Pes do rodiny a na hlídání

scylla napsal(a):
Asi bude nejlepší dobrý alarm, protože po psovi jen něco chcete a celkem nic mu nenabízíte.

Na takový kecy jsem fakt zvědavá, ptám se na vhodné plemeno psa na hlídání apod. a nechápu vaší reakci, že po něm jen něco chci a celkem nic mu nenabízím.To jako vážně?Mám tu psát věci typu-nabízím mu zateplenou boudu, celodenní přístup k misce s pitnou vodou, superprémiové krmení, jednou v týdnu vycházku cca 10 km, veterinární dohled- pokud má pes zájem, a´t se mi ozve Na hloupý komentář hloupá odpověď.

gitule vrtule napsal(a):
Na takový kecy jsem fakt zvědavá, ptám se na vhodné plemeno psa na hlídání apod. a nechápu vaší reakci, že po něm jen něco chci a celkem nic mu nenabízím.To jako vážně?Mám tu psát věci typu-nabízím mu zateplenou boudu, celodenní přístup k misce s pitnou vodou, superprémiové krmení, jednou v týdnu vycházku cca 10 km, veterinární dohled- pokud má pes zájem, a´t se mi ozve Na hloupý komentář hloupá odpověď.

Když nejste zvědavá na takové odpovědi tak, zde nepište. A navíc jste nepochopila co se myslí pojmem co psovi nabídnete.

A scylla má pravdu, alarm bude lepší.

Tusim, ze scylla mela na mysli jake aktivity a zamestnani psovi nabizete... Takze jeste jednou se i ja zeptam, co psovi nabizite za aktivity a vyziti? A asi vas zklamu ale pes na zahrade se fakt sam nevybeha => to neni aktivita

Santinan napsal(a):
Tusim, ze scylla mela na mysli jake aktivity a zamestnani psovi nabizete... Takze jeste jednou se i ja zeptam, co psovi nabizite za aktivity a vyziti? A asi vas zklamu ale pes na zahrade se fakt sam nevybeha => to neni aktivita

Psala jsem, že nabízím vycházky asi 3x týdně cca 4-5km, a konkrétně, výlety společné spojené s procházkami po památkách apod.s našimi psy jsme to taky tak dělávali, vybírali jsme si i dovolenou podle nich, kam nás s nimi pustili dle jejich podmínek apod.Ale již bohužel nemáme tolik času, jako jsme věnovali každý den dlouhé vycházky s pitbuly.Jsme více zaneprázdnění.Na cvičák také jezdit již nechceme, základní výcvik psa nám stačí a ten zvládáme a množitelé taky nejsme.Ptám se tu na názor, nemusela bych tak činit, už před rokem si koupit nějaké plemeno a prostě mít psa za každou cenu, ale nejsme tací.Rádi se poučíme, ale musí taky mít odpově´d na mou otázku trochu hlavu a patu, jako ta vaše.Jak jinak pak reagovat.Jak píši, není již denně čas chodit se brouzdat se psem po loukách, jezdit na cvičák apod.Mohla bych tu psát nesmysle, jak se pes bude mít dobře a denně vycházky, ale není tomu tak.Proto jsem už na začátku vlákna napsala, o co mi jde a další alarm nepotřebuji kupovat.

Když máte zkušenosti se psy, do vašich podmínek bych se nebála navrhnout pořízení fenky rtw, samozřejmě s pp. Přijde mi, že by měla splňovat vaše představy co se hlídání týká, respekt rtw vzbuzují a zároveň jsou to bezva parťáci k dětem.

Tady de lidem spis o to, co bude delat pes kazdy den, ne jen tri dny v tydnu jednu hodku...

Realita je taková, že pokud skutečně hrozí, že k vám na pozemek někdo vnikne a pes si pozemek uhlídá, tak z toho budete mít problém tak akorát vy. Takže pokud chcete fakt jen hlídání, tak vám tu každý řekne, že si máte pořídit alarm. Pes je prostě společenské zvíře a vycházky 3x týdně jsou málo. Naopak si říkám, že pokud by vám chyběl pejsek jako takový, tak pořídit ven alarm a menšího pejska do domu. Ven přeci chodíte s dítětem často ne?

Mít venku velkého psa, hlídače se kterým nemáte čas chodit na cvičák a nemáte čas se mu věnovat, to zavání s malým dítětem celkem průserem.

gitule vrtule napsal(a):
Chci se zeptat, jaké plemeno je vhodné do rodiny s 1a1/2 ročním dítětem.Potřebujeme velkého psa na hlídání domu, který bude respektovat členy a zároveň bude nekompromisní vůči cizím lidem.Ne agresivní, ale uhlídá si své, bude budit respekt a nevyžaduje denně např.5km procházky, ale třeba jen třikrát do týdne.Chceme psa na ven, do kotce s volným pohybem po pozemku.Už přes rok koukáme na inzeráty prodeje štěńat apod.Ale náš pes stárne a tak bychom rádi našli nástupce, ale již nechceme pitbula, nemáme možnosti jako kdysi chodit na cvičák, denně procházky několikakilometrové, nyní jsme spíše dost zaměstnaní a zaneprázdnění výchovou apod.Děkuji všem za případné návrhy a rady.

Kupte si RTW.

gitule vrtule napsal(a):
Chci se zeptat, jaké plemeno je vhodné do rodiny s 1a1/2 ročním dítětem.Potřebujeme velkého psa na hlídání domu, který bude respektovat členy a zároveň bude nekompromisní vůči cizím lidem.Ne agresivní, ale uhlídá si své, bude budit respekt a nevyžaduje denně např.5km procházky, ale třeba jen třikrát do týdne.Chceme psa na ven, do kotce s volným pohybem po pozemku.Už přes rok koukáme na inzeráty prodeje štěńat apod.Ale náš pes stárne a tak bychom rádi našli nástupce, ale již nechceme pitbula, nemáme možnosti jako kdysi chodit na cvičák, denně procházky několikakilometrové, nyní jsme spíše dost zaměstnaní a zaneprázdnění výchovou apod.Děkuji všem za případné návrhy a rady.

Černý ruský teriér.

gitule vrtule napsal(a):
Chci se zeptat, jaké plemeno je vhodné do rodiny s 1a1/2 ročním dítětem.Potřebujeme velkého psa na hlídání domu, který bude respektovat členy a zároveň bude nekompromisní vůči cizím lidem.Ne agresivní, ale uhlídá si své, bude budit respekt a nevyžaduje denně např.5km procházky, ale třeba jen třikrát do týdne.Chceme psa na ven, do kotce s volným pohybem po pozemku.Už přes rok koukáme na inzeráty prodeje štěńat apod.Ale náš pes stárne a tak bychom rádi našli nástupce, ale již nechceme pitbula, nemáme možnosti jako kdysi chodit na cvičák, denně procházky několikakilometrové, nyní jsme spíše dost zaměstnaní a zaneprázdnění výchovou apod.Děkuji všem za případné návrhy a rady.

Kamarádka chová hovawarty.Od štěněte se jim samozřejmě věnovala, základní socializace, výchova a výcvik proběhl.Ale s tímto asi taky počítáte, že zpočátku to bude náročnější.
Ale pak už je má tak nějak, jak si představujete vy.Venku na dvoře, mají boudy.Venčí je, ale také ne denně.Bydlí na statku s dětmi i svými rodiči a rodinu psi bez problémů uznávají.
Své území si tito psi dobře hlídají, myslím, že by přes ně nikdo neměl chuť projít.
Kdybyste vybrala štěně z kvalitního odchovu, myslím, že byste mohli být spokojení.
Jedině, když jste zvyklí na pitbuly, tak tohle plemeno je podstatně větší a neskladnější

Velký švýcarský salasnicky pes.

