Pejsek se nás bojí

Zní to rozumně. Nebudeme ji tedy do ničeho nutit, asi to chce jen čas. Moc jste mi pomohli, děkuji.

A často u ní s tím jídlem seďte. Třeba nic nedělejte, žádné podněty, jen seďte, aby si zvykla na vaší přítomnost. I když to je vlastně řečeno - dělejte jí společnost.

Jenom se zeptám, nebyla fenka být zvyklá vevnitř a ne u boudy? Je hladkosrsta nebo dlouhosrsta?

Když jsme ji brali z útulku, tak nám řekli, že celý život bydlela venku a kdyby ji chceme dát dovnitř, tak ji ještě více vystresujem. Srst má polodlouhou, ale velmi hustou.

Pomohl by vám, váš druhý vychovaný, přítulný pes, od kterého by se
pomalu učila důvěřovat lidem a vše ostatní.
Toho nemáte, no a někde zalezlá venku, zůstane neochočená,
polodivoká zřejmě až...
A do domu jste vůbec nezkusili ?
Asi by byla někde zalezlá (pod stolem?), ale pomalu
by sledovala "cvrkot" a "ochočovala" se.Přeji vám, aby se zadařilo,
ale jsem skeptik.

Nechceme ji jen uplácet jídlem, aby si nemyslela, že její chování se nám líbí.
""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
Moc filozofujete.
Chovejte se "pudově"(?), přirozeně, jako dítě.
Jak cítíte, tak konejte a samozřejmě ji uplácejte (sakra).
Vždyť si ji potřebujete získat.

Takový pes je běh na velmi dlouhou trať. Bylo by potřeba vědět, proč je pes tak bázlivý, s něčím se ještě dá pracovat, s něčím dost těžko - pokud jde u psa o vrozenou bázlivost a ještě je podpořena špatnými životními zkušenostmi a podmínkami, tak - upřímně řečeno - jsem zastáncem spíše toho, aby takoví psi byli utraceni, protože jejich život v permanentním stresu není vůbec dobrý. A je otázka, jestli výsledek obrovské práce, kterou se psem je nutno udělat, stojí za to. Ono se po dlouhé převýchově možná zadaří, aby pes byl vstřícný vůči rodině, ale vůči ostatním lidem bude bojácný zřejmě až do své smrti. Bude vždy ve stresu z neznámých situací, zvuků apod.
Někteří bázliví psi jsou bázliví jen proto, že neznali nic jiného než, že byli dosud někde zavřeni (ve sklepě, ve stodole), tak ti se ještě do jisté míry převychovat dají. Zvláště v mladším věku. Fenka zadavatelky už má 8 let, což znamená, že její návyky jsou již dost zakořeněny a o to bude těžší (možná i nemožné) se jich zbavit.

Převýchovu bych začala jak píší ostatní přede mnou - vlídným přístupem a přes potravu, ideálně podávanou z ruky. Zkoušet fenku hladit, ale zespodu - to znamená pod bradou, na plecích apod. Ruka, která jde na psa seshora (hladit po hřbetě) je pro psa signál nebezpečí. Fenku bych si brala i do bytu, ale nechala bych ji s připnutým vodítkem - kdyby zalezla někam třeba pod gauč, tak by byl problém ji dostat ven a ona by byla opět ve velkém stresu. Na fenku nijak netlačit, spíše k ní vlídně promlouvat a pomalu zkoušet ji občas hladit. Také bych s ní chodila na procházky, ale pozor na dostatečně utažený obojek a kvalitní karabinu! Kdyby se fenka vyvlékla, zřejmě by byl problém ji potom chytit. Bylo by dobré, kdyby zadavatelka měla někoho s jiným klidným a přátelským psem, se kterým by mohla chodit na procházky, případně by ten druhý pes mohl chodit k zadavatelce na návštěvu. Druhý pes vždy situaci o něco zlepší, když ten bázlivý vidí, že není třeba se bát (ale zase nečekejte zázrak). Jde o to, aby se s fenkou zacházelo vlídně, aby byla co nejvíce v kontaktu se svými lidmi, aby pochopila, že jí nehrozí nebezpečí. Pokud fenku necháte jen u boudy, kde ji budete občas krmit, pravděpodobně zůstane pořád bázlivá - tak jak píše rapotacka. Chce to fence se věnovat a opravdu ji brát i ven, do domu... pořád ale na vodítku. Chce to pomalu a klidně trénovat i přivolání - prostě ji zavolat a pomalu si ji přitáhnout, chlácholivě na ni mluvit, odměňovat pamlsky. Nejprve určitě nepřijde dobrovolně, ale pomalu si ji přitáhněte, odměňujte, až se nechá hladit, tak pohlaďte... zkusíte to 10x, po jedenácté přijde sama. Jednak zjistí, že jí stejně nic jiného nezbyde (protože si ji stejně přitáhnete), a druhak zjistí, že se jí nic nestane, ba naopak, že ji čekají samé dobré věci - pohlazení, odměna. Přivolání trénujte doma i na procházkách, stačí párkrát za den (nic se nemá přehánět). Venku ji mějte na delším vodítku, aby se mohla i trochu proběhnout a více od vás vzdálit. Vše chce dělat klidně, pomalu, fenku stále chválit. Bez vodítka to půjde až bude mít dobré přivolání - až se nebude bát k vám kdykoliv na zavolání přijít. Chce to čas, hodně času.

Surmi napsal(a):
Dobrý den, vzali jsme si 8-letou fenku z útulku. Máme ji na dvoře v boudě, ale je velmi vystrašená. Když se k ní přiblížíme nebo se jí přimlouváme tak se začne strašně třást, kňučí a snaží se někam schovat. Jen když vidí, že máme jídlo tak si ho vezme a rychle běží pryč. Nechce se hladit, hrát ani chodit na procházky. Už týden jen leží v pelíšku nebo v boudě a kňučí, v noci vyje a snaží se utéct. Dnes jsem ji hladila a najednou do mě skočila. Ona však není špatný pejsek, byla z toho vyděšená mnohem víc než já. Jakoby ji samu překvapilo, co udělala. Nevíme, zda jí někdo ubližoval, ale velmi se trápí. Prosím, poraďte jak si ji máme získat, když od nás nic nepřijímá. Nevíme už, jak dál a láme nám srdce, když vidíme jak u nás trpí. Nechceme ji jen uplácet jídlem, aby si nemyslela, že její chování se nám líbí. Moc děkuji za rady.

V první řadě jí vezměte domů, kde vás bude moct sledovat, sžívat se s vámi. Když je sama venku, smutní a bojí se a váš příchod jí stresuje, pokud nenesete jídlo. Nestavěla bych váš vztah čistě na krmení, ale na tom, že se blíž poznáte. Zachovávejte několik zásad, jak se chovat k bázlivému psovi.
- nechlácholte a nemluvte konejšivým tónem, ale normálním tónem, nekřičte, nedávejte zákazy nebo podobné nesmysly. Nepřehráveje pochvaly, žádná estráda, ale naprostý klid a upřímnost.
- nechoďte k ní tak, aby ona neměla kam uhnout.
- nedívejte se jí na hlavu
- dávejte konejšivé signály - sklonění hlavy, natočení ramenem, otočení hlavy, zívnutí například.
- nenaklánějte se nad ní.
- chovejte se přirozeně, klidně, když na ní mluvíte, mluvte tiše. Mluvte na ní hodně, klidně jí povídejte pohádky.
- dejte obojek a permanentní vodítko, za které jí budete jemně ovládat, když po ní budete něco chtít.
- chvalte jemně
Krmení se snažte dávat tak, aby bylo blízko vás. Misky ani fenky si při tom, když jí, nevšímejte. Pokud je žravá, používejte pamlsky ne jako úplatek, ale jako odměnu. Sedněte si na zem v její blízkosti a nechte se očichat, nedívejte se při tom na ní, nekontaktujte jí. Až si vás přijde očichat, jemně pochvalte. Bude to chvíli trvat, ale půjde to. Chce to spoustu trpělivosti, klidu a času, kter s ní strávíte. Základ toho ale je to, že budete s ní. Ne ona venku a vy doma.

Surmi napsal(a):
Když jsme ji brali z útulku, tak nám řekli, že celý život bydlela venku a kdyby ji chceme dát dovnitř, tak ji ještě více vystresujem. Srst má polodlouhou, ale velmi hustou.

