Viděli jste to? (TV)

Zas ?

Nic.
Akorát líp chápu některé zdejší tazatele.
Když tu bezradnost vidím, je mi to jasnější...

Výživné na dopoledne...

https://video.aktualne.cz/dvtv/kousani-psu-je-moje-trumfove-eso-pri-vychove-nezvladatelne-m/r~210d6c04da8511e6b035002590604f2e/?utm_source=centrumHP&utm_medium=dynamicleadbox&utm_content=recombee2&utm_term=position-0&redirected=1484468703.

Lacik napsal(a):
Výživné na dopoledne...

https://video.aktualne.cz/dvtv/kousani-psu-je-moje-trumfove-eso-pri-vychove-nezvladatelne-m/r~210d6c04da8511e6b035002590604f2e/?utm_source=centrumHP&utm_medium=dynamicleadbox&utm_content=recombee2&utm_term=position-0&redirected=1484468703.

Ne, včera mi to úplně stačilo. Škubání s jedním vyděšeným pejskem je pro mě zase na celý týden až dost.

asurwic napsal(a):
Ne, včera mi to úplně stačilo. Škubání s jedním vyděšeným pejskem je pro mě zase na celý týden až dost.

Tohle je jeho rozhovor s Veselovským na DVTV.

asurwic napsal(a):
Ne, včera mi to úplně stačilo. Škubání s jedním vyděšeným pejskem je pro mě zase na celý týden až dost.

Přece mrtvá čivava je hodná čivava ne

No nevím, "paní od koček" má dle mého o něco lepší přístup. Cukání čivavou ( a to, jak ho zavolala a on přišel se svěšeným zadkem evidentně ve stresu z toho co bude) mi nepřišlo jako úplně adekvátní řešení. Samozřejmě, že když cuknu s kilovým psem na obojku tak ve své činnosti ustane. Zajímalo by mne o co více na něj má být ještě "tvrdší". Je škoda, že jednička nepozvala někoho jiného.

Lacik napsal(a):
Tohle je jeho rozhovor s Veselovským na DVTV.

Hlášky ve stylu "tak to psovi vrátím" mě sice dostávají, ale na jeho praxi to nemá...

shavoid napsal(a):
No nevím, "paní od koček" má dle mého o něco lepší přístup. Cukání čivavou ( a to, jak ho zavolala a on přišel se svěšeným zadkem evidentně ve stresu z toho co bude) mi nepřišlo jako úplně adekvátní řešení. Samozřejmě, že když cuknu s kilovým psem na obojku tak ve své činnosti ustane. Zajímalo by mne o co více na něj má být ještě "tvrdší". Je škoda, že jednička nepozvala někoho jiného.

Nemám zkušenosti s čivavama, ale na první pohled jsem viděla vystresovaného psa, který se bojí a brání se...hlavně to vytažení z té jeho boudičky, to se nedivim, že takto reagoval...

Pejsek se asi nějak srovnal, ale že by po přivolání majitelkou, byla vidět nějaká radost a velká ochota přijít to říct nemůžu, přišlo mi to hodně opatrné, ale co já vím, třeba se takhle čivava chová normálně...pes přišel na povel, venku nevyjíždí na kola, tak asi dobrý...

rapotacka11 napsal(a):
Http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/11535735801-kocka-neni-pes/.

Tak jsem se podívala a nějak nechápu místní rozhořčení.
Trhnul vodítkem víc než bylo u čivavy nutné a dál?
Čivavákovi možná tohle jediné trhnutí stačilo na zbytek života (aby pochopil).
Je to asi slečny první pes a jeho výchovu podcenila a rozmazlila ho (jako mnoho jiných lidí rozmazlilo malé roztomilé psíky). A tak se jí snažil vysvětlit a poradit, co s protivným psíkem.

Jak slečna aplikuje rady do společného života s čivavákem, je už jen její věc. Za to Desenský nemůže a nezodpovídá.

Fiona.Praha napsal(a):
Tak jsem se podívala a nějak nechápu místní rozhořčení.
Trhnul vodítkem víc než bylo u čivavy nutné a dál?
Čivavákovi možná tohle jediné trhnutí stačilo na zbytek života (aby pochopil).
Je to asi slečny první pes a jeho výchovu podcenila a rozmazlila ho (jako mnoho jiných lidí rozmazlilo malé roztomilé psíky). A tak se jí snažil vysvětlit a poradit, co s protivným psíkem.

Jak slečna aplikuje rady do společného života s čivavákem, je už jen její věc. Za to Desenský nemůže a nezodpovídá.

Je rozdíl rozmazlený pes a pes donucený k tomu, aby se bránil. Ani rozmazlenému psovi nebudu trhat vodítkem, ale budu ho učit. Nervák, který se musí sám bránit před celým světem včetně paničky potřebuje pocit bezpečí a hodně času a prostoru na seznámení se s okolím. Rezignaci prostě nepovažuji za úspěšné vyřešení problému.

Mě to nepřišlo nijak tragické, nějakého extrémního násilí na zvířatech se tam nedopustili - ačkoliv bych to třeba já sama dělala jinak, ale kdo ne, že.
Spíše mi jde o to, co si z takového pořadu odnese běžný laický divák (a že kolem sebe vídáme spousty takových anarchistických minipsů). Je dobré, že RD poukazuje na to, že pes by měl vědět co je po něm žádáno (ale je tam jen povel a žádné hlubší "jak na to"). Na druhou stranu - znám dost psů, kteří by na takovou metodiku nereagovali tak pasivně jako ten čivavák. Taky netvrdím, že je lepší mrtvý pes než jednou rázně zkorigovaný - spousta lidí si ale neuvědomuje, kde je ta hranice korekce a fyzické manipulace, kterou tam předvádějí (třeba jak vezmou čivaváka a přistrčí ho k té ovčandě, to by třeba moje fena psychicky neustála a fenu by opravdu tvrdě napadla... Ruda by jí za to asi kousnul). Znám hodně psů, kteří došli k nám (na náš naprosto bezvýznamný agi plácek) a byla na nich uplatňována právě taková metodika co je ve videu - někteří to ustáli, jiní nikoliv a výsledky byly přinejmenším nehezké. Příklad: fena křížence - od štěně vyštěkávala na psy kolem, stažená, klasická strachovka (úplně stejně jak čivavák), vzali jí na cvičák, kde musela stát u paničky a těsně kolem ní procházeli psi (když vstala, zatlačilo se jí na zadek, nebo se natvrdo vycukala), vzali jí a vmanipulovali do těsného kontaktu se psem, ať chtěla nebo ne. Z poštěkávající fenky se časem stala agresivní zrůda, naprosto neschopná projít kolem psů a následně i lidí. Někdo dokáže být asertivní, rozpoznat tlak, uvolnit ho v pravou chvíli. Ale ne každý pes je stejný a přesně ta univerzálnost (cuknutí spraví všechno) je ten problém.

asurwic napsal(a):
Je rozdíl rozmazlený pes a pes donucený k tomu, aby se bránil. Ani rozmazlenému psovi nebudu trhat vodítkem, ale budu ho učit. Nervák, který se musí sám bránit před celým světem včetně paničky potřebuje pocit bezpečí a hodně času a prostoru na seznámení se s okolím. Rezignaci prostě nepovažuji za úspěšné vyřešení problému.

