Dát psa pryč nebo ne?

nara24 napsal(a):
Ahoj, potřebovala bych radu. Předem, prosím, nestojím o odsouzení nebo nějakou kritiku, ale o vaše názory.
Máme fenku, je jí 6, máme ji z útulku od štěněte. Je báječná, temperamentní a s velkým srdcem, okamžitě miluje každého, kdo ji věnuje trošku pozornosti. Taky trochu rozmazlená, nevydrží být doma sama (ale to tady řešit nechci). Před dvěma lety jsme bydleli v centru města a bylo tam paradoxně víc míst, kam s ní zajít než teď. Odstěhovali jsme se na kraj města a kromě polí tu není téměř žádná možnost, kam s ní jít ven (kromě městských parků). Taky se nám narodil před dvěma lety syn, takže času je na ní méně, než bývalo. Do toho jsme začali podnikat, takže já běhám mezi dítětem, domácností, psem a našima 2 podniky. Dítě a psa beru všude s sebou. Akorát že poslední půl chodíme hlavně do té práce, která je cca 10 minut od našeho domu. Tam pes na mě čeká, než půjdeme zase domů. Jdeme ráno tam, v poledne zpátky domů a odpoledne zase někam ven. Pes sice není doma sám, ale rozhodně nemá tolik pohybu a pozornosti, kolik by si zasloužil. Na podzim čekáme další dítě a situace se tím pádem asi nezlepší.
Manžel má babičku na venkově a její soused se do našeho psa zamiloval. Soused je důchodce, s velkou zahradou a lesem za barákem. Otázka tedy zní - dali byste mu psa, kdybyste věděli, že tam bude mít podstatně víc pohybu než s vámi? Kdyby to bylo jenom na mně, tak bych ji nedala, jednou jsem si ji vzala a nechci se zbavovat odpovědnosti a vím, že by mi chyběla. Jde mi spíš o její dobro. Co myslíte? Váš názor?

Ne, nedala. Udělala bych všechno proto aby můj pes měl dost pohybu a zaměstnání se mnou. Mimo jiné, ten pes má totiž taky svoje city...

Je mi jasné, že má pes taky svoje city, ale hrozně se ve mě pere to, jestli tam prostě nebude šťastnější než momentálně s námi...

Asi takhle.. mám hoooodně aktivní mix ohaře. v březnu mě skolila dost nepříjemná chřipka a měla jsem strach, jak to bude pes snášet, že jenom na loužičku a domů.. a její jediná starost byla, jeslti ležet na gauči na pravém, nebo na levém boku..
jinak dát nedát psa.. je to na vás, můžete to zkusit.. city pes sice má, ale kolik psů musí zvládnout to, že dítě dospěje, odstěhuje se od rodičů, a pes buď bude s rodiči, nebo půjde s dítětem.. mám obavy, že u našich mopsíků, když po mém odstěhování zůstali s našima, kteří mi je odmítli dát se slovy, at si pořídím vlastního psa:D tak jsem trpěla já podstatně víc jak pes..
nevím, co je to za plemeno, ale vemte si, že služební psi majitele střídají celý život - ti, co doopravdy slouží.
jestli hodně uvažujete o darování, tak mu prostě psa na víkend půjčte.. hodně lidí odjede na víkend a někdo jim psa hlídá.. jestli bude pán rozumný, tak sám pozná, jestli s ním pes je spokojenej, nebo ne.

nara24 napsal(a):
Je mi jasné, že má pes taky svoje city, ale hrozně se ve mě pere to, jestli tam prostě nebude šťastnější než momentálně s námi...

Promiňte, ale kdyby vám to bylo jasné a se psem jste měli takový vztah jak má být tak by jste nad tím ani nepřemýšlela. Takže asi bude mezi váma něco špatně.

nara24 napsal(a):
Je mi jasné, že má pes taky svoje city, ale hrozně se ve mě pere to, jestli tam prostě nebude šťastnější než momentálně s námi...

Však to můžete zkusit. Spousta lidí jezdí na dovolenou bez psa, dá ho do hotelu, rodičům, babičce atd. na hlídání. Zkuste ji tedy dovézt k pánovi a uvidíte. To nikdo za vás nerozhodne. Neznáme ani psa, ani chlápka, kterému byste ho dali. Možná tam bude opravdu šťastnější.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Promiňte, ale kdyby vám to bylo jasné a se psem jste měli takový vztah jak má být tak by jste nad tím ani nepřemýšlela. Takže asi bude mezi váma něco špatně.

Nebo má paní jenom výčitky svědomí, protože zde na ifauně devadesát procent lidí žije život jenom pro psa.. jako já mám mixlou ohařovou a narozdíl od některých tady necvičím, nezaměstnávám hlavu, nevstávám o hodinu i víc dřív, abych vyběhala psa před prací.. a můj pes je spokojenej.
neznám situaci paní, ale pokud četla některé články tady, tak taky mohla nabýt dojmu, že pes snad ani nemůže být spokojený jenom tak sám se sebou a rodinou, pokud denně aktivně nemaká.

nexxi napsal(a):
Nebo má paní jenom výčitky svědomí, protože zde na ifauně devadesát procent lidí žije život jenom pro psa.. jako já mám mixlou ohařovou a narozdíl od některých tady necvičím, nezaměstnávám hlavu, nevstávám o hodinu i víc dřív, abych vyběhala psa před prací.. a můj pes je spokojenej.
neznám situaci paní, ale pokud četla některé články tady, tak taky mohla nabýt dojmu, že pes snad ani nemůže být spokojený jenom tak sám se sebou a rodinou, pokud denně aktivně nemaká.