To byl asi nějaký spolek, ne útulek, co?

rapotacka11 napsal(a):
Pomohl by vám, váš druhý vychovaný, přítulný pes, od kterého by se
pomalu učila důvěřovat lidem a vše ostatní.
Toho nemáte, no a někde zalezlá venku, zůstane neochočená,
polodivoká zřejmě až...
A do domu jste vůbec nezkusili ?
Asi by byla někde zalezlá (pod stolem?), ale pomalu
by sledovala "cvrkot" a "ochočovala" se.Přeji vám, aby se zadařilo,
ale jsem skeptik.

To nevím, jestli je druhý pes dobrou volnou, protože ani nevíme, jak na jiné psy reaguje - může se jich bát stejně nebo ještě více než lidí. Ale pokud je známo, že žila v nějaké smečce či dříve přicházela bez stresu do kontaktu s hafany, tak samozřejmě není nutné jí od ostatních oddělovat. Já bych do toho ale nešla, jelikož se fena pravděpodobně spíše upne na čtyřnohého společníka a zůstane k lidskému světu uzavřená.

Myslím, že pokud je pes v přítomnosti člověka ochotný (jak popisuje zadavatelka) pozřít potravu, tak není důvod být skeptik. Mnoho o dost horších případů dopadlo úspěšným "ochočením", tak při správném vedení nevidím důvod, proč by ani tato fena nemohla mít ráda do budoucna své nové páníčky.

Mnoho o dost horších případů dopadlo úspěšným "ochočením", tak při správném vedení nevidím důvod, proč by ani tato fena nemohla mít ráda do budoucna své nové páníčky
""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
Třeba máte pravdu,
třeba ne.
Majitele může mít možná časem i ráda = svým způsobem.
Pes by byl určitě výborná pomoc, leč není.
Takže mají doma starou, zničenou trosku.
No, přeji jim, aby se stal zázrak, aby to vyšlo.
Paní ani nepíše, zda tam řádí třeba děti...

Děkuji za rady. Máme i druhého psa, který je s námi doma. Tohoto jsme však chtěli nechat ven, ale samozřejmě chceme udělat všechno. Pokusíme se ji tedy dostat dovnitř. Pokud byste mi věděli poradit, jak to máme udělat, byla bych vděčná, protože za žádnou cenu nechce vyjít z pelíšku. Vodítko bych jí ještě nějak dokázala dát, ale mám ji zde vzít, i když vůbec nechce? Samozřejmě na to půjdu pomalu.

Vloni jsem si brala jezevčičku ze Slovenska nalezenou na hnojišti. Asi 1-2 roky. Vychrtlá olysalá kostřička, zablešená, plná klíšťat, zánět v dásních. První měsíc se nenechala ani pohladit. Na zahradě ani doma se nedala chytit. Jenom když jsem jí "zahnala " do kouta" pak se poddala a útrpně se nechala chytit. Naštěstí mám doma další 3 jezevčice, tak od nich odkoukávala. Po měsíci se nechala za dobrůtku pohladit, po 4 měsících pochovat. Venku jsem jí musela prvního půl roku vodit na flexině, protože nekontrolovaně zdrhala. Teď po roce je to největší mazlík a tulítko, venku se drží s ostatníma holkama. Ovšem od cizích se stále pohladit nenechá, i když je zná z návštěv a společného venčení. První fotka je při přívozu a druhá po roce u mě. Jinak mlskama jsem ze začátku nešetřila.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Surmi napsal(a):
Děkuji za rady. Máme i druhého psa, který je s námi doma. Tohoto jsme však chtěli nechat ven, ale samozřejmě chceme udělat všechno. Pokusíme se ji tedy dostat dovnitř. Pokud byste mi věděli poradit, jak to máme udělat, byla bych vděčná, protože za žádnou cenu nechce vyjít z pelíšku. Vodítko bych jí ještě nějak dokázala dát, ale mám ji zde vzít, i když vůbec nechce? Samozřejmě na to půjdu pomalu.

Vodítko jí dejte a nechte připnuté. Domů ji prostě vezměte, i s troškou násilí, čím déle to budete řešit, tím víc se bude bát. Doma nenechte nikam zalézat.

Surmi napsal(a):
Děkuji za rady. Máme i druhého psa, který je s námi doma. Tohoto jsme však chtěli nechat ven, ale samozřejmě chceme udělat všechno. Pokusíme se ji tedy dostat dovnitř. Pokud byste mi věděli poradit, jak to máme udělat, byla bych vděčná, protože za žádnou cenu nechce vyjít z pelíšku. Vodítko bych jí ještě nějak dokázala dát, ale mám ji zde vzít, i když vůbec nechce? Samozřejmě na to půjdu pomalu.

Hlavně pozor na to aby jí váš domácí pes nenapadl, tím by jste situaci mnohokrát zhoršíli. Jinak se mě taky osvědčilo brát bázlivé nalezené psy dovnitř, jak už vám tady radili s vodítkem. Klidně ho nechat někde pod stolem zalezlého a moc si ho nevšímat, at se okouká. Občas mu něco dobrého nabídnout, vlídně na něj promluvit, opatrně pohladit. Chce to čas, hodně času a v tomhle věku nebude nikdy výsledek nějak super, ale snad si přivykne natolik že soužití s ní bude snesitelné. Zázraky nečekejte. Na procházkách uvidíte jak se bude chovat, ale pevný obojek ze kterého se nevyvlékne a opatrnost je nutností. Pokud se vám vyvlékne pravděpodobně jí už nechytíte.

Nebo zkuste kšíry, z těch by se vyvléknout neměla a nemusí být tak utažené jako obojek. Já tu jezevčici vodím na kšírech.

aluska napsal(a):
Nebo zkuste kšíry, z těch by se vyvléknout neměla a nemusí být tak utažené jako obojek. Já tu jezevčici vodím na kšírech.

Vodila bych pro jistotu na obojím, aspoň ze začátku.

Nevíme jí dát vodítko. Je moc vystrašená a když se přiblížím i s vodítkem, vrčí a skáče do mě. Mám to udělat i přesto? Nevadí mi, že mě kousne, jen jí nechci dělat takový velký stres. Když jí ho násilím dám, tak se z toho uvnitř dostane? Nechci zkazit i ty mizivé šance na to aby mě měla ráda.

Surmi napsal(a):
Nevíme jí dát vodítko. Je moc vystrašená a když se přiblížím i s vodítkem, vrčí a skáče do mě. Mám to udělat i přesto? Nevadí mi, že mě kousne, jen jí nechci dělat takový velký stres. Když jí ho násilím dám, tak se z toho uvnitř dostane? Nechci zkazit i ty mizivé šance na to aby mě měla ráda.

A co třeba zkusit ji pomalu nalákat do nějaké přepravky nebo něčeho, co by se dalo na přemístění domů tak použít?

Osobně si myslím, že tím, že jí umožníte být s vámi doma, vybuduje si k vám důvěru tím spíš, i když musíte počítat s tím, že to bude trvat a nepůjde to hned. Už nebude žít jen vedle vás někde odstrčená, ale s vámi. Ono i jen to dovede hodně. Sice bych nevěřila na zázraky, že z ní někdy budete mít úžasně vřelého psa, ale spokojená a klidná s vámi být určitě ještě může.

Surmi napsal(a):
Nevíme jí dát vodítko. Je moc vystrašená a když se přiblížím i s vodítkem, vrčí a skáče do mě. Mám to udělat i přesto? Nevadí mi, že mě kousne, jen jí nechci dělat takový velký stres. Když jí ho násilím dám, tak se z toho uvnitř dostane? Nechci zkazit i ty mizivé šance na to aby mě měla ráda.

Když jí to vodítko nedáte, nebudete mít možnost s ní manipulovat. Možná vás kousne, na to se připravte. Udělejte to rychle a pokud možno u toho zůstante klidná. Ona vás bude mít časem ráda. Někdy je nutné použít trošku násilí, někdy to prostě jinak nejde. kdyby byla případně zraněná taky by jste jí museli chytit a ošetřit. Chytala sem takhle bázlivého poraněného cizího psa do deky. Kdybych ho nechytila zahynul by. Povedlo se i když jsem riskovala pokousání ale v dané situaci nebyla jiná možnost, zraněný krvácející pes u silnice, nikde nikdo, co se dalo dělat. Nakonec to dopadlo dobře, nikdo se k němu nehlásil a dožil u nás několik let

Surmi napsal(a):
Nevíme jí dát vodítko. Je moc vystrašená a když se přiblížím i s vodítkem, vrčí a skáče do mě. Mám to udělat i přesto? Nevadí mi, že mě kousne, jen jí nechci dělat takový velký stres. Když jí ho násilím dám, tak se z toho uvnitř dostane? Nechci zkazit i ty mizivé šance na to aby mě měla ráda.

