovala v podnikání, už to máme určitě dávno celé úspěšně hotové). A ne, rozhodně to nedělám pro výdělek z krytí, pro peníze. Jsem ambiciozní člověk a prostě mě to baví, mít takové cíle. V čemkoliv. Samozřejmě jsem si ho nepořizovala jen proto, abych s ním šplhala po nějakém mém žebříku cílů, aby to zase někdo špatně nepochopil. Byl to můj nejlepší kamarád, můj přítel, se kterým jsem ještě ke všemu mohla dělat spoustu aktivit a snažit se spolu něčeho dosáhnout. Jeho to navíc všechno moc bavilo také. Výstavy, výcvik, naprosto všechno. Je nadšený uplně ze všeho. Typický optimistický a veselý, vděčný flat, lidé by se od nich mohli učit...

Měla jsem to vymyšlené tak, že kdybychom ho douchovnili společnými silami, částku za krytí, které by si s kýmkoliv dohodnul spolumajitel, by si celou nechal. Proč bych mu brala peníze za něco, co si sjedná sám a sám si to "odpracuje" tím, že za fenkou pojede, proplatí si cestu atd. To bych byla opravdu sobec a měla psa jen pro peníze. Bylo by to určitě napsané i v případné smlouvě, rozhodně se nedá spolehnout na slovní dohodu. A já bych chtěla, aby spolumajitel věděl, že po něm ještě něco žádám, kromě toho, aby se u něho měl můj pejsek dobře. Samozřejmě že náklady na granule by se asi dělily podle toho, u koho by zrovna byl. Ale to vše se dá taky dohodnout. Spoluvlastnictví bych brala tak, že jsme majiteli oba, rovnocenní majitelé. Rozhodně by si s pejskem mohl dělat teoreticky cokoliv dle svého uvážení, ve výcviku by to bylo blbé, protože je již na něco zvyklý a nový majitel by se musela asi naučit jak přesně zní povely, které jsem ho naučila a jak mají vypadat a neměnit to. Nové by ale mohl učit jak by chtěl atd. Není to o tom, že bych mu do toho chtěla já kecat, jak píšete. Spíš o tom, že by z toho měl pejsek zmatek. Je to stejné, jako když se předává asistenční pes člověku, který ho potřebuje. Musí se naučit, jaké povely pejsek zná a co znamenají a dodržovat je, protože takto byl pes vycvičen a když to řeknu blbě - "naprogramován" a tak prostě funguje. To je celé, jinak by měl spolumajitel volnou ruku, nechci přikazovat něco někomu, kdo by vlastnil půlku mého pejska a krásně se o něho staral. Přišlo mi, že spoustě chovatelům to takto vycházelo a vychází a proto mě toto napadlo. Ale dle vás jsem naivní (nebo sobecká) blbka a rozhodně to fungovat nebude (ale ještě se to ani nezkusilo, že...?). Já stále doufám, že někoho skvělého najdu, kdo to pochopí. A bude rád za takovou příležitost, být spoluvlastníkem tak úžasného pejska, který má co dát i v chovu (a já jsem připravena s tím pomoci, když bude třeba, nechci do toho kecat, pokud nebude chtít spolumajitel, ale ráda toho budu součástí, samozřejmě, dokud je to napůl i můj pejsek). Ale asi jsem vážně naivní. Samozřejmě jsem si vědoma i spousty rizik, ale stejně mi to přišlo jako dobré možné řešení. Nevím, jak jinak to už vysvětlit. Nemyslím si že by to mělo jen nevýhody a starosti u nového spoluvlastníka.

Samozřejmě, že mám již nyní práci, hledám ji od jara, prošla jsem několika sklady, až jsem konečně našla normálnější práci. To se stalo bohužel až teď, nemám žádnou praxi, nebylo vůbec snadné něco sehnat, ale snažila jsem se a práci mám. Myslím že jsem to i psala, už nevím, vysvětluju situaci tolika lidem, že už mě to nebaví...

Ano, pejsek má webové stránky, sama jsem to sem i psala. A dávám je do inzerátů, jen proto, aby se lidé mohli podívat třeba na to, jak je šikovný. Nechci žádnou finanční pomoc pro svoje plány s pejskem. Ty plány jsem měla ještě před tím, než mi dal život facku.

regi napsal(a):
Panebože, opět se nestačím divit. Kolik lidí smýšlí negativně a kolik pozitivně. Co všechno si lidi domýšlí, aniž by o mě něco věděli. Aniž by prožili co já a jednali mým srdcem a hlavou.

Ani nevím na co dřív reagovat, ale trochu si myslím, že obhajovat se a něco vysvětlovat bude zbytečné, možná se to dokonce obrátí ještě více proti mě, už jsem to zažila nedávno na jedné facebookové stránce. Ano, jsem špatná. Momentálně se nemohu o psa postarat. Hledám byt, ale nakonec dají vždy přednost lidem bez zvířat, i když v inzerátu napíší, že zvířata nevadí... Teče mi do bot, potřebuji sehnat bydlení do začátku srpna a vypadá to, že z nouze budu muset nakonec stejně vzít byt, kam pejsek nebude moci. A až potom hledat dál byt jiný. Jinak můžu spát za měsíc třeba pod mostem (i když, v létě by se to asi dalo přežít, že...). Ještě hledám, ale doteď se to nedařilo. Já ani nevím, na co dříve reagovat...

Rodina mě z rodného bytu tak trochu i s mým pejskem vyhodila, výchovně. Právě kvůli neúspěchu s podnikáním, které jsem se snažila rozjet kvůli pejskovi, abych s ním mohla být doma i při pracovní době v podstatě. Měla jsem možnost nouzově složit hlavu pod střechou vždy jen bez psa. Možnost být někde se psem nebyla možná. Peníze na vlastní jsem neměla. A lidé kolem mě, kteří by mě vzali do spolubydlení, nemohli psa dovolit buď kvůli majitelům bytů/domů, nebo kvůli sobě, prostě psa trpět u sebe doma za žádnou cenu nechtěli. I můj vlastní táta mi řekl, že můžu jít k němu, ale jedině bez psa. Takže jsem ho umístila k cizí slečně nouzově hned, jak se toto stalo. Naštěstí se dočasná péče vyřešila hodně rychle, byla to náhoda, štěstí a jsem za to doteď vděčná, že měl pejsek kam složit hlavu a má se tam skvěle. Pravda je, že od té doby, co jsem ho předala, což je asi půl roku, jsme se neviděli ani jednou. Právě proto, abych mu nemotala hlavičku. Věřím ale, že teď, když už si zvyknul na nové prostředí a rodinu, pejsky, tak by to nebyl žádný problém.

A k podmínkám spoluvlastnictí - Ano, vím, že zkoušky se samy neudělají ani nezaplatí. Mimoto tu největší dřinu, práci, peníze, čas, jsem do uchovnění investovala stejně já. Na výstavy jsme jezdili, dokud jsem měla dost financí. Má splněné výstavy, potom jsem už jen chtěla dochodit nějakého šampiona alespoň, až bych na to měla zase finance. Má hotové rentgeny kyčlí a loktů, to dá také pár tisíc. U velkého psa se to hodně vyšplhá, "blbý" rentgen vyšel celkem draho, plus potom to posouzení klubovým posuzovatelem, výsledek je ale oficiální a je tím splněná další podmínka chovnosti. Stačí složit zkoušky, na které jsem ho trénovala a měl by je složit v pohodě. Ty vyjdou asi na 600, to oproti tomu, co jsem stihla splnit s pejsem sama, je zanedbatelná část. Oční testy vyjdou asi na 500. A samozřejmě, že by šlo vše napůl. Pejsek mě stál 15 tisíc, myslím tím pořizovací cenu štěňátka. A to nejhorší má ten pejsek zasebou, tím myslím výchovu od štěněte, ty nejnákladnější podmínky chovnosti časově i finančně jsou také splněné. Chtěla jsem si za spoluvlastnictví říct asi tisíc korun, jen kvůli jistotě, že to ten druhý myslí vážně a zná cenu pejska. Byl by do chovu vhodný, má zahraniční krev, pro český chov ideál. Měla jsem to vymyšlené tak, že bychom ho douchovnili společnými silami (mě to baví, mám ráda cíle, proto jsem si vybrala pejska s PP perspektivního v chovu a snažila jsem se ho uchovnit, kdybych nezkrachovala v podnikání, už to máme určitě dávno celé úspěšně hotové). A ne, rozhodně to nedělám pro výdělek z krytí, pro peníze. Jsem ambiciozní člověk a prostě mě to baví, mít takové cíle. V čemkoliv. Samozřejmě jsem si ho nepořizovala jen proto, abych s ním šplhala po nějakém mém žebříku cílů, aby to zase někdo špatně nepochopil. Byl to můj nejlepší kamarád, můj přítel, se kterým jsem ještě ke všemu mohla dělat spoustu aktivit a snažit se spolu něčeho dosáhnout. Jeho to navíc všechno moc bavilo také. Výstavy, výcvik, naprosto všechno. Je nadšený uplně ze všeho. Typický optimistický a veselý, vděčný flat, lidé by se od nich mohli učit...

