Pěkný den. Před chvílí jsem četla článek, který mě dost vyděsil...byl o tom, že si štěňata (pitbul a kříženec) od mala znali a hráli si spolu, když se potkali na prochajdě (nevyrůstali spolu v jedné domácnosti). No a zkrátka bulík dospěl, přestal mít "hrací" a milýho kámoše zakousnul k naprostýmu šoku obou majitelů. Pod článkem byla diskuze, kde se přidávali další a další...že zkrátka někteří psi s věkem -NAJEDNOU začnou být agresivní vůči ostatním psům. Takže 1/ dá se tomu zabránit? 2/dá se to nějak poznat? - nemyslím tím u vlastního psa, ale u toho cizího.
Jo, může se to stát, naše fena (kříženec) si hrávala s fenou malinoise, stejně staré, tamta dospěla dříve, ale současně byla menší. Tu naši vždycky po nějaké chvíli hraní začala zle prudit. Volali jsme je dříve, než k tomu došlo, jak jsme o tom věděli. Jak naše dospěla, jednoho dne se bez hry do sebe rovnou pustily. Teď když je náhodou potkáme, nervou se hned, ale běhat bych je spolu nenechala.
Uživatel s deaktivovaným účtem

I já znám podobný případ. Dva kamarádi měli štěňata bull plemene z jednoho vrhu - bráchy. Chodili spolu venčit - až jednou z venčení odnášel každý svého zkrvaveného psa. Servali se a ani nebyli moc staří - rok jim ještě nebyl.
tapina
napsal(a):
Jo, může se to stát, naše fena (kříženec) si hrávala s fenou malinoise, stejně staré, tamta dospěla dříve, ale současně byla menší. Tu naši vždycky po nějaké chvíli hraní začala zle prudit. Volali jsme je dříve, než k tomu došlo, jak jsme o tom věděli. Jak naše dospěla, jednoho dne se bez hry do sebe rovnou pustily. Teď když je náhodou potkáme, nervou se hned, ale běhat bych je spolu nenechala.
To mi ještě přijde takový rozumný, jakože pozvolnej přechod. To bych snad poznala i já . Ale třeba konkrétně my máme príma kámošku pro naše štěndo mix NO, je to právě pitbulka a má 1,5roku..takže zrovinka asi tak v tom věku...Zatím je úplně v pohodě, hrací a vyloženě submisivní...ale teď přemýšlím, zda jim to hraní nezatrhnu ač nerada. Ta naše můra už je sice dvakrát tak velká...ale ani by jí nenapadlo se nijak bránit. Prostě by se nechala zakousnout a ještě by si lehla na záda, aby to ten druhej pes měl jednodušší...
Náš pes měl před lety taky procházkovýho kámoše (kříženec, vzhledově podobný na jednoho, co tu má někdo z diskuze, myslím, že Keriton), pravidelně se potkávali, byl to pes, se kterým se vídal fakt nejčastěji a snad jediný, se kterým si byl ochotný hrát, jinak na to nikdy nebyl. Pes už byl dospělý, kamaráda znal od štěněte. Tak si štěně rostlo, rostlo, až ho o něco přerostlo... ale vycházeli spolu dál. Když se to zvrtlo, mladšímu bylo jen něco přes rok.
Normálně byli spolu a najednou se do sebe pustili hlava nehlava. Nic nenasvědčovalo tomu, že se začnou rvát a ani vůbec nebylo zřejmý, kdo byl ten, co to začal. Od tý doby může běhat volně jen s fenama. Do psů by šel hned. Ten mladší psy taky nemůže, jen některý feny, ale věřit se mu úplně nedá.
Uživatel s deaktivovaným účtem

V takových těch drsných hrách je docela těžké poznat, kdy už zasáhnout.
Někdy by si to psi srovnali sami a přesně ten křik psovodů spustí rvačku.
Pak taky může být spouštěčem hračka i obyčejný klacek, když k němu doběhnou zaráz. Pamlsek, je jedno jestli od vlastního majitele, nebo toho druhého.
Uživatel s deaktivovaným účtem

lu80
napsal(a):
Aha. Takže chápu správně, že zabránit se tomu moc nedá, leda nenechat své štěně hrát si s právě dospěvšími (či jak se to píše) psi...protože nikdy nevím, kdy jim přeskočí...
