Výcvik cizího psa - EO?

Začněte hned. Přece nebudete čekat až se úplně rozloví? A začněte jej hned používat. Ne čekat až si zvykne, to je nesmysl. Je ale potreba ho nechat nosit stále a dlouho (měsíce). Časem už ho nebudete potřebovat každý den, ale vždy musíte být ve střehu, aby se mu nepodařilo utéct. Jednou mu to vyjde a můžete začít znovu. Pes si spojitost s obojkem vytvoří tehdy, když mu ho lidí po prvním úspěchu sundají, potom to pes zkusí utéct znovu, tak dostane obojek... a stále dokola. To by si spojitost neudělal jen bl.bec.

Tady není o čem diskutovat. Není to váš pes, tak snad má hlavní slovo majitel a ne internetová diskuse. Zeptejte se majitele, jestli s použitím toho krámu souhlasí. Pokud bude mít pes smůlua majitel souhlasit bude, můžete ho použít. Jinak riskujete to, že vám majitel psa urazí pazoury, pokud souhlasit nebude a vy to použijete.

1.Pes není váš - tedy nemůžete rozhodovat o EO
2. Psa máte v rukou 2,5 měsíce - tedy za a) nemusí být vybudovaná dostatečná vazba, za b) nemá doučené povely - viz kačeny prožene 150 m.
3. Vypilujte jeho ovladatelnost u kačen tak, že je neprožene a bude vnímat váš povel a provede to opravdu dobře, pak se máte od čeho odpíchnout v tom lese.
4. Pracujte se stopovačkou i v tom lese na ovladatelnosti - nemůžete po něm chtít, aby dobře fungoval v tak těžkém prostředí /pro něj hodně těžkém, sečtu-li ohaře, retrievera a RR/, když ještě nezvládá pořádně to jednodušší - tedy ty kachny. Les, pole bude to poslední co vám půjde. Je to běh na velice dlouhou trať.

Mám loveckého psa a EO občas použijem keď ideme na miesta kde si nie som istá či nedôjde ku stretu so zverou. Pes samozrejme vie že ho má no neznamená to, že vás prestane poslúchať keď ho mať nebude, v meste ani v okolí nášho domu ho nepoužívam a pes normálne funguje aj bez neho. Za zverou by však bez neho s veľkou pravdepodobnosťou vyštartoval, preto keď ideme niekde mimo, hlavne kde to nepozná ani pes tak mu ho proste dám a mám istotu že mi nezdrhne. Je to bezpečnejšie a zvyčajne keď ho na psovi zbadajú poľovníci tak sú tiež spokojní.

Děkuji za rady a názory.

Výcvik s EO samozřejmě dovolen mám, to je snad první věc, kterou si normální člověk v mé situace musí pořešit, než se vůbec začne o EO zajímat.

Koňadro z Vašich příspěvků o EO jsem nasbíral, pro mě, cenné informace i z těch neregistrovaných, takže díky. Rozlovit psa nechci v žádném případě.

Scylla viz. dovolení mám.

Zrzavci 1, mám
2, b) povely má dopilované velice dobře, on mi neprohání kačeny u řeky jen tak, on si kačen na můj povel nevšímá i na volno, ale prožene je např. u nečekaného setkání, když hodím aport on je ode mě 30 m a ony najednou vyletí před ním, to samé je i v tom lese já ho odvolám i od čerstvé stopy, ale je nepříčetný jakmile znenadání zvěř před ním vystartuje. Špatně jsem to popsal to uznávám. Na procházce 15 km kolem řeky potkáme kačeny 20x!, to bych ho na volno vůbec neměl, kdyby mi pokaždé vzal čáru.

a) vazbu má na mě velmi silnou, majitelku neposlouchá skoro vůbec. Když jsem po venčení někdy pozván na kafe a já jdu tedy dovnitř, pes má silné projevy radosti a po celou dobu návštěvy leží u mě + vedu si tréninkový a etologický deník, takže přesně vím a znám projevy psa a co se bude dít.

katkaa1 - díky. Budu EO využívat podobně, pokud neuspěji jen na stopovačce.

Závěr u mě je, že ještě 2 měsíce počkám, tedy žádné procházky do lesa a pes od teď už bude jen na stopovačce a zkusím vyhledávat nenadálá setkání u kačen a zapracovat na tom startu, který je rozhodující.

neregistrovan napsal(a):
Děkuji za rady a názory.

Výcvik s EO samozřejmě dovolen mám, to je snad první věc, kterou si normální člověk v mé situace musí pořešit, než se vůbec začne o EO zajímat.

Koňadro z Vašich příspěvků o EO jsem nasbíral, pro mě, cenné informace i z těch neregistrovaných, takže díky. Rozlovit psa nechci v žádném případě.

Scylla viz. dovolení mám.

Zrzavci 1, mám
2, b) povely má dopilované velice dobře, on mi neprohání kačeny u řeky jen tak, on si kačen na můj povel nevšímá i na volno, ale prožene je např. u nečekaného setkání, když hodím aport on je ode mě 30 m a ony najednou vyletí před ním, to samé je i v tom lese já ho odvolám i od čerstvé stopy, ale je nepříčetný jakmile znenadání zvěř před ním vystartuje. Špatně jsem to popsal to uznávám. Na procházce 15 km kolem řeky potkáme kačeny 20x!, to bych ho na volno vůbec neměl, kdyby mi pokaždé vzal čáru.

a) vazbu má na mě velmi silnou, majitelku neposlouchá skoro vůbec. Když jsem po venčení někdy pozván na kafe a já jdu tedy dovnitř, pes má silné projevy radosti a po celou dobu návštěvy leží u mě + vedu si tréninkový a etologický deník, takže přesně vím a znám projevy psa a co se bude dít.

katkaa1 - díky. Budu EO využívat podobně, pokud neuspěji jen na stopovačce.

Závěr u mě je, že ještě 2 měsíce počkám, tedy žádné procházky do lesa a pes od teď už bude jen na stopovačce a zkusím vyhledávat nenadálá setkání u kačen a zapracovat na tom startu, který je rozhodující.

No procházky do lesa ano, tomu bych se nevyhýbala, naopak. Ale právě na té stopce. Tak můžete pracovat na ovladatelnosti. Myslím že limit dva měsíce je hodně málo. Dopřejte jemu i sobě čas, budete-li ho mít pod kontrolou na stopovačce, tak se nerozloví, ale naopak se spolu naučíte fungovat jako tým. Je mu šest měsíců - jestli jsem to v textu dobře zachytila? - tedy psí "dítě", který se teprve všechno učí. Máte v něm ohaře, retrievra-tedy psy, kteří mají spolupráci s člověkem v krvi, bylo by škoda jít hned cestou EO. Máme teď čerstvě doma fenu ohaře - jedenáct měsíců - nepoznamenaná výchovou ve všech ohledech a naopak rozlovená, rozlítaná a navrch se teprve sžívající s vodítkem a hledající vazbu na člověka. Bude to trvat ještě hodně, hodně dlouho, než z ní bude normální pes. Stanovit si nějaký časový limit, než se bude člověk rozhodovat co dál, je hrozně limitující.

Pes má 8,5 měsíců. Do lesíků a pole samozřejmě chodím a budu pořád. Myslím les ve smyslu Beskydy atd.. Rozlovený již určitým způsobem je. Píši v prvním příspěvku, že několikrát majitelce utekl za zvěří, tedy naposledy za zajícem, kterého naháněl přes 40 minut mezi remízky po louce. Od té doby je s majitelkou jen na vodítku. Já jsem si začal brát psa v 6-ti měsících, kdy když uviděl kačeny na 30 metrů, tak je začal lovit, skočil do vody a naháněl je tak dlouho dokud fyzicky neodpadl. Z tohoto stavu jsem se dopracoval do stádia poslušnosti o jakém píši výše. Proto tomu dám ještě těch 120 hodin se stopovačkou. Pokud neuvidím aspoň minimální zlepšení přistoupím k EO.
V podstatě kdybych si nevedl deník, tak do dneška nevím jak psa vycvičit aspoň do téhle úrovně, protože na výcvik reaguje kladně jen u kontrastní metody se stopovačkou a intonací. Při hraní sice upevníme vztah, ale kdybych dělal vše jen přes hraní a pozitivní motivaci apod., tak dodneška by nepřišel ani na ke mně. Máme diametrálně odlišné možnosti, já se psem 15 hodin týdně, nekrmím, nežiju s ním ve smečce atd., u Vás je to přesně naopak. Proto jsem položil dotaz, jestli je vůbec možné za těhle podmínek se k takové poslušnosti dopracovat.

EO jsem si na sobě vyzkoušel až do plného kousnutí. Bavil jsem se se dvěma majiteli psů, kteří jej při stejném problému úspěšně, u bígla a stb, použili. Mně EO příjde míň drastický než škubnutí se stopovačkou a to já škubu opravdu jen dozadu, nikdy bokem, šikmo atd.

Tenhle dotaz byl něco jako poslední pokus zjistit, jestli jsou ještě jiné možnosti než jen ta stopovačka, nebo EO, protože podmínky jsou jasně dané = 15 hodin týdně!

Proto jsem položil dotaz, jestli je vůbec možné za těhle podmínek se k takové poslušnosti dopracovat.



no a já si právě myslím že ano, protože mi podle toho co píšete, přijde, že na to jdete dobře a máte dobré výsledky. I proto si myslím, že byste to zvládl s tou stopkou, protože práce s ní, když je dobře dělaná buduje souhru mezi člověkem a psem. Není to tak rychlá cesta, ale řekla bych, že ovoce z ní je jednak mnohem sladší a druhak trvalejšího charakteru. Dneska jsem s tou krůtou byla dvě hodiny v polích na stopovačce a modlila se, aby mě díky svýmu divokýmu chování nepřizabila, nebo v tý tmě nepřipravila o oko (všude tu jsou šípky) a měla jsem upřímnou radost, když fakt hezky reagovala na přivolání. Pro nás je zatím úspěch tohle - ještě nedávno nás brala čistě jen jako zátěž na konci vodítka, která ji otravuje a brání v rozběhu, ne jako někoho o koho by měla jevit zájem. Je to na vás, jak to povedete, ale...

Nevadí, že se psem nežijete ami ho nekrmite. Pes většinou vezme za pána toho, kdo s ním chodí ven, zajistí mu zábavu i vycvik. Vím to z vl. zkušenosti. Pes mé tety ji měl rád, ale měla ho na dvorku a krmila, já jsem s ním 3x- 5x týdne chodila ven a cvičila ho a pes respektoval mne a šilel, když mě viděl.
Zkoušet odnaučit takového lovce lovit na stopovačce je teď už zbytečná ztráta času. Budete ho měsíc vláčet na stopovačce a stejně skončíte u EO. S tím Vám bude stačit týden a pes bude chodit na volno - když to s EO uděláte správně.

Zrzavci napsal(a):


Proto jsem položil dotaz, jestli je vůbec možné za těhle podmínek se k takové poslušnosti dopracovat.



no a já si právě myslím že ano, protože mi podle toho co píšete, přijde, že na to jdete dobře a máte dobré výsledky. I proto si myslím, že byste to zvládl s tou stopkou, protože práce s ní, když je dobře dělaná buduje souhru mezi člověkem a psem. Není to tak rychlá cesta, ale řekla bych, že ovoce z ní je jednak mnohem sladší a druhak trvalejšího charakteru. Dneska jsem s tou krůtou byla dvě hodiny v polích na stopovačce a modlila se, aby mě díky svýmu divokýmu chování nepřizabila, nebo v tý tmě nepřipravila o oko (všude tu jsou šípky) a měla jsem upřímnou radost, když fakt hezky reagovala na přivolání. Pro nás je zatím úspěch tohle - ještě nedávno nás brala čistě jen jako zátěž na konci vodítka, která ji otravuje a brání v rozběhu, ne jako někoho o koho by měla jevit zájem. Je to na vás, jak to povedete, ale...

Vaše příspěvky jsou pro mě velmi povzbudivé, takový balzám. Mometálně mám roční poloviční jezevčici, několik loveckých úletů už má za sebou - taky bojujem na stopovačce, přivoláváme, hrajeme si. Já jsem extrémně nenadaný výcvikář, ale přiznám se, je to pro mě výzva.
Pokud by mi čistě hypoteticky někdo nabídl, že dnes dám EO a zítra bude všem problémům konec, nebrala bych to. Protože problém mám já a ne pes, je to moje neschopnost, tak budu "trpět" já a ne on A vím, že to může být na dlouho, na moc dlouho...ale ono to, co je rychle, většinou nestojí za moc. A cesta je cílem.
On je to takový typický obraz současné mentality - doporučovat eletrický obojek na zdrhající štěně
Edit - opravdu nenapíšete tu knihu?

Terven napsal(a):
Vaše příspěvky jsou pro mě velmi povzbudivé, takový balzám. Mometálně mám roční poloviční jezevčici, několik loveckých úletů už má za sebou - taky bojujem na stopovačce, přivoláváme, hrajeme si. Já jsem extrémně nenadaný výcvikář, ale přiznám se, je to pro mě výzva.
Pokud by mi čistě hypoteticky někdo nabídl, že dnes dám EO a zítra bude všem problémům konec, nebrala bych to. Protože problém mám já a ne pes, je to moje neschopnost, tak budu "trpět" já a ne on A vím, že to může být na dlouho, na moc dlouho...ale ono to, co je rychle, většinou nestojí za moc. A cesta je cílem.
On je to takový typický obraz současné mentality - doporučovat eletrický obojek na zdrhající štěně
Edit - opravdu nenapíšete tu knihu?

Neberte to jako svou neschopnost - i když tomu rozumím, mám s touhle krůtou občas děsný depréze . Největší byly z toho, že ona opravdu ty lidi nepotřebuje - nebo takhle- teď už začíná objevovat, že by se jí mohli někdy šiknout, ale... jsou to zatím takový světlý chvilky. A pracovat - učit psa, který nestojí o kontakt a v podstatě ho ani nechce, to jde těžko. Každopádně-pokud psa nemáte od štěnítka- není to o vaší neschopnosti, ten pes má něco nahranýho na hadrdisku a ne vždycky je snadný to přepsat. Zvlášť pokud v tom hraje roli plemeno tak trochu nezávislé ze své podstaty a přidá-li se k tomu ještě to, že sám ten jedinec má nezávislou povahu a celé je to posílené tím, že ho nikdo od malička nevedl k tomu, že spolupráce s člověkem je fajn. Pak to není maraton, ale ultramaraton, navíc v dost těžkým terénu . Máte určitou výhodu v tom, že máte váhovou převahu. My jsme doteď bojovali s tím, že ona mě silou převáží. A bylo to hodně nebezpečný, pro okolí, pro ni a taky bohužel pro mě.
Je supr, že s feňulí pracujete a pracujete na vybudování vztahu. Ten je základ, protože pak je na čem stavět. Držím palce, ať se daří a ty lepší dny převažujou nad těma, kdy to nejde úplně podle našich představ.
Psaní teď nehrozí, flekatá Kunhůta provedla totální lobotomii mého mozku a já nejsem schopná napsat vůbec nic. Jsem ráda, že zvládnu jít a dýchat zároveň.

koňadra napsal(a):
Nevadí, že se psem nežijete ami ho nekrmite. Pes většinou vezme za pána toho, kdo s ním chodí ven, zajistí mu zábavu i vycvik. Vím to z vl. zkušenosti. Pes mé tety ji měl rád, ale měla ho na dvorku a krmila, já jsem s ním 3x- 5x týdne chodila ven a cvičila ho a pes respektoval mne a šilel, když mě viděl.
Zkoušet odnaučit takového lovce lovit na stopovačce je teď už zbytečná ztráta času. Budete ho měsíc vláčet na stopovačce a stejně skončíte u EO. S tím Vám bude stačit týden a pes bude chodit na volno - když to s EO uděláte správně.

koňadra napsal(a):
Nevadí, že se psem nežijete ami ho nekrmite. Pes většinou vezme za pána toho, kdo s ním chodí ven, zajistí mu zábavu i vycvik. Vím to z vl. zkušenosti. Pes mé tety ji měl rád, ale měla ho na dvorku a krmila, já jsem s ním 3x- 5x týdne chodila ven a cvičila ho a pes respektoval mne a šilel, když mě viděl.
Zkoušet odnaučit takového lovce lovit na stopovačce je teď už zbytečná ztráta času. Budete ho měsíc vláčet na stopovačce a stejně skončíte u EO. S tím Vám bude stačit týden a pes bude chodit na volno - když to s EO uděláte správně.

Já se dovolím zeptat - vy jste vědma? Že to tak přesně víte, jak to bude? Nebo prodejce Eo, že ho tak pořád vždy horlivě doporučujete na psy, které nemáme možnost vidět naživo? Je to osmiměsíční štěně, je toho ještě spousta, co se může a má naučit. Navíc zadavatel už teď s ním odvedl, řekla bych, dost dobrou práci. Na stopce se s ním vláčet nemusí - jako muž, má určitě větší sílu než já, takže o vláčení nemusí být u něj řeč. A společnou prací - nikoliv vláčením - ten vztah bude ještě silnější a poté povel pevnější a trvanlivější.

Zrzavci napsal(a):
Neberte to jako svou neschopnost - i když tomu rozumím, mám s touhle krůtou občas děsný depréze . Největší byly z toho, že ona opravdu ty lidi nepotřebuje - nebo takhle- teď už začíná objevovat, že by se jí mohli někdy šiknout, ale... jsou to zatím takový světlý chvilky. A pracovat - učit psa, který nestojí o kontakt a v podstatě ho ani nechce, to jde těžko. Každopádně-pokud psa nemáte od štěnítka- není to o vaší neschopnosti, ten pes má něco nahranýho na hadrdisku a ne vždycky je snadný to přepsat. Zvlášť pokud v tom hraje roli plemeno tak trochu nezávislé ze své podstaty a přidá-li se k tomu ještě to, že sám ten jedinec má nezávislou povahu a celé je to posílené tím, že ho nikdo od malička nevedl k tomu, že spolupráce s člověkem je fajn. Pak to není maraton, ale ultramaraton, navíc v dost těžkým terénu . Máte určitou výhodu v tom, že máte váhovou převahu. My jsme doteď bojovali s tím, že ona mě silou převáží. A bylo to hodně nebezpečný, pro okolí, pro ni a taky bohužel pro mě.
Je supr, že s feňulí pracujete a pracujete na vybudování vztahu. Ten je základ, protože pak je na čem stavět. Držím palce, ať se daří a ty lepší dny převažujou nad těma, kdy to nejde úplně podle našich představ.
Psaní teď nehrozí, flekatá Kunhůta provedla totální lobotomii mého mozku a já nejsem schopná napsat vůbec nic. Jsem ráda, že zvládnu jít a dýchat zároveň.

