alenalenkova34

XXX.XXX.62.5
Dobrý den, máme doma 3 psy a všem je cca jeden rok-jsou to kříženci vlčáků, prvního nám majitelé dali už v 6 týdnech, s přítelem jsme pracovali doma, takže jsme se psem byli skoro 24 hodin denně, když mu byl necelý půlrok, tak jsme si pořídili 2.psa, a ted jsme zachránili týranou kříženku vlčáka.V lednu přítel změnil práci, takže je pryč cca od 8 ráno, do 17.hodiny do večera, takže jsem se psema většinu času já.Asi před měsícem náš první pes žral a přítel šel k němu a on trochu zavrčel, v tu chvíli jsme tomu nevěnovali moc pozornost, ale včera pes spal na gauči a vedle seděl přítel, když se k němu naklonil, že ho pohladí, tak zavrčel a cenil zuby.Přítel mi říká, že je to moje chyba, že nejsem na psy tak přísná jako on, on je totiž úplný opak, často na psy řve a nejde pro ránu daleko, já jsem spíše typ co psa vytahá za kůži, nebo naznačí, že něco nesmí, ale nechci je mlátit, myslím, že vše jde řešit nenásilným způsobem, proto jsem se obrátila na zkušenější chovatele a všem děkuji za rady, čím to může být, že na přítele začal vrčet.
Jste s ním víc vy a on si vás hlídá. Psi dospívají a vrací vám váš styl výchovy, přítelovo řvaní a bití a vaše třepání za kůži, což jsou kruté a nesmyslné tresty. Co se do psa vloží, to se vám vrací. Je to na celkovou změnu přístupu ke psům, vlídné a klidné a srozumitelné vedení bez řevu, bití a třepání.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Teď se mi lalo úplně mdlo, neříkám, že můj manžel je ideální, ale na psy fyzicky nešáhne a okřikne je max, když ho moc hlasitě vítaj, aby tolik neřvali (což samozřejmě na psy funguje jako povel k ještě většímu štěkotu )...s takovým člověkem jakého máte doma bych nebyla ani za zlatý prase, já jsem na zacházení se zvířaty dost velká cíťa...
Pes má dle mého strachovou agresi, buď se bojí o sebe nebo o vás nebo obojí, v každém případě, při takovémhle chování vašeho přítele ke psům bych se já osobně bála toho, e jednoho krásného dne do toho pes může jít naplno, protože nebude vidět jiné východisko a v tom případě si neumím (nebo umím, ale nechci domyslet) jak by reagoval váš přítel...
Řvaním a bitím si nikdo nikdy žádný respekt nevynutí, max strach a vztek...
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Teď se mi lalo úplně mdlo, neříkám, že můj manžel je ideální, ale na psy fyzicky nešáhne a okřikne je max, když ho moc hlasitě vítaj, aby tolik neřvali (což samozřejmě na psy funguje jako povel k ještě většímu štěkotu )...s takovým člověkem jakého máte doma bych nebyla ani za zlatý prase, já jsem na zacházení se zvířaty dost velká cíťa...
Pes má dle mého strachovou agresi, buď se bojí o sebe nebo o vás nebo obojí, v každém případě, při takovémhle chování vašeho přítele ke psům bych se já osobně bála toho, e jednoho krásného dne do toho pes může jít naplno, protože nebude vidět jiné východisko a v tom případě si neumím (nebo umím, ale nechci domyslet) jak by reagoval váš přítel...
Řvaním a bitím si nikdo nikdy žádný respekt nevynutí, max strach a vztek...
Naprostý souhlas, bohužel nějaký zuřivý zastánce oblíbené "smečkové teorie" dozajista poradí naopak přitvrdit. Že si to pes nesmí dovolit, musí poznat, kdo je tady pánem...
Pokud si přítel zadavatelky musí vynucovat respekt řvaním a bitím, psi ho neberou jako vůdce. Jen se ho bojí, ale motivace strachem je cesta do pekla.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Jak psáno výše, měli byste urychleně radikálně změnit přístup ke psům a zacházení s nimi, než nastane opravdový průšvih, kdy budete urychleně některému ze psů hledat nový domov a sobě chirurga.
