Co už byste neudělali nebo naopak udělali znovu

Já si nejsem jistá, jestli bych si znova pořídila psa typu border kolie z chovné stanice "Daruji z Bazoše", který žere druhého psa, v lese uteče za srnkama a nereaguje na volání, což ale nevadí, protože se vždycky časem vrátí. :-D
Ale rozhodně to byla jedna z nejlepších věcí, které jsem udělala.

..." psa typu border kolie z chovné stanice "Daruji z Bazoše", "...

Já už bych si nepořídila psa bez PP za peníze, kdy nevím o obou rodičích vlastně nic (zdraví, vzhled, povaha).
Nekupovala bych drahý pelech.
Nekrmila bych už jen granulemi.

Neposlouchala bych uz nekoho, kdo mi radi vycukavat psa a nekoukala se na Cesara ani Desenskeho.

Nenechala bych štěňata chodit venku až za mnou.

Už nikdy bych nekrmila granulemi...už nikdy nekoupím nylonový obojek, už jen kovové "škrťáky"...už nikdy nekoupím na štěně kšíry...

Všechno, co by měl pes zvládnout jako dospělý, tak učit hned jak si ho pořídím...tím myslím např. stříhání drápů, česání...apod...když si totiž pořídíte afgána - máte defakto hladkosrsté štěně a když vám trochu v půl roce obroste a chcete začít česat, tak už je to pak boj...no chybama se člověk učí...
Vždycky budu psy rozmazlovat a vychovávat bez křičení, s láskou, vlídností, aby věděli, že je nedám a že mi můžou na stopro věřit...budu si s nima povídat a trávit s nimi každou volnou minutu...prostě se mi to za ty rokym co psy mám osvědčilo nejvíce...

Už nikdy nekoupím žádného plyšáka. Má jich asi stovku, hraje si max. s pěti, z toho dva cupuje. Zbytku se ani nedotkne. Když mu proberu krabici a něco vyřadím, vyřve si to zpátky. Jeho majetek a šmitec.

Možná to bude znít hnusně, ale já už bych si nikdy nevzala psa odkudkoliv staršího jak několik měsíců...rozhodně ne už třeba ročního psa atd...to je jediné.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Možná to bude znít hnusně, ale já už bych si nikdy nevzala psa odkudkoliv staršího jak několik měsíců...rozhodně ne už třeba ročního psa atd...to je jediné.

Nezní to hnusně...já už také jedině štěně...manžel se psů defakto bojí a mám vyzkoušeno, když jsem si brala dočasně dvouletýho setra (mimochodem manželovo oblíbené plemeno), tak důvěra a vztah se mezi nimi nevytvořil, z manželovo strany to byla nucená tolerance, psa se prostě bál a nevěřil mu, pes samozřejmě není blbej a šel mu z cesty...prostě každý máme svůj důvod...

Ale je pravda, že doufám, až budu stará a netroufnu si pořídit další štěně, prostě proto, že by mě pes mohl přežít, že třeba budu mít šanci pomoci nějaké staré NO z útulku...prostě, že si vezmu nějakou psí bábinu a že si užijeme důchod...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Možná to bude znít hnusně, ale já už bych si nikdy nevzala psa odkudkoliv staršího jak několik měsíců...rozhodně ne už třeba ročního psa atd...to je jediné.

Taky tak a ještě dodám, že nikdy žádnýho křížence labradora s kdovíčím

Nikdy bych už stene nekrmila jen granulemi, nikdy už zadne pamlsky s glycerinem a sorbitolem

Lexaurin napsal(a):
Nikdy bych už stene nekrmila jen granulemi, nikdy už zadne pamlsky s glycerinem a sorbitolem

Když jen odbočím k těm pamlskům : Tak nakonec budou staré dobré piškotky lepší než profesionálně vyráběné a nabízené pamlsky.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Když jen odbočím k těm pamlskům : Tak nakonec budou staré dobré piškotky lepší než profesionálně vyráběné a nabízené pamlsky.

Bohužel se to tak skoro jevi.Cukr psovi nedávat, ale Sorbitolem ho narveme

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Možná to bude znít hnusně, ale já už bych si nikdy nevzala psa odkudkoliv staršího jak několik měsíců...rozhodně ne už třeba ročního psa atd...to je jediné.

A proč ne, staršího? Já jsem si vzala jednou 3,5 letého N.O. a byl to v mém životě jeden z nejlepších psů vůbec. Za paničku by dal život. Výborný obranář a stopař. Hlavně, pes jednoho pána.

Jo, to by byl dlouhý seznam mých začátečnických chyb... tak alespoň něco:

Nebrala bych si štěně hned od prvního a nejbližšího chovatele.
Nenechávala bych psa ani na chvíli přivázaného před obchodem.
Netrestala bych fyzicky psa (škubání vodítkem a podobně).
Nekrmila bych granulemi.
Nedávala bych piškoty ani jiné nekvalitní pamlsky.
Nemotivovala bych psa jen a pouze na jídlo.
Netrénovala bych sport, který baví mě, ale ten, který baví psa.
Nenechávala bych talentovaného psa hnít na oblastních závodech jen proto, že se mi nechce nikam jezdit.
Nenechávala bych psa hladit od každého člověka a hrát si s každým psem.
Nenechala bych vrčet, zvedat ocas a dělat podobné výlevy cizí štěně na to mé.
Nechodila bych po našem městě plném raplých psů bez paralyzeru.
Nechodila bych na cvičák do kurzů, školek a neindividuálních lekcí.
Nevěřila bych radám jen jediného výcvikáře, ale konzultovala bych na více místech.
Nekupovala bych si psa, pokud bych ho měla v době práce / školy nechávat doma.
Nevěřila bych veterinářům a nedávala psů léky bez informací o nich.
Nedávala bych na nejmenší štěně obojek (jen kšíry).

Nejnovější zjištění z minulého měsíce: Nezachraňovala bych už cizí psy a nebrala bych si je domů na převýchovu tak, aby na to dopláceli moji vlastní hafani.

No a v neposlední řadě, když jsem si zvykla na "magory", tak bych si už nikdy nepořídila nudného (neboli klidného a vyrovnaného) psa.

Ja uz bych si nikdy nevzala psa bez PP. Stene,3,5 mesice, chteli ho utratit protoze ho diky jeho povaze nikdo nechtel. Kousal, rval se s ostatnimi.. pro dobrotu na zebrotu. Chteli jsme ho zachranit. Povaha zustala celkem stejna, hodne chyb se odstranilo ale ty zdravotni problemy.. Labrador krizeny s buh vi cim a ma.srusty na pateri, tezkou dkk, dve operace kvuli nejakym vyrustkum na nohach, pomale srdicko, rozpadajici se vazy na prstech a mohla bych pokracovat.. Ale nelituji ze ho mam, je to moje laska.

"Nenechávala bych psa ani na chvíli přivázaného před obchodem." - stalo se něco? Já to teda taky zásadně nedělám, bojím se o něj.

"Nekupovala bych si psa, pokud bych ho měla v době práce / školy nechávat doma." - to jako vůbec ani na pár hodin? A proč, jestli se smím zeptat?

Misakd napsal(a):
Ja uz bych si nikdy nevzala psa bez PP. Stene,3,5 mesice, chteli ho utratit protoze ho diky jeho povaze nikdo nechtel. Kousal, rval se s ostatnimi.. pro dobrotu na zebrotu. Chteli jsme ho zachranit. Povaha zustala celkem stejna, hodne chyb se odstranilo ale ty zdravotni problemy.. Labrador krizeny s buh vi cim a ma.srusty na pateri, tezkou dkk, dve operace kvuli nejakym vyrustkum na nohach, pomale srdicko, rozpadajici se vazy na prstech a mohla bych pokracovat.. Ale nelituji ze ho mam, je to moje laska.

Nápodobně, my si vzali fenku v 6ti měsících od první majitelky, která na ni neměla čas, byla nesocializovaná, vystresovaná při každé neobvyklé situaci - bála se hrozně bouřky, v době hárání byla agresívní na cizí fenky a na štěňata, zakousla každou kočku. Procházky byly adrenalin. Před rokem v cca v 10ti letech umřela na rakovinu a měla naprosto v háji klouby. Nuda s ní nebyla, to tedy opravdu ne. Teď si procházky užíváme v klidu, už na to asi nemám věk

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A proč ne, staršího? Já jsem si vzala jednou 3,5 letého N.O. a byl to v mém životě jeden z nejlepších psů vůbec. Za paničku by dal život. Výborný obranář a stopař. Hlavně, pes jednoho pána.

Protože mám fenu z nevhodných podmínek, je raplózní, je plachá, je nevyzpytatelná! vrčí na cizí, nebo na ostatní členy rodiny, na mě ne, mě miluje, ale jsou s ní problémy, zdrhá, plot, zeď kotec, nepomáhá, neustále pod dozorem, zakusuje králiky, slepice, kočky, prostě cokoliv se k nám dostane na zahradu, blbej holub, je po něm...všeho se bojí, je nesutále napjatá, nedokáže se uvolnit, doma stačí když mi třeba spadne batoh ze židle nebo jakákoliv maličkost, kterou ostatní vyrovnaní psi co neprožili nic horzného neřeší, tak ona se rozklepe, začn se schovávat, nebo chce utéct zase pryč, daleko...prostě bych si už nikdy nevzala psa od někud, ne nikdy už to neudělám, bylo mi jí líto chtěla jsem ji tenkrát před 8 lety zachránit a vyčítám si to, z mého života udělala jednu velkou opatrnost. na zahradě když jdu hrabat listí nebo rýt políčko, na mě v pohodě, ale po ostatních z rodiny vyjíždí, protože má agresy ze strachu, děcka brutálně nenávidí, naštěstí my děti nemáme, ale bráchové ano a pes musí zavřít, cení zuby, cvaká...je to ta flekatá černo bílá, černá vedle Attila je pravý opak.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Sarah01 napsal(a):
"Nenechávala bych psa ani na chvíli přivázaného před obchodem." - stalo se něco? Já to teda taky zásadně nedělám, bojím se o něj.

"Nekupovala bych si psa, pokud bych ho měla v době práce / školy nechávat doma." - to jako vůbec ani na pár hodin? A proč, jestli se smím zeptat?

Když jsem byla malá holka, tak jsme mého prvního psa (čistě jen mého na výcvik - předtím jsme měli rodinné procházkáře / štěkače) vzali s mamkou ven a přivázali jsme ho před obchod ke koši. Nakupovali jsme chvíli a když jsme se vraceli, tak šli kolem nějací malí parchanti, kopli do koše, kde byl pes přivázaný a koš mi na štěně spadl. Packu měl v pohodě, ale bál se celý život zvuků podobných řinčení kovu, nevydržel chvíli přivázaný (= nemohli jsme na zkoušky ani trénovat odložení na delší vzdálenost) a nesnesl kontakt s pevným materiálem (kov, kamen, dlaždice). Ve dvanácti letech jsem nebyla schopna toto sama odnaučit (zvládla jsem až na jeho stáří ty zvuky) a na cvičáku se na mě vykašlali s tím, že "je to blbost - ať mu prostě řeknu, že se bát nesmí". Teď už mi samozřejmě přijde absurdní nechávat hafana někde samotného venku, když nevím, kdo z kolemjdoucích co udělá, ale předtím mě to vážně ani nenapadlo.