Pořiďte přiměřeně velký polostahovák, ne stahovák, dejte na něj předem vodítko a přehoďte jí to rychle přes hlavu.

Surmi napsal(a):
Nevíme jí dát vodítko. Je moc vystrašená a když se přiblížím i s vodítkem, vrčí a skáče do mě. Mám to udělat i přesto? Nevadí mi, že mě kousne, jen jí nechci dělat takový velký stres. Když jí ho násilím dám, tak se z toho uvnitř dostane? Nechci zkazit i ty mizivé šance na to aby mě měla ráda.

S tím vodítkem to může jít i "po dobrém". Vím, že je venku dost zima, ale tak se pořádně nabalte, sedněte si na chvíli vedle ní a přibližujte se pomalu. Nemusíte hned ukazovat, že s sebou máte nějaký provázek.

asurwic napsal(a):
S tím vodítkem to může jít i "po dobrém". Vím, že je venku dost zima, ale tak se pořádně nabalte, sedněte si na chvíli vedle ní a přibližujte se pomalu. Nemusíte hned ukazovat, že s sebou máte nějaký provázek.

Naopak, všude by se válela vodítka a obojky, u misky, u pelechu, všude. Měla bych vodítko v ruce, když jdu s krmením, s vodou, když jen procházím dvorem.

scylla napsal(a):
Naopak, všude by se válela vodítka a obojky, u misky, u pelechu, všude. Měla bych vodítko v ruce, když jdu s krmením, s vodou, když jen procházím dvorem.

Jako socializaci samozřejmě ano. Při odchytávání si ale raději v klidu posedím pár hodin u psa, než se na něj (byť jen jednou a kvůli důležité věci) vyřítit a muset na něj narvat vodítko rychle a okamžitě.

No, mozna az ji pujdete dat to voditko a obojek, tak bych k ni šla pozpátku, a než k ní dojdete tak bych se několikrát zastavila a počkala, ale pořád čelem zády a až by jste došla na její úroveň, tak zase počkat klidně i déle až se popř. uklidni a potom zkusit nasadit obojek s vodítkem a zase počkat na zklidnění.

asurwic napsal(a):
Jako socializaci samozřejmě ano. Při odchytávání si ale raději v klidu posedím pár hodin u psa, než se na něj (byť jen jednou a kvůli důležité věci) vyřítit a muset na něj narvat vodítko rychle a okamžitě.

Proto jsem psala o přehození polostahováku přes hlavu, to jde rychle. Pokud je na to čas, tak tam klidně hodiny prosedím, ale ne vždy ten čas je. A někdy to není na ty hodiny ale na několik dnů.

Šli jsme na to pomalu, opatrně a s piškoty, i tak dost vyváděla, ale už leží v pelíšku v obýváku. Vypadá klidnější, když kolem ní chodíme nebo se jí přimlouváme tak se již netřese. Snad to tedy pomalu půjde dál a dál. Velmi jste mi pomohli, my bychom ji nechali trápit se na dvoře kvůli radám slečen z útulku.

Surmi napsal(a):
Šli jsme na to pomalu, opatrně a s piškoty, i tak dost vyváděla, ale už leží v pelíšku v obýváku. Vypadá klidnější, když kolem ní chodíme nebo se jí přimlouváme tak se již netřese. Snad to tedy pomalu půjde dál a dál. Velmi jste mi pomohli, my bychom ji nechali trápit se na dvoře kvůli radám slečen z útulku.

Skvělá práce, tak přeju hodně štěstí, ať už je jenom líp.

Surmi napsal(a):
Šli jsme na to pomalu, opatrně a s piškoty, i tak dost vyváděla, ale už leží v pelíšku v obýváku. Vypadá klidnější, když kolem ní chodíme nebo se jí přimlouváme tak se již netřese. Snad to tedy pomalu půjde dál a dál. Velmi jste mi pomohli, my bychom ji nechali trápit se na dvoře kvůli radám slečen z útulku.

Tak to je skvělé, když vás pořád uvidí a uslyší, socializuje se daleko rychleji než odstrčená venku v boudě

Mnoho lidí si myslí, že sebemenší "násilí" na zvířeti je špatně. Ovšem někdy (často) to bez toho nejde. Dobře je to znát na kočkách. Divoká kočka se nikdy neochočí, když ji budete chovat tak, že jí někde venku budete dávat žrádlo. Prostě se přijde jen nažrat, a to pouze tehdy, když tam nikdo nebude, ale sama se k člověku nikdy nepřiblíží. Když ji někam zavřete, kde nemá kam utéct ani se kde schovat, budete kolem ní chodit (nejprve ve větší, postupně čím dál menší vzdálenosti), časem se přestane bát. Další fází je podávat krmení z větší dálky, blíž a blíž... z ruky. Potom tou rukou zkusit pohladit - zespoda, později i seshora.
Se psem je to podobné. Prostě mít fenku na řemínku a občas ji "donutit", samozřejmě s citem, přijít. Dávat odměny, později pohlazení. Jen tak pochopí, že se jí nic nestane. Nenechat se odradit, pokud se fenka projevuje hystericky, neadekvátně situaci, ono ji to časem přejde - budete-li postupovat klidně, s rozvahou, trpělivě a DŮSLEDNĚ.

Surmi napsal(a):
Šli jsme na to pomalu, opatrně a s piškoty, i tak dost vyváděla, ale už leží v pelíšku v obýváku. Vypadá klidnější, když kolem ní chodíme nebo se jí přimlouváme tak se již netřese. Snad to tedy pomalu půjde dál a dál. Velmi jste mi pomohli, my bychom ji nechali trápit se na dvoře kvůli radám slečen z útulku.

Super! držím palce a dejte vědět jak to pokračuje - jsme zvědaví.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A často u ní s tím jídlem seďte. Třeba nic nedělejte, žádné podněty, jen seďte, aby si zvykla na vaší přítomnost. I když to je vlastně řečeno - dělejte jí společnost.

Jo takhle bych to taky udělala...
sedla bych si opodál, klíďo bych si vzala piškoty a jedla je před ní a klidně bych jí něco vyprávěla, ale nekoukala bych přitom na ní, ale někam do prostoru...pokud by se ze zvědavosti přiblížila, tak bych jí piškot hodila...pokud by byla ochotná nechat se krmit z ruky - tím líp, jen bych jí zatím nezatěžovala fyzickým kontaktem...pokud by tedy o to neměla zájem.

Fenečka je v pelíšku odkdy jsme ji dali dovnitř. Když jsem s ní byla sama, tak se z něj krůček pohnula kvůli pískotem. Dokonce si ode mě vezme i z ruky. Když přijde táta, tak je neklidná, ani jídlo si od něj nechce vzít. Ale pokoušíme se hrát s naším druhým psem, hladit ho a vidíme, že nás při tom pozoruje. Hodili jsme jí míček a rychle si ho vzala do pelíšku, takže alespoň reaguje, i když se nechce hrát. Na to je ještě čas. Ani hlazením ji ještě nejdeme stresovat. Dobrá zpráva je, že při nás dokázala usnout, dokonce chrápala :) Chtěla jsem se ještě zeptat, jaký názor máte na uklidňující léky? Veterinář nám ​​dal Zylkene. Prý nejsou návykové a bude po nich klidnější.

Léky ?
Ne !
T R P Ě L I V O S T !

Surmi napsal(a):
Fenečka je v pelíšku odkdy jsme ji dali dovnitř. Když jsem s ní byla sama, tak se z něj krůček pohnula kvůli pískotem. Dokonce si ode mě vezme i z ruky. Když přijde táta, tak je neklidná, ani jídlo si od něj nechce vzít. Ale pokoušíme se hrát s naším druhým psem, hladit ho a vidíme, že nás při tom pozoruje. Hodili jsme jí míček a rychle si ho vzala do pelíšku, takže alespoň reaguje, i když se nechce hrát. Na to je ještě čas. Ani hlazením ji ještě nejdeme stresovat. Dobrá zpráva je, že při nás dokázala usnout, dokonce chrápala :) Chtěla jsem se ještě zeptat, jaký názor máte na uklidňující léky? Veterinář nám ​​dal Zylkene. Prý nejsou návykové a bude po nich klidnější.