Zdravím,
no nevím no... k tak malým dětem by jsem si psa nepořizovala, nechcete ještě cca.2 roky počkat? Děti budou starší, nebudete se jim muset "tolik" věnovat a zbyde vám více času na štěnisko
Nicméně do budoucna přeji, aby jste vybrali dobře!

Sar211 napsal(a):
Zdravím,
no nevím no... k tak malým dětem by jsem si psa nepořizovala, nechcete ještě cca.2 roky počkat? Děti budou starší, nebudete se jim muset "tolik" věnovat a zbyde vám více času na štěnisko
Nicméně do budoucna přeji, aby jste vybrali dobře!

No, tak tohle nechápu... Já si pořídila svého prvního psa (fenu šarplanince) když bylo mému prvnímu synovi 1,5 roku. Když jsem si po osmi letech z porodnice přivezla svého druhého syna, k feně už jsme měli i psa a první, co jsem udělala bylo, že jsem mimino strčila psům pod čumáky se slovy : "je malý, je náš" a nikdy jsme neměli žádný problém. Pouze jednu zásadu ctím celý život a to je, že DÍTĚ A PES SE NIKDY NENECHÁVAJÍ SPOLU BEZ DOZORU. A myslím, že pokud je žena doma s dítětem, tak naopak má dostatek času věnovat se i výchově štěněte...

"Mít venku velkého psa, hlídače se kterým nemáte čas chodit na cvičák a nemáte čas se mu věnovat, to zavání s malým dítětem celkem průserem."

Bože, jak jen to ti lidé dříve dělali, že u každého baráku (hospodářství) měli psa, který hlídal, domácích zvířat si nevšímal a byl kamarád celé rodiny, přes to, že s ním nikdy nikdo na žádné vycházky ani na cvičák nechodil?...

"Bože, jak jen to ti lidé dříve dělali, že u každého baráku (hospodářství) měli psa, který hlídal, domácích zvířat si nevšímal a byl kamarád celé rodiny, přes to, že s ním nikdy nikdo na žádné vycházky ani na cvičák nechodil?... "še,
jak to dělali...no jednoduše, pes byl na řetězu a fertig...
a kolikpak tak měli dřív pastevců, molossů...?

Tak moje babička měla psa zhruba 50 cm v kohoutku (ano - voříška) a na řetězu fakt nebyl...

Rodina mé kamarádky ( dnes už dospělé ) měla NO. Když poprvé zavrčel na jejího malého bráchu, matka došla pro myslivce.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Rodina mé kamarádky ( dnes už dospělé ) měla NO. Když poprvé zavrčel na jejího malého bráchu, matka došla pro myslivce.

Teď asi spoustu lidí naštvu - ale tak by to mělo být. Proto dřív nebylo tolik průs*rů se psy, páč ti problémoví nedostali šanci se rozmnožovat...

Nejlepší na hlídání bude tibetská doga, ta může být venku celoročně.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Bože, jak jen to ti lidé dříve dělali, že u každého baráku (hospodářství) měli psa, který hlídal, domácích zvířat si nevšímal a byl kamarád celé rodiny, přes to, že s ním nikdy nikdo na žádné vycházky ani na cvičák nechodil?... "še,
jak to dělali...no jednoduše, pes byl na řetězu a fertig...
a kolikpak tak měli dřív pastevců, molossů...?

Jak to dělali? Nedělali problémy tam, kde nebyly, chovali se ke psovi normálně a nedělali vědu ze všeho, nekreslili na flpchart různé pyramidy a nedělali z normálních věcí velblouda, chovali se srozumitelně a přirozeně, se psem si hráli, bavili se, netvrdili hovadiny typu pes je sobec a oportunista, neodměňovali psími zákadními potřebami a chovali se normálně, pes se také choval normálně. Vedli k tomu i své děti a pak mohla omladina a psina lítat celé dny po vsi a vše bylo v pohodě. Takovou dobu pamatuju ze své zkušenosti.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Rodina mé kamarádky ( dnes už dospělé ) měla NO. Když poprvé zavrčel na jejího malého bráchu, matka došla pro myslivce.

Spíš se měla věnovat psovi.

dadu napsal(a):
Teď asi spoustu lidí naštvu - ale tak by to mělo být. Proto dřív nebylo tolik průs*rů se psy, páč ti problémoví nedostali šanci se rozmnožovat...

Jak víte, že byl problémový ten pes a ne ten brácha?

scylla napsal(a):
Jak víte, že byl problémový ten pes a ne ten brácha?

To já jen pro ilustraci, jak to tenkrát také lidi dělali. Psal se rok cca 1955. Bohužel, protože hodně pamatuji, tak takových příkladů znám víc.
Pes byl na hlídání ( aby hlídal dům, ne aby majitel hlídal psa ), o nějakém věnování se psu nemohla být řeč, paní měla 3 děti, hospodářství, vařila na kamnech, t.j. než postavila na oběd, musela zatopit...atd. Se psem šel sem tam pán na procházku.
Ten brácha ještě problémový být nestihl, bylo mu kolem roku a sotva stačil vylézt na zahradu.
Ale to je jedno, prostě byla jiná doba a lidi na venkově měli jiné starosti. ( Aby nedošlo k šumu, rozhodně to neschvaluji, já byla městská holka a pes byl nedostupný sen ).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Rodina mé kamarádky ( dnes už dospělé ) měla NO. Když poprvé zavrčel na jejího malého bráchu, matka došla pro myslivce.

Dnes se takový pes předává od jednoho výcvikáře, dočaskáře, psychologa,...z azylu do spolku, z jedné rodiny do další rodiny...všude se vybírají peníze na chudáka pejska, který si v životě nezažil nic dobrého (oblíbená fráze)... A je to pak šťastný pes? Fakt jde o toho psa?

Upřímně - kdo z vás by si vzal velkého psa, který kousl dítě v své rodině?
Já ne, psů je jak blech. Proč mít problematika, o kterém to vím a u kterého budu muset mít celý život oči na šťopkách a budu muset být ve střehu?
Odpovím si sama - ano jsem sobecká, nechci problematika, chci pohodového parťáka.

Trošku jsem odbočila, ale musela jsem reagovat.

Fiona.Praha napsal(a):
Dnes se takový pes předává od jednoho výcvikáře, dočaskáře, psychologa,...z azylu do spolku, z jedné rodiny do další rodiny...všude se vybírají peníze na chudáka pejska, který si v životě nezažil nic dobrého (oblíbená fráze)... A je to pak šťastný pes? Fakt jde o toho psa?

Upřímně - kdo z vás by si vzal velkého psa, který kousl dítě v své rodině?
Já ne, psů je jak blech. Proč mít problematika, o kterém to vím a u kterého budu muset mít celý život oči na šťopkách a budu muset být ve střehu?
Odpovím si sama - ano jsem sobecká, nechci problematika, chci pohodového parťáka.

Trošku jsem odbočila, ale musela jsem reagovat.