Já zastávám názor že opičí láska je hnus což zdaleka nemusí a není případ zadavatelky. Ale držet si zvíře jenom proto že já ho moc moc milánkuju je sobecké. Taky jsem si kdysi mohla nechat vysněnou první koby... měla by fajn box, malej výběh... ale byla by celé dny sama na tom malém výběhu... A ono dvě děcka několik podniků... to je zápřah slušnej.
paní bych asi poradila at zkusí zajít k sousedovi s fenou posedět tam. když uvidí že s ním bude fungovat cajk, zkusila bych mu ji půjčit na víkend a od babičky sondovala jak se pes chová u souseda - jestli vyje, smutní nebo v klidu dovádí... A podle toho se rozhodla. Chápu před čím stojí a že je to těžké rozhodování. A není to zdaleka klasické jé mě už to nebaví pošlu to pryč. Naopak uvažuje paní dosti rozumně.
Držím palce ať se rozhodnete dobře pro všecky

Hned poruším vaší prosbu. Spousta lidí/nicků dostane hned sprda, že je to asi malé dítě, když se ptá na kravinu.
Tipuji, že zadavatelka je dospělá svéprávná osoba, ale i tak vyplodí takový dotaz.
Co chcete slyšet ? Psi se dávali, dávají a budou dávat pryč i z větších malicherností a nějak to zvládají.
Jen vy a vaše rodina víte, jestli to zvládáte nebo ne. Stejně tak neposoudí nikdo souseda babičky.
Nesoudím váš citový vztah ke psu, ale vaši neschopnost udělat složité rozhodnutí a "spoléhat" na pomoc anonymního davu, který nedisponuje informacemi ani křišťálovou koulí.

nara24 napsal(a):
Je mi jasné, že má pes taky svoje city, ale hrozně se ve mě pere to, jestli tam prostě nebude šťastnější než momentálně s námi...

Samozřejmě bych ji dala.
Bude jí jíp. A o to jde, když už jste si ji pořídili...
a nemohli samo vědět jak půjde život dál... oblíbená omluva-výmluva.
Má a máte štěstí.
Dejte ji tam, kde na ni budou mít čas a budou ji mít rádi.
Babička jistě bude z povzdálí dohlížet.
Snad se jí bude věnovat.

hunter napsal(a):
Hned poruším vaší prosbu. Spousta lidí/nicků dostane hned sprda, že je to asi malé dítě, když se ptá na kravinu.
Tipuji, že zadavatelka je dospělá svéprávná osoba, ale i tak vyplodí takový dotaz.
Co chcete slyšet ? Psi se dávali, dávají a budou dávat pryč i z větších malicherností a nějak to zvládají.
Jen vy a vaše rodina víte, jestli to zvládáte nebo ne. Stejně tak neposoudí nikdo souseda babičky.
Nesoudím váš citový vztah ke psu, ale vaši neschopnost udělat složité rozhodnutí a "spoléhat" na pomoc anonymního davu, který nedisponuje informacemi ani křišťálovou koulí.

Napadlo me presne to same, nikdo druhy to nemuze posoudit, ale zadavatelka se takto muze zbavit zodpovednosti za rozhodnuti, ze

nexxi napsal(a):
Nebo má paní jenom výčitky svědomí, protože zde na ifauně devadesát procent lidí žije život jenom pro psa.. jako já mám mixlou ohařovou a narozdíl od některých tady necvičím, nezaměstnávám hlavu, nevstávám o hodinu i víc dřív, abych vyběhala psa před prací.. a můj pes je spokojenej.
neznám situaci paní, ale pokud četla některé články tady, tak taky mohla nabýt dojmu, že pes snad ani nemůže být spokojený jenom tak sám se sebou a rodinou, pokud denně aktivně nemaká.

Já ale píšu o vztahu, ne o tom kolik aktivity by měl pes mít. Ikdybych měla výčitky svědomí tak prostě svého psa nedám, a to proto že ho znám a vím jak je na mě fixovaný. Radši by byl se mnou s menším množstvím pohybu než žít u někoho jiného s velkým množstvím pohybu. To jsem měla na mysli - ten vztah.
Přece 6-letý pes nemůže potřebovat tolik pohybu aby nebyl šťastný v rodině kde ho mají rádi a kde žije od štěněte. Navíc když paní je a nadále bude na mateřské, to znamená celý den s ním doma. To je přece pro psa paráda.

Já si myslím že to co tady někteří píší tak prostě přibarvují. Nevím ale nevěřím tomu že někteří lidi vstávají celoročně ve 4h ráno a 2h před prací běhají se psem po lese - po tmě v mrazu, v dešti atd. Přijedou odpoledne vyfluslí a hladoví z práce a hned letí zase na 3h ven se psem. Pak do sebe naháží nějakou omeletu, pozdraví se s rodinou a jdou spát. A jestli to opravdu dělají tak mně to taky přijde už přehnané.

Já se svému labíkovi věnuji hodně - podle mě hodně. Ale nepřeháním to a nežiju jen tím že se věnuju psovi. Cvičím s ním jenom pro zábavu, po pár minutách denně, chodíme na hodinu a půl procházku každý den. Plus krátké venčící. Když prší tak jdeme jenom na půl hoďky. V létě několikrát do měsíce k vodě aby si zaplaval - rozhodně ne každý den jak by podle některých labrador měl plavat nejlépe každý den = nereálné. Nedělám s ním lovecký výcvik - což opět znamená pro některé že nemůže být můj pes šťastný. Světe div se, ale je šťastný. Hlavu mu zaměstnávám, ale jen tak běžně - interaktivní hračky, vyhledávání pamlsků, různé úkoly (otevři dveře, přines to a to, ...).

Nemaká aktivně, ale pohybu má podle mě dost a zaměstnání taky. Ale oproti některým kteří tvrdí že jsou se psem venku denně 5-6h tak je můj chudák.

Nechci tady od nikoho, aby za me rozhodoval a ani na nikoho naprehazuju svoji zodpovednost za toto rozhodnuti. Slo mi jen o nazor, jestli si myslite, ze pes je spokojenejsi se svym panem, i kdyz v podstate jen tak jsou a zadne velke vyziti pro nej neni nebo je stastnejsi sice s novym panem, ale se spoustou pohybu. Oproti nekterym tady mu davam opravdu malo a mam z toho vycitky svedomi, ze momentalne nejsem schopna ji dat vic nez to, ze je s nami cely den, i kdyz kolikrat na nas jenom nekde ceka, nez ja vyridim nejake veci. To je vsechno, nechtela jsem tady na nikoho prehravat svoji zodpovednost ;-).

Těch lidí, co už si tohle říkalo bylo určitě mnoho. Pak přijde dítě s alergií/úraz/finanční problémy a pes jde pryč. Dokud se člověk v podobných situací neocitne, nedokáže posoudit, jak se zachová.
Jinak MD pro podnikatele znamená něco jiného než pro zaměstnance. Buď vám vypadnou příjmy, musíte předat někomu firmu, nebo pracujete dál i s dítětem u prsa...