Měla jsem to vymyšlené tak, že kdybychom ho douchovnili společnými silami, částku za krytí, které by si s kýmkoliv dohodnul spolumajitel, by si celou nechal. Proč bych mu brala peníze za něco, co si sjedná sám a sám si to "odpracuje" tím, že za fenkou pojede, proplatí si cestu atd. To bych byla opravdu sobec a měla psa jen pro peníze. Bylo by to určitě napsané i v případné smlouvě, rozhodně se nedá spolehnout na slovní dohodu. A já bych chtěla, aby spolumajitel věděl, že po něm ještě něco žádám, kromě toho, aby se u něho měl můj pejsek dobře. Samozřejmě že náklady na granule by se asi dělily podle toho, u koho by zrovna byl. Ale to vše se dá taky dohodnout. Spoluvlastnictví bych brala tak, že jsme majiteli oba, rovnocenní majitelé. Rozhodně by si s pejskem mohl dělat teoreticky cokoliv dle svého uvážení, ve výcviku by to bylo blbé, protože je již na něco zvyklý a nový majitel by se musela asi naučit jak přesně zní povely, které jsem ho naučila a jak mají vypadat a neměnit to. Nové by ale mohl učit jak by chtěl atd. Není to o tom, že bych mu do toho chtěla já kecat, jak píšete. Spíš o tom, že by z toho měl pejsek zmatek. Je to stejné, jako když se předává asistenční pes člověku, který ho potřebuje. Musí se naučit, jaké povely pejsek zná a co znamenají a dodržovat je, protože takto byl pes vycvičen a když to řeknu blbě - "naprogramován" a tak prostě funguje. To je celé, jinak by měl spolumajitel volnou ruku, nechci přikazovat něco někomu, kdo by vlastnil půlku mého pejska a krásně se o něho staral. Přišlo mi, že spoustě chovatelům to takto vycházelo a vychází a proto mě toto napadlo. Ale dle vás jsem naivní (nebo sobecká) blbka a rozhodně to fungovat nebude (ale ještě se to ani nezkusilo, že...?). Já stále doufám, že někoho skvělého najdu, kdo to pochopí. A bude rád za takovou příležitost, být spoluvlastníkem tak úžasného pejska, který má co dát i v chovu (a já jsem připravena s tím pomoci, když bude třeba, nechci do toho kecat, pokud nebude chtít spolumajitel, ale ráda toho budu součástí, samozřejmě, dokud je to napůl i můj pejsek). Ale asi jsem vážně naivní. Samozřejmě jsem si vědoma i spousty rizik, ale stejně mi to přišlo jako dobré možné řešení. Nevím, jak jinak to už vysvětlit. Nemyslím si že by to mělo jen nevýhody a starosti u nového spoluvlastníka.

Hezky se to četlo, ale...

Mnoho dojemných slov o ničem.
Proč ho nenecháte jít svou cestou a neprodáte ho, nebo nedarujete?
Proč mu chcete motat hlavu neustálými odchody a návraty?
Fakt si myslíte, že to není sobecké?

Není přece problém sledovat ho z povzdálí a až jednou nakryje, zajistit si u nových majitelů štěňátko po něm, pokud budete mít svou životní i finanční situaci pod kontrolou.

Nechci rozebírat Váš příběh, ale máma Vás určitě nevyhodila bezdůvodně i se psem z bytu ze dne na den bez varování. V tu dobu jste neřešila - možná tam je "zakopaný pes".

Však jsem to odůvodnila, udělala jsem chybu, spoustu chyb s tím podnikáním a jsem si všech vědoma a znovu je opakovat nebudu, dostalo mě to do průšvihu, ze kterého se ještě ted dostávám. Alespoň vím, co mám příště udělat jinak. Pejska jsem neprodala právě proto, že to asi nedokážu kvůli tomu, jak vím, že se mi po něm bude stýskat. Představa že už ho nikdy neuvidím a nebude semnou je hrozná. Asi to je sobecké, ale kdybych si myslela že to pejskovi bude dělat vážně potíže a trápení, tak nad tímhle ani neuvažuju...

Ale už asi na nic reagovat nebudu, jdu raději hledat ten byt, třeba se poštěstí a pejska si budu moci vzít s sebou do pronájmu...

Regi:
bez jakékoliv kousavosti nebo kritiky, bych vám chtěla napsat, že chápu, že v životě se může stát cokoliv, proto VŽDYCKY když si pořizuju psa, tak počítám s tím, že se mnou může být třeba 15let a věřte, že pokud bych neměla dopředu ošéfováno, že pokud by se se mnou nebo rodinou cokoliv stalo tak o psy bude postaráno (vždy mám i více variant, kdyby jedna zklamala), tak si žádného psa nepořídím...měla jste "plán B"? počítala jste s tím, že se z jakéhokoliv důvodu o psa nebudete moci postarat, když jste si ho pořizovala a nebo jste se prostě domnívala, že se nic takového stát nemůže?...

No držím palce, aby pejsek dopadl, co nejlépe...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Regi:
bez jakékoliv kousavosti nebo kritiky, bych vám chtěla napsat, že chápu, že v životě se může stát cokoliv, proto VŽDYCKY když si pořizuju psa, tak počítám s tím, že se mnou může být třeba 15let a věřte, že pokud bych neměla dopředu ošéfováno, že pokud by se se mnou nebo rodinou cokoliv stalo tak o psy bude postaráno (vždy mám i více variant, kdyby jedna zklamala), tak si žádného psa nepořídím...měla jste "plán B"? počítala jste s tím, že se z jakéhokoliv důvodu o psa nebudete moci postarat, když jste si ho pořizovala a nebo jste se prostě domnívala, že se nic takového stát nemůže?...

No držím palce, aby pejsek dopadl, co nejlépe...

Prosím vás neblbněte s plnem B. Nedávno měla pohřeb paní, zůstaly po ní děti 15 a 13 let.
Myslíte si, že něco podobného předpokládala, když otěhotněla.
.."Těžko před ní může zavřít dveře, pokud je v PP uvedená jako majitel ona - to by byla krádež"
Jestli "půl" psa prodá, bude spoluvlastník zapsaný v PP.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Regi:
bez jakékoliv kousavosti nebo kritiky, bych vám chtěla napsat, že chápu, že v životě se může stát cokoliv, proto VŽDYCKY když si pořizuju psa, tak počítám s tím, že se mnou může být třeba 15let a věřte, že pokud bych neměla dopředu ošéfováno, že pokud by se se mnou nebo rodinou cokoliv stalo tak o psy bude postaráno (vždy mám i více variant, kdyby jedna zklamala), tak si žádného psa nepořídím...měla jste "plán B"? počítala jste s tím, že se z jakéhokoliv důvodu o psa nebudete moci postarat, když jste si ho pořizovala a nebo jste se prostě domnívala, že se nic takového stát nemůže?...

No držím palce, aby pejsek dopadl, co nejlépe...

Také Reginu nekritizuji, momentálně nemá nejlepší životní období.
Ani mne nenapadlo "řešit", jak moc si za to může. To je prostě život a snad to dobře dopadne a ona se do budoucna poučí.

Vadí mi její sobecký postoj. Je to můj pes a je mi jedno, jak se cítí a cítit do budoucna bude, já ho chci a chci a chci a chci mít ve svém životě.
Oriho je mi líto, ale co nadělám.

Tím to pro mne končí. Nebudu sponzorem a Regině i Orimu přeji, aby se situace co nejrychleji a nejlépe vyřešila a byli spokojení oba, ať spolu nebo každý sám.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Prosím vás neblbněte s plnem B. Nedávno měla pohřeb paní, zůstaly po ní děti 15 a 13 let.
Myslíte si, že něco podobného předpokládala, když otěhotněla.
.."Těžko před ní může zavřít dveře, pokud je v PP uvedená jako majitel ona - to by byla krádež"
Jestli "půl" psa prodá, bude spoluvlastník zapsaný v PP.

No vidíte...já měla takhle "ošéfovaný" i děti...víte já jsem životní optimista, ale pořád vím, že je tam takové to, co kdyby...co kdyby jsme se třeba s manželem zabili při autonehodě a prarodiče by se také o děti nemohli postarat...to by šli jako děti do děcáku?...no prostě já s plánem B blbnu...

Já teda nevím, ale neříkejte mi, že neseženete v Praze a okolí ! Nějaký kamrlíček, kam bude moct pes, bydlím ve městě se 30 000 obyvatel a byt bych za nějaký ten měsíc (2-3) sehnala, a ne jeden.
Pražáci tady jsou třeba bude taky někdo o něčem vědět, chápu že chcete něco hodně levného, ale když se do toho kurna položíte, tak najdete. Možná kdyby jste udělala takový hezký inzerát se srdceryvným příběhem jak hledáte byt, tak už bydlíte.

Andrýsek3 napsal(a):
Já teda nevím, ale neříkejte mi, že neseženete v Praze a okolí ! Nějaký kamrlíček, kam bude moct pes, bydlím ve městě se 30 000 obyvatel a byt bych za nějaký ten měsíc (2-3) sehnala, a ne jeden.
Pražáci tady jsou třeba bude taky někdo o něčem vědět, chápu že chcete něco hodně levného, ale když se do toho kurna položíte, tak najdete. Možná kdyby jste udělala takový hezký inzerát se srdceryvným příběhem jak hledáte byt, tak už bydlíte.

Přesně tak. Já jsem bydlela se svým psem - od štěňátka na bytě ve městě cca 17tis obyvatel. A byt se našel, ne hned, ale za pár týdnů ano. A to jsem nevybírala v nouzi. Pokud bych neřešila jiné věci v bytě a v podstatě jediná priorita pro mě byla aby se mnou v tom bytě mohl být pes a byt nebyl moc drahý tak bych ho měla za jediný měsíc. A pokud ne šla bych do jiného města a pár km navíc i dojížděla. A tady se bavíme o Praze. Nevím kde by ho jinde měla sehnat když ne v Praze. Nechci odsuzovat zadavatelku, dostala se do hodně těžké situace, ale přijde mně že pes pro ni není tak důležitý jak tvrdí. Prostě nechce obětovat svoje pohodlí aby mohl pes zůstat s ní.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Přesně tak. Já jsem bydlela se svým psem - od štěňátka na bytě ve městě cca 17tis obyvatel. A byt se našel, ne hned, ale za pár týdnů ano. A to jsem nevybírala v nouzi. Pokud bych neřešila jiné věci v bytě a v podstatě jediná priorita pro mě byla aby se mnou v tom bytě mohl být pes a byt nebyl moc drahý tak bych ho měla za jediný měsíc. A pokud ne šla bych do jiného města a pár km navíc i dojížděla. A tady se bavíme o Praze. Nevím kde by ho jinde měla sehnat když ne v Praze. Nechci odsuzovat zadavatelku, dostala se do hodně těžké situace, ale přijde mně že pes pro ni není tak důležitý jak tvrdí. Prostě nechce obětovat svoje pohodlí aby mohl pes zůstat s ní.

Přesně, ještě jsem to přehnala, když jsme se s přítelem stěhovali, tak jsme ještě psa neměli, ale plánovali jsme, takže jsme i vybírali podle toho..těch bytů ale byloooo...A to jsme si vybírali, takový panelákový 1kk se shnilou koupelnou by regi s jejím fletem určitě stačil. Našli jsme super byt asi za měsíc a půl, mohli jsme i dřív. Kdybych byla takhle zahnaná do kouta, tak první věc co dělám - sháním byt po všech čertech...a to by bylo, aby nebylo. Sociální sítě jsou taky na tohle super, raději bych vložila energii do super dojemného inzerátu za byt - sdílet, sdílet, sdílet..a neříkejte mi, že nic nenajdete. Chudák psík, no na to jak ho miluje a chce ho do spoluvlastnictví a v pohodě ho neviděla už půl roku (půl roku shání byt?), tak by nebylo od věci ho prostě jen prodat (darovat).

