Nezvládla jsem to

Je flegmatik vůči jiným psům. Na mně to je tak trochu závisláček. Chce být tam, kde jsem já, vždy se mnou sedával na gauči a mačkal se. Teď už ne. A to štěně na gauči není, nevyskočí tam.

Chovám se k němu pořád stejně. Věnuji se mu stejně, štěně od něj občas odháním, když je zlobivé. Ale prostě přijde mi, že to nezvládáme. Starší venku poslouchal perfektně, teď už tolik ne.

Tak s ním (zase?) začni cvičit. Jednak si tu poslušnost opráší a za druhé jakékoliv cvičení je interakce psovod x pes, jsou to chvíle, kdy se mu intenzivně věnuješ.
A nech mu čas...

ElenaMalíková napsal(a):
Je flegmatik vůči jiným psům. Na mně to je tak trochu závisláček. Chce být tam, kde jsem já, vždy se mnou sedával na gauči a mačkal se. Teď už ne. A to štěně na gauči není, nevyskočí tam.

Chovám se k němu pořád stejně. Věnuji se mu stejně, štěně od něj občas odháním, když je zlobivé. Ale prostě přijde mi, že to nezvládáme. Starší venku poslouchal perfektně, teď už tolik ne.

Chce to oba najednou pořádně mazlit, aby věděl, že jsou oba vaši. Vysloveně si uživat mazlení s oběma psy. Mazlení a společný odpočinek je strašně důležitý pro vztahy mezi nimi i mezi Vámi-.

Já mám 5 psů, přicházeli postupně a vždy byli přijati těmi předchozími bez problémů. Nicméně u jednoho z nich (třetí v pořadí) mám pocit, že by radši žil sám. Není konfliktní, není ani v hierarchii na dolní příčce, ale je to spíše takový psí introvert. Všichni se motají okolo mně, když si sednu, rozloží se mi k nohám, někteří spí, nejmladší samozřejmě něco žužlá, ale tenhle vždy leží opodál anebo nejlépe osamocen na svém pelíšku ve vstupní chodbě. Je poslušný, se smečkou komunikuje a je její právoplatný člen, ale na rozdíl od ostatních si dovedu jeho představit jako jedináčka. Nestojí ani o psí hrátky, je prostě svůj.
Určitě se mezi psy najdou extroverti i introverti, ale psi jsou udělaní tak, aby žili ve smečkách, i ti potulní se do nich dobrovolně sdružují. Takže si nelamte hlavu, možná si váš první pes hůře zvyká na nový přírůstek, ale ve finále bude rád za kámoše. Nepodlézejte mu, mě se osvědčilo nenechat starší psy štěnětem otravovat (oni si ho nepořídili, že ) a zapojit je do péče o mlaďocha. Ještě otázka - nejde tam o nějaký markantní nepoměr ve velikosti? Např. starší pes čivava, nový labrador, nebo tak něco?

Moc se mu cvičit nechce. Venku si najde vždy nějaký klacík, lítá si s ním sám a nebo leží a kouše ho a moc ho nezajímám. Včera jsem se snažila, ale moc to nešlo.Za pamlsek cokoliv, bez něj ani ránu.
Mazlíme se společně, ale štěně je divoké, tak to někdy moc dobře nejde. Starší pes leží a je v poho a štěně nám chce skákat po hlavě, tak ze společného mazlení toho moc není. Připadám si, že mě teď starší pes asi nenávidí.
Štěně mám ráda, ale upřímně se těším, až to štěněcí období přejde a bude trochu klidný a ne neřízená střela.

manbea napsal(a):
Já mám 5 psů, přicházeli postupně a vždy byli přijati těmi předchozími bez problémů. Nicméně u jednoho z nich (třetí v pořadí) mám pocit, že by radši žil sám. Není konfliktní, není ani v hierarchii na dolní příčce, ale je to spíše takový psí introvert. Všichni se motají okolo mně, když si sednu, rozloží se mi k nohám, někteří spí, nejmladší samozřejmě něco žužlá, ale tenhle vždy leží opodál anebo nejlépe osamocen na svém pelíšku ve vstupní chodbě. Je poslušný, se smečkou komunikuje a je její právoplatný člen, ale na rozdíl od ostatních si dovedu jeho představit jako jedináčka. Nestojí ani o psí hrátky, je prostě svůj.
Určitě se mezi psy najdou extroverti i introverti, ale psi jsou udělaní tak, aby žili ve smečkách, i ti potulní se do nich dobrovolně sdružují. Takže si nelamte hlavu, možná si váš první pes hůře zvyká na nový přírůstek, ale ve finále bude rád za kámoše. Nepodlézejte mu, mě se osvědčilo nenechat starší psy štěnětem otravovat (oni si ho nepořídili, že ) a zapojit je do péče o mlaďocha. Ještě otázka - nejde tam o nějaký markantní nepoměr ve velikosti? Např. starší pes čivava, nový labrador, nebo tak něco?

