Sindy_Nela

XXX.XXX.106.73
Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu.
Mám 3-letou jorkšírku, která byla zvyklá doma jako jedináček. Pořídila jsem si k ni štěně, fenku rhodeskeho ridgebacka cca před měsícem a půl.
První týden jejich soužití vypadal tak, že štěně zvykle ještě z CHS mezi ostatními štěňaty si pořád chtělo s jorkšírkou hrát, jenže ta reagovala štěkotem, vrcenim, cenenim zubů. Dokonce ten prvnj týden ani nechtěla žrát, nepřišla si pro pohlazení apod. Proste urazena :-/ Snažila jsem se vždy štěně zabavit hrou se mnou a docela to fungovalo.
Jorkšírka si relativne zvykla, když je štěně v klidu (odpočívá, je unavene apod.), je s ni jorkšírka kamarádka, klidne si vedle sebe lehnou a je to ok. Jakmile ale začne štěně poskakovat a chce si hrát, jorkšírka vrčí, krčí se (strachem) a snaží se před tou větší schovat. Což si štěně zase bere jako skvělou hru na hoňku, i když to tak ve skutečnosti není. Proto se snažím štěně usměrňovat, říkám ji razne "ne", což má naucene jako zakazovy povel, když už jde do tuhého, prostě ji chytnu a držím za co jde, tedy bud obojek, hrudník, boky... Doufala jsem, že to časem pochopi, ale samozřejmě si s ni chce prostě pořád hrat, je to proste hrave štěně
Včera se mi stalo, že jorkšírka si před ni strachy lehla, štěně na ni skocilo, tlačilo tlapama k zemi a vzalo do tlamky celý hrudnicek jorkšírky a začalo ji takhle hryzat. Jorkšírka se zmohla jen na jedno vyjeknuti, než jsem k nim přibehla a odtrhla je od sebe.
Je to už měsíc a půl, co se snažím, aby se spolu naučili hrát, ale jelikož je to porad na ostří noze, delam něco nejspíš špatně a už si nevím rady Mám o jorkšírku strach, je to trdlo, má 4 kg, a štěně RR má ted ve 4 měsících už 16 kg, takže ji samozřejmě muže hodně ublížit.
Štěně se tak chova i k ostatním psum, po prvotním ocichani a "seznámení" se chce s každým psem hrát - po malých pejscich startuje předníma tlapkama a chce je srážet k zemi, u velkých psu jim skáče po uších a jen cvakají zuby. I když na ni někteří psi skarede vyjedou, dají ji najevo, že takhle teda ne, vůbec to nebere a stejně dal po nich skáče a kouse. Maximálně se lekne a odběhne na par metrů, ale do 10 vteřin je zpátky a dělá to znovu.
Doufala jsem, že by pomohla psi skolka, ale berou až po dokoncenem úplném očkování a to máme teprve tento týden. Každopádně mam strach, že ublíží ve školce cizím psum. Nemůžu ji to mit za zle, chápu, že je pro ji přirozené se hrát. Ale jak se mám ja zachovat, aby neubližovala hlavně malým pejskům? Měsíc a půl zakazování a odtrhovani od sebe nezabírá
Je mi jasne, že to chce hlavně čas, ale ta situace, kdy v zubech drtila hrudnicek jorkšírky, která se ji nijak nebránila, mi nedá spát.
Mrzí mě, že kdyby takhle štěndo s jorkšírkou nemavalo, měly by spolu už moc hezky vztah (tak jako když je štěndo v klidu, unavene), každopádně je takhle nemůžu nechat ani pár vteřin bez dozoru. Trávim spoustu času se štěnětem venku na procházkách, procvicujeme sedni-lehni apod, aportujeme, pretahujeme se, aby když se vrátíme domu, bylo utahane a jorksirce "dalo pokoj". Nechtěne je tak od sebe čim dal více odděluju a zároveň si uvědomuju, že to není asi dobře, že by právě měly trávit ce nejvíc času spolu, aby si co nejlépe zvykly. Jenže jak?
Dekuju za odpovědi, věcné rady, a omlouvám se, jestli je můj popis situace zmateny - případně dovysvětlím.