Andrýsek3 napsal(a):
Přesně, ještě jsem to přehnala, když jsme se s přítelem stěhovali, tak jsme ještě psa neměli, ale plánovali jsme, takže jsme i vybírali podle toho..těch bytů ale byloooo...A to jsme si vybírali, takový panelákový 1kk se shnilou koupelnou by regi s jejím fletem určitě stačil. Našli jsme super byt asi za měsíc a půl, mohli jsme i dřív. Kdybych byla takhle zahnaná do kouta, tak první věc co dělám - sháním byt po všech čertech...a to by bylo, aby nebylo. Sociální sítě jsou taky na tohle super, raději bych vložila energii do super dojemného inzerátu za byt - sdílet, sdílet, sdílet..a neříkejte mi, že nic nenajdete. Chudák psík, no na to jak ho miluje a chce ho do spoluvlastnictví a v pohodě ho neviděla už půl roku (půl roku shání byt?), tak by nebylo od věci ho prostě jen prodat (darovat).

No, jestli shání byt stejným stylem, jako "spoluvlastnictví", tak se nedivím, že se nabídky nehrnou...

Regi: již dvakrát jsem vám zde psala, že jediné řešení je psa normálně prodat. Vy si pořád vedete svou a mám pocit, že vše vidíte hóóódně naivně. Psa jste naučila nějakým cvikům, ale byla jste třeba někdy na honě, víte doopravdy co a jak musí pes umět, aby vůbec ty zkoušky udělal? Co víte o lovecké kynologii? Např. píšete, že zkoušky stojí cca 600 Kč. To ano, ale záleží na tom, co je to za zkoušky (jsou i dražší) a tento poplatek je pro členy ČMMJ a ještě musí jít na zkoušky ve "vlastním okrese". Pro nečleny jsou poplatky dvojnásobné. A také se tam musí dojet, auta na vodu ještě nejezdí. A co výcvik? To, co jste ho naučila, určitě nebude úplně všechno, kdo si ho vezme, bude muset věnovat další čas a peníze k tomu, aby psa na zkoušky opravdu docvičil. Další věc: jeho využití v chovu. Jste si opravdu jista, že tím psem někdo bude krýt? Nerýpu, ale mám zkušenost, že většinou jsou v chovu využívání jen někteří jedinci, většinou v rukou zkušených chovatelů, kteří umějí svého psa "prodat" (tedy prosadit do chovu).
Psa jste neviděla půl roku a je to dobré. Tak ho milujete, že bez něj nemůžete být? Nemotejte mu hlavu a sežeňte nového pána, u kterého bude žít v KLIDU zbytek svého života. Ten pes si to zaslouží.
Prostě tak, jak si to představujete vy, do toho může jít jen blázen.

Andrýsek3 napsal(a):
Přesně, ještě jsem to přehnala, když jsme se s přítelem stěhovali, tak jsme ještě psa neměli, ale plánovali jsme, takže jsme i vybírali podle toho..těch bytů ale byloooo...A to jsme si vybírali, takový panelákový 1kk se shnilou koupelnou by regi s jejím fletem určitě stačil. Našli jsme super byt asi za měsíc a půl, mohli jsme i dřív. Kdybych byla takhle zahnaná do kouta, tak první věc co dělám - sháním byt po všech čertech...a to by bylo, aby nebylo. Sociální sítě jsou taky na tohle super, raději bych vložila energii do super dojemného inzerátu za byt - sdílet, sdílet, sdílet..a neříkejte mi, že nic nenajdete. Chudák psík, no na to jak ho miluje a chce ho do spoluvlastnictví a v pohodě ho neviděla už půl roku (půl roku shání byt?), tak by nebylo od věci ho prostě jen prodat (darovat).

Měli jsme to úplně stejně. Štěňátko jsme měli zamluvené v chovce, ještě nebyla miminka ani na světě. A většina lidí ví že štěnda ničí, jsou divoké a přesto jsme byt našli. Jo zaručila jsem se za něj, že cokoliv zničí zaplatíme apod. Ale nemusel nám majitel věřit. A pokud by zadavatelka přišla na prohlídku s přátelským a dobře vychovaným dospělým flatem myslím že by nikdo nic nenamítal.
Šla bych do jakékoholiv kutlochu jen aby tam se mnou mohl můj pes. Všechny ostatní požadavky by v té chvíli zmizely. Nějakou dobu by to vydržela a po čase si našla lepší - až by měla lepší finanční prostředky a čas na hledání.
A je pravda že sociální sítě jsou na to super.

V dnešní době není až tak velký problém sehnat pronájem se psem. znám z okolí několik lidí co takhle bydlí, dokonce jeden bydlí i na ubytovně se psem. V tomhle zakopaný pes nebude. ovšem podnájem se musí platit a to by slečna musela začít makat, to bude asi ten hlavní problém.

Zadavatelka se mi zdá dost naivní a nezodpovědná. Asi proto ji rodina vystěhovala, možná se nechtěla dožít toho, aby jim byt oblepili exekutoři. Ale to se občas stává, chápu, velké oči, myšlenka živit se tím, co baví, ale už si neumí ekonomicky spočítat (absolventka OA?), že to nepůjde, zvláště bez finanční rezervy. Většinou si rozumnější mladí lidé najdou nějakou pevnou práci, koníčka dělají u ní, udělají si klientelu a jméno a pak až opouští jistotu.
Už se ale stalo.
V Praze sehnat práci není nic těžkého, pokud si nevymýšlím, vím, že musím z něčeho zaplatit nájem a mám odpovědnost za psa.

V Praze sehnat podnájem nebo spolubydlení, i se psem, taky není zas tak neřešitelné. Navíc podle nového OZ nemusím nikomu dopředu říkat, že psa vůbec mám. Když máte podepsanou smlouvu, vyhodit vás nikdo kvůli psovi nemůže. A pokud dostanete výpověď, existuje vždy výpovědní lhůta, ve které si můžete najít pronájem nový.

Když už práci zadavatelka má, a o psa opravdu stojí, může si ho k někomu umístit na hlídání za peníze, než si najde trvalejší bydlení.

Mně se zdá, že vlastě vůbec neví, co chce. Pokud cítím odpovědnost, psa miluji, nevzdám se ho a hledám spíš cestu, jak si ho nechat, než jak ho kamsi strčit cizímu člověku, ale přitom si nechat zadní vrátka, kdyby si to náhodou rozmyslela.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Prosím vás neblbněte s plnem B. Nedávno měla pohřeb paní, zůstaly po ní děti 15 a 13 let.
Myslíte si, že něco podobného předpokládala, když otěhotněla.
.."Těžko před ní může zavřít dveře, pokud je v PP uvedená jako majitel ona - to by byla krádež"
Jestli "půl" psa prodá, bude spoluvlastník zapsaný v PP.

Orionko, budete se možná divit, ale ohledně dětí považuji "plán B" považuji za samozřejmost. Na rozdíl od psa je totiž nelze prodat či darovat. Jednak je tady manžel. Pokud by se stalo nám něco oběma, postará se o ně dle domluvy moje sestra. Pro tento účel mám na zvláštním účtu uložené nějaké peníze, aby ten, kdo mé děti případně "zdědí", nemusel nést všechny náklady na vlastních bedrech.

Projevem dospělosti je právě schopnost nesobecky uvažovat o "plánech B"!

Tak sem se znovu pořádně podívala na toho pejska. Slečna ho tu nabízí jako psa do chovu, ale nikde už nepíše jestli má minimálně OVVR s kolika body, v jaké ceně, pouze že ho připravuje tím že pes dělá kašpárka a drží na nose piškoty. Všechny ty cviky a triky, milá zlatá co tam uvádíte jsou pro loveckou kynologii naprosto k ničemu, a možná spíš na škodu. Cvičit psa s blbými návyky dá víc práce než cvičit psa z návyky žádnými. Být vámi bud pořeším bydlení a mazlíka si nechám na tyhle opičinky nebo pejska někomu daruji či levně prodám pouze jako společníka, ale řekla bych že s vašimi plány o kvalitní chovném psu a nalezení hlupáka který vám psa vycvičí a všechno zafinancuje asi neuspějete.

Hlavní je asi to, že jednoho dne třeba přijdete a psa si vezmete. A ublížíte nejen tomu novému páničkovi, ale i psovi, co s ním třeba X let žil a smířil se s tím, že má zase nový domov, zase nové lidi a tak.
Pokud jste stále v Praze, tak tam je jednoduché sehnat bydlení i se psem. Ať už třeba jen pokoj nebo nějaký malý horší byt do začátku.

Tak jsem si to v klidu prostudoval a vidím to takto. Ta holka prostě, je jí cca něco kolem 25 bych řekl, nemá absolutní páru, jak se o sebe, natož psa postarat. Vždy a už od mala měla svůj klid, dostala to co chtěla, v 11 prvního psa, jezdívala na koních, prostě rodiče svému dítěti dávali jen to nejlepší. No a slečna vystudovala asi z nouze obchodku a ve výsledku zjistila, že ji je vzdělání k ničemu a nebaví ji a že si zkusí fotit. No a bác. Prostě pluje, splácí dluhy a kdo ne, ale nemá ani šajn co se sebou a s tím psem, který na to doplatí, jako. No a rodina řekla dost a jdi. Ukaž se. No a je to tady. Práci hledá ve skladech a kdo ví kde a za kolik a teď snad něco našla. Prostě bez cizí pomoci není schopná cokoli řešit.
No tak se ptám, neb kdesi píše, že má snad borce, tak co ten jako? Ten nepomáhá? Ten je v v jejím životě na co jako? Na zábavu? Dva když se spojí, tak se dá udělat tolik věcí a může začít znova tolikrát, kolikrát padne na hubu. Jenže jsme zase na začátku, je bezradná a prostě se nedokáže rvát, neumí to. Chyba? A kde? To je jedno. Asi by měla fakt máknou, zatnou zuby a postavit se na nohy. Věk už na to má, ale zkušenosti žádné. Bohužel.