Děkuji, budeme se snažit.
Psi jsou stejné rasy.

Hlavně vypusťte z hlavy myšlenku, ze jste něco nezvládla. Podráží vam nohy, oslabuje vas postoj vůči prvnimi psovi a on to z vas moc dobre citi, proto neposlouchá. Pan ma byt sebejisty.
. Am psy 3 a byly chvíle, kdy jse myslela ze to nedám, protože se zacali v pubertě nejmladší rvát. Pomohlo to, ze jsem se jednak věnovala venku každému psu zvlasr- tedy chodila po 1, a doma ci venku spolecne aktivity. Udělala jsem ji domaci agility, pamlsky po kapsách, odmenovala najednou po vysloveni jmena a zvladli jsme to. . Bylo to sice casove náročnější, ale vvyplatilo se.
.

Když nám vloni odešel druhý pes, bylo mi toho co zůstal strašně líto, protože od štěňátek, prvního dne u nás, byli neustále spolu. Ten co umřel, mu dělal takovou mamku, ochránce, vůdce, protože byl větší. Všichni hned, že si máme pořídit pejska nového, už kvůli tomuto, co zůstal. Muž byl zásadně proti, o druhém psu nedokázal vůbec ani uvažovat. Někdy se mi pejsa zdá takový smutný, ale přesně toho, co píše zadavatelka, jsem se pořízením štěnda obávala. Prostě člověk dopředu neví, jestli to ještě nezhorší a co pak? Dát nové štěndo pryč, bych nikdy nedokázala. Vy jste zadavatelko do toho šla, tak teď už musíte bojovat a snažit se, aby se pejsové sžili. Asi jak píšou holky, snažit se chovat co nenormálněj a nelitovat staršího pejsu, dokázat mu, že bude větší zábava. Držím palce.

Děkuji za rady a uklidnění. Snad to zvládneme. Starší pes je přátelský a vždy, když u nás nějaký psí kamarád byl na hlídání, tak byl rád, ale je pravda, že to byl dospělák. Štěně je divoké.

Ještě jeden dotaz, zjistila jsem, že starší asi nechce pít vodu ze stejné misky jako mimino. Čím to může být?

A jaký máte ke štěněti vy vztah?
Chcete ho vůbec? Nějak jsem to mezi řádky nevyčetl.
Zatím to vyznělo spíš tak, že vám jeho štěněcí období vadí.
Třeba starší cítí tu vaši nejistotu i směrem ke štěněti a k jeho setrvání
ve vaší znovusestavené smečce.

honzapm napsal(a):
A jaký máte ke štěněti vy vztah?
Chcete ho vůbec? Nějak jsem to mezi řádky nevyčetl.
Zatím to vyznělo spíš tak, že vám jeho štěněcí období vadí.
Třeba starší cítí tu vaši nejistotu i směrem ke štěněti a k jeho setrvání
ve vaší znovusestavené smečce.

Stěně chci. Nechci ho dát nikam pryč. A vím, že jak vyroste, tak budou super parťáci.

ElenaMalíková napsal(a):
Stěně chci. Nechci ho dát nikam pryč. A vím, že jak vyroste, tak budou super parťáci.

Nenapsala jste, co je to za plemeno, jen to, že jsou stejné plemeno.
Když je to stejné plemeno, můžete u štěnda odhadnout, jak dlouho mu bude trvat štěněčí období a kdy se trošku uklidní.
Z Vašeho příspěvku cítím výčitky, co jste to tomu staršímu psovi udělala. Možná proto se chová jinak. Neradujete se společně (i se starším psem) z nového přírůstku do domácnosti, máte výčitky a chováte se divně (z psího pohledu).

Fiona.Praha napsal(a):
Nenapsala jste, co je to za plemeno, jen to, že jsou stejné plemeno.
Když je to stejné plemeno, můžete u štěnda odhadnout, jak dlouho mu bude trvat štěněčí období a kdy se trošku uklidní.
Z Vašeho příspěvku cítím výčitky, co jste to tomu staršímu psovi udělala. Možná proto se chová jinak. Neradujete se společně (i se starším psem) z nového přírůstku do domácnosti, máte výčitky a chováte se divně (z psího pohledu).