Souhlas, taky bych si psa, co pokousal někoho z rodiny - nemusí to být jen dítě - nevzala. Pes za to, co se stalo, nemůže, vinu nesou jeho majitelé, ale odnese to on.

Výše popsaný postup - absence výchovy psa - zavrčení na dítě z rodiny - utracení psa - následné pořízení dalšího psa - absence výchovy - zavrčení na člena rodiny - utracení psa - a tak dokola - se ještě mnohde praktikuje. Pro dost lidí je pes jen živý alarm, věc, která nemá větší cenu a tak se k němu chovají.

Fiona.Praha napsal(a):
Dnes se takový pes předává od jednoho výcvikáře, dočaskáře, psychologa,...z azylu do spolku, z jedné rodiny do další rodiny...všude se vybírají peníze na chudáka pejska, který si v životě nezažil nic dobrého (oblíbená fráze)... A je to pak šťastný pes? Fakt jde o toho psa?

Upřímně - kdo z vás by si vzal velkého psa, který kousl dítě v své rodině?
Já ne, psů je jak blech. Proč mít problematika, o kterém to vím a u kterého budu muset mít celý život oči na šťopkách a budu muset být ve střehu?
Odpovím si sama - ano jsem sobecká, nechci problematika, chci pohodového parťáka.

Trošku jsem odbočila, ale musela jsem reagovat.

Psa, kterej pokousal někoho z rodiny bych si já osobně klidně vzala,
pokud někoho pokousal proto, že se mu něco nelíbilo, aby si rodinu srovnal do latě, aby napomenul dítě, tak si myslím, že tohle není nic, co by se nedalo vyřešit, prostě jen nevhodná rodina pro konkrétního psa...prostě si myslím, že když rodinný pes někoho z rodiny ohrožuje nebo pokouše, tak pokud není nemocný, je bohužel na vině rodina, buď již nezvládnutou výchovou, naopak velmi tvrdou výchovou, naprosto nevhodným chováním ke psu nebo tím, že nechali psa převzít kontrolu...

Když jsem si vzala na přechodnou dobu dvouletýho irskýho setra, tak taky vznikl problém, pes do té doby prakticky zavřený v kotci se na mě více upnul...s mým tehdy dvouletým synem neměl problém, ale pokud byl pes u mě a já ho hladila a syn přišel, tak na něj pes zavrčel...takovýto "teď mám paničku já, zmiz"...tak jsme to začali dělat jinak, psa jsem mazlila zkraje pouze v synově přítomnosti...syn ho cpal piškotama a věřte, že po týdnu už žádný problém nebyl...naopak ho setr odběhl "pozdravit" očmuchal jestli to dítě nemá u sebe piškotek...ale i dnes znám lidi, kteří by takové chování řešili okamžitou likvidací psa...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Psa, kterej pokousal někoho z rodiny bych si já osobně klidně vzala,
pokud někoho pokousal proto, že se mu něco nelíbilo, aby si rodinu srovnal do latě, aby napomenul dítě, tak si myslím, že tohle není nic, co by se nedalo vyřešit, prostě jen nevhodná rodina pro konkrétního psa...prostě si myslím, že když rodinný pes někoho z rodiny ohrožuje nebo pokouše, tak pokud není nemocný, je bohužel na vině rodina, buď již nezvládnutou výchovou, naopak velmi tvrdou výchovou, naprosto nevhodným chováním ke psu nebo tím, že nechali psa převzít kontrolu...

Když jsem si vzala na přechodnou dobu dvouletýho irskýho setra, tak taky vznikl problém, pes do té doby prakticky zavřený v kotci se na mě více upnul...s mým tehdy dvouletým synem neměl problém, ale pokud byl pes u mě a já ho hladila a syn přišel, tak na něj pes zavrčel...takovýto "teď mám paničku já, zmiz"...tak jsme to začali dělat jinak, psa jsem mazlila zkraje pouze v synově přítomnosti...syn ho cpal piškotama a věřte, že po týdnu už žádný problém nebyl...naopak ho setr odběhl "pozdravit" očmuchal jestli to dítě nemá u sebe piškotek...ale i dnes znám lidi, kteří by takové chování řešili okamžitou likvidací psa...

Vzala byste si toho irského setra s vědomím, že by mohl ublížit Vašemu synovi, protože předtím vrčel na dítě nebo ho kousl?

Před mnoha lety jsem se ujala 5letého psa ze svého chovu tzv. bojového plemene. Pes vystřídal 3 majitele, dokonce skončil daleko v zahraničí s nálepkou psa, který pokousal svého majitele a snad (?) zaútočil na děti - neviděla jsem to.
Psa mě bylo líto, myslela jsem si, že pro něj najdu jiné umístění, třeba na hlídání nějakého objektu. Přesto, že jsem dávala inzeráty "daruji", vůbec nikdo se nepřihlásil. Nikdo nechtěl psa s nálepkou agresivity.
Pes respektoval mne a kupodivu vycházel i s mými dětmi (tehdy cca 10 - 12 let). Přesto jsem se neodvážila toho psa nechat s nimi samotného. Nikoho jiného jaksi "nebral". V době, kdy jsme nebyli doma a psy krmila sousedka, tak tohoto psa musela krmit pomocí lopaty, musel být i na řetězu, aby ji nepokousal.
Psa jsem měla asi 2 roky, přitom jsem měla ještě svého psa stejného plemene, kteří se pochopitelně nenáviděli. Byl to hodně velký opruz zajistit, aby se ti dva nepotkali (venčit na střídačku), stálo to hodně času a sil. Jednoho dne, kdy jsem byla v práci, se ti dva psi nějak dostali k sobě a nastala veliká rvačka. Sousedi mně volali, že se rvou, netroufli si mezi ně sahat. Jela jsem z práce domů, ale než jsem dorazila, oba psi byli dost dorvaní, ten, kterého jsem se ujala, mnohem víc. Zavolala jsem veterináře a nechala ho utratit, druhého zašít. I když mě toho utraceného psa bylo líto, musím přiznat, že se mě nakonec hodně ulevilo.
Po těchto zkušenostech bych si už nikdy nevzala psa s nálepkou psa, který napadá lidi, natož děti. Nejsem ani zařízená na to, abych měla "nápravný ústav pro problémové psy" a v podstatě to ani nestálo za ty 2 roky neustálých obav, co ten pes komu vyvede - byť "jen" nenapadne moje ostatní psy. Toho psa jsem si vzala jen proto, že byl ode mne a cítila jsem jakousi povinnost si ho vzít zpět - a i z toho jsem už dnes vyléčená. A vzít si cizího problémového psa - nikdy. Nikdy nikdo neví, co má ten pes za sebou (lidi, kteří se ho chtějí zbavit, obyčejně lžou a skutečnost raději zatají) a nikdy nemůžu vědět, jaký pohyb, gesto... v něm vyvolá agresivní reakci. Mám psy i jako kamarády a nechci být stále ve střehu, co ten pes udělá. Já totiž nevěřím, že se takový pes úplně napraví - on může bez problémů fungovat třeba se mnou, ale co udělá vůči mé rodině, návštěvě... to je vždycky sázka do loterie.
Takže za mne bohužel má takový pes smůlu.

bobina65 napsal(a):
Nejlepší na hlídání bude tibetská doga, ta může být venku celoročně.

