Malé plemeno vhodné na sport

A mě siperka nebo šeltie

Mně taky šiperka.

Šeltie, pudl, knírač...určitě by se jich našlo spoustu...

Pokud byste chtěla něco ještě menšího než zmíněné, tak mohu doporučit Yorkshire teriéra, toho opravdového ale. Máme jednu kámošku, a je to super tryskomyš, ušla s námi v pohodě skoro 30 km, a to lítala všude kolem a dost fakt neměla. Na druhou stranu si ráda lehne do peřin, nelíná a nosit ji do schodů nebude problém, u sheltie nebo knírače by to mohl být po strmých schodech několikrát denně problém.

Malý knírač, border terier, i ta šiperka.

Nepíšete, jaké typy psů se vám líbí, máte-li s nimi už nějaké zkušenosti nebo jestli se chcete věnovat nějakým dalším aktivitám. Vámi popsané zvládne skoro každý pes, vyhnula bych se tedy těm s krátkými čenichy a psům s loveckými pudy a šla nejjednodušší cestou - tedy společenských plemen. Moji osobní favoriti jsou papillonci (pokud si někdy budu pořizovat společenské plemeno, tak nejspíš jeho), jsou to podle mojí zkušenosti veselí, přítulní, přizpůsobiví, aktivní a navíc dlouhověcí a zdraví pejsci. Pudl, kavalírek nebo malý špic by taky mohli vyhovovat.
Šeltie a šiperky jsou nesporně prima zvířátka, ale ti, co jsem potkala, byli hodně akční (přece jen jsou to původně pracovní plemena) a kromě pohybu vyžadovala i zaměstnávání hlavy. Navíc šeltie, které jsem poznala, byly dost citlivky a značně ukecané :).

Malý nebo trpasličí špic, havanský psík. Špice jsem měla a havaňáčky mám teď. Podnikáme tůry po horách a všichni to v pohodě zvládali a zvládají. Jsou to plemena která jsou přizpůsobivá takže jak si je vychováte, takový budou.

Boloňský psík - rychle a rád se učí, spokojený bude jak na gauči, tak na tůře s váma. Není velký, takže schody nebudou problém. Srst je dobré stříhat, ale nelíná. S lidmi ani se zvířaty nemá problém.

Já tedy mohu za sebe doporučit bostonského teriéra, je to aktivka, i když má zkrácený čenich, běhat se s ním dá a váhové rozpětí 5,5 - 11,5kg.

Ve výběru mi chybí trpasličí pinč - temperamentní, rodinu milující, skladný pejsek, jako plemeno celkem zdravé, dlouhověké.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Lorie161 napsal(a):
Já tedy mohu za sebe doporučit bostonského teriéra, je to aktivka, i když má zkrácený čenich, běhat se s ním dá a váhové rozpětí 5,5 - 11,5kg.

Když máte "štěstí" a trefíte bostona, který na tom s dutinami není dobře, tak máte po sportování. Toho bych nedoporučovala, u těchto plemen bez nosu nikdy nevíte, jestli bude mít v lebce nějaký ten prostor pro dýchání.

Malý pinč.
Zdravý, bezúdržbový pes.

Za mě tedy Jack Russell.. máme doma 10. měsíční štěně a jsme nad míru spokojení.
Akorát se musíte připravit, na to, že je to někdy až moc živé plemeno, které vyžaduje dost pozornosti a čím víc pohybu mu dopřejete tím líp. Dost majitelů udává jako zápor právě to, že je neunavitelný.
S dětmi vychází výborně a k ostatním psům i kočkám je přátelský.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Když máte "štěstí" a trefíte bostona, který na tom s dutinami není dobře, tak máte po sportování. Toho bych nedoporučovala, u těchto plemen bez nosu nikdy nevíte, jestli bude mít v lebce nějaký ten prostor pro dýchání.

Tak ja si prave vybirala rodice podle cumaku, nechtela jsem uplnou placku a zatim zadny problem, nechrci, nefuni a zdatny atlet to je.

Jack Russell teriér je dobrá volba. Za předpokladu, že si pořídíte opravdu JRT z kvalitní CHS a ne křivonohou napodobeninu z Bazoše za pět tisíc. Jsou to psi vždy připraveni k akci, na druhou stranu ale klidně proleží celý den na gauči.

