Cane Corso - kousnul

Atheira napsal(a):
On je to teď trend i u dětí, říkat, že když neposlouchá a dělá nesmysly, nejlíp ještě ubližuje, že to není zmetek, ale je nadprůměrně inteligentní a obyčejný pozemský činnosti ho dostatečně nezaměstnávaj.
Na druhou stranu... Když popisujete, jakým způsobem udáváte doma pravidla, není se čemu divit. Jednou jste musela potkat psa, který si to nenechá líbit.

Jako co si nechá líbit...to že má v osmi měsících poslouchat na povel místo? A když nechce tak prostě pokouše toho kdo ho krmí. Tak to tedy nevím jakým stylem vychováváte vy. Řekla jsem že uvítám rady a postřehy ale vy umíte jen kritizovat (jako ostatně většina) ale ani radu ani postřeh jak na něj jsem z vašeho příspěvku nevyčetla.

Atheira napsal(a):
On je to teď trend i u dětí, říkat, že když neposlouchá a dělá nesmysly, nejlíp ještě ubližuje, že to není zmetek, ale je nadprůměrně inteligentní a obyčejný pozemský činnosti ho dostatečně nezaměstnávaj.
Na druhou stranu... Když popisujete, jakým způsobem udáváte doma pravidla, není se čemu divit. Jednou jste musela potkat psa, který si to nenechá líbit.

A nevím proč do toho taháte děti. Tady jde o psa. Je to nevycválanej klacek a proto ho potřebuju zklidnit. Proto se tu dožaduju rad a postřehů a ne chytrých řečí jak jsem strašná majitelka psa a snad i matka. Jestli se potřebujete někde vymluvit a zanadávat si na někoho dělejte to mimo můj příspěvek. Na vytáčení mi stačí paličatý psí puberťák.

Em napsal(a):
A nevím proč do toho taháte děti. Tady jde o psa. Je to nevycválanej klacek a proto ho potřebuju zklidnit. Proto se tu dožaduju rad a postřehů a ne chytrých řečí jak jsem strašná majitelka psa a snad i matka. Jestli se potřebujete někde vymluvit a zanadávat si na někoho dělejte to mimo můj příspěvek. Na vytáčení mi stačí paličatý psí puberťák.

A ještě maličkost...koukám že máte nejspíš NO...toho mého mi záviděli na cvičácích v Severních čechách i v Praze a jeho potomci jsou jedni z nejkrásnějších a nejvyrovnanějších psů v této republice. O poslušnosti nemluvě.

Možná je to blbě napsané nebo tam něco chybí, ale já z toho vyčetla toto:
1) chcete trénovat poslušnost se psem když on je rozmrzelý
2) neumite ho z té rozmrzelosti vytáhnout a naopak ještě prodáváte důvod proč by měl být rozmrzelý
3) pripustte fakt, že v lidsko psi smečce/rodině žádná alfa, beta a podobný nejsou. Je to rodina - parťáci co mají spolupracovat a ne šikanovat mladší a bezbranejsi
4) CC není NO aby se dalo k němu přistupovat stejně (a není to o velikosti psa)
5) Cvicak bych doporučila. Aby pes nejdřív koukal jak to ostatní psy baví a pak se začal i zlehka zařazovat a účastnit. A doporučila bych obrany, aby ten pes získal zdravé sebevědomí a zjistil že nejsi velký tvrdý Marvin, ale jsi parťák se kterým se dá spolupracovat a SPOLU toho sycaka vyzenete.
6) kde je nějaká motivace? Kde je nějaké vyžití pro psa?
7)není tu popsáno ani jak se psem zachazrla dcera když na ni zavrčel.
A spousta dalšího.
Ale nejsem odborník. Ani nijak závratný kynolog. Ale chybí mi tu hodně informací.

Jak vypadá běžný den 8 měs. corso psa ?

Velký pes. To nemá ani jeden povel, který okamžitě splní ?
Lehni !
To fakt nešlo hned odmala ?
Aspoň ten jeden, samozřejmě je lepší, když jich splní o něco víc.
K noze atd, ale lehni! to jsem vyžadovala a provedení hned.
I když mi prchala háravka a na nic nereagovala,
"LEHNI" ji podrazilo nohy.
Píšete, že jste zkušená...
Máte dvorek ?
Četla jste Ivo Eichler - Problémové chování psů ?
""""""""""""""""""
Na vytáčení mi stačí paličatý psí puberťák.