Je pravda, že výčitky jsem asi trochu měla nebo mám.
Již si nepamatuji, kdy první pes byl kliďas. On tak nějak od začátku byl klidnější typ, ale to je třeba i tím, že vyrůstal sám.
Je to Italský chrtík.

Napíši Vám svůj příběh. K 6-leté fence, bohužel nemocné, což se však ukázalo až později, jsem pořídila štěně-druhou fenku. Od příchodu štěněte strašně žárlila, na štěně vrčela a považovala ho za vetřelce. Můžu Vám říct, že jsem byla z toho nešťastná od prvního dne štěněte doma, protože se mi zdálo, že jsem tím strašně starší fence ublížila. Přesto, že jsem jí stále upřednostňovala, tak jak mi tady radili, nebylo to nic platné. Byla jsem na tom psychicky hrozně. Štěně jsem vrátit již nedokázala a starší fence, kterou jsem milovala, jsem ublížit samozřejmě nechtěla. Spíš jsem se domnívala, že bude mít parťačku, ale to jsem se šeredně spletla. Absolutně mladou nechtěla v bytě, kde doposud kralovala ona. Byly to pro nás všechny tři opravdu krušné chvíle, zvlášť když poté starší fenka velmi vážně onemocněla, chtěla mít svůj klid, zatímco jí štěně otravovalo a stále na ni doráželo, protože si z jejího nezájmu nic nedělalo. Musela jsem je obě oddělovat. Trvalo, alespoň u nás, velmi dlouho, asi půl roku, než si starší fenka na mladou zvykla a jakž takž ji přijala do rodiny. Byly spolu ale pouze rok a půl, poněvadž starší, vzhledem k velmi vážnému onemocnění, musela být nakonec v necelých 8 letech uspána. A pak začala nová story. Mladá, která i přes odmítání té starší, ji měla jako maminku, začala strašně tesknit, byla strašně smutná, doslova bez života a tu starší všude hledala. I pro mě to bylo hrozné, protože jsem smrt své milované velmi těžce nesla, byla ještě poměrně mladá. Šly jsme s malou z vycházky a já se dívala jak čichá pode dveřmi, poté vbíhá do bytu a lítá z jedné místnosti do druhé a hledá tu starší. Věřte mi, že to bylo strašné ! Myslela jsem, že mi steskem uhyne a já příjdu i o druhého psa. Mladé jsem musela koupit antistresové kapky a moc se jí věnovat, aby se jí podařilo zapomenout. Zase to trvalo dlouho, ale chce to samozřejmě čas.
Dnes vím, že pořídit štěně k nemocné fence bylo alespoň v mém případě, to nejhorší rozhodnutí, které jsem v životě učinila! Vím, že Vás tímto příběhem nepotěším, ale nedalo mi to a na Váš dotaz jsem musela reagovat. Přeji Vám, ať to ve Vašem případě, dopadne lépe a pejsci se spolu rychle zžijí.

ElenaMalíková napsal(a):
Je pravda, že výčitky jsem asi trochu měla nebo mám.
Již si nepamatuji, kdy první pes byl kliďas. On tak nějak od začátku byl klidnější typ, ale to je třeba i tím, že vyrůstal sám.
Je to Italský chrtík.

Nemůže to být tím, že nebyl klidnější, ale měla jste na něj spoustu času, nálady a energie a netrpěla jste u toho výčitkami?
Proč máte výčitky? Co jste velkému tak "strašného" udělala? Pořídila jste jedináčkovi kámoše? Fakt je to důvod k výčitkám?

Italský chrtík rád běhá, ne? Určitě se mu bude hodit parťák na honěnou, předpokládám, že si s ním nikdo nechce hrát, protože ho nedoběhne.

Fiona.Praha napsal(a):
Nemůže to být tím, že nebyl klidnější, ale měla jste na něj spoustu času, nálady a energie a netrpěla jste u toho výčitkami?
Proč máte výčitky? Co jste velkému tak "strašného" udělala? Pořídila jste jedináčkovi kámoše? Fakt je to důvod k výčitkám?

Italský chrtík rád běhá, ne? Určitě se mu bude hodit parťák na honěnou, předpokládám, že si s ním nikdo nechce hrát, protože ho nedoběhne.