Ani nechtěla žrát, nepřišla si pro pohlazení apod. Proste urazena :-/
Spíš vyděšená...
NENECHTE malou fenku stresovat a otravovat halamou.
Jakou chcete radu ?
Školka ? Nemůže škodit, ale v tomto nepomůže.
Buď je oddělte nebo ji nechte zadupat !
Takovej janek porazí klidně děcko.
Myslíte, že nemůže ublížit fence, ve zcela jiné
váhové kategorii ?
Může.
A malá fenka není hračka pro štěně RR.
Sindy_Nela

XXX.XXX.106.73
Díky za odpověď, ale přišla jsem sem poprosit o radu, jak se mám zachovat. Jestli se dal snažit štěně napominat, nebo to zkusit uplne jinak?
Podle Vás je mám od sebe porad oddělovat, aby se malá nestresovala? Celou dobu, než štěně dospěje, nebo celý jejich život? To je v jedné domácnosti nerealne.
Sindy_Nela
napsal(a):
Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu.
Mám 3-letou jorkšírku, která byla zvyklá doma jako jedináček. Pořídila jsem si k ni štěně, fenku rhodeskeho ridgebacka cca před měsícem a půl.
První týden jejich soužití vypadal tak, že štěně zvykle ještě z CHS mezi ostatními štěňaty si pořád chtělo s jorkšírkou hrát, jenže ta reagovala štěkotem, vrcenim, cenenim zubů. Dokonce ten prvnj týden ani nechtěla žrát, nepřišla si pro pohlazení apod. Proste urazena :-/ Snažila jsem se vždy štěně zabavit hrou se mnou a docela to fungovalo.
Jorkšírka si relativne zvykla, když je štěně v klidu (odpočívá, je unavene apod.), je s ni jorkšírka kamarádka, klidne si vedle sebe lehnou a je to ok. Jakmile ale začne štěně poskakovat a chce si hrát, jorkšírka vrčí, krčí se (strachem) a snaží se před tou větší schovat. Což si štěně zase bere jako skvělou hru na hoňku, i když to tak ve skutečnosti není. Proto se snažím štěně usměrňovat, říkám ji razne "ne", což má naucene jako zakazovy povel, když už jde do tuhého, prostě ji chytnu a držím za co jde, tedy bud obojek, hrudník, boky... Doufala jsem, že to časem pochopi, ale samozřejmě si s ni chce prostě pořád hrat, je to proste hrave štěně
Včera se mi stalo, že jorkšírka si před ni strachy lehla, štěně na ni skocilo, tlačilo tlapama k zemi a vzalo do tlamky celý hrudnicek jorkšírky a začalo ji takhle hryzat. Jorkšírka se zmohla jen na jedno vyjeknuti, než jsem k nim přibehla a odtrhla je od sebe.
Je to už měsíc a půl, co se snažím, aby se spolu naučili hrát, ale jelikož je to porad na ostří noze, delam něco nejspíš špatně a už si nevím rady Mám o jorkšírku strach, je to trdlo, má 4 kg, a štěně RR má ted ve 4 měsících už 16 kg, takže ji samozřejmě muže hodně ublížit.
Štěně se tak chova i k ostatním psum, po prvotním ocichani a "seznámení" se chce s každým psem hrát - po malých pejscich startuje předníma tlapkama a chce je srážet k zemi, u velkých psu jim skáče po uších a jen cvakají zuby. I když na ni někteří psi skarede vyjedou, dají ji najevo, že takhle teda ne, vůbec to nebere a stejně dal po nich skáče a kouse. Maximálně se lekne a odběhne na par metrů, ale do 10 vteřin je zpátky a dělá to znovu.
Doufala jsem, že by pomohla psi skolka, ale berou až po dokoncenem úplném očkování a to máme teprve tento týden. Každopádně mam strach, že ublíží ve školce cizím psum. Nemůžu ji to mit za zle, chápu, že je pro ji přirozené se hrát. Ale jak se mám ja zachovat, aby neubližovala hlavně malým pejskům? Měsíc a půl zakazování a odtrhovani od sebe nezabírá
Je mi jasne, že to chce hlavně čas, ale ta situace, kdy v zubech drtila hrudnicek jorkšírky, která se ji nijak nebránila, mi nedá spát.
