Pes jednoho pána

Thajský ridgeback - podobné, ne tak extrémní... u nás je to tak, že starší pes poslouchá jen mě a manžela. Hlubší manipulaci zvládá také jen od nás dvou například ošetření ran, stříhání drápků, hlazení když leží...ostatní členy rodiny má sice rád, nechá se pohladit, ale víc nic. Cizí lidi ignoruje, pokud si ho i oni nevšímají...

Číňan. Cizí lidi ignoruje, pohladit se nechá jen na můj výslovný příkaz. Členy rodiny miluje, ale závislý je na mě. Odejdu-li, po celou dobu čeká v předsíní na botníku za dveřmi (má na něm hozený pelech) na můj návrat - přestože zbytek rodiny je doma.

Taky mám závisláka, v mé nepřítomnosti bydlí v předsíni a čeká. Jakékoliv nepříjemné procedury strpí bez řečí pouze ode mě. Na druhou stranu lidi miluje, protože velmi brzy pochopil, že jeho neodolatelnému ksichtíku nikdo neodolá a bude drbat, v lepším případě z dotyčného vypadne něco dobrého. Na zastávkách v obchodech apod. se mu dokonce storkát omluví, že dobroty došly a o to víc drbou. Nicméně vrozená plachost i přes socializaci zůstává, pokud je člověk moc hrrr, odskakuje, ne-li přímo zdrhá.

Taky mám závisláka. Staršího syna nemusí, mladšího sice miluje, ale i když ji hladí, nebo chová, tak nespustí oči ze mě, i kdyby si měla hlavu vykroutit... Je to čivava dlouhosrstá

Jo - a šarplaninci milovali celou rodinu, ale do kotce jsem je mohla odvést jen já (pokud měla např. přijet návštěva, ... ).

Tzv. Pes jednoho pána se prpojevuje jako kterýkoliv další, ale zpravidla nadšení z příchodu rezervuje jen pro jednoho, dva člen své rodiny, a jen někdo s ním smí manipulovat - třeba dávat prášky. Cizích třeba na procházce si zdánlivě všímá co nejméně.

Není rozhodně závislák, ale zkrátka ho další členové rodiny berou méně a cizí lidé vůbec ne.

Mnohdy se říká, že bezvýhradnou lásku dokáže cítit jen k jednomu z lidí, které potkal ve svém životě.
Je to ale pes, zvíře žijící ve skupině, takže své silné vztahy má vybudovány ke všem z rodiny.

Měla jsem to se psem RR. A není to moc ideální.
Rodinu miloval celou, děti bránil, ale odmítal komunikovat s někým jiným než se mnou. A bohužel i chodit ven. Když jsme byli na celý den pryč, tak byl domluvený děda, že ho bude pouštět na zahradu a on prostě odmítal vylézt z pelechu. Někdy se podařilo na pamlsky, ale často prostě radši vydržel třeba 15 hodin bez venčení. Takže trochu problém.
Pokud jsem byla já, mohlo se na něm dříví štípat, jinak na sebe nenechal cizí sáhnout. Např. veterina, čištění zubů bez narkózy se mnou v pohodě, beze mě by ho ani nenaočkovali.

Pak dobrman, závislák, ale na celé rodině. Ten RR byl fakt extrém. Když jsme odjeli, tak ani nejedl.

Pes jednoho pána není závislák, to jsou dvě zcela rozdíné kategorie a nemají spolu lautr nic společného, ani chování k vyvolenému a dalším členům rodiny.

Jsem myslela, že pes jednoho pána poslouchá jednoho pána.
Ale takoví už nejsou, protože teď je ta socializace, vyložená tak: se všemi kamarádit, chovat se jako deb.il a ne pes, kterého jsme si ochočili, aby nás chránil + být nervní na každém kroku, co se dnes zas podělá, socializovali jsme v mládí dost ?...
A pak jsou psi, kteří jsou rozhodně psy jednoho pána - vládnou sami sobě.
Tzv. být svým pánem.
Alespoň názor to má.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jsem myslela, že pes jednoho pána poslouchá jednoho pána.
Ale takoví už nejsou, protože teď je ta socializace, vyložená tak: se všemi kamarádit, chovat se jako deb.il a ne pes, kterého jsme si ochočili, aby nás chránil + být nervní na každém kroku, co se dnes zas podělá, socializovali jsme v mládí dost ?...
A pak jsou psi, kteří jsou rozhodně psy jednoho pána - vládnou sami sobě.
Tzv. být svým pánem.
Alespoň názor to má.

I socializovaný a přátelský pes může být pes jednoho pána. To že pes není agresivní a v přítomnosti pána se třeba nechá pohladit, nebo nemá problém vyjít s jiným psem ještě neznamená že bude poslouchat někoho jiného.

stop týrání napsal(a):
Pes jednoho pána není závislák, to jsou dvě zcela rozdíné kategorie a nemají spolu lautr nic společného, ani chování k vyvolenému a dalším členům rodiny.

Nejsou to synonyma, ale téměř vždy se projevuje chování ve stylu "pes jednoho pána" spolu se silnou fixací a "závislostí".
Jinak chování vůči "vyvolenému" a ostatním lidem je asi jediné měřítko, jak něco takového posoudit.

Mám socializované psy KAO a NO obě feny, obě ostré hlídačky.Když jsou puštěné a jdu otevřít já návštěvě, tak si příchozího nevšímají, když jde někdo jiný, tak je musí zavřít do kotce.Když jdu ven s nimi já, tak jsou navolno a nevšímají si ostatních lidí a psů, když někdo jiný, tak musí jít na vodítku.
Obě jsou psi jednoho pána.

stop týrání napsal(a):
Pes jednoho pána není závislák, to jsou dvě zcela rozdíné kategorie a nemají spolu lautr nic společného, ani chování k vyvolenému a dalším členům rodiny.

V tomhle s váma souhlasím, jsou to např. japonci, akita a čau. Psi velmi sebevědomí, rezervovaní, k ostatním lidem odtažití a nedůvěřiví. I v rodině si většinou vyberou jen jednoho člověka, jako pána, na ostatní víceméně dlabou. A závisláci to rozhodně nejsou. Proto jsem si ze špiců nakonec vybrala samojeda, který miluje celý svět, stačí, když se na něj někdo hezky podívá a už za ním letí

lesnížínka napsal(a):
V tomhle s váma souhlasím, jsou to např. japonci, akita a čau. Psi velmi sebevědomí, rezervovaní, k ostatním lidem odtažití a nedůvěřiví. I v rodině si většinou vyberou jen jednoho člověka, jako pána, na ostatní víceméně dlabou. A závisláci to rozhodně nejsou. Proto jsem si ze špiců nakonec vybrala samojeda, který miluje celý svět, stačí, když se na něj někdo hezky podívá a už za ním letí

No, ono je těžké určit co je a co není závislák. Třeba vámi zmiňovaní japonci, akity apod, jsou jak se říká "nezávislý", to ale znamená, že na člověku nevisí očima, nemusí být pořád v přímém kontaktu s ním, nechtějí s člověkem vyloženě "pracovat", nechtějí se třeba tolik mazlit, "tulit". Ale svým způsobem jsou to také závisláci, kteří špatně snáší to, když s nimi pán není, nebo si hodně těžko zvykají na nového pána. Takže svým způsobem jsou na něm závislí také.

Mohu se ještě zeptat na samojedy? Jsou všichni (nebo mají to mít v povaze) takoví, že milují všechny lidi okolo? Já znám jednoho, který je tedy asi tak nějak ve všem výjimka . Je to pes, který je hrozně závislý na paničce, pokud se panička vzdálí, tak ji sleduje, vyhlíží, kňučí a co se děje kolem něho je mu v tu chvíli jedno. O hlazení nebo jiné lidi v tu chvíli nestojí. Pokud je u něho panička, tak se od cizího pohladit nechá rád, ale že by vyloženě lítal k lidem pro pohlazení tak to ne.

asurwic napsal(a):
Nejsou to synonyma, ale téměř vždy se projevuje chování ve stylu "pes jednoho pána" spolu se silnou fixací a "závislostí".
Jinak chování vůči "vyvolenému" a ostatním lidem je asi jediné měřítko, jak něco takového posoudit.

No to se tedy téměř vždy rozhodně neprojevuje, tzv, psi jednoho pána jsou obvykle samostatní, sebevědomí, nemají příliš rádi změny, lpí na rodině bez toho, že by si zoufali, když odejde z domu. Prostě důveřují plně a mají z celého srdce rádi jen jednoho, dva lidi, silný vztah, ají ale k celé rodině, akceptují bez radosti i časté návštěvy a cizí sledují, ale zdánlivě ignorují.

Chovají se tak, jako by říkali - já pán, ty pán. o závisláky nejde, samozřejmě patrně někdo může i z takového psa závisláka vychovat, ale vsadím se, že mu to dá podstatně více práce, právě díky vysokému seběvedomí a inteligenci těchto psů, než u mnoha jiných ras.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jsem myslela, že pes jednoho pána poslouchá jednoho pána.
Ale takoví už nejsou, protože teď je ta socializace, vyložená tak: se všemi kamarádit, chovat se jako deb.il a ne pes, kterého jsme si ochočili, aby nás chránil + být nervní na každém kroku, co se dnes zas podělá, socializovali jsme v mládí dost ?...
A pak jsou psi, kteří jsou rozhodně psy jednoho pána - vládnou sami sobě.
Tzv. být svým pánem.
Alespoň názor to má.

Si tacuisses, philosophus mansisses

socializace na psy i na lidský ruch je právě u těchto plemen více než potřebná a majitel se při jejím důsledném uplatnění vyvaruje mnoha problémů v budoucnu, Nedocílí však nadšení k cizím ani hravosti se všemi, jen nevšímavosti - samozřejmě v dospělosti-

Výchova a to laskavá a bez trestů je u nich podstatná. O výcviku se sice dá mluvit, ovšem předvedení cviků, které třeba dobře znají závisí jen a jenom na jejich vůli a okamžitém rozpoložení. Dobře však pochopí, co je nevyhnuitelné - tedy například zastavit se před přechodem, přijít - i když s prodlením - na signál atd.

stop týrání napsal(a):
No to se tedy téměř vždy rozhodně neprojevuje, tzv, psi jednoho pána jsou obvykle samostatní, sebevědomí, nemají příliš rádi změny, lpí na rodině bez toho, že by si zoufali, když odejde z domu. Prostě důveřují plně a mají z celého srdce rádi jen jednoho, dva lidi, silný vztah, ají ale k celé rodině, akceptují bez radosti i časté návštěvy a cizí sledují, ale zdánlivě ignorují.

Chovají se tak, jako by říkali - já pán, ty pán. o závisláky nejde, samozřejmě patrně někdo může i z takového psa závisláka vychovat, ale vsadím se, že mu to dá podstatně více práce, právě díky vysokému seběvedomí a inteligenci těchto psů, než u mnoha jiných ras.