Klidnější opravdu byl. Možná to bylo tím, že jsem si ho brala o měsíc později a oproti jeho sourozencům byl spavější a tak.
Mám výčitky, že si velký bude myslet, že na něj kašlu, nemám ho ráda a tak jsem si pořídila náhradu.
Ano, běhá a běhá jen s jeho podobnými. Právě proto jsem pořídila parťáka. Navíc se říká, že u těchto plemen je lepší, když jsou dva a více.

ElenaMalíková napsal(a):
Klidnější opravdu byl. Možná to bylo tím, že jsem si ho brala o měsíc později a oproti jeho sourozencům byl spavější a tak.
Mám výčitky, že si velký bude myslet, že na něj kašlu, nemám ho ráda a tak jsem si pořídila náhradu.
Ano, běhá a běhá jen s jeho podobnými. Právě proto jsem pořídila parťáka. Navíc se říká, že u těchto plemen je lepší, když jsou dva a více.

Přisuzujete psu lidské vlastnosti, pes neuvažuje stylem "co když už mě nemá ráda; kašle na mě; co by kdyby...". Pes žije přítomností a tu mu Vy nyní děláte nesrozumitelnou, protože se chováte divně, jinak a pro něj nesrozumitelně. Toto je bohužel častá chyba. Začněte celou situaci vnímat jako něco naprosto normálního a běžného a přesně tak to začne vnímat i Váš pes.

ElenaMalíková napsal(a):
Klidnější opravdu byl. Možná to bylo tím, že jsem si ho brala o měsíc později a oproti jeho sourozencům byl spavější a tak.
Mám výčitky, že si velký bude myslet, že na něj kašlu, nemám ho ráda a tak jsem si pořídila náhradu.
Ano, běhá a běhá jen s jeho podobnými. Právě proto jsem pořídila parťáka. Navíc se říká, že u těchto plemen je lepší, když jsou dva a více.

"Mám výčitky, že si velký BUDE myslet,..."
Vyprdněte se na to, co si myslíte, že si bude velký myslet a užívejte si společně s velkým to mimino
Díky výčitkám si nemůžete užívat řádění s malým, ani klidné chvilky s velkým, když malý spí. Vy si vlastně děláte ze života to "peklo" sama a zbytečně. Než se otočíte, bude malý dospělý a pak si uvědomíte, že to rychle uteklo a nemáte na to žádné hezké vzpomínky.

Nehledě na to, ze je potřeba si take s miminem vybudovat vztah. A kdy zacit, nez dokud je mimino.Aby si to zadavatelka pres same výčitky nepo...

Prostě mi přijde, že ten velký je smutný. Neustále smutně kouká. Dřív více spal, teď pořád sleduje prcka, co dělá a hlídá ho.

Děkuji za rady, budu se snažit, aby to bylo v pohodě.

ElenaMalíková napsal(a):
Prostě mi přijde, že ten velký je smutný. Neustále smutně kouká. Dřív více spal, teď pořád sleduje prcka, co dělá a hlídá ho.

Děkuji za rady, budu se snažit, aby to bylo v pohodě.

Nelamte si s tím hlavu. Jak dlouho už je štěně doma?
Pamatuji si, jak někteří tu dřív psali, že se s nima pes třeba týden nebavil, když dotáhli štěně. A pak malého milovali a mazlili se zase jako dřív.
To, že ho hlídá není nic špatného, hezký ho to utahá. Teď máme doma ani ne 2mesicni kotě, máme ho cca tři týdny (vím, o kočku se člověk nestará tolik jako o psa a není tak živé). Ale taky si pes musel zvyknout, že kotě spí na mě. Že je častěji krmeno, ale psovi jsem to vynahrazovala venku, tak doma. Velký ať vám u malého asistuje a bude to dobrý, ať ho malý moc neotravuje a netrapte se tím.

Ne aby to, ale aby vy jste byla v pohode. Bodejt

by pes spal, když je tam zivo, asi nebude sutny, spis unaveny z toho sledovani nemyslíte? Působí to na me, ze to psychicky nedáte.

Nebojte bude to v pořádku, nevšimla jsem si informace, jak dlouho štěně máte, ale i tak to bude určitě v pohodě. Hlavně vy to musíte přestat tolik řešit a jak tu již zmiňovali jiní, začít se chovat normálně. My pořídili k pětiletému psovi štěně, ze začátku taky hrůza...považoval ji za vetřelce, nesměla se k němu ani přiblížit. Také jsem měla pocit, že je starší pes smutný, jakoby bez břinku. S výčitkami jsem podobně bojovala jako vy...to asi napadne každého, kdo poprvé pořizuje dalšího psa k výhradnímu a milovanému jedináčkovi. Teď bude štěněti rok a můžu říct, že už vždy budu chtít psi dva. Je to paráda, často si hrají a venku i doma jsou super parťáci :) Prostě, chce to čas.