Pes si zvykne skoro na všechno. Jak na omezený režim, tak na nového pána. Co je lepší ? Nikdo nemůže s jistotou říct.

Já chápu, že dvě děti (malé) a podnik je toho hodně. Co jsem tk pochopila máte barák? Pokud si jednou denně najdete čas na procházku třeba na tu hodinu (a půl)? Zbytek bude pes trávit na zahradě nebo ve vaší blízkosti a zaměstnáte ho spolupéčí o mimča. Mylsím, že by to jít mohlo. Nevíme ale jak mc je pes aktivní. Já bych svého psa taky nedala..neznáme vaše podmínky a vše kolem..bude to stejně jen na vás.

Chápu, co je podnikání, do toho 2 děti.., že budete na mateřské není důvod, že budete mít více času, řekla bych, že naopak, protože ani mateřská není důvod podnikání hodit za hlavu, vlastní firma není Kolbenka.
Být vámi, jezdila bych se psem k sousedovi, nejprve na delší návštěvy, šla bych s ním i psem na vycházku, příště bych mu ho tam nechala na 2 hodiny, později na půl dne... prostě nenásilně bych zkoušela jak si ti dva budou rozumět a kdyby to fungovalo, jednoho dne bych ho tam prostě zanechala napořád. Pokud ten člověk bude mít jen toho psa, bude na něj hodný a bude se o něj starat, pes bude nakonec spokojenější.

A vím, že se ted dotknu zdejších ohařovejch.. ale já žila pár let s myslivcem, a znala jsem i myslivce v okolí.. pokud mi někdo napíše, že ohař u kočárku je smutnej pohled.. tak bych jim přála vidět myslivce, co maj ohaře v kotci 2*3 metry, pustěj ho na zahradu akorát když se kydaj hovna. párkrát se vezme na kačeny, párkrát na hon a pak se prostě drží denně zavřenej, "aby se nezkazil". nebo v "lepším případě" na výběhu, kde lítá mezi hovnama tak, že má problém mezi něma vyjít.. nemám nic proti myslivcům, jsou tu i velmi osvícení a v pohodě, potkávám třeba pána s krásným hnědým labíkem časo na procházce.. ale to o čem píšu na začátku jsem bohužel viděla mnohokrát..

nexxi napsal(a):
A vím, že se ted dotknu zdejších ohařovejch.. ale já žila pár let s myslivcem, a znala jsem i myslivce v okolí.. pokud mi někdo napíše, že ohař u kočárku je smutnej pohled.. tak bych jim přála vidět myslivce, co maj ohaře v kotci 2*3 metry, pustěj ho na zahradu akorát když se kydaj hovna. párkrát se vezme na kačeny, párkrát na hon a pak se prostě drží denně zavřenej, "aby se nezkazil". nebo v "lepším případě" na výběhu, kde lítá mezi hovnama tak, že má problém mezi něma vyjít.. nemám nic proti myslivcům, jsou tu i velmi osvícení a v pohodě, potkávám třeba pána s krásným hnědým labíkem časo na procházce.. ale to o čem píšu na začátku jsem bohužel viděla mnohokrát..

Musím s vámi - bohužel - souhlasit. Ale taky musím říct, že časy se přece jen (pomalu, ale jistě) mění. Těch, kteří se ke psu chovají jako ho.vada přece jen ubývá. Znám jednoho, má třetího ohaře. Když měl prvního, to je 25 let zpět, tak ho vychovával brokama, pes neměl ani pořádnou boudu, nakonec ho zastřelil - prý je k ničemu. Bylo mě psa líto a na myslivce jsem měla vztek. Teď, ten třetí ohař, má téměř luxusní boudu, není v kotci, v zimě je pouštěn do kotelny, chodí se s ním na procházky (pokrok!) a majitel by si už nedovolil po něm vystřelit. Pes má zkoušky a je platným pomocníkem na honech.
Dřív bylo jaksi "normální", že myslivec psa třeba i zastřelil, když se nevyvíjel podle jeho představ (často ho zkazil sám svým ho.vadským přístupem), dnes by nikde neobstál, takže takové případy jsou už spíš výjimka.

koňadra napsal(a):
Musím s vámi - bohužel - souhlasit. Ale taky musím říct, že časy se přece jen (pomalu, ale jistě) mění. Těch, kteří se ke psu chovají jako ho.vada přece jen ubývá. Znám jednoho, má třetího ohaře. Když měl prvního, to je 25 let zpět, tak ho vychovával brokama, pes neměl ani pořádnou boudu, nakonec ho zastřelil - prý je k ničemu. Bylo mě psa líto a na myslivce jsem měla vztek. Teď, ten třetí ohař, má téměř luxusní boudu, není v kotci, v zimě je pouštěn do kotelny, chodí se s ním na procházky (pokrok!) a majitel by si už nedovolil po něm vystřelit. Pes má zkoušky a je platným pomocníkem na honech.
Dřív bylo jaksi "normální", že myslivec psa třeba i zastřelil, když se nevyvíjel podle jeho představ (často ho zkazil sám svým ho.vadským přístupem), dnes by nikde neobstál, takže takové případy jsou už spíš výjimka.

Tak tohle jsem naštěstí nezažila, ale ty kotce, a se psem se nesmělo na procházku "aby se nezkazil" tak to bohužel jo.. a na dotaz proč, tak neuměl nikdo odpovědět, prostě proto, že se to tak dělá.. :/ bohužel praxe starých malých vesnických sdružení..
nedávno jsem nad tím přemejšlela, že je zajímavý, že většina mladejch lidí v období dospívání chce udělat všechno jinak, než ti starší, - rodiče, příbuzní, učitelé.. jenom Ti mladí myslivci viděj v těch starejch s předpotopníma metodama ty "bohy".