Podle fotek se mi zdá, že se pohybuje se psem někde na Jižním Městě, Háje a okolí. Tady je bytů, jak "výkalů", vím o garsonce zařízené, za 8,5 měsíčně a kde můžou i psi. Jenže před ní stojí fronta. Takže asi bude fuč. To by musela slečna máknout a to bohužel vidět není.
No je jasné, že mi ji tady nepomůžeme.
Nemá finance a pes bude trpět. Tak se snaží ho nějak "zachránit". Že to dělá špatným způsobem jste asi vysvětlili, no snad si z toho něco vezme, nezačne se hroutit a zvedne se a zamyslí a mákne. Domů se vrátit nemůže, tak jak říkám, kopnout do zadečku, shodit na zem a šup, zvedněte se kua a šplápněte do pedálu.
Toť má rada.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak sem se znovu pořádně podívala na toho pejska. Slečna ho tu nabízí jako psa do chovu, ale nikde už nepíše jestli má minimálně OVVR s kolika body, v jaké ceně, pouze že ho připravuje tím že pes dělá kašpárka a drží na nose piškoty. Všechny ty cviky a triky, milá zlatá co tam uvádíte jsou pro loveckou kynologii naprosto k ničemu, a možná spíš na škodu. Cvičit psa s blbými návyky dá víc práce než cvičit psa z návyky žádnými. Být vámi bud pořeším bydlení a mazlíka si nechám na tyhle opičinky nebo pejska někomu daruji či levně prodám pouze jako společníka, ale řekla bych že s vašimi plány o kvalitní chovném psu a nalezení hlupáka který vám psa vycvičí a všechno zafinancuje asi neuspějete.

Přesně! Pes má z výstavy V2 a V3 v konkurenci psů, na jejihž spočítání stačí prsty jedné ruky, což není žádná pecka, nemá ani OVVR, a i kdyby ho měl, tak to je opravdu málo na to aby pes kryl, takže pokud by ho někdo chtěl vytáhnout tak, aby si někdo vůbec všiml, že existuje, ta ho to jen na výcviku a výstavách stojí minimálně 50 tis. (a to, pokud všechno půjde hladce).

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přesně! Pes má z výstavy V2 a V3 v konkurenci psů, na jejihž spočítání stačí prsty jedné ruky, což není žádná pecka, nemá ani OVVR, a i kdyby ho měl, tak to je opravdu málo na to aby pes kryl, takže pokud by ho někdo chtěl vytáhnout tak, aby si někdo vůbec všiml, že existuje, ta ho to jen na výcviku a výstavách stojí minimálně 50 tis. (a to, pokud všechno půjde hladce).

A pokud to dobře dopadne, tak nakryje jednu, max dvě feny.

kvido46 napsal(a):
A pokud to dobře dopadne, tak nakryje jednu, max dvě feny.

... pokud si ho vykutálená majitelka nestihne odvézt ještě předtím

Nebudu hodnotit majitelku, už toho bylo řečeno dost. Každopádně myšlenka, jak má pes skoro všechno pro chov splněné, je opravdu naivní.Flati už dávno nejsou málopočetné plemeno a psů, resp. jejich majitelů, co si myslí, že zrovna ten jejich by dal ty nej štěńata, je hafo. Nemůžu psa hodnotit z hlediska rodokmenu, každopádně, aby byla reálná představa krytí tímto psem (nejen papírové uchovnění), musel by být sakra vidět a sakra úspěšný. Ideálně výstavně i pracovně, pokud by byl výstavně "jen" výborný, pak zkouškový šampion, pokud by byl šampion výstavní, pak alespoň pár zkoušek hotových. A jezdit a jezdit, aby byl pes vidět, stále. Výstavy prachy, zkoušky prachy, výcvik prachy a spousta času, takže představa, jak do psa bylo už nejvíc investováno, je naivní. Stejně jako ostatní oporučuju, pokud není majitelka schopna situaci jinak řešit, psa prodat, darovat a sledovat prostřednictvím fotek jak se má, doživota mu nezasahovat a nechat na novém majiteli, co se psem bude dělat. Určitě bych psa nabízela primárně jako fajn parťáka do rodiny, na nějaké spoluvlastnicví, chovnost atd bych zapomněla a byla vděčná, pokud to klape a rodina se mu povede najít. Držím mu palce.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak sem se znovu pořádně podívala na toho pejska. Slečna ho tu nabízí jako psa do chovu, ale nikde už nepíše jestli má minimálně OVVR s kolika body, v jaké ceně, pouze že ho připravuje tím že pes dělá kašpárka a drží na nose piškoty. Všechny ty cviky a triky, milá zlatá co tam uvádíte jsou pro loveckou kynologii naprosto k ničemu, a možná spíš na škodu. Cvičit psa s blbými návyky dá víc práce než cvičit psa z návyky žádnými. Být vámi bud pořeším bydlení a mazlíka si nechám na tyhle opičinky nebo pejska někomu daruji či levně prodám pouze jako společníka, ale řekla bych že s vašimi plány o kvalitní chovném psu a nalezení hlupáka který vám psa vycvičí a všechno zafinancuje asi neuspějete.

Nechtěla jsem to psát tak natvrdo, ale mám taky takový pocit, že slečna vůbec neví, co by pes měl umět, aby nějaké (a pokud možno ne jen jedny) zkoušky udělal, a že je i možné, že pro daný výcvik učením nějakých stupidních triků udělala víc škody než užitku. Je lepší začít cvičit psa (i staršího), co neumí nic, než odbourávat špatné návyky.

A i kdyby náhodou byl pes úspěšný na výstavách i při práci, tak majitelé fen si vybírají potenciálního krycího psa podle toho, jaký " servis " jim může nabídnout i majitel krycího psa - poradí začínajícímu chovateli při krytí, pozná jestli je fena v optimálním dni na krytí či ji trápí zbytečně, pomůže s inzercí i prodejem štěňat, popř. i jejich uchovněním.. I zde platí, že " jméno psa nebo majitele prodává"...

kvido46 napsal(a):
A i kdyby náhodou byl pes úspěšný na výstavách i při práci, tak majitelé fen si vybírají potenciálního krycího psa podle toho, jaký " servis " jim může nabídnout i majitel krycího psa - poradí začínajícímu chovateli při krytí, pozná jestli je fena v optimálním dni na krytí či ji trápí zbytečně, pomůže s inzercí i prodejem štěňat, popř. i jejich uchovněním.. I zde platí, že " jméno psa nebo majitele prodává"...

Tak to snad ne.Takže dle vás já coby majitel krycího psa se mám defacto komplet postarat o cizí fenu?
No sorry, ale za mě fakt nee.

bhk napsal(a):
Tak to snad ne.Takže dle vás já coby majitel krycího psa se mám defacto komplet postarat o cizí fenu?
No sorry, ale za mě fakt nee.

A proč ne? Koho psi opravdu baví nečiní jim problém nezkušenému poradit a pomoci. Jinak ubytování feny a třeba i majitele během krytí, pomoc, rada to by mělo být samozřejmostí.

bhk napsal(a):
Tak to snad ne.Takže dle vás já coby majitel krycího psa se mám defacto komplet postarat o cizí fenu?
No sorry, ale za mě fakt nee.

A proč ne ? I v zájmu majitele krycího psa je, aby krytí a celkový odchov proběhl bez problémů a štěňata se dobře prezentovala na výstavách nebo při práci, i podle toho si jej mohou vybírat zájemci o krytí dalších fen. Asi nikdo nepojede na psa, který sám má sice " tituly", ale hodnocení jeho potomků ze svodu je podprůměrné a přitom by stačilo, aby třeba odchov někdo zkušený shlédl a doporučil, jak upravit, předvést nebo počkat na další sezónu, protože zvíře je vylínané, nehotové, potřebuje nasvalit a mělo by zbytečně špatné hodnocení.

Pro mě jako majitele chovných psů je takový servis samozřejmostí a když jsem začínala s chovem, tak jsem kryla jen zkušenými psy se zkušenými majiteli, právě proto, že mi poradili, což majitel svého prvního a jen taktak uchovněného psa bez zkušeností nemůže zajistit.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A proč ne? Koho psi opravdu baví nečiní jim problém nezkušenému poradit a pomoci. Jinak ubytování feny a třeba i majitele během krytí, pomoc, rada to by mělo být samozřejmostí.

Chovám už dlouho, ale nikdy jsme se nesetkala s tím, že by majitel psa nabízel ubytování pro mě i fenu. Možná tak výjimečně u zahraničního krytí nebo pokud se kryje u známých lidí. Určitě to nepatří k běžnému servisu. A fenu bych na krytí samotnou nikdy nenechala, prostě k krytí musím být sama osobně a ne že mi pak někdo řekne, že krytí proběhlo či neproběhlo. Zažila jsem mnoho různých situací při krytí a po těchto zkušenostech chci vždy u krytí být.

regi napsal(a):
Panebože, opět se nestačím divit. Kolik lidí smýšlí negativně a kolik pozitivně. Co všechno si lidi domýšlí, aniž by o mě něco věděli. Aniž by prožili co já a jednali mým srdcem a hlavou.

Ani nevím na co dřív reagovat, ale trochu si myslím, že obhajovat se a něco vysvětlovat bude zbytečné, možná se to dokonce obrátí ještě více proti mě, už jsem to zažila nedávno na jedné facebookové stránce. Ano, jsem špatná. Momentálně se nemohu o psa postarat. Hledám byt, ale nakonec dají vždy přednost lidem bez zvířat, i když v inzerátu napíší, že zvířata nevadí... Teče mi do bot, potřebuji sehnat bydlení do začátku srpna a vypadá to, že z nouze budu muset nakonec stejně vzít byt, kam pejsek nebude moci. A až potom hledat dál byt jiný. Jinak můžu spát za měsíc třeba pod mostem (i když, v létě by se to asi dalo přežít, že...). Ještě hledám, ale doteď se to nedařilo. Já ani nevím, na co dříve reagovat...

Rodina mě z rodného bytu tak trochu i s mým pejskem vyhodila, výchovně. Právě kvůli neúspěchu s podnikáním, které jsem se snažila rozjet kvůli pejskovi, abych s ním mohla být doma i při pracovní době v podstatě. Měla jsem možnost nouzově složit hlavu pod střechou vždy jen bez psa. Možnost být někde se psem nebyla možná. Peníze na vlastní jsem neměla. A lidé kolem mě, kteří by mě vzali do spolubydlení, nemohli psa dovolit buď kvůli majitelům bytů/domů, nebo kvůli sobě, prostě psa trpět u sebe doma za žádnou cenu nechtěli. I můj vlastní táta mi řekl, že můžu jít k němu, ale jedině bez psa. Takže jsem ho umístila k cizí slečně nouzově hned, jak se toto stalo. Naštěstí se dočasná péče vyřešila hodně rychle, byla to náhoda, štěstí a jsem za to doteď vděčná, že měl pejsek kam složit hlavu a má se tam skvěle. Pravda je, že od té doby, co jsem ho předala, což je asi půl roku, jsme se neviděli ani jednou. Právě proto, abych mu nemotala hlavičku. Věřím ale, že teď, když už si zvyknul na nové prostředí a rodinu, pejsky, tak by to nebyl žádný problém.