Tibetskou dogu nám.Být venku může, ale není to pes do kotce.Potřebuje důslednou, spravedlivou výchovu, socializaci, kontakt se svými lidmi.Je to pes který respektuje jen toho, kdo to si ho získá.Rozhodně ne všechny.Miluje děti, pokud tedy nezíská špatnou zkušenost.Má ale svoji hlavu, je dost uštěkaný, hlavně po setmění, byl k tomu vyšlechtěn, rozhodně to není pes, co poslechne na slovo.Pokud se už rozhodne něco udělat, někam jít, tak se dá odvolat jen vyjímečně.Hlídá skvěle, ale podle toho, jak si to sám vyhodnotí a uzná za potřebné.

Fiona.Praha napsal(a):
Vzala byste si toho irského setra s vědomím, že by mohl ublížit Vašemu synovi, protože předtím vrčel na dítě nebo ho kousl?

Ano vzala...pokud pes není totální magor, kterýmu hráblo, tak se to dá řešit...samozřejmě s takovým psem musí být člověk 100% opatrnější než se svým psem, kterého zná od štěněte...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ano vzala...pokud pes není totální magor, kterýmu hráblo, tak se to dá řešit...samozřejmě s takovým psem musí být člověk 100% opatrnější než se svým psem, kterého zná od štěněte...

Mám to stejně jako koňadra.
Proč se peklovat se psem, kterého majitelé neuměli/nechtěli z nějakého důvodu vychovat a skončilo to kousnutím? Je pravděpodobné, že díky novému domovu, novým lidem a novým pravidlům by se to neopakovalo, ale stejně bych to neriskovala.

Fiona.Praha napsal(a):
Mám to stejně jako koňadra.
Proč se peklovat se psem, kterého majitelé neuměli/nechtěli z nějakého důvodu vychovat a skončilo to kousnutím? Je pravděpodobné, že díky novému domovu, novým lidem a novým pravidlům by se to neopakovalo, ale stejně bych to neriskovala.

Neříkám, že takové psy vyhledávám...vzhledem k tomu, že manžel není pejskař tělem a duší a velkých psů (cizích)se defakto bojí, nedůvěřuje jim, pokud se ihned nechovají vstřícně a přátelsky "styl zlatý retrívr", tak volíme variantu mít psa od štěněte, ale obecně v tom já problém nevidím, taky záleží na tom, co by to bylo za psa...určitě bych nešla do bull plemen, protože tito psi mají na mě moc energie a doma bych mít nemohla ani toho nejmírnějšího na světě a pak hodně malá plemena, s těma si obecně nevím rady...
jen prostě takového psa nezatracuju, protože když okolo sebe slyším, jakým způsobem se lidi ke svým psů chovají, jak kolikrát absolutně nechápou, co jim pes sděluje a vysvětlují si to po svém a samozřejmě špatně, jak zastávají názor, že pes si od dětí musí nechat líbit cokoli a tudíž nechají svoje děti dělat psu, co si zamanou, tak si říkám, že jejich pes má svatou trpělivost, že já bych je dávno kousla do zadele

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Neříkám, že takové psy vyhledávám...vzhledem k tomu, že manžel není pejskař tělem a duší a velkých psů (cizích)se defakto bojí, nedůvěřuje jim, pokud se ihned nechovají vstřícně a přátelsky "styl zlatý retrívr", tak volíme variantu mít psa od štěněte, ale obecně v tom já problém nevidím, taky záleží na tom, co by to bylo za psa...určitě bych nešla do bull plemen, protože tito psi mají na mě moc energie a doma bych mít nemohla ani toho nejmírnějšího na světě a pak hodně malá plemena, s těma si obecně nevím rady...
jen prostě takového psa nezatracuju, protože když okolo sebe slyším, jakým způsobem se lidi ke svým psů chovají, jak kolikrát absolutně nechápou, co jim pes sděluje a vysvětlují si to po svém a samozřejmě špatně, jak zastávají názor, že pes si od dětí musí nechat líbit cokoli a tudíž nechají svoje děti dělat psu, co si zamanou, tak si říkám, že jejich pes má svatou trpělivost, že já bych je dávno kousla do zadele

Takže byste si velkého problematického psa, který kousl člena rodiny, vzala, kdyby to nebyl totální magor a manžel se nebál psů?

Fiona.Praha napsal(a):
Dnes se takový pes předává od jednoho výcvikáře, dočaskáře, psychologa,...z azylu do spolku, z jedné rodiny do další rodiny...všude se vybírají peníze na chudáka pejska, který si v životě nezažil nic dobrého (oblíbená fráze)... A je to pak šťastný pes? Fakt jde o toho psa?

Upřímně - kdo z vás by si vzal velkého psa, který kousl dítě v své rodině?
Já ne, psů je jak blech. Proč mít problematika, o kterém to vím a u kterého budu muset mít celý život oči na šťopkách a budu muset být ve střehu?
Odpovím si sama - ano jsem sobecká, nechci problematika, chci pohodového parťáka.

Trošku jsem odbočila, ale musela jsem reagovat.

Ale pes z příspěvku orionky nekousl, jen zavrčel...dnes už snad každej rozumnej pejskař ví, že vrčení není agrese. Jak má ten chudák pes dát najevo, že něco už je pro něj přes čáru, že má dost?
Pokud někdo trestá psa za vrčení, docílí leda toho, že pes příště bude rovnou kousat.
Samozřejmě, pokud ho nepotrestá zastřelením...

Terven napsal(a):
Ale pes z příspěvku orionky nekousl, jen zavrčel...dnes už snad každej rozumnej pejskař ví, že vrčení není agrese. Jak má ten chudák pes dát najevo, že něco už je pro něj přes čáru, že má dost?
Pokud někdo trestá psa za vrčení, docílí leda toho, že pes příště bude rovnou kousat.
Samozřejmě, pokud ho nepotrestá zastřelením...

Co to mění na mé otázce - jestli by si někdo vzal psa, který kousl dítě?

Fiona.Praha napsal(a):
Co to mění na mé otázce - jestli by si někdo vzal psa, který kousl dítě?

Nic

Fiona.Praha napsal(a):
Co to mění na mé otázce - jestli by si někdo vzal psa, který kousl dítě?

Ta otázka hlavně není jednoduchá..
Na místě spousty psů nejen že bych kousla, ale rovnou sežrala..Děti nejsou svaté..
Pak - mluvíme o psu z útulku o kterém vím 00nic, mluvíme o psu, kterého mám od štěněte nebo o čem konkrétně?Pokousal moje dítě, cizí...?
Proč ten pes to dítě kousl? V jakém prostředí žil?
Pamatuji nejeden případ, kdy byl pes utracen anž poté vyšlo najevo je že mu nerozvážné dítko bodlo tužku do ucha např..a on kousl
Takže se na Vaši otázku spolehlivě odpovědět prostě nedá..
Někdy je to ano a někdy je to ne - třeba jen proto, že ty děti mám a netroufnu si a nebo jsem obeznámena čím si pes prošel - potom proč ne?

Fiona.Praha napsal(a):
Co to mění na mé otázce - jestli by si někdo vzal psa, který kousl dítě?