ElenaMalíková napsal(a):
Prostě mi přijde, že ten velký je smutný. Neustále smutně kouká. Dřív více spal, teď pořád sleduje prcka, co dělá a hlídá ho.

Děkuji za rady, budu se snažit, aby to bylo v pohodě.

Velký se musí vyrovnat s novou situací a Vy mu svým - myslím si, že si bude myslet - moc nepomáháte. K tomu sleduje vetřelce a tak nemůže spát jako spal dřív.

Lexaurin napsal(a):
Ne aby to, ale aby vy jste byla v pohode. Bodejt

by pes spal, když je tam zivo, asi nebude sutny, spis unaveny z toho sledovani nemyslíte? Působí to na me, ze to psychicky nedáte.

Jo, to na vás působí asi dobře.

ElenaMalíková napsal(a):
Jo, to na vás působí asi dobře.

Tak když to víte, vraťte stene co nejdříve chovateli.

Velký je na malého hodný. Nechá si vše líbit. Když mu prcek chtěl lézt do misky, když si na něj lehne, vše je v poho. Pak si hrají, koušou se, tak to je velký možná moc drsný, ale nechce mu ublížit. Kouše ho, ale s citem. Nevnímá ho úplně jako vetřelce.

ElenaMalíková napsal(a):
Velký je na malého hodný. Nechá si vše líbit. Když mu prcek chtěl lézt do misky, když si na něj lehne, vše je v poho. Pak si hrají, koušou se, tak to je velký možná moc drsný, ale nechce mu ublížit. Kouše ho, ale s citem. Nevnímá ho úplně jako vetřelce.

Tak evidentně mate proble vy a ne pes. Neumí dělit lásku.

Neumite.

Mám ráda oba. Ale prostě mi přijde, že ten velký si nějak začal žít svým životem a já už ho nezajímám.

ElenaMalíková napsal(a):
Velký je na malého hodný. Nechá si vše líbit. Když mu prcek chtěl lézt do misky, když si na něj lehne, vše je v poho. Pak si hrají, koušou se, tak to je velký možná moc drsný, ale nechce mu ublížit. Kouše ho, ale s citem. Nevnímá ho úplně jako vetřelce.

Taky v tom nevidím žádný problém. Prostě buďte v klidu, váš pes nevypadá, že by ho přítomnost malého nějak obtěžovala, tak se věnujte hezky všem a normálně. Pokud to ale opravdu psychicky nezvladáte, což nechápu, velký je podle příspěvků v pohodě, tak štěně radši vraťte.

ElenaMalíková napsal(a):
Velký je na malého hodný. Nechá si vše líbit. Když mu prcek chtěl lézt do misky, když si na něj lehne, vše je v poho. Pak si hrají, koušou se, tak to je velký možná moc drsný, ale nechce mu ublížit. Kouše ho, ale s citem. Nevnímá ho úplně jako vetřelce.

Z toho co píšete to vypadá, že se psi je všechno v pořádku. Zkuste se uvolnit a začněte si užívat toho, že se Vaši psi snesou. Neřešte hlouposti a nehledejte problém tam, kde není.

Já nevím, ale myslím, že se vám normálně sžívají dva psi a že to zbytečně řešíte. U lidí přece také není výjímka, že starší sourozenec zrovna neoplývá nadšením z nového mimina v rodině. Pokud si již ti vaši dva spolu hrají, tak je to úplně v pohodě. Nezapomeňte, že velký malého sleduje (a opačně), protože se učí vzájemně číst a chápat chování toho druhého. Měla jsem také chrta a vím, že pro ně je opravdu lepší, když mají vedle sebe své soukmenovce, takže s pořízením malého jste velkému do budoucna prospěla. Jen to bude trvat nějakou dobu. Jak vlastně máte malého dlouho?

ElenaMalíková napsal(a):
Velký je na malého hodný. Nechá si vše líbit. Když mu prcek chtěl lézt do misky, když si na něj lehne, vše je v poho. Pak si hrají, koušou se, tak to je velký možná moc drsný, ale nechce mu ublížit. Kouše ho, ale s citem. Nevnímá ho úplně jako vetřelce.