Julipek napsal(a):
Za mě tedy Jack Russell.. máme doma 10. měsíční štěně a jsme nad míru spokojení.
Akorát se musíte připravit, na to, že je to někdy až moc živé plemeno, které vyžaduje dost pozornosti a čím víc pohybu mu dopřejete tím líp. Dost majitelů udává jako zápor právě to, že je neunavitelný.
S dětmi vychází výborně a k ostatním psům i kočkám je přátelský.

Doporučovat psa na základě jedné zkušenosti s 10. měsíčním štěnětem - tomu říkám odvaha! Je to teriér, tudíž rvačky s ostatními psy mohou teprve přijít. Je to lovecký pes, takže běhání po lese si bude nejspíš představovat podle sebe. Takže ani přátelství s (domácí) kočkou neznamená, že bude milovat všechny kočky.
Může být JRT úplná trouba, ale je třeba počítat s tou "horší" variantou. Něco se dá ukočírovat výchovou (je-li jí páníček vůbec schopen), něco se prostě nedá změnit nikdy.
Prostě všeobecně doporučovat psy s loveckým pudem jako parťáky pro cokoliv mně nepřijde vhodné.

koňadra napsal(a):
Doporučovat psa na základě jedné zkušenosti s 10. měsíčním štěnětem - tomu říkám odvaha! Je to teriér, tudíž rvačky s ostatními psy mohou teprve přijít. Je to lovecký pes, takže běhání po lese si bude nejspíš představovat podle sebe. Takže ani přátelství s (domácí) kočkou neznamená, že bude milovat všechny kočky.
Může být JRT úplná trouba, ale je třeba počítat s tou "horší" variantou. Něco se dá ukočírovat výchovou (je-li jí páníček vůbec schopen), něco se prostě nedá změnit nikdy.
Prostě všeobecně doporučovat psy s loveckým pudem jako parťáky pro cokoliv mně nepřijde vhodné.

Tak Vy na tom s nulovou osobní zkušeností nejste o moc lépe. Bu bu bu strašidla!

impact napsal(a):
Tak Vy na tom s nulovou osobní zkušeností nejste o moc lépe. Bu bu bu strašidla!

Nulovou osobní zkušenost? A jak to víte? Strašidla? Možná, ale není lepší počítat spíše s tou horší variantou? Takových, co se utěšovali, že zrovna jejich pes bude úplně jiný, jsem už viděla! A pes skončil kde? V lepším případě u nových pánů, v horším v útulku.

koňadra napsal(a):
Nulovou osobní zkušenost? A jak to víte? Strašidla? Možná, ale není lepší počítat spíše s tou horší variantou? Takových, co se utěšovali, že zrovna jejich pes bude úplně jiný, jsem už viděla! A pes skončil kde? V lepším případě u nových pánů, v horším v útulku.

Tak se pochlubte, kolik JRT jste vychovala a vycvičila a dochovala? A s tím, že pořád v životě očekáváte to nejvíc nejhorší a nejstrašnější, se Vám žije dobře?

JRT (opakuji - bavíme se opravdu o JRT a ne o jakési napodobenině) je velmi příjemný společník ke všem aktivitám. Pravděpodobnost, že při dobrém výběru CHS narazíte na magora, co nezvedne v lese čumák ze země, je stejná, že narazíte na naprostýho labila, kterej bude hystericky ječet při každým šustnutí listu. Tak zas ty lidi neděste zbytečně..

impact napsal(a):
Tak se pochlubte, kolik JRT jste vychovala a vycvičila a dochovala? A s tím, že pořád v životě očekáváte to nejvíc nejhorší a nejstrašnější, se Vám žije dobře?

JRT (opakuji - bavíme se opravdu o JRT a ne o jakési napodobenině) je velmi příjemný společník ke všem aktivitám. Pravděpodobnost, že při dobrém výběru CHS narazíte na magora, co nezvedne v lese čumák ze země, je stejná, že narazíte na naprostýho labila, kterej bude hystericky ječet při každým šustnutí listu. Tak zas ty lidi neděste zbytečně..