Co jí teda podle Vás špatně poradil?

Fiona.Praha napsal(a):
Tak jsem se podívala a nějak nechápu místní rozhořčení.
Trhnul vodítkem víc než bylo u čivavy nutné a dál?
Čivavákovi možná tohle jediné trhnutí stačilo na zbytek života (aby pochopil).
Je to asi slečny první pes a jeho výchovu podcenila a rozmazlila ho (jako mnoho jiných lidí rozmazlilo malé roztomilé psíky). A tak se jí snažil vysvětlit a poradit, co s protivným psíkem.

Jak slečna aplikuje rady do společného života s čivavákem, je už jen její věc. Za to Desenský nemůže a nezodpovídá.

Viděli jste to?
Http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/11535735801-kocka-neni-pes/.
""""""""""""""""""""""""""
Nehodnotila jsem, ptala jsem se...

Teď hodnotím. Tolik nepochopení (tuposti), pro toho
malýho drobka...

asurwic napsal(a):
Je rozdíl rozmazlený pes a pes donucený k tomu, aby se bránil. Ani rozmazlenému psovi nebudu trhat vodítkem, ale budu ho učit. Nervák, který se musí sám bránit před celým světem včetně paničky potřebuje pocit bezpečí a hodně času a prostoru na seznámení se s okolím. Rezignaci prostě nepovažuji za úspěšné vyřešení problému.

Pes donucený k tomu, aby se bránil? A proč, čím byl donucený? Tím, že ho panička rozmazlovala, všechno mu dovolovala, neznal jediný povel, necítil žádnou autoritu, nebyl si jistý sám sebou. Ačkoliv Desenského neuznávám, někdy má pravdu - jako v tomto případě.
Ten pes nepotřebuje cítit pocit bezpečí - ten má (nebo myslíte, že panička mu nějak ubližovala? To jistě ne), on potřebuje vedení, to je celé. Je to rozmazlený zmetek, nic víc.
Myslím, že případ této čivavy vidíte úplně špatně. Takže: jak byste postupovala vy? Nerýpu, ale fakt by mně to zajímalo.

Fiona.Praha napsal(a):
Co jí teda podle Vás špatně poradil?

Právě to jediné, co poradil = trhnutím vodítkem. Pes sice přijde na zavolání, protože se chce vyhnout dalšímu problému, ale nenaučí se důvěře v majitele, nepochopí, že místo si nemusí bránit, protože mu na něm nikdo neublíží a sám si neprozkoumá věci, se kterými tak "bojuje" (krom toho očichání feny švýcaráka, což moc vhodné nebylo, protože pes se socializuje vlastními kroky a tak, aby mu to bylo příjemné - hození velikostně malého psa neb štěněte do strachové situace není to pravé ořechové).

koňadra napsal(a):
Pes donucený k tomu, aby se bránil? A proč, čím byl donucený? Tím, že ho panička rozmazlovala, všechno mu dovolovala, neznal jediný povel, necítil žádnou autoritu, nebyl si jistý sám sebou. Ačkoliv Desenského neuznávám, někdy má pravdu - jako v tomto případě.
Ten pes nepotřebuje cítit pocit bezpečí - ten má (nebo myslíte, že panička mu nějak ubližovala? To jistě ne), on potřebuje vedení, to je celé. Je to rozmazlený zmetek, nic víc.
Myslím, že případ této čivavy vidíte úplně špatně. Takže: jak byste postupovala vy? Nerýpu, ale fakt by mně to zajímalo.

Ten pes je naprosto vynervovaný a nevěří celému světu, paničce ani sám sobě a podle toho se chová. Vedení opravdu potřebuje, ale pevné, vlídné a klidné, ne násilí.

koňadra napsal(a):
Pes donucený k tomu, aby se bránil? A proč, čím byl donucený? Tím, že ho panička rozmazlovala, všechno mu dovolovala, neznal jediný povel, necítil žádnou autoritu, nebyl si jistý sám sebou. Ačkoliv Desenského neuznávám, někdy má pravdu - jako v tomto případě.
Ten pes nepotřebuje cítit pocit bezpečí - ten má (nebo myslíte, že panička mu nějak ubližovala? To jistě ne), on potřebuje vedení, to je celé. Je to rozmazlený zmetek, nic víc.
Myslím, že případ této čivavy vidíte úplně špatně. Takže: jak byste postupovala vy? Nerýpu, ale fakt by mně to zajímalo.

Mám stejný názor.
Já být R.Desenský, zeptám se paničky jako první - co má Samík s nohama. Pořád ho držela, mačkala, hladila, žmoulala. Při vyprávění řekla, že ho nosila v tašce v MHD (nevěřím tomu, že ho pak dala na zem a šlapal po svých, to už ho určitě donesla v té tašce až domů). Neříkala, že by chodili někam na psí hřiště nebo že by měla kamarádku s jiným psem. Byl to rozmazlený asociál. Je tak milován, že mu to škodí.

..."Pes donucený k tomu, aby se bránil? A proč, čím byl donucený?"...
Nevím, jak to bylo s tímhle psíkem od dětství, ale už jsem "výchovu" maličkého psíka viděla.
Taková slečinka si přece nepořídí čivavku, aby z ní vychovávala psa. Ona chce loutku, doplněk, ňuňátko... Kdykoliv ji napadne, tak štěně vytáhne odkudkoliv, to štěně nemá chvíli klidu, předvádí se kamarádkám, společnosti...Na to ho přece má. Co na tom, že by mrně radši spalo...např. Co na tom, že se těch cizích rukou, po něm se sápajících bojí...např. A pak se řekne, že je neskutečně rozmazlený. Jenže ono to rozmazlování někdy hraničí s týráním ( zbytečně silné slovo, ale nic lepšího mě nenapadá ).

Jsou v principu dva druhy agresivity, kdy ještě jen jeden případ je skutečná agresivita (Abrantes):

1) při bránění zdrojů (jídlo, teirorium atd.)

2) při obraně sebe samotného - stupen obranného chování psa - někdy nazýváno jako obranná agresivita - často viděno u tzv. reaktivních psů

Pokud se jedná o rozmazlenost, jaká druh agresivity by to tedy byl? A jak by vypadala řeč těla psa?

asurwic napsal(a):
Právě to jediné, co poradil = trhnutím vodítkem. Pes sice přijde na zavolání, protože se chce vyhnout dalšímu problému, ale nenaučí se důvěře v majitele, nepochopí, že místo si nemusí bránit, protože mu na něm nikdo neublíží a sám si neprozkoumá věci, se kterými tak "bojuje" (krom toho očichání feny švýcaráka, což moc vhodné nebylo, protože pes se socializuje vlastními kroky a tak, aby mu to bylo příjemné - hození velikostně malého psa neb štěněte do strachové situace není to pravé ořechové).

