Máte radši fenky nebo psy?

Měla jsem psy i feny. Zůstala u fen. Teď máme fenu hovawarta. Oproti předchozímu příspěvku tahle je klasická ženská povaha. Nejde paušalizovat, prostě vám to dá tak nějak cit. Za mně fenky, vysvětlit nedokáži. Z koček zas naopak kocouři, z koní zase kobyly, ačkoli zas ne každý má kobyly rád. Já nevím, prostě to tak nějak léty vykristalizovalo. Ale než žádného psa, tak psa- samce stopro .

Já mám fenku poprvé a s kluky si rozumím zdaleka lépe. Ale to je něco, co nedokážu definovat, prostě mi kluk sedí líp. Je to jedno plemeno, chovají se přesně podle plemenného standardu. Kdybych to měla nějak definovat, tak holka mi připadá taková vyčůranější, tvrdohlavější, kluci jednodušší. Mazlili se všichni stejně, to i oba kluci odlišného plemene. Za mne prostě klučíky, holčička jo, životní zkušenost a již ne více.

Vždy jsme měli psí kluky - s těmi to nějak umím líp, je to jednání narovinu, bez obezliček, což je výsada fenek. Nikdy mi nepřišlo, že by byli víc samostatní, než fenka, vždy jsem se snažila o co nejlepší vztah, aby měl pes důvod být se mnou. Náš současný mlaďoch je neuvěřitelně kontaktní, myslím, že se v podstatě měl původně narodit jako suchý zip a na poslední chvíli došlo ke změně . Je něžný milý, přemýšlivý. Jeho předchůdce, to byl zase takový profesor. Oba velmi upřednosťnovali spolupráci se mnou, před třeba hrou s jinými psy. Teď máme podruhé fenku a zas tam vidím to vymýšlení, jak něco obejít, udělat si po svém, pokud mi to nevyhovuje a navíc schopnost se zatnout, "urazit", zasukovat se a ty si světe trhni nohou. . Tohle jsem u psů nikdy nepoznala. Já za sebe - psí hošíčky.

Mazlivost a podobné věci podle mého jsou spíše závislé na plemeni a povaze a s pohlavím nemají nic společného. Zatím mám vypozorováno, že psi jednají přímo bez zbytečných scén a stejný přístup vyžadují i od majitele = prostě jednoduší jako chlapi. Feny jsou větší kokety a všechno více řeší ve své hlavě.

Dám příklad - pes si chce hrát s jiným psem a tak si hraje, nemá ho ráda, tak se s ním serve / panička to zakáže, tak ho nechá být. Feny je schopná dělat scény i když si chce ve skutečnosti se svým čtyřnohým kamarádem hrát a naopak před svou největší nepřítelkyní se několik dní provokativně točit bez jediného zavrčení.

Za mě tedy po všech zkušenostech psy. Při výcviku mně sedí jejich přímočarost více, než "ženská" povaha s hromadou problémů, které si řeší v hlavičce. Navíc zatím mi platilo, že pes byl "jen můj a nikoho jiného", zatímco fena byla společnicí celé smečky.

Mal som stále iba fenky - rôznych plemien, tak to nedokážem zrovnať so psami, ale všetky boli veľmi temperamentné, poddajné, maznavé, nekonfliktné.

asurwic - Vidíte, předtím mě to ani nenapadlo, ale když jsem si přečetla váš poslední odstavec - tu poslední větu. Blesklo mi hlavou, že mám vlastně stejnou zkušenost jako vy. Že psi mých dvou známých (papíroví jorkšírci - takže stejné plemeno, povahově všichni podobní) vašemu popisu také sedí. Holky se nechaly pomuchlovat od každého z rodiny stejně radostně, kdežto na klucích byla vidět oddanost jen k jejich páníčkovi (+ ke každé fence v okolí, ale kdo by je mohl vinit, prostě chlapi...). Zajímalo by mě, zda to je jen náhoda nebo jestli to má opravdu souvislost.

Ja teda po zkusenosti jsem spis na fenky . Mam kluka a dve fenky.Kluk je takovy samorost.a nejvice ho zajima kdyz nekde neco hara. Jak nasaje, je v jinem svete. Zatimco holky jsou me prituly, vsude me nasleduji a hlavne se s nimi skvele domluvim Tak a babo raď

Jsem chovatelka, takže již po mnoho let mám samé feny (se psy se jaksi chovat nedá ). Nicméně vím, že pes by mi sedl více. Ale člověk nemůže mít vše. Ukočírovat smečku 7 fen různé velikosti a různého stáří je taky docela adrenalin.

Zrzavci napsal(a):
Vždy jsme měli psí kluky - s těmi to nějak umím líp, je to jednání narovinu, bez obezliček, což je výsada fenek. Nikdy mi nepřišlo, že by byli víc samostatní, než fenka, vždy jsem se snažila o co nejlepší vztah, aby měl pes důvod být se mnou. Náš současný mlaďoch je neuvěřitelně kontaktní, myslím, že se v podstatě měl původně narodit jako suchý zip a na poslední chvíli došlo ke změně . Je něžný milý, přemýšlivý. Jeho předchůdce, to byl zase takový profesor. Oba velmi upřednosťnovali spolupráci se mnou, před třeba hrou s jinými psy. Teď máme podruhé fenku a zas tam vidím to vymýšlení, jak něco obejít, udělat si po svém, pokud mi to nevyhovuje a navíc schopnost se zatnout, "urazit", zasukovat se a ty si světe trhni nohou. . Tohle jsem u psů nikdy nepoznala. Já za sebe - psí hošíčky.

A co ta holčička ve vašem výchovně nápravném procesu? Už jsou znát pokroky ?