Jenže co vlastně přesně znamená ten pojem závislák? Oni ti psi jednoho pána většinou odloučení od pána snáší špatně - nežerou, nechtějí s nikým jiným ven, jen leží a smutně koukají na dveře. Když o pána přijdou, a mají si zvykat na jiného, tak je to pro ně nesmírně těžké. Takže přece svým způsobem na pánovi závislý jsou, ne? Jen trošku jinak než ti závisláci, kteří na majiteli visí očima.

marcelaamax napsal(a):
No, ono je těžké určit co je a co není závislák. Třeba vámi zmiňovaní japonci, akity apod, jsou jak se říká "nezávislý", to ale znamená, že na člověku nevisí očima, nemusí být pořád v přímém kontaktu s ním, nechtějí s člověkem vyloženě "pracovat", nechtějí se třeba tolik mazlit, "tulit". Ale svým způsobem jsou to také závisláci, kteří špatně snáší to, když s nimi pán není, nebo si hodně těžko zvykají na nového pána. Takže svým způsobem jsou na něm závislí také.

Mohu se ještě zeptat na samojedy? Jsou všichni (nebo mají to mít v povaze) takoví, že milují všechny lidi okolo? Já znám jednoho, který je tedy asi tak nějak ve všem výjimka . Je to pes, který je hrozně závislý na paničce, pokud se panička vzdálí, tak ji sleduje, vyhlíží, kňučí a co se děje kolem něho je mu v tu chvíli jedno. O hlazení nebo jiné lidi v tu chvíli nestojí. Pokud je u něho panička, tak se od cizího pohladit nechá rád, ale že by vyloženě lítal k lidem pro pohlazení tak to ne.

Já nejsem ta, kdo by mohl nějak rozsáhle hodnotit plemeno, neb mám jen svého a jiné osobně neznám. Vždycky je to jen vyprávění někoho, kdo ho má taky. Vyprávění chovatelů a musherů. Je to celkem nerozšířené plemeno, takže se mi stane, že jdem na výlet a někdo se k nám vrhne: jéé, my máme doma taky samojeda(ku) a už to jede, výměna zkušeností Ale zoči-voči jsme ho na výletech ještě nepotkali Ale co tak slyším, tak samojed opravdu lidi má rád, on jde ke každému s důvěrou. Můj je například strašně překvapený a dá se říct, že zklamaný, když k někomu jde, stojí, vrtí ocáskem a lidi se ho bojí pohladit(je to přeci jen větší pes, chápu..ale on prostě ne) je mi ho pak celkem líto Jak se všude píše: nehlaďte cizího psa, ne po hlavě. A: je to přeci jen pes, i u toho nejhodnějšího 100% nevíte, co udělá...tak tohle u něj fakt neplatí. On je právě nesvůj, když k němu lidi přistupují s opatrností a nedůvěrou. Když tak nejistě natáhnou ruku, aby si ho pohladili, tak vidím, že se bojí, že ho praští. Ale neohnal by se, jen třeba ucukne a odejde. Nejradši má, když si k němu člověk dřepne a muchluje mu hlavu...jenže kdo bude strkat hubu k tlamě cizího velkého psa?

marcelaamax napsal(a):
Jenže co vlastně přesně znamená ten pojem závislák? Oni ti psi jednoho pána většinou odloučení od pána snáší špatně - nežerou, nechtějí s nikým jiným ven, jen leží a smutně koukají na dveře. Když o pána přijdou, a mají si zvykat na jiného, tak je to pro ně nesmírně těžké. Takže přece svým způsobem na pánovi závislý jsou, ne? Jen trošku jinak než ti závisláci, kteří na majiteli visí očima.

Pes jednoho pána skuztečně smutní, ale ne tak, že leží a kouká na dveře, a jeho další život, pokud jej jeho člověk zradil nebo odešel je takový, jako vedou některé kočky - dej mi nažrat, výjimečně mne pohlaď a dej mi pokoj. Je to těžké vysvětlit, ale pes jedoho pána bude žít i bez vás a to dost podobně jako s vámi, jen prostě nikoho dalšího nebude milovat. ono to mlže být tak, že nemiluje nikoho z jedné rodiny a třeba ve třech letech se dostaně tam, kde se najde a zamiluje se tam. Tenhle pes, pokud ho zradíte, se odmiluje a nikdy vám to neodpustí - a podle toho se bude chovat i k vám, cítí se být vám roven, ne-li nadřazen., to závislák rozhodně neudělá. Navíc, mnozí ti údajní závisláci bez problémů přejdou k jiné rodině a zase jakoby závisí...je to jen jejich taktika přežití.

stop týrání napsal(a):
Pes jednoho pána skuztečně smutní, ale ne tak, že leží a kouká na dveře, a jeho další život, pokud jej jeho člověk zradil nebo odešel je takový, jako vedou některé kočky - dej mi nažrat, výjimečně mne pohlaď a dej mi pokoj. Je to těžké vysvětlit, ale pes jedoho pána bude žít i bez vás a to dost podobně jako s vámi, jen prostě nikoho dalšího nebude milovat. ono to mlže být tak, že nemiluje nikoho z jedné rodiny a třeba ve třech letech se dostaně tam, kde se najde a zamiluje se tam. Tenhle pes, pokud ho zradíte, se odmiluje a nikdy vám to neodpustí - a podle toho se bude chovat i k vám, cítí se být vám roven, ne-li nadřazen., to závislák rozhodně neudělá. Navíc, mnozí ti údajní závisláci bez problémů přejdou k jiné rodině a zase jakoby závisí...je to jen jejich taktika přežití.

No asi na to koukáme každý trošku jinak. Nebo spíš si pod pojmem "závislý" pes představujeme něco jiného. Ale to je správné, každý má jiný názor .

Podle mě i ten zmiňovaný pes jednoho pána je na svém pánovi zavislý, jen jinak než ti závisláci o kterých byla řeč.


Pes jednoho pána skuztečně smutní, ale ne tak, že leží a kouká na dveře

a ještě k tomuto. Znám psy, co jsou psi "jednoho pána". A někteří z nich opravdu smutní tak, že jen leží a sledují dveře, i přesto, že ostatní členové rodiny jsou doma. Jakmile přijde ten vyvolený pán, tak pes ani neprojevuje přehnanou radost, ale jde v klidu do místnosti kde je zbytek rodiny, lehne si na pelíšek a je spokojený, stačí mu, že je pán doma, víc nepotřebuje.

lesnížínka napsal(a):
Já nejsem ta, kdo by mohl nějak rozsáhle hodnotit plemeno, neb mám jen svého a jiné osobně neznám. Vždycky je to jen vyprávění někoho, kdo ho má taky. Vyprávění chovatelů a musherů. Je to celkem nerozšířené plemeno, takže se mi stane, že jdem na výlet a někdo se k nám vrhne: jéé, my máme doma taky samojeda(ku) a už to jede, výměna zkušeností Ale zoči-voči jsme ho na výletech ještě nepotkali Ale co tak slyším, tak samojed opravdu lidi má rád, on jde ke každému s důvěrou. Můj je například strašně překvapený a dá se říct, že zklamaný, když k někomu jde, stojí, vrtí ocáskem a lidi se ho bojí pohladit(je to přeci jen větší pes, chápu..ale on prostě ne) je mi ho pak celkem líto Jak se všude píše: nehlaďte cizího psa, ne po hlavě. A: je to přeci jen pes, i u toho nejhodnějšího 100% nevíte, co udělá...tak tohle u něj fakt neplatí. On je právě nesvůj, když k němu lidi přistupují s opatrností a nedůvěrou. Když tak nejistě natáhnou ruku, aby si ho pohladili, tak vidím, že se bojí, že ho praští. Ale neohnal by se, jen třeba ucukne a odejde. Nejradši má, když si k němu člověk dřepne a muchluje mu hlavu...jenže kdo bude strkat hubu k tlamě cizího velkého psa?

Jasně, díky za odpověď .

Já právě na facebooku vidím pořád spoustu samojedů . Ta známá ze cvičáku, která ho vlastní jezdí často na různé akce se samojedy, a pak dává fotky. Tak mi ani nějak nedošlo, že těch psů tady moc není

marcelaamax napsal(a):
No asi na to koukáme každý trošku jinak. Nebo spíš si pod pojmem "závislý" pes představujeme něco jiného. Ale to je správné, každý má jiný názor .

Podle mě i ten zmiňovaný pes jednoho pána je na svém pánovi zavislý, jen jinak než ti závisláci o kterých byla řeč.


Pes jednoho pána skuztečně smutní, ale ne tak, že leží a kouká na dveře

a ještě k tomuto. Znám psy, co jsou psi "jednoho pána". A někteří z nich opravdu smutní tak, že jen leží a sledují dveře, i přesto, že ostatní členové rodiny jsou doma. Jakmile přijde ten vyvolený pán, tak pes ani neprojevuje přehnanou radost, ale jde v klidu do místnosti kde je zbytek rodiny, lehne si na pelíšek a je spokojený, stačí mu, že je pán doma, víc nepotřebuje.

Závislák je podle mne pes, který se od svého člověka nehne, vyhledává s ním tělesný kontakt a viditelně trpí, když je opustěn, štěká, vyje, škrábe dveře, nejí a nepije.

tp rozhodně psi jednoho pána nedělají.

Můj.pes je na mě závislý, ale určitě to není pes jednoho pána, takové si představuji jinak, než, že je závislý na pánovi.

stop týrání napsal(a):
Závislák je podle mne pes, který se od svého člověka nehne, vyhledává s ním tělesný kontakt a viditelně trpí, když je opustěn, štěká, vyje, škrábe dveře, nejí a nepije.

tp rozhodně psi jednoho pána nedělají.

Dodala bych ještě, visí na pánu očima" - to já teda se samíkem neznám Jak já byla dneska ráda, když se po 100m milostivě otočil, jestli tam v dáli někde jsem (teda asi ) když ovšem zjistil, že jdu stejným směrem a nic se nemění, kopnul do vrtule a valil si po svých...

Dodám, u berňáka to bylo jinak. Berňucha je označovaný jako pes závislý na rodině. To určitě. Ale také nebyl až nějaká vtěrka, on spíš tak jako fungoval vedle nás, s náma, ale ne až otravným způsobem. Když se chtěl pomazlit přišel, ale pak se sebral, lehnul opodál a pozoroval. Byl spokojený už tím, že jsme tam byli a věděl o nás. Nemusel nám ležet v klíně. Jakmile ale zjistil, že já na prochajdu nejdu, má jít jen s mužem a druhým psem byl problém. Rozdělení smečky nesl velice těžce. Stalo se několikrát, že za mnou utekl.