Kousl dítě...- to je hodně široká škála.
Každý, kdo si bere dospělého psa ( a uznáte, že takových lidí je spousta ), z velké většiny neví, co si bere a co má pes za sebou.
Za sebe můžu říct, ano, vzala bych si psa, který kousl dítě ( pochopitelně by i záleželo na okolnostech, za jakých se to stalo ), nevzala bych si totálně agresivního psa. Nejsem žádný převychovatel.
Stejně každého psa musíte před stykem s dětmi hlídat. U toho konkrétního byste aspoň věděla, co od něj můžete čekat.
Ono na malér máte zaděláno i se psem, který žádné dítě ještě nekousl. Před 14 dny u venkovního posezení pro turisty. Asi 4 dlouhé stoly s lavicemi, dost daleko od sebe. Sedly jsme si s psicí stranou, dobrých 6m ( možná víc ) od maminky s kočárkem a batoletem. Fena ležela ještě za stolem. Všimla jsem si, že zvedla uši, otočila jsem se a za mými zády k ní pochodovalo to 2 (?- ještě pilo z lahve s dudlíkem ) leté dítě. Jen jsem stačila houknout - Nechoď k ní, není hodná. Klouček odšupajdil a matka jen řekla : No vidíš, nechce se mazlit. Stačilo by, kdyby jen vstala a hrcla do něj nosem.

Když už se to tu tak rozvinulo...
moje bývalá fena z profilového fota byla můj první pes, nalezenec. Netuším, co měla za sebou, ale byla relativně vyrovnaná, neagresivní, vychovaná. Jen nemusela malé děti, jen ty opravdu malé - batolata s nekoordinovanými trhavými pohyby, šermující nepředvídatelně ručičkama, hledící jí z očí do očí. Možná blbá zkušenost, nevím... S většími dětmi- školáky- už to bylo v pohodě, ty jsem měla tou dobou doma.
Nikdy žádné batole nekousla, ale jen díky tomu, že jsem důsledně hlídala, aby s nimi nepřišla do kontaktu. Na otázky matek, zda si dítě může pohladit pejska, jsem odpovídala, že radši ne.
Na několik dětí zavrčela, myslím, že pokud by nebyly včas usměrněny a pokračovaly v činnosti, nějaké kousnutí by bylo jen otázkou času.
Přitom byla fakt miliónová, můj první pes, mazel, učitel...myslím, že kousnutí dítěte nemusí být smrtelný hřích.
A pokud si někdo bere psa z útulku, beztak nemůže vědět, co vše má za sebou.

Terven napsal(a):
Když už se to tu tak rozvinulo...
moje bývalá fena z profilového fota byla můj první pes, nalezenec. Netuším, co měla za sebou, ale byla relativně vyrovnaná, neagresivní, vychovaná. Jen nemusela malé děti, jen ty opravdu malé - batolata s nekoordinovanými trhavými pohyby, šermující nepředvídatelně ručičkama, hledící jí z očí do očí. Možná blbá zkušenost, nevím... S většími dětmi- školáky- už to bylo v pohodě, ty jsem měla tou dobou doma.
Nikdy žádné batole nekousla, ale jen díky tomu, že jsem důsledně hlídala, aby s nimi nepřišla do kontaktu. Na otázky matek, zda si dítě může pohladit pejska, jsem odpovídala, že radši ne.
Na několik dětí zavrčela, myslím, že pokud by nebyly včas usměrněny a pokračovaly v činnosti, nějaké kousnutí by bylo jen otázkou času.
Přitom byla fakt miliónová, můj první pes, mazel, učitel...myslím, že kousnutí dítěte nemusí být smrtelný hřích.
A pokud si někdo bere psa z útulku, beztak nemůže vědět, co vše má za sebou.

Cituji:"... myslím, že kousnutí dítěte nemusí být smrtelný hřích."
No, nevím. U nás byli lidi, měli vlčáka, několik let žil s jejich dětmi v pohodě a jednoho večera, kdy kluk (asi 10 let) za tmy vylezl na dvorek, pes ho kousnul do obličeje, vykousl mu kus tváře, pošramotil oko. Jestli se pes lekl, hned ho nepoznal, nebo proč to udělal, to nikdo neví. Kluka operovali, ale už bude do smrti poznamenaný. A kdyby to byla holka, mohla mít úplně zkažený život - kdyby třeba měla ambice být modelka, hlasatelka, co já vím, co všechno, kde prostě ženská musí vypadat.
To by pro vás také nebyl "smrtelný hřích"? Já bych se toho tedy v případě mých dětí dočkat nechtěla.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To já jen pro ilustraci, jak to tenkrát také lidi dělali. Psal se rok cca 1955. Bohužel, protože hodně pamatuji, tak takových příkladů znám víc.
Pes byl na hlídání ( aby hlídal dům, ne aby majitel hlídal psa ), o nějakém věnování se psu nemohla být řeč, paní měla 3 děti, hospodářství, vařila na kamnech, t.j. než postavila na oběd, musela zatopit...atd. Se psem šel sem tam pán na procházku.
Ten brácha ještě problémový být nestihl, bylo mu kolem roku a sotva stačil vylézt na zahradu.
Ale to je jedno, prostě byla jiná doba a lidi na venkově měli jiné starosti. ( Aby nedošlo k šumu, rozhodně to neschvaluji, já byla městská holka a pes byl nedostupný sen ).

Takže pes odnesl lidský nezájem a hloupost. Bohužel běžné i dnes, nejen v roce 1955. Mimochodem, to už asi byla v JZD, hospodářství v té době už asi ne.

Fiona.Praha napsal(a):
Co to mění na mé otázce - jestli by si někdo vzal psa, který kousl dítě?

Vzala jsem si takových psů několik, kousli nejen dítě, jedna fenka NO měla za sebou pokousání 15 lidí, než k nám byla odložena majitelem, když zestárla a neměl pro ní uplatnění. Další fenka NO se k nám dostala proto, že pokousala své dvě majitelky, přivedly jí na ostnáči a měly obvázané ruce až po lokty, feně bylo 10 let. Za několik hodin po příchodu k nám se stala postelovým mazlem mé dcery a miláčkem jednoho kocoura. Obě u nás dožily bez jakékoli další agrese vůči koumukoli.

Hezky mi to bylo "vysvětleno"
Kdo z vás odpověděl na jasnou otázku? Nikdo, kromě Scylly.
Já dokáži odpovědět. Nevzala bych si takového psa. Nechci se obětovat, chci parťáka. A klidně se k tomu přiznám.

Ale nemá cenu se v tom pitvat, dotaz zadavatelky úplně jiný.

scylla napsal(a):
Takže pes odnesl lidský nezájem a hloupost. Bohužel běžné i dnes, nejen v roce 1955. Mimochodem, to už asi byla v JZD, hospodářství v té době už asi ne.

Odpovídala jsem na :
"Bože, jak jen to ti lidé dříve dělali, že u každého baráku (hospodářství) měli psa, který hlídal, domácích zvířat si nevšímal a byl kamarád celé rodiny, přes to, že s ním nikdy nikdo na žádné vycházky ani na cvičák nechodil?"...
Jinak s vámi ( až na to JZD- ale to sem nepatří ) pochopitelně souhlasím.

koňadra napsal(a):
Cituji:"... myslím, že kousnutí dítěte nemusí být smrtelný hřích."
No, nevím. U nás byli lidi, měli vlčáka, několik let žil s jejich dětmi v pohodě a jednoho večera, kdy kluk (asi 10 let) za tmy vylezl na dvorek, pes ho kousnul do obličeje, vykousl mu kus tváře, pošramotil oko. Jestli se pes lekl, hned ho nepoznal, nebo proč to udělal, to nikdo neví. Kluka operovali, ale už bude do smrti poznamenaný. A kdyby to byla holka, mohla mít úplně zkažený život - kdyby třeba měla ambice být modelka, hlasatelka, co já vím, co všechno, kde prostě ženská musí vypadat.
To by pro vás také nebyl "smrtelný hřích"? Já bych se toho tedy v případě mých dětí dočkat nechtěla.