Pokud máte dojem, že jediné, co jí poradil je trhnutí vodítkem (což jsme všichni viděli), tak jsme každá viděla jiný pořad. Teda je fakt, že já nejen koukala, ale i poslouchala.

Je mi líto tý holčiny, je mi líto i té čivavy, možná kdyby holka víc přemýšlela, kdyby se zamyslela nad tím, proč to ten pejsek dělá, místo toho, aby ho hned označila za dominantního agresora, kdyby se zamyslela nad tím, jak zlepšit vztah s pejskem, jak vybudovat důvěru...tak by pak měla toho báječného tvorečka, po kterém asi toužila, když si čivaváka pořizovala...
No snad na to časem přijde...

Je zvláštní, že takhle uštěkaných a kousavých čivav jsem poznala docela dost (neříkám, že jsou takové všechny), u velkých psů to obvyklé není. U čivavy to většinou nikdo neřeší, většinou je to bráno jako legrace.
Zajímalo by mě čím to je, jestli to z té čivavy vyrobí páníček, jestli má čivava sama o sobě citlivější nervovou soustavu, jestli čivavě chybí to sebevědomí velkého silného psa...a proto se brání před celým světem...jestli jsou čivavy povahově labilní...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Je mi líto tý holčiny, je mi líto i té čivavy, možná kdyby holka víc přemýšlela, kdyby se zamyslela nad tím, proč to ten pejsek dělá, místo toho, aby ho hned označila za dominantního agresora, kdyby se zamyslela nad tím, jak zlepšit vztah s pejskem, jak vybudovat důvěru...tak by pak měla toho báječného tvorečka, po kterém asi toužila, když si čivaváka pořizovala...
No snad na to časem přijde...

Je zvláštní, že takhle uštěkaných a kousavých čivav jsem poznala docela dost (neříkám, že jsou takové všechny), u velkých psů to obvyklé není. U čivavy to většinou nikdo neřeší, většinou je to bráno jako legrace.
Zajímalo by mě čím to je, jestli to z té čivavy vyrobí páníček, jestli má čivava sama o sobě citlivější nervovou soustavu, jestli čivavě chybí to sebevědomí velkého silného psa...a proto se brání před celým světem...jestli jsou čivavy povahově labilní...

Chybějící výchova a výcvik
Citlivější nervová soustava
Už v 5. generace se vlastnosti a zvyky začínají promítat geneticky -> chov

V zásadě jako vždy nezodpovědní majitele, kteří podcení výchovu v čele se socializací. Pak se vyskytne problém, ale strachy posraná agresivní čivava je přeci roztomilé vzteklé zvířatko, kdyby na Vás takhle vybafla malina, tak to jste hroznej majitel a ten pes patří na řetěz s náhubkem a na převýchovu...

Ale myslím, že se to snad zlepšuje.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Je mi líto tý holčiny, je mi líto i té čivavy, možná kdyby holka víc přemýšlela, kdyby se zamyslela nad tím, proč to ten pejsek dělá, místo toho, aby ho hned označila za dominantního agresora, kdyby se zamyslela nad tím, jak zlepšit vztah s pejskem, jak vybudovat důvěru...tak by pak měla toho báječného tvorečka, po kterém asi toužila, když si čivaváka pořizovala...
No snad na to časem přijde...

Je zvláštní, že takhle uštěkaných a kousavých čivav jsem poznala docela dost (neříkám, že jsou takové všechny), u velkých psů to obvyklé není. U čivavy to většinou nikdo neřeší, většinou je to bráno jako legrace.
Zajímalo by mě čím to je, jestli to z té čivavy vyrobí páníček, jestli má čivava sama o sobě citlivější nervovou soustavu, jestli čivavě chybí to sebevědomí velkého silného psa...a proto se brání před celým světem...jestli jsou čivavy povahově labilní...

"Vyrobí" to z té čivavy páníček - nechová se k čivavě (nebo jinému malému psíkovi) jako psovi, ale jako k maličkému psovi. Jeho loužička je menší, bobek menší, kousnutí méně bolí, štěkání míň vadí, agrese je menší, ...
Znám čivavy, které se chovají normálně, snesou se s velkými psy, chodí po svých, neštěkají hystericky na vše, co se kde pohne. Jsou to čivavy, které byly vychovávány jako pes nikoli jako maličkatý roztomilý pejsánek.

Slečna se očividně neuměla zamyslet, ona si myslí, že mu dala vše a on se takhle odvděčil. Jen prostě neví, že láska nestačí.

koňadra napsal(a):
Pes donucený k tomu, aby se bránil? A proč, čím byl donucený? Tím, že ho panička rozmazlovala, všechno mu dovolovala, neznal jediný povel, necítil žádnou autoritu, nebyl si jistý sám sebou. Ačkoliv Desenského neuznávám, někdy má pravdu - jako v tomto případě.
Ten pes nepotřebuje cítit pocit bezpečí - ten má (nebo myslíte, že panička mu nějak ubližovala? To jistě ne), on potřebuje vedení, to je celé. Je to rozmazlený zmetek, nic víc.
Myslím, že případ této čivavy vidíte úplně špatně. Takže: jak byste postupovala vy? Nerýpu, ale fakt by mně to zajímalo.

Donucený tím, že ho panička rvala násilím z místa, nechávala ho tam otravovat cizími lidmi a nechala ho trápit rozjívenými dětmi v autobuse. Každý pes je jinak citlivý a ne každý ze sebe nechá dělat hračku. Čivavák jednal čistě ze strachu. Neříkám, že učení povelů je špatně - naopak jsem zastáncem toho, že by alespoň ty základní měl znát každý pes, ale v tomto případě to pomůže jen k potlačení projevů, nikoliv k vyřešení psychiky psa.

Já bych ho vzala mezi věci, které mu vadí. Například kolo. Po očichání si ho v klidu na zemi by se kolo opřelo a zase očichávalo a zvykalo by se na něj, potom by majitelka kolo vedla na procházce, nakonec na něm sama jela. Až by pes zvládal, přidala by se skupinka dalších cyklistů. To samé v případě psů - postupné zvykání z bezpečné vzdálenosti s přibližováním se. Při úspěchu pochválit, pro tu chvíli skončit a pak znovu zkoušet s o trošku vyšším cílem. Co se týče pelíšku, tak vytvořit doma dva - jeden volný pozorovací (matraci), druhý uzavřený s průlezem, do něhož by vedla ulička s nutností jednoho zatočení při vstupu (třeba otočit iglů čelem do rohu a nechat po stranách místo). Návštěva by mohla na psa sahat ve volném prostranství, v pelíšku už nikoliv. Ven psa nevyndavat fyzickým vytáhnutím, ale povelem (už naučeným, ne vysvětlovaným až v "krizové" situaci) nebo jakoukoliv hračkou / pamlskem. Do pelíšku bych mu já chodila, ale ne za ním ho mazlit - jen tak tam házet jídlo. K tomu samozřejmě učení přivolání - jedno jestli na pamlsky (což v tomto případě moc nadějně nevidím), nebo na pocit bezpečí (když se mi něco nelíbí, můžu přijít k paničce do náruče, ta mě pochová a nechá mě to z klínu očichat).