Pokud to není nějaká mimořádná situace, kdy pes panikaří a nevnímá nic než že se bojí, tak bych uklidňující léky nedávala. Jestli ve vaší přítomnosti klidně usne, tak není třeba. Jen jí dejte čas. Nenuťte ji do přímého kontaktu, ale buďte co nejvíc s ní, mluvte na ní. Já vždycky bázlivým psům komentuju všechno co dělám nebo co dělají oni. Kdykoliv se na mě podívá, zavolám na něj jménem, ale nijak kontakt neprodlužuji, nechávám na psovi. A cokoliv můžu, tak dělám v jejich blízkosti - např kafe piju na zemi vedle psí boudy/pelechu, když nalezencům dělám nový postroj a vodítko - taky v sedě u psí boudy.
Podle toho co píšete to vypadá, že jste na dobré cestě. Držím palce.

Také se mi nezdálo správné dopovat ji léky, jen pro jistotu jsme na oběd byli po ně, kdyby se neuklidnila. Tak tedy žádné léky. Dobře, budeme se snažit dělat všechno jako píšete. Vzala jsem si volno z práce. Děkuji vám.

Surmi napsal(a):
Také se mi nezdálo správné dopovat ji léky, jen pro jistotu jsme na oběd byli po ně, kdyby se neuklidnila. Tak tedy žádné léky. Dobře, budeme se snažit dělat všechno jako píšete. Vzala jsem si volno z práce. Děkuji vám.

Fenečka se vás bojí, zatím ji nemůžete ani hladit. Taková praktická otázka - jak chcete podávat léky? Možná by prášek sežrala v kousku salámu, ale když ne, tak jste stejně na konečné. Normálně se prášek dává tak, že se psu otevře morda a prášek se strčí daleko dozadu do krku, morda se přidrží zavřená, aby pes polkl. Takže na prášky se vykašlete. Dejte tomu čas, trpělivost, laskavost...

koňadra napsal(a):
Fenečka se vás bojí, zatím ji nemůžete ani hladit. Taková praktická otázka - jak chcete podávat léky? Možná by prášek sežrala v kousku salámu, ale když ne, tak jste stejně na konečné. Normálně se prášek dává tak, že se psu otevře morda a prášek se strčí daleko dozadu do krku, morda se přidrží zavřená, aby pes polkl. Takže na prášky se vykašlete. Dejte tomu čas, trpělivost, laskavost...

Normálně se psovi dává prášek tak, že se zastrčí do něčeho voňavého, třeba ´psí paštiky, dá se sousto bez prášku, pak s práškem a hned na to bez prášku.

scylla napsal(a):
Normálně se psovi dává prášek tak, že se zastrčí do něčeho voňavého, třeba ´psí paštiky, dá se sousto bez prášku, pak s práškem a hned na to bez prášku.

No, tak samozřejmě, i to je metoda. Ale kdyby selhala (jsou psi, kteří buď sousto s práškem vůbec nevezmou, nebo sousto vyplivnou, olížou vše kolem a prášek nechají) a bylo by nutno dávat psu prášek přímo do krku, tak v tomto případě by to bylo hodně kontraproduktivní.

Surmi napsal(a):
Také se mi nezdálo správné dopovat ji léky, jen pro jistotu jsme na oběd byli po ně, kdyby se neuklidnila. Tak tedy žádné léky. Dobře, budeme se snažit dělat všechno jako píšete. Vzala jsem si volno z práce. Děkuji vám.

Tak naše kočka taky kdysi, když jsem se stěhovala a totálně bourala jádro v bytě atd., dostala Diazepam. Já bych proti tomu nebyla tak striktně, ale jen snad pro nějakou krátkou "prvotní" dobu. Ta hypnotika 3. generace, mezi něž asi patří i ten Zylkene (ta 3. řada obvykle začíná na Z - okrajově se tím pracovně zabývám), už nejsou tak návyková (samozřejmě roli vždy hraje víc faktorů).
Naší kočce jsem dala ten prášek celkově jen jeden (bylo šílené z jedné pilule udělat osminy), no a když mi veterinář řekl cenu vyšetření, požila jsem jednu tabletu i já.

Surmi napsal(a):
Také se mi nezdálo správné dopovat ji léky, jen pro jistotu jsme na oběd byli po ně, kdyby se neuklidnila. Tak tedy žádné léky. Dobře, budeme se snažit dělat všechno jako píšete. Vzala jsem si volno z práce. Děkuji vám.

Uklidňující léky jsou kontraproduktivní, po jejich vysazení byste byli tam, kde jste je nasadili. Nedávejte to. Chce to trpělivost, klid a suverenitu, pohodu a dobré čtení jejích signálů a okamžitou správnou odpověď.

koňadra napsal(a):
Fenečka se vás bojí, zatím ji nemůžete ani hladit. Taková praktická otázka - jak chcete podávat léky? Možná by prášek sežrala v kousku salámu, ale když ne, tak jste stejně na konečné. Normálně se prášek dává tak, že se psu otevře morda a prášek se strčí daleko dozadu do krku, morda se přidrží zavřená, aby pes polkl. Takže na prášky se vykašlete. Dejte tomu čas, trpělivost, laskavost...

Mohou jí hladit a také by jí měli hladit. Proč by nemohli?

scylla napsal(a):
Mohou jí hladit a také by jí měli hladit. Proč by nemohli?

Asi jste to nepochopila. Zatím ji nemohou hladit, protože se bojí. Je potřeba ji postupně zvykat, že ruka hladí - nejprve zespodu... prostě to, o čem jsem psala výše. Ale hned se na fenku vrhnout a ještě jí cpát prášky do krku (nechytejte mne za slovo - kdyby to nešlo jinak) vidím jako velmi špatné řešení. V tom se asi shodneme, ne?

koňadra napsal(a):
Asi jste to nepochopila. Zatím ji nemohou hladit, protože se bojí. Je potřeba ji postupně zvykat, že ruka hladí - nejprve zespodu... prostě to, o čem jsem psala výše. Ale hned se na fenku vrhnout a ještě jí cpát prášky do krku (nechytejte mne za slovo - kdyby to nešlo jinak) vidím jako velmi špatné řešení. V tom se asi shodneme, ne?

Vrhat se na psa je špatné vždycky. Ale hladit jí mohou a mají, protože si potřebuje uvědomit, že lidská ruka neubližuje. Podávání utlumujících léků je nesmysl, přestože to doporučují veterináři, kteří o sobě tvrdí, že jsou behavioristé a dělají různé terapie a výchovné moduly. Ještě jsem neslyšela o psovi, který by tuto jejich terapii přežil ve zdraví.

koňadra napsal(a):
No, tak samozřejmě, i to je metoda. Ale kdyby selhala (jsou psi, kteří buď sousto s práškem vůbec nevezmou, nebo sousto vyplivnou, olížou vše kolem a prášek nechají) a bylo by nutno dávat psu prášek přímo do krku, tak v tomto případě by to bylo hodně kontraproduktivní.

Pokud to zamaskujete dobře a dáte to do něčeho, co pes rád jí, vezme si to. I vlk si to vzal.

scylla napsal(a):
Uklidňující léky jsou kontraproduktivní, po jejich vysazení byste byli tam, kde jste je nasadili. Nedávejte to. Chce to trpělivost, klid a suverenitu, pohodu a dobré čtení jejích signálů a okamžitou správnou odpověď.

Já si naopak myslím, že by díky nim mohl pes tu první fázi překonávání strachu překonat líp. Samozřejmě - všeho s mírou, že jo.

scylla napsal(a):
Pokud to zamaskujete dobře a dáte to do něčeho, co pes rád jí, vezme si to. I vlk si to vzal.

No, tak to já jsem v okolí skoro známá historkami o tom, jak náš předchozí pes, kavalír KCHS, byl vynalézavý... cokoliv ožmoulal, a když už se zdálo, že máme vyhráno, najednou byla pilule na zemi vyplivnutá. Současná AUO by to možná zhltla bez mrknutí oka, ale on byl teda v odmítání prášků eso.
Ještě mě napadá použít konkurenci.

Zylkene a podobně (Alavis calming a já nevím co ještě) to nejsou žádné drogy

Nejhorší co se může stát je, že nepomůžou. Ale nejsou návykové a nijak neovlivňují chování psa ani jeho schopnost učení. Alfa-kasozepin hodí psa do pohody úplně stejným způsobem jako sklenice teplého mléka před spaním. Pak tam bývá béčko na nervy, tryptofan, to je aminokyselina, ze které se tvoří serotonin... je to doplněk stravy, ne narkotikum, probůh.