Tak tady je úplně všechno špatně, kromě poznámky že vše jde řešit nenásilným způsobem. (ale zase žádné ťuťu ňuňu, nech tu ponožku, fuj, no přines mi jí, to je fuj, nééé já tě chytim to je moje ponožka, dej jí sem... tak to je druhý extrém)
Zavrčel, nevěnovali jsme tomu pozornost...přítel říká je to moje chyba...řve a nejde pro ránu daleko... já vytahám za kůži... proboha
Pochybuju, že vám tu někdo dá kloudnou odpověď, tohle nikdo nevysvětlí v pár větách. Řešením je totální změna přístupu, ale opravdu totální. Vztah se psem založit na důvěře a respektu (tj. naprostý klid, důslednost, suverenita, srozumitenost vašeho jednání vůči psovi, tj. srozumitelné vedení psa směřující k tomu, jak se má chovat - třeba pomocí povelů které ho naučíte) Ne na strachu, ke kterému vede vaše současné chování, tj. řvaní, bití, tahání za kůži. Zapomeňte na nějaké řeči typu "to si nesmí dovolit, tak přitvrdím" Pokud budete takhle pokračovat dál, jednou vám ten pes vrátí strach, kterým jste ho po celý jeho dosavadní život vydatně zásobovali i s úroky. Ale jak na to, že? Doporučuji prostudovat nějakou literatutu, kde se dovíte jak se psem komunikovat, jak pes uvažuje, jak se stanete "vůdcem smečky" i kámošem (na ty se přece ve zlém nevrčí), použít google a hledat články na internetu a úplně nejlépe najít někoho, kdo psům a jejich chování opravdu rozumí a kdo vám s tím v reálu pomůže.
Milá paní, představte si, že jste někde v Brazílii mezi domorodci.
Ti po vás něco chtějí. Vy jim nerozumíte. Zkusí vám říct, co po vád chtějí, možná vám to i nějak vysvětlí. Vy nechápete. Jak byste mohla? Jste v jiném společenství, ti lidé mluví jinou řečí.
Tak na vás začnou řvát. Stále nechápete. Začnou s vámi třepat. Bojíte se stále víc a víc. A oni stále víc řvou a mávají tím, co mají zrovna v ruce.
Děláte vše pro to, aby se uklidnili, aby po vás neřvali. Nefunguje to. NEROZUMÍ vám!
Vy nerozumíte jim, oni nerozumí vám. Nic nepomáhá. Ten nejméně klidný, či jejich náčelník vás tedy něčím praští. Třeba to půjde po zlém, když jste tak natrvrdlá a nerozumíte, když vám to vysvětlují!
Jenže vy STÁLE NECHÁPETE, co po vás chtějí.
Už rozumíte, jak se cítí váš pes?
Hans_242
napsal(a):
Tak tady je úplně všechno špatně, kromě poznámky že vše jde řešit nenásilným způsobem. (ale zase žádné ťuťu ňuňu, nech tu ponožku, fuj, no přines mi jí, to je fuj, nééé já tě chytim to je moje ponožka, dej jí sem... tak to je druhý extrém)
Zavrčel, nevěnovali jsme tomu pozornost...přítel říká je to moje chyba...řve a nejde pro ránu daleko... já vytahám za kůži... proboha
Pochybuju, že vám tu někdo dá kloudnou odpověď, tohle nikdo nevysvětlí v pár větách. Řešením je totální změna přístupu, ale opravdu totální. Vztah se psem založit na důvěře a respektu (tj. naprostý klid, důslednost, suverenita, srozumitenost vašeho jednání vůči psovi, tj. srozumitelné vedení psa směřující k tomu, jak se má chovat - třeba pomocí povelů které ho naučíte) Ne na strachu, ke kterému vede vaše současné chování, tj. řvaní, bití, tahání za kůži. Zapomeňte na nějaké řeči typu "to si nesmí dovolit, tak přitvrdím" Pokud budete takhle pokračovat dál, jednou vám ten pes vrátí strach, kterým jste ho po celý jeho dosavadní život vydatně zásobovali i s úroky. Ale jak na to, že? Doporučuji prostudovat nějakou literatutu, kde se dovíte jak se psem komunikovat, jak pes uvažuje, jak se stanete "vůdcem smečky" i kámošem (na ty se přece ve zlém nevrčí), použít google a hledat články na internetu a úplně nejlépe najít někoho, kdo psům a jejich chování opravdu rozumí a kdo vám s tím v reálu pomůže.
Ano, kdo rozumí psům a jejich výchově, ve vašem případě vaší výchově, protože chyba není na straně psa, ale jednoznačně na straně vaší, vychovat potřebujete vy. Takže žádný cvičák, žádný trenér nebo výcvikář, ale někdo, kdo umí číst psy a rozumí tomu, co říkají.