Zajímalo by mě čím to je,
jestli to z té čivavy vyrobí páníček,
jestli má čivava sama o sobě citlivější nervovou soustavu...
"""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""

Čivava může být pohodový, miloučký pejsek.
Můj hafáček není třasořitka,
ale jemný, citlivý až přecitlivělý je.

Tamten
pejsek má ubohý život.
Říkám si, jak asi bude jednou, taková majitelka, chápat své mimino.
Asi podobně. Snad mu to nebude ani vadit.
Bude li "citlivé a vnímavé" po mámě...
Bude se chovat, jako (prý) zmetek čivka, kterou doma nechápali ?

Bohužel jenom ze svého nejbližšího okolí znám 3 čivavy, dva krysaříky a jasi pět jorků kteří se chovají naprosto stejně jako čivava v televizi. Je to tím že jejich většinou paničky se k nim chovají jako k roztomilým mazlícím plyšáčkům a vůbec si neuvědomují že je to taky pes. Načež rozmazlený parchant převezme velení a stane se tyranem celé rodiny.Nido je netýrá, nikdo s nima nezachází necitlivě, naopak všechno se jim dovolí a za tyrana před těmi paničkami sem já, protože nutím svého ubohého psa dělat něco co nechce, poslouchat.

asurwic napsal(a):
Donucený tím, že ho panička rvala násilím z místa, nechávala ho tam otravovat cizími lidmi a nechala ho trápit rozjívenými dětmi v autobuse. Každý pes je jinak citlivý a ne každý ze sebe nechá dělat hračku. Čivavák jednal čistě ze strachu. Neříkám, že učení povelů je špatně - naopak jsem zastáncem toho, že by alespoň ty základní měl znát každý pes, ale v tomto případě to pomůže jen k potlačení projevů, nikoliv k vyřešení psychiky psa.

Já bych ho vzala mezi věci, které mu vadí. Například kolo. Po očichání si ho v klidu na zemi by se kolo opřelo a zase očichávalo a zvykalo by se na něj, potom by majitelka kolo vedla na procházce, nakonec na něm sama jela. Až by pes zvládal, přidala by se skupinka dalších cyklistů. To samé v případě psů - postupné zvykání z bezpečné vzdálenosti s přibližováním se. Při úspěchu pochválit, pro tu chvíli skončit a pak znovu zkoušet s o trošku vyšším cílem. Co se týče pelíšku, tak vytvořit doma dva - jeden volný pozorovací (matraci), druhý uzavřený s průlezem, do něhož by vedla ulička s nutností jednoho zatočení při vstupu (třeba otočit iglů čelem do rohu a nechat po stranách místo). Návštěva by mohla na psa sahat ve volném prostranství, v pelíšku už nikoliv. Ven psa nevyndavat fyzickým vytáhnutím, ale povelem (už naučeným, ne vysvětlovaným až v "krizové" situaci) nebo jakoukoliv hračkou / pamlskem. Do pelíšku bych mu já chodila, ale ne za ním ho mazlit - jen tak tam házet jídlo. K tomu samozřejmě učení přivolání - jedno jestli na pamlsky (což v tomto případě moc nadějně nevidím), nebo na pocit bezpečí (když se mi něco nelíbí, můžu přijít k paničce do náruče, ta mě pochová a nechá mě to z klínu očichat).

Myslím, že majitelka čivavy to nějak nezvládla po všech stránkách.
Dokud jsem měla psy v bytě, měli pelech v předsíni - žádný krytý pelech, ale jednoduše matraci. Každý, kdo k nám přišel, musel projít kolem nich. Většina návštěv si je na pelechu i pohladila, psi měli radost - a ne, že by se chovali jako ta čivava a po někom vyjeli - to si neumím ani představit! A že to nebyli vždycky jen naši přátelé, které psi znali, ale i (pro ně) úplně cizí lidi. A že bych já sáhla na svého psa v pelechu a ten by na mne vyjel?! Nepředstavitelné. Dokonce nemám omluvu ani pro to, že se čivavák "brání", protože ho panička nechala cizími lidmi "otravovat". Myslím, že to nebude tak doslova s tím otravováním. Ten pes má prostě pocit, že musí něco řešit - protože necítí autoritu své majitelky.

Jediné, s čím souhlasím, je způsob navykání psa na kolo, jiné psy - to by mohlo fungovat.

Dva pelíšky - návštěva může na psa sahat jen v jednom z nich - myslíte, že to ten pes rozliší? Tady jde myslím o to základní, aby pes neútočil na lidi (zejména pak známé) nikdy - ať už v pelechu takovém, či makovém, nebo i mimo pelech. Je na majitelce, aby návštěvu usměrnila a pes nebyl nadměrně zbytečně otravován.
"Ven psa nevyndávat fyzickým vytáhnutím" - a proč ne? Pokud se budu bát svého psa jednoduše vzít z pelíšku, tak je asi něco špatně, ne? A do pelíšku se nechodit mazlit, ale házet tam jídlo?! Pro mne tedy je zcela samozřejmé, že psi dostávají žrádlo jen do misek, ale rozhodně ho nebudu jen tak pohazovat po jejich pelechu. Proč? To mně přijde, jako když v mnohých rodinách dnes malé děti neumí sedět normálně u jídla v kuchyni u stolu, ale kroutí se v obýváku na sedačce u televize.