Ne. Já své psy doma nenechávám. Jednou pro mě bylo nutné si je pořídit a tak je mám na krku. Když si potřebuji na chvíli někam zajít, tak jsou doma s někým jiným z rodiny.
V mém případě je to proto, že mám šílence, kteří se pár hodin doma moc válet nevydrží. Sice jsou hodní, počkali by, ale jsou schopni si sami svými "výmysly" ublížit - například včera ráno při venčení se namotal starému retrívrovi do srsti bodlák, já si toho nevšimla a když mu to nejmladší pesan doma vyndaval, tak celý chuchvalec s chlupy i s bodlákem spolkl a dusil se. Podařilo se mi to z krku vyndat, ale nevím, jestli by to vychrchlal sám, když bych doma nebyla. Dneska od rána štěně spadlo přes postel a zůstalo viset za slabiny zaháknuté přes pelest a pak při hře s ostatními udělalo podivný výskok a zapnulo zadní nohou sporák. Druhý pes se omylem zabouchnul v koupelně a brečel, že nemůže ven a třetí má ze včerejšího pasení se na louce hrozný průjem, takže lítáme ven po půl hodině. Toť můj osobní důvod. Jinak jsem to ale myslela i tak, že vždy může přijít období, kdy pes majitele potřebuje. Se štěnětem si člověk vezme na prvních pár dní volno, aby nebyl prcek sám a je to, ale starý pes může vyžadovat neustálou péči i několik let - a co potom?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Protože mám fenu z nevhodných podmínek, je raplózní, je plachá, je nevyzpytatelná! vrčí na cizí, nebo na ostatní členy rodiny, na mě ne, mě miluje, ale jsou s ní problémy, zdrhá, plot, zeď kotec, nepomáhá, neustále pod dozorem, zakusuje králiky, slepice, kočky, prostě cokoliv se k nám dostane na zahradu, blbej holub, je po něm...všeho se bojí, je nesutále napjatá, nedokáže se uvolnit, doma stačí když mi třeba spadne batoh ze židle nebo jakákoliv maličkost, kterou ostatní vyrovnaní psi co neprožili nic horzného neřeší, tak ona se rozklepe, začn se schovávat, nebo chce utéct zase pryč, daleko...prostě bych si už nikdy nevzala psa od někud, ne nikdy už to neudělám, bylo mi jí líto chtěla jsem ji tenkrát před 8 lety zachránit a vyčítám si to, z mého života udělala jednu velkou opatrnost. na zahradě když jdu hrabat listí nebo rýt políčko, na mě v pohodě, ale po ostatních z rodiny vyjíždí, protože má agresy ze strachu, děcka brutálně nenávidí, naštěstí my děti nemáme, ale bráchové ano a pes musí zavřít, cení zuby, cvaká...je to ta flekatá černo bílá, černá vedle Attila je pravý opak.

Jo, tak to je něco jiného, já jsem si tenkrát brala toho N.O. od kamaráda, který se rozváděl a stěhoval se do paneláku. Pes byl povahově oproti té vaší, normální. Akorát nic neuměl, žil skoro celý život-3,5 roku v kotci a pouštěli ho vždycky jen na chvíli. Byl takový, jak jsem ho nazvala-syrový, první 3 dny, co jsem si ho vzala, žral s košíkem, musel a šlo to, až 4. den jsem mu košík na jídlo sundala, ale na každou procházku a pozvolný výcvik, se mu košík dával, jinak bych asi špatně dopadla, asi 3 týdny po mě vyjížděl a ne, že jen tak varovné zavrčel, ale opravdu skočil, packama mě objal kolem pasu a bušil do mě tím kovovým náhubkem. Ale pak, to byl opravdu SUPER PAN PES, brala jsem ho tenkrát na podzim, hned na jaře dělal ZM, ten rok na podzim ZVV1 a další jaro ZVV2. Dále nemohl, byl bez PP. Nikdy na něho nezapomenu, celý život byl sice ostřejší, nesáhl na něj nikdo, ani ho nikdo neodvedl, bez náhubku na procházku a kdekoliv šel se nehnul, ale byl perfektní a taky krásný.

Asurwic - jasně, chápu. Vlastně se toho taky trochu bojím. Ideální je pracovat z domu nebo si psa brát do práce, když to jde.

Tak já to takhle mám a už NIKDY bych to neudělala. Psiska jsou na mě tak závislí, že kdybych musela třeba do nemocnice, tak fakt nevím jak bych to udělala.

asurwic napsal(a):
Když jsem byla malá holka, tak jsme mého prvního psa (čistě jen mého na výcvik - předtím jsme měli rodinné procházkáře / štěkače) vzali s mamkou ven a přivázali jsme ho před obchod ke koši. Nakupovali jsme chvíli a když jsme se vraceli, tak šli kolem nějací malí parchanti, kopli do koše, kde byl pes přivázaný a koš mi na štěně spadl. Packu měl v pohodě, ale bál se celý život zvuků podobných řinčení kovu, nevydržel chvíli přivázaný (= nemohli jsme na zkoušky ani trénovat odložení na delší vzdálenost) a nesnesl kontakt s pevným materiálem (kov, kamen, dlaždice). Ve dvanácti letech jsem nebyla schopna toto sama odnaučit (zvládla jsem až na jeho stáří ty zvuky) a na cvičáku se na mě vykašlali s tím, že "je to blbost - ať mu prostě řeknu, že se bát nesmí". Teď už mi samozřejmě přijde absurdní nechávat hafana někde samotného venku, když nevím, kdo z kolemjdoucích co udělá, ale předtím mě to vážně ani nenapadlo.

Ne. Já své psy doma nenechávám. Jednou pro mě bylo nutné si je pořídit a tak je mám na krku. Když si potřebuji na chvíli někam zajít, tak jsou doma s někým jiným z rodiny.
V mém případě je to proto, že mám šílence, kteří se pár hodin doma moc válet nevydrží. Sice jsou hodní, počkali by, ale jsou schopni si sami svými "výmysly" ublížit - například včera ráno při venčení se namotal starému retrívrovi do srsti bodlák, já si toho nevšimla a když mu to nejmladší pesan doma vyndaval, tak celý chuchvalec s chlupy i s bodlákem spolkl a dusil se. Podařilo se mi to z krku vyndat, ale nevím, jestli by to vychrchlal sám, když bych doma nebyla. Dneska od rána štěně spadlo přes postel a zůstalo viset za slabiny zaháknuté přes pelest a pak při hře s ostatními udělalo podivný výskok a zapnulo zadní nohou sporák. Druhý pes se omylem zabouchnul v koupelně a brečel, že nemůže ven a třetí má ze včerejšího pasení se na louce hrozný průjem, takže lítáme ven po půl hodině. Toť můj osobní důvod. Jinak jsem to ale myslela i tak, že vždy může přijít období, kdy pes majitele potřebuje. Se štěnětem si člověk vezme na prvních pár dní volno, aby nebyl prcek sám a je to, ale starý pes může vyžadovat neustálou péči i několik let - a co potom?

Kdyby takhle uvažoval každý, tak by skoro nikdo, kdo chodí do práce, nemohl mít psa. Vlastně vůbec nikdo, protože by tam pořád bylo - co kdyby? Co kdyby se stalo to a to? Přece i děti se od určitého věku nechávají doma samotné...
Nedovedu si představit, pořád řešit, jestli se psy někdo bude, když potřebuju jít něco vyřizovat, nebo třeba jen zajet nakoupit...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Kdyby takhle uvažoval každý, tak by skoro nikdo, kdo chodí do práce, nemohl mít psa. Vlastně vůbec nikdo, protože by tam pořád bylo - co kdyby? Co kdyby se stalo to a to? Přece i děti se od určitého věku nechávají doma samotné...
Nedovedu si představit, pořád řešit, jestli se psy někdo bude, když potřebuju jít něco vyřizovat, nebo třeba jen zajet nakoupit...

Ano, málokdo uvažuje takto. Neříkám, že ten kdo chodí do práce, nemůže mít psa, ale v případě nouze (jak svojí, tak psí) by pro něj měl mít zajištěné dlouhodobé hlídání (ať možnost volna nebo si ho vzít s sebou nebo hlídání od známých / příbuzných a podobně).
Pak to vypadá tak, že vyjdu před barák a paní mně s pláčem oznámí, že utrácení ani ne tříletého psa, protože vyžaduje kvůli svému zdravotnímu stavu neustálou asistenci a oni chodí do práce na 9 hodin a nebo soused, který vedl před nedávnem svého starého hafana do útulku, protože měl jít do nemocnice a neměl zajištěné hlídání.
Neříkám, že lidé musí uvažovat jako já, ale alespoň trošku ve stylu "kdyby něco" by uvažovat mohli, než si psa pořídí.

asurwic napsal(a):
Ano, málokdo uvažuje takto. Neříkám, že ten kdo chodí do práce, nemůže mít psa, ale v případě nouze (jak svojí, tak psí) by pro něj měl mít zajištěné dlouhodobé hlídání (ať možnost volna nebo si ho vzít s sebou nebo hlídání od známých / příbuzných a podobně).
Pak to vypadá tak, že vyjdu před barák a paní mně s pláčem oznámí, že utrácení ani ne tříletého psa, protože vyžaduje kvůli svému zdravotnímu stavu neustálou asistenci a oni chodí do práce na 9 hodin a nebo soused, který vedl před nedávnem svého starého hafana do útulku, protože měl jít do nemocnice a neměl zajištěné hlídání.
Neříkám, že lidé musí uvažovat jako já, ale alespoň trošku ve stylu "kdyby něco" by uvažovat mohli, než si psa pořídí.

Myslím, že vámi uvedené příklady ani nejsou tak o tom, že by byly situace, kdy to fakt nejde... Pro některé lidi je pes prostě "jen pes", před kterým má přednost všechno ostatní. Jsou schopni to obrečet, ale zase ne tak upřímně... Prostě se jim už pes nehodí, tak to nějak vyřeší.

Není přece nutné při pořizování hned přemýšlet, co bude, až bude pes starý a nemohoucí, o to víc, když si pořizuju štěně. Důležitý je přístup k tomu psu. To pak nejsou situace, kdy to nejde, prostě se to vždycky musí nějak vyřešit. Ne útulkem, ne utracením. Ale to nejde požadovat po lidech, pro které ten pes neznamená zas až tolik.

Spíš bych to upřesnila tak, že bych si nikdy nepořídila psa, pokud bych si nebyla jistá, že jsem schopná a ochotná ho vnímat jako víc než "jenom psa" a když to bude situace vyžadovat, něco pro něj taky obětovat.

K tomu nechávání doma - můj názor je ten, že psi by měli být schopni vydržet o samotě. Stejně jako tvrdí Balu, děti to taky zvládnou, když se tomu správně přivyknou.

asurwic napsal(a):
Ano, málokdo uvažuje takto. Neříkám, že ten kdo chodí do práce, nemůže mít psa, ale v případě nouze (jak svojí, tak psí) by pro něj měl mít zajištěné dlouhodobé hlídání (ať možnost volna nebo si ho vzít s sebou nebo hlídání od známých / příbuzných a podobně).
Pak to vypadá tak, že vyjdu před barák a paní mně s pláčem oznámí, že utrácení ani ne tříletého psa, protože vyžaduje kvůli svému zdravotnímu stavu neustálou asistenci a oni chodí do práce na 9 hodin a nebo soused, který vedl před nedávnem svého starého hafana do útulku, protože měl jít do nemocnice a neměl zajištěné hlídání.
Neříkám, že lidé musí uvažovat jako já, ale alespoň trošku ve stylu "kdyby něco" by uvažovat mohli, než si psa pořídí.