Léky jsme jí nedali, ale pokud bude třeba tak je určitě v něčem sní, protože je dost žravá. V noci jsem s ní spala v obývacím pokoji a vícekrát mě probudila, olizovala mě a chtěla se hladit. Jen pár vteřin a pak znovu utekla. Takový pokrok jsem ani nečekala. Ale máme další problém. Před chvílí skočila do našeho psa, jen ho tak postrašila, ale on se jí teď dost bojí. Ani se k ní nepřiblíží. Nemůžeme ji ani kárat, jen jsme tak zvedli hlas ať přestane. Stalo se to, protože byl zvědavý a chtěl si ji očichat. Nepřiblížil se však ani na 1,5 metru. Vše co jsme jí dali když k nám přišla si dost hlídá, ani my se nemůžeme přiblížit k její pelíšku. Ale náš pes se jí teď bojí a začal do ní vrčet. Nevíte co bychom měli dělat? Potřebujeme je nechat i samých. Kdyby víme, že je na tom takto, tak se na to ani nedáme, protože nejsme zkušení pejskaři. Když už je ale u nás, tak jí chceme pomoci. Neradi bychom ji vrátili do útulku. Asi by se z toho už tak snadno nedostala. Velmi nám pomáháte.

Surmi napsal(a):
Léky jsme jí nedali, ale pokud bude třeba tak je určitě v něčem sní, protože je dost žravá. V noci jsem s ní spala v obývacím pokoji a vícekrát mě probudila, olizovala mě a chtěla se hladit. Jen pár vteřin a pak znovu utekla. Takový pokrok jsem ani nečekala. Ale máme další problém. Před chvílí skočila do našeho psa, jen ho tak postrašila, ale on se jí teď dost bojí. Ani se k ní nepřiblíží. Nemůžeme ji ani kárat, jen jsme tak zvedli hlas ať přestane. Stalo se to, protože byl zvědavý a chtěl si ji očichat. Nepřiblížil se však ani na 1,5 metru. Vše co jsme jí dali když k nám přišla si dost hlídá, ani my se nemůžeme přiblížit k její pelíšku. Ale náš pes se jí teď bojí a začal do ní vrčet. Nevíte co bychom měli dělat? Potřebujeme je nechat i samých. Kdyby víme, že je na tom takto, tak se na to ani nedáme, protože nejsme zkušení pejskaři. Když už je ale u nás, tak jí chceme pomoci. Neradi bychom ji vrátili do útulku. Asi by se z toho už tak snadno nedostala. Velmi nám pomáháte.

Nějak mě uniklo, jaké velikosti je fenka a co je za rasu váš pes ? Pokud jsou tak nějak vyrovnaní a nedají se natvrdo do konfliktu nechala bych je být. Musí si na sebe opatrně zvyknout. Mnoho prvních dní mezi našemi psy proběhlo tak že po sobě vrčeli, seděli každý v jednom rohu místnosti dlouhé hodiny, či na sebe vzájemě číhali u misky z vodou apod. J e lepší si jich příliš nevšímat a nesnažit se je skamarádit násilím.Pokud jdou pak psi opravdu do konfliktu nerozpakovala bych se rázně okřiknout a rozehnat oba. Fenka je sice vystrašená ale není hloupá a i vystrašený pes musí mít od začátku nějaké hranice. K pelíšku sep řibližujte, pomalu s pamlskem v ruce, něco jí nabídněte řčemu neodolá a tak. Vzali jste si na sebe asi příliš tvrdý oříšek.

Náš pes je 8-letý cavalier a fenka je 8-letý oříšek stejné velikosti i stejné barvy. On se však neví bránit a dost na něm vidět, že se jí bojí. Ale necháme to tedy ještě tak.
Jo, to jsme si tedy vzali.

Surmi napsal(a):
Náš pes je 8-letý cavalier a fenka je 8-letý oříšek stejné velikosti i stejné barvy. On se však neví bránit a dost na něm vidět, že se jí bojí. Ale necháme to tedy ještě tak.
Jo, to jsme si tedy vzali.

Nechte je být, normání pes feně vždycky ustoupí. Jen kdyby se do něj dávala moc tvrdě tak zasáhněte. Dobré je brát je společně ven pokud teda fenku zvládnete ven dostat´. Vezměte jí na dlouhé vodítko, někam kde je klid, pejska puste s ní navolno, nikde se psi neskamarádí líp než venku ve volném prostoru.

Surmi napsal(a):
Náš pes je 8-letý cavalier a fenka je 8-letý oříšek stejné velikosti i stejné barvy. On se však neví bránit a dost na něm vidět, že se jí bojí. Ale necháme to tedy ještě tak.
Jo, to jsme si tedy vzali.

Je potřeba fenku usměrnit, zvlášť když má sklony si něco hlídat. Pes ať jí zatím nekontaktuje, jí ovládejte za vodítko, ale nedovolte jí ho šikanovat ani po něm vyjíždět. I bázlivý pes se musí vychovávat.

A tá útulkáčka si už zvykla na vodítko ? lebo za ten čas čo ste ju vzali dovnútra ste už určite museli ísť von niekolkokrát cikať aj kakať

inak super pokrok že v noci prišla k vám, už bude iba lepšie a lepšie. Ak budete musieť psíkov nútení nechať samých doma, možno by som ich na ten čas oddelila každého do inej miestnosti. Lepšie ako riskovať, že sa pobijú...a najlepšie sa skamarátia ak Vy budete venčiť bambuľku útulkáčku a niekto druhý vašeho psíka a takto ísť na prechádzku.

Napíšte potom ďalšie informácie ako sa zžívate, sledujeme váš príbeh a držíme labky

Surmi napsal(a):
Léky jsme jí nedali, ale pokud bude třeba tak je určitě v něčem sní, protože je dost žravá. V noci jsem s ní spala v obývacím pokoji a vícekrát mě probudila, olizovala mě a chtěla se hladit. Jen pár vteřin a pak znovu utekla. Takový pokrok jsem ani nečekala. Ale máme další problém. Před chvílí skočila do našeho psa, jen ho tak postrašila, ale on se jí teď dost bojí. Ani se k ní nepřiblíží. Nemůžeme ji ani kárat, jen jsme tak zvedli hlas ať přestane. Stalo se to, protože byl zvědavý a chtěl si ji očichat. Nepřiblížil se však ani na 1,5 metru. Vše co jsme jí dali když k nám přišla si dost hlídá, ani my se nemůžeme přiblížit k její pelíšku. Ale náš pes se jí teď bojí a začal do ní vrčet. Nevíte co bychom měli dělat? Potřebujeme je nechat i samých. Kdyby víme, že je na tom takto, tak se na to ani nedáme, protože nejsme zkušení pejskaři. Když už je ale u nás, tak jí chceme pomoci. Neradi bychom ji vrátili do útulku. Asi by se z toho už tak snadno nedostala. Velmi nám pomáháte.

Zdá se, že fenka dělá rychlejší pokroky než jsme si mohli myslet.
Vztah vašich dvou psů se vyřeší časem sám. Je dobré, že je to pes a fena. Usměrnila bych jedině tehdy, kdyby do psa šla dost tvrdě, ale i tak si myslím, že si pes nakonec poradí a ožene se sám. Asi nebyl zvyklý na jiného psa (zvláště v jedné domácnosti), je toho na něj asi moc najednou, ale věřím tomu, že si zvyknou oba a nakonec budou kamarádi. Je dobře, že v domácnosti už nějaký pes je.
Že se nechá fenka už pohladit, je dobré znamení.
Nejlépe se psi skamarádí na procházkách, fenku samozřejmě na vodítku na dobře utaženém obojku - lepší o dírku více než méně! Často se setkávám s tím, že mě ostatní tvrdí, že moji psi mají moc utažené obojky. Nemají! Za to psi těch, co to kritizují, se často vyvlečou a když je to v nehodnou chvíli, může být průšvih. Vy tu fenku nejspíš venku nechytíte, tak nekoukejte na city a obojek jí opravdu pořádně utáhněte.
Že se nemůžete přiblížit k jejímu pelechu, je špatně. Zřejmě má fenka nějaké špatné zkušenosti a brání si "svoje", jenže je potřeba jí dát najevo, že takhle ne. Ale je otázka jak? Bohužel fenku nevidím jak přesně se chová - někdy je dobrá cesta fenku spíše chlácholit a přesto ji pohladit, vzít jí nějakou věc a zase jí ji vrátit, nedbat na to, že vrčí (snad tedy také nekousne)... někdy je lepší cesta fenku přísně okřiknout a dát jí tím najevo, že tady jsem pánem já a ona nemá co si bránit věci, které nota bene má ode mne. Tohle je složitější problém, který se asi nedá jen tak anonymně vyřešit.