Díky...tak nevím, jestli se mám přiznávat, že ji mám od miminka , vždyť píšu, že jsem neschopný výcvikář
Ono všechno špatně není, spoustu věcí umí, je k sežrání, vztah máme fajn a někdy se celkem daří, ale zajíc je prostě zajíc. Udělala jsem zásadní chybu, jisté druhy nevhodného chování jsem prostě ignorovala, aniž by mi docvaklo, že jsou vlastně silně samoodměňující.
Ona se poprvé natvrdo utrhla za srnou v době, kdy jsem to nečekala od takového mimi - něco přes čtyři měsíce. A ta druhá půlka psa je shih tzu, sice gaučák, ale taky svéhlavé plemeno - a když se ty dvě tvrdé palice zkříží, vznikne sice roztomilá chlupatá koule, ale zároveň výcvikářský oříšek, zejména pro začátečníka.

Zrzavci napsal(a):
Já se dovolím zeptat - vy jste vědma? Že to tak přesně víte, jak to bude? Nebo prodejce Eo, že ho tak pořád vždy horlivě doporučujete na psy, které nemáme možnost vidět naživo? Je to osmiměsíční štěně, je toho ještě spousta, co se může a má naučit. Navíc zadavatel už teď s ním odvedl, řekla bych, dost dobrou práci. Na stopce se s ním vláčet nemusí - jako muž, má určitě větší sílu než já, takže o vláčení nemusí být u něj řeč. A společnou prací - nikoliv vláčením - ten vztah bude ještě silnější a poté povel pevnější a trvanlivější.

Taky se přimlouvam za knížku, dle mě jediný odborník tady jste právě vy.
Taky nechapu, po dvou mesicich tak skvele vysledky, tak proc nepokracovat. Za ty dva mesice jste udelali hrozny pokrok a jde vám to, utrhlá stopovcka neni prece porad. Primlouvam se k Zrzavcum.

Zrzavci

Dám tomu ještě čas 120 hodin a uvidíme. V podstatě stojíme už na místě cca.3 týdny, ten projev při nenadálém vyskočení zvěře, kačen, kosa, myši, je pořád stejný.

Koňadra

Obávám se, že dojde na Vaše slova, ale já těch 120 hodin tomu ještě chci dát i kvůli sobě. Pokud dojde k používání EO, byl jsem první pro Vámi popsanou metodu kousnutí zvěří, ale chtěl bych si psa sebou brát i na dvou denní pochody s přespáním v lese pod širákem, kde bude černá, daňci atd.., a teď nevím jestli by nebyla lepší metoda, kdy EO bude jen prodloužená stopovačka, tedy povel, signál, kousnutí. Čerpal jsem hlavně ze článků p. Ryby. Co myslíte?

Ptám se čistě ze zvědavosti, neberte to prosím jinak.
Vlastního psa nemáte-nebo jsem to nikde nevyčetla, měl jste někdy?
Jinak palec nahoru, vedete si dobře. A i Vám zde dobře radí.

Ptám se proto, že mě nepřijdete kynologií nepolíben a jestli se pletu a jste tzv.začátečník - tak má víra v ně zase ožila.

Byl bych rád, kdyby se to nezvrhlo v zájemné osočování.

Pokud se někomu nelíbí použivání EO, tak kritiku prosím směřujte na mě, to já jsem zadavatel, směle do toho, já to unesu. Pokud k použití EO dojde, rozhodnu o tom JÁ a v takovém případě, budu velmi rád za zkušenosti někoho, kdo je při výcviku používá, aby použití EO nakonec přineslo aspoň ten výsledek pro jaký bude použito!

Děkuji.

Bhk

Ne, vlastního psa nemám a ani jsem nikdy neměl. Jsem začátečeník.

neregistrovan napsal(a):
Bhk

Ne, vlastního psa nemám a ani jsem nikdy neměl. Jsem začátečeník.

Tak to

neregistrovan napsal(a):
Zrzavci

Dám tomu ještě čas 120 hodin a uvidíme. V podstatě stojíme už na místě cca.3 týdny, ten projev při nenadálém vyskočení zvěře, kačen, kosa, myši, je pořád stejný.

Koňadra

Obávám se, že dojde na Vaše slova, ale já těch 120 hodin tomu ještě chci dát i kvůli sobě. Pokud dojde k používání EO, byl jsem první pro Vámi popsanou metodu kousnutí zvěří, ale chtěl bych si psa sebou brát i na dvou denní pochody s přespáním v lese pod širákem, kde bude černá, daňci atd.., a teď nevím jestli by nebyla lepší metoda, kdy EO bude jen prodloužená stopovačka, tedy povel, signál, kousnutí. Čerpal jsem hlavně ze článků p. Ryby. Co myslíte?

V podstatě stojíme už na místě cca.3 týdny, ten projev při nenadálém vyskočení zvěře, kačen, kosa, myši, je pořád stejný.


Někdy se to prostě kousne, je to živý tvor, není to stroj. Navíc- 8,5 měsíce - trošku pubertička... Víte - my jsme se kupříkladu na začátku moc nehýbali dlouhých pět týdnů-nikde a v ničem. Bylo to někdy dost na palici. A pak přijde okamžik, kdy jim to začne zapadat do sebe. Víte já si fakt myslím, že jste za dost krátkou dobu udělali hodně práce - oba. A proto si jednak myslím, že by to byla škoda - i vzhledem k jeho věku, to brát cestou elektrifikace a druhak, proto jsem psala to o tom, jak někdo může vidět výsledek takhle dopředu, jak to dopadne-zvlášť, když vás ani psa neviděl naživo. Nemám ráda doporučování téhle věci takhle šmahem. Já vám to nerozmlouvám, vy jste v podstatě již rozhodnutý. Jen říkám, že je to škoda. Víte ono s tou stopko - to není o škubání, vůbec ne. Vy na ní právě toho psa učíte, jak se má chovat. Tu zvěř mu nezakazujete, naopak s ním za ní jdete. Já se těším, až se my dopracujeme k tomu, že budeme moci na tomhle pracovat. Protože je to pak o takové souhře, kdy se učíte spolu fungovat v trochu jiném módu. A když se to podaří, máte na psa stopro spoleh a je jedno, jestli krabku na krku má a nebo nemá, jestli se vám vybila baterka, nebo ne. Máte se psem důvěru a to nenahradí nic. Tak ať se vám daří, tak dobře, jako doteď.

Terven napsal(a):
Díky...tak nevím, jestli se mám přiznávat, že ji mám od miminka , vždyť píšu, že jsem neschopný výcvikář
Ono všechno špatně není, spoustu věcí umí, je k sežrání, vztah máme fajn a někdy se celkem daří, ale zajíc je prostě zajíc. Udělala jsem zásadní chybu, jisté druhy nevhodného chování jsem prostě ignorovala, aniž by mi docvaklo, že jsou vlastně silně samoodměňující.
Ona se poprvé natvrdo utrhla za srnou v době, kdy jsem to nečekala od takového mimi - něco přes čtyři měsíce. A ta druhá půlka psa je shih tzu, sice gaučák, ale taky svéhlavé plemeno - a když se ty dvě tvrdé palice zkříží, vznikne sice roztomilá chlupatá koule, ale zároveň výcvikářský oříšek, zejména pro začátečníka.

Jo první pesan No tak tam člověk dost často naseká chyb. Na něm se učí. (když si vzpomenu na svýho prvního psa, co všechno jsem zmatlala, jaký chyby mi prošly..., budiž mi malinkatou omluvou, že tehdy jsem neměla moc informace kde brát, byla jsem samouk ) Je spousta věcí, které vás u prvního psa prostě nenapadnou. Ať už v tom smyslu na co si dát pozor a nebo jak které situace využít. A józefpšík je a musí být tak trochu samostatný tvor, takže tam je ta práce těžší, než třeba u pudla.

Zrzavci napsal(a):
Jo první pesan No tak tam člověk dost často naseká chyb. Na něm se učí. (když si vzpomenu na svýho prvního psa, co všechno jsem zmatlala, jaký chyby mi prošly..., budiž mi malinkatou omluvou, že tehdy jsem neměla moc informace kde brát, byla jsem samouk ) Je spousta věcí, které vás u prvního psa prostě nenapadnou. Ať už v tom smyslu na co si dát pozor a nebo jak které situace využít. A józefpšík je a musí být tak trochu samostatný tvor, takže tam je ta práce těžší, než třeba u pudla.

Je to druhý pesan, ale první od štěněte. Tu první jsem získala jako dospělou "hotovku", byla nalezenec, ale vychovaný, nic neničila, chodila u nohy...jen lovila, no

Necetl jsem predchozi debatu, ale dovolim si reagovat na prvni otazku. Poridil jsem si pitbulaa, v te dobe jsem ani nevedel co to vlastne je za plemeno, jenom se ho nekdo zbavoval, tak jsem si ji vzal. Vyjizdela po vsem co melo 4 nohy, po psech, kockach a samozrejme divoke zveri. Odnaucil jsem ji to zpusobem, je jsem umyslne vzdy pru prochazce prochazel napr. Kolem kocek, ze zacatku na voditku, jeste pred tim, nez ona sama kocky zaregistrovala jsem si ji nechal posadit u nohy a "sklidnit" pote jsem ji vedl podel nohy, az si ona sama kocek nevsimla, okamzite potom jsem ji nechal zase si sednout, uklidnit se a projit kolem nich z vetsi vzdalenosti podel nohy, na konci cesty samozrejme obrovska pochvala. Zezacatku jsem se bal aby v ni tohle nevyvolalo jete vetsi chtit (nekolikrat nemohu, ale chci. Az budu moct tak to bude konecne parada) ale funguje to, ted kdyz vidi pobliz jine zvire vetsinou se stahne sama nebo ihned na prvni zavolani :).

Zrzavci napsal(a):
Já se dovolím zeptat - vy jste vědma? Že to tak přesně víte, jak to bude? Nebo prodejce Eo, že ho tak pořád vždy horlivě doporučujete na psy, které nemáme možnost vidět naživo? Je to osmiměsíční štěně, je toho ještě spousta, co se může a má naučit. Navíc zadavatel už teď s ním odvedl, řekla bych, dost dobrou práci. Na stopce se s ním vláčet nemusí - jako muž, má určitě větší sílu než já, takže o vláčení nemusí být u něj řeč. A společnou prací - nikoliv vláčením - ten vztah bude ještě silnější a poté povel pevnější a trvanlivější.

Nejsem ani vědma ani prodejce. Vycvičila jsem desítky psu, včetně odnaučení štvaní zvěře. Mnoho let klasika - dlouhá šňůra. Na ty šílené lovce to nemivalo trvalý výsledek. Pes není blbec a pochopí, že bez šňůry nad ním nemáte žádný vliv. Před 10 lety u jednoho šíleného lovce jsem sáhla k EO. Výsledek byl rychlý, trvalý a hlavně: nenarušil vůbec vztah mezi mnou a psem. Od té doby jsem použila EO v dalších asi 15 případech svých i cizích psů a vždy s velmi dobrými výsledky. Pes nikdy neutekl, nikdy se neusmažil (oblíbený výraz zdejší odpůrkyně EO). Může si tady psát kdo chce co chce, ale já tvrdím, že EO je na NĚKTERÉ psy neocenitelná metoda. Když má někdo psa měkčího, může si vystačit se šňůrou, ale na opravdové lovce je to zkrátka málo.

neregistrovan napsal(a):
Zrzavci

Dám tomu ještě čas 120 hodin a uvidíme. V podstatě stojíme už na místě cca.3 týdny, ten projev při nenadálém vyskočení zvěře, kačen, kosa, myši, je pořád stejný.

Koňadra

Obávám se, že dojde na Vaše slova, ale já těch 120 hodin tomu ještě chci dát i kvůli sobě. Pokud dojde k používání EO, byl jsem první pro Vámi popsanou metodu kousnutí zvěří, ale chtěl bych si psa sebou brát i na dvou denní pochody s přespáním v lese pod širákem, kde bude černá, daňci atd.., a teď nevím jestli by nebyla lepší metoda, kdy EO bude jen prodloužená stopovačka, tedy povel, signál, kousnutí. Čerpal jsem hlavně ze článků p. Ryby. Co myslíte?

Protože se nejedná o loveckého psa, který někdy honit (nahánět) zvěř má a někdy nemá, tam je nutno psa nacvičit na ten signál, u ostatních psů je lepší a spolehlivější naučit psa, že ten impuls dává přímo zvěř, takže bez povelu. Jak budete psa povelovat, když ho zrovna nevidíte? A takový zajíc vyběhne přímo pod nohou. Prase může ležet v nejbližším křoví a jak Vy vite, co ten pes v tom křoví dělá? Pes se prostě musi naučit, že jakákoliv zvěř kope, takže je dobré ji raději zapřít, tzn. ani za ní neběžet, a to i tehdy, kdy mě pán nevidí. Je jasné, že nejprve je potřeba navodit ty situace a dovést psa ke zvěři, kdy na oba vidím. Až tohle bude spolehlivé, dá se jít do lesa.
U loveckého psa je to o tom, že ten je nacvičen právě na ten signál, takže lovecký pes může klidně zdrhnou za zvěří. Je to v situaci, kdy narazí v lese na zvěř, majitel ho nevidí, takže žádný povel nepřichází a tudíž pes zvěř začne honit. Pravda je ta, že většina loveckých psů při honění zvěře štěká, takže majitel má možnost vydat ten signál (písknout) a pes štvaní zanechá a vrátí se. A pak jsou situace, hony, kdy pes honit zvěř má, takže tam se prostě signál na použije - až při ukončení leče, na přivolání psa.

Neregistrovan, pár poznámek :

1)věk psa - pes se teď prudce vyvíjí, jde puberta, probouzí se pudy, pes si začíná uvědomovat sám sebe...takže pokud "stojíte na místě", tak vlastně pořád napředujete, neb "couvá" pes - pes sám o sobě znamená ztížení podmínek...
takže nějaké limity ve smyslu 120 hodin jsou trošku blbost (ale ty už jsi stejně pro EO rozhodnut, že...?)

2)vlastně vůbec nepíšeš, jak s ním pracuješ, jak pracuješ s tou stopovačkou, jak a kdy ho odměňuješ...skoro si myslím, že tady bude kapku problém

S tím souvisí i to, co tady napsal Kubaexo - primárně učím psa, co má dělat - a to dřív, než udělá něco špatně (takže jakékoliv prohnání kačen je blbě) a taky platí, že mu musíš nabídnout náhradní činnost, která uspokojí jeho pudy.

3)sice píšeš, že pes povely ovládá, ale dovolím si napsat, že ne na dostatečné úrovni, vzhledem k tomu, že ten lov je pro něj echt motivace. Prostě ta úroveň stačí na nějakého psa, na lovce se musíš dostat s povelem do úrovně REFLEXU (neboli mozek stočí tělo a rozpohybuje nožičky směrem k člověku bez ohledu na zaujetí psa...a např. já psa za ztížených podmínek nepřivolávám k sobě, neb takové psychické vypětí přeci nemůžu od pastevce žádat, ale přikotvím ho na místě povelem "stůj"-to je pro psa snazší).
Neboli tím chci říci, pracuj na kýžených povelech tak, ať se mu doslova vryjí pod kůži a to i v prostředí bez rušivých vlivů

Takže opět a s klidným svědomím a srdce (scyllo, fakt promiň ) doporučím Šustovy knihy, viz : http://www.treninkjerozhovor.cz/

ale stejně to skončí u EO, žejo...

tak aspoň si člověk po ránu rozcvičil prsty...

koňadra napsal(a):
Protože se nejedná o loveckého psa, který někdy honit (nahánět) zvěř má a někdy nemá, tam je nutno psa nacvičit na ten signál, u ostatních psů je lepší a spolehlivější naučit psa, že ten impuls dává přímo zvěř, takže bez povelu. Jak budete psa povelovat, když ho zrovna nevidíte? A takový zajíc vyběhne přímo pod nohou. Prase může ležet v nejbližším křoví a jak Vy vite, co ten pes v tom křoví dělá? Pes se prostě musi naučit, že jakákoliv zvěř kope, takže je dobré ji raději zapřít, tzn. ani za ní neběžet, a to i tehdy, kdy mě pán nevidí. Je jasné, že nejprve je potřeba navodit ty situace a dovést psa ke zvěři, kdy na oba vidím. Až tohle bude spolehlivé, dá se jít do lesa.
U loveckého psa je to o tom, že ten je nacvičen právě na ten signál, takže lovecký pes může klidně zdrhnou za zvěří. Je to v situaci, kdy narazí v lese na zvěř, majitel ho nevidí, takže žádný povel nepřichází a tudíž pes zvěř začne honit. Pravda je ta, že většina loveckých psů při honění zvěře štěká, takže majitel má možnost vydat ten signál (písknout) a pes štvaní zanechá a vrátí se. A pak jsou situace, hony, kdy pes honit zvěř má, takže tam se prostě signál na použije - až při ukončení leče, na přivolání psa.

Ač mám ohaře, nemám je lovecky vedené. Všichni se naučili nikoliv to, že je zvěř kopne, ale to, jak se u tý zvěře mají chovat. A to takovým způsobem, že náš první ohař dělával dozor nad malýma zajíčkama, který se k nám na zahradu rozhodly chodit odrodit snad všechny zaječice v okolí. Chodil mi hlásit vypadlá ptáčata. Stejně tak teď náš mlaďas. Naší feňuli z útulku bych až takovým způsobem důvěřovat nemohla, tam už měla za ty roky nahráno na hadrdisku dost, ale naučila se taky. Tenhle způsob je funkční právě proto, že pak nemusíte mít obavy z toho, copak ten pes dělá, když ho zrovna nemáte na očích. Protože se můžete na jeho chování spolehnout.
A poznámka - nezlobte se na mne- lovecký pes nemůže klidně zdrhnout za zvěří, to je velmi špatně. Lovecký pes by měl být sakra ovladatelný. Měl - to že u myslivců to bývá občas i jinak, je věc zase jiná. (teď bohužel mám psa z takových rukou doma a je to hodně poznat).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Neregistrovan, pár poznámek :

1)věk psa - pes se teď prudce vyvíjí, jde puberta, probouzí se pudy, pes si začíná uvědomovat sám sebe...takže pokud "stojíte na místě", tak vlastně pořád napředujete, neb "couvá" pes - pes sám o sobě znamená ztížení podmínek...
takže nějaké limity ve smyslu 120 hodin jsou trošku blbost (ale ty už jsi stejně pro EO rozhodnut, že...?)