Čítal som, že šarplaninec je pes jedneho pána a keď pán zomrie, tak dokonca odmieta prijímať potravu. Ja mám tiež plemeno o ktorom sa hovorí, že je to pes jedneho pána. Na povely počúva iba mňa a bezo mňa sa nikde nepohne.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Čítal som, že šarplaninec je pes jedneho pána a keď pán zomrie, tak dokonca odmieta prijímať potravu. Ja mám tiež plemeno o ktorom sa hovorí, že je to pes jedneho pána. Na povely počúva iba mňa a bezo mňa sa nikde nepohne.

To nemusí jen šarplaninec, to má většina psů...

Mám 2 šarplaninky, pro obě jsem "panička" já - od mala jsem se jim věnovala výhradně já, cvičím je, krmím, ošetřuji v případě potřeby, češu, vystavuji atd. Respektují mě, poslouchají, ostražitě si mě chrání. Ostatní člena úzké i širší rodiny a pár nejbližších přátel milují, vítají, nechají se muchlovat, ale neposlechnou. Mají jediný povel - "Místo", který jsou naučené, že musí poslechnout každého člena domácnosti a jít do kotce. Když potřebuji zajet či vyjet autem já, pošlu je do kotce, nemusím zavírat, pak je vypustím povelem. Všichni ostatní musí kotec zavřít, pro jistotu. Jsou to domácí miláčci, ale přitom psi jednoho pána. Pokud se jim snaží zavelet někdo jiný, kouknou se na něj zcela jednoznačně a jdou si po svém - jako pravé dámy s noblesou. Měla jsem i naprostého závisláčka - brabantíka, pro kterého neexistoval nikdo jiný než já, od ostatních pohlazení strpěl, ode mě hluboce prožíval, chodil za mnou po bytě max metr ode mě atd. Byl to vlastně taky pes jednoho pána, ale vztahově to bylo něco jiného. Já byla ochránce, živitel, Bůh, tu bezmeznou lásku jsem dostávala od prvního dne, vlastně jsem si ji ničím nemusela zasloužit, prostě byla. Pastevec je samostatná jednotka a jeho respekt a lásku si musí člověk získat. Pak s ním navážete vztah, který se dá jen těžko popsat pro někoho, kdo to nezažil.

Mám šarplanince a ano, pán jsem já, ostatní respektuje. Hlídá si mě, chrání mě - kohokoliv potkáme na procházce, šarplaninec si stoupne metr předemně a kouká, zda procházející jde v "míru" nebo ne. Pokud je vše v klidu, jde si šarplaninec zas po svém. Mě poslechne na slovo, jiné ignoruje - to se týká i mého manžela, šarplaninec ho poslechne jen v krajní nouzi (třeba když nejsem doma a manžel jde krmit - tak povel večeře a místo i ochotně udělá). Tedy na zahradu manžel pastevce pustí, ven by se sním ovšem neodvážil.
Tohle ostatně platí i pro mé zbylé osazenstvo smečky, mám holt doma 3 závisláčky

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Já ale psa jednoho pána nevidím v tom, koho pes určitě poslechne, vidím v tom, koho má rád, ke komu ulehne, od koho si nechá líbit všechno nebo skoro všechno. Poslušnost bych do toho netahala, pokud je správně připraven, poslechne toho, koho poslechnout má.

Pes jednoho pána rozhodně neznamená, že na ostatní členy rodiny kašle, to se jen tak říká -jednoho pána - klidně může mít hodně rád celou rodinu. Jeden, maximálně dva, jsou jeho nejlepší přátelé, a ano ho nemusejí právě oni venčit, To pes si vybere, tedy aspoň ten, o kterém se říká, že je psem jednoho pána. a vybere si podle svého vkusu, ani nemusí ten člověk venčit,. krmit a česat, je to jako každá láska - bez zjevného důvodu.

a takový pes nemá pána, má jen své lidské přátele. a opravdu diskrétně hlídá, samozřejmě nejvíce svého oblíbence, ale i jiné členy rodiny nebo dům, který považuje za svůj.

Lhostejnost k cizincům přichází náhle, v podstatě den ze dne a zhruba na konci puberty, u některých i podstatně dříve, u jiných do konce puberty jsou hraví a přátelští ke všem jako jiná štěňata, samozřejmě, pokud jsou správně vedeni a socializováni..

stop týrání napsal(a):
Já ale psa jednoho pána nevidím v tom, koho pes určitě poslechne, vidím v tom, koho má rád, ke komu ulehne, od koho si nechá líbit všechno nebo skoro všechno. Poslušnost bych do toho netahala, pokud je správně připraven, poslechne toho, koho poslechnout má.

Pes jednoho pána rozhodně neznamená, že na ostatní členy rodiny kašle, to se jen tak říká -jednoho pána - klidně může mít hodně rád celou rodinu. Jeden, maximálně dva, jsou jeho nejlepší přátelé, a ano ho nemusejí právě oni venčit, To pes si vybere, tedy aspoň ten, o kterém se říká, že je psem jednoho pána. a vybere si podle svého vkusu, ani nemusí ten člověk venčit,. krmit a česat, je to jako každá láska - bez zjevného důvodu.

a takový pes nemá pána, má jen své lidské přátele. a opravdu diskrétně hlídá, samozřejmě nejvíce svého oblíbence, ale i jiné členy rodiny nebo dům, který považuje za svůj.

Lhostejnost k cizincům přichází náhle, v podstatě den ze dne a zhruba na konci puberty, u některých i podstatně dříve, u jiných do konce puberty jsou hraví a přátelští ke všem jako jiná štěňata, samozřejmě, pokud jsou správně vedeni a socializováni..

Tak nevím, tato charakteristika mi nepřijde úplně trefná...
za mě je pes jednoho pána ten, který má hyerarchii:PÁN-PES-OSTATNÍ ČLENOVÉ SMEČKY, takový pes může milovat celou rodinu, dokonce i může docela slušně poslouchat celou rodinu, ale když jde opravdu do tuhýho, tak "podřízené" členy smečky neposlechne, prostě proto, že je nad nimi. Je ochoten plně respektovat pouze jednoho člověka SVÉHO PÁNA.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak nevím, tato charakteristika mi nepřijde úplně trefná...
za mě je pes jednoho pána ten, který má hyerarchii:PÁN-PES-OSTATNÍ ČLENOVÉ SMEČKY, takový pes může milovat celou rodinu, dokonce i může docela slušně poslouchat celou rodinu, ale když jde opravdu do tuhýho, tak "podřízené" členy smečky neposlechne, prostě proto, že je nad nimi. Je ochoten plně respektovat pouze jednoho člověka SVÉHO PÁNA.

No, pro mne je to pes, který se cítí být lidem roven a poslouchá, protože chce, a bohužel, zpravidla i kdy chce, nikoliv protože musí. je to PAN PES. Takový pes nemá pána ve smyslu hierarchie, jen přítele.

Lidé a psi netvoří smečku, jen rodinu, psi spolu vytvoří smečku, ne s člověkem.
tzv. pes jednoho pána je naprosto sebevědomé zvíře v podstatě dost podobné povahou kočce, dovede žít i tam, kde svého přítele člověka nenajde. Jako kočka.
o podřízenosti a nadřízenosti uvažují jen lidé, ne psi a ne vlci, i jejich smečka, jednodruhová smečka je rodinou plnou lásky a spolupráce.

stop týrání napsal(a):
No, pro mne je to pes, který se cítí být lidem roven a poslouchá, protože chce, a bohužel, zpravidla i kdy chce, nikoliv protože musí. je to PAN PES. Takový pes nemá pána ve smyslu hierarchie, jen přítele.

Lidé a psi netvoří smečku, jen rodinu, psi spolu vytvoří smečku, ne s člověkem.
tzv. pes jednoho pána je naprosto sebevědomé zvíře v podstatě dost podobné povahou kočce, dovede žít i tam, kde svého přítele člověka nenajde. Jako kočka.
o podřízenosti a nadřízenosti uvažují jen lidé, ne psi a ne vlci, i jejich smečka, jednodruhová smečka je rodinou plnou lásky a spolupráce.

Nevím, jak to máte vy s podřízeností a nadřízeností...nevím jaké máte zkušenosti se "psy jednoho pána"...PAN PES, který vás poslechne, ne proto, že musí, ale protože vám chce udělat radost, to rozhodně nedělá jen proto, že vás miluje, musí tam být i trochu toho respektu (a tím nemyslím vynucený respekt), pes jednoho pána přesně pozná, kdo je doma kápo...

Nebudu mluvit o pojmech nadřízenost a podřízenost, ale pokud jste majitel psa, tak je úplně jedno jestli máte perfektně vycvičené NO nebo afgána, který má svojí hlavu, když dojde na lámání chleba, tak jste to vy kdo má poslední slovo a říkejte tomu, jak chcete...podřízenost nebo že pes sám chtěl, v tu chvíli prostě rozhodujete vy a ne pes...

Váš popis "psa jednoho pána" se hodí, dle mého na psa pasteveckého, věřte, že tento typ psů ví moc dobře, kdo je doma "šéfíček"...ano je to PAN PES, který poslechne, protože chce, ale ne proto, že někdo je jeho přítel (ne pouze z tohoto důvodu)...zkuste svojí babičku, která bude celý den doma s vaším kavkazanem, která ho bude hladit, dělit se s ním o bábovku, laskavě na něj promlouvat...za kterou by váš kavkazan položil život, kterou považuje za svého přítele, kterou něžně miluje celým svým pasteveckým srdcem...zkuste takovou osůbku poslat s vaším kavkazanem na procházku...myslíte, že jí bude poslouchat?...garantuju vám, že ne, protože jakmile vylezou z baráku, tak pes, který babičku na svém pozemku, více méně poslouchá, tak venku automaticky přebere vůdcovskou roli...proč?...protože babička není jeho přítel?...ne, prostě proto, že babička není šéf, šéf jste vy...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nevím, jak to máte vy s podřízeností a nadřízeností...nevím jaké máte zkušenosti se "psy jednoho pána"...PAN PES, který vás poslechne, ne proto, že musí, ale protože vám chce udělat radost, to rozhodně nedělá jen proto, že vás miluje, musí tam být i trochu toho respektu (a tím nemyslím vynucený respekt), pes jednoho pána přesně pozná, kdo je doma kápo...

Nebudu mluvit o pojmech nadřízenost a podřízenost, ale pokud jste majitel psa, tak je úplně jedno jestli máte perfektně vycvičené NO nebo afgána, který má svojí hlavu, když dojde na lámání chleba, tak jste to vy kdo má poslední slovo a říkejte tomu, jak chcete...podřízenost nebo že pes sám chtěl, v tu chvíli prostě rozhodujete vy a ne pes...