Moje příbuzná má ch. st. JRT, jsme téměř každý den v kontaktu, tak vím asi víc než někdo, kdo má jedno štěně, nemyslíte? Už jsem zažila více majitelů, kteří chtěli psa vrátit, protože jaksi "nesplňoval jejich představy" - byl příliš akční a v lese zdrhal.
V životě očekávám vždy spíše to horší a žije se mně s tím poměrně dobře. Bývám totiž občas příjemně překvapena a ne nepříjemně zklamána.

koňadra napsal(a):
Moje příbuzná má ch. st. JRT, jsme téměř každý den v kontaktu, tak vím asi víc než někdo, kdo má jedno štěně, nemyslíte? Už jsem zažila více majitelů, kteří chtěli psa vrátit, protože jaksi "nesplňoval jejich představy" - byl příliš akční a v lese zdrhal.
V životě očekávám vždy spíše to horší a žije se mně s tím poměrně dobře. Bývám totiž občas příjemně překvapena a ne nepříjemně zklamána.

A která CHS to je?

koňadra napsal(a):
Doporučovat psa na základě jedné zkušenosti s 10. měsíčním štěnětem - tomu říkám odvaha! Je to teriér, tudíž rvačky s ostatními psy mohou teprve přijít. Je to lovecký pes, takže běhání po lese si bude nejspíš představovat podle sebe. Takže ani přátelství s (domácí) kočkou neznamená, že bude milovat všechny kočky.
Může být JRT úplná trouba, ale je třeba počítat s tou "horší" variantou. Něco se dá ukočírovat výchovou (je-li jí páníček vůbec schopen), něco se prostě nedá změnit nikdy.
Prostě všeobecně doporučovat psy s loveckým pudem jako parťáky pro cokoliv mně nepřijde vhodné.

Vy to špatně čtete, Julipek má zkušenosti s desátým měsíčním psem, má jich doma už deset a shodou okolností mají všichni věk okolo jednoho měsíce.
A jinak jo, do jacka bych nešla, zadavatelka říká, že chce psa, který vyjde s jinými zvířaty, to je vlastnost, která pro ně není vyloženě typická. Vztah k psům se dost dá ovlivnit výchovou, ale zadavatelce může jít o křečky, králíky, potkany, kanáry... Bez specifikace, s důrazem na kladný vztah ke zvířatům obecně to chce skutečně psa s minimem loveckých pudů. A to JRT není.

Malý pinč je ideální, charakterní, obdivuhodný pes s velkým srdcem..

koňadra napsal(a):
Moje příbuzná má ch. st. JRT, jsme téměř každý den v kontaktu, tak vím asi víc než někdo, kdo má jedno štěně, nemyslíte? Už jsem zažila více majitelů, kteří chtěli psa vrátit, protože jaksi "nesplňoval jejich představy" - byl příliš akční a v lese zdrhal.
V životě očekávám vždy spíše to horší a žije se mně s tím poměrně dobře. Bývám totiž občas příjemně překvapena a ne nepříjemně zklamána.

Všichni nezvladatelní magorovití JRT, které jsem potkala, byli takoví proto, že jejich majitelé podcenili situaci, pořídili si je jako roztomilé rodinné pejsky s praktickou velikostí i srstí, navíc módního plemene - a pak byli překvapeni.
Pokud někdo ví, do čeho jde, či dokonce hledá aktivního malého psa na sportovní aktivity, myslím, že JRT je dobrá volba.
Nesouhlasím, že každý pes původně loveckého plemene má problém s pohybem navolno v lese.
Znám dost jezevčíků i teriérů, včetně borderteriéra, kteří mohou být všude navolno a lovit nikdy nezkusili, rovněž tak teriér nemusí se rovnat rváč, ačkoli se to dříve tradovalo. Je to vše o výchově.

Jak už tu někdo zmínil, pokud by zadavatelka měla zájem o něco opravdu malého, dobrá volba může být i jork. Nikdy jsem je nemusela, ale trochu jsem si opravila názor.
Pokud se jork povede, či spíše se povede majiteli nevychovat z něj asociální barbínu, je to super minisportovec. Momentálně mám na venčení jako parťačku ke své feně desetiletou jorčici od tchýně. Ačkoliv má zatím mizernou kondici, má neskutečnou výdrž, drží se nás celou cestu, nikam nezdrhá, nic neloví, hlídá se sama. Neštěká, velké psy většinou ignoruje. Oproti mé tvrdohlavé směsce je příjemně "hujerovitá", snadno ovladatelná

impact napsal(a):
A která CHS to je?