Děkuji za podnětné ohlasy. Možná sem to napsala blbě. Je mi jasné že CC a NO jsou naprosto odlišní ale vychovala jsem i RR a to jsou paličáci a přeci nikdo nevěřil že ti pohodáři co mám jsou RR. Spíš jsem se setkávala s neurotickými RR co chtěli za každou cenu zaútočit.
Na dceru zavrčel dva dni při příjezdu když jsem se s ním byla za ní podívat a ona ho chtěla zvednout ze sedačky a vzít na klín. Ani se k němu nemohla přiblížit. Sotva vztáhla ruku už šel po ní. Chtěla jsem kontaktovat majitele od kterých jsme ho kupovali ale neozvali se.
Denní režim psa je...pokud je doma, lítá po zahradě se zbytkem rodiny, což je můj muž a jeho matka s manželem. Dále pak rodina sestry mého muže (máme obrovskou zahradu kde se denně scházíme) takže od mala v kontaktu s malými dětmi (koneckonců proto jsem si ho pořizovala, protože máme vnoučata a chtěla jsem psa který miluje rodinu, děti ale umí ohlídat, neboť jsme v končinách, kde nám pravidelně třikrát do roka vlezou zloději na zahradu, která sousedí s naším domem). Nechci magora který hned kouše jen psa co působí dost odstrašujicně aby budil respekt za plotem ale nebyl zlý. Toto jsem naučila i mé dva RR.
Dále...pracuji v ostraze takže náplní psa jsou obchůzky, kontakt s lidmi se kterými pracuji a tráví se mnou dvanáct hodin v kuse, takže si nemůže stěžovat na nedostatek pozornosti.
Když jsme doma a neleje jak z konve tak procházky okolo jezera s koupáním a kamarádění se psy. Opravdu s ním mezi lidmi nemám nejmenší problémy, ale prostě se vždy čas od času zasekne a když zjistí že povolím v mravech tak začne "zlobit". Ale zase...je zlobení a zlobení. Když dělá blbýho a jako že mě neslyší tak to je normálka...ale když se při povelu začne ohánět zuby a to tak tvrdě že teče krev to už přes čáru a na pováženou. Ptám se tu proto, že se mi nikdy u žádného psa tohle nestalo.

rapotacka11 napsal(a):
Velký pes. To nemá ani jeden povel, který okamžitě splní ?
Lehni !
To fakt nešlo hned odmala ?
Aspoň ten jeden, samozřejmě je lepší, když jich splní o něco víc.
K noze atd, ale lehni! to jsem vyžadovala a provedení hned.
I když mi prchala háravka a na nic nereagovala,
"LEHNI" ji podrazilo nohy.
Píšete, že jste zkušená...
Máte dvorek ?
Četla jste Ivo Eichler - Problémové chování psů ?
""""""""""""""""""
Na vytáčení mi stačí paličatý psí puberťák.

Samozřejmě že povely dává v pohodě. U nohy jde jak ten nejostřílenější frajer, lehni sice s přísným akcentem ale poslechne, ale cítí ze mě že jsem ženská a má pocit že povolím dřív než on. Učíme ho samozřejmě už od prvních dnů ale on opravdu hned dva dni po příjezdu sotva se rozkoukal z dlouhé přepravní cesty po nás začal vyjíždět. Hned jsem se skontaktovala s kynoložkou a ta mi řekla, že s ním bohužel budou problémy a že si mám rozmyslet jestli do toho pujdu nebo ho rovnou odepíšu a pokusím se vrátit majitelům. Bohužel majitelé jsou zvláštní (dá se říct lesní) lidé a zřejmě ho nechali růst doslova jak dříví v lese. Ta jeho paličatost je vzhledem k věku taky normální. Každý pes jde okolo osmého měsíce do puberty ale každý ji má jinou. A tenhle bohužel začíná být nebezpečný a nedá si to vymluvit. Jde o to že ho prostě nechci odepsat a budu bojovat za to, abych ho nějak do té pohody dostala, ale pokousat se fakt nenechám a to nemluvím o tom, co kdyby mu ruplo v bedně když přijedou vnoučata. S dědou v baráku tráví strašnou spoustu času, chodí s ním venku a děda je největší flegmatik co znám, ale náš borec si prostě vzal do hlavy že mu prostě vadí, když ho obejde na chodbičce, když ta chodbička je vlastně "jeho" a bude po ní chodit jen ten, komu to dovolí. Popravdě v první řadě zvažuji kastraci. A pokud ani to nepomůže ke zklidnění tak fakt už nevím. Nesmím riskovat zranění dětí nebo někoho z rodiny za žádnou cenu a to že ho mám ráda to nezmění.