I kdybyste měla všechno rozmyšlené a promyšlené do nejmenších detailů, tak v průběhu psího života se může vše několikrát změnit...

asurwic napsal(a):
Ano, málokdo uvažuje takto. Neříkám, že ten kdo chodí do práce, nemůže mít psa, ale v případě nouze (jak svojí, tak psí) by pro něj měl mít zajištěné dlouhodobé hlídání (ať možnost volna nebo si ho vzít s sebou nebo hlídání od známých / příbuzných a podobně).
Pak to vypadá tak, že vyjdu před barák a paní mně s pláčem oznámí, že utrácení ani ne tříletého psa, protože vyžaduje kvůli svému zdravotnímu stavu neustálou asistenci a oni chodí do práce na 9 hodin a nebo soused, který vedl před nedávnem svého starého hafana do útulku, protože měl jít do nemocnice a neměl zajištěné hlídání.
Neříkám, že lidé musí uvažovat jako já, ale alespoň trošku ve stylu "kdyby něco" by uvažovat mohli, než si psa pořídí.

Ale on ten pes žije třeba 15 let, některá plemena déle... Nemohu vědět zda tu za 15 let budu a v jakém budu stavu. Nemohu vědět zda mé zajištěné dlouhodobé hlídání ze dne na den nekrachne, protože např. se ti lidé rozvedou, narodí se jim alergické dítě, stane se úraz, budou se muset přestěhovat někam, kde by pes být nemohl, odstěhují se za prací do zahraničí atd atd. Těch možností co se může stát je strašná spousta. A je pořád jednodušší si sehnat hlídání na psa než na dítě... a myslíte, že lidi takhle přemýšlí než si pořídí vlastní potomky? Řekla bych, že ani omylem. Spousta lidí nemá kde pořádně bydlet, s penězi tak tak vyjdou, ale děti mají. A věřte mi, že pro ty se jakékoliv hlídáním opravdu shání hůř než pro psiska.

JInak pokud tříletý pes vyžaduje kvůli zdravotnímu stavu non stop asistenci, tak tam asi bude něco hodně špatně, ne? Berte to tak, že tu nonstop asistenci není schopná spousta rodin zvládnout ani u vlastního dítěte, které to kvůli nějaké vážné nemoci, vrozené vadě atd. potřebuje. Netvrdím, že je správné nechávat psa doma xy hodin samotného, ale přes normální pracovní dobu, proč ne?... taky jsem doma bývala sama hned od první třídy, jinak to prostě nešlo, přřežili jsme to v té době všichni. Ale chápu, že máte jiný názor, respektuju to, je to vaše věc. jen už mi to příjde jako dost nadstandard.

asurwic napsal(a):
Ano, málokdo uvažuje takto. Neříkám, že ten kdo chodí do práce, nemůže mít psa, ale v případě nouze (jak svojí, tak psí) by pro něj měl mít zajištěné dlouhodobé hlídání (ať možnost volna nebo si ho vzít s sebou nebo hlídání od známých / příbuzných a podobně).
Pak to vypadá tak, že vyjdu před barák a paní mně s pláčem oznámí, že utrácení ani ne tříletého psa, protože vyžaduje kvůli svému zdravotnímu stavu neustálou asistenci a oni chodí do práce na 9 hodin a nebo soused, který vedl před nedávnem svého starého hafana do útulku, protože měl jít do nemocnice a neměl zajištěné hlídání.
Neříkám, že lidé musí uvažovat jako já, ale alespoň trošku ve stylu "kdyby něco" by uvažovat mohli, než si psa pořídí.

Já beru v potaz každé "kdyby něco"...pesani jsou prioritně moji, ale pořizuju si je, protože vím, že kdyby se se mnou cokoliv stalo, tak se má o ně kdo postarat...že neskončí v útulku nebo nebudou utraceni...dokonce i kdyby jsme najednou vymřeli, tak další útočiště teta...sestřenka...kamarádka...stejně tak bych se já postarala o psy v rodině, to je prostě stejný jako s dětma...
Přestože je s nimi většinou někdo doma, tak u nás nastanou situace, kdy je potřeba, aby pesové byli sami doma pár hodin doma...oni to většinou stejně prospí (oni to defakto prospí i když nejsem doma já...manžel mi vždycky říká, že je zajímavý, že když jsem v práci, tak pesové celej den chrápou a když jsem doma, tak je mám furt za zadkem, furt mi u všeho asistujou, skoro se ode mne nehnou)
...nikdy jsem v tom neviděla problém, samozřejmě se člověk snaží minimalizovat rizika - vypínám jistič na kamna - vynesu odpadky, aby z koše nevytahali a nesnědli, co nemají, zavřu dveře kam nechci, aby lezli a pod..

Děti, kterými tady argumentujete, jsou asi trošku něco jiného. V krajním případě, kdyby se stalo něco se mnou, s celou rodinou i se všemi známými, tak je tu státní péče, nikoliv veterina. Navíc starší děti, které necháte doma, se zabaví sami... dojdou si třeba do kina, když nemají co dělat. Hafan si asi těžko vezme klíče a půjde na agility.

Vzhledem k tomu, že nemám a do budoucna ani nebudu mít psy, kteří by pro prospalé noci vydrželi nějakých osm hodin dřepět doma, tak jsem jen psala, že já bych už vícekrát neudělala to, že bych si pořídila takového hafana, když bych musela zrovna někam pravidelně odjíždět a jeho nechávat doma (starší vychovaní se mnou samozřejmě jezdit mohou, u nového plašana je s tím problém). Ale nikomu neříkám, že dělá špatně, když nechávají doma psa, kterému stačí pár hodin procházky bez práce a jinak vydrží spát od večera do dopoledne s pauzou na vyvenčení.

jolyha: Jinak s tím tříletým psem - srazilo ho auto, měl rozlámanou packu, nemohl dočasně chodit a vzhledem ke své velikosti se mu po půl dne na tvrdé zemi udělali proleženiny do té úrovně, že mu začala odumírat větší část těla. Kdyby byli majitelé schopni zajistit hlídání od známých nebo odbornou pomoc, tak by pes nejspíše chodil, jelikož packa mu hezky srůstala.
Stejně tak na stáří může každý hafan ochrnout, nemusí udržet moč, bude nutné mu podávat pravidelně prášky a podobně.

Kdybych příště věděla, že si chci pořídit štěně většího plemene:

1/ Nikdy bych "nenechala ruce" na piplání zahrádky.
2/ Nikdy bych nekupovala drahé dřevěné dveře a nábytek a nedělala podlahy z měkkého dřeva.
3/ Nikdy bych se k žádnému kusu vybavení domu, položenému níž než 2m citově neupínala

asurwic napsal(a):
Děti, kterými tady argumentujete, jsou asi trošku něco jiného. V krajním případě, kdyby se stalo něco se mnou, s celou rodinou i se všemi známými, tak je tu státní péče, nikoliv veterina. Navíc starší děti, které necháte doma, se zabaví sami... dojdou si třeba do kina, když nemají co dělat. Hafan si asi těžko vezme klíče a půjde na agility.

Vzhledem k tomu, že nemám a do budoucna ani nebudu mít psy, kteří by pro prospalé noci vydrželi nějakých osm hodin dřepět doma, tak jsem jen psala, že já bych už vícekrát neudělala to, že bych si pořídila takového hafana, když bych musela zrovna někam pravidelně odjíždět a jeho nechávat doma (starší vychovaní se mnou samozřejmě jezdit mohou, u nového plašana je s tím problém). Ale nikomu neříkám, že dělá špatně, když nechávají doma psa, kterému stačí pár hodin procházky bez práce a jinak vydrží spát od večera do dopoledne s pauzou na vyvenčení.

jolyha: Jinak s tím tříletým psem - srazilo ho auto, měl rozlámanou packu, nemohl dočasně chodit a vzhledem ke své velikosti se mu po půl dne na tvrdé zemi udělali proleženiny do té úrovně, že mu začala odumírat větší část těla. Kdyby byli majitelé schopni zajistit hlídání od známých nebo odbornou pomoc, tak by pes nejspíše chodil, jelikož packa mu hezky srůstala.
Stejně tak na stáří může každý hafan ochrnout, nemusí udržet moč, bude nutné mu podávat pravidelně prášky a podobně.

Moji pesani jsou doma sami zcela výjimečně a problém to pro ně není...
Pokud pes bude potřebovat mojí celodenní péči, kterou by nezvládala rodina jako celek, tak prostě v práci skončím a budu s ním doma...tady opravdu nedělám rozdíl pes-člověk, pro mě je to člen rodiny a hotovo...

Ano mám psy - cíleně, kteří po ranní prochajdě-necelé 2 hodiny- vydrží spát nebo polehávat několik hodin nepotřebují pracovat,...ale nikdy jsem nebyla v situaci, kdy by pes musel být pravidelně třeba 8-10 hodin doma sám a přesto to psi pracujících lidí běžně zvládají, u nás je to max 3-4 hoďky, když výjimečně všichni odejdou...

Na rovinu, kdybych nemusela do práce chodit, tak se od svých psů nehnu

lu80 napsal(a):
Kdybych příště věděla, že si chci pořídit štěně většího plemene:

1/ Nikdy bych "nenechala ruce" na piplání zahrádky.
2/ Nikdy bych nekupovala drahé dřevěné dveře a nábytek a nedělala podlahy z měkkého dřeva.
3/ Nikdy bych se k žádnému kusu vybavení domu, položenému níž než 2m citově neupínala

lu80 napsal(a):
Kdybych příště věděla, že si chci pořídit štěně většího plemene:

1/ Nikdy bych "nenechala ruce" na piplání zahrádky.
2/ Nikdy bych nekupovala drahé dřevěné dveře a nábytek a nedělala podlahy z měkkého dřeva.
3/ Nikdy bych se k žádnému kusu vybavení domu, položenému níž než 2m citově neupínala

U nás na zahradě je už vše v rovnováze...fena hrabe díry...krtek dělá kopečky...takže pohoda

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Moji pesani jsou doma sami zcela výjimečně a problém to pro ně není...
Pokud pes bude potřebovat mojí celodenní péči, kterou by nezvládala rodina jako celek, tak prostě v práci skončím a budu s ním doma...tady opravdu nedělám rozdíl pes-člověk, pro mě je to člen rodiny a hotovo...

Ano mám psy - cíleně, kteří po ranní prochajdě-necelé 2 hodiny- vydrží spát nebo polehávat několik hodin nepotřebují pracovat,...ale nikdy jsem nebyla v situaci, kdy by pes musel být pravidelně třeba 8-10 hodin doma sám a přesto to psi pracujících lidí běžně zvládají, u nás je to max 3-4 hoďky, když výjimečně všichni odejdou...

Na rovinu, kdybych nemusela do práce chodit, tak se od svých psů nehnu

Když byste si mohla dovolit v práci klidně skončit, kdyby váš pes potřeboval celodenní péči, to znamená, že byste mohla postrádat svůj příjem ze zaměstnání, tak proč nejste se psy doma už teď?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
U nás na zahradě je už vše v rovnováze...fena hrabe díry...krtek dělá kopečky...takže pohoda

U nás už je celá zahrada zoraná, takže posledních pár dní zkoušíme hrabat beton... světe div se, ono to nejde.
Mám jen díry bez kopečků, protože krtkové nepřežili. Ale zase sousedi jsou rádi, že v okolí žádní nejsou... stejně tak myši, kočky, kuny, lišky a spol.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Když byste si mohla dovolit v práci klidně skončit, kdyby váš pes potřeboval celodenní péči, to znamená, že byste mohla postrádat svůj příjem ze zaměstnání, tak proč nejste se psy doma už teď?