Tak co řešíte?
Jestli se s velkým bavíte stylem: To jsem ti udělala věc, co? Vidíš to, jaká já jsem? Ale neboj, on časem vyroste. Snad se na mne nebudeš zlobit. Já vím, je to hrozné, on tě otravuje. Snad mne kvůli tomu nepřestaneš mít rád. To bych nepřežila... a ještě u toho máte pohřební hlas plný výčitek, bodejď by smutně nekoukal.
Nemělo by to probíhat zvesela stylem?: Hele, koho jsme ti přivedla. To je tvůj nový kámoš. Pořád jsi můj kluk (nebo jak mu říkáte). Snad se z něj nezblázníme, než vyroste

Fakt se mi zdá, že si děláte to peklo sama, ve své hlavě, zbytečně. Uvolněte se a řešte s velkým společně výchovu toho malého.
Prostě normální věc, byl jsi jedináček, už máš kámoše

Fiona.Praha napsal(a):
Tak co řešíte?
Jestli se s velkým bavíte stylem: To jsem ti udělala věc, co? Vidíš to, jaká já jsem? Ale neboj, on časem vyroste. Snad se na mne nebudeš zlobit. Já vím, je to hrozné, on tě otravuje. Snad mne kvůli tomu nepřestaneš mít rád. To bych nepřežila... a ještě u toho máte pohřební hlas plný výčitek, bodejď by smutně nekoukal.
Nemělo by to probíhat zvesela stylem?: Hele, koho jsme ti přivedla. To je tvůj nový kámoš. Pořád jsi můj kluk (nebo jak mu říkáte). Snad se z něj nezblázníme, než vyroste

Fakt se mi zdá, že si děláte to peklo sama, ve své hlavě, zbytečně. Uvolněte se a řešte s velkým společně výchovu toho malého.
Prostě normální věc, byl jsi jedináček, už máš kámoše

Souhlasím s "Fionou" stran sebevýčitek a toho jak je to ubíjející a jak je to na člověku poznat. Sama jsem totiž trpěla (a ještě částečně trpím) výčitkami svědomí, i když kvůli něčemu úplně jinému, a to opravdu šíleně vyčerpává, bere energii, radost ze života... Někdy je těžké se vzchopit, ale jde to. Tak snad se to podaří i zadavatelce.

ElenaMalíková napsal(a):
Velký je na malého hodný. Nechá si vše líbit. Když mu prcek chtěl lézt do misky, když si na něj lehne, vše je v poho. Pak si hrají, koušou se, tak to je velký možná moc drsný, ale nechce mu ublížit. Kouše ho, ale s citem. Nevnímá ho úplně jako vetřelce.

Dle popisu mě přijde že to spíš prožíváte Vy než ten pes. ten je nejspíš v klidu jasně že nespí, proč by spal když má doma nový objekt zájmu to jste snad věděla že pro staršího to změna bude a velká

Snad se nebudete zlobit, ale na mě to tedy nepůsobí, že máte výčitky vůči velkému psovi. Příjde mi spíš, že jste doteď byli s velkým psíkem na sobě závislí parťáci a najednou je tu "narušitel". Zkuste toho malého vzít taky do party, taky s vámi může mít takový vztah jako ten velký. Je třeba tomu dát šanci Navíc jestli si oba dva rozumí tak bych všechny obavy a výčitky nechala stranou a užívala si to s nimi.

Mam doje, ze zadavatelka na stene žárli. Už nemá pejska jen pro sebe, pejsek ma i jiny zajem-stene.určitá sobeckost mi tam zni. Tomu nepomuzeme, to je o osobnosti zadavatelky.

Lexaurin napsal(a):
Mam doje, ze zadavatelka na stene žárli. Už nemá pejska jen pro sebe, pejsek ma i jiny zajem-stene.určitá sobeckost mi tam zni. Tomu nepomuzeme, to je o osobnosti zadavatelky.

Taky mi to tak vyznělo hlavně z posledního příspěvku zakladatelky

" Mám ráda oba. Ale prostě mi přijde, že ten velký si nějak začal žít svým životem a já už ho nezajímám ".

Možná si myslela, ze bude mit dva psy, kteří ji budou dotovat láskou a neuvědomila si, ze budou mit radi i jeden druhého.

Aeqwyn napsal(a):
Taky mi to tak vyznělo hlavně z posledního příspěvku zakladatelky

" Mám ráda oba. Ale prostě mi přijde, že ten velký si nějak začal žít svým životem a já už ho nezajímám ".