To už byste chtěla vědět moc, ne? To už se mohu rovnou podepsat, tuto informaci vám prostě nedám. Sice se za svoje názory nestydím, píši sem jen svoje letité zkušenosti, ale sama vidíte, že sto lidí, sto názorů a v dnešní době internetu i jedna pomluva může dost ublížit. Proto si svoje soukromí chráním jak jen to lze. Vidím to hlavně na FB jak jsou lidi dnes zlí a závistiví.

koňadra napsal(a):
To už byste chtěla vědět moc, ne? To už se mohu rovnou podepsat, tuto informaci vám prostě nedám. Sice se za svoje názory nestydím, píši sem jen svoje letité zkušenosti, ale sama vidíte, že sto lidí, sto názorů a v dnešní době internetu i jedna pomluva může dost ublížit. Proto si svoje soukromí chráním jak jen to lze. Vidím to hlavně na FB jak jsou lidi dnes zlí a závistiví.

Pak to ale bohužel vypadá jako lež... Obzvláště s komentářem o nezvladatelnosti JRT.

impact napsal(a):
Pak to ale bohužel vypadá jako lež... Obzvláště s komentářem o nezvladatelnosti JRT.

Nezvladatelnost JRT? Jestli ho zvládnete vy, nebo já, myslíte, že ho zvládne každý? Proč jich bylo svého času plno v útulcích (možná ještě je, nevím)?
Myslete si co chcete.

Děkuji všem za vaše odpovědi :).
Já jsem milovníkem větších a velkých plemen (na zahradě mám leonbergera). Nejvíce bych chtěla dalmatina nebo australského ovčáka, ale nedokážu si moc představit, jak je každý den vynáším do svého pokoje (mám pokoj v podkroví a jsou tam velmi prudké schody, které by pejsek nevyšel).
Z toho důvodu hledám menší/lehčí plemeno, které bych dokázala dostat do mého pokoje :). Z těch menších plemen se mi povahově nejvíce líbí Kavalíři, ti jsou prý taky vhodní na sportování, i když jsem právě četla, že mají problémy se srdcem a to je asi tak jediné, co mě od koupě tohoto plemene odrazuje. Proto jsem se začala dívat i po jiných plemenech a zaujala mě pak nejvíce Šeltie.

koňadra napsal(a):
Nezvladatelnost JRT? Jestli ho zvládnete vy, nebo já, myslíte, že ho zvládne každý? Proč jich bylo svého času plno v útulcích (možná ještě je, nevím)?
Myslete si co chcete.

Myslím si, že o tom, kolik jich je nebo není v útulcích, mám poměrně dost dobrý přehled. S ohledem na to, že jsem jich určitě přes dvě stě měla doma. A proto taky vím, že nezvladatelní jsou tak leda rádobyjackové z bazoše za pětku a s dovozem až domů. Ale o nich snad diskuze není, ne? Doporučuje se zde Jack Russell teriér a ten je jen jeden - s průkazem původu.

Na druhou stranu mám mezi přáteli poměrně dost chovatelů (a následně majitelů jejich psů), troufám si tvrdit i z TOP chovek v ČR a vím, jak jsou to psychicky vyrovnaní a skvělí společníci.

A ano, jsou i CHS, kde mají skvělé lovecké psy, ale tam snad logicky člověk pro společníka či psíka do rekreačního sportu nepůjde.

MartanekK napsal(a):
Děkuji všem za vaše odpovědi :).
Já jsem milovníkem větších a velkých plemen (na zahradě mám leonbergera). Nejvíce bych chtěla dalmatina nebo australského ovčáka, ale nedokážu si moc představit, jak je každý den vynáším do svého pokoje (mám pokoj v podkroví a jsou tam velmi prudké schody, které by pejsek nevyšel).
Z toho důvodu hledám menší/lehčí plemeno, které bych dokázala dostat do mého pokoje :). Z těch menších plemen se mi povahově nejvíce líbí Kavalíři, ti jsou prý taky vhodní na sportování, i když jsem právě četla, že mají problémy se srdcem a to je asi tak jediné, co mě od koupě tohoto plemene odrazuje. Proto jsem se začala dívat i po jiných plemenech a zaujala mě pak nejvíce Šeltie.