Mrzí mě, že kdyby takhle štěndo s jorkšírkou nemavalo, měly by spolu už moc hezky vztah (tak jako když je štěndo v klidu, unavene), každopádně je takhle nemůžu nechat ani pár vteřin bez dozoru. Trávim spoustu času se štěnětem venku na procházkách, procvicujeme sedni-lehni apod, aportujeme, pretahujeme se, aby když se vrátíme domu, bylo utahane a jorksirce "dalo pokoj". Nechtěne je tak od sebe čim dal více odděluju a zároveň si uvědomuju, že to není asi dobře, že by právě měly trávit ce nejvíc času spolu, aby si co nejlépe zvykly. Jenže jak?
Dekuju za odpovědi, věcné rady, a omlouvám se, jestli je můj popis situace zmateny - případně dovysvětlím.
"Včera se mi stalo, že jorkšírka si před ni strachy lehla, štěně na ni skocilo, tlačilo tlapama k zemi a vzalo do tlamky celý hrudnicek jorkšírky..."
Tak naprosto identicky nám nevycválaný RR nevycválaného majitele před lety zakouslo našeho menšího psa - stiskem hrudníku. Tím nechci říct, že Vy jste nevycválaná, jen na to bacha, ten skus fakt může být smrtící!
Sindy_Nela
napsal(a):
Díky za odpověď, ale přišla jsem sem poprosit o radu, jak se mám zachovat. Jestli se dal snažit štěně napominat, nebo to zkusit uplne jinak?
Podle Vás je mám od sebe porad oddělovat, aby se malá nestresovala? Celou dobu, než štěně dospěje, nebo celý jejich život? To je v jedné domácnosti nerealne.
No když už jste do toho šla, tak bych - alespoň ze začátku - také oddělovala. A pokud budou spolu, tak jen ve Vaší přítomnosti a DUSLEDNĚ bránit štěněti, aby napadalo malou.
Sindy_Nela

XXX.XXX.106.73
Takže se ani nesnažit je sbližovat, nedávat je k sobe? Mám strach, že si potom ale na sebe nezvyknou vůbec
Po prvních pár děsivých dnech jsem dostala od chovatelů RR ve skupině na facebooku rady, právě naopak, aby co nejvíce času trávily spolu. A na jednu stranu to určíte zabralo, ze začátku spolu nemohly ani byt v jedné místnosti, ale dopracovaly to do takového stavu, že když je štěně v klidu, jorkšírka taky a je to ok. Jen s tim neustálým hranim si nevím rady.
Ale většinu času spolu nejsou, snažím se zabavit hlavně každou zvlášť - ale nejde to 24 hodin denne.
To, co mi tu radite, je v podstatě pravý opak, takže moc nevím, jak to pobrat.
Sindy_Nela

XXX.XXX.106.73
Jenže jak důsledně bránit? Když potkáme venku cizí psy, ještě je schopna nechat se od nich odvolat, ale u jorkšírky je jako smyslu zbavena a nic jiného ji v ten moment nezajímá. Takže ji prostě neustále držím u sebe, a když opravdu přijde chvilička, kdy to neuhlídám, okamžitě ji od ni odtrhuju a napominam.
Sindy_Nela
napsal(a):
Jenže jak důsledně bránit? Když potkáme venku cizí psy, ještě je schopna nechat se od nich odvolat, ale u jorkšírky je jako smyslu zbavena a nic jiného ji v ten moment nezajímá. Takže ji prostě neustále držím u sebe, a když opravdu přijde chvilička, kdy to neuhlídám, okamžitě ji od ni odtrhuju a napominam.
Pro jorkšírku bych pořídila klec, kam by si mohla zalézt do bezpečí nebo kočičí dvířka do dveří, aby mohla "utéct" do jiné místnosti. Pokud je štěně rozdováděné a v lidské nepřítomnosti bych důsledně oddělovala. Štěněti bych dala na obojek couračku (kus vodítka) i doma a pokud by vystartovalo na malou, za couračku bych ho zastavila. Naopak utahané a klidné štěně bych kontaktovala s jorkšírkou co nejvíce a klidný kontakt - sezení, ležení vedle sebe apod. - bych odměňovala pamlsky pro obě. A prostě být ve střehu, nebála bych se tolik kousnutí jako poranění páteře u malé.