Koňadro, v té citované větě je podstatné slovíčko nemusí
Pes může kousnout dítě tak, že mu chňapne po ruce, pokud mu strká prsty do ucha nebo ho tahá za ocas. Nebo mu bere žrádlo, překvapí ho zezadu apod.
Pokud pes "bez důvodu" skočí do obličeje dítěti své rodiny, už je to z mého pohledu něco trochu jiného, i když ten pes dozajista důvod měl.
Čímž jsem chtěla říct, stejně jako orionka a bhk, že není kousnutí jako kousnutí, záleží na okolnostech.
A pokud si bereme psa z útulku, tak pokud v minulosti nebyl přímo zabiják, stejně nemůžeme tušit, co vše má za sebou.

Fiona.Praha napsal(a):
Hezky mi to bylo "vysvětleno"
Kdo z vás odpověděl na jasnou otázku? Nikdo, kromě Scylly.
Já dokáži odpovědět. Nevzala bych si takového psa. Nechci se obětovat, chci parťáka. A klidně se k tomu přiznám.

Ale nemá cenu se v tom pitvat, dotaz zadavatelky úplně jiný.

Ale to, že pes někoho kousl, nemusí znamenat, že nebude parťák. Lidé se ke psům chovají někdy nemožně, a psovi v mnoha případech nic jiného nezbývá. A když zjistí, že se nemusí bránit a bát, je z něj naprosto pohodový pes jako ty dvě fenky, jako pes NO a spousta dalších, co u nás byla.

Terven napsal(a):
Koňadro, v té citované větě je podstatné slovíčko nemusí
Pes může kousnout dítě tak, že mu chňapne po ruce, pokud mu strká prsty do ucha nebo ho tahá za ocas. Nebo mu bere žrádlo, překvapí ho zezadu apod.
Pokud pes "bez důvodu" skočí do obličeje dítěti své rodiny, už je to z mého pohledu něco trochu jiného, i když ten pes dozajista důvod měl.
Čímž jsem chtěla říct, stejně jako orionka a bhk, že není kousnutí jako kousnutí, záleží na okolnostech.
A pokud si bereme psa z útulku, tak pokud v minulosti nebyl přímo zabiják, stejně nemůžeme tušit, co vše má za sebou.

Jo, máte pravdu, některé rozcapené haranty bych kousla taky - kdybych byla pes

Fiona.Praha napsal(a):
Takže byste si velkého problematického psa, který kousl člena rodiny, vzala, kdyby to nebyl totální magor a manžel se nebál psů?

Ano klidně...

Fiona.Praha napsal(a):
Hezky mi to bylo "vysvětleno"
Kdo z vás odpověděl na jasnou otázku? Nikdo, kromě Scylly.
Já dokáži odpovědět. Nevzala bych si takového psa. Nechci se obětovat, chci parťáka. A klidně se k tomu přiznám.

Ale nemá cenu se v tom pitvat, dotaz zadavatelky úplně jiný.

V otázce, vzít či nevzít útulkového psa s nejasnou minulostí bych se rozhodovala dle své momentální situace.
Když jsem byla mladá a na stopro se psu věnovala, klidně bych riskla nějakého se špatnou pověstí.S tím, že si s jeho případnými problémy které někdy někde vyplavou na povrch, já osobně, poradím.
Jakmile však mám v domě děti, k nám chodí děti atd. rozhodně je nevystavím riziku.Když nevím, jestli pes "pouze" bude varovat vrčením, nebo jim rovnou, v nějakém starém děsu, vykousne kus obličeje až ke krku.
Momentálně mám děti školou povinné.Které by se, při správných instrukcích, asi dokázaly vyrovnat i s nějakým problémovějším jedincem.Ale nehodlám nic riskovat.Už jsem taky pohodlnější, mám i jiné povinnosti, než ostře sledovat háklivého psa a odečítat mu z očí jeho nálady.
Nastane li situace, kdy děti budou dospělé, a já budu zase sama za sebe, možná bychom s mužem nějakého útulkáčka mít mohli.Na hospodářství s dvěma dospělými by problémy být nemusely.

...V otázce, vzít či nevzít útulkového psa s nejasnou minulostí bych se rozhodovala dle své momentální situace.
Když jsem byla mladá a na stopro se psu věnovala, klidně bych riskla nějakého se špatnou pověstí.S tím, že si s jeho případnými problémy které někdy někde vyplavou na povrch, já osobně, poradím...

A kdyby neporadila co by se pak stalo s tím psem?

3x v životě mě kousnul pes, z toho 2x jako dítě školou povinné a můžu s čistým svědomím prohlásit, že 3x to byla moje vina (2x to byl pes, kterého jsem dobře znala), nebyli to velcí psi, proto mám z malých psů dodnes respekt a při styku s nimi jsem veeelmi opatrná, nejsou pro mě tak dobře čitelní jako pesani velcí...a co z toho vyplývá, že ti dva psy, co mě kousli, když jsem byla dítě mají být utraceni, byli to nenapravitelní agresoři?

Chápu, že si někdo nevezme psa, který někoho kousl, sama mám k tomu důvod, ale na druhou stranu takové psy nezatracuji a nevidím v nich nebezpečí, pokud se takového psa ujmu...

Fiona.Praha napsal(a):
Hezky mi to bylo "vysvětleno"
Kdo z vás odpověděl na jasnou otázku? Nikdo, kromě Scylly.
Já dokáži odpovědět. Nevzala bych si takového psa. Nechci se obětovat, chci parťáka. A klidně se k tomu přiznám.

Ale nemá cenu se v tom pitvat, dotaz zadavatelky úplně jiný.

Na tu otázku se dá jasně odpovědět jen to NE. Když chcete odpovídat ANO, bude tam vždycky podmínka : kdyby, podle toho proč kousl, jak kousl, koho kousl.
Musela byste to rozšířit na : Nikdy si nevezmu dospělého psa, psa z útulku atd, protože když si neberete 2 měsíční štěně, nevíte co má pes za sebou. Když koukám na inzeráty, kde se o dospělém prodávaném psu mluví jen v superlativech...je mi to k smíchu. Proč by asi to bezproblémové zlatíčko prodávali ( darovali )?

Fiona.Praha napsal(a):
Co to mění na mé otázce - jestli by si někdo vzal psa, který kousl dítě?