2)vlastně vůbec nepíšeš, jak s ním pracuješ, jak pracuješ s tou stopovačkou, jak a kdy ho odměňuješ...skoro si myslím, že tady bude kapku problém

S tím souvisí i to, co tady napsal Kubaexo - primárně učím psa, co má dělat - a to dřív, než udělá něco špatně (takže jakékoliv prohnání kačen je blbě) a taky platí, že mu musíš nabídnout náhradní činnost, která uspokojí jeho pudy.

3)sice píšeš, že pes povely ovládá, ale dovolím si napsat, že ne na dostatečné úrovni, vzhledem k tomu, že ten lov je pro něj echt motivace. Prostě ta úroveň stačí na nějakého psa, na lovce se musíš dostat s povelem do úrovně REFLEXU (neboli mozek stočí tělo a rozpohybuje nožičky směrem k člověku bez ohledu na zaujetí psa...a např. já psa za ztížených podmínek nepřivolávám k sobě, neb takové psychické vypětí přeci nemůžu od pastevce žádat, ale přikotvím ho na místě povelem "stůj"-to je pro psa snazší).
Neboli tím chci říci, pracuj na kýžených povelech tak, ať se mu doslova vryjí pod kůži a to i v prostředí bez rušivých vlivů

Takže opět a s klidným svědomím a srdce (scyllo, fakt promiň ) doporučím Šustovy knihy, viz : http://www.treninkjerozhovor.cz/

ale stejně to skončí u EO, žejo...

tak aspoň si člověk po ránu rozcvičil prsty...

S tím souvisí i to, co tady napsal Kubaexo - primárně učím psa, co má dělat - a to dřív, než udělá něco špatně (takže jakékoliv prohnání kačen je blbě) a taky platí, že mu musíš nabídnout náhradní činnost, která uspokojí jeho pudy.


Zeptám se trošku mimo téma. Odnaučuji psa lovení a už dlouho dobu přemýšlím o coursingu. Vím, že by to pro něho bylo super - strašně rád běhá, je hodně hyperaktivní.. Mám teď možnost jezdit na coursing pár km od nás. Ale pořád jsem to zavrhovala. Nevím zda je to dobrý nápad, na jednu stranu mu lovení zakazovat a na druhou stranu to v něm podporovat. Spousta lidí mi říká, ať to nedělám, že z toho bude zmatený. Ale zase jsem mluvila s lidmi, kteří jsou ve stejné situaci a říkají, že pes rozezná, kdy jde o coursing a kdy ne, ví kdy může a kdy ne. Co myslíte? Nebo radši počkat až úplně zvládneme to lovení?

Jinak se věnujeme kynologii - poslušnost, obrany stopy. Cvičíme nějaké triky, schováváme hračky, pamlsky, jezdíme v tahu na koloběžce. Ale nic z toho tak úplně nenahradí tu touhu běžet za něčím v pohybu.

Nemám loveckého psa, ale souhlasím s touto tezí:

"Ale zase jsem mluvila s lidmi, kteří jsou ve stejné situaci a říkají, že pes rozezná, kdy jde o coursing a kdy ne, ví kdy může a kdy ne"

a šla bych hned (ono jak to zvládne je hodně o tobě)

Měla jsem psa s opravdu silným obranným pudem, a obrany ho úžasně hodily do klidu v civilu...

marcelaamax napsal(a):
S tím souvisí i to, co tady napsal Kubaexo - primárně učím psa, co má dělat - a to dřív, než udělá něco špatně (takže jakékoliv prohnání kačen je blbě) a taky platí, že mu musíš nabídnout náhradní činnost, která uspokojí jeho pudy.


Zeptám se trošku mimo téma. Odnaučuji psa lovení a už dlouho dobu přemýšlím o coursingu. Vím, že by to pro něho bylo super - strašně rád běhá, je hodně hyperaktivní.. Mám teď možnost jezdit na coursing pár km od nás. Ale pořád jsem to zavrhovala. Nevím zda je to dobrý nápad, na jednu stranu mu lovení zakazovat a na druhou stranu to v něm podporovat. Spousta lidí mi říká, ať to nedělám, že z toho bude zmatený. Ale zase jsem mluvila s lidmi, kteří jsou ve stejné situaci a říkají, že pes rozezná, kdy jde o coursing a kdy ne, ví kdy může a kdy ne. Co myslíte? Nebo radši počkat až úplně zvládneme to lovení?

Jinak se věnujeme kynologii - poslušnost, obrany stopy. Cvičíme nějaké triky, schováváme hračky, pamlsky, jezdíme v tahu na koloběžce. Ale nic z toho tak úplně nenahradí tu touhu běžet za něčím v pohybu.

Já si právěže myslím, že je to dobrý nápad. Pes bude mít možnost dělat to, co miluje, "legální" formou. Je to přesně to, o čem píše Zrzavci - netřeba psovi oblíbenou činnost zakazovat, nýbrž jí dát pravidla a přijatelnou formu.
Jsem přesvědčená, že důsledné eliminování rizikových činností nic neřeší, pes stejně nezapomene, že existujou. Jen to pro něj bude zakázané ovoce a bude po nich víc a víc toužit.

Ještě pro zadavatele - nikoliv jako přemlouvání, jen pár argumentů k popřemýšlení.

Jednak - ještě opravdu nemáte dopilováno jeho chování navolno u těch kačen - poslechne hezky, to ano, ale neposlechne spolehlivě. Až tady budete mít tzv. ruce v kapsách, můžete jít o úroveň výš. Teď nemůžete čekat zázraky u zvěře v poli či v lese, kde je to mnohem těžší jednak tím prostředím a pak druhem zvěře protože napr. lov malé kořisti má pes nahrán od přírody - to je prostě dané, tam je spouštěčem rychlý pohyb, lov malé kořisti je "jednoduchý" založený na rychlé reakci lovce, není zapotřebí nějakých velkých zkušeností a učení se. Naopak lov velké kořisti se mládě musí učit od rodičů, protože tam už potřebuje různé finesy a to je moc složitý, aby to příroda nahrála rovnou, nebylo by to efektivní. Takže zpravidla bývá jtěžší naučit odvolání, či reakci u toho zajíce, protože tam pes netaktizuje, tam reaguje na ten rychlý pohyb a de facto to zpočátku moc neovládá, prostě vyrazí. navíc u srny míváte zpravidla výhodu tu, že ji vidíte ve větší vzdálenosti-pokud se pohybujete v polích, můžete trénovat klid toho psa na určitou vzdálenost a ne natěsnačku a toho se dá krásně využít. Myslím si, že chtít po rozloveném psu aby stopro fungoval za dva měsíce není vůči němu spravedlivý a on nemá moc šancí to zvládnout. Pokud by vám to pomohlo, tak návod, jak se se psem naučit spolupracovat:

http://www.dedenik.cz/2011/02/07/psi-abeceda-%E2%80%9El%E2%80%9C-lovim-lovis-lovime/

a věřte mi, že pohled na psa, kterej je na sebe hrdobec, že to zvládnul -ať už ty první kroky, nebo pak ty situace kdy on je ten, kdo vede toho druhého, protože on už ví, kde to zvíře je a člověk ještě ne, je moc fajn.

Píšete že vyvádí, když vyrazí kos- no na kosácích vždycky začínáme - teď zrovna včera to byl náš první kosák, kdy to flekatice už ustála a já ji mohla odměnit. Pochopitelně byla na vodítku Kosáci a holubi, můj oblíbený trenažér (mlaďas je tak dobrej, že před sebou vodí holuby jak bordera ovce a hrozně ho to ba).

marcelaamax

Jako preventista bych do tohodle já osobně v tenhle moment nešla. Ale když už, nejdřív bych si natrénovala poslušnost tady - nejdřív formou hry s balonkem, kdy by se pes učil ovládat se při vykopávání balonku (tedy reakce na prudký pohyb "kořisti" )- tedy výsledkem je pak pes, který nejen čeká, a zůstane v pozici čekej i když mu oblíbený balonek vyčutnu přímo před čumákem do prostoru, ale i to, že ho z běhu za tím vyčutnutým balonkem odvolám. A pak - protože máte zahradu si můžete natrénovat ovládání u střapce - vystačíte se stromem, dlouhou šňůrou a rozstříhanou igelitkou, kdy budete hrát tu hru, že psa odložíte, šňůru se střapcem natáhnete okolo stromu, který bude simulovat kladku :-D, pohonem budete vy. Psa odložíte tak, aby byl dál od střapce a vy měla určitý náskok, až vyběhnete a dáte střapec do pohybu. Pes jednak vyráží až na vaše odpočítání a postupně dojdete učením k tomu, že i když strapec vyletí, tak pokud nezavoláte běěěž! tak pes sedí.

Zrzavci napsal(a):
marcelaamax

Jako preventista bych do tohodle já osobně v tenhle moment nešla. Ale když už, nejdřív bych si natrénovala poslušnost tady - nejdřív formou hry s balonkem, kdy by se pes učil ovládat se při vykopávání balonku (tedy reakce na prudký pohyb "kořisti" )- tedy výsledkem je pak pes, který nejen čeká, a zůstane v pozici čekej i když mu oblíbený balonek vyčutnu přímo před čumákem do prostoru, ale i to, že ho z běhu za tím vyčutnutým balonkem odvolám. A pak - protože máte zahradu si můžete natrénovat ovládání u střapce - vystačíte se stromem, dlouhou šňůrou a rozstříhanou igelitkou, kdy budete hrát tu hru, že psa odložíte, šňůru se střapcem natáhnete okolo stromu, který bude simulovat kladku :-D, pohonem budete vy. Psa odložíte tak, aby byl dál od střapce a vy měla určitý náskok, až vyběhnete a dáte střapec do pohybu. Pes jednak vyráží až na vaše odpočítání a postupně dojdete učením k tomu, že i když strapec vyletí, tak pokud nezavoláte běěěž! tak pes sedí.

No já bych řekla, že v tomto problém nebude. To, že pes nevyletí za balonkem zvládá v pohodě, to jsme trénovali od mala. Jinak bych řekla že i jistý trénink má na obranách, kdy mám psa posazeného u nohy a na figuranta může vyběhnout až po mém povelu. Občas ho figurant pozlobí aby jsme fakt zatrénovali.

Zkusím si vyrobit nějaký ten střapec

marcelaamax napsal(a):
No já bych řekla, že v tomto problém nebude. To, že pes nevyletí za balonkem zvládá v pohodě, to jsme trénovali od mala. Jinak bych řekla že i jistý trénink má na obranách, kdy mám psa posazeného u nohy a na figuranta může vyběhnout až po mém povelu. Občas ho figurant pozlobí aby jsme fakt zatrénovali.

Zkusím si vyrobit nějaký ten střapec

Jo tak super - s tím balonkem. Ono pokud se pes učí ovládat i u toho coursingu, tak je to z mého pohledu jakoby další pomocný krok v tom, aby se uměl ovládat, když mu něco co moc chce vystřelí před čumcem. Ale pokud běhá jen jako vyhecuju a letím... tak tam to já osobně vnímám, že to může být kontraproduktivní. něco jinýho pochopitelně, pokud mám psa -co se týče lovení - už v ruce, ale pokud mi loví, tak já osobně bych do toho nešla. S tím naším flekatým pometlem si zatím nelajsnu ani ten náš trenažér. Ona zatím zvládá pouze to, že vydrží sedět při odpočítání a okamžitým odhození, to jo a děsně jí to ba.

Koňadra

Děkuji za odpověď. Nicméně po dnešku EO nepřichází v úvahu bylo by to nevhodné pro psa. Jak a proč uvedu v odpovědích pro zrzavci a hmn.

Zrzavci, hmn

Zrzavci také děkuji za reakce a podnětné informace.
Takže EO se konat nebude, o EO až do dneška rozhodnuto nebylo.

K výcviku - se psem jsem pracoval na stopovačce podobně jako Kubaexo, pes si chtěl za každou cenu hrát s každým psem a kromě zvěře i za každým psem zdrhl, včetně hospodářských zvířat, v tomhle směru nebyl socializován vůbec!
Takže jsem taky zkracoval vzdálenost u štěkajícího psa za plotem, u prasat, u koní, u slepic, u kačen dokonce jsem našel pozemek kde měli králíky na volno za plotem, při rozrušení pes nejlépe reagoval na zákus a hru s přetahovadlem a pak zpátky k plotu, psa jsem ani nechválil ani neokřikoval neříkal jsem nic, protože je to normální situace.
Kačeny u vody ty jsme i od určité úrovně klidu i pomalu pronásledoval, takže dodnes k nim spolu i bez stopovačky dojdem na 2 m a nic se neděje, na volno dostane signál nesmíš jen když vidím, že by šel lovit a potom se přetahujem-přetahovadlo. Takto jsem nacvičil x hodin vše proloženo procházkou a hrou, zase jsem nestál v kuse 3h u plotu.
Přivolání bylo první formou hry - pískaná schovka, potom i cílený výcvik na stopovačce v nerušivém prostředí - louka ze tří stran oplocená, odměna byla pamlsek, přetahovadlo, letadlo-hřib, pochvala apod., potom přivolání od plotu u uvedených zvířat + schovka už na volno, hodně jsem musel pracovat s intonací na tu reagoval velmi dobře při povelech i chválení. U řeky po úspěšných přivolání 2-3x jsem ho vždy pustil na volno, nikdy kromě 5-6ti případů(auto, volně běžící SAO atd.) jsem ho po přivolání nepřipínal, netrestal za neuposlechnutí viz. reflexní oblouk.

Do toho aporty, první na volno, potom s pozdějším vypuštěním-seděl u nohy než aport dopadnul na zem. Sedni jsem cvičil naváděním a zůstaň jsem psa přivázal na konec stopovačky došli jsme na druhý konec stopovačky, psa jsem usadil a postupně prodlužoval vzdálenost od 20 cm po 50 m, od 5-ti m už byl usazený na volno. K dnešku psa na volno usadím dám povel zůstaň, jdu vypracovat 20-30 m lomenou něcojakopachovku(jsem teď na pamlsku co 1m), pokud se mi zvedá ukážu rukou signál pro zůstaň sedne zpátky a čeká než ho na stopu pustím.

Už 2 x se mi stalo, že po nějaké úrovni výcviku jsem se musel vrátit na bod nula. Naposled se to stalo, když pes majitelce utekl za zajícem, další procházku byl se mnou "jiný" pes a musel jsem začít od znova u kačen, ikdyž to šlo rychleji než na úplném začátku.

Na psy jsem ho měl vychovaného myslím velmi dobře a myslel jsem že to máme i upevněné. Podařilo se mi odbourat, že za každým psem běžel apod.. Několikrát se nám stalo, že po vynoření z remízku byl před námi pes, můj pes na volno, vždy poslechl a pokud majitel druhého psa souhlasil dostal volno na hraní, a pokud ne, tak zas dudlík a přetahovaná.

V podstatě druhých psů si na vzdálenost 50m ani nevšímal. Včera byla moje žena u majitelky psa na kafe, šli venčit, přišla třetí kamarádka se psem a majitelka se psem za tím druhým vlála a nebyla schopná ho nějak ukočírovat při hraní asi 30 minut.
Dneska mi psa málem zajelo auto! Šel jsem se psem na volno kolem řeky 50 m před námi most, na mostě chlap se psem, nic nenormálního, pes mi najednou bere čáru, čumím kde je srnčí, povel bez odezvy. Pes vyběhl na most a hurá na cestu a jde si hrát se psem, písknu, pes se vrací, do toho auto, naštěstí zastavuje, můj pes vráží do stojícího auta. Přiběhne ke mně, nechám ho zklidnit asi 30 vteřin, druhý pes se mezitím vzdálil po druhém břehu tak 200m, pes je v klidu, dám povel volno pes vystartuje na most, na cestu a hurá za druhým psem. Dojdu si pro psa, neposlouchá, nechce přijít, je bez reakce po chvíli se mi ho podaří připnout, druhý pes není hárající fena ale pes. Cesta zpátky, pes reaguje na všechny ploty se psy jako před 2,5 měsíci. Tak v takové situaci EO v žádném případě! Chyba bude někde v tom co dělám nebo ve mně. Pes už na volno nebude, nemůžu riskovat.

Zrzavci napsal(a):
Ještě pro zadavatele - nikoliv jako přemlouvání, jen pár argumentů k popřemýšlení.

Jednak - ještě opravdu nemáte dopilováno jeho chování navolno u těch kačen - poslechne hezky, to ano, ale neposlechne spolehlivě. Až tady budete mít tzv. ruce v kapsách, můžete jít o úroveň výš. Teď nemůžete čekat zázraky u zvěře v poli či v lese, kde je to mnohem těžší jednak tím prostředím a pak druhem zvěře protože napr. lov malé kořisti má pes nahrán od přírody - to je prostě dané, tam je spouštěčem rychlý pohyb, lov malé kořisti je "jednoduchý" založený na rychlé reakci lovce, není zapotřebí nějakých velkých zkušeností a učení se. Naopak lov velké kořisti se mládě musí učit od rodičů, protože tam už potřebuje různé finesy a to je moc složitý, aby to příroda nahrála rovnou, nebylo by to efektivní. Takže zpravidla bývá jtěžší naučit odvolání, či reakci u toho zajíce, protože tam pes netaktizuje, tam reaguje na ten rychlý pohyb a de facto to zpočátku moc neovládá, prostě vyrazí. navíc u srny míváte zpravidla výhodu tu, že ji vidíte ve větší vzdálenosti-pokud se pohybujete v polích, můžete trénovat klid toho psa na určitou vzdálenost a ne natěsnačku a toho se dá krásně využít. Myslím si, že chtít po rozloveném psu aby stopro fungoval za dva měsíce není vůči němu spravedlivý a on nemá moc šancí to zvládnout. Pokud by vám to pomohlo, tak návod, jak se se psem naučit spolupracovat:

http://www.dedenik.cz/2011/02/07/psi-abeceda-%E2%80%9El%E2%80%9C-lovim-lovis-lovime/

a věřte mi, že pohled na psa, kterej je na sebe hrdobec, že to zvládnul -ať už ty první kroky, nebo pak ty situace kdy on je ten, kdo vede toho druhého, protože on už ví, kde to zvíře je a člověk ještě ne, je moc fajn.