Váš popis "psa jednoho pána" se hodí, dle mého na psa pasteveckého, věřte, že tento typ psů ví moc dobře, kdo je doma "šéfíček"...ano je to PAN PES, který poslechne, protože chce, ale ne proto, že někdo je jeho přítel (ne pouze z tohoto důvodu)...zkuste svojí babičku, která bude celý den doma s vaším kavkazanem, která ho bude hladit, dělit se s ním o bábovku, laskavě na něj promlouvat...za kterou by váš kavkazan položil život, kterou považuje za svého přítele, kterou něžně miluje celým svým pasteveckým srdcem...zkuste takovou osůbku poslat s vaším kavkazanem na procházku...myslíte, že jí bude poslouchat?...garantuju vám, že ne, protože jakmile vylezou z baráku, tak pes, který babičku na svém pozemku, více méně poslouchá, tak venku automaticky přebere vůdcovskou roli...proč?...protože babička není jeho přítel?...ne, prostě proto, že babička není šéf, šéf jste vy...

Diskutovat s dotyčnou nemá cenu, stačí si přečíst pár příspěvků... Mám to hodně podobně jako vy, zvlášť moje šarplaninky jsou prostě moje, když něco řeknu já, ostatní pro ně "mizí".

Já bych se zeptala jinak.
Pokud máte pocit, že jste právě vy majitel "psa jednoho pána" - jak si myslíte, že by to zvládla Vaše polovička, příbuzní, kamarádi a jak by to vzal sám ten pes, kdyby se Vám nedejbože něco stalo? Dlouhý pobyt v nemocnici, úmrtí..

Vzpoměla jsem si na kauzu kdy zemřela p.Růžičková - ta herečka. Měla víc psíků, jeden z nich byl KAO a rodina si byla schopná max rozebrat ty ostatní.. Jak skončil kavkazáček se už nepsalo. Myslím, že odešel - byl odejit - krátce po ní..

A pes jednoho pána - no hned mě naskočil Goro a Lassi

conie napsal(a):
Diskutovat s dotyčnou nemá cenu, stačí si přečíst pár příspěvků... Mám to hodně podobně jako vy, zvlášť moje šarplaninky jsou prostě moje, když něco řeknu já, ostatní pro ně "mizí".

No nějak jsem se neudržela, znám lidi s kavkazanama, s brazilskejma filama a vím, že to není jen o přátelství, vím že takový pes za svojí rodinu dýchá, ale prostě jen jeden člověk je vedoucí a fertig...přesně, jak říkáte.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nevím, jak to máte vy s podřízeností a nadřízeností...nevím jaké máte zkušenosti se "psy jednoho pána"...PAN PES, který vás poslechne, ne proto, že musí, ale protože vám chce udělat radost, to rozhodně nedělá jen proto, že vás miluje, musí tam být i trochu toho respektu (a tím nemyslím vynucený respekt), pes jednoho pána přesně pozná, kdo je doma kápo...

Nebudu mluvit o pojmech nadřízenost a podřízenost, ale pokud jste majitel psa, tak je úplně jedno jestli máte perfektně vycvičené NO nebo afgána, který má svojí hlavu, když dojde na lámání chleba, tak jste to vy kdo má poslední slovo a říkejte tomu, jak chcete...podřízenost nebo že pes sám chtěl, v tu chvíli prostě rozhodujete vy a ne pes...

Váš popis "psa jednoho pána" se hodí, dle mého na psa pasteveckého, věřte, že tento typ psů ví moc dobře, kdo je doma "šéfíček"...ano je to PAN PES, který poslechne, protože chce, ale ne proto, že někdo je jeho přítel (ne pouze z tohoto důvodu)...zkuste svojí babičku, která bude celý den doma s vaším kavkazanem, která ho bude hladit, dělit se s ním o bábovku, laskavě na něj promlouvat...za kterou by váš kavkazan položil život, kterou považuje za svého přítele, kterou něžně miluje celým svým pasteveckým srdcem...zkuste takovou osůbku poslat s vaším kavkazanem na procházku...myslíte, že jí bude poslouchat?...garantuju vám, že ne, protože jakmile vylezou z baráku, tak pes, který babičku na svém pozemku, více méně poslouchá, tak venku automaticky přebere vůdcovskou roli...proč?...protože babička není jeho přítel?...ne, prostě proto, že babička není šéf, šéf jste vy...

Mně uniká, s kým polemizujete.
pes ví, kdy má poslechnout. respekt a to vzájemný, vyžaduje každý vztah. já a ani mí psi netoužíme po kápu.

nechápu ty úvahy o šéfíčcích, kápech, nadřízených, vůdcích...mně je to cizí a mým psům rovněž.. a aktuálním poznatků psích etologů tak
jak vychováváte děti? taky jste kápo?

Láska je láska, na bábovce nevisí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No nějak jsem se neudržela, znám lidi s kavkazanama, s brazilskejma filama a vím, že to není jen o přátelství, vím že takový pes za svojí rodinu dýchá, ale prostě jen jeden člověk je vedoucí a fertig...přesně, jak říkáte.

Vy znáte lidi? já psy jednoho pána mám a to od nepaměti...

bhk napsal(a):
Já bych se zeptala jinak.
Pokud máte pocit, že jste právě vy majitel "psa jednoho pána" - jak si myslíte, že by to zvládla Vaše polovička, příbuzní, kamarádi a jak by to vzal sám ten pes, kdyby se Vám nedejbože něco stalo? Dlouhý pobyt v nemocnici, úmrtí..

Vzpoměla jsem si na kauzu kdy zemřela p.Růžičková - ta herečka. Měla víc psíků, jeden z nich byl KAO a rodina si byla schopná max rozebrat ty ostatní.. Jak skončil kavkazáček se už nepsalo. Myslím, že odešel - byl odejit - krátce po ní..

A pes jednoho pána - no hned mě naskočil Goro a Lassi

Pes je pes, sebevraždu nespáchá, zvykne si na jiné lidi, ale s největší pravděpodobností jeho vztah k nim bude jiný. ovšem kavkazan a pastevci vůbec nejsou tím pravým příkladem psa jednoho pána, jsou to nezávislí psi, dovedou žít i bez člověka a rozhodně bez pánů.

Goro i Lassie jsou pohádkou pro ty, kdo to potřebují, jako strýček Tom pro propagátory otroctví.

stop týrání napsal(a):
Pes je pes, sebevraždu nespáchá, zvykne si na jiné lidi, ale s největší pravděpodobností jeho vztah k nim bude jiný. ovšem kavkazan a pastevci vůbec nejsou tím pravým příkladem psa jednoho pána, jsou to nezávislí psi, dovedou žít i bez člověka a rozhodně bez pánů.

Goro i Lassie jsou pohádkou pro ty, kdo to potřebují, jako strýček Tom pro propagátory otroctví.

Vlk sebevraždu spáchá a někteří psi, kterým zůstali zachované původní instinkty také - a velice efektivněji, než by člověk vymyslel. Může to být nejen ze stesku, ale i ze stresu, kvůli vycítění nemoci, pokud jsou nahrazeni konkurencí či z dalších důvodů.

stop týrání napsal(a):
Mně uniká, s kým polemizujete.
pes ví, kdy má poslechnout. respekt a to vzájemný, vyžaduje každý vztah. já a ani mí psi netoužíme po kápu.

nechápu ty úvahy o šéfíčcích, kápech, nadřízených, vůdcích...mně je to cizí a mým psům rovněž.. a aktuálním poznatků psích etologů tak
jak vychováváte děti? taky jste kápo?

Láska je láska, na bábovce nevisí.

Podle všeho toho nechápete docela dost. Docela vás lituji.

stop týrání napsal(a):
Vy znáte lidi? já psy jednoho pána mám a to od nepaměti...

A jaké psy jednoho pána máte?

stop týrání napsal(a):
Mně uniká, s kým polemizujete.
pes ví, kdy má poslechnout. respekt a to vzájemný, vyžaduje každý vztah. já a ani mí psi netoužíme po kápu.

nechápu ty úvahy o šéfíčcích, kápech, nadřízených, vůdcích...mně je to cizí a mým psům rovněž.. a aktuálním poznatků psích etologů tak
jak vychováváte děti? taky jste kápo?

Láska je láska, na bábovce nevisí.

Šéfíčci, vůdci atd...to je jen slovíčkaření, můžete tomu říkat jak chcete...třeba
"přítel, kterého pes poslechne, protože chce"...ale výsledek je stejnej...výsledkem je pes, který někoho respektuje a který je alespoň minimálně ovladatelný...

Psy i děti vychovávám stejně, velmi benevolentně, připouštím diskuzi na jakékoliv téma, ale vzhledem k tomu, že mám za psy i děti zodpovědnost, takže opravdu mám poslední slovo.

A s tou bábovkou je asi nepochopení na vaší straně...popisovala jsem prostě vztah psa a člověka, nešlo tam vůbec o nějakou bábovku.

lesnížínka napsal(a):
Já nejsem ta, kdo by mohl nějak rozsáhle hodnotit plemeno, neb mám jen svého a jiné osobně neznám. Vždycky je to jen vyprávění někoho, kdo ho má taky. Vyprávění chovatelů a musherů. Je to celkem nerozšířené plemeno, takže se mi stane, že jdem na výlet a někdo se k nám vrhne: jéé, my máme doma taky samojeda(ku) a už to jede, výměna zkušeností Ale zoči-voči jsme ho na výletech ještě nepotkali Ale co tak slyším, tak samojed opravdu lidi má rád, on jde ke každému s důvěrou. Můj je například strašně překvapený a dá se říct, že zklamaný, když k někomu jde, stojí, vrtí ocáskem a lidi se ho bojí pohladit(je to přeci jen větší pes, chápu..ale on prostě ne) je mi ho pak celkem líto Jak se všude píše: nehlaďte cizího psa, ne po hlavě. A: je to přeci jen pes, i u toho nejhodnějšího 100% nevíte, co udělá...tak tohle u něj fakt neplatí. On je právě nesvůj, když k němu lidi přistupují s opatrností a nedůvěrou. Když tak nejistě natáhnou ruku, aby si ho pohladili, tak vidím, že se bojí, že ho praští. Ale neohnal by se, jen třeba ucukne a odejde. Nejradši má, když si k němu člověk dřepne a muchluje mu hlavu...jenže kdo bude strkat hubu k tlamě cizího velkého psa?

Tak nás samík zase zbožňoval mazlení od rodiny, ale od cizích se nenechal nikdy pohladit. Usmíval se, ale byl porad ve střehu, zda nemá paničku chránit. Možná to bylo i tím, že jsme ho pořídili, když mi bylo 12 let a měl tendenci mě jako mládě chránit od začátku? Taky to mohl odkoukat od kavkazačky, atd. ze s cizima se nekámoší... Kdoví...nicméně vydrzelo mu to do jeho odchodu ve 12,5 letech.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A jaké psy jednoho pána máte?

Krásné.

asurwic napsal(a):
Vlk sebevraždu spáchá a někteří psi, kterým zůstali zachované původní instinkty také - a velice efektivněji, než by člověk vymyslel. Může to být nejen ze stesku, ale i ze stresu, kvůli vycítění nemoci, pokud jsou nahrazeni konkurencí či z dalších důvodů.