Nejprve bych si položila otázku - proč ho kousl.Kdybych akci viděla a viděla i chování psa před kousnutím dítěte, pak bych zauvažovala, ale pokud člověk přímo neviděl, jak se událost stala, těžko soudit.Moje známá kdysi jela pro čokla do azylu v Klatovech, vezla si zlatýho kokra na zadní sedačce seděl kdysi její o asi 15 let mladší bratr.Odskočila si jen pro peněženku a kluk byl pokousaný v obličeji.Za mě by jel čokl zpátky do azylu.Její blbost nechávat čokla s dítětem nezajištěného, nepřivázaného, aby nemohl k bratrovi, nebo v kleci.Náš pitbul se malého 15 měsíčního kloučka bojí, prostě je starej, nezná miminka apod.Proto nikdy nespouštím oči z něj ani z malého.Je to docela fuška naučit batole, že nesmí lézt ke psovi na chodbě, ale už půjde do kotce ven, už je teplo, takže za pár dní bude zas půl roku klid od možného nechtěného konfliktu apod.ale koukám, že moje vlákno se posunulo kamsi zcela jinam.

gitule vrtule napsal(a):
Nejprve bych si položila otázku - proč ho kousl.Kdybych akci viděla a viděla i chování psa před kousnutím dítěte, pak bych zauvažovala, ale pokud člověk přímo neviděl, jak se událost stala, těžko soudit.Moje známá kdysi jela pro čokla do azylu v Klatovech, vezla si zlatýho kokra na zadní sedačce seděl kdysi její o asi 15 let mladší bratr.Odskočila si jen pro peněženku a kluk byl pokousaný v obličeji.Za mě by jel čokl zpátky do azylu.Její blbost nechávat čokla s dítětem nezajištěného, nepřivázaného, aby nemohl k bratrovi, nebo v kleci.Náš pitbul se malého 15 měsíčního kloučka bojí, prostě je starej, nezná miminka apod.Proto nikdy nespouštím oči z něj ani z malého.Je to docela fuška naučit batole, že nesmí lézt ke psovi na chodbě, ale už půjde do kotce ven, už je teplo, takže za pár dní bude zas půl roku klid od možného nechtěného konfliktu apod.ale koukám, že moje vlákno se posunulo kamsi zcela jinam.

Za mě je nej pes do rodiny, kde jsou děti a na hlídání, NO...konkrétně fena...mě "vychovala" fena NO od peřinky a moje děti si také prošly výchovou německé ovčandy...za mě naprosto univerzální´ideální rodinný pes, který toto v klidu zvládne, samozřejmě se musí dávat pozor ve štěněcím věku a v pubertě, kdy je pes ještě horlivější, bujnější, ale to je u každého plemena...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Na tu otázku se dá jasně odpovědět jen to NE. Když chcete odpovídat ANO, bude tam vždycky podmínka : kdyby, podle toho proč kousl, jak kousl, koho kousl.
Musela byste to rozšířit na : Nikdy si nevezmu dospělého psa, psa z útulku atd, protože když si neberete 2 měsíční štěně, nevíte co má pes za sebou. Když koukám na inzeráty, kde se o dospělém prodávaném psu mluví jen v superlativech...je mi to k smíchu. Proč by asi to bezproblémové zlatíčko prodávali ( darovali )?

Klidně bych odpověděla ANO bez podmínek, které se vážou k tomu pokousání. Je mi úplně jedno kdy, kam, proč, jak a koho. Měla jsem takových (byť většinou dočasně) dost a mám dva "kousáčky" i nyní natrvalo. Když jsem se rozhodovala, zda si je vzít, tak bylo hodně podmínek (temperament, schopnost snášet horko i zimu, zdravotní stav...), ale to, zda napadli / nenapadli majitele nebo někoho jiného u mě nerozhodovalo nikdy. Celkově mám hafany, které při kontaktu s čímkoliv a kýmkoliv musím mít pod kontrolou, takže pokud by byl nějaký "kousáček", který by mi ve všech ohledech vyhovoval, nebyl by pro mě rozdíl, jestli bych navíc hlídala i jeho. Zase na druhou stranu už mám za sebou to, že si psa vezmu jen z důvodu, že ho kvůli pokousání dítěte (nebo kohokoliv jiného) nikdo nechce a kvůli tomu většinou dopadne, jak dopadne.

gitule vrtule napsal(a):
Nejprve bych si položila otázku - proč ho kousl.Kdybych akci viděla a viděla i chování psa před kousnutím dítěte, pak bych zauvažovala, ale pokud člověk přímo neviděl, jak se událost stala, těžko soudit.Moje známá kdysi jela pro čokla do azylu v Klatovech, vezla si zlatýho kokra na zadní sedačce seděl kdysi její o asi 15 let mladší bratr.Odskočila si jen pro peněženku a kluk byl pokousaný v obličeji.Za mě by jel čokl zpátky do azylu.Její blbost nechávat čokla s dítětem nezajištěného, nepřivázaného, aby nemohl k bratrovi, nebo v kleci.Náš pitbul se malého 15 měsíčního kloučka bojí, prostě je starej, nezná miminka apod.Proto nikdy nespouštím oči z něj ani z malého.Je to docela fuška naučit batole, že nesmí lézt ke psovi na chodbě, ale už půjde do kotce ven, už je teplo, takže za pár dní bude zas půl roku klid od možného nechtěného konfliktu apod.ale koukám, že moje vlákno se posunulo kamsi zcela jinam.

Ti kokři tím byli v určité době známí...
Byli schopní tvrdě, bez důvodu, napadnout majitele.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tibetskou dogu nám.Být venku může, ale není to pes do kotce.Potřebuje důslednou, spravedlivou výchovu, socializaci, kontakt se svými lidmi.Je to pes který respektuje jen toho, kdo to si ho získá.Rozhodně ne všechny.Miluje děti, pokud tedy nezíská špatnou zkušenost.Má ale svoji hlavu, je dost uštěkaný, hlavně po setmění, byl k tomu vyšlechtěn, rozhodně to není pes, co poslechne na slovo.Pokud se už rozhodne něco udělat, někam jít, tak se dá odvolat jen vyjímečně.Hlídá skvěle, ale podle toho, jak si to sám vyhodnotí a uzná za potřebné.

Já vím, že jeden pes není dostatečný vzorek. Ale mívala jsem kamarádku, jako děti jsme se spolu trávily strašně moc času.
Měla tibetskou dogu (s PP), psa. Byl to ten největší ňouma, co jsem kdy viděla. Spával v posteli, fotil se s námi v dámském klobouku a slunečních brýlích a toleroval naše hloupý chichotání a nesmysly, co dovedou vymyslet jen malý praštěný děti. Venku jsme spolu lítali po lesích, samy tři holky s takovou velkou "příšerou" a nikoho nikdy ani nenapadlo, že by se jim na tom něco nelíbilo. Pes býval často volně. Nevšiml by si psa ani člověka.
Nenapadlo ho, v životě, že by se někam vydal a neposlechl na zavolání, i když ho třeba něco zrovna hodně zajímalo. Poslouchal malý holky, který by, kdyby si usmyslel, že mu nemaj co nakazovat, nezmohly ani prd. Přesto ho to nikdy ani nenapadlo. Navíc jsem ho slyšela štěkat snad jen jednou jedinkrát, když se na vrata pověsil nějaký opilý puberťák. To byl pan pes.

Atheira napsal(a):
Já vím, že jeden pes není dostatečný vzorek. Ale mívala jsem kamarádku, jako děti jsme se spolu trávily strašně moc času.
Měla tibetskou dogu (s PP), psa. Byl to ten největší ňouma, co jsem kdy viděla. Spával v posteli, fotil se s námi v dámském klobouku a slunečních brýlích a toleroval naše hloupý chichotání a nesmysly, co dovedou vymyslet jen malý praštěný děti. Venku jsme spolu lítali po lesích, samy tři holky s takovou velkou "příšerou" a nikoho nikdy ani nenapadlo, že by se jim na tom něco nelíbilo. Pes býval často volně. Nevšiml by si psa ani člověka.
Nenapadlo ho, v životě, že by se někam vydal a neposlechl na zavolání, i když ho třeba něco zrovna hodně zajímalo. Poslouchal malý holky, který by, kdyby si usmyslel, že mu nemaj co nakazovat, nezmohly ani prd. Přesto ho to nikdy ani nenapadlo. Navíc jsem ho slyšela štěkat snad jen jednou jedinkrát, když se na vrata pověsil nějaký opilý puberťák. To byl pan pes.