Sindy_Nela
napsal(a):
Díky za odpověď, ale přišla jsem sem poprosit o radu, jak se mám zachovat. Jestli se dal snažit štěně napominat, nebo to zkusit uplne jinak?
Podle Vás je mám od sebe porad oddělovat, aby se malá nestresovala? Celou dobu, než štěně dospěje, nebo celý jejich život? To je v jedné domácnosti nerealne.
Napomínat štěně je k ničemu. Naučte ho jiné formy hry než na honěno a kousanou. Napomínání a štěkot zákazů nikoho ještě nic nenaučil.
Měla jsem RR a jako štěně byl také strašně divoký. Měli jsme ještě kavalírku a zažívali to stejné jako vy. Jako bych četla o těch našich. Měla jsem od štěněte 4 psy (dobrmana, NO, RR a teď ruského teriéra), ale divokost toho RR v "miminkovském" věku se nedá srovnávat s žádným z nich. Neustálé nálety, divoké kousání do všeho a všech, mlácení tlapkami atp., šikanovat kavalírku byla největší zábava, kterou jsme mu absolutně netolerovali. Vyrostl z něj skvělý, perfektně vychovaný a vycvičený pes, kterému kavalírka zbytek života pěkně šéfovala.
Souhlasím s conie, pokud bude fenka unavená a klidná, tak holky kontaktujte, pokud bude divočit, oddělujte. Jorkšírku musíte chránit.
Píší vám tady, že zákazové povely jsou špatné, ale já s tím nesouhlasím. Ti psi nejsou z cukru a v žádném případě tím nemyslím nějaké trestání.
Ale pokud RR začne šikanovat jorkšírku, tak rázné NE, klidně štěně odstrčit nebo odtáhnout za couračku a odvést jeho pozornost hrou s vámi. Ona to časem pochopí a také se zklidní, chce to opravdu čas.
Všichni moji psi znají povel NE, prostě přerušení toho, co právě dělají a funguje nám perfektně.
Hodně štěstí.
Uživatel s deaktivovaným účtem

"delam něco nejspíš špatně"
děláš, to, že nic nebo jenom málo DĚLÁŠ - zákazový povel štěně nenaučí, co má dělat.
Takže ty musíš začít určovat veškeré dění, ty na sebe musíš štěně natahovat (hrát si bude s tebou), ty musíš štěně učit poslušnost (a vůbec učit, učit a učit) - a ne, není na to malé, ty musíš nastavit v domácnosti pravidla, ty je musíš psy naučit a ty musíš zařídit, že budou důsledně dodržována.
Jorkšírce, jak už bylo psáno, zařiď azyl a zároveň musíš zajistit=štěně naučit, že je to pro ně tabu! A rovněž bylo psáno - nechť si spolu hrají, ale hra =dobrovolná činnost všech zúčastněných! Takže když dá jorkšírka najevo, že ne, tak štěně přebíráš ty! Nebo ho rovnou stáhneš na sebe - všimni si, nebudeš řešit AŽ nesprávné chování, ale rovnou štěně navedeš na to správné.
A fakt neodděluj, pouze v případě nutnosti v nepřítomnosti.
Když to lehce přeženu - ty bys teď na tom měla pracovat 24 hodin denně, štěně si na sebe navázat (ty budeš pro ně nejdůležitější)...ono se ti to Xx vrátí...
Sindy_Nela

XXX.XXX.106.73
ty na sebe musíš štěně natahovat (hrát si bude s tebou), ty musíš štěně učit poslušnost (a vůbec učit, učit a učit)
když dá jorkšírka najevo, že ne, tak štěně přebíráš ty! Nebo ho rovnou stáhneš na sebe
To presne ale delam věnuju se štěněti tak 8 hodin denne, zbytek prospí. Chodíme ven, mezi lidi, psy, auta apod., venku aportujeme, procvičujeme přivolání, chůzi u nohy, sedni-lehni. Hrajeme si na přetahování, schovávám pamlsky a musí je hledat apod. Věnuju ji v podstatě veškerý svuj volny čas, a když spí, věnuju se zase jorksirce, aby si nepřipadala odstrkovaná.