A co ta o Karkulce?

stop týrání napsal(a):
Krásné.

To vám přeju a plemeno?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Šéfíčci, vůdci atd...to je jen slovíčkaření, můžete tomu říkat jak chcete...třeba
"přítel, kterého pes poslechne, protože chce"...ale výsledek je stejnej...výsledkem je pes, který někoho respektuje a který je alespoň minimálně ovladatelný...

Psy i děti vychovávám stejně, velmi benevolentně, připouštím diskuzi na jakékoliv téma, ale vzhledem k tomu, že mám za psy i děti zodpovědnost, takže opravdu mám poslední slovo.

A s tou bábovkou je asi nepochopení na vaší straně...popisovala jsem prostě vztah psa a člověka, nešlo tam vůbec o nějakou bábovku.

Domyslela jsem vaše tvrzení.. a proč by vlastně babička s bábovkou neměla být šéf? proč právě vy nebo já?

poslušný pes a pes jednoho pána nejsou ani protiklady a ani synonyma. Vzhledem k tomu, že pes, stejně jako člověk pracuje s reflexY, pak povel, který je naučen a respektován, pokud je podán v řádné intonaci, uposlechne každý pes, ale jen pes jednoho pána až poté, kdy zváží, že je to DŮLEŽITÉ. Pes jednoho pána neznamená, že nikoho jiného neposlechne, ale že toho jednoho má velmi rád... ale ta láska není jen tak, když ho tento člověk zklame, odpoutá se od něj a už jej prostě rád nemá. a také to znamená, že zpravidla naváže za život jen jeden tak intenzivní vztah, a ten jej provází po celý život, tedy nezapomene na něj a to ani tehdy, když se shodou okolností dostane jinam. Člověka, kterému tento cit věnoval, poznáte, když je pes přítomen.

stop týrání napsal(a):
A co ta o Karkulce?

Říkala jsem si, že na Vás už nebudu reagovat, ale na téma psi a jejich sebevražda jsem opravdu háklivá. Proto bych Vás poprosila, ať zda Vaše mimochodem zcela mylné názory neprezentujete jako fakta, když k danému tématu nemáte žádné informace.

asurwic napsal(a):
Říkala jsem si, že na Vás už nebudu reagovat, ale na téma psi a jejich sebevražda jsem opravdu háklivá. Proto bych Vás poprosila, ať zda Vaše mimochodem zcela mylné názory neprezentujete jako fakta, když k danému tématu nemáte žádné informace.

Takže Karkulka nebude?

Myslím, že je dost velký rozdíl mezi psem jednoho pána a závislákem. Závisláků znám poměrně dost, ale psa jednoho pána (respektive v tomto případě fenu) jsem znala pouze jednu. Byla to fena NO dlouhosrstá, skoro černá, aktivně pracovala se švagrem a pouze jeho poslouchala. Musím ale říct, že v rodině se chovala skvěle. K malému dítěti byla trpělivá a něžná, od nás ženských se nechala podrbat, protože věděla, že jí vždycky při vaření něco upadne. Ovšem chlapy si hlídala, sice jim nikdy neublížila, ale když jsem chtěla pozlobit manžela, tak stačilo zavýsknout a byla u něj a stavěla ho (před 25-ti lety podotýkám, dnes už si takhle nehrajeme). Venčit jsme jí my ostatní nechodili, byla zvyklá pouze na švagra.

Ano, tak se chová pes jednoho pána, ale pokud jej venčí celá rodina, může jej venčit, to už je jen o zvyku.

stop týrání napsal(a):
Domyslela jsem vaše tvrzení.. a proč by vlastně babička s bábovkou neměla být šéf? proč právě vy nebo já?

poslušný pes a pes jednoho pána nejsou ani protiklady a ani synonyma. Vzhledem k tomu, že pes, stejně jako člověk pracuje s reflexY, pak povel, který je naučen a respektován, pokud je podán v řádné intonaci, uposlechne každý pes, ale jen pes jednoho pána až poté, kdy zváží, že je to DŮLEŽITÉ. Pes jednoho pána neznamená, že nikoho jiného neposlechne, ale že toho jednoho má velmi rád... ale ta láska není jen tak, když ho tento člověk zklame, odpoutá se od něj a už jej prostě rád nemá. a také to znamená, že zpravidla naváže za život jen jeden tak intenzivní vztah, a ten jej provází po celý život, tedy nezapomene na něj a to ani tehdy, když se shodou okolností dostane jinam. Člověka, kterému tento cit věnoval, poznáte, když je pes přítomen.

Opravdu nevím, co máte za plemeno a jak je vidět, tak se to ani asi nedozvím.

Ale s tou láskou bych to tak neviděla...pes jednoho pána např. miluje svoje (pánovo děti) láskou nezměrnou, jsou to přeci jeho ovečky za které má zodpovědnost, ale to automaticky neznamená, že např. desetiletou holčičku můžete ven pustit s velkým silným psem, který si za pána vybral někoho jiného z rodiny...povětšinou tátu nebo mámu, takový pes jí opravdu venku poslouchat nebude nebo jen částečně a v tomto případě by to zavánělo průšvihem.
Prostě pes přebere odpovědnost za svojí ovečku, protože v tu chvíli je to on, co se rozhoduje a ne dítě, které má na druhém konci vodítka.

A máte pravdu nemám psa jednoho pána, ale dost jsem jich poznala osobně a mohu vás ujistit, že jsem neviděla lepší "chůvy", že jsem snad neviděla větší a něžnější lásku, kterou tito psi zahrnovali "svoje dítě" a přesto by dítě v krizové situaci neposlechli, prostě to není jen o té lásce...
Babička s bábovkou být šéf může, pokud si jí pes za šéfa vybere, pokud ale ne...tak jí pes bude respektovat jen do určité míry, neublíží jí, bude jí chránit, milovat, ale to bude tak asi všechno...a samozřejmě dá přednost vždycky osobě, kterou si vybral.
Nebavím se teď o změně majitele, bavím se o rodině, ve které žije...

No já s vaší paušalizací rozhodně nesouhlasím. Jeden pes děti miluje, jiný se jim raději vyhne, se strýčky a tetami je to totéž. Někteří se s nimi rádi pomazlí, jiní pohrají a ještě jiní si přejí, aby je děti nechali na pokoji.
Nevím, jak souvisí stará dáma s bábovkou s děckem, které pes opravdu akceptovat nebude, protože ví, že je to děcko. Moji psi moje dítě rozhodně nepovažují za svou ovečku, pes je rád, když si ho dítě nevšímá, fena si s ním ráda hraje - ale odsud až posud. Na procházku s ním se nechají přesvědčit jen výjimečně, spíše ne. Rozhodně je neuvádí v uvytržení. Starší dáma s bábovkou, například moje maminka, je pro ně v pořádku a poslechnou. Poslechnou, protože jsou tak zvyklí od štěněte, ne proto, že potřebují kápa, jsou zvyklí na to, že ve stejných situacích - přechod silnice, vzdálení se od sebe, přibližování cizího podezřelého psa. se opakuje stejný postup, že je to postup osvědčený, Jako vědí, že když mi položí tlapu na koleno a mám něco dobrého, dostanou kousek. Znamenalo by to podle vašeho pohledu, že v tu chvíli jsou oni moje kápo?
Když se setkají s něčím znepokojivým, vrátí se ke mně, ale tak, aby mi byli nablízku, ale neznámé prozkoumají sami a nic je od toho neodradí, cítí skutečně za mne odpovědnost, ale ne proto, že by je k tomu vedla láska, ale protože je tak odmala vedu, ztrácím se jim, nechávám je jako šťeňata v nejistotě, kam jsem zmizela a dosáhnu tedy toho, že chtějí mít v každém okamžiku přehled, kde jsem já, ovládám je opakovaním a lstí, nikoliv cepováním - a oni mne podobně.
Zkrátka moji psi nemají pána ani paní, mají přátele - jednou poslechnu já je a jednou oni mne.

stop týrání napsal(a):
No já s vaší paušalizací rozhodně nesouhlasím. Jeden pes děti miluje, jiný se jim raději vyhne, se strýčky a tetami je to totéž. Někteří se s nimi rádi pomazlí, jiní pohrají a ještě jiní si přejí, aby je děti nechali na pokoji.
Nevím, jak souvisí stará dáma s bábovkou s děckem, které pes opravdu akceptovat nebude, protože ví, že je to děcko. Moji psi moje dítě rozhodně nepovažují za svou ovečku, pes je rád, když si ho dítě nevšímá, fena si s ním ráda hraje - ale odsud až posud. Na procházku s ním se nechají přesvědčit jen výjimečně, spíše ne. Rozhodně je neuvádí v uvytržení. Starší dáma s bábovkou, například moje maminka, je pro ně v pořádku a poslechnou. Poslechnou, protože jsou tak zvyklí od štěněte, ne proto, že potřebují kápa, jsou zvyklí na to, že ve stejných situacích - přechod silnice, vzdálení se od sebe, přibližování cizího podezřelého psa. se opakuje stejný postup, že je to postup osvědčený, Jako vědí, že když mi položí tlapu na koleno a mám něco dobrého, dostanou kousek. Znamenalo by to podle vašeho pohledu, že v tu chvíli jsou oni moje kápo?
Když se setkají s něčím znepokojivým, vrátí se ke mně, ale tak, aby mi byli nablízku, ale neznámé prozkoumají sami a nic je od toho neodradí, cítí skutečně za mne odpovědnost, ale ne proto, že by je k tomu vedla láska, ale protože je tak odmala vedu, ztrácím se jim, nechávám je jako šťeňata v nejistotě, kam jsem zmizela a dosáhnu tedy toho, že chtějí mít v každém okamžiku přehled, kde jsem já, ovládám je opakovaním a lstí, nikoliv cepováním - a oni mne podobně.
Zkrátka moji psi nemají pána ani paní, mají přátele - jednou poslechnu já je a jednou oni mne.

"ale ne proto, že by je k tomu vedla láska, ale protože je tak odmala vedu, ztrácím se jim, nechávám je jako šťeňata v nejistotě,.. "

Tak to je hodně smutné.
Podle mého mínění je to přesně naopak. Odpovědnost rozumný člověk nepřevádí na psa-navíc tady je řeč o štěnatech, ale výhradně na sebe. Láska je cit důležitý nejen ve vztahu člověk - pes, bez toho daleko nedojdete.
Nechat štěně v nejistotě? Neznám, nechápu - naopak štěně vždy musí cítit jak tu lásku, tak tu absolutní jistotu i to, že problém/odpovědnost řešit fakt nemá a nemusí od toho je tam ten jeho pán vč ochrany
Pes jednoho pána, nebo nepes jednoho pána - to je fuk..

bhk napsal(a):
"ale ne proto, že by je k tomu vedla láska, ale protože je tak odmala vedu, ztrácím se jim, nechávám je jako šťeňata v nejistotě,.. "

Tak to je hodně smutné.
Podle mého mínění je to přesně naopak. Odpovědnost rozumný člověk nepřevádí na psa-navíc tady je řeč o štěnatech, ale výhradně na sebe. Láska je cit důležitý nejen ve vztahu člověk - pes, bez toho daleko nedojdete.
Nechat štěně v nejistotě? Neznám, nechápu - naopak štěně vždy musí cítit jak tu lásku, tak tu absolutní jistotu i to, že problém/odpovědnost řešit fakt nemá a nemusí od toho je tam ten jeho pán vč ochrany
Pes jednoho pána, nebo nepes jednoho pána - to je fuk..