Nejsem na tom tak dobře, abych si to mohla "dovolit"...ale pro psa bych to udělala, holt bychom byli totální "socky" museli bychom se hodně uskromnit, ale hlady bysme asi neumřeli...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Moji pesani jsou doma sami zcela výjimečně a problém to pro ně není...
Pokud pes bude potřebovat mojí celodenní péči, kterou by nezvládala rodina jako celek, tak prostě v práci skončím a budu s ním doma...tady opravdu nedělám rozdíl pes-člověk, pro mě je to člen rodiny a hotovo...

Ano mám psy - cíleně, kteří po ranní prochajdě-necelé 2 hodiny- vydrží spát nebo polehávat několik hodin nepotřebují pracovat,...ale nikdy jsem nebyla v situaci, kdy by pes musel být pravidelně třeba 8-10 hodin doma sám a přesto to psi pracujících lidí běžně zvládají, u nás je to max 3-4 hoďky, když výjimečně všichni odejdou...

Na rovinu, kdybych nemusela do práce chodit, tak se od svých psů nehnu

Jsem pracujici, momentalne dva mesice doma na PN. Moji psi jsou jiz tak navykli na rezim dopoledniho klidu( nez prijdou synove ze skoly), ze i kdyz ted doma s nimi jsem, lezi se mnou v posteli nez prijde zbytek rodiny. A to jsem si rikala, ze az budu mobilnejsi budu s nimi dopoledne cvicit, ucit je nove veci a tak...No vyvedli me z omylu, ozivaji az odpoledne. Nekdy mam dkoro pocit, ze jim tim, ze jsem doma, narusuji jejich siestu A to jedna z nich je nerizena strela, ktera je odpo aktivni az do vecera.

Lexaurin napsal(a):
Jsem pracujici, momentalne dva mesice doma na PN. Moji psi jsou jiz tak navykli na rezim dopoledniho klidu( nez prijdou synove ze skoly), ze i kdyz ted doma s nimi jsem, lezi se mnou v posteli nez prijde zbytek rodiny. A to jsem si rikala, ze az budu mobilnejsi budu s nimi dopoledne cvicit, ucit je nove veci a tak...No vyvedli me z omylu, ozivaji az odpoledne. Nekdy mam dkoro pocit, ze jim tim, ze jsem doma, narusuji jejich siestu A to jedna z nich je nerizena strela, ktera je odpo aktivni az do vecera.

Mě zase někdy připadá, že si moji pesani nejvíc užívaj, když jsem nemocná...tráví se mnou celej den v posteli, syn je musí pomalu přemlouvat, aby je dostal ven, tam rychlý vyvenčení a honem za paničkou zpátky do postele...kolikrát je dostává ze dveří tím, že na zahradu hodí hrst piškotů a rychle za nima zavře...když si chce s nima pohrát, aby měli pesani zábavu, tak fena v nestřeženém okamžiku zdrhne domu a hurá za paničkou...

Jinak máme rozděleno...pokud jdu do práce, tak pesani většinou dopolko prochrápou...když jsem doma, tak dopoledne se vším pomáhaj a siesta se koná až po obědě...jak v mateřský školce...napapat a pak polední klid...vydržej asi 2 hoďky spinkat...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mě zase někdy připadá, že si moji pesani nejvíc užívaj, když jsem nemocná...tráví se mnou celej den v posteli, syn je musí pomalu přemlouvat, aby je dostal ven, tam rychlý vyvenčení a honem za paničkou zpátky do postele...kolikrát je dostává ze dveří tím, že na zahradu hodí hrst piškotů a rychle za nima zavře...když si chce s nima pohrát, aby měli pesani zábavu, tak fena v nestřeženém okamžiku zdrhne domu a hurá za paničkou...

Jinak máme rozděleno...pokud jdu do práce, tak pesani většinou dopolko prochrápou...když jsem doma, tak dopoledne se vším pomáhaj a siesta se koná až po obědě...jak v mateřský školce...napapat a pak polední klid...vydržej asi 2 hoďky spinkat...

Naučené chování. Není tu, spíme. Je tu, budeme za ní chodit a spát budeme až po obědě.

Fiona.Praha napsal(a):
Naučené chování. Není tu, spíme. Je tu, budeme za ní chodit a spát budeme až po obědě.

Ano...prostě máme několik denních režimů...které se více méně nemění...

asurwic napsal(a):
U nás už je celá zahrada zoraná, takže posledních pár dní zkoušíme hrabat beton... světe div se, ono to nejde.
Mám jen díry bez kopečků, protože krtkové nepřežili. Ale zase sousedi jsou rádi, že v okolí žádní nejsou... stejně tak myši, kočky, kuny, lišky a spol.

Na jedné straně omdlíváte z toho, že někdo trhne vodítkem a na druhé straně se tady chlubíte, jak váš čokl zahryzne vše živé...nezlobte se na mě...ale tohle fakt nechápu..

asurwic napsal(a):
U nás už je celá zahrada zoraná, takže posledních pár dní zkoušíme hrabat beton... světe div se, ono to nejde.
Mám jen díry bez kopečků, protože krtkové nepřežili. Ale zase sousedi jsou rádi, že v okolí žádní nejsou... stejně tak myši, kočky, kuny, lišky a spol.

Můžu se jen pro zajímavost zeptat, jak teda fungujete doma se svýma myšima? Nějak si nedovedu představit, že bych měla psa, co bez problémů zakousne kočku a loví myši, když mám sama hlodavce doma.
Od mala učím, že potkany a myši ne, v důsledku toho prostě nejde po jakémkoli potkanu nebo myši a s potkany je schopná fungovat doma na volno... Ať domácí nebo divoká, myš je prostě pořád myš, ten pes v tom přece neuvidí rozdíl.
Takže... Jak to ty vaše přežívaj?

Cat cat napsal(a):
Na jedné straně omdlíváte z toho, že někdo trhne vodítkem a na druhé straně se tady chlubíte, jak váš čokl zahryzne vše živé...nezlobte se na mě...ale tohle fakt nechápu..

Ano. Myši, krysy a krtky povolené / naučené mají. Ostatní, byť si toho moji všímat nesmějí, se drží dál instinktivně samo, když nechám vyčesané chlupy po okolí.
A ono má využívání psa k lovu škůdců něco společného s jeho trestáním?

Atheira napsal(a):
Můžu se jen pro zajímavost zeptat, jak teda fungujete doma se svýma myšima? Nějak si nedovedu představit, že bych měla psa, co bez problémů zakousne kočku a loví myši, když mám sama hlodavce doma.
Od mala učím, že potkany a myši ne, v důsledku toho prostě nejde po jakémkoli potkanu nebo myši a s potkany je schopná fungovat doma na volno... Ať domácí nebo divoká, myš je prostě pořád myš, ten pes v tom přece neuvidí rozdíl.
Takže... Jak to ty vaše přežívaj?

Myši jsou naše - na ty se nesmí nikdo ani zle podívat (běda když udělám u nich rychlý pohyb - to už mě běží kontrolovat, jestli s nimi nic špatného neprovádím ). Když jsou puštěné venku na volno, tak je psi pasou (obíhají ve vzdálenosti pár metrů a dávají na ně pozor). Ale "cizí" okamžitě likvidují. Rozlišují to tak nějak instinktivně.
Když jsem naposled nejmladšího "učila lovit" a chytla jsem pár polních myší holou rukou, tak to byly kamarádky a ihned si je adoptoval. Další várku odchycenou v rukavicích už lovil a během pár pokusů se po nich naučil i koukat sám a na svém území za nimi vyrazit bez "dotazování" a pohledů ve stylu "prosím, prosím, můžu?".
Pokud z nich psi cítí můj pach, tak prostě patří do smečky. To samé kočky - na cvičáku si od místních drží odstup, ale na cizí se ježí a nejraději by za nimi běželi.
Výjimkou je retrívr, který je sice hodný, ale nejraději by bral vše živé do huby a nosil to sem a tam, takže ten má zakázaný jakýkoliv kontakt se zvířaty - jenom sedí a kouká, co se děje.

Co bych nikdy neudělala? Nesestavovala bych výčet věcí, které bych nikdy neudělala .

Život se občas vyvine směrem, který nečekáme. Zkrátka: "Never say never!".

ASURWIC

Na Vasem seznamu me zaujalo toto:
"Nechodila bych po našem městě plném raplých psů bez paralyzeru."

Muzete upresnit oc slo, jde... Kde...?

Dik.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
ASURWIC

Na Vasem seznamu me zaujalo toto:
"Nechodila bych po našem městě plném raplých psů bez paralyzeru."

Muzete upresnit oc slo, jde... Kde...?

Dik.

Strakonice. Zpočátku napadení skoro-pitulem (packa skrz naskrz), boxerem, dvěma labradory a skoro-ovčákem. Pak jsem to vzdala a začala jsem používat karabinu od vodítka k odhánění, později paralyzer, protože většinou stačí zajiskřit... už jsem pochopila, že ne každý vrčící pes, který k nám přiběhne, dá na to, že se můj podřídí. Nyní mám za souseda (naštěstí ne na dlouho) pitt-staf mix, který nesnáší psy, majitel mu není schopný dát ani náhubek a v noci se malý, černý, tichý a rychlý pes, který jde od vchodu rovnou s jediným cílem, blbě odchytává.

Jinak je zajímavé, že jakékoliv jiná města nejsou problém. Trávím hromadu času v Písku, v Budějovicích a v Praze a zatím tam nebyl sebemenší konflikt. Na vesnicích jsou sice často nesocializovaní štěkači, ale když k nám přiběhnout, tak nevědí co, jen tak blafají a nikomu se nic nestane. U nás není týden, kdy by mi po psech někdo nevystartoval.

Všem děkuji za myšlenky, někdy vtipné, někdy poněkud drastické:).

Dik za odpoved.
Tak nejak chapu.
A jake jsou reakce majitelu?...tedy pokud jsou "v dohledu"...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dik za odpoved.
Tak nejak chapu.
A jake jsou reakce majitelu?...tedy pokud jsou "v dohledu"...

Problém je, že v dohledu kolikrát nejsou. Pokud ano, tak si ho začnou přivolávat až když dostane po držce. "Ke mně" samozřejmě nefunguje, takže pak přiběhnou a buď popadnou svého psa a odtáhnou ho beze slova pryč nebo na něj spustí hrozný řev, případně ho plesknou nebo ho prohání po celém okolí a nemohou ho k sobě dostat. Omluvy se dočkám jen výjimečně, což nepochopím... snažím se svou smečku nepouštět k cizí psům ani lidem, protože nevím, komu mohou vadit, natož kdyby někoho napadli.
Nyní v případě paralyzeru si páníčci tedy ani nevšimnou, že jejich hafan útočí a ani že po jiskře přibíhá se strachem k nim.

Jóó ještě jedna věc mě napadla, co bych už neudělala znovu . Nevzala bych si jí do postele...páč ona se možná časem osamostatní a odvykne si...ale co pak já? Už Vás někdo vzbudil tak něžným ožužláváním ouška? Mě teda ne!

lu80 napsal(a):
Jóó ještě jedna věc mě napadla, co bych už neudělala znovu . Nevzala bych si jí do postele...páč ona se možná časem osamostatní a odvykne si...ale co pak já? Už Vás někdo vzbudil tak něžným ožužláváním ouška? Mě teda ne!