Já jsem pro fenky. Měla jsem i psy, ale dnes jsem ráda za fenky. Občas mám doma některého psa (ze svého chovu) na hlídání (majitelé jsou na dovolené) nebo na výcvik a jsem ráda, když jedou domů. U psa mne nevyhovuje to, že všude a za každých okolností značkuje, takže máme venku označené všechno - třeba sud na vodu, popelnice, rohy domu, stromy, květiny i auto (kola)... Někteří značkují i u nás v bytě, i když jsou-li ve svém domově, tak to nedělají. Jenže: u mnohých psů si nemohu být jistá, že něco neoznačkují, když s nimi půjdu např. k někomu na návštěvu. Několikrát jsem spala na výstavě v hotelu a co tam někteří psi nadělali - no, styděla jsem se. Majitelé je šli vyvenčit a psi okamžitě označkovali schodiště, roh výtahu apod. Já vím, že je to věc výchovy, ale feny v tomto směru vychovávat nemusím. Také mně nevyhovuje, že pes se hůře soustředí na práci ve společnosti fen a nedej bože, pokud nějaká hárá, nebo má před či po hárání.
Nevýhoda fen je, že s nimi více "mlátí hormony", takže mohou být výkonnostně nestabilní. Ale zase je to "kus od kusu".
Nevýhoda fen ve smečce je v tom, že se čas od času objeví dvě, které se nesnášejí, a to je potom problém. Klidně kolem sebe chodí relativně bez zájmu i týdny, ale jakmile je příležitost, pustí se do sebe - na život a na smrt. Jsou-li v okolí další feny, přidají se - k té silnější, takže společným úsilím tu druhou zabijí.
Rozdíl v povaze až tak moc nevidím, myslím, že je to spíše jedinec od jedince - mazlivost, učenlivost, navázanost na člověka. Mně ale nakonec i povahově vyhovují více fenky, jsou většinou přece jen takové více poddajnější a poslušnější.

Crystal napsal(a):
asurwic - Vidíte, předtím mě to ani nenapadlo, ale když jsem si přečetla váš poslední odstavec - tu poslední větu. Blesklo mi hlavou, že mám vlastně stejnou zkušenost jako vy. Že psi mých dvou známých (papíroví jorkšírci - takže stejné plemeno, povahově všichni podobní) vašemu popisu také sedí. Holky se nechaly pomuchlovat od každého z rodiny stejně radostně, kdežto na klucích byla vidět oddanost jen k jejich páníčkovi (+ ke každé fence v okolí, ale kdo by je mohl vinit, prostě chlapi...). Zajímalo by mě, zda to je jen náhoda nebo jestli to má opravdu souvislost.

Mně to platí na 100% a většině známých také. Na nějakém semináři psí komunikace se toto řešilo a prý je to tím, že alfa psy - kluci (potažmo jejich předci vlci) se páří vždy jen s tou fenou, která je vysoko postavená a oni jí uznávají. Proto se fixují v našem světe na jednoho člověka, o kterým si myslí, že je pro ně nejdůležitější. Naopak alfa fena si vybere psa (popřípadě více psů) dle vlastní sympatie bez ohledu na jeho / jejich pozici či dominanci. Takže svým otevřenějším chováním v podstatě zkoumá celou smečku, ne jen její špičku, aby věděla, s kým má tu možnost mít štěňata.

Můj první pes retrívr je canisterapeut, takže je ochotný mazlit se se všemi, ale vždy při tom kouká na mě, jestli je doopravdy "moooc hodnýýý", když se nechává drbat za uchem. Kokr - také kluk - se ke mně dostal z hrozných podmínek, když mu byl rok, takže je na mně závislý asi i kvůli záchraně a ne jen kvůli pohlaví. Nejvíce to vidím u karolínských psů - ty mají být "psi jednoho pána". Feny vždy byly ochotné se i od někoho cizího nechat šmudlat a milovali celou rodinu stejně. Nyní mám karolínského psa kluka a od malička známé lidi spíše toleruje a od cizích na sebe nenechá sáhnout vůbec - prostě plyšáček paničky a nikoho jiného.

Meli jsme fenu a ted mame psa stejneho plemene. Fena mela "uroven", urazela se a nenechala si vse libit, nebyla moc nadsena z otravovani deti atd..., byla samostatnejsi. Pes je takovy blazen a zavislak az moc, i kdyz je to u maltezacka bezne. Jsem rada za zkusenost a do budoucna jedine fenu

asurwic napsal(a):
Mazlivost a podobné věci podle mého jsou spíše závislé na plemeni a povaze a s pohlavím nemají nic společného. Zatím mám vypozorováno, že psi jednají přímo bez zbytečných scén a stejný přístup vyžadují i od majitele = prostě jednoduší jako chlapi. Feny jsou větší kokety a všechno více řeší ve své hlavě.

Dám příklad - pes si chce hrát s jiným psem a tak si hraje, nemá ho ráda, tak se s ním serve / panička to zakáže, tak ho nechá být. Feny je schopná dělat scény i když si chce ve skutečnosti se svým čtyřnohým kamarádem hrát a naopak před svou největší nepřítelkyní se několik dní provokativně točit bez jediného zavrčení.

Za mě tedy po všech zkušenostech psy. Při výcviku mně sedí jejich přímočarost více, než "ženská" povaha s hromadou problémů, které si řeší v hlavičce. Navíc zatím mi platilo, že pes byl "jen můj a nikoho jiného", zatímco fena byla společnicí celé smečky.