"K tomu samozřejmě učení přivolání - jedno jestli na pamlsky (což v tomto případě moc nadějně nevidím), nebo na pocit bezpečí (když se mi něco nelíbí, můžu přijít k paničce do náruče, ta mě pochová a nechá mě to z klínu očichat)".
Souhlasím, že v případě té čivavy ani ty pamlsky asi nebudou fungovat. Nicméně všeobecně:
Na pamlsky i pocit bezpečí - vše špatně! To pes přijde jen tehdy, když z toho něco kouká (pamlsek), nebo, když se bude něčeho bát a bude hledat záchranu?
Přivolání je základní, tedy úplně ten nejzákladnější(!) povel, který pes prostě musí mít "v krvi" a ne o něm přemýšlet - jestli se mu vyplatí, jestli se má jít schovat k paničce, jestli...
V tomto zcela souhlasím s Desenským. Pes musí vědět, že nemá jinou volbu. A takový cvik se prostě musí cvičit, někdy i s určitou dávkou donucení.
Malé štěně rádo přijde i jen na zavolání. Jenže pak nastane období, někdo říká puberta, kdy si štěně začne dělat co chce a na přivolání přestává reagovat. A jsou psi (nežraví), u kterých s pamlskem ani neuspějete - jak takového psa donutíte přijít? V tu chvíli musí prostě nastoupit to, co radí Desenský. Psa zavolám, ten samozřejmě nereaguje, tak si ho přitáhnu na dlouhé šňůře, pochválím a odměním. Pes se netváří nijak nadšeně, často to i vypadá, že se bojí (podobně jako ta čivava v tom pořadu). Ale garantuji vám, že po několika takových přivoláních každý pes začne chodit raději sám, protože ví, že mu stejně nic jiného nezbyde a že to bude mnohem příjemnější, než když k tomu stejně bude donucen. A - asi se budete divit - nakonec přibíhá i bez sňůry a radostně! Pak je ale potřeba být důsledný a pokud psa přivolám, trvám na tom, aby přišel. Pokud ne, je potřeba se vrátit opět ke šňůře. Pokud se tahle fáze neodflákne, pes má spolehlivé přivolání.
Nevěřím, že stejně spolehlivé přivolání lze naučit za pamlsek. U nežravých psů to nemůže fungovat nikdy a u těch ostatních? Co když pes má zrovna něco zajímavějšího na práci (jiný pes, značky od háravé feny apod.) a v tom případě je mu pamlsek ukradený. A co se mu stane, když nepřijde? Vůbec nic, maximálně nedostane ten pamlsek, takže prostě pes přijde zase jen tehdy, kdy sám chce.

Měla jsem kdysi čivavu - suprového maličkého pejska, ne uštěkanou hysterickou bestii. Nosila jsem ji jen výjimečně (spíš tehdy, když byla ještě moc malá), ale jinak zvládala i turistické pochody. Doma spala na křesle, když přišla návštěva, ani nehlesla, ale přišla se nechat pohladit. Ráda na ni vzpomínám, byl to opravdu příjemný pejsek. Byla psychicky vyrovnaná, neměla potřebu něco řešit.
To, co dokáží lidi udělat z těch malých psů, to je prostě katastrofa.

asurwic napsal(a):
Donucený tím, že ho panička rvala násilím z místa, nechávala ho tam otravovat cizími lidmi a nechala ho trápit rozjívenými dětmi v autobuse. Každý pes je jinak citlivý a ne každý ze sebe nechá dělat hračku. Čivavák jednal čistě ze strachu. Neříkám, že učení povelů je špatně - naopak jsem zastáncem toho, že by alespoň ty základní měl znát každý pes, ale v tomto případě to pomůže jen k potlačení projevů, nikoliv k vyřešení psychiky psa.

Já bych ho vzala mezi věci, které mu vadí. Například kolo. Po očichání si ho v klidu na zemi by se kolo opřelo a zase očichávalo a zvykalo by se na něj, potom by majitelka kolo vedla na procházce, nakonec na něm sama jela. Až by pes zvládal, přidala by se skupinka dalších cyklistů. To samé v případě psů - postupné zvykání z bezpečné vzdálenosti s přibližováním se. Při úspěchu pochválit, pro tu chvíli skončit a pak znovu zkoušet s o trošku vyšším cílem. Co se týče pelíšku, tak vytvořit doma dva - jeden volný pozorovací (matraci), druhý uzavřený s průlezem, do něhož by vedla ulička s nutností jednoho zatočení při vstupu (třeba otočit iglů čelem do rohu a nechat po stranách místo). Návštěva by mohla na psa sahat ve volném prostranství, v pelíšku už nikoliv. Ven psa nevyndavat fyzickým vytáhnutím, ale povelem (už naučeným, ne vysvětlovaným až v "krizové" situaci) nebo jakoukoliv hračkou / pamlskem. Do pelíšku bych mu já chodila, ale ne za ním ho mazlit - jen tak tam házet jídlo. K tomu samozřejmě učení přivolání - jedno jestli na pamlsky (což v tomto případě moc nadějně nevidím), nebo na pocit bezpečí (když se mi něco nelíbí, můžu přijít k paničce do náruče, ta mě pochová a nechá mě to z klínu očichat).

No a já bych to udělala úplně jinak.
Kolo bych si do garsonky v baráku pravděpodobně bez výtahu v Praze určitě nepořizovala, abych ho mohla vodit po ulicích. Nikde bych nenaháněla skupinku cyklistů, aby se věnovali mému psovi. Chodila bych s ním po parku a kol si nevšímala a odváděla pozornost na sebe. Ono kolo v Praze tak často nepotkáte.
Iglu bych zlikvidovala a pořídila normální pelíšek. Pochybuji, že byl pes v boudičce, tam se jen chodil schovávat. Řekla bych, že normálně "bydlel" na té posteli. V noci s ní a ve dne sám. A udělala bych cokoli, aby se na postel nedostal.
Přestala bych ho neustále nosit, žmoulat, mačkat a hladit a nechala ho chodit po svých a hrála si s ním na zemi jako se psem.
Návštěva by na psa nesahala nikdy. Copak přijdete na návštěvu a nutně musíte lézt za psem do boudy, do pelíšku, otravovat ho hlazením, mluvením...? Já tedy ne. Když jdu na návštěvu, kde je pes a on se mnou chce komunikovat, komunikuji, nemám s tím problém. Když se mu nelíbím a nestojí o kontakt, tak si ho nevšímám.

Někdy mi to se psy přijde jako s dnešními dětmi. O rozjívenému nevychovanému frackovi už nesmíme mluvit jako o rozjíveném nevychovaném frackovi, ale jako o jedinci se speciálními potřebami. Nevhodné chování neřešíme jednou provždy "pár dobře mířenými" (myšleno s nadsázkou!) a důslednou výchovou, ale omluvíme košatým seznamem možných i nemožných "dys-" s příslušnými úlevami.

Přesně jak píše Koňadra - psa sice nebudu zbytečně prudit, ale současně odmítám řešit, zda ho na něm mohu v pelechu sáhnout, dotknout se jeho misky nebo zda kolem něj může projít cizí člověk apod.

Bohužel moje dosavadní zkušenost je taková, že buď člověk s sobě cit pro výchovu a vedení psa má a pak vůbec nedojte na to, abyste se výše uvedenými "ptákovinami" museli zabývat. Nebo ho v sobě nemá a pak nepomohou žádní Šustové, Desenští či jiní mágové.

balisek napsal(a):
Někdy mi to se psy přijde jako s dnešními dětmi. O rozjívenému nevychovanému frackovi už nesmíme mluvit jako o rozjíveném nevychovaném frackovi, ale jako o jedinci se speciálními potřebami. Nevhodné chování neřešíme jednou provždy "pár dobře mířenými" (myšleno s nadsázkou!) a důslednou výchovou, ale omluvíme košatým seznamem možných i nemožných "dys-" s příslušnými úlevami.