Kdyby něžným. mě voslintá půlku hlavy, z druhý strany mě šmirglem budí kocour a jakmile otevřu jen kousek oka, začnou po mě oba skákat jak na trampolíně.
Jo a už je to pořádnej pes a ještě se neosamostatnil, ani s tím nepočítám, spíš je v ty postelí ještě víc.

asurwic napsal(a):
Strakonice. Zpočátku napadení skoro-pitulem (packa skrz naskrz), boxerem, dvěma labradory a skoro-ovčákem. Pak jsem to vzdala a začala jsem používat karabinu od vodítka k odhánění, později paralyzer, protože většinou stačí zajiskřit... už jsem pochopila, že ne každý vrčící pes, který k nám přiběhne, dá na to, že se můj podřídí. Nyní mám za souseda (naštěstí ne na dlouho) pitt-staf mix, který nesnáší psy, majitel mu není schopný dát ani náhubek a v noci se malý, černý, tichý a rychlý pes, který jde od vchodu rovnou s jediným cílem, blbě odchytává.

Jinak je zajímavé, že jakékoliv jiná města nejsou problém. Trávím hromadu času v Písku, v Budějovicích a v Praze a zatím tam nebyl sebemenší konflikt. Na vesnicích jsou sice často nesocializovaní štěkači, ale když k nám přiběhnout, tak nevědí co, jen tak blafají a nikomu se nic nestane. U nás není týden, kdy by mi po psech někdo nevystartoval.

Hele vy mě děsíte je tedy pravda, že zásadně nechodím na procházky směr pivovar nebo podskalí. Tam s slejzá samá pochybná existence . Chodíme spíš pod šibeničák, nebo směrem na Droužetice, Rovnou nebo podél řeky. A v těhle částech potkáváme většinou už ty samé psy. Jediné co je stále problém je jistá paní co tu chodí s dobou nebo i dvěma. Věcně na volno a ona v nedohlednu. Nemít v tu chvíli svého psa pod kontrolou nevím nevím... A není to plemenem? Nepsala jste někde, že na tyhle plemena prostě psi jdou?

Ne dobou ale dogou:-D.

Andrýsek3 napsal(a):
Kdyby něžným. mě voslintá půlku hlavy, z druhý strany mě šmirglem budí kocour a jakmile otevřu jen kousek oka, začnou po mě oba skákat jak na trampolíně.
Jo a už je to pořádnej pes a ještě se neosamostatnil, ani s tím nepočítám, spíš je v ty postelí ještě víc.

Jak já jsem ráda, že když se náhodou probudí dřív než já (což se většinou neděje, protože vylézá z postele třeba až 15minut po mně ), maximálně jen leží a blbě čumí, což mě postupně sice vzbudí (takovej ten blbej pocit, že tě někdo sleduje ), ale víceméně nemusím snášet žádný slintance.

Jo... přes den, to už je jiná. Fascinují ji uši a vždycky se v nich pokouší vrtat a vysosnout člověku mozek

lu80 napsal(a):
Jóó ještě jedna věc mě napadla, co bych už neudělala znovu . Nevzala bych si jí do postele...páč ona se možná časem osamostatní a odvykne si...ale co pak já? Už Vás někdo vzbudil tak něžným ožužláváním ouška? Mě teda ne!

Jestli máte ráda ožužlávání oušek, tak vám půjčím Laru (můj předchozí příspěvek). Rozmyslíte si to, uvidíte.

lu80 napsal(a):
Jóó ještě jedna věc mě napadla, co bych už neudělala znovu . Nevzala bych si jí do postele...páč ona se možná časem osamostatní a odvykne si...ale co pak já? Už Vás někdo vzbudil tak něžným ožužláváním ouška? Mě teda ne!

Tak to já bych psa mimo postel už nikdy nechtěla já to naše mačkání miluju. Ovšem ráno je to hrozný, zazvoní mi budík, ona zvedne hlavu, rychle zapluje pod peřinu a lehne mi na nohy abych nemohla vstát a jít do práce víte jaký jsou to muka? .
Ještě to bývá zábavné o víkendu, já vstávám jako poslední, takže pes a přítel už pobíhají kolem. A pak přítel řekne "honem vzbuď paničku" ta potvora se už z kuchyně rozběhne, přeletí obývák a už na prahu se odrazí a plnou vahou na mě skočí super budíček

Atheira napsal(a):
Jak já jsem ráda, že když se náhodou probudí dřív než já (což se většinou neděje, protože vylézá z postele třeba až 15minut po mně ), maximálně jen leží a blbě čumí, což mě postupně sice vzbudí (takovej ten blbej pocit, že tě někdo sleduje ), ale víceméně nemusím snášet žádný slintance.

Jo... přes den, to už je jiná. Fascinují ji uši a vždycky se v nich pokouší vrtat a vysosnout člověku mozek

Co bych za to dala. já nejsem tak úplně raní ptáče, a dřív jsem vstávala klidně v 10, teď by mi stačilo 8, ale milostpán už do mě šťouchá v 6:15.. Příšerný.
A s tím sledováním, to mi dělá kocour v noci, vždycky třeba hodinu sedí na nočním stolku a čumí..Je to strašidelný.. Čekám kdy mě zabije.

Andrýsek3 napsal(a):
Co bych za to dala. já nejsem tak úplně raní ptáče, a dřív jsem vstávala klidně v 10, teď by mi stačilo 8, ale milostpán už do mě šťouchá v 6:15.. Příšerný.
A s tím sledováním, to mi dělá kocour v noci, vždycky třeba hodinu sedí na nočním stolku a čumí..Je to strašidelný.. Čekám kdy mě zabije.

Tak u nás platí takové to "jaký pán takový pes". Zásadně neleze z postele dřív než páníčci, když jsme ráno doma samy dvě, tak jsme schopný spát až do půl desáté

Iliena napsal(a):
Tak u nás platí takové to "jaký pán takový pes". Zásadně neleze z postele dřív než páníčci, když jsme ráno doma samy dvě, tak jsme schopný spát až do půl desáté

Bledá závist ze mě úplně čišííí!

Iliena napsal(a):
Hele vy mě děsíte je tedy pravda, že zásadně nechodím na procházky směr pivovar nebo podskalí. Tam s slejzá samá pochybná existence . Chodíme spíš pod šibeničák, nebo směrem na Droužetice, Rovnou nebo podél řeky. A v těhle částech potkáváme většinou už ty samé psy. Jediné co je stále problém je jistá paní co tu chodí s dobou nebo i dvěma. Věcně na volno a ona v nedohlednu. Nemít v tu chvíli svého psa pod kontrolou nevím nevím... A není to plemenem? Nepsala jste někde, že na tyhle plemena prostě psi jdou?

Ne dobou ale dogou:-D.

Já chodím za nádraží a dozadu k řece je také občas pár zajímavých případů... jak lidských, tak psích. Krom jednoho pitbula u plavečáku bylo všechno tam. Asi blbá zóna.
Co se týče dog, tak asi vím o koho jde (ono jich tu moc lidí mít po dvou nebude).

To že se karolíni nelíbí teriérům a jezevčíkům cvičeným na lišky a podobným psům nepočítám. V tom budeme mít problém asi všude. Já myslela moje bývalé hafany, kteří byli cítit jako normální psi (zlaťák a NO).

Andrýsek3 napsal(a):
Co bych za to dala. já nejsem tak úplně raní ptáče, a dřív jsem vstávala klidně v 10, teď by mi stačilo 8, ale milostpán už do mě šťouchá v 6:15.. Příšerný.
A s tím sledováním, to mi dělá kocour v noci, vždycky třeba hodinu sedí na nočním stolku a čumí..Je to strašidelný.. Čekám kdy mě zabije.

Lepší když kocour jen kouká. Sestry kočka tak ohleduplná nebyla. Když si v noci usmyslela, že nechce spát, tak skákala. A ne jen tak někde, ale po spících lidech. V případě, že člověk udržel nervy a vůbec nereagoval, uraženě sebou práskla na nohy, takže sbohem pohodlná pozice a vůbec jakékoli hýbání až do rána, protože jak jsem se pohla, přišla a dala mi pár facek a naštvaně odešla pryč.
Když chtěla být milá, lehla si ke mně na polštář, tulila se a vrněla. Jenže od toho vrnění brněl celý polštář a nedalo se stejně spát.

Teď má k ní sestra ještě kocoura. Vždycky se perfektně bavím, jak vypráví, že budíček je když si kočky řeknou... Vždycky, když to slyším, děkuju veškerýmu božstvu, co lidi vymysleli, že mám fenu jakou mám.

Iliena napsal(a):
Tak to já bych psa mimo postel už nikdy nechtěla já to naše mačkání miluju. Ovšem ráno je to hrozný, zazvoní mi budík, ona zvedne hlavu, rychle zapluje pod peřinu a lehne mi na nohy abych nemohla vstát a jít do práce víte jaký jsou to muka? .
Ještě to bývá zábavné o víkendu, já vstávám jako poslední, takže pes a přítel už pobíhají kolem. A pak přítel řekne "honem vzbuď paničku" ta potvora se už z kuchyně rozběhne, přeletí obývák a už na prahu se odrazí a plnou vahou na mě skočí super budíček

No, tak snesu hodně, ale tohle bych jim netrpěla... hlavně - pokud plánujete děti, neumím si představit tohle skákání - na břicho...

Na gauči může mladá blbnout, jak chce, ale ložnici má zapovězenou. Už jen kvůli tomu, že se venku věčně vrtá v záhonech, apod. a přijde kolikrát parádně obalená...

Vím, že, pokud to jen trochu půjde, vždycky si znovu pořídím psa

Andrýsek3 napsal(a):
Kdyby něžným. mě voslintá půlku hlavy, z druhý strany mě šmirglem budí kocour a jakmile otevřu jen kousek oka, začnou po mě oba skákat jak na trampolíně.
Jo a už je to pořádnej pes a ještě se neosamostatnil, ani s tím nepočítám, spíš je v ty postelí ještě víc.

No a není to krásné probuzeníčko ...sice brzy, ale člověk prostě musí mít hned dobrou náladu, protože po ránu tolik lásky, to se člověk mračit nemůže...

Moji pesani mě teda pozorujou, jakmile hnu "brvou" otevřu očko, tak na mě naskáčou a probíhá ranní mazleníčko...když vstávám do práce, tak ani na tu brvu nečekaj, jakmile se rozsvítí telefon-budík, tak jsou na mě...
Já teda nejsem oslintaná, ale podupaná...pokud jsem nemehlo a nekreju se, tak i trochu podrápaná, mám prošláplý břicho až na páteř a zlomený tak 3 žebra ...no prostě velký psi-hoooodně lásky, už si neumím představit, že vstávám jinak...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No a není to krásné probuzeníčko ...sice brzy, ale člověk prostě musí mít hned dobrou náladu, protože po ránu tolik lásky, to se člověk mračit nemůže...

Moji pesani mě teda pozorujou, jakmile hnu "brvou" otevřu očko, tak na mě naskáčou a probíhá ranní mazleníčko...když vstávám do práce, tak ani na tu brvu nečekaj, jakmile se rozsvítí telefon-budík, tak jsou na mě...
Já teda nejsem oslintaná, ale podupaná...pokud jsem nemehlo a nekreju se, tak i trochu podrápaná, mám prošláplý břicho až na páteř a zlomený tak 3 žebra ...no prostě velký psi-hoooodně lásky, už si neumím představit, že vstávám jinak...