PO celý život máme nejméně jednoho psa, většinou psa a fenu společně, případně několik fen a psa. Vaši zkušenost vůbec nesdílím, u nás jsou mazlové všichni a když nejsou, rychle se stanou. Při výchově reagují přímočaře všichni, záleží na komunikaci člověka se psem. Mám ráda psy i feny.

Mě sedí víc feny (měla jsem oboje 2 psy a 2 feny)...fena je mi myšlením bližší, má takovou "ženskou" logiku a úžasně to vždycky uměly s chlapama v rodině, ta manipulace je až neskutečná...s fenou tvořím tým...doplňujeme se.

Pes u nás byl vždycky "paniččin-mamánek", nemůžu říct, že by mi pes vysloveně neseděl, pes mě vždy zbožňuje a kouká na mě jak na svatej obrázek, hltá každý moje slovo, upřednostňuje mě před všemi členy rodiny, fena taky, ale nedělá to tak okatě, není tak přímočará, prostě ženská.

Vždycky jsem si myslela, že nejinteligentnější pes na světě je můj afgán, postupem času, ale u mě převládá myšlenka, že kdybych měla současně fenu stejného plemene, tak bych zjistila, že ten inteligentní fenomén..PAN PES.. je vlastně trouba.

Můj vnitřní pocit ze psa je, že o něj musím pečovat já, zatímco u feny mám pocit, že ona pečuje o mě a to je to, co mi víc vyhovuje, i když je držkatá a odmlouvá, tak je mi povahově bližší.
V budoucnu u tedy jen feny, ale jak bylo popsáno v příspěvcích výše každý to má jinak...

Mám teda prvního psa, ale když to srovnám s kamarádky fenou, která je sice poslušnější, oddanější, mazlivější, poddajnější, citlivější, ne tak hrr. I když to je u našeho spíše plemenem, ja bych ho nevyměnila. Její fena se mazlí s každým, za to můj pes se ke mně (venku s nikým)oddaně přitulí doma a v noci, je dynamický, je to živel, je to chlap, je pravda, jednodušší, prostě typickej chlap. Pro mě jsou ty holky takové moc ženské, ujecena, mazlí se s kdekým, citlivky, No když hára, to by ty nohy roztáhla i mě pod nosem, a tříská to s ní pěkně, je vypočítavá (mého psa vždy navádí k blbostem) atd. Mě jsou ty psí ňoumové takový bližší. Ale k našemu bych chtěla fenku, ať si to také zkusím, a pak třeba budu říkat jinak. :)
A můj pes v životě neoznačkoval nic ve vnitř.

Měla sem obojí, i ted mám obojí, vždycky se k nám nějaká fenka nějak dostane, ale upřednostnuji psy.Jsou mnohem vyrovnanější, lépe se s nimi pracuje, lépe se učí, nerozsypou se z každé kraviny. Jsou sebevědomější ale přitom klidnější. neřekla bych že je fena mazlivější než pes jak tu někteří uvádějí, je to spíš o konkrétním jedinci. JInak vždycky si budu pořizovat psa, ovšem opuštěnou fenku od dveří neodeženu takže asi vždycky budem mít obojí

manbea napsal(a):
A co ta holčička ve vašem výchovně nápravném procesu? Už jsou znát pokroky ?

Teď, teď konečně si to po kouskách začíná sedat. Zjišťuje, že patří k nám. že nemusí jet mejdan a brajgl a urvat všechno. Od tohoto pondělí můžu říct, že konečně začíná sžívání a vnímá nás lidi jako součást svého žití. Reaguje na normální hlas ba i na tichý hlas, dokonce i jen gesto. Dneska je to třetí den, kdy máme psa a ne urvaný ruský kolo plný rachejttlí. Teď jsme se přestali "prát" a začli žít a spolupracovat. Je to po skoro šesti nedělích moc hezký uklidňující pocit. Byly momenty, kdy jsem se trochu bála, že jsme si vytáhli černýho petra. Ale myslím, že ne.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Tak já se také přidám.

Co si pamatuji, tak jsme vždy měli psy (kluky). Ale pohybuji se mezi pejskaři a v rodině máme také pár fen, takže nějaké rozdíly tam vidím.

Podle mě jsou psi stálejší v povaze, feny takové náladové a herečky - alespoň ty co znám. Pes když něco má nebo nemá rád tak pořád, fena jak kdy, podle nálady. Je ale pravda, že mi připadá, že fena je poddanější a snadněji se podřídí.

Mě psi vyhovují, ale třeba si někdy zkusím i fenu .

Jinak teda ještě bych viděla u psa výhodu ve zdravotním stavu (naprosto laicky) - spoustu fen co znám má falešnou březost, záněty kvůli kterým se musí kastrovat, nádory na mléčných žlázách a podobné problémy. Kdežto u psů, s jejich "ústrojím" tyto problémy nevidím , ale třeba je to blbost.

A k tomu značkování, můj pes (ani ten předchozí) nikdy vevnitř nic neoznačkoval. A to s ním občas navštívím hospodu, restauraci, chodím s ním za rodičema do práce do kanceláře, jestli se to dá počítat tak vlaky, MHD, nádraží, haly. Často na návštěvy ke známým, do klubovny na cvičáku - kde jsou pachy spousta psů a podobně. Nikdy v takových prostorech neměl ani náznak, že by zvednul nohu. Od mala ho učím, že se čůrá na trávu a stromy, rohy baráků a podobně jsem ho nenechávala očůrávat od té doby co zvedal nohu. Jo u nějakého rohu nebo auta se mi občas stane, že by chtěl označkovat, ale ví že nesmí a stačí ho upozornit.