Já bych vyděšenou fenu rozhodně ještě nedorazila tím, že ji dotáhnu do bytu. Rozhodně ne dříve, než se trochu uklidní.

přistupovala bych k ní podobně jako při ochočování divokého zvířete, tedy byla bych často, i když třeba jen po krátkých chvilkách u ní, dávala bych jí potravu blíž a blíž ke mně, nedívala bych se na ni zpříma. když by už celkem kurážně jedla nedaleko ode mne, zkusila bych pamlsek, podat rukou, když hned nevezme, hodila bych jej blíž a tak postupovala. s hlazením opatrně, vodítko bych začala připínat, ale nenutila ji násilně k procházce, jen lákala za sebou.¨

Zkusila bych nabídnout i hračku.- asi ale zbytečně - a přivedla bych jí toho druhého psa, jak by na něj reagovala. Pokud přátelsky, byla to to velká pomoc, pokud vyděšeně, seznámení bych odložila.

Pokud měla zvlášť mizerné zkušenosti s lidmi, může to trvat i měsíce. Ještě by bylo dobře, kdyby k ní, zejména zpočátku, chodil jen jeden určitý člověk a až později i ostatní.

Je dobře ale vědět, že s největší pravděpodobností i tady trpělivost přinese růže, ale nemusí se to stát, i když pes zvykne třeba vám, celoživotně může mít těžké problémy s jinými lidmi a cestou na procházku. Doufám, že i s tímto nemilým vývojem se dokážete smířit, a psa si nechat, protože i kdyby zůstal v zpřátelení se jen na půli cesty, přece jen by to byla pro něj změna a vrátit ho do útulku by jej dorazilo.

Už je s námi asi pět dní a podle jejího chování začínáme přemýšlet, že problém není v tom, že by se tak velmi bála nás, ale v tom, že se přímo chorobně bojí o své věci. Když vidí, že už musí jít na procházku, tak začne v zmatku rychle chytat do tlamy všechny hračky a misky co tam má. Když už vidí náš dům, tak se strašně táhne, dokonce když jsem se zarozprávala se sousedkou, tak rozkousala vodítko a utíkala k domu. Doma se od pelíšku nepohne, bojí se, že se jí něco stane s věcmi. Když dojí jídlo, tak si tu misku odnese do pelíšku a leží na ní. Asi proto, když je mimo pelíšku, tak se dá pohladit a v pelíšku se jí nemůžeme ani dotknout. Když jsme se na procházce setkali se psem, tak ho ignorovala, ale když jsem se k němu sehnula a pohladila ho, tak začala vrčet a rychle mě olizovat po tváři. Víme, že v útulku to fungovalo tak, že měli více bud a ona si na každou noc musela doslova vybojovat svou boudu. Nikdy neměla jen svou boudu. Měla jen jednu hračku, kterou si musela hlídat, protože když si ji nehlídala, tak už ji měl v tlamě jiný pes. Možná proto se tak chorobně bojí o všechno co má, ale potřebujeme to vyřešit. Vždyť ona se nedokáže pohnout od pelechu bez zmatků a stresů. Když se už vrátíme z procházky, tak rychle běží zkontrolovat, jestli tam má všechno. To jaký při tom prožívá stres si ani nevíte představit. Nevíte prosím, jak bychom jí měli ukázat, že se nemá proč bát a že jí nikdo nic nevezme?

Surmi napsal(a):
Už je s námi asi pět dní a podle jejího chování začínáme přemýšlet, že problém není v tom, že by se tak velmi bála nás, ale v tom, že se přímo chorobně bojí o své věci. Když vidí, že už musí jít na procházku, tak začne v zmatku rychle chytat do tlamy všechny hračky a misky co tam má. Když už vidí náš dům, tak se strašně táhne, dokonce když jsem se zarozprávala se sousedkou, tak rozkousala vodítko a utíkala k domu. Doma se od pelíšku nepohne, bojí se, že se jí něco stane s věcmi. Když dojí jídlo, tak si tu misku odnese do pelíšku a leží na ní. Asi proto, když je mimo pelíšku, tak se dá pohladit a v pelíšku se jí nemůžeme ani dotknout. Když jsme se na procházce setkali se psem, tak ho ignorovala, ale když jsem se k němu sehnula a pohladila ho, tak začala vrčet a rychle mě olizovat po tváři. Víme, že v útulku to fungovalo tak, že měli více bud a ona si na každou noc musela doslova vybojovat svou boudu. Nikdy neměla jen svou boudu. Měla jen jednu hračku, kterou si musela hlídat, protože když si ji nehlídala, tak už ji měl v tlamě jiný pes. Možná proto se tak chorobně bojí o všechno co má, ale potřebujeme to vyřešit. Vždyť ona se nedokáže pohnout od pelechu bez zmatků a stresů. Když se už vrátíme z procházky, tak rychle běží zkontrolovat, jestli tam má všechno. To jaký při tom prožívá stres si ani nevíte představit. Nevíte prosím, jak bychom jí měli ukázat, že se nemá proč bát a že jí nikdo nic nevezme?

Hlavně jí to nebrat + nezradit jí ve stylu, že odejde z domu a pelíšek jí zmizí a podobně.

Měla jsem fenu, kterou jsem si vzala až v její dospělosti a která měla od malička nouzi o jídlo, takže si bránila všechno, co bylo k snědku. Odnaučila jsem jí to tak, že jsem koupila pro všechny psy pytel chrupavek a doslova jsem je tím zasypala. Fena neměla jedinou šanci to sníst ani za pomoci ostatních. Potom za pár dní proběhla ještě jedna taková terapie s kostmi, o které neustále zakopávala, ať se hnula kamkoliv a od té doby už jí ani nenapadlo, že by měla něčeho málo.

Všechno bych jí vzala, jinak ještě dlouho nebude klid.
Nic bych ji nenechala hlídat.

A je s vami stale vo vnutri ?

Taky bych jí nic nebrala. Kdysi jsem měla hamounka na dočasce a udělala jsem to ve stylu asurwic - zavalila jsem ho vším v šíleném množství, přešlo ho to docela rychle. Samozřejmě měl své oblíbené věci, ale už nebyl psycho, že o to může přijít. Stejně se svým současným psem - se ségrou se vždycky hádal o paroží, měla jsem pro každého jen jedno. Aktuálně přibyla k ségře sestřenice, parůžků máme asi sedm, myslím, a když jsou holky u nás, tak se o ně sice sem tam přetahují, protože u souseda je vždycky všechno lepší, ale už na sebe nejsou hnusní. Tedy né, že by se předtím chtěli sežrat.

Jak píše rapotačka všechno bych uklidila, žádné hračky, žádné kosti, misku jen na nakrmení a odebrat aby nebyl důvod cokoliv před kýmkoliv hlídat.

Ano, je stále uvnitř.

Vzhledem k tomu, že svůj pelíšek nikdy neměla a hlavně z něj je taková vyjevená, tak asi zkusím metodu všeho příliš. :) Protože já jí ho nemůžu vzít. Chci aby měla nějaké stabilní místo, kde se může složit a vyvalit a chci i aby měla nějakou hračku. Přijde mi kruté, aby neměla vůbec nic, když už zjistila, jaké je to pohodlné. A hlavně, když vidí, že náš druhý pes všechno má. A nevím, jak by to dopadlo, kdyby jí ty věci jednou dám, protože jednou jí je budu chtít i tak dát. Pokud nepůjde po dobrém, až pak zkusím po zlém. :) Ale děkuji za všechny rady.

Surmi napsal(a):
Ano, je stále uvnitř.