A nečtete moc harlekýnky?

stop týrání napsal(a):
A nečtete moc harlekýnky?

Myslím, že na vzájemném vztahu se psem není nic špatného. Něco podobného, co píše bhk, jsem četla naposled v prezentaci na americkém semináři ohledně vrozené a získané bázlivosti psů, ne v harlekýnce.

asurwic napsal(a):
Myslím, že na vzájemném vztahu se psem není nic špatného. Něco podobného, co píše bhk, jsem četla naposled v prezentaci na americkém semináři ohledně vrozené a získané bázlivosti psů, ne v harlekýnce.

A víte že jsem nikdy neměla důvěru v americké semináře?

Jinak je to samozřejmě nesmysl, pes, stejně jako člověk, má svou vůli i své povinnosti a povinnost hlídat si svého člověka patří k těm pro psy nejpříjemnějším. Asi mám chytré psy, kteří rozhodně nespoléhají na to, že je provedu životem za packu...ale myslím, že psi jsou chytří všichni, jen jejich lidí jim mnohdy nerozumějí.


Učit psy, aby hlídali své lidi, aby dbali na to, aby o nich věděli, je nejen v pořádku, ale naprosto žádoucí.

stop týrání napsal(a):
A víte že jsem nikdy neměla důvěru v americké semináře?

Jinak je to samozřejmě nesmysl, pes, stejně jako člověk, má svou vůli i své povinnosti a povinnost hlídat si svého člověka patří k těm pro psy nejpříjemnějším. Asi mám chytré psy, kteří rozhodně nespoléhají na to, že je provedu životem za packu...ale myslím, že psi jsou chytří všichni, jen jejich lidí jim mnohdy nerozumějí.


Učit psy, aby hlídali své lidi, aby dbali na to, aby o nich věděli, je nejen v pořádku, ale naprosto žádoucí.

Mohu se zeptat, kolik jste jich navštívila? Ale to je jedno. Děkuji za názor. Vaše nedůvěra mě utvrzuje ve správnosti.

asurwic napsal(a):
Mohu se zeptat, kolik jste jich navštívila? Ale to je jedno. Děkuji za názor. Vaše nedůvěra mě utvrzuje ve správnosti.

Jasně, výsledky mluví samy za sebe a nutnost napadat jiné psy paralyzérem je jedním z nich.

asurwic napsal(a):
Myslím, že na vzájemném vztahu se psem není nic špatného. Něco podobného, co píše bhk, jsem četla naposled v prezentaci na americkém semináři ohledně vrozené a získané bázlivosti psů, ne v harlekýnce.

Já bych tedy před americkými semináři dost varovala. Pře oceán zatím nic pro psy dobrého opravdu nepřiplavalo. Naposledy jsem byla na semináři dvou amerických veterinářů, kteří propagovali kastrace štěňat. Kupodivu tam pak preznetovali - york, kastrovaný ve 4 měsících, ve dvou letech problémy s ledvinami, v 6 letech nádor sleziny... ale všichni kastrujte štěňata, budete mít štěňata na pořád. Před tím jsem byla na přednášce prý behaviorálního odborníka a bylo to k pláči, ještě horší než dr. Žertová.

stop týrání napsal(a):
No já s vaší paušalizací rozhodně nesouhlasím. Jeden pes děti miluje, jiný se jim raději vyhne, se strýčky a tetami je to totéž. Někteří se s nimi rádi pomazlí, jiní pohrají a ještě jiní si přejí, aby je děti nechali na pokoji.
Nevím, jak souvisí stará dáma s bábovkou s děckem, které pes opravdu akceptovat nebude, protože ví, že je to děcko. Moji psi moje dítě rozhodně nepovažují za svou ovečku, pes je rád, když si ho dítě nevšímá, fena si s ním ráda hraje - ale odsud až posud. Na procházku s ním se nechají přesvědčit jen výjimečně, spíše ne. Rozhodně je neuvádí v uvytržení. Starší dáma s bábovkou, například moje maminka, je pro ně v pořádku a poslechnou. Poslechnou, protože jsou tak zvyklí od štěněte, ne proto, že potřebují kápa, jsou zvyklí na to, že ve stejných situacích - přechod silnice, vzdálení se od sebe, přibližování cizího podezřelého psa. se opakuje stejný postup, že je to postup osvědčený, Jako vědí, že když mi položí tlapu na koleno a mám něco dobrého, dostanou kousek. Znamenalo by to podle vašeho pohledu, že v tu chvíli jsou oni moje kápo?
Když se setkají s něčím znepokojivým, vrátí se ke mně, ale tak, aby mi byli nablízku, ale neznámé prozkoumají sami a nic je od toho neodradí, cítí skutečně za mne odpovědnost, ale ne proto, že by je k tomu vedla láska, ale protože je tak odmala vedu, ztrácím se jim, nechávám je jako šťeňata v nejistotě, kam jsem zmizela a dosáhnu tedy toho, že chtějí mít v každém okamžiku přehled, kde jsem já, ovládám je opakovaním a lstí, nikoliv cepováním - a oni mne podobně.
Zkrátka moji psi nemají pána ani paní, mají přátele - jednou poslechnu já je a jednou oni mne.

Nebudu se už vracet k dámě s bábovkou, byly to prostě jen příklady...
to že se štěňatům schováváte a necháváte je v nejistotě a že oni si vás pak hlídají je klasická výchovná metoda, která selže v okamžiku, kdy máte naprosto samostatné štěně, které žádnou nejistotu necítí, které když zjistí, že zůstalo venku samo, tak nebude lítat a hledat paničku, jen se lhostejně rozhlédne a když zjistí, že panička není, tak si to namíří pomalým tempem k domovu, je to už odmala samostatná jednotka, která se sama za sebe rozhodne a rozhodně k tomu nepotřebuje mít pána neustále za zadkem...ale to jen na okraj...(takový byl můj afgán, současní psi si mě naopak hlídají jako ostříži...je to o povaze konkrétního psa, toto není o výchově)...o cepování u mě nemůže být ani řeč, ale prostě jsou věci přes který vlak nejede a které fakt nezvládnu vyřešit nějakou lstí např. netahat na vodítku, aby na mě psi neskákali, když přijdu domu, aby venku nic nesbírali...toto bezpodmínečně vyžaduji u všech psů, ať už je to německý ovčák nebo chrt nebo setr nebo prostě jakýkoliv můj pes a tomu už tedy já říkám minimálně výchova a neexistuje, abych v těhle případech poslouchala já.

Abych pravdu řekla, tak si připadám jako blázen, já jsem ta poslední, kdo by si hrál na nějakého vůdce smečky a podobně, ale prostě v určitých situacích musím mít poslední slovo...a ano já taky občas poslechnu...třeba pokud mě fena za ranního kuropění na procházce v lese "stopne", protože se jí něco nezdá, tak poslušna jejích instinktů čekám až si situaci "prověří" a pokračuju až na její pokyn, ale jsou situace, kdy se prostě musí podvolit ona...na psy neřvu ani je fyzicky netrestám, ani je necepuji, nechci po nich nesmysly typu "já jdu první do dveří" apod. moji psi jsou pro mě přátelé...ale prostě si nemyslím, že by mě poslechli jen z lásky nebo přátelství...je to i o respektu.
u chrta bych možná souhlasila s tím, že poslechl, aby mi udělal radost...ale když se nad tím zamyslím, tak tam ta špetka respektu být taky musela...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nebudu se už vracet k dámě s bábovkou, byly to prostě jen příklady...
to že se štěňatům schováváte a necháváte je v nejistotě a že oni si vás pak hlídají je klasická výchovná metoda, která selže v okamžiku, kdy máte naprosto samostatné štěně, které žádnou nejistotu necítí, které když zjistí, že zůstalo venku samo, tak nebude lítat a hledat paničku, jen se lhostejně rozhlédne a když zjistí, že panička není, tak si to namíří pomalým tempem k domovu, je to už odmala samostatná jednotka, která se sama za sebe rozhodne a rozhodně k tomu nepotřebuje mít pána neustále za zadkem...ale to jen na okraj...(takový byl můj afgán, současní psi si mě naopak hlídají jako ostříži...je to o povaze konkrétního psa, toto není o výchově)...o cepování u mě nemůže být ani řeč, ale prostě jsou věci přes který vlak nejede a které fakt nezvládnu vyřešit nějakou lstí např. netahat na vodítku, aby na mě psi neskákali, když přijdu domu, aby venku nic nesbírali...toto bezpodmínečně vyžaduji u všech psů, ať už je to německý ovčák nebo chrt nebo setr nebo prostě jakýkoliv můj pes a tomu už tedy já říkám minimálně výchova a neexistuje, abych v těhle případech poslouchala já.

Abych pravdu řekla, tak si připadám jako blázen, já jsem ta poslední, kdo by si hrál na nějakého vůdce smečky a podobně, ale prostě v určitých situacích musím mít poslední slovo...a ano já taky občas poslechnu...třeba pokud mě fena za ranního kuropění na procházce v lese "stopne", protože se jí něco nezdá, tak poslušna jejích instinktů čekám až si situaci "prověří" a pokračuju až na její pokyn, ale jsou situace, kdy se prostě musí podvolit ona...na psy neřvu ani je fyzicky netrestám, ani je necepuji, nechci po nich nesmysly typu "já jdu první do dveří" apod. moji psi jsou pro mě přátelé...ale prostě si nemyslím, že by mě poslechli jen z lásky nebo přátelství...je to i o respektu.
u chrta bych možná souhlasila s tím, že poslechl, aby mi udělal radost...ale když se nad tím zamyslím, tak tam ta špetka respektu být taky musela...