Píšete že vyvádí, když vyrazí kos- no na kosácích vždycky začínáme - teď zrovna včera to byl náš první kosák, kdy to flekatice už ustála a já ji mohla odměnit. Pochopitelně byla na vodítku Kosáci a holubi, můj oblíbený trenažér (mlaďas je tak dobrej, že před sebou vodí holuby jak bordera ovce a hrozně ho to ba).

Naopak lov velké kořisti se mládě musí učit od rodičů, protože tam už potřebuje různé finesy a to je moc složitý, aby to příroda nahrála rovnou, nebylo by to efektivní. Takže zpravidla bývá jtěžší naučit odvolání, či reakci u toho zajíce, protože tam pes netaktizuje, tam reaguje na ten rychlý pohyb a de facto to zpočátku moc neovládá, prostě vyrazí. navíc u srny míváte zpravidla výhodu tu, že ji vidíte ve větší vzdálenosti-pokud se pohybujete v polích, můžete trénovat klid toho psa na určitou vzdálenost a ne natěsnačku a toho se dá krásně využít.

Ještě bych se s dovolením vrátila k tomuhle - nějak se mi to nezdá. Srny byly vždy u nás problém č.1, ani jedna z mých fen nijak netaktizovala, nýbrž reagovala na rychlý pohyb a letěla.
Srny mají pro přízemní psy tu výhodu, že jsou dobře viditelné, vyčnívají z porostu...pro zoufalé majitele mají velikou nevýhodu- psa většinou "odvedou" daleko.
První dva veliké úlety mého současného miminka byly právě za srnama - a oba už někdy v pěti měsících věku. Prostě mimi vidělo srnu a tradá. Na to konto jsem pak pořizovala stopovačku a začala řešit.
Co tak občas slýchám majitele, tak úprk za srnkou není ničím neobvyklým nebo možná u nás máme málo zajíců

Terven napsal(a):
Naopak lov velké kořisti se mládě musí učit od rodičů, protože tam už potřebuje různé finesy a to je moc složitý, aby to příroda nahrála rovnou, nebylo by to efektivní. Takže zpravidla bývá jtěžší naučit odvolání, či reakci u toho zajíce, protože tam pes netaktizuje, tam reaguje na ten rychlý pohyb a de facto to zpočátku moc neovládá, prostě vyrazí. navíc u srny míváte zpravidla výhodu tu, že ji vidíte ve větší vzdálenosti-pokud se pohybujete v polích, můžete trénovat klid toho psa na určitou vzdálenost a ne natěsnačku a toho se dá krásně využít.

Ještě bych se s dovolením vrátila k tomuhle - nějak se mi to nezdá. Srny byly vždy u nás problém č.1, ani jedna z mých fen nijak netaktizovala, nýbrž reagovala na rychlý pohyb a letěla.
Srny mají pro přízemní psy tu výhodu, že jsou dobře viditelné, vyčnívají z porostu...pro zoufalé majitele mají velikou nevýhodu- psa většinou "odvedou" daleko.
První dva veliké úlety mého současného miminka byly právě za srnama - a oba už někdy v pěti měsících věku. Prostě mimi vidělo srnu a tradá. Na to konto jsem pak pořizovala stopovačku a začala řešit.
Co tak občas slýchám majitele, tak úprk za srnkou není ničím neobvyklým nebo možná u nás máme málo zajíců

My máme také s lovením problém, ale srny ho nezajímají. Ani předešlého psa ne. Tedy zatím, a doufám, že to tak zůstane, oni ti zajíci, bažanti a podobně stačí

Ale možná je to jen tím, že když vidíme srny tak jsou většinou na místě, stojí. Ale kdyby kus od nás běžela, tak si myslím, že ho také bude zajímat.

marcelaamax napsal(a):
My máme také s lovením problém, ale srny ho nezajímají. Ani předešlého psa ne. Tedy zatím, a doufám, že to tak zůstane, oni ti zajíci, bažanti a podobně stačí

Ale možná je to jen tím, že když vidíme srny tak jsou většinou na místě, stojí. Ale kdyby kus od nás běžela, tak si myslím, že ho také bude zajímat.

Jj, asi jsem měla napsat, že problém jsou běžící srny. Stojící srnu vidím spíš já, ve chvíli, kdy jí zmerčí pes, už je z ní většinou srna běžící, případně se z ní záhy stane
Samozřejmě, pokud by se čistě hypoteticky cokoli běžícího zastavilo, případně otočilo proti ní, tak jí spadne srdce do kalhot a bude z ní vzorný pejsek. Vždycky se divím kočkám, proč před ní tak ochotně utíkají, stačilo by jednou prsknout či seknout drápem a měly by na dlouho pokoj...ale možná je ten útěk taky baví.
Jednou jsem měla feňuli v lese v náručí, už ani nevím, z jakého důvodu jsem jí nesla - a najednou se před námi objevila srna. Myslela jsem, že v tu chvíli malou šestikilovku prostě neudržím. Dostala amok, začala přidušeně ňafat jako při lovu...zároveň byla v tu chvíli na stopce, takže když byla srna z dohledu, dala jsem jí na zem. Jako jo, letěla, ale pokud neměla kořist na očích, dala se povelem zastavit, aspoň na okamžik.

marcelaamax napsal(a):
My máme také s lovením problém, ale srny ho nezajímají. Ani předešlého psa ne. Tedy zatím, a doufám, že to tak zůstane, oni ti zajíci, bažanti a podobně stačí

Ale možná je to jen tím, že když vidíme srny tak jsou většinou na místě, stojí. Ale kdyby kus od nás běžela, tak si myslím, že ho také bude zajímat.

A vy nakonec taky zatím do EO nejdete? Nbeo jak se to vyvíjí? :).

Terven napsal(a):
Jj, asi jsem měla napsat, že problém jsou běžící srny. Stojící srnu vidím spíš já, ve chvíli, kdy jí zmerčí pes, už je z ní většinou srna běžící, případně se z ní záhy stane
Samozřejmě, pokud by se čistě hypoteticky cokoli běžícího zastavilo, případně otočilo proti ní, tak jí spadne srdce do kalhot a bude z ní vzorný pejsek. Vždycky se divím kočkám, proč před ní tak ochotně utíkají, stačilo by jednou prsknout či seknout drápem a měly by na dlouho pokoj...ale možná je ten útěk taky baví.
Jednou jsem měla feňuli v lese v náručí, už ani nevím, z jakého důvodu jsem jí nesla - a najednou se před námi objevila srna. Myslela jsem, že v tu chvíli malou šestikilovku prostě neudržím. Dostala amok, začala přidušeně ňafat jako při lovu...zároveň byla v tu chvíli na stopce, takže když byla srna z dohledu, dala jsem jí na zem. Jako jo, letěla, ale pokud neměla kořist na očích, dala se povelem zastavit, aspoň na okamžik.

Tak - běžící. Srna, která jí vyrazí před čumákem, to je stejný, jako ten zajíc - bez ohledu na velikost. Já to asi taky blbě popsala. Měla jsem na mysli, že tam spíš člověk dříve docílí tý ovladatelnosti, protože za á) je to ta velká kořist, u které příroda velí spíš taktizovat a za bé) máme větší šanci při nácviku ji vidět dřív, než ten pes, takže máme v rukou ne jednu, ale dvě výhody. Tedy dříve a spíše docílíme lepší ovladatelnosti tady, než u toho zajíce, který jak kamikadze vystřelí před nosem a těch šancí ukázat psu, jak to má vypadat je méně, než u těch srn, za kterými můžeme mnohem častěji jít záměrně, dost často, když využijeme větru, výhod terénu dojdeme i docela blízko a "lov" vedeme my, máme to pod kontrolou, není to překvápko. (vysvětlování není moje silná stránka :-/)

Ovladatelnost u zvěře to je hodně často hodně moc práce- zvlášť, když má pes nějakou plemennou příslušnost - mnohem hůř to jde u józefpšíkovitých, teriérů, než u ohařů (a tam je to taky o něčem jiným třeba u setrů, než u kontinentálních ohařů a tak), retrievrů. O honičích nemluvím. Proto jsem třeba nikdy nešla do bernskýho honiče, který by mi povahou byl hodně blízký a jsou to nádhrený psí šlechtici, ale... nemoci mít psa na volno, to je pro mě trest. A proto jsem taky dostala teď do rukou tu flekatici pomatanou, abych si to vychutnala do plnejch

neregistrovan napsal(a):
Koňadra

Děkuji za odpověď. Nicméně po dnešku EO nepřichází v úvahu bylo by to nevhodné pro psa. Jak a proč uvedu v odpovědích pro zrzavci a hmn.

Zrzavci, hmn

Zrzavci také děkuji za reakce a podnětné informace.
Takže EO se konat nebude, o EO až do dneška rozhodnuto nebylo.

K výcviku - se psem jsem pracoval na stopovačce podobně jako Kubaexo, pes si chtěl za každou cenu hrát s každým psem a kromě zvěře i za každým psem zdrhl, včetně hospodářských zvířat, v tomhle směru nebyl socializován vůbec!
Takže jsem taky zkracoval vzdálenost u štěkajícího psa za plotem, u prasat, u koní, u slepic, u kačen dokonce jsem našel pozemek kde měli králíky na volno za plotem, při rozrušení pes nejlépe reagoval na zákus a hru s přetahovadlem a pak zpátky k plotu, psa jsem ani nechválil ani neokřikoval neříkal jsem nic, protože je to normální situace.
Kačeny u vody ty jsme i od určité úrovně klidu i pomalu pronásledoval, takže dodnes k nim spolu i bez stopovačky dojdem na 2 m a nic se neděje, na volno dostane signál nesmíš jen když vidím, že by šel lovit a potom se přetahujem-přetahovadlo. Takto jsem nacvičil x hodin vše proloženo procházkou a hrou, zase jsem nestál v kuse 3h u plotu.
Přivolání bylo první formou hry - pískaná schovka, potom i cílený výcvik na stopovačce v nerušivém prostředí - louka ze tří stran oplocená, odměna byla pamlsek, přetahovadlo, letadlo-hřib, pochvala apod., potom přivolání od plotu u uvedených zvířat + schovka už na volno, hodně jsem musel pracovat s intonací na tu reagoval velmi dobře při povelech i chválení. U řeky po úspěšných přivolání 2-3x jsem ho vždy pustil na volno, nikdy kromě 5-6ti případů(auto, volně běžící SAO atd.) jsem ho po přivolání nepřipínal, netrestal za neuposlechnutí viz. reflexní oblouk.

Do toho aporty, první na volno, potom s pozdějším vypuštěním-seděl u nohy než aport dopadnul na zem. Sedni jsem cvičil naváděním a zůstaň jsem psa přivázal na konec stopovačky došli jsme na druhý konec stopovačky, psa jsem usadil a postupně prodlužoval vzdálenost od 20 cm po 50 m, od 5-ti m už byl usazený na volno. K dnešku psa na volno usadím dám povel zůstaň, jdu vypracovat 20-30 m lomenou něcojakopachovku(jsem teď na pamlsku co 1m), pokud se mi zvedá ukážu rukou signál pro zůstaň sedne zpátky a čeká než ho na stopu pustím.

Už 2 x se mi stalo, že po nějaké úrovni výcviku jsem se musel vrátit na bod nula. Naposled se to stalo, když pes majitelce utekl za zajícem, další procházku byl se mnou "jiný" pes a musel jsem začít od znova u kačen, ikdyž to šlo rychleji než na úplném začátku.

Na psy jsem ho měl vychovaného myslím velmi dobře a myslel jsem že to máme i upevněné. Podařilo se mi odbourat, že za každým psem běžel apod.. Několikrát se nám stalo, že po vynoření z remízku byl před námi pes, můj pes na volno, vždy poslechl a pokud majitel druhého psa souhlasil dostal volno na hraní, a pokud ne, tak zas dudlík a přetahovaná.

V podstatě druhých psů si na vzdálenost 50m ani nevšímal. Včera byla moje žena u majitelky psa na kafe, šli venčit, přišla třetí kamarádka se psem a majitelka se psem za tím druhým vlála a nebyla schopná ho nějak ukočírovat při hraní asi 30 minut.
Dneska mi psa málem zajelo auto! Šel jsem se psem na volno kolem řeky 50 m před námi most, na mostě chlap se psem, nic nenormálního, pes mi najednou bere čáru, čumím kde je srnčí, povel bez odezvy. Pes vyběhl na most a hurá na cestu a jde si hrát se psem, písknu, pes se vrací, do toho auto, naštěstí zastavuje, můj pes vráží do stojícího auta. Přiběhne ke mně, nechám ho zklidnit asi 30 vteřin, druhý pes se mezitím vzdálil po druhém břehu tak 200m, pes je v klidu, dám povel volno pes vystartuje na most, na cestu a hurá za druhým psem. Dojdu si pro psa, neposlouchá, nechce přijít, je bez reakce po chvíli se mi ho podaří připnout, druhý pes není hárající fena ale pes. Cesta zpátky, pes reaguje na všechny ploty se psy jako před 2,5 měsíci. Tak v takové situaci EO v žádném případě! Chyba bude někde v tom co dělám nebo ve mně. Pes už na volno nebude, nemůžu riskovat.

Vracet se budete do bodu skoro nula ještě mockrát. Nezapomínejte na to kolik psu je, na to jak doteď byl nevychováván. A taky... možná mi to jen přijde z toho popsaného - toho po něm chcete možná moc najednou, jde taky o to nezahltit psu sofware. ale to fakt nemůžu takhle posoudit. je to jen dojem. každopádně, jak jsem to tak prolítla, to co jste psal - moc chválím za to, jak se mu věnujete a jak systematicky s ním pracujete.

Chybu takhle na dálku nikdo neřekne - spíš bych to viděla jako, že právě ještě to není všechno dotažené, že ta ovladatelnost ještě prostě, jak jsem říkala, není taková, aby se psu dalo věřit tak, jak si myslíte, že mu věřit můžete. Je to poděs, je to psí dítě, rozlítanec. A to k tomu věku patří, nemůžete na něj klást větší nároky, než jaký může unést- o to méně, že doteď ho nikdo k ničemu nevedl. Všechno má svůj čas, všechno musí dostat čas a prostor zapadnout tam kam má. Takže možná ani ne chyba jako taková, ale moc spěcháte, moc tlačíte na pilku. Proto jsem chtěla, abyste si nedával časové liimity, protože on je ještě malý - i když ne vzrůstem, víte velcí psi dospívají třeba až ve dvou letech. Náš mlaďas, kterému jsou dva roky a osm měsíců, je pořád duší malý štěňátko, i když teď, po smrti jeho parťačky nečekaně rychle dospěl, pořád v něm ještě kus štěněte je. Je to měkký podajný a jemný stvoření, na který kdyby se tlačilo, tak ho to rozbije. Tak prosím i takové věci berte v potaz a dejte mu prostor pro to být tím štěnetem, kterým ještě pořád je (a nějakou dobu bude), tím pádem tedy nelze čekat nějakou velkou spolehlivost. I jsem říkala, že EO ne. A taky z toho důvodu, že jste říkal, že budete chtít se psem vandrovat po horách. Pořád si myslím, že když si dáte tu práci a půjdete cestou ne zákazů, ale spolupráce s tím psem, budete na něj pak mít mnohem větší spoleh. Protože ten pes se naučí, že jste to vy, kdo situaci řídí a určuje co se bude dít a dělat, a ne že mu něco dá po čumci. Když máte spolehlivého psa, nemusíte mít oči na šťopkách, co kde provozuje, jestli nemáte pípnout, zmáčknout čudlík Psa si prostě tiše připísknete, protože on sám si hlídá vás a to co se bude dít. Ale ano je to o času, trpělivosti a práci. Začněte pracovat na skvělý ovladatelnosti u těch kačen, kosů, holubů (heh, víte jakou jsem dneska měla radost, když ta šílenkyně ráno vnímala u kosů? že poslechla na tiché Čččekej! Nevyrazila, stála, čučela a pak se na mě dokonce sama od sebe podívala - pro mě je to u ní malý zázrak). Pilujte tu ovladatelnost tam, kde už nějakou máte - nezakazujte jen čistě, ale klidně za bodem zájmu pomalu - v tempu, které ale určujete vy - popojděte, psa veďte v klidném, pomalém tempu, posaďte ho, snažte se, aby vás vnímal, odměňujte to vnímání. Až tady bude fugnovat skvěle, pak teprve se můžete posunout dál A tam zase začít- od nuly . tak to prostě je.

Ja nejsem zadny skvely vycvikar psu, mam teprve druheho (shodou okolnosti taky osmimesicniho pubertaka). Chtela jsem napsat neregistrovanemu:

Pripada mi, ze v puberte mivaji psi casto vykyvy. Zkousi, jestli by jim to opravdu neproslo. Celkove mam jeden den super poslusneho psa ochotneho k jakekoliv spolupraci, strasne nadseneho, a dalsi den neumi ani "cekej" pred silinici, coz uz zvlada bez problemu nekolik mesicu. Tvari se, jako by to vubec nikdy neslysela: "Co jsi to rikala? To je naky slovo, co fakt neznam." -zmateny vyraz- "Jooo, ty po mne neco chces? Abych si sedla? Neee... to nemyslis vazne, ze ne." Rekla bych, ze to chce laskavou duslednost, hlavne se tim vnitrne nerozcilovat. A presto, ze to vypada jako uplne zbytecna snaha, az puberta prejde, vsechno se vam to vrati :).

Andrýsek3 napsal(a):
A vy nakonec taky zatím do EO nejdete? Nbeo jak se to vyvíjí? :).

No, my už EO nějakou dobu máme. Tak se trošku rozepíši.

EO mi pomohl s problémem s králíkama na zahradě v králíkárně, jak jsme tu kdysi psala. Pes po nich hrozně šel, jakmile měl příležitost tak letěl ke králíkárně a vyváděl tak, že by jí snad zbořil. Tam stačili jedna malá rána a byl klid. Po nějaké době to zkusil znovu, tak další malá rána a od té doby v pohodě. Nevím, jestli to dělám dobře, ale pes se postupem času naučil ke králíkárně chodit, ale v klidu, jen si králíky očuchat. Nechávám ho. Nechci mu zakazovat se ke králíkárně přiblížit, jen chci aby tam šel v klidu a nevyváděl. Což asi pochopil, takže je normálně jde očuchat a je v klidu, v tu chvíli normálně vnímá a reaguje.