A jak myslíte, že je to s tím, že feny více tíhnou k mužům a psi k ženám? Znám případy kdy to tak je, ale také případy kdy je to obráceně. Takže je to asi blbost? Rodiče mají fenu, která je absolutně závislá na mámě - ale tam je to také dáno tím, že jí hrozně rozmazluje, kdežto tátu musí i poslouchat. Babička s dědou mají fenu - tíhne k babičce. Když jsme měli s rodiči psa - nejradši měl otce. Ale co se třeba mého psa týká - tak ten je závislák na mě, ale když vezmu cizí lidi, tak celkově je nedůvěřivý - ale k ženám ne tolik, většina žen mu padne do oka, a pak už je to mazel. Kdežto cizí muž, to už musí být, aby se mu zalíbil.

marcelaamax

myslíte, že je to s tím, že feny více tíhnou k mužům a psi k ženám?

u nás tohle neplatí - i když tedy zatím můžu mluvit jen o druhé feně. Jak předtím bábrdle, u které jsem si podle jejího chování k ošetřovatelům v útulku plánovala, že se naváže víc na páníčka, tak teď nová mlaďoška, která by měla být spíš pánčkova, tak obě se spíš obracejí ke mně.
Já osobně si myslím, že je to spíš o působení člověka - bez rozdílu pohlaví. I když vlastně - kdyby se mužík víc snažil, tak je pravda, že by to asi natáhly obě víc na něj. Jenže... on taky spíš "umí" ty přímočarý hošíčky a holčičíma manýrama si neumí poradit

Zrzavci napsal(a):
Teď, teď konečně si to po kouskách začíná sedat. Zjišťuje, že patří k nám. že nemusí jet mejdan a brajgl a urvat všechno. Od tohoto pondělí můžu říct, že konečně začíná sžívání a vnímá nás lidi jako součást svého žití. Reaguje na normální hlas ba i na tichý hlas, dokonce i jen gesto. Dneska je to třetí den, kdy máme psa a ne urvaný ruský kolo plný rachejttlí. Teď jsme se přestali "prát" a začli žít a spolupracovat. Je to po skoro šesti nedělích moc hezký uklidňující pocit. Byly momenty, kdy jsem se trochu bála, že jsme si vytáhli černýho petra. Ale myslím, že ne.

JDěkuji za odpověď, já myslela, že ji máte pouze dočasně na výchovu a výcvik a ona je to nová členka vaší domácnosti? Moc hezky se o tom zlepšování čte, on v každém ohaři je zakuklen rozum a cit, jen prostě někdy déle trvá, než vyplavou na povrch .
Za nějaký čas budete mít skvělého psa, ale to vy víte .
Tak ať se daří i nadále

Měla jsem 3 feny, a dva psy... už u druhé feny jsem věděla, že taková jako ta první už žádná nebude... Pro mě feny zklamání. Obě jsou to "čůzy" - jsou "hyper", jsou štěkavé... žraví jsou všichni stejně, oreintace na paničku taky stejná. Psi jsou poslušnější, je na ně větší spoleh.

marcelaamax napsal(a):
Tak já se také přidám.

Co si pamatuji, tak jsme vždy měli psy (kluky). Ale pohybuji se mezi pejskaři a v rodině máme také pár fen, takže nějaké rozdíly tam vidím.

Podle mě jsou psi stálejší v povaze, feny takové náladové a herečky - alespoň ty co znám. Pes když něco má nebo nemá rád tak pořád, fena jak kdy, podle nálady. Je ale pravda, že mi připadá, že fena je poddanější a snadněji se podřídí.

Mě psi vyhovují, ale třeba si někdy zkusím i fenu .

Jinak teda ještě bych viděla u psa výhodu ve zdravotním stavu (naprosto laicky) - spoustu fen co znám má falešnou březost, záněty kvůli kterým se musí kastrovat, nádory na mléčných žlázách a podobné problémy. Kdežto u psů, s jejich "ústrojím" tyto problémy nevidím , ale třeba je to blbost.

A k tomu značkování, můj pes (ani ten předchozí) nikdy vevnitř nic neoznačkoval. A to s ním občas navštívím hospodu, restauraci, chodím s ním za rodičema do práce do kanceláře, jestli se to dá počítat tak vlaky, MHD, nádraží, haly. Často na návštěvy ke známým, do klubovny na cvičáku - kde jsou pachy spousta psů a podobně. Nikdy v takových prostorech neměl ani náznak, že by zvednul nohu. Od mala ho učím, že se čůrá na trávu a stromy, rohy baráků a podobně jsem ho nenechávala očůrávat od té doby co zvedal nohu. Jo u nějakého rohu nebo auta se mi občas stane, že by chtěl označkovat, ale ví že nesmí a stačí ho upozornit.

A jak myslíte, že je to s tím, že feny více tíhnou k mužům a psi k ženám? Znám případy kdy to tak je, ale také případy kdy je to obráceně. Takže je to asi blbost? Rodiče mají fenu, která je absolutně závislá na mámě - ale tam je to také dáno tím, že jí hrozně rozmazluje, kdežto tátu musí i poslouchat. Babička s dědou mají fenu - tíhne k babičce. Když jsme měli s rodiči psa - nejradši měl otce. Ale co se třeba mého psa týká - tak ten je závislák na mě, ale když vezmu cizí lidi, tak celkově je nedůvěřivý - ale k ženám ne tolik, většina žen mu padne do oka, a pak už je to mazel. Kdežto cizí muž, to už musí být, aby se mu zalíbil.