Kolik že váží vaši psi?

Jojo, to jediné mě drží nad vodou, když vstávám tak brzo, že mě ráno stejně oba rozesmejou.
Barney ten je úplně nadšený, chodí po mě, tam a zpátky a vrtí ocasem, něco si vezme do huby a spokojeně vrčí (vrní).
Kocúr ten pusinkuje (poslední měsíc jeho nejoblíbenější činnost). Člověk by se na ně ani nezlobil.

Atheira: To on už začíná být hodný, večer na mě čumí, pak si jde užít s hračkou a jde spinkat, ale mrzí mě, že jsem si.ho vypiplala na krku jako mrně a on teď chodí spát za krk příteli a vrní jak o život. Parchant nevděčnej. Ale teď je úplně zlatej, přezubil, tak už nekouše, naučil se místo moji ruky š..t hračku a už za mnou pořád chodí a pusinkuje. Miláčci no..

Andrýsek3 napsal(a):
Jojo, to jediné mě drží nad vodou, když vstávám tak brzo, že mě ráno stejně oba rozesmejou.
Barney ten je úplně nadšený, chodí po mě, tam a zpátky a vrtí ocasem, něco si vezme do huby a spokojeně vrčí (vrní).
Kocúr ten pusinkuje (poslední měsíc jeho nejoblíbenější činnost). Člověk by se na ně ani nezlobil.

Atheira: To on už začíná být hodný, večer na mě čumí, pak si jde užít s hračkou a jde spinkat, ale mrzí mě, že jsem si.ho vypiplala na krku jako mrně a on teď chodí spát za krk příteli a vrní jak o život. Parchant nevděčnej. Ale teď je úplně zlatej, přezubil, tak už nekouše, naučil se místo moji ruky š..t hračku a už za mnou pořád chodí a pusinkuje. Miláčci no..

Kolik mu je, že je to takovej erotoman? Sestry kocour teda takovej nikdy nebyl... Ani žádný, co znám od babičky. Jo, poslední dny před kastrací, kdy dospěl, řádně smrděl, ale úchylák to teda nikdy nebyl.
Jenže já mu říkám pořád, že nikdy ani nebyl chlap, ale už se narodil princeznou.

Ta blondýna, to je on.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Atheira napsal(a):
Kolik mu je, že je to takovej erotoman? Sestry kocour teda takovej nikdy nebyl... Ani žádný, co znám od babičky. Jo, poslední dny před kastrací, kdy dospěl, řádně smrděl, ale úchylák to teda nikdy nebyl.
Jenže já mu říkám pořád, že nikdy ani nebyl chlap, ale už se narodil princeznou.

Ta blondýna, to je on.

Kdyby tě slyšel, to bys viděla, prej princezna.

Přibližně půl roku.. Ještě má čas, může ještě užívat kulky. Taky mu to vždycky připomínám, když to dělá.

Andrýsek3 napsal(a):
Kdyby tě slyšel, to bys viděla, prej princezna.

Přibližně půl roku.. Ještě má čas, může ještě užívat kulky. Taky mu to vždycky připomínám, když to dělá.

Neviděla. On je stejně blbej, jak je huňatej. Nechal by si líbit i to, kdybych ho pověsila za ocas do okna.

Půlroční mimino a takovej čuňák vám z něj roste! Ještě že nemá možnost běhat za ženskejma, určitě by vám pláchnul.

Atheira napsal(a):
Neviděla. On je stejně blbej, jak je huňatej. Nechal by si líbit i to, kdybych ho pověsila za ocas do okna.

Půlroční mimino a takovej čuňák vám z něj roste! Ještě že nemá možnost běhat za ženskejma, určitě by vám pláchnul.

To je dost možný a dělá to už asi dva měsíce
Nepláchnul, on má na to Barnyho.

Moje štěně dělá pravidelné onanovací pohyby už od chvíle kdy jsem si ho přivezla domů (tj. dva měsíce). Onanuje na mé ruce, když ho češu. A taky onanuje s hračku, když si lehne na záda a drží si jí tam.. Teď má půl roku a já se bojím, co bude až objeví temnou stranu fenek. :D.

shavoid napsal(a):
Moje štěně dělá pravidelné onanovací pohyby už od chvíle kdy jsem si ho přivezla domů (tj. dva měsíce). Onanuje na mé ruce, když ho češu. A taky onanuje s hračku, když si lehne na záda a drží si jí tam.. Teď má půl roku a já se bojím, co bude až objeví temnou stranu fenek. :D.

no on začal taky hodně brzy. (Kocour)
Jsem si nejdřív myslela, že je agresivní, najednou přilitl, začal řvát a úplně mě kousnul a držel, jsem se ho až bála, že ho něco posedlo. ( A taky že jo ).
A pak (docela za dlouho) mi došlo, jak to vlastně vypadá, když kocour jde na věc...No a pak to na mě vykouklo a bylo jasno... Ale to je trochu už OT.

lavacca napsal(a):
No, tak snesu hodně, ale tohle bych jim netrpěla... hlavně - pokud plánujete děti, neumím si představit tohle skákání - na břicho...

Na gauči může mladá blbnout, jak chce, ale ložnici má zapovězenou. Už jen kvůli tomu, že se venku věčně vrtá v záhonech, apod. a přijde kolikrát parádně obalená...

Neberte to tak tragicky, my se tomu smějeme. A hlavně když ji přítel takhle nepošťouchne tak to nedělá.

Každému vyhovuje něco jiného, já bez ní ani nemůžu usnout a jo i tu hlínu jsem už v posteli měla a přežila jsem to, nežiju ve sterilním prostředí. Já říkám radši hlínu v posteli než spát bez psa . No a kdybych se jednou rozmyslela, že už ji v posteli nechci tak budu spát na gauči-to mi řekl přítel

shavoid napsal(a):
Moje štěně dělá pravidelné onanovací pohyby už od chvíle kdy jsem si ho přivezla domů (tj. dva měsíce). Onanuje na mé ruce, když ho češu. A taky onanuje s hračku, když si lehne na záda a drží si jí tam.. Teď má půl roku a já se bojím, co bude až objeví temnou stranu fenek. :D.

Temnou stránku fenek

asurwic napsal(a):
Já chodím za nádraží a dozadu k řece je také občas pár zajímavých případů... jak lidských, tak psích. Krom jednoho pitbula u plavečáku bylo všechno tam. Asi blbá zóna.
Co se týče dog, tak asi vím o koho jde (ono jich tu moc lidí mít po dvou nebude).

To že se karolíni nelíbí teriérům a jezevčíkům cvičeným na lišky a podobným psům nepočítám. V tom budeme mít problém asi všude. Já myslela moje bývalé hafany, kteří byli cítit jako normální psi (zlaťák a NO).

Tak za nádraží nechodím, k řece myslíte jako na Slaník? Tam na tu stranu jsme chodili celé léto, je tam dobrý přístup do řeky a psiska se mohla koupat. Jediný problém jsme tam měli právě s dogama a několikrát. Od té doby je moje můra nesnáší

Iliena napsal(a):
Neberte to tak tragicky, my se tomu smějeme. A hlavně když ji přítel takhle nepošťouchne tak to nedělá.

Každému vyhovuje něco jiného, já bez ní ani nemůžu usnout a jo i tu hlínu jsem už v posteli měla a přežila jsem to, nežiju ve sterilním prostředí. Já říkám radši hlínu v posteli než spát bez psa . No a kdybych se jednou rozmyslela, že už ji v posteli nechci tak budu spát na gauči-to mi řekl přítel

Hlína v posteli je v poho , už jsme tam měli i vyblitou myš
Zvířátko máme hodně přírodní, intenzivně noruje, pohybuje se v koňském hnoji...a je to chlupaté Podvozek sice téměř denně sprchujem, ale stejně...dočista dočista to nejde, co si budem povídat.
A spaní v posteli...no, nastěhovala se tam v devíti měsících při falešce po prvním hárání. Dcera z toho ze začátku nebyla úplně urvaná, ale zvykla si a momentálně se věci mají tak, že fena by pravděpodobně zvládla nocovat i jinde, ale dcera by bez ní byla nešťastná
Já mívám fenu v posteli pouze pokud spím po noční a jsem též spokojená...prostě sdílení lože se psem vneslo do našeho života úplně nové kvality

Terven napsal(a):
Hlína v posteli je v poho , už jsme tam měli i vyblitou myš
Zvířátko máme hodně přírodní, intenzivně noruje, pohybuje se v koňském hnoji...a je to chlupaté Podvozek sice téměř denně sprchujem, ale stejně...dočista dočista to nejde, co si budem povídat.
A spaní v posteli...no, nastěhovala se tam v devíti měsících při falešce po prvním hárání. Dcera z toho ze začátku nebyla úplně urvaná, ale zvykla si a momentálně se věci mají tak, že fena by pravděpodobně zvládla nocovat i jinde, ale dcera by bez ní byla nešťastná
Já mívám fenu v posteli pouze pokud spím po noční a jsem též spokojená...prostě sdílení lože se psem vneslo do našeho života úplně nové kvality

Tak vyblitý myši a odér koňského hnoje, to jsou velmi speciální kvality.

Atheira napsal(a):
Tak vyblitý myši a odér koňského hnoje, to jsou velmi speciální kvality.

Takhle- vyblitou myš moc nemusím, ale koňskej hnůj je nedílnou součástí mého já a přiznám se, že mi nesmrdí

Terven napsal(a):
Takhle- vyblitou myš moc nemusím, ale koňskej hnůj je nedílnou součástí mého já a přiznám se, že mi nesmrdí

Mně osobně koně taky nesmrdí, ale postel bych asi brala líp navoněnou.
Když se mi moje prasnice vyválí v něčem fakt echt hnusným, že je potřeba koupat, je pak radost s ní usínat. Voní po ostružinách.

Atheira napsal(a):
Mně osobně koně taky nesmrdí, ale postel bych asi brala líp navoněnou.
Když se mi moje prasnice vyválí v něčem fakt echt hnusným, že je potřeba koupat, je pak radost s ní usínat. Voní po ostružinách.

Tak ona vůně koně není totožná s pachem jeho hov.a...
Pokud by se vyráběla aviváž s vůní koňské srsti, s radostí si jí koupím, pach koňských bobků mi naprosto nevadí, ale povlečení bych v tom vypraný mít nechtěla

Terven napsal(a):
Tak ona vůně koně není totožná s pachem jeho hov.a...
Pokud by se vyráběla aviváž s vůní koňské srsti, s radostí si jí koupím, pach koňských bobků mi naprosto nevadí, ale povlečení bych v tom vypraný mít nechtěla

Koňmi jsem myslela smrad hnoje, jen jsem byla líná rozepisovat to jako koňský hnůj.
Jinak kůň sám o sobě - teď myslím to zvíře, ne bobek :D - mi přijde podstatně voňavější než třeba pes... Typická psina je fuj. A co teprv smrad mokrýho psa.
Kupodivu mi přijde, že ze své feny jsem takovou tu typickou psnu nikdy necítila, kdežto z mamčinýho smetáka to táhne na kilometry daleko. Ale možná jsem vůči ní nějak otupělá a vzala jsem to jako vůni domova.