Bez rýpání...
pokud víte, že na psa nemáte čas, že to bude ještě horší, že byť svého psa milujete, tak je pro vás prostě zátěž, pokud je pes kontanktní s jinými lidmi a neutrhne vám to srdce dát ho pryč, našla jste mu hezký domov tak to zkuzte...jak už zde někdo psal, dejte si tu práci najděte čas zajet k tomu pánovi na kavčo, třeba několikrát, aby jste viděla jestli to půjde a pak takm pejska zkuzte na den na dva nechat...když to bude v pohodě a nový páník si s pekjskem sedne, tak mu ho dejte...
Já totiž z vašeho dotazu neslyším dotaz typu:jak to udělat, abych se psovi mohla více věnovat, ale že už teď nemůžete a po narození dalšího dítěte to bude ještě horší...
Víte, já také měla dvě malé děti, podnikala jsem, ale i tak jsem ráno vstala o hodinu dřív, aby se pes vyběhal, vzala si ho do práce, o polední pauze další hodinka procházky no a pak ještě večer...šlo to, pes je vlastně jako třetí dítě, procházku uděláte z jedný vody na čisto, jak s dětma a spolu s pejskem...
Víte asi to špatně cítím, ale působíte na mě tak, jako že pejsek je problém, ale zároveň chcete, aby se měl dobře...znáte svou situaci a znáte svého psa, tak se zamyslete, co bude pro vašeho pesana nejlepší...zůstat se svojí rodinou, nebo mít páníčka, který na něj bude mít čas...

hunter napsal(a):
Těch lidí, co už si tohle říkalo bylo určitě mnoho. Pak přijde dítě s alergií/úraz/finanční problémy a pes jde pryč. Dokud se člověk v podobných situací neocitne, nedokáže posoudit, jak se zachová.
Jinak MD pro podnikatele znamená něco jiného než pro zaměstnance. Buď vám vypadnou příjmy, musíte předat někomu firmu, nebo pracujete dál i s dítětem u prsa...

Pes si zvykne skoro na všechno. Jak na omezený režim, tak na nového pána. Co je lepší ? Nikdo nemůže s jistotou říct.

Při MD vypadnou příjmy i zaměstnankyni. Jako podnikatelka - platíte-li si sociální pojištění, nárok na mateřský příspěvek máte stejně jako zaměstnankyně. A stejně tak na rodičovský příspěvek. To, že se musíte starat o chod firmy, abyste nekrachla, to je vec druhá. Taky na to můžete mít pověřeného zaměstnance a "užít" si MD a RD stejně jako zaměstnankyně.

K dotazu - na psa čas nemáte a v budoucnu nebudete mít. Soused babičky čas má. Psovi tam bude líp a určitě si zvykne. A vám se též uleví...

nexxi napsal(a):
Tak tohle jsem naštěstí nezažila, ale ty kotce, a se psem se nesmělo na procházku "aby se nezkazil" tak to bohužel jo.. a na dotaz proč, tak neuměl nikdo odpovědět, prostě proto, že se to tak dělá.. :/ bohužel praxe starých malých vesnických sdružení..
nedávno jsem nad tím přemejšlela, že je zajímavý, že většina mladejch lidí v období dospívání chce udělat všechno jinak, než ti starší, - rodiče, příbuzní, učitelé.. jenom Ti mladí myslivci viděj v těch starejch s předpotopníma metodama ty "bohy".

Nové metody jsou sice fajn...ale právě díky těm starým metodám je jsou lovecka plemena tam ke jsou.. teda aspon ta která se nestala modníma doplnkama.
Nesoudíla bych jelikož lovecká plemena maji několiksetletou historii a povaha vzhled, zdraví a chut pracovat mají právě díky těmto tvrdým a předpotopním metodám.
Moderní doba chovu psu nepřinesla nic dobrého.

Pro svého prvního vymodleného a vymazleného psa jsem musela najít novou rodinu v jeho třech letech. Stěhovali jsme se z domu se zahradou do 2+1, byl to hodně akční pejsek, nedovedla jsem si ho představit v bytě. Našli jsme mu domov u čerstvých důchodců, jejich dcera pro psa přijela na zkoušku na víkend. Pes, který byl opravdový mamánek a když jsem byla v porodnici pomalu týden nejedl, nastoupil do auta, podíval se za mnou a v novém domově byl od první minuty prostě ON. Hned ráno druhý den ukázal, jak si umí otevřít dveře, pro pána si došel do postele, všichni z něj byli na větvi.
Svoji poslední madam jsme si přivezli neplánovaně, jeli jsme se podívat na pejska, fenku jsem nikdy nechtěla, jí bylo pomalu osm měsíců a skoro se nám nasáčkovala do auta. Jeli jsme pro ni za dva dny, nastoupila, odpoledne jsme spolu šly na procházku, pustila jsem ji navolno, jak když je u nás odmalička. Když jsme za rok jeli okolo jejich bývalých majitelů a stavovali se u nich, zalezla pod stůl a s bývalým pánem se nešla ani podívat na své dva psí kamarády. Nebojte se toho, zkuste to na víkend a uvidíte, jak bude reagovat.

nara24 napsal(a):
Nechci tady od nikoho, aby za me rozhodoval a ani na nikoho naprehazuju svoji zodpovednost za toto rozhodnuti. Slo mi jen o nazor, jestli si myslite, ze pes je spokojenejsi se svym panem, i kdyz v podstate jen tak jsou a zadne velke vyziti pro nej neni nebo je stastnejsi sice s novym panem, ale se spoustou pohybu. Oproti nekterym tady mu davam opravdu malo a mam z toho vycitky svedomi, ze momentalne nejsem schopna ji dat vic nez to, ze je s nami cely den, i kdyz kolikrat na nas jenom nekde ceka, nez ja vyridim nejake veci. To je vsechno, nechtela jsem tady na nikoho prehravat svoji zodpovednost ;-).

Pes je spokojenější se svým pánem. Mám stejně starého psa a vím, že už prostě nepotřebuje tolik pohybu jako v jeho "mladších letech" kdy byl k neutahání. Za těch 6 let se na mě fixoval, lítám mezi prací, domácností, hospodářstvím, pes někdy musí být doma několik hodin sám, ale stejně je nejšťastnější se mnou bez ohledu jestli jdeme ven na 15 minut nebo 5 hodin, stačí když tam prostě jsem.Ještě se zeptám, v příspěvku se o tom nezmiňujete - a co váš partner ? Neměl by hodinku času vzít jenom psa ven na pole a věnovat se ji ? Určitě budete mít nějaký den volno, vemete děcka v kočárku ven někam na procházku a psa sebou - bude šťastná, nechte jí u sebe doma zestárnout.

nara24 napsal(a):
Nechci tady od nikoho, aby za me rozhodoval a ani na nikoho naprehazuju svoji zodpovednost za toto rozhodnuti. Slo mi jen o nazor, jestli si myslite, ze pes je spokojenejsi se svym panem, i kdyz v podstate jen tak jsou a zadne velke vyziti pro nej neni nebo je stastnejsi sice s novym panem, ale se spoustou pohybu. Oproti nekterym tady mu davam opravdu malo a mam z toho vycitky svedomi, ze momentalne nejsem schopna ji dat vic nez to, ze je s nami cely den, i kdyz kolikrat na nas jenom nekde ceka, nez ja vyridim nejake veci. To je vsechno, nechtela jsem tady na nikoho prehravat svoji zodpovednost ;-).