A k podmínkám spoluvlastnictí - Ano, vím, že zkoušky se samy neudělají ani nezaplatí. Mimoto tu největší dřinu, práci, peníze, čas, jsem do uchovnění investovala stejně já. Na výstavy jsme jezdili, dokud jsem měla dost financí. Má splněné výstavy, potom jsem už jen chtěla dochodit nějakého šampiona alespoň, až bych na to měla zase finance. Má hotové rentgeny kyčlí a loktů, to dá také pár tisíc. U velkého psa se to hodně vyšplhá, "blbý" rentgen vyšel celkem draho, plus potom to posouzení klubovým posuzovatelem, výsledek je ale oficiální a je tím splněná další podmínka chovnosti. Stačí složit zkoušky, na které jsem ho trénovala a měl by je složit v pohodě. Ty vyjdou asi na 600, to oproti tomu, co jsem stihla splnit s pejsem sama, je zanedbatelná část. Oční testy vyjdou asi na 500. A samozřejmě, že by šlo vše napůl. Pejsek mě stál 15 tisíc, myslím tím pořizovací cenu štěňátka. A to nejhorší má ten pejsek zasebou, tím myslím výchovu od štěněte, ty nejnákladnější podmínky chovnosti časově i finančně jsou také splněné. Chtěla jsem si za spoluvlastnictví říct asi tisíc korun, jen kvůli jistotě, že to ten druhý myslí vážně a zná cenu pejska. Byl by do chovu vhodný, má zahraniční krev, pro český chov ideál. Měla jsem to vymyšlené tak, že bychom ho douchovnili společnými silami (mě to baví, mám ráda cíle, proto jsem si vybrala pejska s PP perspektivního v chovu a snažila jsem se ho uchovnit, kdybych nezkrachovala v podnikání, už to máme určitě dávno celé úspěšně hotové). A ne, rozhodně to nedělám pro výdělek z krytí, pro peníze. Jsem ambiciozní člověk a prostě mě to baví, mít takové cíle. V čemkoliv. Samozřejmě jsem si ho nepořizovala jen proto, abych s ním šplhala po nějakém mém žebříku cílů, aby to zase někdo špatně nepochopil. Byl to můj nejlepší kamarád, můj přítel, se kterým jsem ještě ke všemu mohla dělat spoustu aktivit a snažit se spolu něčeho dosáhnout. Jeho to navíc všechno moc bavilo také. Výstavy, výcvik, naprosto všechno. Je nadšený uplně ze všeho. Typický optimistický a veselý, vděčný flat, lidé by se od nich mohli učit...

Měla jsem to vymyšlené tak, že kdybychom ho douchovnili společnými silami, částku za krytí, které by si s kýmkoliv dohodnul spolumajitel, by si celou nechal. Proč bych mu brala peníze za něco, co si sjedná sám a sám si to "odpracuje" tím, že za fenkou pojede, proplatí si cestu atd. To bych byla opravdu sobec a měla psa jen pro peníze. Bylo by to určitě napsané i v případné smlouvě, rozhodně se nedá spolehnout na slovní dohodu. A já bych chtěla, aby spolumajitel věděl, že po něm ještě něco žádám, kromě toho, aby se u něho měl můj pejsek dobře. Samozřejmě že náklady na granule by se asi dělily podle toho, u koho by zrovna byl. Ale to vše se dá taky dohodnout. Spoluvlastnictví bych brala tak, že jsme majiteli oba, rovnocenní majitelé. Rozhodně by si s pejskem mohl dělat teoreticky cokoliv dle svého uvážení, ve výcviku by to bylo blbé, protože je již na něco zvyklý a nový majitel by se musela asi naučit jak přesně zní povely, které jsem ho naučila a jak mají vypadat a neměnit to. Nové by ale mohl učit jak by chtěl atd. Není to o tom, že bych mu do toho chtěla já kecat, jak píšete. Spíš o tom, že by z toho měl pejsek zmatek. Je to stejné, jako když se předává asistenční pes člověku, který ho potřebuje. Musí se naučit, jaké povely pejsek zná a co znamenají a dodržovat je, protože takto byl pes vycvičen a když to řeknu blbě - "naprogramován" a tak prostě funguje. To je celé, jinak by měl spolumajitel volnou ruku, nechci přikazovat něco někomu, kdo by vlastnil půlku mého pejska a krásně se o něho staral. Přišlo mi, že spoustě chovatelům to takto vycházelo a vychází a proto mě toto napadlo. Ale dle vás jsem naivní (nebo sobecká) blbka a rozhodně to fungovat nebude (ale ještě se to ani nezkusilo, že...?). Já stále doufám, že někoho skvělého najdu, kdo to pochopí. A bude rád za takovou příležitost, být spoluvlastníkem tak úžasného pejska, který má co dát i v chovu (a já jsem připravena s tím pomoci, když bude třeba, nechci do toho kecat, pokud nebude chtít spolumajitel, ale ráda toho budu součástí, samozřejmě, dokud je to napůl i můj pejsek). Ale asi jsem vážně naivní. Samozřejmě jsem si vědoma i spousty rizik, ale stejně mi to přišlo jako dobré možné řešení. Nevím, jak jinak to už vysvětlit. Nemyslím si že by to mělo jen nevýhody a starosti u nového spoluvlastníka.

Ze sáhodlouhých příspěvků jsem se snažila vyčíst podstatu věci.Nevím, jestli se to aspoň trochu podařilo.Zadavatelka je naivní a idealistická osoba, která má co dělat sama ze sebou.
Bohužel je na ní závislý i pes.Kterého si pořídila ve momentální vizi chovu a následných úspěchů.Místo, aby potom šla dělat, čímž by si mohla financovat sebe i psa, napadlo ji podnikání.Aby mohla být doma se psem!
Rodiče pravděpodobně dlouho drželi, ale když dcera dělala jeden kopanec za druhým, pravděpodobně jim došla trpělivost.Což se nedivím.Bohužel na to dojel i ten pes.
Zaujalo mě, jak zadavatelka dokáže proplétat roli pejska, jakožto nepostradatelného přítele a v další větě jen tak mimochodem sdělí, že ho dala nějaké slečně a půl roku už neviděla.Samozřejmě v dobré víře, proto, aby mu nepletla hlavičku.A teď asi tak nějak došla trpělivost i dočasné slečně, nebo zadavatelka momentálně jede v roli"miluji ho a nemohu bez něj žít"
A hledá spolumajitele,.Ten by jí měl dát symbolickou tisícovku!(nepíše, jak často), aby mohl mít doma jejího pejska a v podstatě i ji.Protože by přece za ním chodila a věnovala se jemu a zaučovala do správné péče i nové opatrovatele.
Přikláním se k názorům, že jediné řešení je pejska prodat.On by v pohodě žil u nových, snad myslících a soudných lidí.
A zadavatelka by měla možnost si urovnat život natolik, aby si případného dalšího tvora, který na ní bude závislý, pořizovala už jako člověk, srovnaný s realitou.
Přemýšlela jsem nad tím i z pozice rodiče.Já bych si asi nechala psa u sebe a doufala, že dcera se snad někdy srovná.A nebude mě zásobovat dalšími svými odloženými skvělými přáteli.

Já osobně se trochu divím, že rodina zadavatelky si psa nenechá, zvláště když jsou sami chovatelé a milovníci psů (tudíž na psy mají s největší pravděpodobností podmínky). To že dceru chtějí "vytrestat" a naučit ji tak zodpovědnosti a samostatnosti chápu, ale pes je nevinný tvor odkázaný na své lidi a nemůže za excesy, které jejich mladiství majitelé provozují.

koně napsal(a):
Ze sáhodlouhých příspěvků jsem se snažila vyčíst podstatu věci.Nevím, jestli se to aspoň trochu podařilo.Zadavatelka je naivní a idealistická osoba, která má co dělat sama ze sebou.
Bohužel je na ní závislý i pes.Kterého si pořídila ve momentální vizi chovu a následných úspěchů.Místo, aby potom šla dělat, čímž by si mohla financovat sebe i psa, napadlo ji podnikání.Aby mohla být doma se psem!
Rodiče pravděpodobně dlouho drželi, ale když dcera dělala jeden kopanec za druhým, pravděpodobně jim došla trpělivost.Což se nedivím.Bohužel na to dojel i ten pes.
Zaujalo mě, jak zadavatelka dokáže proplétat roli pejska, jakožto nepostradatelného přítele a v další větě jen tak mimochodem sdělí, že ho dala nějaké slečně a půl roku už neviděla.Samozřejmě v dobré víře, proto, aby mu nepletla hlavičku.A teď asi tak nějak došla trpělivost i dočasné slečně, nebo zadavatelka momentálně jede v roli"miluji ho a nemohu bez něj žít"
A hledá spolumajitele,.Ten by jí měl dát symbolickou tisícovku!(nepíše, jak často), aby mohl mít doma jejího pejska a v podstatě i ji.Protože by přece za ním chodila a věnovala se jemu a zaučovala do správné péče i nové opatrovatele.
Přikláním se k názorům, že jediné řešení je pejska prodat.On by v pohodě žil u nových, snad myslících a soudných lidí.
A zadavatelka by měla možnost si urovnat život natolik, aby si případného dalšího tvora, který na ní bude závislý, pořizovala už jako člověk, srovnaný s realitou.
Přemýšlela jsem nad tím i z pozice rodiče.Já bych si asi nechala psa u sebe a doufala, že dcera se snad někdy srovná.A nebude mě zásobovat dalšími svými odloženými skvělými přáteli.

Ja to cele chapu jako volani o pomoc...V rodine se to nepodarilo, tak ted vola do sveta...