Přesně, žárlí že už neni pro psa jediná ale tohle mohla očekávat

ElenaMalíková napsal(a):
Mám ráda oba. Ale prostě mi přijde, že ten velký si nějak začal žít svým životem a já už ho nezajímám.

Tak se s tím rychle smiřte nebo štěně vraťte. Když máte jediného psa, jste středobodem jeho vesmíru a smyslem jeho žití. Jakmile však do domácnosti přibude další pes, vytvoří s ním mini-smečku a Vás už nebude tolik potřebovat.

Pozor - neznamená to, že Vás snad přestane milovat! Akorát ztratí potřebu být na Vás neustále nalepený, získá trochu samostatnosti a nezávislosti. Což Vám oběma - soudě podle Vaší přepjaté reakce na tuto situaci, pouze prospěje!

Nebojte, se dvěma chrty je 2x větší stranda!

ElenaMalíková napsal(a):
Mám ráda oba. Ale prostě mi přijde, že ten velký si nějak začal žít svým životem a já už ho nezajímám.

Nevím, jak je to u italských chrtíků, měla jsem afgána a garantuju vám, že přinést mu štěně, tak v tu chvíli pro něj bude druhý chrťák zajímavější než nějaká panička.
Jestli si pesové spolu hrajou a jsou v pohodě, tak buďte ráda, mě taky přijde, že váš pes bude z toho pozorování psího prcka unavený, jak už psala Andrýsek.
Srovnejte se s tím sama a pokud si chcete staršího užít a nějak mu vynahradit čas, který musíte věnovat štěněti, tak ho vemte samotného ven, stejně z kraje budete muset alespoň některé procházky absolvovat s každým psem zvlášť...

Já vám rozumím, měla bych pocity asi stejné, ale musím dát za pravdu holkám, obávám se, že je to váš problém a ne psa a taky myslím, jak už tady taky někdo psal, že doma možná děláte zbytečné "dusno" a starší pes se cítí nesvůj...takže klid a prostě si oba pejsky užívejte

Nám 10tiletá nemocná fenka po příchodu štěňátka hodně pookřála a omládla. Štěňátko jsme si pořídili, protože jsme měli dojem, že už budeme brzy muset starou fenku nechat navždy uspat, ale stalo se něco nečekaného. Po příchodu mrňouska ožila a byla s námi ještě krásné a spokojené 2 roky. Naučila mladou všem psím kouskům a myslím že byla šťastná až do konce.

scylla napsal(a):
Chce to oba najednou pořádně mazlit, aby věděl, že jsou oba vaši. Vysloveně si uživat mazlení s oběma psy. Mazlení a společný odpočinek je strašně důležitý pro vztahy mezi nimi i mezi Vámi-.

Ano je to tak, oba musí vědět, že jsou naši. Proto pravou rukou hladím kocoura, levou psa .Řekla bych, že je to oba uklidňuje. A mě taky.
Pět psů už by na mě bylo moc.

Přesně, podle posledního příspěvku je vztah mezi psy výborný a žárlí zadavatelka. Od počátku jsem měla dvě štěnda a od počátku se snažila co nejvíc upevňovat jejich vztah. Oni spolu museli být sami, když panička byla pryč. Ne, nepotřebovala jsem, aby viseli na mně, myšlenky typu: oni na mne kašlou...jsem měla v pozitivním smyslu, byla jsem šťastná za to, že mají jeden druhého. Já mám muže a nepotřebuju si vynucovat lásku psa. Tím neříkám, že mne nemilují, berňák se ode mne nehnul, samík je víc nezávislý, ale to je plemenem. Jen prostě neporovnávám a nerýpu se v tom, kdo koho víc

RomčaJelča napsal(a):
Ano je to tak, oba musí vědět, že jsou naši. Proto pravou rukou hladím kocoura, levou psa .Řekla bych, že je to oba uklidňuje. A mě taky.
Pět psů už by na mě bylo moc.

Ano, dva je ideální číslo, i pro mne U víc psů bych měla výčitky, že pořád někoho šidím Dlouho jste tu nebyla...?

RomčaJelča napsal(a):
Ano je to tak, oba musí vědět, že jsou naši. Proto pravou rukou hladím kocoura, levou psa .Řekla bych, že je to oba uklidňuje. A mě taky.
Pět psů už by na mě bylo moc.

A co u vás pejsa, jak to dopadlo? (Psala jste na kočkách)

Nevím, zda je vztah mezi nimi výborný. Nevím, zda je to ze strany velkého někdy hra nebo mu chce něco udělat. Dnes venku na malého byl dost drsný a divoký. Kousal ho, shazoval ho, štěkal na něj a to běžně téměř neštěká. Vypadalo to, jakoby mu chtěl ublížit.