Máte ju už dlho, preto vy musíte byť tá čo vidí, či je s vami šťastná a spokojná aj za takýchto okolností. Pre mňa to teda nie je žiadna hrôza, že nechodievate denne na niekoľkohodinové vychádzky. Ja tiež nie vždy mám na psa toľko času, ale myslím si, že pokiaľ je stále s vami tak by mal byť spokojný, koľko psov je doma 12h zavretých osamote a potom s nimi ide pán na pol hodinu von a hotovo. Zatiaľ všetky psy ktoré som mala si vyžadovali skôr prítomnosť človeka aj keď len pri ležaní na gauči ako veľa pohybu. Iste že sú plemená kde to nemusí platiť, ale to práve musíte posúdiť sama. A k tomu susedovi, voľakedy sme našu sučku nosievali k babke počas našej neprítomnosti, alebo dovolenky a bola tam tak naučená, že z toho nemala žiadny stres a bola tam rada. Ak to chcete skúsiť začnite tam psíka nosiť a uvidíte. Možno toho pána môžete mať ako venčiča čo ja viem na dva dni v týždni kedy psa poriadne vybehá a pohrá sa s ním a inokedy bude zas u vás. Keď si na to zvykne bude s k nemu tešiť a rovnako sa bude tešiť keď si po neho prídete.

Moc bych neváhala a neotálela.
Podruhé byste už nemusela najít pro psíka
tak dobré podmínky.

nara24 napsal(a):
Ahoj, potřebovala bych radu. Předem, prosím, nestojím o odsouzení nebo nějakou kritiku, ale o vaše názory.
Máme fenku, je jí 6, máme ji z útulku od štěněte. Je báječná, temperamentní a s velkým srdcem, okamžitě miluje každého, kdo ji věnuje trošku pozornosti. Taky trochu rozmazlená, nevydrží být doma sama (ale to tady řešit nechci). Před dvěma lety jsme bydleli v centru města a bylo tam paradoxně víc míst, kam s ní zajít než teď. Odstěhovali jsme se na kraj města a kromě polí tu není téměř žádná možnost, kam s ní jít ven (kromě městských parků). Taky se nám narodil před dvěma lety syn, takže času je na ní méně, než bývalo. Do toho jsme začali podnikat, takže já běhám mezi dítětem, domácností, psem a našima 2 podniky. Dítě a psa beru všude s sebou. Akorát že poslední půl chodíme hlavně do té práce, která je cca 10 minut od našeho domu. Tam pes na mě čeká, než půjdeme zase domů. Jdeme ráno tam, v poledne zpátky domů a odpoledne zase někam ven. Pes sice není doma sám, ale rozhodně nemá tolik pohybu a pozornosti, kolik by si zasloužil. Na podzim čekáme další dítě a situace se tím pádem asi nezlepší.
Manžel má babičku na venkově a její soused se do našeho psa zamiloval. Soused je důchodce, s velkou zahradou a lesem za barákem. Otázka tedy zní - dali byste mu psa, kdybyste věděli, že tam bude mít podstatně víc pohybu než s vámi? Kdyby to bylo jenom na mně, tak bych ji nedala, jednou jsem si ji vzala a nechci se zbavovat odpovědnosti a vím, že by mi chyběla. Jde mi spíš o její dobro. Co myslíte? Váš názor?

Z vašeho příspěvku se mi zdá, že už toho všeho máte dost.Těhotná, věčně v poklusu s miminem na boku a temperamentním psem kolem.Dá se to pochopit.
Zajela bych za sousedem, a promluvila si s ním.Pěkně v klidu.Jestli někdy měl psa, jak by si představoval soužití s tou vaší.Jestli by třeba směla dovnitř, na gauč k televizi a zároveň by jí denně i venčil.Nebo za terno psího života považuje samotu na velké zahradě a boudu s voliérou co nejdál od domu.
Kdyby se mi pán zdál normální a jeho představy by odpovídaly zhruba tomu, na co je fenka zvyklá u vás, zkusila bych jí přivézt.
Jak vám radí nade mnou, třeba na víkend, na týden, a pak by se vidělo.Protože teprv soužitím pes i pán poznají, jestli si navzájem budou vyhovovat.
A kdyby se projevilo, že pán i fenka si nepadnou, vezmete si jí zpátky a budete v klidu, že fence váš styl života vyhovuje.
Neděláte žádné převratné a nevratné rozhodnutí, prostě to zkuste a uvidíte.Držím palce

Rozhodnout se musíte sama. Ale pokud o tom již přemýšlíte, je to známka toho, že jste už tak nějak nalomená, mě by to třeba nenapadlo, ale to si myslím já teď, protože člověk nikdy nemůže dopředu vědět, co bude. Zkuste to a uvidíte. Jenom ať je pán opravdu rozumný a pokud by to nešlo, tak dá vědět a Vy si psa vemete zpět. Já měla svou první fenku taky z útulku od 4 měsíců, byla to závislačka, ale lidi milovala, s každým byla hned kamarád. Ale nechat jsem jí mohla jen u kamarádky, se kterou jsme měly společně několik koní, tu znala odmala i její psy. Jednou jsem jí nechala u známých, ke kterým jsem jezdila občas i s ní na víkend na chatu, oni mi ji zas chodili sem tam venčit. No, za 4 dny jsem si pro ní musela dojet. Prostě si lehla na dvůr a tu dobu tam ležela, ani se nehnula. Jakmile ji odtáhli aspoň so stínu, hned si šla lehnout tam, kde jsem jí řekla čekej(nebyl to povel typu zůstań). Nakonec jí tam dali slunečník, vodu jí taky nosili, nežrala a já mazala z dovolený domů. Takže, prostě, vyzkoušejte a uvidíte. Pokud bude pejsek spokojený, budete spokojení všichni.

ivulka2 napsal(a):
Nové metody jsou sice fajn...ale právě díky těm starým metodám je jsou lovecka plemena tam ke jsou.. teda aspon ta která se nestala modníma doplnkama.
Nesoudíla bych jelikož lovecká plemena maji několiksetletou historii a povaha vzhled, zdraví a chut pracovat mají právě díky těmto tvrdým a předpotopním metodám.
Moderní doba chovu psu nepřinesla nic dobrého.