Co se týče zvěře venku, tam je to horší.

Hodně dlouho nebyla příležitost EO použít, nebo spíš jsem se snažila já to dělat tak, aby příležitost nebyl. Takže jsem měla oči na stopkách a vždy viděla zvěř první, pak jsem psa upoutala na sebe a bylo to v pohodě. Takže EO nosil, ale nepoužili jsme ho. Nějak mi i přišlo, jakoby na jednou věděl, že nad ním mám větší kontrolu a celkově lépe poslouchal, ale to jsem si možná jen vsugerovala a nebo to bylo tím, že i já jsem byla na procházkách s EO víc v pohodě.

Pak jsme jednou šli na místě, kde normálně zvěř nebývá - jen kachny ve vodě a od těch je v pohodě odvolatelný. Eo měl na krku, ale já vůbec nebyla připravená, nečekala jsem tam zvěř (moje chyba), ovladač od EO jsem měla někde v kapse. Pes pobíhal kousek odemě a nejdnou z křoví vyletělo hejno bažantů, pes okamžitě rozklepaný a s doprovodem řevu vystartoval za nimi. Chvilku trvalo, než jsem našla ovladač. Zařvala jsem "zpět" - nereagoval. Dostal ránu, kňučel ale běžel pořád dál, dostal další, ale pořád běžel. Prý jsem asi udělala chybu a měla mu dát větší ránu a do té doby, než to neotočí. Ale mě to úplně vykolejilo a rány jsem pak už nedávala. Po chviličce psovi došlo, že bažanty nedohoní a vracel se ke mě. Běžela jsem směrem od něho a radostně volala. On ale nabral stopu a běžel tam, odkud bažanti vyběhli. Tak chvíli rejdil čumákem po zemi, pak to vzdal a letěl ke mě. Následovala veliká pochvala. Pes byl u mě, už vnímal, ale stále byl trošku mimo. Snažila jsem se navázat na sebe a pochvíli se podařilo.

Takže to je naše zkušenost prozatím.

Od té doby si pořád dávám pozor a nějak tomu nedávám příležitost a "hledám" zvěř a psa přivolávám dřív, než zvěř uvidí on. Ale do budoucna to takto určitě nechci, to jsou pak procházky, že já jen koukám co by kde mohlo vyletět.

Našel jsem zkušeného výcvikáře, tak se na mě mrkne jak se psem pracuji a celé to proberem, ale díky za rady a podnětné informace k přemýšlení. Možná to bude opravdu tím, že jsem nedokázal pochopit, jak moc to je psí dítě a měl jsem moc velká očekávání v kombinaci s nulovou zkušeností.

marcelaamax napsal(a):
No, my už EO nějakou dobu máme. Tak se trošku rozepíši.

EO mi pomohl s problémem s králíkama na zahradě v králíkárně, jak jsme tu kdysi psala. Pes po nich hrozně šel, jakmile měl příležitost tak letěl ke králíkárně a vyváděl tak, že by jí snad zbořil. Tam stačili jedna malá rána a byl klid. Po nějaké době to zkusil znovu, tak další malá rána a od té doby v pohodě. Nevím, jestli to dělám dobře, ale pes se postupem času naučil ke králíkárně chodit, ale v klidu, jen si králíky očuchat. Nechávám ho. Nechci mu zakazovat se ke králíkárně přiblížit, jen chci aby tam šel v klidu a nevyváděl. Což asi pochopil, takže je normálně jde očuchat a je v klidu, v tu chvíli normálně vnímá a reaguje.

Co se týče zvěře venku, tam je to horší.

Hodně dlouho nebyla příležitost EO použít, nebo spíš jsem se snažila já to dělat tak, aby příležitost nebyl. Takže jsem měla oči na stopkách a vždy viděla zvěř první, pak jsem psa upoutala na sebe a bylo to v pohodě. Takže EO nosil, ale nepoužili jsme ho. Nějak mi i přišlo, jakoby na jednou věděl, že nad ním mám větší kontrolu a celkově lépe poslouchal, ale to jsem si možná jen vsugerovala a nebo to bylo tím, že i já jsem byla na procházkách s EO víc v pohodě.

Pak jsme jednou šli na místě, kde normálně zvěř nebývá - jen kachny ve vodě a od těch je v pohodě odvolatelný. Eo měl na krku, ale já vůbec nebyla připravená, nečekala jsem tam zvěř (moje chyba), ovladač od EO jsem měla někde v kapse. Pes pobíhal kousek odemě a nejdnou z křoví vyletělo hejno bažantů, pes okamžitě rozklepaný a s doprovodem řevu vystartoval za nimi. Chvilku trvalo, než jsem našla ovladač. Zařvala jsem "zpět" - nereagoval. Dostal ránu, kňučel ale běžel pořád dál, dostal další, ale pořád běžel. Prý jsem asi udělala chybu a měla mu dát větší ránu a do té doby, než to neotočí. Ale mě to úplně vykolejilo a rány jsem pak už nedávala. Po chviličce psovi došlo, že bažanty nedohoní a vracel se ke mě. Běžela jsem směrem od něho a radostně volala. On ale nabral stopu a běžel tam, odkud bažanti vyběhli. Tak chvíli rejdil čumákem po zemi, pak to vzdal a letěl ke mě. Následovala veliká pochvala. Pes byl u mě, už vnímal, ale stále byl trošku mimo. Snažila jsem se navázat na sebe a pochvíli se podařilo.

Takže to je naše zkušenost prozatím.

Od té doby si pořád dávám pozor a nějak tomu nedávám příležitost a "hledám" zvěř a psa přivolávám dřív, než zvěř uvidí on. Ale do budoucna to takto určitě nechci, to jsou pak procházky, že já jen koukám co by kde mohlo vyletět.

Oceňuju, že jste se podělila o zkušenost s EO, byť asi nebyla taková, jak jste si představovala.
Neberte si to osobně, ale při čtení toho příspěvku mi bylo dost smutno, myslím, že přesně to je důkaz, že ta věc drtivé většině lidí nepatří do rukou...nebo spíš nepatří do rukou nikomu.
Ten pes vůbec netušil, proč ty rány dostává.

neregistrovan napsal(a):
Našel jsem zkušeného výcvikáře, tak se na mě mrkne jak se psem pracuji a celé to proberem, ale díky za rady a podnětné informace k přemýšlení. Možná to bude opravdu tím, že jsem nedokázal pochopit, jak moc to je psí dítě a měl jsem moc velká očekávání v kombinaci s nulovou zkušeností.

Skvělý. Jen malá poznámka - buďte prosím obezřetný, ono zkušený výcvikář-za toho se dneska vydává bohužel kde kdo a nemusíte to poznat (stejně jako bych já nepoznala, jestli je, nebo není někdo dobrý figurant, protože s tímhle druhem výcviku nemám žádné zkušenost, a špatný figurant by mi mohl psa poslat do háje).
A já si fakt myslím, podle popisu, když tomu dáte dostatečný čas, že to zmáknete bez obojku. Já neříkám, že někdy a někde EO nepomůže, osobně třeba fakt znám psa, kde mu obojek dal možnost novýho života, ale bylo to v rukou někoho kdo se psy pracuje excelentně, roky, má psy dokonale přečtené a všechno, všechny kroky dělá nejen uváženě, ale tak, aby to bylo ku prospěchu psa. A světe div se, pracuje i s klikrem :_).
Vy jste jen na začátku cesty a tam podle mě tohle zařízení nepatří. Protože vám si psovi sebere možnost se sehrát. Takže držím palce, ať se opravdu daří dál tak, jak jste oba našlápli. Protože jste našlápli dobře.

Terven napsal(a):
Oceňuju, že jste se podělila o zkušenost s EO, byť asi nebyla taková, jak jste si představovala.
Neberte si to osobně, ale při čtení toho příspěvku mi bylo dost smutno, myslím, že přesně to je důkaz, že ta věc drtivé většině lidí nepatří do rukou...nebo spíš nepatří do rukou nikomu.
Ten pes vůbec netušil, proč ty rány dostává.

Ano, nebylo to podle očekávání protože jsem nebyla připravená.

Přemýšlela jsem, zda to sem dát, ale nestydim se za to.. pro příště jsem domluvená ad známou co má s EO zkušenosti. Chci psovi dopřát volný pohyb, nechci ho celý život tahat na šňůře a nechci, aby skončil zastřelený, pod koly aut, nebo aby způsobil nehodu.

Myslím, ze věděl proč rány dostává, jen to lovení bylo pořád silnejsi.

A teď do mě.

marcelaamax napsal(a):
Ano, nebylo to podle očekávání protože jsem nebyla připravená.

Přemýšlela jsem, zda to sem dát, ale nestydim se za to.. pro příště jsem domluvená ad známou co má s EO zkušenosti. Chci psovi dopřát volný pohyb, nechci ho celý život tahat na šňůře a nechci, aby skončil zastřelený, pod koly aut, nebo aby způsobil nehodu.

Myslím, ze věděl proč rány dostává, jen to lovení bylo pořád silnejsi.

A teď do mě.

Se dvěma majiteli co použili EO u bígl a stafbull jsem se o tom bavil, stafbull lovil zvěř a kočky, bígl poslouchal jen, když to bylo v jeho zájmu jinak ne, teď poslouchají oba. Nijak je to nepoznamenalo, mají pořád stejný sociální projev, znám je oba od štěněte. Oba majitelé začali se silnějším impulzem a postupně snižovali. Své psy mají majitelé rádi, oba chrápou v lůžku a psům se určitě nevěnují jako Vy vašemu. Jestli jste z používání nervózní, tak si na sucho doma v hlavě vytvořte scénáře při kontaktu se zvěří a normálně si u toho mačkejte deaktivovaný ovladač, dokud si nebudete jistá. Jsou lidi, kteří mají své psy rádi, ale o nějaké různé druhy výchovy(pozitivka, klikr, navádění, komunikace atd.) se zajímat nebudou, tak půjdou do EO, když jim klasický výcvik nepomůže. Není třeba to nijak dramatizovat, tak to na světě chodí! A z kritiky lidí, kteří umí jen kritizovat a nejsou schopni nabídnout řešení, bych si také nic nedělal, většinou mají máslo na hlavě i oni.

Zrzavci
Nemyslím výcvikáře z klasického cvičáku, tam bych se psem ani nešel, protože by to pro psa nebylo vhodné. On není moc na nějaký dril a v okolí jiný cvičák není. Jeden skvělý "výcvikář" bydlí kousek ode mě, zkušenosti právě s klikrem, pozitivkou atd. bohaté, ten vztah on a pes je radost pohledět, takže domluvený jsem s ním.

Neregistr, přiznám se, že stejně pořád nevím, jak s tím psem pracuješ (jako jak naučíš povel, v kterém okamžiku a jak použiješ stopku, co následuje pak...takové technické, nicméně nesmírně důležité detaily)

Já si půjčím toto (a možná, že to špatně chápu, tak moje reakce bude třeba mimo):

"při rozrušení pes nejlépe reagoval na zákus a hru s přetahovadlem a pak zpátky k plotu, psa jsem ani nechválil ani neokřikoval neříkal jsem nic, protože je to normální situace. "

beru to tak, že odvádíš pozornost psa od podnětu. To je pro mě nevhodné, naopak učím psa požadované chování na onen podnět (ten nikam nezmizí a pes ho vnímá) - takto je to určitě spolehlivější.
Za druhé - když chci, aby se pes choval tak, jak chci já, tak ho něco UČÍM. A UČÍM tak, že požadované chování (a je jedno, jestli psa navádím, čekám až pes vykoná sám cizojazyčně zvané shaping či zachycuji právě prováděné psem) jednoznačně OZNAĆÍM (zlatý klikr )a ODMĚNÍM a přiřadím tomu POVEL - pes musí mít zcela jasno, co po něm chceš, že to, co udělal je to správné a přiřazením povelu z té činnosti dělám něco pro vždy známé.
To mi u tebe chybí, ta pro psa jednoznačnost a srozumitelnost = neúplný proces učení.
Ta úvaha o normálnosti situace mi přijde vedle - pro psa je holt normální, že na ty psy či zvěř vyjíždí a ty ho UČÍŠ jinému chování, které navíc jde proti jeho povaze (pudům, instinktům) - nejde jenom o emocí prosté "sedni" či jiné "neutrální" povely...

Fakt si pořiď ty Šustovy knihy, zrovna ty jo...

hmn_


To je pro mě nevhodné, naopak učím psa požadované chování na onen podnět (ten nikam nezmizí a pes ho vnímá)

Děkuju, to je přesně a dokonale vyjádřený!

Tím, že pes projde celým tím i když dlouhým procesem učení, zažije si to, nejde o žádné tabu a zakazování, naučí se s člověkem spolupracovat vnímat ho i přes to, že je v hodně rušné situaci, tak se vybuduje ta spolehlivost. Protože když kupříkladu člověk vyjde ze dveři PANELÁKU a na podestě schodů sedí zajíc ... těžko bude na takoou situaci připravený a mít udělátko v ruce. Můj pes, ale tehdy naopak připravený byl, takže se zachoval tak, jak věděl, že se zachovat má a byl na sebe hrdobec. Nemusel se bát ani, že se budu zlobit, ani, že mu "zajíc" nakope, ani že mu nakope cokolilv jinýho. Ne naopak měl ze sebe upřímnou radost, jak to zvládnul. A já se usmívám ještě dneska, když si na to vzpomenu.

Terven napsal(a):
Oceňuju, že jste se podělila o zkušenost s EO, byť asi nebyla taková, jak jste si představovala.
Neberte si to osobně, ale při čtení toho příspěvku mi bylo dost smutno, myslím, že přesně to je důkaz, že ta věc drtivé většině lidí nepatří do rukou...nebo spíš nepatří do rukou nikomu.
Ten pes vůbec netušil, proč ty rány dostává.

Stále dokola a dokola. ˇUčelem není aby pes tušil proč dostává rány. To NENÍ trest za neuposlechnutí. Impuls je vždy před povelem a to proto, aby přerušil nevhodný vzruch, prostě psa překvapí, vyruší a ten se může soustředit na psovoda.

Hmn - děkuji ti.

Já jsem popsal jen tu socializaci. Když jsem s ním začal, tak se choval jak blázen, nemohl jsem brát ani svého syna, protože ho pořád skákaním, nebo šňůrou, porážel apod., on je taková částice světla na čtyřech nohách. S těmi psy za plotem trvalo strašně dlouho než jsem ho za požadované chování mohl pochválit, on už 5 m od plotu, začal skákat, běhat dokola, skákat na plot, skákat na mě, skákat na každého kdo šel okolo, tam nebylo kdy za požadované chování vůbec pochválit, protože žádné chování ani nebylo, proto jsem nic neříkal a v největším rozrušení mu nabídl zákus a když se trochu uklidnil, tak zpátky k plotu, vydržel takhle jančit i 5 minut. On se tak ze začátku choval i na pet láhev kterou rozfoukal vítr, prostě skoro na všechno, proto jsem s ním chodil ke všem těm zvířatům. Když byl schopný na tyhle situace reagovat už trochu normálně, tak jsem za požadované chování chválil, ale než začal mít aspoň trochu normální reakce, tak to trvalo strašně dlouho.
Tedy požadované chování, přestal skákat na plot sedl si mi sám u nohy, okamžitá pochvala, pamlsek, očuchal psa přes plot vrátil se 1 m zpátky směrem k mně, okamžitá pochvala a takhle jsem postupoval až k následnému odvolání od zvířete za plotem. Snažil jsem se chválit do 2 vteřin ne vždy se povedlo.
Práce se stopovačkou, strašně tahal, přivolání v té době neměl, tak jsem zastavil a zůstal stát než se sám vrátil kousek ke mně a pořád dokola, bohužel tady jsem byl nedůsledný, bylo mi líto celé 3 h trávit popocházením, takže trošku tahá do dneška tak 10% původního tahu a času, a když to někdy přežene, tak zastavím a stojíme, než mu dojde, že si mě musí víc hlídat.
Přivolání se stopovačkou - dal jsem povel, napočítal 21,22,23 a pokud se nerozešel, tak jsem potáhl stopovačkou směrem ke mně, jakmile se rozešel pobízel jsem intonací s chválením a na závěr odměna hra, pamlsek, to jsem střídal.
Ty neutrální povely jsem už popsal.
Jinak to nesmíš u kačen je něco jako zůstaň, prostě ho to zastaví, pokud mu nevyletí znenadání před čumákem.
Pokud byl na volno, tak si mě hlídal, ikdyž se vzdálil na 100 m otáčel pořád hlavu, protože jsem využil každou nepozornost a zdrhl se mu schovat, jak mě našel pochvala a odměna.
Určitě jsem udělal spoustu drobných chyb, vznikl řetězec a nemám nic, tedy 100% přivolání. Proto píšu chyba bude ve mně anebo v tom co dělám, spíš jak to dělám. Najít ty chyby mi snad pomůže ten zkušenější "výcvikář".
Šustu určitě pořídím, měl jsem to v plánu i bez doporučení, protože tímhle směrem se chci ubírat, ale tak nějak se učím za pochodu. Přečtené mám konejšivé signály, Mikulicu a další 3 knihy o výcviku, něco z netu(články) o klikru, navádění.
Momentálně si dávám pauzu 3 dny, protože poslední událost mě tak rozhodila, že bude lepší ho nevzít, než vzít a on bude cítit, že se se mnou něco děje. Je mi ho líto, protože majitelka volala, že pes v určenou dobu sedí s dudlíkem v tlamě u dveří a čeká, že dojdu, ale musím to první rozdýchat.

K tomu plotu - v tomto případě nečekám, až a zda pes provede sám požadované chování, ale dopředu mu dám povel a až s tím povelem jdu do "bitevního pole" (mám povel "pejsek"=klidný úsměv na cizího psa , kombinuji s "k noze", netaháním...)...ten pes dostane dopředu návod, ví co má dělat (samozřejmě dané povely už zná, naučené v nerušivém prostředí, respektive v takové vzdálenosti od psa - povel "pejsek" bez druhého psa nenacvičíš , kdy můj nejde do stresu) a už ho můžu průběžnými odměnami podporovat v tom chování - zase to je pro psa pomoc.