Šeltie je skvělá volba! A chlupů se nebojte, dlouhé jdou uklidit mnohem líp, než krátké, které se všude zapichují.

Z mé zkušenosti je pudl výborné plemeno, navíc máte možnost vybrat z několika velikostí :) Jsou veselí, přátelští, celkem snadno vycvičitelní, rádi sportují (vyzkoušeli jsme agility, dogfrisbee, obedienci..), ale můžete z něj klidně mít i gaučového povaleče. Dožívají se vysokého věku a nelínají! Ale zase jenáročnější péče o srst.

MartanekK napsal(a):
Zdravím vás všechny,

chtěla jsem poprosit o radu. Chci si koupit pejska, ale nevím, jakou rasu si vybrat. Chci menší plemeno (mám pokoj v podkroví, takže pejska budu muset do pokoje vynášet), které se snese s ostatními zvířaty a dětmi. Důležité pro mě hlavně je, aby to bylo plemeno, které má rádo pohyb. Chci parťáka, který by se mnou absolvoval delší procházky a občas si se mnou i zaběhal.
Děkuji všem za rady a tipy :).

...a co papillon - motýlek - malý kontinentální španěl... zkuste se podívat na jejich stránky zda by Vás oslovil, já ho našla když jsem hledala malého sportovního psa nekonfliktní povahy, snášejícího kočky a králíka, snadná manipulace - velikost, snadná údržba srsti...zkuste se podívat...

Estrella napsal(a):
Z mé zkušenosti je pudl výborné plemeno, navíc máte možnost vybrat z několika velikostí :) Jsou veselí, přátelští, celkem snadno vycvičitelní, rádi sportují (vyzkoušeli jsme agility, dogfrisbee, obedienci..), ale můžete z něj klidně mít i gaučového povaleče. Dožívají se vysokého věku a nelínají! Ale zase jenáročnější péče o srst.

Když bych měla volit mezi šeltií a pudlem - volila bych také pudla.Když je to pudl a ne sídlištní obludka, je to prima aktivní veselý pejsek a kašpárek. Co se srsti týče, však nemusí mít výstavní střih a uši na natáčkách.

Já nejsem moc na teriéry, ale třeba norwich, norfolk nejsou špatní i na sport.
Pudl je pro mne povahově z trpaslíků ten nej - výborně ovladatelný, cvičitelný, všestranný, dlouhověký, nelínající.
Výborný je i ruský toy, i když je to poměrně u nás málo rozšířené plemeno.
A malý kontinentální španěl (papillon) je taky super, velmi živý, přátelský.

Měli jsme pudla, jak jsem byla malá a víckrát bych ho nechtěla... ale děkuji za vaše názory.
Zatím, ze všech těch menších plemen, to u mě vyhrává Sheltie :).

Papillona má moje kamarádka někdy je hyperaktivní
(jen někdy) ale jinak ze zahrady se mu nechce na zahradě místo to leží a, hlídá".S dětmi je problém protože Dejzinu(tak se jmenuje) otravuje atak všechny když ji otravuju tak je pak stekla. Zvířata má velice ráda hlavně na naší fenku AUO.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Papillona má moje kamarádka někdy je hyperaktivní
(jen někdy) ale jinak ze zahrady se mu nechce na zahradě místo to leží a, hlídá".S dětmi je problém protože Dejzinu(tak se jmenuje) otravuje atak všechny když ji otravuju tak je pak stekla. Zvířata má velice ráda hlavně na naší fenku AUO.

Jenže snést děti neznamená, že si nechá skákat po hlavě.

A zejména onen vztah s dětmi je především o výchově a výcviku obou stran, psa i těch dětí!

MartanekK napsal(a):
Měli jsme pudla, jak jsem byla malá a víckrát bych ho nechtěla... ale děkuji za vaše názory.
Zatím, ze všech těch menších plemen, to u mě vyhrává Sheltie :).

Sheltie je bezva, pokud vám nevadí jejich uřvanost. Kdysi jsem o ní uvažoval, ale když jsem prošel pár akcí tohoto plemene a slyšel ten kravál... Zas tak tolerantní sousedy nemám a ani moje nervy by to nedaly
Na cvičáku máme dvě, jedna je extrémně bázlivá, druhá povahově celkem dobrá, ale také uřvaná.
A na převýchově u známé je toto plemeno taky docela často.
Chce to hodně pečlivě vybírat.