Terven napsal(a):
Hlína v posteli je v poho , už jsme tam měli i vyblitou myš
Zvířátko máme hodně přírodní, intenzivně noruje, pohybuje se v koňském hnoji...a je to chlupaté Podvozek sice téměř denně sprchujem, ale stejně...dočista dočista to nejde, co si budem povídat.
A spaní v posteli...no, nastěhovala se tam v devíti měsících při falešce po prvním hárání. Dcera z toho ze začátku nebyla úplně urvaná, ale zvykla si a momentálně se věci mají tak, že fena by pravděpodobně zvládla nocovat i jinde, ale dcera by bez ní byla nešťastná
Já mívám fenu v posteli pouze pokud spím po noční a jsem též spokojená...prostě sdílení lože se psem vneslo do našeho života úplně nové kvality

teď jste mě dostala. No nic takového jsem v posteli nikdy neměla, ona je hladkosrstá takže téměř samoúdržbová.
Já ji mám v posteli od prvního dne co jsme si ji přivezli a bylo to to nejlepší co jsme mohli udělat. Ani jednou nepípla že by se jí stýskalo, jenom jsem z ní nesměla prvních pár nocí sundat ruku

Iliena napsal(a):
Tak za nádraží nechodím, k řece myslíte jako na Slaník? Tam na tu stranu jsme chodili celé léto, je tam dobrý přístup do řeky a psiska se mohla koupat. Jediný problém jsme tam měli právě s dogama a několikrát. Od té doby je moje můra nesnáší

Jo, směr Slaník, ale po druhé straně (Hajská - Sedlíkovice - Čejetice).

Atheira napsal(a):
Koňmi jsem myslela smrad hnoje, jen jsem byla líná rozepisovat to jako koňský hnůj.
Jinak kůň sám o sobě - teď myslím to zvíře, ne bobek :D - mi přijde podstatně voňavější než třeba pes... Typická psina je fuj. A co teprv smrad mokrýho psa.
Kupodivu mi přijde, že ze své feny jsem takovou tu typickou psnu nikdy necítila, kdežto z mamčinýho smetáka to táhne na kilometry daleko. Ale možná jsem vůči ní nějak otupělá a vzala jsem to jako vůni domova.

Muj psi kluk taky smrdi vic psem nez holky. Ony jsou tedy i cistotnejsi, hodne se cisti, chlapovi je to tak nejak jedno

Andrýsek3 napsal(a):
no on začal taky hodně brzy. (Kocour)
Jsem si nejdřív myslela, že je agresivní, najednou přilitl, začal řvát a úplně mě kousnul a držel, jsem se ho až bála, že ho něco posedlo. ( A taky že jo ).
A pak (docela za dlouho) mi došlo, jak to vlastně vypadá, když kocour jde na věc...No a pak to na mě vykouklo a bylo jasno... Ale to je trochu už OT.

Když tady čtu o kocouřím "útoku" tak jsem si vzpomněla na naší kočičku (už je za duhovým mostem).
Ke mě se vždycky chodila mazlit a vůbec to byl takovej můj mamánek. Ale na přítele? vzpomínáme na to dodnes. Dělala to snad celý první rok, vždycky se schovala za roh nebo za nábytek a číhala na něj až půjde kolem. No jakmile šel a otočil se k ní zády, kočka vystartovala, skočila mu na záda a tam se hezky zasekla to bylo vždycky řevu a krve myslím, že jí v té době přítel neměl moc rád

Atheira napsal(a):
Kolik že váží vaši psi?

Cca 50kg jeden...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Cca 50kg jeden...

Tak to bych nerozdejchala.

Atheira napsal(a):
Tak to bych nerozdejchala.

No člověk má někdy co dělat, aby tolik lásky ustál...ale neměnila bych

Uz nikdy bych nedelala tyto veci:

- neporidila bych si psa bez PP
- nedavala bych dospelemu psovi plastovy kosik
- nedavala bych fene haraci kalhotky
- neporidila bych si čsv (rada je pomazlim i pohlidam ale natrvalo mi to domu nesmi...)
- nic co je niz nez cca 170cm nesmi byt cenne nebo k tomu nesmim mit citovy vztah jako treba ke kniham
- nekrmila bych vyhradne granulemi
- nikdy bych domu uz nechtela celoplošne koberec...

Co bych klidne udelala znovu:

- pokud bych se psem chtela delat, opet bych si poridila malinu a pokud by byla moznost tak i ze stejne chs jako mam nyni
- klidne bych individualne dojizdela na cviceni i mimo misto bydliste, pokud by lektor byl kvalitni
- naučila bych psa na barf i granule kvuli cestovani
- klidne jednou za cas koupim drazsi hracku i kdyz vim, ze ji cuba roztrha... Ale ta jeji radost a nadseni je k nezaplaceni

A dal uz me momentalne nic nenapada

Nekrmila bych psa od stolu. Někomu to přijde samozřejmé
( nekrmit), někomu naopak nevadí psa od stolu krmit.
Většinou je příjemné, že např. snídáme spolu. Přesto, dalšího psa už bych od stolu nekrmila.

Santinan - proč NE plastový košík?

Říkám mamce.
- Nehraj si s ní, když sedíš u stolu, bude Ti to vadit.
- Ne nebude, nekrmím jí tak co furt po mě chceš, jsem ráda, že sedím.
- Ona mi furt něco nosí, já si s ní už nechci hrát, chci si vklihu vypít kafe.
- Tak ji pošli na pelech.
- Ne já si jí chci užít, ona je taková hodná jinak. Na tady máš, no, panička by tě vyhodila.
(Pelech má metr od stolu)
Mám teď štěně.
- No, ty seš tak hodnej dones mi balónek. Jé on mi donesl ponožku. No vidíš, ty seš hodnej. Ne já tě nebudu honit po celém bytě. Pocem seď tady něco ti dám.

- Proč na mě koukáte, já nic nemám. No tak na mě nekoukejte tady máte a už jděte pryč.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nekrmila bych psa od stolu. Někomu to přijde samozřejmé
( nekrmit), někomu naopak nevadí psa od stolu krmit.
Většinou je příjemné, že např. snídáme spolu. Přesto, dalšího psa už bych od stolu nekrmila.

Otravuje ?
Megi zpozoruje jak si beru rohlík - přijde tak na metr, sedne si zády ke mně. Jako že tak není vidět.
"Co tady děláš?"
Zavře oči.
"Furt tě vidím."
Lehne si. (Když řeknu lehni, nic nedělá nebo si lehne na bok.)
Tak teda dělám, že ji nevidím, no když neotravuje, ať si tu sedí.. a jak se rohlíček chýlí ke konci, postupně rovná jednu tlapku po druhé, až do "vlčák na spartakiádě".

Takže. Takového psa bych pořídila znovu, "vycvičila" stejně, ale asi přestanu žrát rohlíky.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Otravuje ?
Megi zpozoruje jak si beru rohlík - přijde tak na metr, sedne si zády ke mně. Jako že tak není vidět.
"Co tady děláš?"
Zavře oči.
"Furt tě vidím."
Lehne si. (Když řeknu lehni, nic nedělá nebo si lehne na bok.)
Tak teda dělám, že ji nevidím, no když neotravuje, ať si tu sedí.. a jak se rohlíček chýlí ke konci, postupně rovná jednu tlapku po druhé, až do "vlčák na spartakiádě".

Takže. Takového psa bych pořídila znovu, "vycvičila" stejně, ale asi přestanu žrát rohlíky.

Ale ani moc neotravuje, kouká ( ani neslintá ) a jak z talíře ubývá, začne být neklidná...
Ale je hrozně závislá, pořád ji mám za patama, když ji nedejbože uvážu ( v objektu, za plotem ) píská až ječí.
A já to přisuzuju tomu ( budete se smát ), že si "myslí", že zatím co ona sedí u plotu, já si tam něco "žeru".

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ale ani moc neotravuje, kouká ( ani neslintá ) a jak z talíře ubývá, začne být neklidná...
Ale je hrozně závislá, pořád ji mám za patama, když ji nedejbože uvážu ( v objektu, za plotem ) píská až ječí.
A já to přisuzuju tomu ( budete se smát ), že si "myslí", že zatím co ona sedí u plotu, já si tam něco "žeru".

Takže ne závislá ale závistivá ;-).

tapina napsal(a):
Takže ne závislá ale závistivá ;-).

Buď závistivá, nebo závislá na žrádle

tapina napsal(a):
Takže ne závislá ale závistivá ;-).

Nevybočující z řady, tzv. tradiční ;-)

Orionko, já se tomu nesměju. Psi myslí a mluví. Normálně. Tapino, vysvětli to.

To je přesně ono: nekrmím psy od stolu. Přijdou tcháni, sednou na terasu a pořád po nich mrkají a pod stolkem jim něco podstrkují. Přijdou podruhé, na stolek dám občerstvení a psi se začnou motat kolem. Sice pomalu, žádné lítání, jenže jsou větší než stolík a berňucha ocasem mává nad kafem, nad chlebíčkama. Tcháni znechucení, neboť oni jsou těžce cimprlich. Muž mi pak brblal, že jsem je nechala otravovat a neposlala psy na místo. Důrazně jsem mu vysvětlila, že jsem to léta dělala a léta jim vysvětlovala, ať jim nic nepodstrkují. Co si zaseli - sklidí. Já když snídám, klidně může přijít pes, stačí mu říct, že jím a lehne si někam, ani ho nenapadne zjišťovat co, je to pro něj prostě tabu. Až dojím, klidně mu zbytek zanesu.

Ja bych jeste neco neudelala- nevzala bych si znovu za manzela nepejskare, nezviromila

Lexaurin napsal(a):
Ja bych jeste neco neudelala- nevzala bych si znovu za manzela nepejskare, nezviromila

Lexaurin napsal(a):
Ja bych jeste neco neudelala- nevzala bych si znovu za manzela nepejskare, nezviromila

Tak tohle mu ale číst nedávejte Hmm...můj muž byl v podstatě také nepejskař, pes byl jen doplněk dvora, nikoho vůbec nezajímal. Ostatní zvířata snad ne, že by neměl rád, ale ho vůbec nezajímala. Já byla odmala zvířatomil, ale nebyla jsem právě z těch, co chtěli mít všechna zvířata hned doma...já nerozchodila držet je v kleci třeba. Děda mi chytil ježka, nadšený, jakovou mi udělá radost. Udělal, to určitě, jenže vzápětí mi došlo, že ten ježek má třeba někde ježčí rodinu a máma ježková čeká a čeká, kdy se vrátí domů...Tak jsem hned ježka zase pustila a dědovi řekla, že nějak utekl Na poli pes zakousnul myš a vyhrabal hnízdo, tak jsem holátka vzala domů a jak trochu vyrostli, hned je pustila(a nejspíš je vzápětí pochytala kočka ) To mi zůstalo a postupně jsem tím krmila muže, ostatně vidí, jak se chovám ke psům, kočkám...a najednou je snad ještě větší milovník zvířat než já. Smrt našeho berňuchy, s ním těžce zamávala(no s náma oběma, to je jasné) a opravdu jsem se bála, že může skončit na psychiatrii. Je to víc než rok a o Beruškovi už mluvíme, většinou jako by tu byl s náma.

lesnížínka napsal(a):
Tak tohle mu ale číst nedávejte Hmm...můj muž byl v podstatě také nepejskař, pes byl jen doplněk dvora, nikoho vůbec nezajímal. Ostatní zvířata snad ne, že by neměl rád, ale ho vůbec nezajímala. Já byla odmala zvířatomil, ale nebyla jsem právě z těch, co chtěli mít všechna zvířata hned doma...já nerozchodila držet je v kleci třeba. Děda mi chytil ježka, nadšený, jakovou mi udělá radost. Udělal, to určitě, jenže vzápětí mi došlo, že ten ježek má třeba někde ježčí rodinu a máma ježková čeká a čeká, kdy se vrátí domů...Tak jsem hned ježka zase pustila a dědovi řekla, že nějak utekl Na poli pes zakousnul myš a vyhrabal hnízdo, tak jsem holátka vzala domů a jak trochu vyrostli, hned je pustila(a nejspíš je vzápětí pochytala kočka ) To mi zůstalo a postupně jsem tím krmila muže, ostatně vidí, jak se chovám ke psům, kočkám...a najednou je snad ještě větší milovník zvířat než já. Smrt našeho berňuchy, s ním těžce zamávala(no s náma oběma, to je jasné) a opravdu jsem se bála, že může skončit na psychiatrii. Je to víc než rok a o Beruškovi už mluvíme, většinou jako by tu byl s náma.