Jenže to v běžném chodu domácnosti nejde uhlídat uplne každou vteřinu - a když na ni takhle skočí, je to opravdu otázka pár vteřin, kdy se jen otočím a je hned u ni. Okamžitě jdou od sebe.
Asi to prostě chce více času, důsledně vše opakovat a doufat, že jednou ji to přejde
Uživatel s deaktivovaným účtem

Nebo uvazovat, pokud je štěně rozjívené a Vy zrovna nemáte čas mít ho na očích, tak ho uvázat třeba k topení, min 2m, dát mu tam pelíšek, hračky kousací a třeba Kong a nazdar.
Uživatel s deaktivovaným účtem

scylla
napsal(a):
Uvazovat štěně k topení? Co ho to naučí, můžu se zeptat?
Napsala jsem, v jakém případě.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Nebo uvazovat, pokud je štěně rozjívené a Vy zrovna nemáte čas mít ho na očích, tak ho uvázat třeba k topení, min 2m, dát mu tam pelíšek, hračky kousací a třeba Kong a nazdar.
Neboli štěně uč povel místo.
A co rozdělit byt (pokoj) rozloženou ohrádkou tak, aby malej pejsek mohl proběhnout skrz "šprdlinky" do bezpečí, kam by za něj ten velký nemohl? Lepší, než štěně uvazovat k čemukoliv (to si vlastně ani neumím představit)
Řešíte situaci, kterou zažil každý, kdo měl rozjívené štěně a třeba malé dítě. My (když jsme měli děti "lezce a batolata" a velké psy- už dospělé) jsme "rozporcovali" byt na zóny- děti i psy jsme měli pohromadě jenom pod přímým dohledem. Jinak byli odděleni, ale vizuálně na sebe viděli (psi většinou vyhledávali poležení v přímé blízkosti, ale měli možnost se stáhnout dál). Jak děti rostly, režim se uvolňoval... totéž by šlo aplikovat na vaši situaci...
Uživatel s deaktivovaným účtem

Sindy_Nela

XXX.XXX.210.187
Dasvo
napsal(a):
Jen ještě přidám otázku: podle toho co jste napsala, chápu správně, že obě jsou feny? A pokud ano, uvědomujete si riziko, které může soužití dvou takhle rozdílných psů stejného pohlaví přinést?
Jaké konkrétní riziko máte na mysli?
Samozřejmě riziko při soužití dvou psů/fen je vždy, zvlášť když jsou tak rozdílné velikosti. Ale zároveň je spousta rodin, "smeček", kde to naprosto funguje. O větších problémech jsem se dočetla hlavně při době hárání - malá jorkšírka je kastrovaná, velkou RR to pravděpodobně bude taky čekat (stále to rozmýšlíme - nechci spustit vlnu debaty o kastrování/nekastrování, vím důsledky apod., proto stále rozmýšlíme - to jen tak na okraj).
Jen ještě dodám, že v době mojí nepřítomnosti, když jsem v práci (brigáda na půl dne cca 2x za týden), má RR teď přes léto prostorný a zastřešený venkovní výběh, který jsme asi týden nacvičovali a po 10 dnech v něm naprosto perfektně zvládá být bez kňučení apod. Protože bych je nemohla nechat o samotě jen tak, a počítám s tím i do budoucna, že spolu samotné nebudou moct zůstat, vždy jen pod dozorem.
Sindy_Nela
napsal(a):
Jaké konkrétní riziko máte na mysli?
Samozřejmě riziko při soužití dvou psů/fen je vždy, zvlášť když jsou tak rozdílné velikosti. Ale zároveň je spousta rodin, "smeček", kde to naprosto funguje. O větších problémech jsem se dočetla hlavně při době hárání - malá jorkšírka je kastrovaná, velkou RR to pravděpodobně bude taky čekat (stále to rozmýšlíme - nechci spustit vlnu debaty o kastrování/nekastrování, vím důsledky apod., proto stále rozmýšlíme - to jen tak na okraj).