Přesně jak píše Koňadra - psa sice nebudu zbytečně prudit, ale současně odmítám řešit, zda ho na něm mohu v pelechu sáhnout, dotknout se jeho misky nebo zda kolem něj může projít cizí člověk apod.

Bohužel moje dosavadní zkušenost je taková, že buď člověk s sobě cit pro výchovu a vedení psa má a pak vůbec nedojte na to, abyste se výše uvedenými "ptákovinami" museli zabývat. Nebo ho v sobě nemá a pak nepomohou žádní Šustové, Desenští či jiní mágové.

Jsem přesvědčená, že kdyby slečna psa, když byl malinké štěně, neprudila ( a může tomu klidně říkat rozmazlování ), tak by k ní z boudičky radostně vyběhl, když ho zavolá. A ne že bude soptit a chroptět, sotva se u boudičky objeví. Kdyby psíkovi dopřála to, na co má štěně nárok, to je i klid k odpočinku, tak by z něj vzteklý Samík nevyrostl.
Neřekla bych, že na něj musí být tvrdší, naopak laskavější, ale důslednější.

balisek napsal(a):
Někdy mi to se psy přijde jako s dnešními dětmi. O rozjívenému nevychovanému frackovi už nesmíme mluvit jako o rozjíveném nevychovaném frackovi, ale jako o jedinci se speciálními potřebami. Nevhodné chování neřešíme jednou provždy "pár dobře mířenými" (myšleno s nadsázkou!) a důslednou výchovou, ale omluvíme košatým seznamem možných i nemožných "dys-" s příslušnými úlevami.

Přesně jak píše Koňadra - psa sice nebudu zbytečně prudit, ale současně odmítám řešit, zda ho na něm mohu v pelechu sáhnout, dotknout se jeho misky nebo zda kolem něj může projít cizí člověk apod.

Bohužel moje dosavadní zkušenost je taková, že buď člověk s sobě cit pro výchovu a vedení psa má a pak vůbec nedojte na to, abyste se výše uvedenými "ptákovinami" museli zabývat. Nebo ho v sobě nemá a pak nepomohou žádní Šustové, Desenští či jiní mágové.

Stručně jste napsala to, co si myslím také. Díky.

koňadra napsal(a):
Myslím, že majitelka čivavy to nějak nezvládla po všech stránkách.
Dokud jsem měla psy v bytě, měli pelech v předsíni - žádný krytý pelech, ale jednoduše matraci. Každý, kdo k nám přišel, musel projít kolem nich. Většina návštěv si je na pelechu i pohladila, psi měli radost - a ne, že by se chovali jako ta čivava a po někom vyjeli - to si neumím ani představit! A že to nebyli vždycky jen naši přátelé, které psi znali, ale i (pro ně) úplně cizí lidi. A že bych já sáhla na svého psa v pelechu a ten by na mne vyjel?! Nepředstavitelné. Dokonce nemám omluvu ani pro to, že se čivavák "brání", protože ho panička nechala cizími lidmi "otravovat". Myslím, že to nebude tak doslova s tím otravováním. Ten pes má prostě pocit, že musí něco řešit - protože necítí autoritu své majitelky.

Jediné, s čím souhlasím, je způsob navykání psa na kolo, jiné psy - to by mohlo fungovat.

Dva pelíšky - návštěva může na psa sahat jen v jednom z nich - myslíte, že to ten pes rozliší? Tady jde myslím o to základní, aby pes neútočil na lidi (zejména pak známé) nikdy - ať už v pelechu takovém, či makovém, nebo i mimo pelech. Je na majitelce, aby návštěvu usměrnila a pes nebyl nadměrně zbytečně otravován.
"Ven psa nevyndávat fyzickým vytáhnutím" - a proč ne? Pokud se budu bát svého psa jednoduše vzít z pelíšku, tak je asi něco špatně, ne? A do pelíšku se nechodit mazlit, ale házet tam jídlo?! Pro mne tedy je zcela samozřejmé, že psi dostávají žrádlo jen do misek, ale rozhodně ho nebudu jen tak pohazovat po jejich pelechu. Proč? To mně přijde, jako když v mnohých rodinách dnes malé děti neumí sedět normálně u jídla v kuchyni u stolu, ale kroutí se v obýváku na sedačce u televize.

"K tomu samozřejmě učení přivolání - jedno jestli na pamlsky (což v tomto případě moc nadějně nevidím), nebo na pocit bezpečí (když se mi něco nelíbí, můžu přijít k paničce do náruče, ta mě pochová a nechá mě to z klínu očichat)".
Souhlasím, že v případě té čivavy ani ty pamlsky asi nebudou fungovat. Nicméně všeobecně:
Na pamlsky i pocit bezpečí - vše špatně! To pes přijde jen tehdy, když z toho něco kouká (pamlsek), nebo, když se bude něčeho bát a bude hledat záchranu?
Přivolání je základní, tedy úplně ten nejzákladnější(!) povel, který pes prostě musí mít "v krvi" a ne o něm přemýšlet - jestli se mu vyplatí, jestli se má jít schovat k paničce, jestli...
V tomto zcela souhlasím s Desenským. Pes musí vědět, že nemá jinou volbu. A takový cvik se prostě musí cvičit, někdy i s určitou dávkou donucení.
Malé štěně rádo přijde i jen na zavolání. Jenže pak nastane období, někdo říká puberta, kdy si štěně začne dělat co chce a na přivolání přestává reagovat. A jsou psi (nežraví), u kterých s pamlskem ani neuspějete - jak takového psa donutíte přijít? V tu chvíli musí prostě nastoupit to, co radí Desenský. Psa zavolám, ten samozřejmě nereaguje, tak si ho přitáhnu na dlouhé šňůře, pochválím a odměním. Pes se netváří nijak nadšeně, často to i vypadá, že se bojí (podobně jako ta čivava v tom pořadu). Ale garantuji vám, že po několika takových přivoláních každý pes začne chodit raději sám, protože ví, že mu stejně nic jiného nezbyde a že to bude mnohem příjemnější, než když k tomu stejně bude donucen. A - asi se budete divit - nakonec přibíhá i bez sňůry a radostně! Pak je ale potřeba být důsledný a pokud psa přivolám, trvám na tom, aby přišel. Pokud ne, je potřeba se vrátit opět ke šňůře. Pokud se tahle fáze neodflákne, pes má spolehlivé přivolání.
Nevěřím, že stejně spolehlivé přivolání lze naučit za pamlsek. U nežravých psů to nemůže fungovat nikdy a u těch ostatních? Co když pes má zrovna něco zajímavějšího na práci (jiný pes, značky od háravé feny apod.) a v tom případě je mu pamlsek ukradený. A co se mu stane, když nepřijde? Vůbec nic, maximálně nedostane ten pamlsek, takže prostě pes přijde zase jen tehdy, kdy sám chce.