Na štěně nežárlím. To, že velký si začal žít svým životem, jsem myslela tak, že venku, když mu chci házet disk, tak jej prostě chytí, odnese si ho a někde sám leží. Na přivolání moc nereaguje. Musím mít něco zajímavého. A to dříve poslouchal jako hodinky,.

A malej reagoval jak? nekdy si psi hraji drsne a pokud malej otravoval az moc tak ho velkej jen "srovnaval do late" a to neznamena, ze by ho nemel rad!
Ja to mela teda naopak nez vetsina . Dovezla jsem stene, velka stesti a blahem bez sebe, ze ma stenatko, partaka a mala? z te jsem mela dojem, ze svym vyrazem a chovanim rika "se mi chce zvracet, hele tohle jsme si nedomluvily! Jakto ze mas uz psa!". Vyslovene se asi tesila na pozici jedinacka a misto toho vyfasovala starsi "segru".
Prvni dva dny byli narocne, protoze velka se stale snazila malou prinutit ke hre, nacez mala hazela velky bobek. Nebyla ve stresu, se mnou nebo sama si hrala, ale s velkou nechtela mit nic spolecneho. to se zmenilo az v noci druheho dne, kdy jsem najednou zjistila, ze mala od stredacky pije mleko To vztah mezi nimi podstatne zmenilo a mala uz sem tam byla ochotna si s velkou hrat...

no a vztah ke mne? po prvnich solo prochazkach mi bylo jasne, ze solo s malou jsou zbytecne, protoze je prorozene na me navazana vic nez kdy bude na Grace. A naopak starsi fena se zacina vic fixovat na malou, coz me ale nevadilo, spis jsem mela puvodne strach jak to zavislacka jako ona bude davat. konkurenci. A tak jsem z toho mela radost a neresila to.
Taky mela stavy, ze jsem pro ni byla trochu jen vzduch a krmic, zhorsila se ji poslusnost, brala jsem ji na solo behani, to se ji moc nelibilo, tahla dom jak o zivot.
tak jsem to nechala byt, nijak jsem ji nepodlejzala.
stene jsem si brala na konci dubna, zhruba v srpnu po prvnim harani male se Grace zas nejak prepla a najednou jsem pro ni byla vsecko. Zacla se tak strasne snazit se mi zavdecit
takze moje rada to nak extra neresit, nabidnout mu cinnost, nechce? ok hraj si, cvic s tim druhym. ono se mu to v hlave rozlozi a treba jak stene dospeje zmeni nazor

ElenaMalíková napsal(a):
Nevím, zda je vztah mezi nimi výborný. Nevím, zda je to ze strany velkého někdy hra nebo mu chce něco udělat. Dnes venku na malého byl dost drsný a divoký. Kousal ho, shazoval ho, štěkal na něj a to běžně téměř neštěká. Vypadalo to, jakoby mu chtěl ublížit.

Na štěně nežárlím. To, že velký si začal žít svým životem, jsem myslela tak, že venku, když mu chci házet disk, tak jej prostě chytí, odnese si ho a někde sám leží. Na přivolání moc nereaguje. Musím mít něco zajímavého. A to dříve poslouchal jako hodinky,.

Přivedli jsme dospělou - čí spíše řečeno starou fenku z útulku k našemu pesanovi "jedináčkovi" - sžívali se dlouho, bohužel nesžili se, nestihli - protože pesan umřel, každopádně šťastný s ní nestihnul být, ale vím, že by byl, protože jedinec vlastního druhu, je vždy bližší, než člověk. Pak jsme k feňuli přivedli štěndo, taky nebyla nadšená, ale přijala ho, krásně ho vychovala, on jí dal mnoho energie a vím, že jí prodloužil i tak aktivní život. Teď když odešla, jsme k dvouapůlletému pesanovi přivedli deset měsíců starou feňuli. Nejdřív obří nadšení a ohromný brajgl, teď už jí má plný brejličky, protože ona nerespektuje nic a nikoho, teprve se to učí. když si hrají jsem šťastná, protože vím, že to je ten důvod, proč jsme si tu potížistku přivedli domů.
Pro vás všechny je to nové, nechte svému prvnímu pesanovi jeho prostor, svou pozornost a taky... samostatné chvilky s vámi, samostatné procházky, mazlení, hraní, učení a hlavně učení se něčeho nového. Ať ví, že je pro vás stále ten důležitý.