No výběr místa, kde se štěněti schovám je snad na mně. ne? tak se mu neschovám u baráku. a protože je pes zvíře smečkové, pak bude hledat rozhodně svůj kolektiv. Každopádně je podstatně jednodušší třeba na neznámém místě mít s sebou psa, který se stará sám, aby se neztratil, než pak obvolávat útulky.
No, ještě že jste to uznala za běžnou výchovnou metodu, zdejší znalci schovávání se štěněti považují za typický znak týrání.

aby nic nesbírali, k tomu postačuje koš, a skákání mi nevadí, i já samosebou mám sví fuj, ale protože nedbám na konkrétní povely, někdy jen výhrůžně źvolám provnilcovo jméno a jde to taky. Jistěže mne pes musí respektovat, bez respektu nefungule žádný vztah ani mezi lidmi,

čemu nerozumíte na tom, že tvrdím, že si musíte se psem rozumět a on musí a bude některé situace, u nichž uzná, že se v nich vyznáte, řešit podle vás - a jiné prostě podle sebe. a respekt, už to píšu poněkolikáté, musí být vzájemný, ti psi to vědí.

a navíc, psi bývají mlsalové a prosadit žádoucí lze i tak.

scylla napsal(a):
Já bych tedy před americkými semináři dost varovala. Pře oceán zatím nic pro psy dobrého opravdu nepřiplavalo. Naposledy jsem byla na semináři dvou amerických veterinářů, kteří propagovali kastrace štěňat. Kupodivu tam pak preznetovali - york, kastrovaný ve 4 měsících, ve dvou letech problémy s ledvinami, v 6 letech nádor sleziny... ale všichni kastrujte štěňata, budete mít štěňata na pořád. Před tím jsem byla na přednášce prý behaviorálního odborníka a bylo to k pláči, ještě horší než dr. Žertová.

Vy, milá scyllo, se budete muset pořádně snažit, abyste o psech, jejich komunikaci a o tom, jak na ně jít, vědět aspoň setinu toho, co ví MVDr Žertová.

Moje momentální fena byla velmi samostatná už těch 7mi neděl, tam nepomohlo nic, pustila jsem ji na bezpečném prostranství, očekávala, že se za mnou bude batolit, použila i pamlsek, i ten selhal, fena si to štrádovala úplně jinam, takže to nesouvisí s místem

Ale ano souvisí a vy jste měla vydržet. Jinak, schovávat se sedmitýdennímu štěněti není příliš rozumné, už proto ne, že to má v sobě ještě živý instinkt následování pohybu a odejde s každým, začít je třeba o dost později, tak ve čtyřech měsících nejdříve, až štěně začne více vědomě objevovat svět.

Ale já jsem vydržela, taky jsem si myslela, že to bylo špatně zvoleným místem, ovšem lidi na něm nebyli když to shrnu, fena holt taková zůstala, nezávislá pohodářka, nedá se říct, že by mi tahle povaha vyhovovala, ale už jsem si zvykla.

stop týrání napsal(a):
No já s vaší paušalizací rozhodně nesouhlasím. Jeden pes děti miluje, jiný se jim raději vyhne, se strýčky a tetami je to totéž. Někteří se s nimi rádi pomazlí, jiní pohrají a ještě jiní si přejí, aby je děti nechali na pokoji.
Nevím, jak souvisí stará dáma s bábovkou s děckem, které pes opravdu akceptovat nebude, protože ví, že je to děcko. Moji psi moje dítě rozhodně nepovažují za svou ovečku, pes je rád, když si ho dítě nevšímá, fena si s ním ráda hraje - ale odsud až posud. Na procházku s ním se nechají přesvědčit jen výjimečně, spíše ne. Rozhodně je neuvádí v uvytržení. Starší dáma s bábovkou, například moje maminka, je pro ně v pořádku a poslechnou. Poslechnou, protože jsou tak zvyklí od štěněte, ne proto, že potřebují kápa, jsou zvyklí na to, že ve stejných situacích - přechod silnice, vzdálení se od sebe, přibližování cizího podezřelého psa. se opakuje stejný postup, že je to postup osvědčený, Jako vědí, že když mi položí tlapu na koleno a mám něco dobrého, dostanou kousek. Znamenalo by to podle vašeho pohledu, že v tu chvíli jsou oni moje kápo?
Když se setkají s něčím znepokojivým, vrátí se ke mně, ale tak, aby mi byli nablízku, ale neznámé prozkoumají sami a nic je od toho neodradí, cítí skutečně za mne odpovědnost, ale ne proto, že by je k tomu vedla láska, ale protože je tak odmala vedu, ztrácím se jim, nechávám je jako šťeňata v nejistotě, kam jsem zmizela a dosáhnu tedy toho, že chtějí mít v každém okamžiku přehled, kde jsem já, ovládám je opakovaním a lstí, nikoliv cepováním - a oni mne podobně.
Zkrátka moji psi nemají pána ani paní, mají přátele - jednou poslechnu já je a jednou oni mne.

Nemají pána ani paní, nestarají se o vás z lásky, jen jsou to naučeni a ovládáni jsou opakováním a lstí. Nevíím, ale já se raději chovám ke psům na rovinu.

stop týrání napsal(a):
No výběr místa, kde se štěněti schovám je snad na mně. ne? tak se mu neschovám u baráku. a protože je pes zvíře smečkové, pak bude hledat rozhodně svůj kolektiv. Každopádně je podstatně jednodušší třeba na neznámém místě mít s sebou psa, který se stará sám, aby se neztratil, než pak obvolávat útulky.
No, ještě že jste to uznala za běžnou výchovnou metodu, zdejší znalci schovávání se štěněti považují za typický znak týrání.

aby nic nesbírali, k tomu postačuje koš, a skákání mi nevadí, i já samosebou mám sví fuj, ale protože nedbám na konkrétní povely, někdy jen výhrůžně źvolám provnilcovo jméno a jde to taky. Jistěže mne pes musí respektovat, bez respektu nefungule žádný vztah ani mezi lidmi,

čemu nerozumíte na tom, že tvrdím, že si musíte se psem rozumět a on musí a bude některé situace, u nichž uzná, že se v nich vyznáte, řešit podle vás - a jiné prostě podle sebe. a respekt, už to píšu poněkolikáté, musí být vzájemný, ti psi to vědí.

a navíc, psi bývají mlsalové a prosadit žádoucí lze i tak.

Je vidět, že jste nikdy neměla samostatné štěně, které si vás opravdu hlídat nebude...a tím nemyslím kousek od baráku, nebojí se, protože jeho orientační smysl je takový, že pokud došlo někam po svých, tak ví moc dobře odkud, pokud bylo na cizí místo přivezeno autem, tak bezproblémů trefí k autu...

nevím proč bych měla psům dávat koš kvůli "nesbírání", když se tomuto dá pes bezproblémů naučit...

o tom neskákání je to každého věc...

ne všechno jde prosadit přes pamlsky, některý pes si prostě venku pamlsek nevezme...i takové už jsem měla...

víte je to divný, ve své podstatě bych s vámi mohla souhlasit, s pesany mám přátelský vztah, nehraju si na óbr vůdce, v hodně situacích jim nechávám volnou ruku, svoje pesany respektuju, miluju, netrestám, rozmazluju...
vlastně se neshodneme jen na jedné věci a tou jsou "pohnutky", které psa vedou k tomu, že vás poslechne...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Je vidět, že jste nikdy neměla samostatné štěně, které si vás opravdu hlídat nebude...a tím nemyslím kousek od baráku, nebojí se, protože jeho orientační smysl je takový, že pokud došlo někam po svých, tak ví moc dobře odkud, pokud bylo na cizí místo přivezeno autem, tak bezproblémů trefí k autu...

nevím proč bych měla psům dávat koš kvůli "nesbírání", když se tomuto dá pes bezproblémů naučit...

o tom neskákání je to každého věc...

ne všechno jde prosadit přes pamlsky, některý pes si prostě venku pamlsek nevezme...i takové už jsem měla...

víte je to divný, ve své podstatě bych s vámi mohla souhlasit, s pesany mám přátelský vztah, nehraju si na óbr vůdce, v hodně situacích jim nechávám volnou ruku, svoje pesany respektuju, miluju, netrestám, rozmazluju...
vlastně se neshodneme jen na jedné věci a tou jsou "pohnutky", které psa vedou k tomu, že vás poslechne...

Nikdy jsem neměla jiné než samostatné štěně... v sedmi týdnech ale se nejedná o samostatnost.

koš se dává jak kvůli nesbírání tak i kvůli jiným důvodům mnohokrát probraným, někde pak je povinný - zodpovědný majitel se mu nebrání.-

moji psi od cizích sami od sebe neberou, ale zaručit se za to nebo i za to, že něco neolíznou při svém zkoumání, nemůžu.

mé psy vede k určité poslušnosti s výhradou to, že mne mají rádi a v té lásce je respekt obsažen, nikdy nebyli podrobeni drilu, bití, škubání čímkoliv, občas ale výtkám a napomenutí.

scylla napsal(a):
Nemají pána ani paní, nestarají se o vás z lásky, jen jsou to naučeni a ovládáni jsou opakováním a lstí. Nevíím, ale já se raději chovám ke psům na rovinu.

Každá výchova v sobě obsahuje lest vychovatele vůči vychovávanému a někdy i naopak, Jinakl se o mne starají z lásky, cítí se za mne na procházkách odpovědni, a moc s nimi neopakuju, , na to, aby pochopili, že pokud si mne neohlídají, ztratím se jim, jim stačí jedno, dvě schování se a stejně tolik pro malé opakování po.pubertě. Oni samozřejmě pochopí, že je to jen šprým, ale veselí se, když mne objeví.

jak to je, chovat se ke psům na rovinu? třeba teď tě odvedu k veterináři na poslední injekci?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ale já jsem vydržela, taky jsem si myslela, že to bylo špatně zvoleným místem, ovšem lidi na něm nebyli když to shrnu, fena holt taková zůstala, nezávislá pohodářka, nedá se říct, že by mi tahle povaha vyhovovala, ale už jsem si zvykla.

Sedmitýdenní štěně není vhodné k podobné výuce, je to jako byste tak chtěla vychovat batole, prostě na to není zralé.
ovšem jestli jste chtěla říci, že na vás váš pes kašle, tak to vám neporadím, já jsem takového nikdy neměla.

stop týrání napsal(a):
Každá výchova v sobě obsahuje lest vychovatele vůči vychovávanému a někdy i naopak, Jinakl se o mne starají z lásky, cítí se za mne na procházkách odpovědni, a moc s nimi neopakuju, , na to, aby pochopili, že pokud si mne neohlídají, ztratím se jim, jim stačí jedno, dvě schování se a stejně tolik pro malé opakování po.pubertě. Oni samozřejmě pochopí, že je to jen šprým, ale veselí se, když mne objeví.

jak to je, chovat se ke psům na rovinu? třeba teď tě odvedu k veterináři na poslední injekci?

Bez lstí a oblbování, srozumitelně, vlídně.

Mimochodem, hodně jste na sebe práskla tou poslední větou. Zamyslete se, než něco takového plácnete.

scylla napsal(a):
Bez lstí a oblbování, srozumitelně, vlídně.

Mimochodem, hodně jste na sebe práskla tou poslední větou. Zamyslete se, než něco takového plácnete.