Ano pan pes to je.Jako u všech plemen jsou i u nich více či méně typické povahy.Zajímala jsem se o ně několik let než jsem si ho pořídila.Můžu psát ale o čuvačích, těch už mně prošlo rukama dost.Zatímco jeden je kámoš s dětmi, hráli si sním naše i cizí a nechal si vše líbit, jiný cizí děti nemusel a byl by chopen kousnou, jen by na ty naše sáhli, další řval jen se něco mihlo a jiný ležel v tichosti a vyrazil na bránu až když se u ní někdo objevil. Mohla bych pokračovat dál a dál.Třeba kolega z bývalé práce měl postupně tři rotvajlerky ze stejné stanice.První byla klidná až líná, ale pokud už se rozhodla hlídala, druhá byla temperamentní a poděs na hlídání, neváhala kousnout a ta třetí je vítací pes, který neustále vyžaduje balónek a za balónek by šla s každým.Co kus to orginál.

Já zase znala z našeho sídliště tibet. dogáka, který se z vodítka nedostal a když jsem k tomu paničku přemluvila, chvilku si s naší fenkou hrál a pak by šel po svých, panička- nepanička...(tři tečky neznamenají, že mi došly argumenty, jen nerada píšu dlouhé příspěvky a lze si lehce zbytek představit, kdyby to někoho iritovalo, jako v jiné diskusi ) hodný byl, ale s paničkou cvičil.
Měla jsem erdelku, píšou, že také plemeno vhodné k dětem- moje zkušenost: vlastní děti ano, cizí jak které(jednou jí malý chlapeček před krámem půjčoval svojí kšiltovku, já jen trnula- fena seděla a nechala si všecko líbit, jindy jsem potkala kamarádku s malou holčičkou a tu upozornila, že nechce hladit)
Naší starší dceru hryznul sousedů malý pudlík, když jsme vystupovali z výtahu, jen tak, velký kříženec jí štípnul do obočí- když ho obcházela, koukali si z očí do očí, znali se, prostě mžik, myslím, že můžete hledat vhodné plemeno, ale i tak je to pořád pes.

Já nevím, kde se v lidech bere přesvědčení, že každý pes musí být hodný na každé dítě. Vlastní pes na vlastní dítě samozřejmě, ale na cizí dítě? Stačí, když si cizích dětí nebude všímat a cizí děti si nebudou všímat jeho.
Psů vhodných do rodiny k dětem, když budou děti i pes dobře vychováni, je celá řada.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já nevím, kde se v lidech bere přesvědčení, že každý pes musí být hodný na každé dítě. Vlastní pes na vlastní dítě samozřejmě, ale na cizí dítě? Stačí, když si cizích dětí nebude všímat a cizí děti si nebudou všímat jeho.
Psů vhodných do rodiny k dětem, když budou děti i pes dobře vychováni, je celá řada.

Je to stále ještě docela rozšířené dogma, ještě bych doplnila, že pes, který je schopen obořit se na dítě a nemusí to být hned fyzický útok by se měl samozřejmě nechat okamžitě utratit, protože není normální...s tímto názorem se setkávám bohužel velmi často...když někomu řeknu, e nenechávám cizí děti hladit své psy, protože to není bezpečné, už s ohledem na jejich velikost stačí neopatrný prudký pohyb hlavou a dítě schytá ránu košíkem, což v případě malých dětí vychází do obličejové partie, je mi spíláno, cože to mám za agresivní bestie...zvláštní je, že ti samí lidé nenechají svoje děti pohladit hodného "bulla", i když je jim to dovoleno majitelem, protože ten by samozřejmě dítě hned sežral nebo by minimálně přišlo o ruku...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Je to stále ještě docela rozšířené dogma, ještě bych doplnila, že pes, který je schopen obořit se na dítě a nemusí to být hned fyzický útok by se měl samozřejmě nechat okamžitě utratit, protože není normální...s tímto názorem se setkávám bohužel velmi často...když někomu řeknu, e nenechávám cizí děti hladit své psy, protože to není bezpečné, už s ohledem na jejich velikost stačí neopatrný prudký pohyb hlavou a dítě schytá ránu košíkem, což v případě malých dětí vychází do obličejové partie, je mi spíláno, cože to mám za agresivní bestie...zvláštní je, že ti samí lidé nenechají svoje děti pohladit hodného "bulla", i když je jim to dovoleno majitelem, protože ten by samozřejmě dítě hned sežral nebo by minimálně přišlo o ruku...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já nevím, kde se v lidech bere přesvědčení, že každý pes musí být hodný na každé dítě. Vlastní pes na vlastní dítě samozřejmě, ale na cizí dítě? Stačí, když si cizích dětí nebude všímat a cizí děti si nebudou všímat jeho.
Psů vhodných do rodiny k dětem, když budou děti i pes dobře vychováni, je celá řada.

Naprosto souhlasím. Můj pes je k dětem velmi nekonfliktní, ale nikdy bych si nedovolila nehlídat to. Děti často nepoznají, že už se to psovi nelíbí, proto tam jsem, abych aktivitu ukončila. Po psovi chceme, aby se nebránil (tedy ne "ručně"), tak ho musíme bránit my, aby neměl důvod.
Navíc i takový velmi nekonfliktní pes se, když ho dítě probudilo z hlubokýho spánku nečekaným pohybem, prostě automaticky ohnal, a nebyla v tom ani špetka agrese.
A pokud nelze od psa vyhodit děti, umístím psa tam, kde na něj děti nemůžou. (Žel jsou i případy natolik zvláštních rodičů, že dítě víceméně nechápe slovo "ne", a ne vždy je vhodné mu to v tu chvíli vysvětlovat manuálně.).

Někdy bych asi chtěla mít bull plemeno. Mám AUO - "To je přece ten pejsek, který tancuje - ten nekouše" - slýchám jako odpověď na upozornění, ať k ní nechodí.
A maminky ? Bych propleskla místo těch dětí :
Před 14 dny u venkovního posezení pro turisty. Asi 4 dlouhé stoly s lavicemi, dost daleko od sebe. Sedly jsme si s psicí stranou, dobrých 6m ( možná víc ) od maminky s kočárkem a batoletem. Fena ležela ještě za stolem. Všimla jsem si, že zvedla uši, otočila jsem se a za mými zády k ní pochodovalo to 2 (?- ještě pilo z lahve s dudlíkem ) leté dítě. Jen jsem stačila houknout - Nechoď k ní, není hodná. Klouček odšupajdil a matka jen řekla : "No vidíš, nechce se mazlit". Stačilo by, kdyby jen vstala a hrcla do něj nosem.

Jojo, chce to dobrý výběr plemene

Tuhletu fenku mám z útulku, brali jsme si ji jako roční, teď má 7 let, je zlatá.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Narazila jsem na dvě starší videa, tzv. "prověrka na všivost".
https://www.youtube.com/watch?v=spDLqTBYKzs

https://www.youtube.com/watch?v=lNil3Nave3o.