To si děláte legraci, že jo? Místo toho, aby člověk používal mozek, který mu byl dán a vedl chov pečlivě a zodpovědně (zdraví, povaha, vzhled, pracovní vyžití ve vyrovnané kombinaci)- což by myslím bylo dostačující, aby se jednotlivá plemena držela v takové kondici v jaké mají být, by se to v zájmu psů mělo řešit postaru? Bydlením na mrazu a střílením nevhodných?

V životě lidském nastanou různé okamžiky... Ale vždy záleží na tom jak se k tomu člověk postaví...

Ale ať by se dělo, co se dělo, své psy bych nikam a nikomu nedala... Byly dny, kdy jsme rekonstruovali barák, v práci sem byla prakticky furt, byla jsem ráda, že žiju, psiska holt musela jít chvíli stranou - najednou ten čas jsem potřebovala věnovat něčemu jinému (třeba míchání betonu, či nošení ztracáků, atd...) a na psiska mi zbývali 2 hodiny denně, ale ani na minutu mě nenapadlo, že bych se svých psů vzdala...

nara24 napsal(a):
Nechci tady od nikoho, aby za me rozhodoval a ani na nikoho naprehazuju svoji zodpovednost za toto rozhodnuti. Slo mi jen o nazor, jestli si myslite, ze pes je spokojenejsi se svym panem, i kdyz v podstate jen tak jsou a zadne velke vyziti pro nej neni nebo je stastnejsi sice s novym panem, ale se spoustou pohybu. Oproti nekterym tady mu davam opravdu malo a mam z toho vycitky svedomi, ze momentalne nejsem schopna ji dat vic nez to, ze je s nami cely den, i kdyz kolikrat na nas jenom nekde ceka, nez ja vyridim nejake veci. To je vsechno, nechtela jsem tady na nikoho prehravat svoji zodpovednost ;-).

Těžko vám někdo pomůže se rozhodnout. Předpokládám, že jí máte ráda, že vám na ní záleží a proto pro ni hledáte to nej.Já za sebe bych zkusila troooošilinku, malinko to dělat jinak. Nenajde se jeden den, kdy můžete vyrazit na delší procházku, než jen mezi prací a domovem?Hodinku vyšetřit a taky si ji tím pádem užít jen sama? Věnovala byste se jen fence, měly byste čas jen pro sebe. A v běžném životě se dá najíít třeba pětiminutovka, kdy si synátor bude hrát a vy si sednete k feňuli na zem, budete jí drbat, mazlit, hrát si s ní, věnovat se jí i jen tu chvilku. Dá se najít malý mezičas i třeba mezi mytím nádobí a nacpáním věcí do pračky. jste žena - ta to zvládne

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
V životě lidském nastanou různé okamžiky... Ale vždy záleží na tom jak se k tomu člověk postaví...

Ale ať by se dělo, co se dělo, své psy bych nikam a nikomu nedala... Byly dny, kdy jsme rekonstruovali barák, v práci sem byla prakticky furt, byla jsem ráda, že žiju, psiska holt musela jít chvíli stranou - najednou ten čas jsem potřebovala věnovat něčemu jinému (třeba míchání betonu, či nošení ztracáků, atd...) a na psiska mi zbývali 2 hodiny denně, ale ani na minutu mě nenapadlo, že bych se svých psů vzdala...

No proto mám v současnosti psy, kteří jsou nenároční na práci a na pohyb (bez procházky a práce se prostě obejdou, nehrábne jim z toho)...když budu míchat beton, tak u mě budou ležet a budou šťastný, že jsou se mnou...že je, když jdu okolo pohladím nebo na ně promluvím...a jak říkáte i v tom největším kalupu se hoďka dvě najde, aby se člověk psům věnoval...nebo spíš je to odreagování pro mě, abych si vyčistila hlavu a odpočinula v přítomnosti psů, není to pro mě povinnost nebo oběť...
tady jde spíš o to, jak má člověk nastavené priority...pokud takříkajíc člověk padá na ústa, tak je asi život bez psa jednodušší, ale já bych to za nic nevyměnila...protože vím, že i když na tu hubu padnu, tak mám vedle sebe okamžitě psí dušičku, která mi pomůže se zase zvednout...

Ale ocením, když to někdo prostě nedá, tak že psa nešoupne do útulku, ale najde mu domov...

ivulka2 napsal(a):
Nové metody jsou sice fajn...ale právě díky těm starým metodám je jsou lovecka plemena tam ke jsou.. teda aspon ta která se nestala modníma doplnkama.
Nesoudíla bych jelikož lovecká plemena maji několiksetletou historii a povaha vzhled, zdraví a chut pracovat mají právě díky těmto tvrdým a předpotopním metodám.
Moderní doba chovu psu nepřinesla nic dobrého.

Na rozdíl od Zrzavců s vámi zcela souhlasím. Dřív se nedělala žádná "vysoká" chovatelská práce a přesto se plemena udržela po desetiletí a staletí funkční. Pepík z Horní Lhoty se svoji fenku nakryl u Franty z Dolní Lhoty, protože cestovat stovky kilometrů nebylo tak úplně zvykem, taky každý neměl auto. Buď se jezdilo vlakem, nebo se fena naložila v bedně do vlaku a cestovala za ženichem sama. Výběr chovného páru se dělal téměř výhradně podle toho, jestli "pes a fena byli k něčemu", tedy k práci. Výběr jedinců do chovu se konal docela tvrdě - nepracuješ, budeš zastřelen a tudíž do chovu nezasáhneš. Dnes se na takových psech dělají bezpapíráci. A ta dnešní chovatelská práce na "vysoké úrovni"? O ní mám své mínění. Např. zrovna někteří ohaři dnes stojí dost peněz, takže každý se snaží to svoje zvíře protlačit do chovu - ať se něco vrátí, že? Plno psů sice má zkoušky, ale jsou v povahách úplně někde jinde než jejich předci. Zkoušky totiž nejsou totéž, co praxe. Ohaře dříve drželi většinou hajní, (nebo myslivci na vesnicích), takže psi měli každodenní vyžití - za každého počasí. Dnes se válí v panelákách v posteli, dřív by nikoho ani nenapadlo pořizovat si ohaře do bytu. Tvrdé podmínky dělají tvrdé psy a ne měkkoty, kteří se bojí kočky i živého zajíce a v listopadu je nikdo do vody nedostane, protože je studená.