Jen ještě dodám, že v době mojí nepřítomnosti, když jsem v práci (brigáda na půl dne cca 2x za týden), má RR teď přes léto prostorný a zastřešený venkovní výběh, který jsme asi týden nacvičovali a po 10 dnech v něm naprosto perfektně zvládá být bez kňučení apod. Protože bych je nemohla nechat o samotě jen tak, a počítám s tím i do budoucna, že spolu samotné nebudou moct zůstat, vždy jen pod dozorem.
Holt to máte vymyšlené
To, že budou obě kastrované ( ),
neznamená, , že se nebudou chtít zabít.
U vás si tu chvilku najde...
V tomhle kastrace fakt nehraje roli.
"""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
- nejde uhlídat uplne každou vteřinu - a když na ni takhle skočí, je to opravdu otázka pár vteřin, kdy se jen otočím a je hned u ni.
NEEXISTUJE !
Zvolila jste naprosto špatnou kombinaci plemen. Ten váhový nepoměr je a bude tak veliký, že jorkšírce již po celý budoucí život hrozí vážný úraz. Nehledě na psychiku malé fenky, velice dobře si nebezpečí uvědomuje a snaží se bránit jak může. Nedivila bych se, kdyby po čase s tímto režimem začala žít u vás schovaná pod nábytkem apod. Přemýšlela jste nad tím, jak se cítí? Ona uražená nebyla, "pouze" se bála o svůj život.
Mám také malé psy a vím, že psa, těžšího než 10- 12 kg v dospělosti k nim z bezpečnostních důvodů pořídit nemohu. Bohužel znám mnoho případů, kdy i nevinnou hru ten malý zaplatil životem, anebo zmrzačením. Jen příklad z poslední doby: 2 kg krysařík seděl na židli a okolo něj proběhl rozesmátý maďarský ohař vesele švihající ocasem. Rána ocasem přes hlavu krysaříka byla tak silná, že nejen že pejska smetla ze židle, ale vyrazila mu i oko.
Věřím, že RR se jorkšírka líbí - pískající plyšová hračka a ještě navíc živá nadchne každé štěně. Radila bych vám jako ostatní, štěněti nedovolovat si z jorkšírky dělat onuci a šikanovat jí. Kontaktujte je spolu pouze v klidu a pod dozorem. Jen tak z jorkšírky nebude do roka neurotická troska a RR se naučí respektovat i malé psy.
Sindy_Nela

XXX.XXX.210.187
Radila bych vám jako ostatní, štěněti nedovolovat si z jorkšírky dělat onuci a šikanovat jí. Kontaktujte je spolu pouze v klidu a pod dozorem.
Díky za odpověď
conie
napsal(a):
Pro jorkšírku bych pořídila klec, kam by si mohla zalézt do bezpečí nebo kočičí dvířka do dveří, aby mohla "utéct" do jiné místnosti. Pokud je štěně rozdováděné a v lidské nepřítomnosti bych důsledně oddělovala. Štěněti bych dala na obojek couračku (kus vodítka) i doma a pokud by vystartovalo na malou, za couračku bych ho zastavila. Naopak utahané a klidné štěně bych kontaktovala s jorkšírkou co nejvíce a klidný kontakt - sezení, ležení vedle sebe apod. - bych odměňovala pamlsky pro obě. A prostě být ve střehu, nebála bych se tolik kousnutí jako poranění páteře u malé.
No u nás ten stisk hrudníku způsobil vnitřní krvácení, zlomení žeber, následnou chybnou dg. a léčbu na VFU v Brně a za 3 dny jsme byli bez psa...
manbea
napsal(a):
Zvolila jste naprosto špatnou kombinaci plemen. Ten váhový nepoměr je a bude tak veliký, že jorkšírce již po celý budoucí život hrozí vážný úraz. Nehledě na psychiku malé fenky, velice dobře si nebezpečí uvědomuje a snaží se bránit jak může. Nedivila bych se, kdyby po čase s tímto režimem začala žít u vás schovaná pod nábytkem apod. Přemýšlela jste nad tím, jak se cítí? Ona uražená nebyla, "pouze" se bála o svůj život.