Myslím, že je taky rozdíl, když jdete s druhým venčitelem na procházku a psi si čuchají a lítají a občas si pohrají, ale mají možnost si od sebe odpočnout, než když se jen tak stojí na louce a psi lítají jen kolem.když už se teda nikam nejde, tak psi by se měli hlídat a občas usměrnit, když začne jeden druhého šikanovat nebo hra narůstat v hecování, ne že se tam nechají napospas a majitelé klábosí.
Naše minulá fena měla kamarádku hovavardku, jako obvykle jsme je pustili ať se vyřádí, ale hovavardka to po chvíli brala jinak, majitel mi sdělil, že byla na cvičáku napadena jiným psem a od té doby bylo po kamarádství. Něco podobného i s kamarádkou boxerkou a to byly obě fenky mladší než ta naše. A znaly se dost dlouho. Některá kamarádství prostě nevydrží a jiná vzniknou, to už si ošéfujete při venčení, kteří psi jo a kteří ne.
Naší současnou fenu taky nenechávám hrát s každým, když vidím, že psíka to nebere, nebo se dokonce bojí ona nebo druhý pes odcházíme (majitelů se vždy zeptám, jestli se můžou očuchat ) alespoń se taky naučí odcházet od psů (pozdravit, očuchat a jdem dál)není každý den posvícení.
Mí psi si s druhýma nikdy nehráli, snad ani jako štěnda(asi si vystačili spolu) ale byli zvyklí potkávat plno psů a všechny brali. Takže prostě jsme šli, všichni si čichali a šmejdili, ale nehráli si. Nikdy se nám tudíž nestalo, že by se to zvrtlo. Nevletěli do sebe ani tehdy, když za nima přišla fenka, které se dvořili všichni tři. Samojed je brbla, svého nevlastního brášku berňáčka si hlídal víc, než žárlivec manželku Jakmile berňucha projevil o nějakého psího kámoše zvýšený zájem(třeba by si i zahrál, vesele vrtěl ocáskem) samík okamžitě začal kolem něj chodit v kruzích, pysky ohnuté a vrčel jak motorová pila. Všichni psí kámoši už ho znali a nijak na tohle nereagovali, bylo to jen mezi mími psy. Když odměňuju i cizího kámoše, většinou dám povel: kokčo, kluci sednout! a spravedlivě podělím. Mí psi byli zvyklí se se všema dělit odmala, tak jim to nepřijde divné a ví, že nakonec dostanou oni vždycky navíc
Uživatel s deaktivovaným účtem

Venčívali jsme velkou různorodou smečku městských psů, tak jak se to za sídlištěm scházelo
( nejmenší byl jork, největší německá doga), sestava podle toho, kdo zrovna přišel. Psi i feny.
Většinou se snášeli v pohodě, někdy měli den blbec a byli všichni jak na pérách. Odhadovali jsme, že na to má vliv i počasí, když se měnil tlak, bylo před deštěm. Také mohla po louce přejít zvěř a zůstaly tam stopy. V takovém případě jsme se rozpustili a šli si každý po svém.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
I já znám podobný případ. Dva kamarádi měli štěňata bull plemene z jednoho vrhu - bráchy. Chodili spolu venčit - až jednou z venčení odnášel každý svého zkrvaveného psa. Servali se a ani nebyli moc staří - rok jim ještě nebyl.
Přesně takhle to bylo u nás. Mám křížence bulla, vídali jsme se s jeho bráchou. Vždycky si v pohodě hráli a vyřádili se, až jednou jsme se viděli (psům bylo 7 měsíců) a psi se do tebe pustili, z ničehonic, fakt tvrdě se do sebe zakousli, skončili jsme na veterině. Od té doby jsme se s bráchou neviděli.