Nechceš s ním chodit i na postroji, ať může tahat legálně a zároveň tím i vybít kapku té energie?

anonymx napsal(a):
Stále dokola a dokola. ˇUčelem není aby pes tušil proč dostává rány. To NENÍ trest za neuposlechnutí. Impuls je vždy před povelem a to proto, aby přerušil nevhodný vzruch, prostě psa překvapí, vyruší a ten se může soustředit na psovoda.

Což u nás nevyšlo, protože jsem instinktivně zařvala dřív, než jsem vylovila ovladač.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
K tomu plotu - v tomto případě nečekám, až a zda pes provede sám požadované chování, ale dopředu mu dám povel a až s tím povelem jdu do "bitevního pole" (mám povel "pejsek"=klidný úsměv na cizího psa , kombinuji s "k noze", netaháním...)...ten pes dostane dopředu návod, ví co má dělat (samozřejmě dané povely už zná, naučené v nerušivém prostředí, respektive v takové vzdálenosti od psa - povel "pejsek" bez druhého psa nenacvičíš , kdy můj nejde do stresu) a už ho můžu průběžnými odměnami podporovat v tom chování - zase to je pro psa pomoc.

Nechceš s ním chodit i na postroji, ať může tahat legálně a zároveň tím i vybít kapku té energie?

Uvidím jak dopadneme s tím výcvikářem, vezme sebou i svého psa. On má zkušenosti z různých táborů pro psy a školičky z Heraltic, pořád tam aktivně jezdí cvičit. Možná začnu znovu od úplných základů, to všechno až po domluvě s ním.

Na vybití energie zůstanou aporty, pachovka, a hra letadlo-hřib musí mě lovit a když mě uloví tak dřepnu do hřibu a musí mě shodit, vzhledem k mojí konstituci těla by mě neshodil nikdy, takže to má jak hersenwork, protože mě shodí až když do mě tlačí oběma packama a čumákem.

neregistrovan napsal(a):
Uvidím jak dopadneme s tím výcvikářem, vezme sebou i svého psa. On má zkušenosti z různých táborů pro psy a školičky z Heraltic, pořád tam aktivně jezdí cvičit. Možná začnu znovu od úplných základů, to všechno až po domluvě s ním.

Na vybití energie zůstanou aporty, pachovka, a hra letadlo-hřib musí mě lovit a když mě uloví tak dřepnu do hřibu a musí mě shodit, vzhledem k mojí konstituci těla by mě neshodil nikdy, takže to má jak hersenwork, protože mě shodí až když do mě tlačí oběma packama a čumákem.

Teda, četla jsem všechny vaše příspěvky, na to, že je to první zkušenost se psem, tak super . kéž by každý kdo si pořídí psa měl nastudovanou alespoň polovinu toho, co máte vy.

A nad vlastním psem neuvažujete?

anonymx napsal(a):
Stále dokola a dokola. ˇUčelem není aby pes tušil proč dostává rány. To NENÍ trest za neuposlechnutí. Impuls je vždy před povelem a to proto, aby přerušil nevhodný vzruch, prostě psa překvapí, vyruší a ten se může soustředit na psovoda.

Tím spíš je to pro mě nesmyslné. Pokud psovod nebude na dohled, kdo přeruší nevhodný vzruch, na koho se pes bude soustředit?
Raději bych psovi zafixovala "zajíc - nesmím běžet", případně "nesmím běžet bez povelu".
A impuls EO trest je, ze své podstaty. I když možná ne za neuposlechnutí, tedy.

Terven napsal(a):
Tím spíš je to pro mě nesmyslné. Pokud psovod nebude na dohled, kdo přeruší nevhodný vzruch, na koho se pes bude soustředit?
Raději bych psovi zafixovala "zajíc - nesmím běžet", případně "nesmím běžet bez povelu".
A impuls EO trest je, ze své podstaty. I když možná ne za neuposlechnutí, tedy.

Pes si spojí, že pokud vypálí za zvěří, tak zvěř ho "kopne". Potom ho zavolá panička a následuje odměna. Takže příště má na výběr, buď běžet za zvěří, která ho "kopne" a nebo běžet k paničce, kde bude zábava, hra, pamlsky.

A nebo mi tedy poraďte - jak zafixovat to vámi zmiňované "zajíc - nesmím běžet" ? Pokud můj pes spatří zajíce, okamžitě ve zlomku vteřiny naplno vypálí. Nevnímá, nevidí, neslyší. Jen zajíc. Pokud bych ho měla na stopovačce tak se obávám, že bych to "trhnutí" neustála a pokud ano, tak si myslím, že to trhnutí může psovi způsobit zdravotní potíže.

Terven napsal(a):
Tím spíš je to pro mě nesmyslné. Pokud psovod nebude na dohled, kdo přeruší nevhodný vzruch, na koho se pes bude soustředit?
Raději bych psovi zafixovala "zajíc - nesmím běžet", případně "nesmím běžet bez povelu".
A impuls EO trest je, ze své podstaty. I když možná ne za neuposlechnutí, tedy.

Impuls EO pes většinou doopravdy nevnímá jako trest za něco, co udělal. Jen jako bolest, po které se přestane soustředit na pronásledovaný objekt. Je smutné, když majitele o vzájemnou komunikaci usiluje tímto způsobem. Ono totiž asi není možné něco tréninku obětovat a brát psa na vodítku mezi zvěř (například domácí / krotkou na zámcích či v parcích / domluvit s masnou farmou se zvěřinou) a na coursingové běhy v okolí a učit ho tam, co po něm požadujeme.

asurwic napsal(a):
Impuls EO pes většinou doopravdy nevnímá jako trest za něco, co udělal. Jen jako bolest, po které se přestane soustředit na pronásledovaný objekt. Je smutné, když majitele o vzájemnou komunikaci usiluje tímto způsobem. Ono totiž asi není možné něco tréninku obětovat a brát psa na vodítku mezi zvěř (například domácí / krotkou na zámcích či v parcích / domluvit s masnou farmou se zvěřinou) a na coursingové běhy v okolí a učit ho tam, co po něm požadujeme.

Ono totiž asi není možné něco tréninku obětovat a brát psa na vodítku mezi zvěř (například domácí / krotkou na zámcích či v parcích / domluvit s masnou farmou se zvěřinou) a na coursingové běhy v okolí a učit ho tam, co po něm požadujeme.

Na vodítku ho mezi zvěř beru. Jenže on na vodítku ví, že je pod kontrolou a je v pohodě . Beru ho ke krávám, koním, jeden pán tu chová kachny, krocany, husy, ovce, kozy a prasata, tam skrz plot také chodíme trénovat. Domácí zvěř jako taková není problém. Pokud bychom cíleně na vodítku šli někam, kde bude zvěř, tak to problém také nebude. Problém je v tom, když na procházce ta zvěř je v pohybu.

Na coursing jsem se tu ptala (i jinde mezi pejskaři), část lidí mě to doporučuje, část lidí mě odrazuje. Takže pořád nevím.

marcelaamax napsal(a):
Pes si spojí, že pokud vypálí za zvěří, tak zvěř ho "kopne". Potom ho zavolá panička a následuje odměna. Takže příště má na výběr, buď běžet za zvěří, která ho "kopne" a nebo běžet k paničce, kde bude zábava, hra, pamlsky.

A nebo mi tedy poraďte - jak zafixovat to vámi zmiňované "zajíc - nesmím běžet" ? Pokud můj pes spatří zajíce, okamžitě ve zlomku vteřiny naplno vypálí. Nevnímá, nevidí, neslyší. Jen zajíc. Pokud bych ho měla na stopovačce tak se obávám, že bych to "trhnutí" neustála a pokud ano, tak si myslím, že to trhnutí může psovi způsobit zdravotní potíže.

Návod máte v příspěvku výše. Chce to se s danými situacemi cíleně setkávat a ne jen na ně náhodně narazit. To je jako když budete odnaučovat agresi nebo strachu třeba ze psů. Také potřebujete čas na práci a na to, aby se pes uklidnil, takže to v terénu, kde můžete narazit na hafana se stejným problémem a kde většina lidí pospíchá, asi trénovat nebudete.

Pokud může být pes sobě v obojku nebezpečný, tak ho vodím vždy na bezpečnostním postroji. Jelikož mám více psů, kteří mě v pohodě svou silou strhnou, tak je od mala učí ohleduplnosti a ovladatelnosti. Pokud to nezvládám, tak s sebou nosím alespoň malý stake out na upevnění.

asurwic napsal(a):
Návod máte v příspěvku výše. Chce to se s danými situacemi cíleně setkávat a ne jen na ně náhodně narazit. To je jako když budete odnaučovat agresi nebo strachu třeba ze psů. Také potřebujete čas na práci a na to, aby se pes uklidnil, takže to v terénu, kde můžete narazit na hafana se stejným problémem a kde většina lidí pospíchá, asi trénovat nebudete.

Pokud může být pes sobě v obojku nebezpečný, tak ho vodím vždy na bezpečnostním postroji. Jelikož mám více psů, kteří mě v pohodě svou silou strhnou, tak je od mala učí ohleduplnosti a ovladatelnosti. Pokud to nezvládám, tak s sebou nosím alespoň malý stake out na upevnění.

Psala jsem výše, že cíleně zvěř vyhledáváme.



Jelikož mám více psů, kteří mě v pohodě svou silou strhnou, tak je od mala učí ohleduplnosti a ovladatelnosti.

Ano, to já také. On je ohleduplný, ale jak jsem psala, jakmile vidí zajíce tak nevidí neslyší.

marcelaamax napsal(a):
Ono totiž asi není možné něco tréninku obětovat a brát psa na vodítku mezi zvěř (například domácí / krotkou na zámcích či v parcích / domluvit s masnou farmou se zvěřinou) a na coursingové běhy v okolí a učit ho tam, co po něm požadujeme.

Na vodítku ho mezi zvěř beru. Jenže on na vodítku ví, že je pod kontrolou a je v pohodě . Beru ho ke krávám, koním, jeden pán tu chová kachny, krocany, husy, ovce, kozy a prasata, tam skrz plot také chodíme trénovat. Domácí zvěř jako taková není problém. Pokud bychom cíleně na vodítku šli někam, kde bude zvěř, tak to problém také nebude. Problém je v tom, když na procházce ta zvěř je v pohybu.

Na coursing jsem se tu ptala (i jinde mezi pejskaři), část lidí mě to doporučuje, část lidí mě odrazuje. Takže pořád nevím.

Coursing jsem nemyslela lovit - to v žádném případě, ale jít se tam socializovat. Posadit psa a chválit zato, že nepronásleduje střapec a nenechá se strnout ostatními lovci.

Pokud je na vodítku se stoprocentní jistotou v poho, tak pak můžete normálně pokračovat dál. Třeba nechat jistit někoho za Vámi psa na stopovačce. Dát na něj dvě stejná vodítka, jít na nich celé venčení a pak u zvěře jedno odepnout a podobně. Chce to vymýšlet pořád nějaké kraviny.

"Jenže on na vodítku ví, že je pod kontrolou a je v pohodě "
a právě proto má mít pes tu stopovačku v době nácviku permanentně neboli furt, aby se nenaučil rozlišovat...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Jenže on na vodítku ví, že je pod kontrolou a je v pohodě "
a právě proto má mít pes tu stopovačku v době nácviku permanentně neboli furt, aby se nenaučil rozlišovat...

No, dobře, ale jak teda pracovat s tou stopovačkou? Když jak jsem psala si nejsem jistá zda to trhnutí ustojím a hlavně se bojím, aby si při tom neublížil pes. Pokud mu dám postroj, tak tam vím s naprostou jistotou, že to neustojím.

Sleduji tuhle diskusi a moc Vám fandím, máte můj obdiv za to jak se s pejskem snažíte. Z té události si zkuste nic nedělat. Chápu, že to byl nepěkný zážitek, ale občas prostě nastane situace se kterou nepočítáte. Mě psa malém srazilo auto cca přede dvěma měsíci. Vracely jsme se domů z procházky, měla jsem ji připnutou na vodítku. Šly jsme pěšinou, kterou chodíme běžně, zničehonic se splašila a vyrazila vpřed a to takovou rychlostí, že mi vytrhla vodítko z ruky. Řítila se přímo k silnici, která byla asi 50 metrů před námi, běžela jsem za ní, volala křičela a ona se na mě konečně otočila a zastavila 5 metrů před katastrofou. Nevím jestli ji zastavil můj křik, nebo to, že je naučená před silnicí zastavit a jít u nohy ani jsem nepřišla na to, proč tak vyrazila. Stalo se, naštěstí se nikomu nic nestalo.
Určitě se Vám to s pejskem všechno vydaří

PS: jak jste učil hru "hřib"? To by se té moji potvoře líbilo

marcelaamax napsal(a):
No, dobře, ale jak teda pracovat s tou stopovačkou? Když jak jsem psala si nejsem jistá zda to trhnutí ustojím a hlavně se bojím, aby si při tom neublížil pes. Pokud mu dám postroj, tak tam vím s naprostou jistotou, že to neustojím.

Když to neustojíte, tak si pořiďte ostrý stake out do země a odpružení na vodítko, které pohltí náraz. S prostředky, způsobující psovi bolest pracuje každý, ale ostatní vybavení nikoho ani nenapadne.

asurwic napsal(a):
Když to neustojíte, tak si pořiďte ostrý stake out do země a odpružení na vodítko, které pohltí náraz. S prostředky, způsobující psovi bolest pracuje každý, ale ostatní vybavení nikoho ani nenapadne.

Tomu moc nerozumím, odpružené vodítko mám na tahání. To si ho mám jako připnout na dlouho stopovačku, mám někde zastavit, použít stake out a čekat než přiběhne zajíc?

marcelaamax napsal(a):
Tomu moc nerozumím, odpružené vodítko mám na tahání. To si ho mám jako připnout na dlouho stopovačku, mám někde zastavit, použít stake out a čekat než přiběhne zajíc?

Přesně - odpružení je na tahání = když víte, že pes tahat bude. Je to pro něj pohodlnější i když se tím snižuje jeho síla. Proto se s amontizerem tahá třeba na canicrossu a ne na weight pullu.

Ne zastavit a čekat. Normálně jít venku a když pes vyběhne, tak okamžitě kolík zarazit do země. Kdybyste chtěla úvazku, tak můžete použít strom.
Je vyzkoušené, že kvalitní stake out nevyrve ani smečka tažných psů, takže ani jediný bullmix by neměl.

marcelaamax napsal(a):


Teda, četla jsem všechny vaše příspěvky, na to, že je to první zkušenost se psem, tak super . kéž by každý kdo si pořídí psa měl nastudovanou alespoň polovinu toho, co máte vy.

A nad vlastním psem neuvažujete?

Díky, ale super to bude až bude mít pes 100% přivolání, pak to bude super pro něho, protože do té doby, kromě aportu a hry bude na stopovačce.

Nad vlastním psem neuvažuji, manželka chce samé plemena "potkanů"(berte s žertovným nadhledem, i následující), a jí se nelíbí plemena prasat (molosoidní pastevci), které bych zas chtěl já a navíc by mi nezbyl čas na současného psa a to bych jemu ani sobě nemohl udělat.

Na stopovačce ho neudržíte, já mám přes 190 cm a 100kg a při rozběhu kdy využije 6 m volné stopovačky si musím přisednout jak na přetahovanou a ruce mám spálené jak tatar. A to je pes jen ve váze 30 kg.

"při rozběhu kdy využije 6 m volné stopovačky si musím přisednout jak na přetahovanou a ruce mám spálené jak tatar. A to je pes jen ve váze 30 kg. "

velká CHYBA! Nikdy nedržím stopovačku tak, aby měl pes na rozběh nějakých 6 metrů! Max. metr...to je opět otázka pouze techniky práce se stopovačkou...můj pes má těch kil aktuálně tuším 56 a opravdu nemá šanci

neregistrovan napsal(a):
Díky, ale super to bude až bude mít pes 100% přivolání, pak to bude super pro něho, protože do té doby, kromě aportu a hry bude na stopovačce.

Nad vlastním psem neuvažuji, manželka chce samé plemena "potkanů"(berte s žertovným nadhledem, i následující), a jí se nelíbí plemena prasat (molosoidní pastevci), které bych zas chtěl já a navíc by mi nezbyl čas na současného psa a to bych jemu ani sobě nemohl udělat.

Na stopovačce ho neudržíte, já mám přes 190 cm a 100kg a při rozběhu kdy využije 6 m volné stopovačky si musím přisednout jak na přetahovanou a ruce mám spálené jak tatar. A to je pes jen ve váze 30 kg.

Zajímavé. Já mám venku pravidelně psy 30,35,15 a 55 kg, sama mám 40 a problém s vhodným vybavením nemám ať hafani vystřelí kamkoliv.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"při rozběhu kdy využije 6 m volné stopovačky si musím přisednout jak na přetahovanou a ruce mám spálené jak tatar. A to je pes jen ve váze 30 kg. "

velká CHYBA! Nikdy nedržím stopovačku tak, aby měl pes na rozběh nějakých 6 metrů! Max. metr...to je opět otázka pouze techniky práce se stopovačkou...můj pes má těch kil aktuálně tuším 56 a opravdu nemá šanci

Například seveřanům klidně dám rozběh 10ti m, protože ti se nevrátí jako ovčák do první sekundy. Když se otočí, tak až po pár skocích. Ale pak to nechce stát jen s provazem a nechat si spálit ruce.

asurwic napsal(a):
Přesně - odpružení je na tahání = když víte, že pes tahat bude. Je to pro něj pohodlnější i když se tím snižuje jeho síla. Proto se s amontizerem tahá třeba na canicrossu a ne na weight pullu.

Ne zastavit a čekat. Normálně jít venku a když pes vyběhne, tak okamžitě kolík zarazit do země. Kdybyste chtěla úvazku, tak můžete použít strom.
Je vyzkoušené, že kvalitní stake out nevyrve ani smečka tažných psů, takže ani jediný bullmix by neměl.

No ale mě pořád nějak připadá "efektivnější" hned co pes spatří zvěř, hned v okamžiku kdy pojme myšlenku vyletět - udělat něco, aby byl pes schopný mě vnímat, než ho nechat nějaký kus za zvěří běžet a až trhnutím kdy bude na konci stopky ho zastavit.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"při rozběhu kdy využije 6 m volné stopovačky si musím přisednout jak na přetahovanou a ruce mám spálené jak tatar. A to je pes jen ve váze 30 kg. "

velká CHYBA! Nikdy nedržím stopovačku tak, aby měl pes na rozběh nějakých 6 metrů! Max. metr...to je opět otázka pouze techniky práce se stopovačkou...můj pes má těch kil aktuálně tuším 56 a opravdu nemá šanci

No pokud držím stopovačku tak, aby měl pes na rozeběh max. metr, tak to může být rovnou na vodítku ne? Nebo k čemu pak ta stopovačka?

marcelaamax napsal(a):
No ale mě pořád nějak připadá "efektivnější" hned co pes spatří zvěř, hned v okamžiku kdy pojme myšlenku vyletět - udělat něco, aby byl pes schopný mě vnímat, než ho nechat nějaký kus za zvěří běžet a až trhnutím kdy bude na konci stopky ho zastavit.