Mám také malé psy a vím, že psa, těžšího než 10- 12 kg v dospělosti k nim z bezpečnostních důvodů pořídit nemohu. Bohužel znám mnoho případů, kdy i nevinnou hru ten malý zaplatil životem, anebo zmrzačením. Jen příklad z poslední doby: 2 kg krysařík seděl na židli a okolo něj proběhl rozesmátý maďarský ohař vesele švihající ocasem. Rána ocasem přes hlavu krysaříka byla tak silná, že nejen že pejska smetla ze židle, ale vyrazila mu i oko.
Věřím, že RR se jorkšírka líbí - pískající plyšová hračka a ještě navíc živá nadchne každé štěně. Radila bych vám jako ostatní, štěněti nedovolovat si z jorkšírky dělat onuci a šikanovat jí. Kontaktujte je spolu pouze v klidu a pod dozorem. Jen tak z jorkšírky nebude do roka neurotická troska a RR se naučí respektovat i malé psy.
Montinero

XXX.XXX.4.208
Tak po přečtení všech příspěvků mám pocit že k malému psu by se neměl pořizovat velký a naopak. Já mám jorky tři, dva kluky, jednu holku a před dvěma roky jsem k nim přinesla fenu cane corso, tou dobou vážila 11kg. Taky měla pocit že ti tři pidipsi jsou její hračky, ale důslednou výchovou, trpělivostí a časem jsou z nich super parťáci. Bylo období kdy se mnou chodilo štěně povinně i na WC jen aby malým nechtěně neublížila. Dnes má telátko cca 45kg ale jorci si jí srovnají kdykoliv je corsička začne nějak otravovat. Ona má od mala nastavený mantinely a ví že přišla do smečky jako poslední a nemá chuť se prosazovat někam výš. Malé respektuje a s fenku jsou kámošky jako hrom. Pravda je, že než částečně dospěla ( cane corso ) tak to byl chvilkama očistec, dnes ale nelituji jediného dne který jsem věnovala jejich výchově a začlenění telátka do smečky. Musíte být na RR důsledná, občas to bude chtít jí trošku vysvětlit že takhle se chovat nesmí ale musíte tomu dát hlavně čas, je to ještě pitomoučký štěně. Já když jsem chtěla aby malým neubližovala, dala jsem povel nesmíš a pokud to nezabralo tak jsem přišla k ní a chytla jí lehce zespodu za tlamičku, koukla jsem jí z příma do očí a svůj povel zopakovala. Třeba se to tady lidem bude zdát jako blbost, ale u nás to fungovalo, corsička byla od mala hodně citlivá na intonaci mého hlasu a okamžitě poznala že je zle. Držím palce a přeji Vám úspěch při výchově.
Sindy_Nela
napsal(a):
Díky za odpověď, ale přišla jsem sem poprosit o radu, jak se mám zachovat. Jestli se dal snažit štěně napominat, nebo to zkusit uplne jinak?
Podle Vás je mám od sebe porad oddělovat, aby se malá nestresovala? Celou dobu, než štěně dospěje, nebo celý jejich život? To je v jedné domácnosti nerealne.
Mám vlkodavov tak viem čo je to veľké šteňa :) určite ich spolu nenechávajte osamote, lebo vám tú malú zamorduje.
Keď som si priniesla prvú vlkodavku bývala som ešte u rodičov kde sme mali starú maltezáčku a vyzeralo to podobne ako u vás. Akurát naša "babka" sa teda nedala a raz dva malej vysvetlila, že si nemá začínať. Vlkodavka to pochopila a brala ju ako mamu, bolo to potom celkom smiešne keď jej v pol roku maltezáčka olizovala ušká a mala celú hlavu menšiu ako jej ucho :)
No pokiaľ sa tá vaša bojí tak šteňa naberá na sebavedomí a to nie je dobré. Ideálne by bolo keby ste mu našli kamaráta/kamarátov približne rovnakej veľkostnej a vekovej kategórie aby sa malo s kým hrať a jorkšírku k nemu pustite až keď je dosatočne unavené, alebo ste schopná byť pri nich a šteňa usmerňovať. Teraz je jeho správanie úplne normálne, robí to čo všetky ostatné šteňatá, keď dospeje nebude už také hravé, dá jorkšírke pokoj a môžu spolu normálne fungovať. Teraz však určite nie.