Měla jsem kdysi čivavu - suprového maličkého pejska, ne uštěkanou hysterickou bestii. Nosila jsem ji jen výjimečně (spíš tehdy, když byla ještě moc malá), ale jinak zvládala i turistické pochody. Doma spala na křesle, když přišla návštěva, ani nehlesla, ale přišla se nechat pohladit. Ráda na ni vzpomínám, byl to opravdu příjemný pejsek. Byla psychicky vyrovnaná, neměla potřebu něco řešit.
To, co dokáží lidi udělat z těch malých psů, to je prostě katastrofa.

Ano - vyrovnaný pes, který nikdy nebyl v socializaci a normálním životě omezován, může mít jakýkoliv pelech a většinou si na něj může sahat kdokoliv a kdykoliv. Někteří psi však mají určité vlastnosti vrozené (což toto nebyl ten případ) a nebo byli jako zde celý život drženi v izolaci a opravdu se musejí první všechno zpětně naučit, aby takoví, jak popisujete, byli. Po tréninku s uzavřenými pelíšky, chválením pokroků a podobně, je normální režim samozřejmostí - já mluvila jen o nácviku. Je prostě rozdíl v tom, jak budete učit štěně a jak staršího nerváka s trošku zažitým chováním.

Dva pelíšky nejsou z důvodu sahání nebo nesahání cizích lidí - oba jsou prostor, na kterém by neměl být rušeni - je jeden nabízí možnost sledovat okolí a druhý úplně vyklidit prostor. K lidem si nervák musí přijít sám a právě kvůli tomu ten svůj prostor opustit. Samozřejmě nesahání na psa musí vysvětlit majitel. Jídlo se tam nenosí kvůli krmení - je to stejný princip jako když psovi bránícímu si jídlo dáváte do misky pamlsky navíc pro nácvik kontaktu.

"Ke mně" je fajn, ale první je socializace = pes zná okolí, není z něj úplně šílený a pak až se od něj může bez nervů odvrátit a jít k majiteli - toť hlavní problém tohoto dílu - pes neznal nic a měl se k tomu pod pohrůžkou škubnutí otočit zády. Jinak přivolání ať si každý učí jak chce, ale musí fungovat. Osobně tahání a trhání na stopovačce nepoužívám a přichází všichni spolehlivě - tedy krom štěněte - ten je mladý, mizerně motivovaný a má silný lovecký instinkt, takže při spatření zvěře někdy přijde sám a někdy mu ještě musím dávat povel.

Samozřejmě souhlasím s tím, že je to chyba majitelky, že si čivavu tahala v náručí a nepostavila ji na zem. Byť je to malé, je to pes a ten potřebuje chodit za majitelem, zkoumat okolí a používat pacičky k pohybu. Do kabelky patří plyšáci.

Fiona.Praha napsal(a):
No a já bych to udělala úplně jinak.
Kolo bych si do garsonky v baráku pravděpodobně bez výtahu v Praze určitě nepořizovala, abych ho mohla vodit po ulicích. Nikde bych nenaháněla skupinku cyklistů, aby se věnovali mému psovi. Chodila bych s ním po parku a kol si nevšímala a odváděla pozornost na sebe. Ono kolo v Praze tak často nepotkáte.
Iglu bych zlikvidovala a pořídila normální pelíšek. Pochybuji, že byl pes v boudičce, tam se jen chodil schovávat. Řekla bych, že normálně "bydlel" na té posteli. V noci s ní a ve dne sám. A udělala bych cokoli, aby se na postel nedostal.
Přestala bych ho neustále nosit, žmoulat, mačkat a hladit a nechala ho chodit po svých a hrála si s ním na zemi jako se psem.
Návštěva by na psa nesahala nikdy. Copak přijdete na návštěvu a nutně musíte lézt za psem do boudy, do pelíšku, otravovat ho hlazením, mluvením...? Já tedy ne. Když jdu na návštěvu, kde je pes a on se mnou chce komunikovat, komunikuji, nemám s tím problém. Když se mu nelíbím a nestojí o kontakt, tak si ho nevšímám.

Postel bych mu klidně nechala, boudičku bych nerušila, protože by se naučil zalézat kamkoli jinam, kam by se vešel a bránil by se stejně jako se bránil z boudičky. Získala bych si jeho důvěru, bez buze-race a šikany, nelezla bych za ním na pelech, ale volala ho k sobě a dala mu důvod přijít, nenechala bych ho otravovat jinými lidmi, neotravovala ho u krmení a naopak ho naučila, že moje přítomnost u misky je pro něj dobrá.
Kola bych vyhledávala, jeho pozornost na sebe neodváděla, protože ho potřebuji naučit žít v realitě a slušně se chovat, takže odvádění pozornost na sebe - to je trošku málo. Chodila bych s ním tam, kde jsou cyklisté, bruslaři, skateři, i v Praze je takových míst dost. Pracovala bych na přivolání a provozní ovladatelnosti. Bez bití, řevu, stresů a škubání a vodítko a podobných nesmyslů.

scylla napsal(a):
Postel bych mu klidně nechala, boudičku bych nerušila, protože by se naučil zalézat kamkoli jinam, kam by se vešel a bránil by se stejně jako se bránil z boudičky. Získala bych si jeho důvěru, bez buze-race a šikany, nelezla bych za ním na pelech, ale volala ho k sobě a dala mu důvod přijít, nenechala bych ho otravovat jinými lidmi, neotravovala ho u krmení a naopak ho naučila, že moje přítomnost u misky je pro něj dobrá.
Kola bych vyhledávala, jeho pozornost na sebe neodváděla, protože ho potřebuji naučit žít v realitě a slušně se chovat, takže odvádění pozornost na sebe - to je trošku málo. Chodila bych s ním tam, kde jsou cyklisté, bruslaři, skateři, i v Praze je takových míst dost. Pracovala bych na přivolání a provozní ovladatelnosti. Bez bití, řevu, stresů a škubání a vodítko a podobných nesmyslů.

100 lidí,100 názorů. Který je ten jediný správný?

Já bych mu znepřístupnila postel. Nevidím důvod žít jako čuně s počůranou postelí. Vám by to asi nevadilo, ale mně ano.
Chodím do práce, takže by do postele prostě nesměl, aby nemohl značkovat mou postel. A je mi úplně jedno, z jakého důvodu to dělá.

A možná by tomu psíkovi bylo nejlíp, kdyby ho skutečně dala pryč. Když ho takhle zkazila ( on se fakt nezkazil sám ) a teď je její rozhodnutí "budu na něj tvrdší"...Navíc už se ho nabažila, je líná s ním cokoliv dělat a už ho nechce. Zjistila, že pes není hračka, ale práce...
Pak bude význam pořadu v tom, že by se mohl najít někdo schopný, kdo by se ho ujal.