Nečetla jsem všechno, jen pár reakcí na začátku. Zadavatelko, sama musíte přeci vědět, jestli je s váma psu dobře či ne. Neumím se vžít do vaší situace, protože pro mne jsou psi za mužem na druhém místě. Vy asi máte plnou hlavu starostí o děti, o firmu a pes už je vám na obtíž, což jste asi nechtěla úplně doslova napsat. Snad by mu opravdu bylo líp jinde..když sama máte ten pocit. A tohle není už na vás...
Na tomhle příkladu se mi vybaví dotazy: chceme si pořídit alespoň jednoho psa k domu a dětem a budeme se mu tůůůůze věnovat, všichni, pořád...poradíte plemeno? A za rok jsou to inzeráty: darujeme psa, z rodinných důvodů...

koňadra napsal(a):
Na rozdíl od Zrzavců s vámi zcela souhlasím. Dřív se nedělala žádná "vysoká" chovatelská práce a přesto se plemena udržela po desetiletí a staletí funkční. Pepík z Horní Lhoty se svoji fenku nakryl u Franty z Dolní Lhoty, protože cestovat stovky kilometrů nebylo tak úplně zvykem, taky každý neměl auto. Buď se jezdilo vlakem, nebo se fena naložila v bedně do vlaku a cestovala za ženichem sama. Výběr chovného páru se dělal téměř výhradně podle toho, jestli "pes a fena byli k něčemu", tedy k práci. Výběr jedinců do chovu se konal docela tvrdě - nepracuješ, budeš zastřelen a tudíž do chovu nezasáhneš. Dnes se na takových psech dělají bezpapíráci. A ta dnešní chovatelská práce na "vysoké úrovni"? O ní mám své mínění. Např. zrovna někteří ohaři dnes stojí dost peněz, takže každý se snaží to svoje zvíře protlačit do chovu - ať se něco vrátí, že? Plno psů sice má zkoušky, ale jsou v povahách úplně někde jinde než jejich předci. Zkoušky totiž nejsou totéž, co praxe. Ohaře dříve drželi většinou hajní, (nebo myslivci na vesnicích), takže psi měli každodenní vyžití - za každého počasí. Dnes se válí v panelákách v posteli, dřív by nikoho ani nenapadlo pořizovat si ohaře do bytu. Tvrdé podmínky dělají tvrdé psy a ne měkkoty, kteří se bojí kočky i živého zajíce a v listopadu je nikdo do vody nedostane, protože je studená.

To je bohužel normální vývoj, časy se mění, mění se životní úroveň, mění se poznání...se psy je to podobné jako s koňmi- je jich mnohonásobně víc, jejich využití je jiné.
Dřív koně buď pracovali, byli k chovu anebo byli mrtví. Co nevyhovovalo, sežralo se nebo bylo zastřeleno. Koní od revoluce x násobně přibylo, lidé je mají k rekreaci, pro radost, narodí se tací, kteří by se tenkrát nikdy nenarodili, přežijí tací, kteří by nepřežili. Stejné je to se psy - přijde-li něco do módy a masově se rozšíří, negativně to ovlivní kvalitu populace, to je známá věc.
A chov domácích mazlíčků je dnes masovka, je to zdroj obrovského byznysu, pamatuju si, že za totáče byl u nás ve městě jediný Zwerimex, dnes jsou pet shopy na každém rohu. Neexistovaly granule, průmyslové pamlsky, dnešní psí sporty, canisterapie, internet, ifauna, nic.
Je prostě jiná doba, některá plemena téměř vymizela, objevila se jiná, jistě je škoda, že u některých šly původní cenné vlastnosti do kopru. Ale to je vývoj a řešením určitě není začít se ke psům chovat jako hovada, zavřít do kotce a do těch, které nezvládneme vychovat, sypat broky.

lesnížínka napsal(a):
Nečetla jsem všechno, jen pár reakcí na začátku. Zadavatelko, sama musíte přeci vědět, jestli je s váma psu dobře či ne. Neumím se vžít do vaší situace, protože pro mne jsou psi za mužem na druhém místě. Vy asi máte plnou hlavu starostí o děti, o firmu a pes už je vám na obtíž, což jste asi nechtěla úplně doslova napsat. Snad by mu opravdu bylo líp jinde..když sama máte ten pocit. A tohle není už na vás...
Na tomhle příkladu se mi vybaví dotazy: chceme si pořídit alespoň jednoho psa k domu a dětem a budeme se mu tůůůůze věnovat, všichni, pořád...poradíte plemeno? A za rok jsou to inzeráty: darujeme psa, z rodinných důvodů...

Já zadavatelce celkem rozumím, protože v obdobné situaci byla moje sestra.
Pořídili si psa, měli jedno dítě vše klapalo perfektně- pak přišlo dítě druhé a rok na to třetí..
Pes byl dost upozaděn a taky se mě ptala - nevíš o někom kdo by si ji vzal? Papírová pěkná bulterierka - ptala jsem se zda to myslí vážně - ona, že ano, že ji má ráda a chce aby se měla líp, někdo se ji více věnoval atak... Našla jsem zájemce rychle a její zděšení a obrat přišel hned-nakolik si uvědomila, že to celé rodince včetně sebe prostě udělat nemůže...Dnes je za to ráda, fenka dělala a dělá dětem chůvu a kamaráda, nejstarší s ní už zvládne sama chodit na prochajdy a zase je vše ok. Jasně nějakou dobu s ní nikdo nic nedělal, nebyl čas-nicméně až ted si všichni uvědomují, že fenka i když nechodila na x km procházky byla s dětma stejně v jednom kole...a spokojená
Třeba si na to takhle nějak dojde i zadavatelka zde.