To mate stesti . Ja jsem zase v zime nedavno zachranovala berusky, ktere nam v praci zamorily oddeleni. Ubytovala jsem je doma, krmila jsem je z nouze sirupem a medem- to jsem nekde nacetla , a jakou jsem mela radost, kdyz jsem koupila salat s msicema . Zraly tak, ze z toho nakladly vajicka.
Manzel me psi "blbosti" samozrejme necte. Psi toleruje, s vice ci mene recma porad. Ale tu radost co mam, kdyz se neco noveho nauci, tu se mnou nesdili, spis se na me diva, ze jsem slabomyslna asi . Skoda, ale vzdycky muze byt hur

Lexaurin napsal(a):
Ja bych jeste neco neudelala- nevzala bych si znovu za manzela nepejskare, nezviromila

Vzala jsem si "nezvíromila"...mladá-blbá, naivně jsem si myslela, že ho předělám,
ale oceňuju na něm to, že byť je to člověk, který ke svému životu zvíře nepotřebuje, někdy dokonce brblá, ale toleruje moje zvířemilství...když byly děti malé, tak to u nás bylo spíše, jak v zoo...pes-dva psi, kočka-dvě kočky, dva zakrslí králíci,3-6 morčat, podle toho, jestli jsme měli mladý, dvě suchozemské želvy, leguán, korela, rybičky, křeček a osmák (vše najednou)
takže nyní už je to vlastně pohoda, už máme "jenom" dva psi a přesto, že se kolem nich nic moc neangažuje...tedy spíš nic než moc, tak pesany miluje a pomazlí, popovídá si s nimi a myslím, že až nás opustí, tak ho to dost sebere...
Jo a teď už mám od listopadu opět rybičky...sice nadšený nebyl. ale skříňku pod akva upravil a přivrtal ke zdi...sice měl u toho milion keců, ale hlavně, že to udělal

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nekrmila bych psa od stolu. Někomu to přijde samozřejmé
( nekrmit), někomu naopak nevadí psa od stolu krmit.
Většinou je příjemné, že např. snídáme spolu. Přesto, dalšího psa už bych od stolu nekrmila.

Jsem ráda, že mám pesany naučené s námi stolovat, ráno by mi samotný u snídaně bylo smutno...takhle se hezky společně napapáme, popovídáme a je to velmi příjemné...

Lexaurin napsal(a):
To mate stesti . Ja jsem zase v zime nedavno zachranovala berusky, ktere nam v praci zamorily oddeleni. Ubytovala jsem je doma, krmila jsem je z nouze sirupem a medem- to jsem nekde nacetla , a jakou jsem mela radost, kdyz jsem koupila salat s msicema . Zraly tak, ze z toho nakladly vajicka.
Manzel me psi "blbosti" samozrejme necte. Psi toleruje, s vice ci mene recma porad. Ale tu radost co mam, kdyz se neco noveho nauci, tu se mnou nesdili, spis se na me diva, ze jsem slabomyslna asi . Skoda, ale vzdycky muze byt hur

Já krmila motýla-paví oko...dostal se k nám do obýváku, venku už podzim, dost zima...měli jsme ho v obýváku "na volno"...na stole talířek s cukrovým roztokem a trochou sirupu, aby mu to chutnalo a s kvítkem...to aby viděl, že tady je jídlo...a on tam oravdu lítal nasávat, nakonec nám ho bohuel zmasakroval afgán...

Jo a manžel na mě taky občas kouká, jako že jsem zralá na Chocholouška ...nechápu vůbec proč

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vzala jsem si "nezvíromila"...mladá-blbá, naivně jsem si myslela, že ho předělám,
ale oceňuju na něm to, že byť je to člověk, který ke svému životu zvíře nepotřebuje, někdy dokonce brblá, ale toleruje moje zvířemilství...když byly děti malé, tak to u nás bylo spíše, jak v zoo...pes-dva psi, kočka-dvě kočky, dva zakrslí králíci,3-6 morčat, podle toho, jestli jsme měli mladý, dvě suchozemské želvy, leguán, korela, rybičky, křeček a osmák (vše najednou)
takže nyní už je to vlastně pohoda, už máme "jenom" dva psi a přesto, že se kolem nich nic moc neangažuje...tedy spíš nic než moc, tak pesany miluje a pomazlí, popovídá si s nimi a myslím, že až nás opustí, tak ho to dost sebere...
Jo a teď už mám od listopadu opět rybičky...sice nadšený nebyl. ale skříňku pod akva upravil a přivrtal ke zdi...sice měl u toho milion keců, ale hlavně, že to udělal

Ja jsem pragmaticky naucila tibetandu, ze kdyz se manzel vraci z prace a vyzouva si doma boty, tak jak je v tom predklonu, ona prileti a vlepi mu nejednu pusu na cumak( nebo naopak?) . Je pravda, ze vzhledem k tomu, ze synatori se jako ona rozhodne neraduji , ze ho vidi, je ponekud obmekcen. A kdyz se k nemu nektery prituli, take je rad a pomazli je, jen mi dost casto rika, ze " jsem mu z "bytu udelala psinec" .

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já krmila motýla-paví oko...dostal se k nám do obýváku, venku už podzim, dost zima...měli jsme ho v obýváku "na volno"...na stole talířek s cukrovým roztokem a trochou sirupu, aby mu to chutnalo a s kvítkem...to aby viděl, že tady je jídlo...a on tam oravdu lítal nasávat, nakonec nám ho bohuel zmasakroval afgán...

Jo a manžel na mě taky občas kouká, jako že jsem zralá na Chocholouška ...nechápu vůbec proč

Jezisi, to jste mi pripomnela- byla jsem jednoho parneho leta se synatory na zahradce na obede, akdyz jsme odchazeli, vsimla jsem si motyla, ktery sedel vedle dveri a nevim, proste vypadal nejak schliple- napadlo me nejak, ze ma urcite zizen, poprosila jsem servirku, jestli by mi nedonesla misku vody, donesla a ja ji priblizila k motylovi-no zaboril sosacek do vody a pil a pil a pil, mela jsem pocit, ze minimalne pet minut, fotila jsem si ho, bohuzel na stary mobil. Pak se vznesl, zakrouzil a byl pryc. No kluci zirali, servirka take a ja mela nadherny povznasejici pocit

Lexaurin napsal(a):
Ja jsem pragmaticky naucila tibetandu, ze kdyz se manzel vraci z prace a vyzouva si doma boty, tak jak je v tom predklonu, ona prileti a vlepi mu nejednu pusu na cumak( nebo naopak?) . Je pravda, ze vzhledem k tomu, ze synatori se jako ona rozhodne neraduji , ze ho vidi, je ponekud obmekcen. A kdyz se k nemu nektery prituli, take je rad a pomazli je, jen mi dost casto rika, ze " jsem mu z "bytu udelala psinec" .

To já to ani feňuli učit nemusela...chlapi má omotaný kolem prstu resp.tlapky, je to holt ženská, tak na to má talent od přírody...umí být tak roztomiloučká, že jí žádný z chlapů doma neodolá, synátor jí teda prokouknul a říká, že s nim pěkně vorá...že to sice ví, ale že si nemůže pomoct...
že stejně vždycky udělá to co feňule chce...manžel je natvrdlejší, tak si asi dodnes myslí, že vše co fena činí, tak jen z nezměrné lásky k němu a vůbec ho nenapadne, že fena je shránčlivá a sobecká semetrika, která vše co činí, tak činí proto, aby z toho měla sama prospěch...což docela mistrně schovává za maskou oddané psí holky ...tak když dostane co chce...většinou masáž bříška a podrbkání, tak se s potutelným úsměvem odebéře ke mě a přísahala bych, že na mě občas mrkne na znamení toho, že toho chlapa zase zmákla a že jako mi ženský si rozumíme

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To já to ani feňuli učit nemusela...chlapi má omotaný kolem prstu resp.tlapky, je to holt ženská, tak na to má talent od přírody...umí být tak roztomiloučká, že jí žádný z chlapů doma neodolá, synátor jí teda prokouknul a říká, že s nim pěkně vorá...že to sice ví, ale že si nemůže pomoct...
že stejně vždycky udělá to co feňule chce...manžel je natvrdlejší, tak si asi dodnes myslí, že vše co fena činí, tak jen z nezměrné lásky k němu a vůbec ho nenapadne, že fena je shránčlivá a sobecká semetrika, která vše co činí, tak činí proto, aby z toho měla sama prospěch...což docela mistrně schovává za maskou oddané psí holky ...tak když dostane co chce...většinou masáž bříška a podrbkání, tak se s potutelným úsměvem odebéře ke mě a přísahala bych, že na mě občas mrkne na znamení toho, že toho chlapa zase zmákla a že jako mi ženský si rozumíme

No ta moje holka, kdyz se s ni manzel mazli, vzdy pokukuje po mne, jestli to jako schvaluju a nemam nic proti

Co neudělám? Nepořídím si dalšího psa. U nás je to manžel, kdo je mým nepsím postojem zklamaný.

Už nikdy bych si nepořídila jen jednoho psa.

Gerhild napsal(a):
Co neudělám? Nepořídím si dalšího psa. U nás je to manžel, kdo je mým nepsím postojem zklamaný.

Tohle přesně říká moje kamarádka...jejich psa miluje, ale je to pro ní spíš starost než radost...a psa prostě k životu nepotřebuje...

To je smutné, když mají partneři/manželé na to rozdílný názor a postoj. Nedokázala bych žít s někým, kdo by mi řekl "už nikdy žádného psa".

Andrýsek3 napsal(a):
To je smutné, když mají partneři/manželé na to rozdílný názor a postoj. Nedokázala bych žít s někým, kdo by mi řekl "už nikdy žádného psa".

Nápodobně. Nemusí zvířata milovat, stačí, když by ta moje alespoň toleroval. Aha a už vím, co bych nikdy neudělala: nevzala bych si za muže myslivce.

Andrýsek3 napsal(a):
To je smutné, když mají partneři/manželé na to rozdílný názor a postoj. Nedokázala bych žít s někým, kdo by mi řekl "už nikdy žádného psa".

Ani já ne...člověk má jenom jeden život a přestože je to i o kompromisech, tak tohle by bych nikdy neobětovala...

Já bych nic neměnila, všecko mělo nějaký smysl nebo ponaučení z chyby. Myslím, že i když jsem se ponaučila, zkoušet to, jestli by to opravdu jinak nešlo je zajímavé, někdy i zábavné...a nikdy neříkám nikdy.