Je to Praha, studentské město, začátek prázdnin - hafo volných pokojů a bytů. Studenti dost často mají sebou psy, hlavně třeba ze zemědělky. Není nic lehčího než najít tyhle skupiny na facebooku a hledat bydlení. Když ho najdou přes prázdniny studenti, proč ne mladá a pracující? Taky jsem takhle bydlívala a ne jen s jedním psem.
Zbytek za mě nemá moc smysl komentovat.

brebera napsal(a):
Je to Praha, studentské město, začátek prázdnin - hafo volných pokojů a bytů. Studenti dost často mají sebou psy, hlavně třeba ze zemědělky. Není nic lehčího než najít tyhle skupiny na facebooku a hledat bydlení. Když ho najdou přes prázdniny studenti, proč ne mladá a pracující? Taky jsem takhle bydlívala a ne jen s jedním psem.
Zbytek za mě nemá moc smysl komentovat.

Není to tak lehké, jak si každý myslí. Na to, abyste v Pze našli slušný podnájem, je nutno mít hodně peněz dopředu. Standard tady je totiž kauce a několik nájmů dopředu. A to tu holku dost eliminuje. Klidně to muže být 3x 10tis. Kdo je má jen tak z fleku? Ale ano, nabídka je.

Myslím, že slečna Regina nenašla sponzora, tak ji další diskuse nezajímá.
Dovedu si představit, že v jiné diskusi popisuje svůj příběh a nápad, jak to vyřešit spoluvlastnictvím.

Aliens_II napsal(a):
Není to tak lehké, jak si každý myslí. Na to, abyste v Pze našli slušný podnájem, je nutno mít hodně peněz dopředu. Standard tady je totiž kauce a několik nájmů dopředu. A to tu holku dost eliminuje. Klidně to muže být 3x 10tis. Kdo je má jen tak z fleku? Ale ano, nabídka je.

Jen taková připomínka - kauce a 3 nájmy dopředu není standard jen v Praze, ale myslím že úplně nebo téměř všude. Bydlela jsem ve svém životě ve 4 bytech a vždy jsme to takto museli platit. A jsme z malého městečka z druhého konce republiky.

Chtěla jsem tím jen říct že nějak nevidím rozdíl když si najde byt sama nebo se psem. Budou po ní chtít přece stejné peníze.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jen taková připomínka - kauce a 3 nájmy dopředu není standard jen v Praze, ale myslím že úplně nebo téměř všude. Bydlela jsem ve svém životě ve 4 bytech a vždy jsme to takto museli platit. A jsme z malého městečka z druhého konce republiky.

Chtěla jsem tím jen říct že nějak nevidím rozdíl když si najde byt sama nebo se psem. Budou po ní chtít přece stejné peníze.

Nechtěl jsem říci, že Pha je nějak nadměsto. Jen že za garsonku se to tady pohybuje klidně za 10tis. Což vyžaduje rezervu. Dva ká ká tu jde ku 12 tis. Slušné bydlení upozorňuji. No není to fakt sranda začít. A ona je finančně out.

Aliens_II napsal(a):
Nechtěl jsem říci, že Pha je nějak nadměsto. Jen že za garsonku se to tady pohybuje klidně za 10tis. Což vyžaduje rezervu. Dva ká ká tu jde ku 12 tis. Slušné bydlení upozorňuji. No není to fakt sranda začít. A ona je finančně out.

To mě ani nenapadlo, jen jsem to pochopila že si myslíte že se nájmy předem a kauce platí jen v Praze

Jo souhlasím že je to náročné, my jsme si pronajímali obyčejný starý panelákový 2+1 (bez vybavení) a 8500kč před 5 lety. V Praze je to dražší, to je fakt, ale zase jsou tam o něco vyšší příjmy a jednodušší sehnat práci, tím pádem si myslím že to vyjde stejně.

koňadra napsal(a):
Nechtěla jsem to psát tak natvrdo, ale mám taky takový pocit, že slečna vůbec neví, co by pes měl umět, aby nějaké (a pokud možno ne jen jedny) zkoušky udělal, a že je i možné, že pro daný výcvik učením nějakých stupidních triků udělala víc škody než užitku. Je lepší začít cvičit psa (i staršího), co neumí nic, než odbourávat špatné návyky.

Jsem téhož názoru, že by bylo lepší psa normálně někomu prodat a neotravovat se spoluvlastníctvím a nějakými svými povely, které mohou být pro složení zkoušek úplně špatně. Nejjednodušší řešení pro všechny buď psa prodat nebo si vyřešit bleskově svoje problémy a psa si nechat - spoluvlastnictví se jeví jako horší řešení, a málokdo zkušený na to přistoupí, aby dodělával psa ve spolvlastnictví a kecal mu do toho někdo nezkušený. Takže asi nabídnout v inzerci k prodeji.

Aliens_II napsal(a):
Nechtěl jsem říci, že Pha je nějak nadměsto. Jen že za garsonku se to tady pohybuje klidně za 10tis. Což vyžaduje rezervu. Dva ká ká tu jde ku 12 tis. Slušné bydlení upozorňuji. No není to fakt sranda začít. A ona je finančně out.

Já to chápu, ale když hoří koudel u zadku, nemusí se hned hledat to nejdražší, ale třeba jen 1 pokoj v bytě nebo i jen místo v tom 1 pokoji. Prostě klasický študácký život. A tohle v Praze vážně není nemožné, protože známých dcera se 2 psy zrovna teď tohle hledala a našla. Nájem + kauce do desítky a přežít se takhle dá. Prostě tohle během reálného horizontu je možnost naškudlit i z malé výplaty, psa mít zatím v dočasce a pak ho vzít sebou. A pokud ani na tohle není výhled během 1-3 měsíců... psa dát rozumně trvale pryč.

Aliens_II napsal(a):
Nechtěl jsem říci, že Pha je nějak nadměsto. Jen že za garsonku se to tady pohybuje klidně za 10tis. Což vyžaduje rezervu. Dva ká ká tu jde ku 12 tis. Slušné bydlení upozorňuji. No není to fakt sranda začít. A ona je finančně out.

V Praze je převis nabídky nad poptávkou. Jednopokojový byt se dá pronajmout už od 4 tisíc za měsíc:
http://www.sreality.cz/hledani/pronajem/byty/praha?velikost=1%2Bkk,1%2B1&razeni=nejlevnejsi.

balisek napsal(a):
V Praze je převis nabídky nad poptávkou. Jednopokojový byt se dá pronajmout už od 4 tisíc za měsíc:
http://www.sreality.cz/hledani/pronajem/byty/praha?velikost=1%2Bkk,1%2B1&razeni=nejlevnejsi.

Páni, tady je vidět, jak slečna hledala a jak se snaží . To je opravdu za pár korun, pražské výplaty jsou navíc větší než jinde, takže problém asi bude opravdu v její hlavě.

Slečno Regino, v životě to lehké mít nebudete, ale to nemá skoro nikdo. Psa prodejte a už si jiného nepořizujte. Uspořádejte si život, nespoléhejte se na to, že vám všichni okolo budou pomáhat. Chápu vaše rodiče, že se snažili vám pomoci tím, že vás z domu vykopli. Asi by to měl udělat i přítel a kamarádka, abyste se konečně vzpamatovala a zamyslela se nad tím, co znamená odpovědnost.

balisek napsal(a):
V Praze je převis nabídky nad poptávkou. Jednopokojový byt se dá pronajmout už od 4 tisíc za měsíc:
http://www.sreality.cz/hledani/pronajem/byty/praha?velikost=1%2Bkk,1%2B1&razeni=nejlevnejsi.

To není byt, ale cela. Ale ano. Chápu.

Aliens_II napsal(a):
To není byt, ale cela. Ale ano. Chápu.

Je to maličké ale čisté a snad by jednomu člověku stačil.

Aliens_II napsal(a):
To není byt, ale cela. Ale ano. Chápu.

No já teda radši budu bydlet se psy v jedné cimře, než ve velkém luxusním bytě bez nich a nikde není řečeno, že je to navždy...to je o tom, jaké má člověk priority...když psa miluješ, tak není co řešit

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No já teda radši budu bydlet se psy v jedné cimře, než ve velkém luxusním bytě bez nich a nikde není řečeno, že je to navždy...to je o tom, jaké má člověk priority...když psa miluješ, tak není co řešit

Já vím.
To trdlo má chlapa. V dvou a se psem problém. Ale ja už se vyjádřil. Svůj názor na to mám.
Bytovou otázku asi netřeba řešit.

Aliensi, já bydlela v 1+1 s manželem, whippety a vlkodavem.

balisek napsal(a):
Aliensi, já bydlela v 1+1 s manželem, whippety a vlkodavem.

Lidé zlatí. Máte můj respekt.
Vím, jak to chodí. Vím.
Já v Pze kdysi začínal a zažil jsem si své.
Dokonce mě obtěžovala paní domácí.
Škoda, že jsem neměl psa, kousnul by ji do řiti.

Nic. To sem nepatří.

Aliens_II napsal(a):
Lidé zlatí. Máte můj respekt.
Vím, jak to chodí. Vím.
Já v Pze kdysi začínal a zažil jsem si své.
Dokonce mě obtěžovala paní domácí.
Škoda, že jsem neměl psa, kousnul by ji do řiti.

Nic. To sem nepatří.

No on bude asi problém zakopaný i v rodinných vztazích...kdyby si moje dcera pořídila psa a pak řekla "mami, je to tak a tak, nemám, kde se psem být", tak si psa okamžitě beru k sobě...
A až by si něco našla, na něco našetřila, tak by si ho mohla vzít zpátky...o psa by nepřišla, nikomu by nemusela nabízet spoluvlastnictví, neobtěžovala cizího člověka tím, že přijede za psem na návštěvu...

No alespoň, tak to na mě působí...

balisek napsal(a):
Aliensi, já bydlela v 1+1 s manželem, whippety a vlkodavem.

Náš první byt s přítelkyní byl taky 1+1, měli jsme dva 40 kg psy a do toho se nám narodilo dítě. A šlo to taky, z jednoho platu a malé mateřské ani na větší byt nebylo.
Stejně jsme byli venku co to jen šlo, na procházkách se psy a kočárem, cvičilo se, na cvičák se jezdilo, doma se vlastně jen přespávalo a jedlo.
Kdo chce... a kdo nechce, hledá spoluvlastnictví.

Aliens_II napsal(a):
Lidé zlatí. Máte můj respekt.
Vím, jak to chodí. Vím.
Já v Pze kdysi začínal a zažil jsem si své.
Dokonce mě obtěžovala paní domácí.
Škoda, že jsem neměl psa, kousnul by ji do řiti.