Uživatel s deaktivovaným účtem

To hlavní tu už bylo napsáno, tak už jen přidám trochu z vlastního.Na mě vrčeli pouze dva z více psů co jsme kdy měli a to jen u jídla, malá kříženka u které jsem na výchovu moc nedbala.Teď co máme, tak ten vrčí také u žrádla ale jen u syrového masa, na mě jen trochu, můžu ale k němu přijít a když řeknu aby šel pryč odejde a jídlo tam nechá, po chvíli ho pošlu zpět a víc si ho nevšímám.Na manžela ale vrčí už na pět metrů a to ho manžel nikdy neudeřil ani na něj neřval, prostě ho jen rozmazluje.Na syna či dceru když přijdou na návštěvu tak vrčí tak mezi.Moc to ale neřeším, jinde problémy nejsou a navíc to podle mě u něj je ze strachu o jídlo, u velkého psa bych to tak nenechala ale u pětikylovýho mi to nevadí, navíc malé děti k němu v případě jídla ani tak nesmí.Zajímavé že o obyčejné granule by se rozdělil s každým
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
To hlavní tu už bylo napsáno, tak už jen přidám trochu z vlastního.Na mě vrčeli pouze dva z více psů co jsme kdy měli a to jen u jídla, malá kříženka u které jsem na výchovu moc nedbala.Teď co máme, tak ten vrčí také u žrádla ale jen u syrového masa, na mě jen trochu, můžu ale k němu přijít a když řeknu aby šel pryč odejde a jídlo tam nechá, po chvíli ho pošlu zpět a víc si ho nevšímám.Na manžela ale vrčí už na pět metrů a to ho manžel nikdy neudeřil ani na něj neřval, prostě ho jen rozmazluje.Na syna či dceru když přijdou na návštěvu tak vrčí tak mezi.Moc to ale neřeším, jinde problémy nejsou a navíc to podle mě u něj je ze strachu o jídlo, u velkého psa bych to tak nenechala ale u pětikylovýho mi to nevadí, navíc malé děti k němu v případě jídla ani tak nesmí.Zajímavé že o obyčejné granule by se rozdělil s každým
Já bych to tedy řešila!
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Já bych to tedy řešila!
Já bych ho krmila syrovým masem z ruky, následně vkládáním jednotlivých kousků do misky a pak už by to snad šlo, až by pochopil, že já jsem zdroj masa...to by snad na mě nevrčel
Ale zase chápu, že to někdo neřeší, já taky neřeším spoustu věcí, který mi nepřijdou důležitý a někdo by to řešil v každém případě...
alenalenkova34
napsal(a):
Dobrý den, máme doma 3 psy a všem je cca jeden rok-jsou to kříženci vlčáků, prvního nám majitelé dali už v 6 týdnech, s přítelem jsme pracovali doma, takže jsme se psem byli skoro 24 hodin denně, když mu byl necelý půlrok, tak jsme si pořídili 2.psa, a ted jsme zachránili týranou kříženku vlčáka.V lednu přítel změnil práci, takže je pryč cca od 8 ráno, do 17.hodiny do večera, takže jsem se psema většinu času já.Asi před měsícem náš první pes žral a přítel šel k němu a on trochu zavrčel, v tu chvíli jsme tomu nevěnovali moc pozornost, ale včera pes spal na gauči a vedle seděl přítel, když se k němu naklonil, že ho pohladí, tak zavrčel a cenil zuby.Přítel mi říká, že je to moje chyba, že nejsem na psy tak přísná jako on, on je totiž úplný opak, často na psy řve a nejde pro ránu daleko, já jsem spíše typ co psa vytahá za kůži, nebo naznačí, že něco nesmí, ale nechci je mlátit, myslím, že vše jde řešit nenásilným způsobem, proto jsem se obrátila na zkušenější chovatele a všem děkuji za rady, čím to může být, že na přítele začal vrčet.
A mě by zase nejvíc zajímalo co Ti ostatní psi... Nemusí spolu bojovat o žrádlo? (Nemyslím to tak, že byste jim nedala nežrat). Prostě nekradou si vzájemně..(hlavně ta zachráněná a jistě nenažraná nová fenka).tudíž si nehlídají více svůj dlabanec, když ho mají? Dokud byl pes jedináček, tak si žrádlo nehlídal. Teď třeba musí... Není to náhodou tak?