Vše, co jste napsala o povaze fen bych více méně potvrdila...to je asi ono, někomu to vyhovuje max, někomu ne...
Já bych to asi řekla takhle...pes se na mě dívá a říká "když si řekneš, tak ti přinesu modré z nebe " a fena mi řekne s pohledem upřeným někam do dáli "tvoje modrý z nebe jsem já, tak nevotravuj "...je prostě úplně stejná jako já
Jo jasně, je umanutá, dělá, že neslyší, vymyslí milion způsobů, jak se vyhnout tomu co nechce dělat (např. povel "opusť obývák"=ven...3x obejde místnost s tendencí někam zalehnout, pokud je povel zopakován, tak začne štěkat a když vidí, že jí to dnes neprojde, tak se běží přitulit k mužským členům rodiny, protože ví, že se za ní přimluví - pes odchází ihned a bez řečí, taky se mu nechce, ale nic nevymyslí, tak jde)...ale pokud opravdu o něco jde, pokud je konec srandy a je nutno se soustředit, tak prostě fena spolupracuje naprosto bezchybně a bez keců...
Na druhou stranu fena dohlíží na to, aby mě ostatní poslouchali např. syn se psem "blbnou" pes u toho štěká, fena je se mnou v kuchyni a je jí to šumák, ale ve chvíli, kdy houknu do obýváku, aby se pánové zklidnili nebo šli ven a oni pokračují, tak vlítne mezi ně a vyklidní je, dělá to pouze, když jsem doma a vydám nějaký povel.

My doma používáme citát z jedné knížky: Všichni se snažíme nenaštvat tu, která nám dovolila, aby jsme jí milovali"

řeknu to asi takhle, pokud beru jednoho ze psů někam "ukázat" známým, tak beru psa, je hezčí, než fena, jinak stavěný, mohutnější, prostě krasavec, navíc vím, že bude lépe poslouchat (s cizími se nešmajchluje ani pes ani fena), ale pokud bych musela žít týden někde v divočině, tak si vezmu fenu, protože vím, že fena se nespoléhá tolik na mě, že má svůj rozum, zatím co ze psa mám pocit, že mi ve stejné situaci řekne "a co teď budem dělat?".

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vše, co jste napsala o povaze fen bych více méně potvrdila...to je asi ono, někomu to vyhovuje max, někomu ne...
Já bych to asi řekla takhle...pes se na mě dívá a říká "když si řekneš, tak ti přinesu modré z nebe " a fena mi řekne s pohledem upřeným někam do dáli "tvoje modrý z nebe jsem já, tak nevotravuj "...je prostě úplně stejná jako já
Jo jasně, je umanutá, dělá, že neslyší, vymyslí milion způsobů, jak se vyhnout tomu co nechce dělat (např. povel "opusť obývák"=ven...3x obejde místnost s tendencí někam zalehnout, pokud je povel zopakován, tak začne štěkat a když vidí, že jí to dnes neprojde, tak se běží přitulit k mužským členům rodiny, protože ví, že se za ní přimluví - pes odchází ihned a bez řečí, taky se mu nechce, ale nic nevymyslí, tak jde)...ale pokud opravdu o něco jde, pokud je konec srandy a je nutno se soustředit, tak prostě fena spolupracuje naprosto bezchybně a bez keců...
Na druhou stranu fena dohlíží na to, aby mě ostatní poslouchali např. syn se psem "blbnou" pes u toho štěká, fena je se mnou v kuchyni a je jí to šumák, ale ve chvíli, kdy houknu do obýváku, aby se pánové zklidnili nebo šli ven a oni pokračují, tak vlítne mezi ně a vyklidní je, dělá to pouze, když jsem doma a vydám nějaký povel.

My doma používáme citát z jedné knížky: Všichni se snažíme nenaštvat tu, která nám dovolila, aby jsme jí milovali"

řeknu to asi takhle, pokud beru jednoho ze psů někam "ukázat" známým, tak beru psa, je hezčí, než fena, jinak stavěný, mohutnější, prostě krasavec, navíc vím, že bude lépe poslouchat (s cizími se nešmajchluje ani pes ani fena), ale pokud bych musela žít týden někde v divočině, tak si vezmu fenu, protože vím, že fena se nespoléhá tolik na mě, že má svůj rozum, zatím co ze psa mám pocit, že mi ve stejné situaci řekne "a co teď budem dělat?".

Moc hezky popsané

Nemáte nějaké aktuální foto psů? Jsou krásní

marcelaamax napsal(a):
Moc hezky popsané

Nemáte nějaké aktuální foto psů? Jsou krásní

Když si vezmu foťák a jdu fotit, tak z toho vzniknou fotky psího zadku, popř zezadu vyfocený odcházející pes, popř. minimálně hlava otočená na druhou stranu, jsou to fotografický antitalenti, ale zkoušíme

manbea napsal(a):
JDěkuji za odpověď, já myslela, že ji máte pouze dočasně na výchovu a výcvik a ona je to nová členka vaší domácnosti? Moc hezky se o tom zlepšování čte, on v každém ohaři je zakuklen rozum a cit, jen prostě někdy déle trvá, než vyplavou na povrch .
Za nějaký čas budete mít skvělého psa, ale to vy víte .
Tak ať se daří i nadále

Ano prosím, nová členka domácnosti. A přesně - vše je zatím zakukleno. A vzhledem k tomu, že s ní předtím bylo dost šíbováno a nebyla nikde zakotvená, tak jí trvalo trošku dýl, než si to začlo sedat. Jsme - ne ještě úplně na startovní čáře, ale už kousek od ní a začínáme si jít naproti. Mám z toho upřímnou radost, protože to bylo pekelných šest neděl

Začínám mít pocit, že moje fena je převlečený pes .
Mazel je to největší, ale jen se mnou a s přítelem, stejně tak je to s hraním. Ano, je vidět jak jí to v hlavince šrotuje, jak vymýšlí, ale jen v rámci hraní a blbnutí. Nestalo se mi (snad jen v pubertě), že když něco řeknu aby vymýšlela nebo zkoušela jak to obejít. Ona by mi to modré z nebe skutečně přinesla
Je to ten nejlepší parťák a ke komunikaci ani slova nepotřebujeme