Vzhledem k tomu, že svůj pelíšek nikdy neměla a hlavně z něj je taková vyjevená, tak asi zkusím metodu všeho příliš. :) Protože já jí ho nemůžu vzít. Chci aby měla nějaké stabilní místo, kde se může složit a vyvalit a chci i aby měla nějakou hračku. Přijde mi kruté, aby neměla vůbec nic, když už zjistila, jaké je to pohodlné. A hlavně, když vidí, že náš druhý pes všechno má. A nevím, jak by to dopadlo, kdyby jí ty věci jednou dám, protože jednou jí je budu chtít i tak dát. Pokud nepůjde po dobrém, až pak zkusím po zlém. :) Ale děkuji za všechny rady.

já bych jí ty věci rozhodně nebrala, ona v tom hledá jistotu a zase by o ni přišla.Je u vás krátce, chce to čas.Potřebuje mít někde místo kde se může ukrýt, zvlášť když ho v útulku neměla.

Máte pravdu. Nezklameme ji už a nebude mít jinou možnost než se přestat strachovat.

Abych pravdu řekla, já tedy nevím, jak zadavatelce poradit - nikdy jsem takový problém neměla. Asi bych to zkusila, jak sama navrhuje - zavalit fenku hračkami, třeba ji to přejde. Pokud by to nepomohlo (je ale otázka, jak dlouho to zkoušet?), pak by nastoupila opačná metoda - sebrat vše - jak radí jiní. Tam by ale asi bylo potřeba sebrat vše i jejich psovi, nedokáži si představit, že pes bude mít v pelíšku hračky, bude s nimi pobíhat po bytě a fenka nic. Nejspíš by mu nějakou ukradla a zadavatelka by zase byla na začátku.

Surmi napsal(a):
Ano, je stále uvnitř.

Vzhledem k tomu, že svůj pelíšek nikdy neměla a hlavně z něj je taková vyjevená, tak asi zkusím metodu všeho příliš. :) Protože já jí ho nemůžu vzít. Chci aby měla nějaké stabilní místo, kde se může složit a vyvalit a chci i aby měla nějakou hračku. Přijde mi kruté, aby neměla vůbec nic, když už zjistila, jaké je to pohodlné. A hlavně, když vidí, že náš druhý pes všechno má. A nevím, jak by to dopadlo, kdyby jí ty věci jednou dám, protože jednou jí je budu chtít i tak dát. Pokud nepůjde po dobrém, až pak zkusím po zlém. :) Ale děkuji za všechny rady.

Misku po jídle odeberte, nenechte jí odnést na pelech. Jinak - všeho je hojnost.

Zkuste když se budete přibližovat k pelíšku tak vždy s něčím pro fenku (jídlo, hračky, kosti, pamlsky atd.). Třeba pak pochopí, že jí nejdete nic brát.

paulí&majk napsal(a):
Zkuste když se budete přibližovat k pelíšku tak vždy s něčím pro fenku (jídlo, hračky, kosti, pamlsky atd.). Třeba pak pochopí, že jí nejdete nic brát.

Chovat se normálně, ničím neuplácet, jen okomentovat, s pelíškem manipulovat, pokud bude třeba, všechno v klidu. Když jí chcete něco dát, zavolejte si jí k sobě.

koňadra napsal(a):
Abych pravdu řekla, já tedy nevím, jak zadavatelce poradit - nikdy jsem takový problém neměla. Asi bych to zkusila, jak sama navrhuje - zavalit fenku hračkami, třeba ji to přejde. Pokud by to nepomohlo (je ale otázka, jak dlouho to zkoušet?), pak by nastoupila opačná metoda - sebrat vše - jak radí jiní. Tam by ale asi bylo potřeba sebrat vše i jejich psovi, nedokáži si představit, že pes bude mít v pelíšku hračky, bude s nimi pobíhat po bytě a fenka nic. Nejspíš by mu nějakou ukradla a zadavatelka by zase byla na začátku.

Samozřejmě že druhému psovi to sebrat taky. Pokud u nás doma kvůli něčemu vznikaly spory tak se to dalo pryč a bylo to.
Jinak pro zadavatelku, kdyby byl problém uklidila bych přes den i ten pelech a dala bych jí ho jenom na noc a nebo když má na něm být. Pes nutně nemusí mít plný byt hraček, např mí psi žádné nemají protože by je stejně za pár minut zlikvidovali. Hračky mám já a při hře nebo za odměnu jim je půjčím, potom se uklidí a je to. Jinak měla semi psa který neměl několik let pelech, protože když jsme odešli at to byl pelech, deka, cokoliv skončilo to na malé kousky, takže spal v předsíni na lině a pelech dostal až za pár let až ho to přešlo, a stejně o něj nijak moc nestál.

Hmmm, nějak jsem nepostřehla jestli je fenka kastrovaná. Ale takovýhle chorobný hlídání všeho, nechuť jít ven a naopak úprk domů jsem měla u falešně březí feny.

Mně prostě nepřijde správný cokoli zabavovat, když je pes takhle labilní. Přijde mi logický, že se tím pak její urputná potřeba hlídat si věci jenom posílí, než naopak... Vždyť jak asi zareaguje, když není zvyklá cokoli mít - proto si to hlídá - a oni jí to najednou zase seberou? Nabude dojmu, že jediná jistota je hlídat, hlídat, hlídat, aby se to už nikdy nestalo. Víc smysl mi dává tomu psu naložit až moc, aby toho měl tolik, že už toho bude příliš i na něj, jak tu někteří doporučují. Hlavně bych řekla, že musí mít oba psi stejně, takže když už toho naložit hodně, tak pro oba. Aby pak zase nezačal blbnout druhý pes.

Aspoň takhle to teda vidím. Jestli se pletu, můžete mi, prosím, náležitě vysvětlit, jak to u psa teda funguje, když by měl být správný postup mu to všechno sebrat?

" jak to u psa teda funguje, když by měl být správný postup mu to všechno sebrat? "
nevím jestli správný, nicméně je tento postup založen na prostinké myšlence "kde nic není ani čert nebre", neboli pokud si pes nemá co hlídat, tak nemůže hlídat (neboli zrušíme-li podnět, zrušíme chování).

editnu: oproti druhému zde navrhovanému přístupu "zahlcení podnětem" = snížení důležitosti podnětu

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
" jak to u psa teda funguje, když by měl být správný postup mu to všechno sebrat? "
nevím jestli správný, nicméně je tento postup založen na prostinké myšlence "kde nic není ani čert nebre", neboli pokud si pes nemá co hlídat, tak nemůže hlídat (neboli zrušíme-li podnět, zrušíme chování).

editnu: oproti druhému zde navrhovanému přístupu "zahlcení podnětem" = snížení důležitosti podnětu

Dobře, v tom případě by se ale teda muselo všechno sebrat i tomu druhému (To už tu samozřejmě padlo, to vím). Což je mi proti srsti ještě víc, protože nejenže by to byla zrada nově osvojené fenky, která konečně získala něco svého a najednou zase nemá nic, ale i toho starousedlíka, který je zvyklý celý život mít a najednou o všechno přijde.
Zároveň mě pak napadá - nemohl by si pes to, že mu vzali všechno, na co byl zvyklý, spojit s příchodem nové feny a začít být vůči ní ještě třeba agresivní?
Navíc mi přijde hrozně hnusný, aby psi neměli doma nic svého. Však to mají být členové rodiny, ne nějací vězni, kteří nemají na nic právo a jediné, co se jim doma umožní je dostat nažrat a pak zase honem schovat misku.
Jen mi to prostě nepřijde jako normální řešení. Spíš by se to mělo vyřešit tak, aby psi mohli mít své věci a zároveň se zbavili dojmu, že je potřebují hlídat, což jde podle mě docílit jedině ukázkou toho, že je až dost pro oba.

Je to jen má, ničím nepodložená myšlenka, která mi přijde jaksi správná. Takže se třeba totálně pletu, ale ta druhá varianta mi přijde strašně krutá - myslí se jen na to, aby si pes nic nehlídal, ale už ne na to, jak je asi tomu psovi, který zase o všechno přišel.

Náš voříšek z útulku, se po příjezdu domů choval podobně. Hltal všechno jídlo, co se do něj nevešlo, utíkal někam schovat a zahrabat. Hned si v domě a na dvoře našel několik úkrytů, kde občas spal, na zahradě zahrabával hračky a všechny možné předměty, které se mu zalíbily. V našem případě to bylo o to smutnější, že se jednalo o 4 měsíční štěně, které místo aby si bezstarostně hrálo, běhalo a skákalo, stále řešilo jen základní existenční starosti. Na druhou stranu nás toto jeho chování naučilo štěňátka nepodceňovat, nedívat se na ně jen na jako naivní roztomilé kuličky, ale obdivovat, jak příroda dokáže své děti vybavit na boj o přežití.
Všechno se srovnalo během 14 dní, během kterých malý štěník pochopil, že jídla je dost a v pravidelných hodinách !, hračky je lepší nechat venku a hrát si s nimi a že pelíšek stačí jen jediný - ten v blízkosti páníčků .
Přeji vám, ať se spolu sžijete co nejlépe, je to náročné období pro všechny zúčastněné, ona ani ta fenka to nemá jednoduché, ale to jestli se vám daří nebo ne, zhodnoťte až tak po 2 měsících.