Pak jsme měli ještě psího kámoše, cca 40ti kilového křížence. Je o rok starší než můj pes a znali se odmala. Vídali jsme se několikrát do týdne, psi si spolu krásně hráli, mohli jsme jim najednou dávat pamlsky, když popadali pamlsky na zem tak se nic nestalo, přetahovali se o jednu hračku, já i kamarádka jsme se mohli mazlit s obouma, nežárlili. Až jednoho dne kdy spolu lítali na louce tak můj pes chytil myš. Druhý pes mu ji chtěl sebrat, můj pes si myš bránil a už byli v sobě. Taky dost tvrdě. Jen co jsme je od sebe odtrhli tak už na sebe vrtěli ocasem a zase se vyzývali ke hře. Společně jsme pak byli i na veterině, v jedné ordinaci a v pohodě. Jenže radši jsme si řekli, že příště půjdeme na procházku s košíkama. Od té doby jsme se viděli jen jednou, s košíkama a po delší době a psi na sebe startovali hned. Kamarádka měla špatně zvolený košík, který by pes sundal a tak jsme je raději spolu nepouštěli. Teď čekám, až si pořídí správný košík a pak chceme jít na procházku. Ze strany mého psa to bude v pohodě, pokud se jde a nestojí na místě tak si druhého psa nevšímá, ale horší to bude u psa kamarádky, ten když vidí psa tak ho nezajímá nic jiného. No uvidíme, buď to půjde a nebo ne. Je taky možné, že je pustíme (s košema) a oni si budou hrát jako dřív. Pár takových kamarádů máme - myslím tím psy (samce) - ty které zná od štěněte tak s těmi vychází, ale pouštím ho už vždy s košem.
U bulíků jsem to už viděl (a slyšel) mockrát, že taková změna chování vůči jiným psům, i známým, byla z ničeho nic. Do určité chvíle si běžně hrávali, pak najednou zlom a rvačky. Někteří už v roce a půl, někteří až po druhém roce věku.
Náš pes (ovčák) měl v pubertě období, kdy se snažil se psama, kteří se mu nepodřídili, poprat. Sice ho to po pár měsících přešlo, ale stejně raději nosí náhubek, je to pro mne jistota, že kdyby se něco semlelo, psy od sebe dokážu dostat s rukama v celku.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Ono dřív byly náhubky na psech tak nějak normální. Potkat NO na volno a bez náhubku - to byla raritní záležitost. Dnes chodí bez náhubku i větší a méně zvládnutí psi.
Odpověď majitele : "vám ho zaplatím, je pojištěný", nějak není uspokojivá.
lu80
napsal(a):
Pěkný den. Před chvílí jsem četla článek, který mě dost vyděsil...byl o tom, že si štěňata (pitbul a kříženec) od mala znali a hráli si spolu, když se potkali na prochajdě (nevyrůstali spolu v jedné domácnosti). No a zkrátka bulík dospěl, přestal mít "hrací" a milýho kámoše zakousnul k naprostýmu šoku obou majitelů. Pod článkem byla diskuze, kde se přidávali další a další...že zkrátka někteří psi s věkem -NAJEDNOU začnou být agresivní vůči ostatním psům. Takže 1/ dá se tomu zabránit? 2/dá se to nějak poznat? - nemyslím tím u vlastního psa, ale u toho cizího.
Znám dospělé psy, kteří nic neudělají dospělci, ale štěně by okamžitě doslova zabili.Jsou jedinci, kteří nejen vzhledem k věku, či pohlaví apod.nesnesou naopak prcky.Je to nezávidění hodné, protože lidé, místo aby se báli o své maličké kolikrát je mají na volno a že se jen očuchají, aby se seznámili a nejednou pak ječeli na známého, že má zabijáka apod. a cizím psem dospělým naopak absolutně bez problémů.Je to zvláštní. náš pesan v 9 letech jde skoro po všem, co se hne.Bohužel, moc neslyší, nevidí, tak je to pro něj špatné nejen po zdravotní stránce, ale i po psychické.Jo, je to boj o přežití.
Taky mám takovou zkušenost, máme boxera(6let) chodívali jsme na procházky se psy, znali se od mala, ale asi tak kolem 2-3 roku nastal zlom a náš pes nám vyjel po psovi, kterého znal od mala, pustila jsem ho, ať jsi jde pohrát, přiběhl k němu a okamžitě se mu zakousl do krku, od té doby mu nevěříme a s přibývajícím věkem se nesnášenlivost k ostatním psům zhoršuje, je schopný vyjet po jakémkoliv psu, samozřejmě feny jsou v pohodě. Nevím kde se stala chyba.
Tak u psů - samců je vzájemná nesnášenlivost v dospělosti asi celkem normální, zvlášť u bull plemen... někdy se nesnesou u těhle plemen nesnesou ani dospělé feny, a člověk může socializovat, jak chce. Určitě bych ke kamarádění dospělých psů u těchto plemen přistupovala s maximální obezřetností.