Tak proč potom používat na "vytrhnutí z lovu" EO? Ten funguje stejně jako stopovačka - až potom, co pes vypálí. Také vždy raději předcházím situaci, ale dokud nemám psa ovladatelného a nemohu mu ještě věřit, tak ho chci mít pod kontrolou.

neregistrovan

a navíc by mi nezbyl čas na současného psa a to bych jemu ani sobě nemohl udělat.

děkuju.

ale super to bude až bude mít pes 100% přivolání, pak to bude super pro něho, protože do té doby, kromě aportu a hry bude na stopovačce.

však i s tou stopkou a s místy, kde si člověk může dovolit psa pustit se dá psu poskytnout vyžití. Ono to fakt přijde, je v pubertě, a teprve se všechno učí, donedávna se neučil nic, píšete na čistý list, ale za ztížených podmínek. Víte, ono se vám něco podobného může stát i se supr vychovaným psem. Nejsou to stroje. Tím pochopitelně nechci říct, že by pes neměl poslouchat to vůůbec ne, jen abyste to nebral jako něco co by vás oba mělo demotivovat. neb takových situací ještě trochu asi bude. Držím palce a díky za něj. (p.s. - víte co si myslím? že jednou stejně skončí u vás )

já mám přes 190 cm a 100kg a při rozběhu kdy využije 6 m volné stopovačky si musím přisednout jak na přetahovanou a ruce mám spálené jak tatar. A to je pes jen ve váze 30 kg.

hm, od září jsem si tisíckrát říkala, proč nejsem stokilovej a dvoumetrovej chlap, měla bych to jednodušší (protože ruka a záda opravdu trpí) a jednou už jsem si fakt super zaplachtila. Druhá půlka, která to viděla v přímým přenosu, se obávala, že to mám za sebou a ta čůza mě přizabila, ale kupodivu jsem to ustála. Nicméně sám si to pak přes svou výšku a váhu zkusil taky, když se potkali s koňmi, protože ona je fakt magor. No, takže ono je u určitých pošahanců halt jedno, kolik člověk váží a měří. Bolí to vždycky.

marcelaamax napsal(a):
No pokud držím stopovačku tak, aby měl pes na rozeběh max. metr, tak to může být rovnou na vodítku ne? Nebo k čemu pak ta stopovačka?

Aby mohl odejít třeba 20 m mimo psovoda. Nejde o to, že budete držet psa u sebe, ale o to, že nenecháte stopovačku úplně napnout, ani úplně volně courat po zemi.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"při rozběhu kdy využije 6 m volné stopovačky si musím přisednout jak na přetahovanou a ruce mám spálené jak tatar. A to je pes jen ve váze 30 kg. "

velká CHYBA! Nikdy nedržím stopovačku tak, aby měl pes na rozběh nějakých 6 metrů! Max. metr...to je opět otázka pouze techniky práce se stopovačkou...můj pes má těch kil aktuálně tuším 56 a opravdu nemá šanci

Pokud neuděláte chybu jako já: už pěkně stojíme, jsme statický, já rozmotávám stopovačku, vyndavám jí z pod psa, otočím se na drahou půlku, která stojí opodál a v tý vteřině, to kopyto vyrazí. V podstatě jen tak (nebo jen tak úplně ne, důvod byl-byli jsme na louce plné myších děr a tam ona vždycky propadla šílenství a amoku - neovladatelnýmu). Ale vyrazí do plnejch, do svejch plnejch a ze mne se stává Marry Poppins a letím

asurwic napsal(a):
Tak proč potom používat na "vytrhnutí z lovu" EO? Ten funguje stejně jako stopovačka - až potom, co pes vypálí. Také vždy raději předcházím situaci, ale dokud nemám psa ovladatelného a nemohu mu ještě věřit, tak ho chci mít pod kontrolou.

Pokud psa sleduji a použiji EO hned v počátku té myšlenky na vypálení, tak mi to připadá efektivnější.

asurwic napsal(a):
Aby mohl odejít třeba 20 m mimo psovoda. Nejde o to, že budete držet psa u sebe, ale o to, že nenecháte stopovačku úplně napnout, ani úplně volně courat po zemi.

A musíte mít rukavice

marcelaamax napsal(a):
Pokud psa sleduji a použiji EO hned v počátku té myšlenky na vypálení, tak mi to připadá efektivnější.

Pustím do psa proud, když ještě nevyletěl za zvěří? Bože můj. Tak to vážně ne. Nevím, jestli by si na sebe potom moje smečka nechali vůbec sáhnout, tohle jim udělat.

Já tedy takovou situaci odměním. Pak dám povel na odložení, zase odměním, chvíli čekáme a pak to po uklidnění otočíme a jdeme jinam.

Zrzavci napsal(a):
A musíte mít rukavice

Pružinu a připnuté vodítku kolem pasu.

asurwic napsal(a):
Pustím do psa proud, když ještě nevyletěl za zvěří? Bože můj. Tak to vážně ne. Nevím, jestli by si na sebe potom moje smečka nechali vůbec sáhnout, tohle jim udělat.

Já tedy takovou situaci odměním. Pak dám povel na odložení, zase odměním, chvíli čekáme a pak to po uklidnění otočíme a jdeme jinam.

Myslím prostě v ten moment, kdy se chystá vyrazit. Nevím jak to popsat. Ale cokoli odměňovat nebo dávat jakékoli povely u nás smysl nemá, protože prostě nevnímá.

Nevím, jestli by si na sebe potom moje smečka nechali vůbec sáhnout, tohle jim udělat.

On, ale nevnímá, že to děláte vy. U té králíkarny nám to fungovalo skvělě, pes se okamžitě běžel schovat ke mě, ale ne že by se bál, běžel radostně. Jakože tam je něco nepříjemného a tak běžím k tobě, kde bude dobře.

No nic, dál bych to nerozebírala

Kolem pasu nemůžu, ten už mi odrovnala. Takže teď si jedem jen tu stopku, kterou namotávám, vymotávám, abych se nepřizabila. On ten pohyb s ní není úplně jednoduchý, tak jak by byl u běžnýho psa. Ona je pošahaná trošánek, takže je to fakt adrenalin a to nejen kvůli zvěři, tam jsme ani zatím nemohli začít něco dělat, když nebyla na příjmu. Ale už je to lepší, mnohem lepší.

Iliena napsal(a):
Sleduji tuhle diskusi a moc Vám fandím, máte můj obdiv za to jak se s pejskem snažíte. Z té události si zkuste nic nedělat. Chápu, že to byl nepěkný zážitek, ale občas prostě nastane situace se kterou nepočítáte. Mě psa malém srazilo auto cca přede dvěma měsíci. Vracely jsme se domů z procházky, měla jsem ji připnutou na vodítku. Šly jsme pěšinou, kterou chodíme běžně, zničehonic se splašila a vyrazila vpřed a to takovou rychlostí, že mi vytrhla vodítko z ruky. Řítila se přímo k silnici, která byla asi 50 metrů před námi, běžela jsem za ní, volala křičela a ona se na mě konečně otočila a zastavila 5 metrů před katastrofou. Nevím jestli ji zastavil můj křik, nebo to, že je naučená před silnicí zastavit a jít u nohy ani jsem nepřišla na to, proč tak vyrazila. Stalo se, naštěstí se nikomu nic nestalo.
Určitě se Vám to s pejskem všechno vydaří

PS: jak jste učil hru "hřib"? To by se té moji potvoře líbilo

Díky.

Já jsem to používal jako hru-odměnu, on na žrádlo až tak moc není. Začínal jsem letadlem, rozepnul jsem bundu, chytil spodní konce a udělal křídla, předstíral jsem letadlo dokud jsem ho nevyprovokoval k lovu-hře, když mě chytil, tak začal za bundu tahat, tím mě jako stáhnul do dřepu nechal jsem ho ještě tahat a pak jsem padl na záda a on mě ulovil. Takhle jsem to párkrát udělal, ale pak jsem nepadnul, on samozřejmě chtěl ať jdu na záda, takže jsem ho naváděl, že když tahá v dřepu tak nic jak se přiblížil k tělu, tak jsem začal jako padat na podepřenou ruku až mě konečně strčil čenichem do ramene tak jsem padl. To jsem zase upevnil a pak jsem zase nepadl, postup stejný, strkal čenichem tak nic, přizdvihoval na mě pac, tak jsem začal padat na podepřenou ruku dokud si to nespojil a nestrčil čenichem a packou. Postup je vlastně pořád stejný až do druhé packy.
Doporučuji nacvičit na přetahovadlo, ta bunda nebyl nejchytřejší nápad(teda to si myslí moje žena, já doma neperu )
Ještě bych doporučil nacvičit v ústraní, vypadá v celku podivně když dospělý běhá s rozepnutou bundou a u toho huláká vem si mě ty lumpe .
U psa tahle hra sklidila velký úspěch, dokonce mi kvůli té hře nabízí i chovaní, samozřejmě si vzpomene vždycky po dešti, anebo v přítomnosti lidí .

marcelaamax napsal(a):
Myslím prostě v ten moment, kdy se chystá vyrazit. Nevím jak to popsat. Ale cokoli odměňovat nebo dávat jakékoli povely u nás smysl nemá, protože prostě nevnímá.

Nevím, jestli by si na sebe potom moje smečka nechali vůbec sáhnout, tohle jim udělat.

On, ale nevnímá, že to děláte vy. U té králíkarny nám to fungovalo skvělě, pes se okamžitě běžel schovat ke mě, ale ne že by se bál, běžel radostně. Jakože tam je něco nepříjemného a tak běžím k tobě, kde bude dobře.

No nic, dál bych to nerozebírala

Vím, jak ten okamžik vypadá - odnaučovala jsem pronásledovat i ty psi, kteří celý život byli nuceni si lovit pro získání potravy a měli to docela zafixované.

Vnímat se pes musí naučit. Nemůžete po něm chtít v praxi něco, co neumí.

Pes sice neví, že to dělám, já, ale polodivoké plemeno s únikovou vzdáleností několik km bych už vážně nemusela najít a po takovém šoku už ani dostat po psychické stránce do normálu. To že se pitt po elektrice nebojí mě ani nepřekvapuje - tito psi mají v sobě vnitřní sílu a jsou schopni se radostně tvářit po jakémkoliv otřesném zážitku. Bohužel to ale cítí stejně jako každý jiný.

Jo, končíme s diskuzí. Shodneme se, že se neshodneme.

marcelaamax napsal(a):
Myslím prostě v ten moment, kdy se chystá vyrazit. Nevím jak to popsat. Ale cokoli odměňovat nebo dávat jakékoli povely u nás smysl nemá, protože prostě nevnímá.

Nevím, jestli by si na sebe potom moje smečka nechali vůbec sáhnout, tohle jim udělat.

On, ale nevnímá, že to děláte vy. U té králíkarny nám to fungovalo skvělě, pes se okamžitě běžel schovat ke mě, ale ne že by se bál, běžel radostně. Jakože tam je něco nepříjemného a tak běžím k tobě, kde bude dobře.

No nic, dál bych to nerozebírala

Nechci dál rozebírat to vůbec - jen poznámka pro vás:

To nevnímání ale musíte prolomit. A nejde to hned, to je jasný. Někde to trvá hodně dlouho, někde to jde snadněji. Když právě prolomíte to nevnímání máte našlápnuto.

Jasně, je mi jasné že ho musím naučit vnímat. A v případě meho psa mi k tomu přijde nejefektivnější EO. Ale Souhlasím s tím, že se nedá použít na každého psa.

neregistrovan napsal(a):
Díky.

Já jsem to používal jako hru-odměnu, on na žrádlo až tak moc není. Začínal jsem letadlem, rozepnul jsem bundu, chytil spodní konce a udělal křídla, předstíral jsem letadlo dokud jsem ho nevyprovokoval k lovu-hře, když mě chytil, tak začal za bundu tahat, tím mě jako stáhnul do dřepu nechal jsem ho ještě tahat a pak jsem padl na záda a on mě ulovil. Takhle jsem to párkrát udělal, ale pak jsem nepadnul, on samozřejmě chtěl ať jdu na záda, takže jsem ho naváděl, že když tahá v dřepu tak nic jak se přiblížil k tělu, tak jsem začal jako padat na podepřenou ruku až mě konečně strčil čenichem do ramene tak jsem padl. To jsem zase upevnil a pak jsem zase nepadl, postup stejný, strkal čenichem tak nic, přizdvihoval na mě pac, tak jsem začal padat na podepřenou ruku dokud si to nespojil a nestrčil čenichem a packou. Postup je vlastně pořád stejný až do druhé packy.
Doporučuji nacvičit na přetahovadlo, ta bunda nebyl nejchytřejší nápad(teda to si myslí moje žena, já doma neperu )
Ještě bych doporučil nacvičit v ústraní, vypadá v celku podivně když dospělý běhá s rozepnutou bundou a u toho huláká vem si mě ty lumpe .
U psa tahle hra sklidila velký úspěch, dokonce mi kvůli té hře nabízí i chovaní, samozřejmě si vzpomene vždycky po dešti, anebo v přítomnosti lidí .

díky za tip, počkáme na sníh a něco zkusíme, ale ani bahno mi nevadí (neustále chodím z procházek jak prase ) a na divné pohledy lidí jsem si už zvykla. My se totiž rády "pereme", nejlépe s míčkem na šňůře, to na mě skočí, přidrží si mojí ruku packama a zápasíme o míček, samozřejmě u toho vrčí a bublá, takže lidi občas koukají jestli mě nevraždí. Nebo pochodujeme, stoupne si na zadní a packy mi položí buď na břicho nebo nad zadek a jdeme jako vláček. Pak mám chodit domů čistá

Ale myslím, že potkat Vás na procházce a vidět jak děláte letadlo, by mi určitě zvedlo náladu

asurwic napsal(a):
Zajímavé. Já mám venku pravidelně psy 30,35,15 a 55 kg, sama mám 40 a problém s vhodným vybavením nemám ať hafani vystřelí kamkoliv.

A jak to tedy děláte, aby pes nedostal tu šlupku a neudělal málem salto vzad, těch situací kdy mi takhle vystřelí je 1x za měsíc, srnčí vyskočí z křoví apod. Já bych samozřejmě uměl bezbolestně pro sebe (přes páku a rozložením), konec stopovačky zajistit, ale vadí mi ta perda co dostane, takže ho přibržďuji těma rukama až ho zastavím, tedy brzdím protitahem, ale zároveň jdu směrem kterým vyrazil.

neregistrovan napsal(a):
A jak to tedy děláte, aby pes nedostal tu šlupku a neudělal málem salto vzad, těch situací kdy mi takhle vystřelí je 1x za měsíc, srnčí vyskočí z křoví apod. Já bych samozřejmě uměl bezbolestně pro sebe (přes páku a rozložením), konec stopovačky zajistit, ale vadí mi ta perda co dostane, takže ho přibržďuji těma rukama až ho zastavím, tedy brzdím protitahem, ale zároveň jdu směrem kterým vyrazil.

Bezpečnostní postroj se třemi pásky a s upínáním uprostřed zad + odpružené vodítko (na velké psy popřípadě saňovou pružinu na 4 - 6 psů, kterou jinak připínám do spřežení). V horolezeckém postroji se nepřetočí ani nespadne a když se rozběhne dopředu, tak ho amontizér vrátí zpět bez salta nebo prudkého škubnutí. Neničí mu to páteř a nehrozí ani žádné jiné zranění.

Asurwic díky.

Zrzavci

Vy musíte mít nervy ze železa. Dneska ráno jsem psa vzal a šlo se na "srnčí". Zkusil jsem ten váš způsob spolupráce. Sice mě nezaregistroval ani jednou, ale už aspoň tak netáhl dopředu a naučil se panáčkovat. Takže u každého keře, kde jsem velel zůstaň( abych přerušil vizuální kontakt a stopovačkou jsem ho dál nepustil), se posadil na klokana. Ale má to něco do sebe, byl o něco klidnější. Tak to zařadím do pravidelného programu, ale tenhle způsob výchovy je pro majitele-flegmoše .

neregistrovan napsal(a):
Asurwic díky.

Zrzavci

Vy musíte mít nervy ze železa. Dneska ráno jsem psa vzal a šlo se na "srnčí". Zkusil jsem ten váš způsob spolupráce. Sice mě nezaregistroval ani jednou, ale už aspoň tak netáhl dopředu a naučil se panáčkovat. Takže u každého keře, kde jsem velel zůstaň( abych přerušil vizuální kontakt a stopovačkou jsem ho dál nepustil), se posadil na klokana. Ale má to něco do sebe, byl o něco klidnější. Tak to zařadím do pravidelného programu, ale tenhle způsob výchovy je pro majitele-flegmoše .

No vidíte - my se na trénink panáčkování s mým nejmladším teprve chystáme a vy to naučíte během jediného dne. To je úspěch.

asurwic napsal(a):
No vidíte - my se na trénink panáčkování s mým nejmladším teprve chystáme a vy to naučíte během jediného dne. To je úspěch.

Děkuji. Ano my "zkušení" psovodi , učíme psy první ty nejnáročnější povely. Takové drobnosti, jako je přivolání od zvěře si necháváme až na konec.

neregistrovan napsal(a):
Děkuji. Ano my "zkušení" psovodi , učíme psy první ty nejnáročnější povely. Takové drobnosti, jako je přivolání od zvěře si necháváme až na konec.

Jasně. Panáčkování se vždy hodí. Přivolání je úplně na nic. Teď to konečně vidím u svého nejstaršího psa - on už je téměř hluchý, takže stejně nepřijde (dokud pro něj někdo z hafanů nedojde a nepřivede ho zpět za ouško ), ale v panáčku vždy od cizích lidí vyloudí nějakou mňamku, po které se díky jeho alergii celý osype. Prostě užitečný povel.

neregistrovan napsal(a):
Asurwic díky.