Atheira napsal(a):
Dobře, v tom případě by se ale teda muselo všechno sebrat i tomu druhému (To už tu samozřejmě padlo, to vím). Což je mi proti srsti ještě víc, protože nejenže by to byla zrada nově osvojené fenky, která konečně získala něco svého a najednou zase nemá nic, ale i toho starousedlíka, který je zvyklý celý život mít a najednou o všechno přijde.
Zároveň mě pak napadá - nemohl by si pes to, že mu vzali všechno, na co byl zvyklý, spojit s příchodem nové feny a začít být vůči ní ještě třeba agresivní?
Navíc mi přijde hrozně hnusný, aby psi neměli doma nic svého. Však to mají být členové rodiny, ne nějací vězni, kteří nemají na nic právo a jediné, co se jim doma umožní je dostat nažrat a pak zase honem schovat misku.
Jen mi to prostě nepřijde jako normální řešení. Spíš by se to mělo vyřešit tak, aby psi mohli mít své věci a zároveň se zbavili dojmu, že je potřebují hlídat, což jde podle mě docílit jedině ukázkou toho, že je až dost pro oba.

Je to jen má, ničím nepodložená myšlenka, která mi přijde jaksi správná. Takže se třeba totálně pletu, ale ta druhá varianta mi přijde strašně krutá - myslí se jen na to, aby si pes nic nehlídal, ale už ne na to, jak je asi tomu psovi, který zase o všechno přišel.

Tak trošku mě připadá že psy příliš polidštujete. Pes není člověk, nemusí mít kolem sebe kvanta věcí aby z toho měl dobrý pocit. Většině psů se stejně ty hračky válí jen kolem pelechu a ani si toho nevšimnou. Stačí když jim majitel nabídne nějakou aktivitu. Dobu kdy si hrají, hru třeba spojenou a výcvikem kterou řídí on. To samé z krmením, nakrmím dvakrát denně a jinak prostě žrádlo nemají, nemají co hlídat, co zahrabávat ani se o co rvát. prostě když přinesu krmení, tak ho okamžitě sežerou, každý se věnuje své misce a na spory u toho není čas protože to trvá jen pár minut. Pes nepotřebuje nic svého jak píšete, všechno je moje a psi jsou rádi když jim to půjčím, v okamžiku kdy mě to odevzdají je to opět moje.Neexistuje aby si pes něco přede mnou hlídal apod. Pokud si hlídá před druhým psem, je to přirozené ale právě pro to jim dám co nejméně příležitostí aby se to stalo. Nakonec dospělí psi o hryčky ani nestojí, stejně by se to jen někde válelo, pokud bych do toho nezapojila nějakou aktivitu.A co by jste řekla na to že moje štěnata před výcvikem ani žádné kousací trhací a pískací hračky nemají, z jednoho prostého důvodu, aby se nenaučili mačkat a žužlat aport, což se pak velice těžko odnaučuje.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak trošku mě připadá že psy příliš polidštujete. Pes není člověk, nemusí mít kolem sebe kvanta věcí aby z toho měl dobrý pocit. Většině psů se stejně ty hračky válí jen kolem pelechu a ani si toho nevšimnou. Stačí když jim majitel nabídne nějakou aktivitu. Dobu kdy si hrají, hru třeba spojenou a výcvikem kterou řídí on. To samé z krmením, nakrmím dvakrát denně a jinak prostě žrádlo nemají, nemají co hlídat, co zahrabávat ani se o co rvát. prostě když přinesu krmení, tak ho okamžitě sežerou, každý se věnuje své misce a na spory u toho není čas protože to trvá jen pár minut. Pes nepotřebuje nic svého jak píšete, všechno je moje a psi jsou rádi když jim to půjčím, v okamžiku kdy mě to odevzdají je to opět moje.Neexistuje aby si pes něco přede mnou hlídal apod. Pokud si hlídá před druhým psem, je to přirozené ale právě pro to jim dám co nejméně příležitostí aby se to stalo. Nakonec dospělí psi o hryčky ani nestojí, stejně by se to jen někde válelo, pokud bych do toho nezapojila nějakou aktivitu.A co by jste řekla na to že moje štěnata před výcvikem ani žádné kousací trhací a pískací hračky nemají, z jednoho prostého důvodu, aby se nenaučili mačkat a žužlat aport, což se pak velice těžko odnaučuje.

Nesnažím se ze psů dělat lidi. Ovšem mám zkrátka dojem, že ten pes by měl mít nějakou svou jistotu, že doma je to taky jeho a že tam patří. S tím je spojené to, že doma má místo, kde spí a nějakou tu hračku. Lara má hračky všehovšudy tři, plyšáky (jednoho ničí, jednoho spíš jen tak nosí) a jednu pískací. Jsou prostě její, má možnost si je kdykoli vzít, když bude chtít, ale rozhodně nemá problém s tím, mě je kdykoli nechat vzít. Ale ví, že jsou její a nemá potřebu doma žmoulat cokoli jiného. Když už se chce přetahovat nebo něco cupovat, dojde vždycky pro tyhle konkrétní věci a nevymýšlí bejkárny.

Rozhodně mi nejde o nesmyslný zavalování hromadou věcí. To by neměl mít zapotřebí ani normální člověk. Lidi, co potřebují vlastnit haldu nesmyslů jsou blázni a malou terapii by možná potřebovali. Jenže tam je to asi úplně opačný problém. Lidi mají k dispozici tak moc, až jim z toho hrabe.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jak píše rapotačka všechno bych uklidila, žádné hračky, žádné kosti, misku jen na nakrmení a odebrat aby nebyl důvod cokoliv před kýmkoliv hlídat.

Cílem výchovy psů není zabránit projevům (viz. nebude si mít cokoliv před kýmkoliv hlídat), ale vyřešit psychický problém, který psa trápí a to v tomto případě je, že má pocit ohrožení a nedostatku. Pokud jí nyní seberete její nově získanou jistotu v podobě pelíšků a podobných věcí a opět jí nenecháte (jako v útulku) nic, s čím by si mohla hrát a nebo kde spát, tak jí to moc nepomůže. Sice už nebude nic hlídat, protože nebude mít co, ale bude žít ve stresu a napětí pořád a tento problém se s největší pravděpodobností projeví v jiné oblasti jejího chování. Nemluvě o tom, že ani druhý pes by neměl po tomto Vámi navrhovaném zákroku kde spát a už by chudák do konce života neviděl hračku.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
" jak to u psa teda funguje, když by měl být správný postup mu to všechno sebrat? "
nevím jestli správný, nicméně je tento postup založen na prostinké myšlence "kde nic není ani čert nebre", neboli pokud si pes nemá co hlídat, tak nemůže hlídat (neboli zrušíme-li podnět, zrušíme chování).

editnu: oproti druhému zde navrhovanému přístupu "zahlcení podnětem" = snížení důležitosti podnětu

Nevím, jestli je správný postup "všechno mu vzít", on takový pes si vždy najde něco co bude hlídat, ať už misku během jídla, pelíšek, vodítko na věšáku apod. Kamarádka má takového JRT a i když mu všechno vzali, začal např.mj. hlídat boty ve kterých s ním chodí ven.
Z toho našeho voříška o kterém jsem psala výše vyrostl naopak velice přející a nesoupeřivý pes, žije v partě s dalšími dospělými psy, hračky, kopyta na okusování apod. se tu válí všude, každý pes je má k dispozici, střídavě je používají a nějaké bitky, nebo jen zavrčení kvůli nim vůbec neznám.

Souhlasím se všemi, co by psu naopak dali hodně, aby pro něj nebylo hlídání důležité jako hodnota samotných věcí. Přijde mi, že sebráním se jádro problému nevyřeší. Mohla by si třeba začít hlídat i normální věci, pak bychom je taky schovali? Určitě bych to zkusila tou druhou cestou.