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Když si vezmu foťák a jdu fotit, tak z toho vzniknou fotky psího zadku, popř zezadu vyfocený odcházející pes, popř. minimálně hlava otočená na druhou stranu, jsou to fotografický antitalenti, ale zkoušíme

Asi takhle:

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Asi takhle:

Iliena napsal(a):
Začínám mít pocit, že moje fena je převlečený pes .
Mazel je to největší, ale jen se mnou a s přítelem, stejně tak je to s hraním. Ano, je vidět jak jí to v hlavince šrotuje, jak vymýšlí, ale jen v rámci hraní a blbnutí. Nestalo se mi (snad jen v pubertě), že když něco řeknu aby vymýšlela nebo zkoušela jak to obejít. Ona by mi to modré z nebe skutečně přinesla
Je to ten nejlepší parťák a ke komunikaci ani slova nepotřebujeme

Vaše poslední věta je přesná a je jedno jestli je to pes nebo fena, pokud toto platí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Asi takhle:

Teda s takovým psem spát v posteli musí být paráda , při svém metru a půl bych ani nepotřebovala peřinu

Je to dlouhý, nepročetla jsem zdaleka všechno, jen bych ráda přidala trochu z mého pohledu, ačkoli ne jenom ke psům. Těch jsem zas nezažila až tolik, abych mohla říct, psi byli takoví, feny makové.
Nicméně, vzhledem ke všem ostatním druhům zvířat, která jsem měla a stále mám, stihla jsem vypozorovat, že chlapi ze zvířecí říše byli takoví víc mamánci, mazlíci, závisláci a byli schopní udělat všechno jen, jak se říká, pro vaše krásné oči. Zatímco holky, ačkoli milé a kamarádské, s nimiž nikdy není pouto o nic menší, mi přišlo, že víc jednají i podle svého uvážení, ne jen podle toho, co vám na očích vidí. Nehledě na to, že ať už šlo o jakékoli zvíře, holky vždycky byly o poznání samostatnější a nedělaly ze všeho zbytečné divadlo, zatímco kluci byly herečky a hysterky.

Samozřejmě, nedá se to zobecňovat. Hodně záleží na jedinci a výjimky jsou, vždycky a všude. Proč jinak bychom se pořád tak přeli, jací jsou vlastně muži a jaké ženy, když ne každá malá holka je nutně princezna v růžových šatičkách, stejně jako ne každou ženu naplňuje být v domácnosti u dětí a tak dál...

Atheira napsal(a):
Je to dlouhý, nepročetla jsem zdaleka všechno, jen bych ráda přidala trochu z mého pohledu, ačkoli ne jenom ke psům. Těch jsem zas nezažila až tolik, abych mohla říct, psi byli takoví, feny makové.
Nicméně, vzhledem ke všem ostatním druhům zvířat, která jsem měla a stále mám, stihla jsem vypozorovat, že chlapi ze zvířecí říše byli takoví víc mamánci, mazlíci, závisláci a byli schopní udělat všechno jen, jak se říká, pro vaše krásné oči. Zatímco holky, ačkoli milé a kamarádské, s nimiž nikdy není pouto o nic menší, mi přišlo, že víc jednají i podle svého uvážení, ne jen podle toho, co vám na očích vidí. Nehledě na to, že ať už šlo o jakékoli zvíře, holky vždycky byly o poznání samostatnější a nedělaly ze všeho zbytečné divadlo, zatímco kluci byly herečky a hysterky.

Samozřejmě, nedá se to zobecňovat. Hodně záleží na jedinci a výjimky jsou, vždycky a všude. Proč jinak bychom se pořád tak přeli, jací jsou vlastně muži a jaké ženy, když ne každá malá holka je nutně princezna v růžových šatičkách, stejně jako ne každou ženu naplňuje být v domácnosti u dětí a tak dál...

To je pravda. Něco podobného mám vypozorováno nejen u psů, ale i u zakrslých králíčků - kluci snaživí miláčci, holky madam s vlastní hlavičkou.

Atheira napsal(a):
Je to dlouhý, nepročetla jsem zdaleka všechno, jen bych ráda přidala trochu z mého pohledu, ačkoli ne jenom ke psům. Těch jsem zas nezažila až tolik, abych mohla říct, psi byli takoví, feny makové.
Nicméně, vzhledem ke všem ostatním druhům zvířat, která jsem měla a stále mám, stihla jsem vypozorovat, že chlapi ze zvířecí říše byli takoví víc mamánci, mazlíci, závisláci a byli schopní udělat všechno jen, jak se říká, pro vaše krásné oči. Zatímco holky, ačkoli milé a kamarádské, s nimiž nikdy není pouto o nic menší, mi přišlo, že víc jednají i podle svého uvážení, ne jen podle toho, co vám na očích vidí. Nehledě na to, že ať už šlo o jakékoli zvíře, holky vždycky byly o poznání samostatnější a nedělaly ze všeho zbytečné divadlo, zatímco kluci byly herečky a hysterky.

Samozřejmě, nedá se to zobecňovat. Hodně záleží na jedinci a výjimky jsou, vždycky a všude. Proč jinak bychom se pořád tak přeli, jací jsou vlastně muži a jaké ženy, když ne každá malá holka je nutně princezna v růžových šatičkách, stejně jako ne každou ženu naplňuje být v domácnosti u dětí a tak dál...

Krásně řečeno...souhlas...