LájošM napsal(a):
Sheltie je bezva, pokud vám nevadí jejich uřvanost. Kdysi jsem o ní uvažoval, ale když jsem prošel pár akcí tohoto plemene a slyšel ten kravál... Zas tak tolerantní sousedy nemám a ani moje nervy by to nedaly
Na cvičáku máme dvě, jedna je extrémně bázlivá, druhá povahově celkem dobrá, ale také uřvaná.
A na převýchově u známé je toto plemeno taky docela často.
Chce to hodně pečlivě vybírat.

Já myslím, že dost platí - jaké si to uděláš, takové to máš. Šeltie se klidu doma naučit dá. Skoro každý pes se dá naučit, aby zbytečně či příliš neštěkal. Kladem šeltie je, že nepotřebuje střihovou úpravu, záporem, že líná. Pudl to má naopak.

Kdysi jsem o šeltii též uvažovala, ale na mě je malá. Kolie, to už je jiné kafe. A kdyby náhodou pudl, tak jedině královský.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já myslím, že dost platí - jaké si to uděláš, takové to máš. Šeltie se klidu doma naučit dá. Skoro každý pes se dá naučit, aby zbytečně či příliš neštěkal. Kladem šeltie je, že nepotřebuje střihovou úpravu, záporem, že líná. Pudl to má naopak.

Kdysi jsem o šeltii též uvažovala, ale na mě je malá. Kolie, to už je jiné kafe. A kdyby náhodou pudl, tak jedině královský.

Šeltie je sázka do loterie. Ať už povaha, nebo exteriér. Vídám v podstatě denně aktuálně 9 PP kousků a povahově pokrývají spektrum naturelů pomalu všech plemen. Flegmatik, tichý bojánek, uřvaný bojánek, startovací, přátelský pohoďák, lehce nedůvěřivý pohoďák, neurotik... A nezdá se, že by za to mohli majitelé.

U nás potkávám dva parson teriery, takovej JRT na vyšších nožičkách- skoro by jeden řek, kříženeček z bazoše
šeltii měli sousedi z vedlejšího paneláku- tichej bojánek...

"Já myslím, že dost platí - jaké si to uděláš, takové to máš"
takové hezké klišé - v prvé řadě platí, jaké se to narodí, takové to je! Pak ještě co s tím udělá či podělá chovatel v době vtiskávácí a teprve poté nastupuje nějaký majitel a ten už pracuje s něčím - nějakou povahou, nějakou nervovou soustavou(ta je podstatná a tu fakt nepředěláš), nějakým chováním (a co vtištěno, to už se neodtiskne)!
A zrovna takové štěkání doma se fakt odnaučuje dost blbě, protože pracovat se psem, když s ním nejseš...

Znám i šeltičky, u kterých se doma štěkání podařilo trochu utlumit, ale venku je to stále katastrofa. Na jakýkoli podnět, vzruch, reagují štěkáním. Já bych z šeltie skončil ve cvokhauzu

Atheira napsal(a):
Jenže snést děti neznamená, že si nechá skákat po hlavě.

, přesně tak, moje dcera vyrůstala s NO a byla vedena k tomu, jak se chovat, nikdy nedošlo k úrazu a byli naprosto skvělými parťáky...

Vím, že se nedá soudit z jednoho jedince, ale znala jsem šeltiáka, který zbytečně neštěkal a choval se sebevědomě jako jedinec většího plemene. Možná to bylo proto, že ho měla paní, která měla roky velké plemeno, a až odešel poslední z velkých, tak si na stáří pořídila šeltiáka a vychovávala ho stejně jako velké. Nebo jen měla štěstí na takové štěně...

A co Grifonek, Brabantík... ?

Ja mam doma fenku Jacka Russella a je to aktívne plemeno vhodné na športy a aj behanie a ak je od mala socializovane nemal by mať problém ani s ľuďmi ani so psami naša je veľmi priateľská a ľudí priam zbužnuje a to isté zo psami či fenkami 😊

DOPORUČUJI ŠELTII ZA MNĚ NEJLEPŠÍ PARŤÁK A SPORT MILUJE