Nic. To sem nepatří.

Ale patří!:-P
... jestli na tom baráku byla červená lampička, tak to nebyla paní domácí!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ale patří!:-P
... jestli na tom baráku byla červená lampička, tak to nebyla paní domácí!

Měl jsem pronajatý pokoj. Červeného tam nebylo nic, snad ani koberce.
No byl jsem ještě mlád. Asi. A štramák. Taky asi.
Nicméně zavíráme. Už je to minulost.

Aliens_II napsal(a):
Měl jsem pronajatý pokoj. Červeného tam nebylo nic, snad ani koberce.
No byl jsem ještě mlád. Asi. A štramák. Taky asi.
Nicméně zavíráme. Už je to minulost.

A co dát nedělní chvilku nostalgie...?
... je vidět, že Vás to hodně poznamenalo - nechcete si o tom promluvit...?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A co dát nedělní chvilku nostalgie...?
... je vidět, že Vás to hodně poznamenalo - nechcete si o tom promluvit...?

Mě z Vás fakt hrábne.
Že jsem to nečekal.
Ne ne. Nebudeme o tom mluvit.

Ale je to super, smích léčí i věci poznamenané a i různé funkce. A jejich vlivy.

Aliens_II napsal(a):

Mě z Vás fakt hrábne.
Že jsem to nečekal.
Ne ne. Nebudeme o tom mluvit.

Ale je to super, smích léčí i věci poznamenané a i různé funkce. A jejich vlivy.

No, jestli Vám ta paní poznamenala i různé věci a funkce, tak se nedivím, že se Vám o tom nechce mluvit!
Omlouvám se, a sypu si popelník na hlavu

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No, jestli Vám ta paní poznamenala i různé věci a funkce, tak se nedivím, že se Vám o tom nechce mluvit!
Omlouvám se, a sypu si popelník na hlavu

Všechno je ok a vše funguje, jak má.

To jsem jen chtěl taktně zarazit.

Inspektor pišišvor a Aliens:

no oba jste mě fakt pobavili

Aliens_II napsal(a):
Všechno je ok a vše funguje, jak má.

To jsem jen chtěl taktně zarazit.

No, tak hlavně, že to němělo žádný vliv na funkci rostlináře!
... už jsem o Vás začínala mít starost

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Inspektor pišišvor a Aliens:

no oba jste mě fakt pobavili

No já se směju ještě teď. Ta holka je pěkné kvítko jako.
To vidíme ehm.

Aliens_II napsal(a):
No já se směju ještě teď. Ta holka je pěkné kvítko jako.
To vidíme ehm.

Sardullah, že jo!
Já to říkám furt - tváří se jako ježíšek, ale měli bysme si na ni dát pozor

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Sardullah, že jo!
Já to říkám furt - tváří se jako ježíšek, ale měli bysme si na ni dát pozor

Co zas já? Mluvil jsem o Vás!

Já jsem stále já a pořád budu.

Aliens_II napsal(a):
Co zas já? Mluvil jsem o Vás!

Já jsem stále já a pořád budu.

O mně?
... to nechápu

Aliens_II napsal(a):
Co zas já? Mluvil jsem o Vás!

Já jsem stále já a pořád budu.

"... nes.er mě Blaženo! Nes.er mě! Toho doktora si vezmeš, jako že já se jmenuju Já!"

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
O mně?
... to nechápu

Že jste kvítko.
A všichni to vidí. A kdo ne, tak se bojí a neměl by jít na iFaunu.
Pche.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
"... nes.er mě Blaženo! Nes.er mě! Toho doktora si vezmeš, jako že já se jmenuju Já!"

Když já raději "inžinýrku".

Aliens_II napsal(a):
Když já raději "inžinýrku".

No jóó auto má z tuzexu, peněz jako šlupek...
... no, tak to ale bacha, ať Vám ji nevyfoukne zadavatelka, protože ta taky zhání sponzora

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No jóó auto má z tuzexu, peněz jako šlupek...
... no, tak to ale bacha, ať Vám ji nevyfoukne zadavatelka, protože ta taky zhání sponzora

Že já nezůstal raději na vsi. Jsem mohl dělat obecního bejka a byl by klid.

Aliens_II napsal(a):
Že já nezůstal raději na vsi. Jsem mohl dělat obecního bejka a byl by klid.

Bych to raději neříkala moc nahlas, ať neskončíte na inseminační stanici - to byste ještě s láskou vzpomínal na paní domácí...

Aliens_II napsal(a):

Mě z Vás fakt hrábne.
Že jsem to nečekal.
Ne ne. Nebudeme o tom mluvit.

Ale je to super, smích léčí i věci poznamenané a i různé funkce. A jejich vlivy.

Ach jo, tak se zase nedovíme žádné pikantní detaily ze života Aliens!

balisek napsal(a):
Ach jo, tak se zase nedovíme žádné pikantní detaily ze života Aliens!

No, mně příjde, že už se odkopal docela slušně!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No, mně příjde, že už se odkopal docela slušně!

Takhle to holt vypadá, když je na diskuzním fóru jenom jeden chlap...no zaplať pánbůh za něj

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Takhle to holt vypadá, když je na diskuzním fóru jenom jeden chlap...no zaplať pánbůh za něj

Jeden je tak akorát, že?!

Ach Vy ženy. Ďáblovo stvoření.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jeden je tak akorát, že?!

No já bych povolila ještě posilu...ale max jednu, ať je to fér

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No já bych povolila ještě posilu...ale max jednu, ať je to fér

A je to bezpečný? Co když se na nás domluví, nebo si utvoří smečku, a nás už nebudou potřebovat?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A je to bezpečný? Co když se na nás domluví, nebo si utvoří smečku, a nás už nebudou potřebovat?

Dva jsou na smečku málo. A potřeba vás mít tady bude neustále.
Jinak to ani nejde.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A je to bezpečný? Co když se na nás domluví, nebo si utvoří smečku, a nás už nebudou potřebovat?

No tak to jest pravda...a dva už smečka jsou ne že ne...ale zase o čem by se jako smečka bavili...o ženskejch?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No tak to jest pravda...a dva už smečka jsou ne že ne...ale zase o čem by se jako smečka bavili...o ženskejch?

No jo, ale to mu toho druhýho chlapa vyluštíme v křížovce...? Nebo víte o nějakým dalším ze slušné chovky?

Třebas se někdo objeví. Časem.
Ale pravda je, že je tu obrovský nepoměr.

Aliens_II napsal(a):
Třebas se někdo objeví. Časem.
Ale pravda je, že je tu obrovský nepoměr.

Tak se zkusím na chvilku stáhnout do ústraní, ať ho nevyplaším, a až ztratí plachost, tak ho budeme trénovat stejně jako Vás...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak se zkusím na chvilku stáhnout do ústraní, ať ho nevyplaším, a až ztratí plachost, tak ho budeme trénovat stejně jako Vás...

A co my? Takže končíme a už si můžu konečně odpočinout?

Aliens_II napsal(a):

A co my? Takže končíme a už si můžu konečně odpočinout?

Jj, na chvilku - teď číháme na dalšího chlapa
... ale bude mi po vás smutno

Tý jo, koukám, že v mikrobytě se to dá ve dvou a se psem asi v poho zvládnout. My se teď sestěhovali do 1+kk (já, přítel a pes). Tak jsem zvědavá, jak dlouho to budeme přežívat. :D.

V jedné místnosti je to trochu ponorka, ale zvládnout se to dá. Mít psa je v takovém případě naopak výhoda - když Vám ten druhý už jde šíleně na nervy, je pes dobrá výmluva, proč se sebrat a na chvilku vypadnout.

balisek napsal(a):
V jedné místnosti je to trochu ponorka, ale zvládnout se to dá. Mít psa je v takovém případě naopak výhoda - když Vám ten druhý už jde šíleně na nervy, je pes dobrá výmluva, proč se sebrat a na chvilku vypadnout.

Je to do doby, než se postaví větší byt. Naštěstí jsme pořád někde pryč a doma se potkáváme převážně večer. :D Případně jsme pryč spolu. Pes je happy, že může ležet v posteli a všude vidí a nemusí se stěhovat z místnosti do místnosti. :D.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Takhle to holt vypadá, když je na diskuzním fóru jenom jeden chlap...no zaplať pánbůh za něj

No dovolte

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Takhle to holt vypadá, když je na diskuzním fóru jenom jeden chlap...no zaplať pánbůh za něj

A co fešák Arni ?

Aliens_II napsal(a):
Že já nezůstal raději na vsi. Jsem mohl dělat obecního bejka a byl by klid.

Jaká ves? To vám nestačí Fauna?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jaká ves? To vám nestačí Fauna?

Já už ani vlastně nevím. Je toho moc tady. Valí se to tady na mě ze všech stran.

A jsme tu sotva tři, jak vidíme. No aspoň to.

Aliens_II napsal(a):
Já už ani vlastně nevím. Je toho moc tady. Valí se to tady na mě ze všech stran.

No prostě obecního bejka nestíháte, buďme realisté.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No prostě obecního bejka nestíháte, buďme realisté.

No rozhodně. To už bych nedal.
Další vrtalka.

Aliens_II napsal(a):
A jsme tu sotva tři, jak vidíme. No aspoň to.

No, ale zbylí dva mají vééélké absence

A potřebujeme ty chlapy tady vůbec? Potřebujeme je VŮBEC?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A potřebujeme ty chlapy tady vůbec? Potřebujeme je VŮBEC?

Tady určitě...aby bylo vidět i klučičí pohled na věc...

A VŮBEC?
No když potřebujete přestěhovat kredenc, skříň...jsou prostě báječní a nepostradatelní, jedním slovem ZLATÍČKA

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A potřebujeme ty chlapy tady vůbec? Potřebujeme je VŮBEC?

Potřebujete. Tady možná ne, ale dokazal bych Vám, že venku ano.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tady určitě...aby bylo vidět i klučičí pohled na věc...

A VŮBEC?
No když potřebujete přestěhovat kredenc, skříň...jsou prostě báječní a nepostradatelní, jedním slovem ZLATÍČKA

Obrazně i hory přeneseme, modré z nebe přineseme a když pán dá a záda a bicepsy, tak i přes práh přeneseme.

Aliens_II napsal(a):
Obrazně i hory přeneseme, modré z nebe přineseme a když pán dá a záda a bicepsy, tak i přes práh přeneseme.