Pesany miluju max, opravdu to je mamánečci, dejchala bych za ně kdyby bylo potřeba, ale s fenami jsem jedna duše, bez feny nejsem komplet...je mě polovina

Iliena napsal(a):

Teda s takovým psem spát v posteli musí být paráda , při svém metru a půl bych ani nepotřebovala peřinu

Jako peřinu néé, fena by nejraději ležela na mě, ale s jejím půlmetrákem se to nedá dlouho vydržet

Mým životem prošly 4 fenky a 2 psi.. Různé rasy.
Momentálně mám obojí a na obou mám něco ráda a něco méně
Fenka se mi zdá opravdu šikovnější, učí se rychleji a je mírnější, něžnější…, soustředěnější, ovšem taky labilnější a rozhodně „hádavější a častěji si má potřebu dělat pořádek. Je samostatnější, v dobrém slova smyslu a dokáže se sama zabavit, stále ode mě něco nečeká.
Pejsek mi příjde pomalejší na učení, ale nesmírně se mi chce zavděčit a opravdu by mi snesl modré z nebe. Pejsci mi příjdou hravější, živější, zbrklejší a často víc hrom do police. Venku mají větší rádius, protože potřebují získat daleko víc informací. Přitom je ale spolehlivější a méně komplikovaný. A za mě jsou pejsci i mazlivější.
Suma sumárum, možná tíhnu víc k fenkám, ale pejsek se myslím zavděčí častěji než fenka.
Ta může být hodně svá a může to s ní být daleko komplikovanější, než s pejskem. Fenka je asi víc sázka do loterie.

Tedy nepřečetla jsem všechny příspěvky, ale za mě je volba jasná - pes. Měla jsem vždy psy, teď mám psa a fenu. Psi jsou podle mé zkušenosti - dva kříženci a jeden PP nyní - mazliví, závislí na svém člověku, vždy připravení vyskočit na procházku nebo z gauče do postele. Neustále v patách člověka a stálý oční kontakt.
Fena - kvůli štěňatům ji mít musím. Je to nezávislá jednotka. Je mazlivá, ale pouze z vypočítavosti - přijde aby vystrnadila psa, aby dostala žrádlo které máte v ruce. Je to s prominutím štětka - jde s každým, kdo má jídlo, s každým, z koho kouká užitek. Do postele či do ložnice jde po dlouhém přemlouvání nebo nabídce jídla. Palici má tvrdou jako kámen. Neudělá co nechce, dělá vše pouze pro svůj prospěch.
Pes se pro mě může přetrhnout, stále si mě hlídá, práci dělá taky pro mě. Feně je to jedno. Když nechce, nepracuje. Naposledy mě vytočila v neděli na výstavě - vystavovat se nebude, takže zalehla na stůl, ohrnula pysky a bylo odvystavováno. Zabít málo.
Neberte to tak, že ji nemám ráda. Samo že mám. Ale je to ŽENSKÁ, je to vypočítavá mrcha. Pokud budou štěňata, doma zůstane rozhodně pes, i když si tím zavřu další cestu k chovu.

Zdravím.

Chystáme si pořídit psího kamaráda. Po pečlivém zvážení jsme se rozhodli pro Tosa inu. Požádal bych někoho, kdo má s tímto plemenem zkušenosti, aby mi pomohl s výběrem parťáka. Psa nebo fenu?

Doteď jsem byl přesvědčený o feně. Po přečtení diskuze váhám, zda nemít raději psa. Koukal jsem na inzeráty a zprvu se nabízejí psi i feny, poté jen feny, případně jen feny, protože jsou psi asi dopředu zamluvení.

Co pes, to originál, vím. Co mi zchladilo nadšení z fen je zdravotní stránka. Že jsou feny "ženské" je někdy + a někdy -. Takový je život. Jsem chlap, manželce je to jedno, resp. při váze a proporcích jejích a Tosa inu se bojí, že i fena by šla, kam by chtěla...ale to dáme výcvikem. Moc se na psa těšíme.

Koukám na chovné stanice, inzeráty, čtu diskuze, mám knížky o Tosa inu. Na jaře nebo v létě bychom si hafana chtěli pořídit.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Zdravím.

Chystáme si pořídit psího kamaráda. Po pečlivém zvážení jsme se rozhodli pro Tosa inu. Požádal bych někoho, kdo má s tímto plemenem zkušenosti, aby mi pomohl s výběrem parťáka. Psa nebo fenu?

Doteď jsem byl přesvědčený o feně. Po přečtení diskuze váhám, zda nemít raději psa. Koukal jsem na inzeráty a zprvu se nabízejí psi i feny, poté jen feny, případně jen feny, protože jsou psi asi dopředu zamluvení.

Co pes, to originál, vím. Co mi zchladilo nadšení z fen je zdravotní stránka. Že jsou feny "ženské" je někdy + a někdy -. Takový je život. Jsem chlap, manželce je to jedno, resp. při váze a proporcích jejích a Tosa inu se bojí, že i fena by šla, kam by chtěla...ale to dáme výcvikem. Moc se na psa těšíme.

Koukám na chovné stanice, inzeráty, čtu diskuze, mám knížky o Tosa inu. Na jaře nebo v létě bychom si hafana chtěli pořídit.

Asi takhle, dle mého je život se psím klukem jednodušší, ale přesto preferuji feny.
Nikdo vám asi neporadí, sám se musíte rozhodnout, co by vám páslo lépe. Pejskové jsou většinou mamánečci, kteří ale také milují své pány, protože s nimi (v dobrém-ve hře) mohou změřit síly, u malého psa je to asi jedno, ale velký pes už na to potřebuje mít fyzicky zdatnější protějšek, alespoň náš pes to má takhle rozdělený (se "svýma" ženskejma se nejraději mazlí a s chlapama nejraději "blbne")...
Na druhou stranu mají fenečky většinou cit na to si chlapa omotat kolem prstu, takže to, co by psu u vás v žádném případě neprošlo, tak feňulce projde.