Scyllo, jste demagog, ale ani to vám nejde, Výchova je lest a je to tak v pořádku. a ubezpečím vás že moji psi zemřeli doma, bez injekce, když přišel jejich čas.

stop týrání napsal(a):
Scyllo, jste demagog, ale ani to vám nejde, Výchova je lest a je to tak v pořádku. a ubezpečím vás že moji psi zemřeli doma, bez injekce, když přišel jejich čas.

Teda, vás bych snad ani nechtěla osobně potkat, protože by to zřejmě nedopadlo dobře. A to jsem naprosto mírumilovný člověk.

stop týrání napsal(a):
Scyllo, jste demagog, ale ani to vám nejde, Výchova je lest a je to tak v pořádku. a ubezpečím vás že moji psi zemřeli doma, bez injekce, když přišel jejich čas.

Výchova učení, ne hra o to, jak podvést psa. Při výchově vždy první vysvětlím, co po hafanovi chci a když to má poté spolehlivě dodržovat a nesnažit se z toho vykroutit a přelstít mě, tak s ním nemohu jednat ani já způsobem podvodů.

stop týrání napsal(a):
Scyllo, jste demagog, ale ani to vám nejde, Výchova je lest a je to tak v pořádku. a ubezpečím vás že moji psi zemřeli doma, bez injekce, když přišel jejich čas.

Výchova je učení, vedení, podpora, opora, útočiště, bezpečné místo u majitele. Lest a manipulativní techniky, donucovací techniky ať už silové nebo tzv. pozitivní v ní nemají místo.

stop týrání napsal(a):
Scyllo, jste demagog, ale ani to vám nejde, Výchova je lest a je to tak v pořádku. a ubezpečím vás že moji psi zemřeli doma, bez injekce, když přišel jejich čas.

Znovu - než něco plácnete, zkuste přemýšlet, jestli máte čím.

stop týrání napsal(a):
Nikdy jsem neměla jiné než samostatné štěně... v sedmi týdnech ale se nejedná o samostatnost.

koš se dává jak kvůli nesbírání tak i kvůli jiným důvodům mnohokrát probraným, někde pak je povinný - zodpovědný majitel se mu nebrání.-

moji psi od cizích sami od sebe neberou, ale zaručit se za to nebo i za to, že něco neolíznou při svém zkoumání, nemůžu.

mé psy vede k určité poslušnosti s výhradou to, že mne mají rádi a v té lásce je respekt obsažen, nikdy nebyli podrobeni drilu, bití, škubání čímkoliv, občas ale výtkám a napomenutí.

Promiňte, ale jestli jste měla pouze samostatná štěňata, tak opravdu nechápu, proč si vás takové štěně úzkostlivě hlídalo...a čím tedy bylo vaše štěně samostatné
Naučený pes (tím nemyslím malé štěndo) opravdu venku nic ani neolízne, ale chce to velkou trpělivost ho to naučit a není to hned, o tom, že pes potřebuje v nějakých situacích koš...naprostý souhlas, ale u mých psů to tedy není kvůli tomu, aby něco nesbírali (neseberou ani buřta, co jim někdo hodí na zahradu-tam koš opravdu nenosí)...
Je hezké, jak na jedné straně tvrdíte, že vás psi poslouchají jen proto, že vás mají rádi a na druhé straně je napomínáte a používáte výtky...tak pardon, ale už to spadá do určité pozice nadřazenosti, šéfíčkování...je jedno jaké slovo na to použijeme...když jsou vaši psi vašimi přáteli, když nejste jejich panička, tak proč je napomínáte? Vždyť oni vás přeci z lásky poslechnou i bez toho.
O věcech jako je dril, bití a škubání se tady nikdo nezmiňoval a ani to nebylo předmětem této diskuze.

Tím končím tuto diskuzi, protože s vámi diskutovat mi přijde bezpředmětné...
Je mi líto, že jsem se neudržela a vůbec na vaše příspěvky reagovala...

navíc diskutovat s někým, kdo není schopen ani na anonymní diskuzi sdělit, jaké má plemeno, jestli psa, fenu, jak staré...to už mi přijde úplně postavený na hlavu...

scylla napsal(a):
Znovu - než něco plácnete, zkuste přemýšlet, jestli máte čím.

"Scyllo", vždyť to nemá smysl, je to jako boj s větrnými mlýny.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Promiňte, ale jestli jste měla pouze samostatná štěňata, tak opravdu nechápu, proč si vás takové štěně úzkostlivě hlídalo...a čím tedy bylo vaše štěně samostatné
Naučený pes (tím nemyslím malé štěndo) opravdu venku nic ani neolízne, ale chce to velkou trpělivost ho to naučit a není to hned, o tom, že pes potřebuje v nějakých situacích koš...naprostý souhlas, ale u mých psů to tedy není kvůli tomu, aby něco nesbírali (neseberou ani buřta, co jim někdo hodí na zahradu-tam koš opravdu nenosí)...
Je hezké, jak na jedné straně tvrdíte, že vás psi poslouchají jen proto, že vás mají rádi a na druhé straně je napomínáte a používáte výtky...tak pardon, ale už to spadá do určité pozice nadřazenosti, šéfíčkování...je jedno jaké slovo na to použijeme...když jsou vaši psi vašimi přáteli, když nejste jejich panička, tak proč je napomínáte? Vždyť oni vás přeci z lásky poslechnou i bez toho.
O věcech jako je dril, bití a škubání se tady nikdo nezmiňoval a ani to nebylo předmětem této diskuze.

Tím končím tuto diskuzi, protože s vámi diskutovat mi přijde bezpředmětné...
Je mi líto, že jsem se neudržela a vůbec na vaše příspěvky reagovala...

navíc diskutovat s někým, kdo není schopen ani na anonymní diskuzi sdělit, jaké má plemeno, jestli psa, fenu, jak staré...to už mi přijde úplně postavený na hlavu...

Nebyla řeč o úzkostlivém hlídání, ale o hlídání, o tom, že si všimlo a to. každé. že jsem zmizela ale nepropadlo úzkosti, nýbrž zpozornělo a hledalo a našlo. a tak to má být.
Moji psi jsou samostatní, projevuje se to třeba tím, že nevyžadují, abych při jejich možném kontaktu s jinými psy za nimi stála s holí nebo paralyzérem v ruce,.samostatně řeší situace, které vznikají. Jsou samostatní i díky svému plemenu

Dospělý pes rozhodně olízne a není síly, aby jej to odnaučila, protože olizuje a zkoumá pachy zejména fen.

Pokud vy napomenutí třeba dítěte považujete za šéfíčkování a průkaz nadřazenosti...tak to tedy máte zcela rozdílný pohled na šéfování nežli já. I své děti napomínám, i když mne nakonec poslechnou z lásky. Se psy i s lidmi je to v tomto stejné.

vy sama hovoříte o drilu, co jiného než dril je dlouhodobý výuka nesebrání potravy při procházce: já jsem toho opravdu ušetřena, moji psi nejsou žraví.

Musíte se smířit s tím, že ne každý má potřebu uvádět své fotky, plemena a další údaje do veřejného prostoru..a musím vám sdělit, že vám do toho nic není.-.

scylla napsal(a):
Znovu - než něco plácnete, zkuste přemýšlet, jestli máte čím.

No vy možná máte čím přemýšlet, ale rozhodně to příliš často neděláte.

scylla napsal(a):
Výchova je učení, vedení, podpora, opora, útočiště, bezpečné místo u majitele. Lest a manipulativní techniky, donucovací techniky ať už silové nebo tzv. pozitivní v ní nemají místo.

Nesmysly a to naprosté.

conie napsal(a):
Teda, vás bych snad ani nechtěla osobně potkat, protože by to zřejmě nedopadlo dobře. A to jsem naprosto mírumilovný člověk.

Asi bych se vás fakt nelekla.

stop týrání napsal(a):
Sedmitýdenní štěně není vhodné k podobné výuce, je to jako byste tak chtěla vychovat batole, prostě na to není zralé.
ovšem jestli jste chtěla říci, že na vás váš pes kašle, tak to vám neporadím, já jsem takového nikdy neměla.

Fena už mi dávno vyrostla, a, nekašle na mne, jen by mě nehledala, jako Vaši psi, šla by si po svých.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Fena už mi dávno vyrostla, a, nekašle na mne, jen by mě nehledala, jako Vaši psi, šla by si po svých.

No, každý to vidíme po svém, pokud pes se vykašle na svého člověka a jde sám domů, může to samozřejmě znamenat, že doma je něco nebo někdo, kdo mu je milejší, třeba pes háravou fenu, nebo mu je špatně a chce se dostat domů, nebo prostě na toho venčitele kašle, nezáleží mu na něm..
je tady ještě jedna možnost, že byste se schovala tak, že by vás najít nešlo, to samozřejmě se pak každý pes vydá domů- výchovné schování spočívá v tom, že pes mlže člověka snadno najít, vtip spočívá v tom, že si jednak musí všimnout, že mu člověk zmizel, a jednak o toho člověka musí mít takový zájem, že jej bude hledat.

stop týrání napsal(a):
No, každý to vidíme po svém, pokud pes se vykašle na svého člověka a jde sám domů, může to samozřejmě znamenat, že doma je něco nebo někdo, kdo mu je milejší, třeba pes háravou fenu, nebo mu je špatně a chce se dostat domů, nebo prostě na toho venčitele kašle, nezáleží mu na něm..
je tady ještě jedna možnost, že byste se schovala tak, že by vás najít nešlo, to samozřejmě se pak každý pes vydá domů- výchovné schování spočívá v tom, že pes mlže člověka snadno najít, vtip spočívá v tom, že si jednak musí všimnout, že mu člověk zmizel, a jednak o toho člověka musí mít takový zájem, že jej bude hledat.

Fena se nevydala domů, ale naopak si šla prozkoumávat terén sama.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Fena se nevydala domů, ale naopak si šla prozkoumávat terén sama.

Nereagujte, nemá to smysl...taky jsem si naběhla

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Fena se nevydala domů, ale naopak si šla prozkoumávat terén sama.

No si to vysvětlujte, jak chcete, ale pokud pes, který není útěkář, klidně odejde od své skupiny a více se o ni nezajímá, nepotřebuje ji a nemá k ní vybudované silné sociální vazby.

stop týrání napsal(a):
No si to vysvětlujte, jak chcete, ale pokud pes, který není útěkář, klidně odejde od své skupiny a více se o ni nezajímá, nepotřebuje ji a nemá k ní vybudované silné sociální vazby.

Tak je prostě samostatný

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak je prostě samostatný

Není - stop týrání má jiný názor, takže samostatný pes přeci nemůže existovat.

asurwic napsal(a):
Není - stop týrání má jiný názor, takže samostatný pes přeci nemůže existovat.

Jo ahá

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jo ahá

... jen by s tím měl někdo obeznámit i ty psy samotné.

Https://www.youtube.com/watch?v=SqH74p8cykw.