Fiona.Praha napsal(a):
100 lidí,100 názorů. Který je ten jediný správný?

Já bych mu znepřístupnila postel. Nevidím důvod žít jako čuně s počůranou postelí. Vám by to asi nevadilo, ale mně ano.
Chodím do práce, takže by do postele prostě nesměl, aby nemohl značkovat mou postel. A je mi úplně jedno, z jakého důvodu to dělá.

Čůrání bych ho pochopitelně odnaučila, ale nebudu zakládat výchovu psa na tom, že nesmí do postele.

Fiona.Praha napsal(a):
100 lidí,100 názorů. Který je ten jediný správný?

Já bych mu znepřístupnila postel. Nevidím důvod žít jako čuně s počůranou postelí. Vám by to asi nevadilo, ale mně ano.
Chodím do práce, takže by do postele prostě nesměl, aby nemohl značkovat mou postel. A je mi úplně jedno, z jakého důvodu to dělá.

Já popravě s močením na nesprávné místo zkušenosti nemám - se svými psy jsem se značkováním nikdy problém neměla (krom zvukových projevů a tření se o věci u mých primitivů) a hafani, kteří u mě byli dočasně a močili kde chtěli, přestali po odstranění "hlavního špatného chování", popřípadě se to doučili pravidelným lítáním ven, jako by byli štěně. Kdyby za mnou přišli lidi jen a pouze kvůli nečistotnosti, asi bych je po pár naučených poučkách poslala za někým jiným - první speciálně za veterinářem. Jen musím říct, že vždy, když lidé zamezili "problemáčkovi" přístup do značkované oblasti, tak docílili jen toho, že pes našel jinou (obvykle ještě horší) plochu nebo se schovával a vykonávání potřeby "utajoval" a tak ani nemohli včas na to reagovat.

Po psovi něco chcete a nezajímá Vás při tom ten pes samotný a důvod jeho chování? To nebudu komentovat už vůbec.

Nemohla bych chovat,
když si uvědomím, ke komu se štěně může taky dostat .

Zamezení přístupu do postele samozřejmě nevyřeší problém značkování - vyřeší však problém počůrané smradlavé matrace.

V čem je problém, když psovi neumožním chodit do ložnice a vyhradím mu jiné, snáze udržovatelné prostory?

asurwic napsal(a):
Já popravě s močením na nesprávné místo zkušenosti nemám - se svými psy jsem se značkováním nikdy problém neměla (krom zvukových projevů a tření se o věci u mých primitivů) a hafani, kteří u mě byli dočasně a močili kde chtěli, přestali po odstranění "hlavního špatného chování", popřípadě se to doučili pravidelným lítáním ven, jako by byli štěně. Kdyby za mnou přišli lidi jen a pouze kvůli nečistotnosti, asi bych je po pár naučených poučkách poslala za někým jiným - první speciálně za veterinářem. Jen musím říct, že vždy, když lidé zamezili "problemáčkovi" přístup do značkované oblasti, tak docílili jen toho, že pes našel jinou (obvykle ještě horší) plochu nebo se schovával a vykonávání potřeby "utajoval" a tak ani nemohli včas na to reagovat.

Po psovi něco chcete a nezajímá Vás při tom ten pes samotný a důvod jeho chování? To nebudu komentovat už vůbec.

"... hafani, kteří u mě byli dočasně a močili kde chtěli, přestali po odstranění "hlavního špatného chování"" - Jak se odstraňuje důvod hárající fena v domácnosti?

scylla napsal(a):
Čůrání bych ho pochopitelně odnaučila, ale nebudu zakládat výchovu psa na tom, že nesmí do postele.

Když mám psa, nemám současně nárok na soukromí ve své posteli bez psa a jeho moči?
No, Vy máte fakt dost.

asurwic napsal(a):
Já popravě s močením na nesprávné místo zkušenosti nemám - se svými psy jsem se značkováním nikdy problém neměla (krom zvukových projevů a tření se o věci u mých primitivů) a hafani, kteří u mě byli dočasně a močili kde chtěli, přestali po odstranění "hlavního špatného chování", popřípadě se to doučili pravidelným lítáním ven, jako by byli štěně. Kdyby za mnou přišli lidi jen a pouze kvůli nečistotnosti, asi bych je po pár naučených poučkách poslala za někým jiným - první speciálně za veterinářem. Jen musím říct, že vždy, když lidé zamezili "problemáčkovi" přístup do značkované oblasti, tak docílili jen toho, že pes našel jinou (obvykle ještě horší) plochu nebo se schovával a vykonávání potřeby "utajoval" a tak ani nemohli včas na to reagovat.

Po psovi něco chcete a nezajímá Vás při tom ten pes samotný a důvod jeho chování? To nebudu komentovat už vůbec.

Chtěla bych po psovi, aby mi nelezl do postele a tím pádem tam nečůral. Co je na tom nepochopitelného?
Pokud by značkoval jinde v bytě, řešila bych to. Ale v posteli by mi prostě nečůral, protože by tam nemohl, rychlé jednoduché řešení.

Vy jste možná ochotná spát v počůrané posteli plné chlupů se psem, já ne.

Fiona.Praha napsal(a):
Když mám psa, nemám současně nárok na soukromí ve své posteli bez psa a jeho moči?
No, Vy máte fakt dost.

No myslím, že tady nejde o to, kdo má psa v posteli a kdo ne...spíš si myslím, že jádro pudla je v tom, že i my, kteří psa v posteli máme rozhodně nemáme postel počůranou a to jestli pes do postele smí nebo nesmí nemá nic společného s tím, jestli je pes vychovaný nebo ne...
Myslím, že to tím scylla myslela...můžu mít vychovaného a poslušného psa a klidně se mnou může spát v posteli, pokud je mi to příjemné...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No myslím, že tady nejde o to, kdo má psa v posteli a kdo ne...spíš si myslím, že jádro pudla je v tom, že i my, kteří psa v posteli máme rozhodně nemáme postel počůranou a to jestli pes do postele smí nebo nesmí nemá nic společného s tím, jestli je pes vychovaný nebo ne...
Myslím, že to tím scylla myslela...můžu mít vychovaného a poslušného psa a klidně se mnou může spát v posteli, pokud je mi to příjemné...

Jestli s vámi spí vaši drobečci v posteli, tak ušetříte dost za topení.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jestli s vámi spí vaši drobečci v posteli, tak ušetříte dost za topení.

No já v ložnici moc netopim (mám tam tak 15 stupňů)...za prvé kvůli drobečkům a za druhé sama raději spím v chladnu (ale pod třema dekama )...a je pravda, že ráno je místnost docela zahřátá (zadejchaná)...