A teď babo raď

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Asi takhle, dle mého je život se psím klukem jednodušší, ale přesto preferuji feny.
Nikdo vám asi neporadí, sám se musíte rozhodnout, co by vám páslo lépe. Pejskové jsou většinou mamánečci, kteří ale také milují své pány, protože s nimi (v dobrém-ve hře) mohou změřit síly, u malého psa je to asi jedno, ale velký pes už na to potřebuje mít fyzicky zdatnější protějšek, alespoň náš pes to má takhle rozdělený (se "svýma" ženskejma se nejraději mazlí a s chlapama nejraději "blbne")...
Na druhou stranu mají fenečky většinou cit na to si chlapa omotat kolem prstu, takže to, co by psu u vás v žádném případě neprošlo, tak feňulce projde.

A teď babo raď

Celkem souhlas

Znala jsem pána co měl dva psy po sobě plemene Tosa Inu - co já pamatuji oba byli velmi klidné povahy, bez problémů psa venčil i jeho syn - v prvním případě nižší ročník základní školy a v pohodě.Takže bych se o manželku nebála.Tosák není nijak moc akční a hrr, alespon dle mého pozorování a zrovna u těchto dvou ani když je napadl cizí pes nevyvedlo je to z klidu ani v nejmenším - byla jsem svědkem - jednou se Tosákovi motalo a chnapalo cosi kolem něho-"zašlapal ho" podruhé to bylo horší - na krku mu visela fena bulteriera - i to ho nechalo v klidu, celkem elegantně se jí zbavil - ostatní už řešili oba majitelé...No a pak vyprávěl majitel a neskutečně si jednoho i druhého psa pochvaloval.Ovšem stěžoval si na jejich nízkou životnost (měl jich za život víc, já poznala jen ty dva poslední).. Nicméně na toto se zadavetel neptal, jistě ví co chce takže toto moje povídání ukončím, na to zvědav jistě není

Někde jsem psala, že ač miluju naše holky a vždy jsme měli a máme jak holky tak kluky a jsem tak prostě naučená fungovat... kdybych byla nucena si vybrat bud jenom fena nebo pes - pak by to byl pes.Prostě jednoduší komunikace řekla bych..

Děvčata...pokud mohu takto

děkuju za odpovědi. Postupně mě to bere k "psovi". Že není tosák životností rovný malému plemenu, je mi jasné. O to víc se budeme jeden druhého užívat co to půjde. Jestli manželka půjde s 55Kg nebo 70+ Kg, je už jedno...potáhalo by jí splašené obojí. Vím, do čeho jdeme, jen se rozhodnout o pohlaví. Je to 50/50 bez přítele na telefonu Proberu to i v chovkách, kam zajedeme na návštěvu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Děvčata...pokud mohu takto

děkuju za odpovědi. Postupně mě to bere k "psovi". Že není tosák životností rovný malému plemenu, je mi jasné. O to víc se budeme jeden druhého užívat co to půjde. Jestli manželka půjde s 55Kg nebo 70+ Kg, je už jedno...potáhalo by jí splašené obojí. Vím, do čeho jdeme, jen se rozhodnout o pohlaví. Je to 50/50 bez přítele na telefonu Proberu to i v chovkách, kam zajedeme na návštěvu.

No tak přeju šťastnou ruku

"že i fena by šla, kam by chtěla...ale to dáme výcvikem."

Tosa Inu není vůbec jednoduchý pes a tohle bych si nikdy nelajzla předpokládat. Není každá Tosa ideálně vyrovnaná a už vůbec ne flegmatická, a takoví samci se vůči cizím samcům můžou hezky a razantně vymezovat. Ty můžeš mít u psa respekt (tudíž tě poslechne), manželka nikoliv a pokud psa fyzicky nezvládne, tak bude průser - kdo bude se psem cvičit?

A praktická poznámka - to udržení není jenom o kilech, ale o tom, jak stojíš, kde a za co psa držíš...+ samozřejmě i u reaktivního psa ti ten výcvik pomůže (a o to musí být důkladnější až nejdůkladnější ze všech důkladných).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"že i fena by šla, kam by chtěla...ale to dáme výcvikem."

Tosa Inu není vůbec jednoduchý pes a tohle bych si nikdy nelajzla předpokládat. Není každá Tosa ideálně vyrovnaná a už vůbec ne flegmatická, a takoví samci se vůči cizím samcům můžou hezky a razantně vymezovat. Ty můžeš mít u psa respekt (tudíž tě poslechne), manželka nikoliv a pokud psa fyzicky nezvládne, tak bude průser - kdo bude se psem cvičit?

A praktická poznámka - to udržení není jenom o kilech, ale o tom, jak stojíš, kde a za co psa držíš...+ samozřejmě i u reaktivního psa ti ten výcvik pomůže (a o to musí být důkladnější až nejdůkladnější ze všech důkladných).

Přesně tak, znám několik Tos a že by byla nějaká flegmouš? Tak to ani náhodou.

A byli to psi nebo feny? Jak se projevovali?

Otázku jsem položil, abych získal více informací od majitelů tos nebo osob, co s nimi přišli více do styku. Prostě osobní zkušenosti, ne domněnky. Specifik tos jsem si vědom, ale jen do té míry, co mám vyčteno. Proto se ptám na osobní zkušenosti. Také navštívíme chovatelské stanice a výstavy.