Mne to prijde jako alibismus, dat psa pryc a tvrdit, ze je to proto, aby se mel lip

bhk napsal(a):
Já zadavatelce celkem rozumím, protože v obdobné situaci byla moje sestra.
Pořídili si psa, měli jedno dítě vše klapalo perfektně- pak přišlo dítě druhé a rok na to třetí..
Pes byl dost upozaděn a taky se mě ptala - nevíš o někom kdo by si ji vzal? Papírová pěkná bulterierka - ptala jsem se zda to myslí vážně - ona, že ano, že ji má ráda a chce aby se měla líp, někdo se ji více věnoval atak... Našla jsem zájemce rychle a její zděšení a obrat přišel hned-nakolik si uvědomila, že to celé rodince včetně sebe prostě udělat nemůže...Dnes je za to ráda, fenka dělala a dělá dětem chůvu a kamaráda, nejstarší s ní už zvládne sama chodit na prochajdy a zase je vše ok. Jasně nějakou dobu s ní nikdo nic nedělal, nebyl čas-nicméně až ted si všichni uvědomují, že fenka i když nechodila na x km procházky byla s dětma stejně v jednom kole...a spokojená
Třeba si na to takhle nějak dojde i zadavatelka zde.

No to je pravda, taková psí chůva se někdy nadře tak, že usne s dětma u večerníčku a na večerní vyvenčení musí člověk psa budit

hunter napsal(a):
Těch lidí, co už si tohle říkalo bylo určitě mnoho. Pak přijde dítě s alergií/úraz/finanční problémy a pes jde pryč. Dokud se člověk v podobných situací neocitne, nedokáže posoudit, jak se zachová.
Jinak MD pro podnikatele znamená něco jiného než pro zaměstnance. Buď vám vypadnou příjmy, musíte předat někomu firmu, nebo pracujete dál i s dítětem u prsa...

Pes si zvykne skoro na všechno. Jak na omezený režim, tak na nového pána. Co je lepší ? Nikdo nemůže s jistotou říct.

Pes se má dobře tam, kde je se svou smečkou, která se o něj stará. Ven stejně chodíte s dítětem, tak vezmete psa. Ano, chápu, že nemá tolik pohybu, ale to tak prostě chodí. Vadí mu to? Strádá? Ničí věci? Pokud ne, tak to asi zvládá.
Pes si opravdu zvykne, že je to trochu jinak, že to není jako dřív a že není věnovaná pozornost jen a jen jemu. Hlavní je, aby nežárlil. Když za vámi přijde s hračkou, tak si s ním chvíli pohrát a neposílat ho pryč. Neignorovat, nezavírat, neměnit jeho zásadní zvyklosti jako je život doma. A tak.

nara24, vy byste měla znát svého psa nejlíp, tady vám nikdo dost dobře neporadí - jen si tu na diskuzi můžete nechat "očistit svědomí", ať už se rozhodnete jakkoliv.
Moje fena je na mě závislá, a když jsme se s ní byli podívat podívat do psího hotelu (bylo potřeba ji někam na jednu noc dát z pracovních důvodů), paní mi řekla, že si toho psa nevezme. Snad poprvé, co odmítla někoho ubytovat - s tím, že má prostě strach, že by se fena nějakým způsobem dostala ven a šla mě hledat, ať to stojí, co to stojí. V životě bych ji nemohla někomu dát, protože by se prostě trápila. A z dlouhodobého hlediska by jí to určitě šíleně pošramotilo vztah ke všem lidem.
Naopak známá si teď vzala od jedné rodiny dvouletou jezevčici. Fence bylo naprosto jedno, že odjíždí s námi, zatímco paníček plakal ve druhém autě. Po týdnu prolezla pod plotem a přidala se k turistům, obešla s nimi nějakých 5 km trasy a pak šli náhodou kolem našeho domu, kde jsem ji odchytila - a byla naprosto spokojená. Bylo jí naprosto buřt, s kým je, hlavně, že s někým. Určitě i takový pes pozná svého pána od cizích, ale neláme si s tím hlavu.

Takže to vy musíte vědět, do které kategorie spadá vaše fenka.

Jestli fenku dáte pánovi, zdůrazněte, aby ji nějaký čas (delší?)
nepouštěl z vodítka a měl dobré oplocení.
Stává se, že lidem nový pes uteče.

Terven napsal(a):
To je bohužel normální vývoj, časy se mění, mění se životní úroveň, mění se poznání...se psy je to podobné jako s koňmi- je jich mnohonásobně víc, jejich využití je jiné.
Dřív koně buď pracovali, byli k chovu anebo byli mrtví. Co nevyhovovalo, sežralo se nebo bylo zastřeleno. Koní od revoluce x násobně přibylo, lidé je mají k rekreaci, pro radost, narodí se tací, kteří by se tenkrát nikdy nenarodili, přežijí tací, kteří by nepřežili. Stejné je to se psy - přijde-li něco do módy a masově se rozšíří, negativně to ovlivní kvalitu populace, to je známá věc.
A chov domácích mazlíčků je dnes masovka, je to zdroj obrovského byznysu, pamatuju si, že za totáče byl u nás ve městě jediný Zwerimex, dnes jsou pet shopy na každém rohu. Neexistovaly granule, průmyslové pamlsky, dnešní psí sporty, canisterapie, internet, ifauna, nic.
Je prostě jiná doba, některá plemena téměř vymizela, objevila se jiná, jistě je škoda, že u některých šly původní cenné vlastnosti do kopru. Ale to je vývoj a řešením určitě není začít se ke psům chovat jako hovada, zavřít do kotce a do těch, které nezvládneme vychovat, sypat broky.

Ano.Řešením totiž není chovat se jako hovada, ale chovat zodpovědně. ne každý pes musí být nutně uplatněn v chovu, ne každý plemenný znak musí být zdůrazněn, zdraví +povaha+vlohy+vzhled by měli být co nejvíc v rovnováze, lidé by museli mít skutečný zájem o plemena, o psy jako takovée a ne o své úspěchy a peníze. Ani současná, ani předchozí varianta není dobře. Ani jedna nebere v potaz to, že se jedná o živé tvory, bytosti a ne nástroj na uspokojení lidských potřeb.