To teď slibujete, nebo vyhrožujete...?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To teď slibujete, nebo vyhrožujete...?

Uz jednou jsem přenesl. Takže slib by to i byl. Ale ne s koněm, to fakt nedááam.
Neříkám věřte, ale chlapi ještě nevymřeli. Mrkněte na gauč, nebo za PC, pokud tam sedí.
Neeee, to myslím vážně.

Aliens_II napsal(a):
Uz jednou jsem přenesl. Takže slib by to i byl. Ale ne s koněm, to fakt nedááam.
Neříkám věřte, ale chlapi ještě nevymřeli. Mrkněte na gauč, nebo za PC, pokud tam sedí.
Neeee, to myslím vážně.

On po Vás chtěl někdo sňatek s koněm!

Dala jsem na Vaši radu, a mrkla jsem: leží (stále).

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
On po Vás chtěl někdo sňatek s koněm!

Dala jsem na Vaši radu, a mrkla jsem: leží (stále).

Ječtě, že jsem v práci a nemůžu na ten gauč nebo za PC mrknout, akorát bych mohla být frustrovaná

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
On po Vás chtěl někdo sňatek s koněm!

Dala jsem na Vaši radu, a mrkla jsem: leží (stále).

No jsou některá děvčata co koně mají a milují. A psy také. A nejraději by přenesly všecko.

Leží? Asi je dusno a horko.

Aliens_II napsal(a):
No jsou některá děvčata co koně mají a milují. A psy také. A nejraději by přenesly všecko.

Leží? Asi je dusno a horko.

V první chvíli jsem trošku znejistěla kam tím míříte, protože mám taky koně, ale on se kamkoliv dokáže přenést po svých (i se mnou)
... leží, i když je čerstvo a zima.

Aliens_II napsal(a):
No jsou některá děvčata co koně mají a milují. A psy také. A nejraději by přenesly všecko.

Leží? Asi je dusno a horko.

... a je mimořádně talentovaný!

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
V první chvíli jsem trošku znejistěla kam tím míříte, protože mám taky koně, ale on se kamkoliv dokáže přenést po svých (i se mnou)
... leží, i když je čerstvo a zima.

Vím o tom. O koních.

Hmmm, leží.
Asi bych věděl proč to tak je, ale to je na jinou diskusi, není to o ifauně.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
... a je mimořádně talentovaný!

Hustý model. Great. Wau. A jak kouká do objektivu. No prostě model.

Aliens_II napsal(a):
Hustý model. Great. Wau. A jak kouká do objektivu. No prostě model.

Jj, ví to o sobě

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jj, ví to o sobě

A že mě to nepřekapuje.

Pecka jako.

Aliens_II napsal(a):
A že mě to nepřekapuje.

Pecka jako.

Nj, to jste vy chlapi

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ječtě, že jsem v práci a nemůžu na ten gauč nebo za PC mrknout, akorát bych mohla být frustrovaná

Pripomina mi to vtip jak prijde kamaradka ke druhe a diva se- na gauci lezi manzel. Rika na to:" Jo ty mas na gauci toto? To ja si tam dam radeji deku."

Lexaurin napsal(a):
Pripomina mi to vtip jak prijde kamaradka ke druhe a diva se- na gauci lezi manzel. Rika na to:" Jo ty mas na gauci toto? To ja si tam dam radeji deku."

Ale no ták.

Aliens_II napsal(a):


Ale no ták.

A nebo jiny :Kamaradka navstivi druhou a na kanapi mrtvy manzel.Ona se vydesi, lita "Jezisi co se stalo?" "Zavolame doktora, honem, delej neco!" No a ona opaci:"Predstav si, byli jsme s manzelem kupovat noty, jedny se mu libily, hupsl do nich a ze je berem. Ja jsem mu rikala, at se v nich poradne projde..., no ze jsou OK a berem. Doma se do nich obul, chvili v nich chodi, pak se na me podiva a rika:"Ty, predstav si, mne jsou maly." " No ty bys ho nezabila?"

Lexaurin napsal(a):
Pripomina mi to vtip jak prijde kamaradka ke druhe a diva se- na gauci lezi manzel. Rika na to:" Jo ty mas na gauci toto? To ja si tam dam radeji deku."

A na deku špinavého psa - to je pak teprve zabydlený domov

Lexaurin napsal(a):
A nebo jiny :Kamaradka navstivi druhou a na kanapi mrtvy manzel.Ona se vydesi, lita "Jezisi co se stalo?" "Zavolame doktora, honem, delej neco!" No a ona opaci:"Predstav si, byli jsme s manzelem kupovat noty, jedny se mu libily, hupsl do nich a ze je berem. Ja jsem mu rikala, at se v nich poradne projde..., no ze jsou OK a berem. Doma se do nich obul, chvili v nich chodi, pak se na me podiva a rika:"Ty, predstav si, mne jsou maly." " No ty bys ho nezabila?"

Tak to je masakr!

Fiona.Praha napsal(a):

A na deku špinavého psa - to je pak teprve zabydlený domov

Fióno, Vy mě zlobíte.

Aliens_II napsal(a):
Fióno, Vy mě zlobíte.

A není to snad pravda?

Fiona.Praha napsal(a):
A není to snad pravda?

Ne tak docela, pes nemusi byt jen na gauci v obyvaku...

Lexaurin napsal(a):
Ne tak docela, pes nemusi byt jen na gauci v obyvaku...

Tak jsem to nemyslela, jen tak, že s jen s tou dekou je to takové...moc upravené a čisté

Fiona.Praha napsal(a):
Tak jsem to nemyslela, jen tak, že s jen s tou dekou je to takové...moc upravené a čisté

To joooo, ale spinavy pes v loznici take nema chybu

Lexaurin napsal(a):
To joooo, ale spinavy pes v loznici take nema chybu

JJ, to věřím.

Ale já jsem pejskař tyran, na sedačce, křesle a v posteli se válím sobecky bez psů. Když se chci pošmajchlovat s fenkama, lehnu si k nim já na zem.
Ale...když si chci srovnat na zemi záda - mám smolíka, to je přece signál na společné šmajchlování.

Joooo, i tady platí - jaký si to uděláš, takový to máš

Lexaurin napsal(a):
To joooo, ale spinavy pes v loznici take nema chybu

Devčata. Nesmíte mít špinavého psa.
Pak může kamkoli.

Fiona.Praha napsal(a):
JJ, to věřím.

Ale já jsem pejskař tyran, na sedačce, křesle a v posteli se válím sobecky bez psů. Když se chci pošmajchlovat s fenkama, lehnu si k nim já na zem.
Ale...když si chci srovnat na zemi záda - mám smolíka, to je přece signál na společné šmajchlování.

Joooo, i tady platí - jaký si to uděláš, takový to máš

Překvapujete.

Na zemi pokoj nedají. No proč taky. Panička jde mezi nás. Olé. Jdem na to.

Aliens_II napsal(a):
Překvapujete.

Na zemi pokoj nedají. No proč taky. Panička jde mezi nás. Olé. Jdem na to.

Nevadí mi (většinou), že po mně na zemi lezou, jsem si je tak naučila.
Lepší než se s nima "dohadovat" na sedačce, jestli se tam budu válet já nebo některá z nich
Zažila jsem rodinu s krysaříkem, kdy se řešilo, kam si kdo může sednout, jestli si může vůbec návštěva sednout někam, protože zřejmě vše bylo krysaříka. Takže se pes složitě odlovil a kamsi zavřel, kde dělal brajgl.
Na jedné návštěvě to bylo podobné s kočkou, uražená seděla na skříni a sledovala návštěvu, která seděla v jejím křesle.
No a to teda není nic pro mne.

Fenky mají své pelíšky a taky jim tam nelezu, tak co by ony lezly na sedačku?
Myslím, že jim to zas až tak nevadí

Fiona.Praha napsal(a):
Nevadí mi (většinou), že po mně na zemi lezou, jsem si je tak naučila.
Lepší než se s nima "dohadovat" na sedačce, jestli se tam budu válet já nebo některá z nich
Zažila jsem rodinu s krysaříkem, kdy se řešilo, kam si kdo může sednout, jestli si může vůbec návštěva sednout někam, protože zřejmě vše bylo krysaříka. Takže se pes složitě odlovil a kamsi zavřel, kde dělal brajgl.
Na jedné návštěvě to bylo podobné s kočkou, uražená seděla na skříni a sledovala návštěvu, která seděla v jejím křesle.
No a to teda není nic pro mne.

Fenky mají své pelíšky a taky jim tam nelezu, tak co by ony lezly na sedačku?
Myslím, že jim to zas až tak nevadí

Ja se priznam, ze to, ze se ke mne chlupaci kdyz nahodou zrovna sedim, prituli, mam proste rada .Z kazde strany jedna holka, kluk se na zemi tuli s manzelem. Nikdy jsem se s nimi nemusela dohadovat ci, ze je to gauc, nastesti.

Lexaurin napsal(a):
Ja se priznam, ze to, ze se ke mne chlupaci kdyz nahodou zrovna sedim, prituli, mam proste rada .Z kazde strany jedna holka, kluk se na zemi tuli s manzelem. Nikdy jsem se s nimi nemusela dohadovat ci, ze je to gauc, nastesti.

Takže u vás jsou k šmajchlování na zemi odsouzeni kluci

Abyste si nemyslela, ... ale já válením po zemi strávím hodně času. Sedačku vlastně téměř nepotřebuji, tak pro návštěvu, protože každá není zvyklá šmajchlovat se se psem a ještě na zemi. A na zemi v leže se to kafe taky dost blbě pije.

Fiona.Praha napsal(a):
Takže u vás jsou k šmajchlování na zemi odsouzeni kluci

Abyste si nemyslela, ... ale já válením po zemi strávím hodně času. Sedačku vlastně téměř nepotřebuji, tak pro návštěvu, protože každá není zvyklá šmajchlovat se se psem a ještě na zemi. A na zemi v leže se to kafe taky dost blbě pije.

No ja si matne vzpominam, nez pribyla nejmladsi fenka, jsem se po zemi take dost casto valela s predeslymi dvema psiky. Ta treti, uplne jina, nam do toho slapla tak, ze kdyz jsem lezela na zemi, mela tendence si me usurpovat pred ostatnimi, tak jsem holt musela nahoru, abych to mohla byt ja, kdo rozhodne, koho si pozvu nahoru vedle sebe .A mame klid.