Zrzavci

Vy musíte mít nervy ze železa. Dneska ráno jsem psa vzal a šlo se na "srnčí". Zkusil jsem ten váš způsob spolupráce. Sice mě nezaregistroval ani jednou, ale už aspoň tak netáhl dopředu a naučil se panáčkovat. Takže u každého keře, kde jsem velel zůstaň( abych přerušil vizuální kontakt a stopovačkou jsem ho dál nepustil), se posadil na klokana. Ale má to něco do sebe, byl o něco klidnější. Tak to zařadím do pravidelného programu, ale tenhle způsob výchovy je pro majitele-flegmoše .

To bohužel nemám - nervy ze železa a teď bych je extra potřebovala , protože s tímhle magorem se dost znatelně opotřebovávají . Ale - při tý "lovecký bojovce" jo, to jo. Když už totiž máte se psem vztah a máte ho na přijmu, tak pak je to fakt děsná radost vidět ty pokroky a to vám za to vážně stojí. My teď jedeme ty kosy, vrabčáky, straky, havrany a jsme ve fázi, že se nezmítáme , ale pokojně stojíme a čučíme. Na vodítku no. V sobotu bylo za barákem hejno spolupracujících vrabčáků a to byl panečku napínák .

Supr, že máte pokrok - klokánek navíc jako bonus, to se vyplatí. Ono to, než vás začne vnímat bude trvat, pak bude možná i trvat, než si vezme odměnu (některý pes o ni nebude stát vůbec, vystačí si třeba s pochvalou - chvalte spíše klidně, tišeji, ať situaci neeskalujete- ale tu pochvalu pes musí fakt pocítit - teď učím druhou půli, aby fakt kurnik dobrej výkon taky dobře pochválil, aby se psina mohla radovat a být hrdobec, páč ono takové - Dobře -... no co to pro psa je, že jo.? Já, když se jí něco povede, tak jí říkam, že je výýborná, výborná, výýýborná, je mega, je skvělá... tu pochvalu protáhnu na delší dobu, abychom se spolu mohly radovat a pes si to užil, aby věděl, že ocením to, že si něco odepřel.

asurwic napsal(a):
Jasně. Panáčkování se vždy hodí. Přivolání je úplně na nic. Teď to konečně vidím u svého nejstaršího psa - on už je téměř hluchý, takže stejně nepřijde (dokud pro něj někdo z hafanů nedojde a nepřivede ho zpět za ouško ), ale v panáčku vždy od cizích lidí vyloudí nějakou mňamku, po které se díky jeho alergii celý osype. Prostě užitečný povel.

. Teď jste se prozradila, proč je učíte panáčkovat ale v panáčku vždy od cizích lidí vyloudí nějakou mňamku

Zrzavci napsal(a):
To bohužel nemám - nervy ze železa a teď bych je extra potřebovala , protože s tímhle magorem se dost znatelně opotřebovávají . Ale - při tý "lovecký bojovce" jo, to jo. Když už totiž máte se psem vztah a máte ho na přijmu, tak pak je to fakt děsná radost vidět ty pokroky a to vám za to vážně stojí. My teď jedeme ty kosy, vrabčáky, straky, havrany a jsme ve fázi, že se nezmítáme , ale pokojně stojíme a čučíme. Na vodítku no. V sobotu bylo za barákem hejno spolupracujících vrabčáků a to byl panečku napínák .

Supr, že máte pokrok - klokánek navíc jako bonus, to se vyplatí. Ono to, než vás začne vnímat bude trvat, pak bude možná i trvat, než si vezme odměnu (některý pes o ni nebude stát vůbec, vystačí si třeba s pochvalou - chvalte spíše klidně, tišeji, ať situaci neeskalujete- ale tu pochvalu pes musí fakt pocítit - teď učím druhou půli, aby fakt kurnik dobrej výkon taky dobře pochválil, aby se psina mohla radovat a být hrdobec, páč ono takové - Dobře -... no co to pro psa je, že jo.? Já, když se jí něco povede, tak jí říkam, že je výýborná, výborná, výýýborná, je mega, je skvělá... tu pochvalu protáhnu na delší dobu, abychom se spolu mohly radovat a pes si to užil, aby věděl, že ocením to, že si něco odepřel.

Dneska ráno přiletěla první vlaštovka. První jsem byl 40 minut v kině(na srnčím). Pes je na tom stejně, ale už nemá ten svůj "epileptický" záchvat při prvním kontaktu. Já jsem si tu loveckou bojovku trochu poupravil a začal jsem využívat nějaký poznatek, že chování s nižší pravděpodobností lze odměňovat chováním s vyšší pravděpodobností. Tedy jdem ke srnčímu, volám jménem a povel a nepovolím natáhnutou stopovačku, pes zůstane, příjdu k němu, položím mu na hřbet ruku, dám volno, pes jde ke srnčímu. Opět jméno, povel, pes tahá dopředu nechce zůstat na místě, odcházíme od srnčího zpátky např.15 m. Takhle jedem dokola, dokud nám srnčí nezdrhne z pole pryč.

No a dneska z pole ke kačenám, na stopovačce. Po 100 m znenadání vylítavají 2 kačeny zpod břehu, s příkazovou intonací volám jméno psa, ten si zadníma nohama podkopává přední(chtěl vystartovat a já ho do toho oslovil) a nastává neuvěřitelná věc, pes zůstává, třepe se sice jak osika, ale zůstává. O 50 m dál hejno 30 kačen, jdem k nim půlka hejna vystartuje zase řeknu příkazově jméno, pes zůstává. Odměňuji dál, odepínám stopovačku a plížíme se za kačenama. Na volno na vzlet reaguje stejně jako na stopovačce 2x poslechl. Při třetím pokusu nechám psa běžet asi 50 metrů, zavolám příkazově jméno, pes se zastavuje a vrací .

Tak už asi vím jak na toho darebu.

neregistrovan napsal(a):
Dneska ráno přiletěla první vlaštovka. První jsem byl 40 minut v kině(na srnčím). Pes je na tom stejně, ale už nemá ten svůj "epileptický" záchvat při prvním kontaktu. Já jsem si tu loveckou bojovku trochu poupravil a začal jsem využívat nějaký poznatek, že chování s nižší pravděpodobností lze odměňovat chováním s vyšší pravděpodobností. Tedy jdem ke srnčímu, volám jménem a povel a nepovolím natáhnutou stopovačku, pes zůstane, příjdu k němu, položím mu na hřbet ruku, dám volno, pes jde ke srnčímu. Opět jméno, povel, pes tahá dopředu nechce zůstat na místě, odcházíme od srnčího zpátky např.15 m. Takhle jedem dokola, dokud nám srnčí nezdrhne z pole pryč.

No a dneska z pole ke kačenám, na stopovačce. Po 100 m znenadání vylítavají 2 kačeny zpod břehu, s příkazovou intonací volám jméno psa, ten si zadníma nohama podkopává přední(chtěl vystartovat a já ho do toho oslovil) a nastává neuvěřitelná věc, pes zůstává, třepe se sice jak osika, ale zůstává. O 50 m dál hejno 30 kačen, jdem k nim půlka hejna vystartuje zase řeknu příkazově jméno, pes zůstává. Odměňuji dál, odepínám stopovačku a plížíme se za kačenama. Na volno na vzlet reaguje stejně jako na stopovačce 2x poslechl. Při třetím pokusu nechám psa běžet asi 50 metrů, zavolám příkazově jméno, pes se zastavuje a vrací .

Tak už asi vím jak na toho darebu.

No vida, vida to zní velmi dobře. Gratuluju, hodně gratuluju. My máme zatím malé úspěchy na poli základní poslušnosti, neb madame byla dneska schopná hezky vnímat na psí louce, zvládnout na vodítku nějaké to sedni, lehni a ke mně. Co pro mě bylo důležitý, že to bylo s plnou a radostnou pozorností. Že jí to ba-vi-lo. Tak jsem si pak zariskovala a dala jí s tím vodítkem volno, aby mohla vypálit ke svýmu oblíbenýmu místu. Vypálila, slítla dolů z kopce a tam se SAMA OD SEBE! /což jsem vůbec nepředpokládala/ zastavila a čučela kde jsem. Pro mě zázrak. Na normální zavolání se nařítila s nadšením ke mně! Další zázrak. Mohla jsem ji odměnit balonkem a zas jí vypustit, ať si pádí. Moc supr venčení. A tomu, kdo vymyslel bodlinkatý balonky, tomu bych dala Nobelovku .

Děkuji. Gratuluji, po těch odedřených týdnech si ten úspěch zasloužíte.

Ten úspěch včera, byl z velké části díky srnkám, že už to puzení asi nebylo tak silné. Ta radost to je to s čím docela bojuji. On má radost z těch neutrálních povelů, sedni, zůstaň při pachovce atd.. Jakmile jde o povely, kdy ho chci omezovat od toho co chce on, tak poslechne, ale vidím na něm, že to dělá pro mě, s výrazem "ty se taky furt naotravuješ". Třeba se jednou dopracujeme, k radostnějším reakcím.
Některé věci cvičit nemůžu, např. skákání na lidi, doma to po něm požadují a pes by byl zmatený. Vůbec celkově s tímhle hodně bojuji, že já ho chci vést žádoucím směrem, ale doma je podporován v nežádoucím chování, je to pak taková schizofrenní situace pro psa, tak některé věci vypouštím.

Jo měla jsem fakt radost. Tu jsme měli i teď v neděli v lese, rozehráli se s mlaďasem a tak jsem to lajsla a řekla, že ji necháme úplně navolno - i kvůli jejímu bezpečí. Masili se tam a když vznikla taková ta komunikační pomlčka, zavolala jsem nejdřív mlaďase na kterýho je supr spoleh, ten to otočil a než vyrazil, zavolala jsem i flekatici, vypálila stejně rychle jako on, až mě málem přizabili. Měla jsem z toho radost, protože jsem ji zase mohla pustit do hry. Lítali tam po pasece s balonkem a bylo to hezký koukání. Dokonce vznikly i fotky- většina nepoužitelná :-D.
Ta radost - tu do toho dostanete. Tou hrou. Dáte hru, jeden povel, který mu jde - třeba sedni, čekej, nevím a pak jooo, seš dobreeej a masíme se. Vložíte to mezi dvě masakéra.
Skákání na lidi - no to je u nás děs, o tom ani nemluvím, hrůza. ona navíc vyskočí z místa až nad hlavu-vypadá to děsivě. Navíc si lidi podává tlapou. Vy to máte v tomhle mnohem těžší, my jsme doma více-méně konzistentní. Ale - já třeba skákání na sebe teď moc nemůžu řešit, protože je to její projev radosti z toho, když se jí něco povede a protože potřebuju tužit vazby, tak... zcela nevýchovný, vím, ale moc mi nezbývá. Beru zavděk vším.

Tak asi je zrovna nějaký "dobrý" týden. Pes mě dneska moooc mile překvapil.

Byli jsme ode 4 hodin na cvičáku na obranách. Už tam mi udělal radost, protože mu to dneska fakt moc šlo, dělá pokroky. No a před chvílí jsme přijeli domů, otevřela jsem vrata, zajela autem až do garáže a vrata zůstala otevřená. Vypustila jsem psa z auta a jdeme ke vchodovým dveřím. Najednou přímo před námi vypálila kočka, takže opět šílenej řev a vyletěl za ní. Zařvala jsem (ale fakt jako zařvala ) "zpět" (používáme běžně na procházkách, s tím rozdílem že na procházkách tak neřvu ) no a co se stalo? Pes to okamžitě otočil a běžel ke mě. Juchuuu. Nevím, buď to bylo tím, že si pamatuje ten EO když běžel za bažantama a nebo tím, že už byl fakt hotovej z obran. Ale tak jako tak mi to udělalo radost .

Nooo a teď rychle čaj ať trošku rozmrznuuu

marcelaamax napsal(a):
Tak asi je zrovna nějaký "dobrý" týden. Pes mě dneska moooc mile překvapil.

Byli jsme ode 4 hodin na cvičáku na obranách. Už tam mi udělal radost, protože mu to dneska fakt moc šlo, dělá pokroky. No a před chvílí jsme přijeli domů, otevřela jsem vrata, zajela autem až do garáže a vrata zůstala otevřená. Vypustila jsem psa z auta a jdeme ke vchodovým dveřím. Najednou přímo před námi vypálila kočka, takže opět šílenej řev a vyletěl za ní. Zařvala jsem (ale fakt jako zařvala ) "zpět" (používáme běžně na procházkách, s tím rozdílem že na procházkách tak neřvu ) no a co se stalo? Pes to okamžitě otočil a běžel ke mě. Juchuuu. Nevím, buď to bylo tím, že si pamatuje ten EO když běžel za bažantama a nebo tím, že už byl fakt hotovej z obran. Ale tak jako tak mi to udělalo radost .

Nooo a teď rychle čaj ať trošku rozmrznuuu

Tak to vypadá taky na první vlaštovku. Gratulace .

Podle fotky máte AST?, já si je na obranách neumím nějak představit. Znám jenom dva, ale ti jsou jak vítací výbor. Není víc agresivní na lidi, když dělá ty obrany. Jen se ptám ze zajímavosti pro sebe.

asurwic napsal(a):
Bezpečnostní postroj se třemi pásky a s upínáním uprostřed zad + odpružené vodítko (na velké psy popřípadě saňovou pružinu na 4 - 6 psů, kterou jinak připínám do spřežení). V horolezeckém postroji se nepřetočí ani nespadne a když se rozběhne dopředu, tak ho amontizér vrátí zpět bez salta nebo prudkého škubnutí. Neničí mu to páteř a nehrozí ani žádné jiné zranění.

Mohla by jste mi prosím poradit nějaký kvalitní stake out. Potřebuju to pro majitelku psa, to její venčení na 1,5 m dlouhém vodítku je o ničem(na stopovačce jí už 2x strhl) a pes pak doma ničí nábytek atd.. Pokud ho nevyvenčím já, tak sám doma dělá brajgl. Je možnost na louce kousek od domu, kam nechodí ostatní pejskaři, kvůli zvěři, ten stake out vždycky zarazit a pomocí 40 m stopovačky + amortizér by mu mohla házet aspoň aporty a trochu s ním blbnout, aby vypustil páru. Díky.

neregistrovan napsal(a):
Tak to vypadá taky na první vlaštovku. Gratulace .

Podle fotky máte AST?, já si je na obranách neumím nějak představit. Znám jenom dva, ale ti jsou jak vítací výbor. Není víc agresivní na lidi, když dělá ty obrany. Jen se ptám ze zajímavosti pro sebe.

Mám křížence AST. Jinak ale znám čisté AST se kterýma dělají obrany a jsou na to dobří. Ono ani tak nejde o to, zda je vítací a má rád lidi, ono jim jde na obranách o kořist, o ten rukáv. Alespoň většině.

Znám takoví, kteří perfektně odkoušou, a pak se můžou jít klidně s figurantem nebo kýmkoli jiným pomazlit. Agresivní na lidi po tom vůbec nejsou, spíš naopak se tím i učí nějakým způsobem ovládat - nemůžou si na rukáv vystřelit kdy chtějí, musí na povel pustit, pokud figurant stojí nad nimi s rukávem v klidu, nesmí kousnout, můžou až po tom co naznačí nějaký útok nebo útěk, prudký pohyb, všechno je to kontrolovaně a podobně.

Můj pes zrovna vítací typ není, k cizím lidem je dost rezervovaný, obzvláště k chlapům. Jeho táta vítací je, ale také dělá obrany a jde mu to. Jeho matka je útulková a bázlivá, k cizím nedůvěřivá, on to má asi po ní, je takový odmala. I když jsme hodně vyhledávali kontakt s lidmi už od štěňátka, tak o to moc nestál. Jo, jsou lidi, kteří mu hned padnou do oka a nechal by se umazlit, ale pak jsou lidi, kteří se mu už na první pohled nelíbí pokud o něho projeví zájem a to se celý naježí a je nejistý. Od někoho se nechá uplatit pamlskem, od někoho ani náhodou. Ale to je vidět hned na první pohled kdo se mu líbí a kdo ne.

marcelaamax napsal(a):
Mám křížence AST. Jinak ale znám čisté AST se kterýma dělají obrany a jsou na to dobří. Ono ani tak nejde o to, zda je vítací a má rád lidi, ono jim jde na obranách o kořist, o ten rukáv. Alespoň většině.

Znám takoví, kteří perfektně odkoušou, a pak se můžou jít klidně s figurantem nebo kýmkoli jiným pomazlit. Agresivní na lidi po tom vůbec nejsou, spíš naopak se tím i učí nějakým způsobem ovládat - nemůžou si na rukáv vystřelit kdy chtějí, musí na povel pustit, pokud figurant stojí nad nimi s rukávem v klidu, nesmí kousnout, můžou až po tom co naznačí nějaký útok nebo útěk, prudký pohyb, všechno je to kontrolovaně a podobně.

Můj pes zrovna vítací typ není, k cizím lidem je dost rezervovaný, obzvláště k chlapům. Jeho táta vítací je, ale také dělá obrany a jde mu to. Jeho matka je útulková a bázlivá, k cizím nedůvěřivá, on to má asi po ní, je takový odmala. I když jsme hodně vyhledávali kontakt s lidmi už od štěňátka, tak o to moc nestál. Jo, jsou lidi, kteří mu hned padnou do oka a nechal by se umazlit, ale pak jsou lidi, kteří se mu už na první pohled nelíbí pokud o něho projeví zájem a to se celý naježí a je nejistý. Od někoho se nechá uplatit pamlskem, od někoho ani náhodou. Ale to je vidět hned na první pohled kdo se mu líbí a kdo ne.

Díky. To by mě nenapadlo, že se obrana nacvičuje přes kořistnický pud. Právě ti AST i STB tady v okolí jsou k lidem nejmilejší psi. Ten náš trouba, miluje všechny lidi i psy, což je někdy problematické, protože je jak torpédo v tom rozdávání lásky. Než projdem do přírody, tak já na každého koho potkáme musím říkát fuj.

neregistrovan napsal(a):
Díky. To by mě nenapadlo, že se obrana nacvičuje přes kořistnický pud. Právě ti AST i STB tady v okolí jsou k lidem nejmilejší psi. Ten náš trouba, miluje všechny lidi i psy, což je někdy problematické, protože je jak torpédo v tom rozdávání lásky. Než projdem do přírody, tak já na každého koho potkáme musím říkát fuj.

Ta poslední věta pobavila!