Hmm takze pes je většinou na zahradě a když už se dostane za plot tak se po něm chce jen práce. Se nedivim že je zpruzely.
Cc není ani NO a už vůbec ne RR. Potkala jsem už cca 20 RR a ani jeden nebyl vrah. RR přemýšlí úplně jinak. Je to lovecký pes se svým způsobem myšlenkových pochodů. Atlet. CC přemýšlí úplně jinak. Nelze srovnávat ovčáka x lovečáka x molosse! Vidím to dost u nás doma lovecak x ovčák. Nebe a dudy. A to samé je lovecak x moloss a ovčák x moloss. To že jsi měla v pohodě ovčáka a lovečáka ještě neznamená že nutně zvládneš levou zadní molosse!
Nauč se respektovat náladu a myšlenky tvého psa.
Ne každý pes chce být nutně tahany z pohodlného gauče na nepohodlný klín. A nevěřím že už jako štěně byl zlý. Jen mu nikdo neukázal jak má reagovat na situaci kterou on vyhodnotí jako "nepohodlnou".
Pokud je pes zpruzely, vyprdni se na jakékoliv cvičení. To bude kontraproduktivní. Nauč se ho naopak motivovat k nadsenemu přístupu - panička = zábava, dobroty, mazlení, hraní, útěcha, bezpečí, podpora. Pak můžeš začít vyžadovat poslušnost v jakékoliv situaci. Protože pes musí vědět že když zavelis není to z rozmaru, ale má to smysl.
Mě si ovcoun bere občas taky do huby. Ne ve zlém, ale protože jsem prostě blíž než hračka. Tak mu řeknu že ruku ne a hned mu nabidnu něco do čeho má kousat. Skrz co může vyventilovat vzrušení (nejčastěji než přejdeme zahradu a jdeme na procházku).
Chce to trochu laskavosti a porozumění náladám psa a pomoct mu se situacemi které ho stresují a naučit ho ventilovat stres tím správným směrem.

No je to napsaný páté přes deváté, ale snad to prelouskas. Tolik k mému názoru a já se jdu konečně snad věnovat něčemu jinému než fauně :).

A navíc teď ze mě cítí že ani já, ač pohodářka, nejsem po tom zákusu a krvi úplně v poho a že jsem nejistá v tom co může ještě udělat. Jdem na pochůzku, jde na vodítku u nohy naprosto předpisově bez toho abych musela reagovat. Jen občas cuknu když moc zrychlí krok a snaží se dostat přede mě. Pak mu dám sedni...taky bez problémů...odepnu...volno a co bombarďák udělá...zavrčení, start proti mě s tím že na mě symbolicky zaútočí aniž by kousl, jen mě uslintá, odrazí se mi od hrudníku a začne lítat. Přivolám (a to je hodně velký oříšek, protože doposud se mi nepodařilo ho naučit přivolání...nereaguje ani na pamlsky, ani na pochvaly, a dojde si, až se jemu chce). A to ještě tak, že na dva kroky ode mně a s možností zdrhnout, když se mu snažím připnout vodítko. Tohle opravdu nedává ani on ani já. Nejde ani po dobrém ani za odměnu. Když se mu schovám tak se ani nesnaží mě najít. Prostě se sebere a jde si po svém. Má mě prostě na háku.

Corso pes ale kousne, až když mu nic jiného nezbývá, až úplně jako poslední možnost
proti svým lidem už vůbec
chce to jasně, jasně říct, co se po něm chce
zatím říká, co chce on
pobíhání není zaměstnání hlavy
jak může "vymýšlet" pes, který je unavený
chci, aby pes jedl
bavil se (někoho baví aport, plavání, obrany, hledání jídla, lidí, hraček)
což mu dá i disciplínu, bez které pes šťastný není (ani majitel)
a odpočíval
pevný řád
na místo půjde, protože tam bude mít klid, nikdo jej nebude zvedat, je to jeho místo
ze sedačky se pes nezvedá, nekouká se upřeně do očí, nezvyšuje se hlas
řeknu jdi na místo, jdi si lehnout
nic
tak ještě jednou
a pak mu pomůžu za obojek, mírně, odvedu na místo, tam dostane odměnu
no dobře, všude se píše jaký je to miláček dětí
ale především hlídač, obranář, bojovník
pokud neřeším já, vyřeší si všechno sám
že je to moloss, pravý smysl molosserů je jiný než "trvdohlavý knedlík"
co má dělat, on to neví, neví co se sebou
a ještě řešit Vás
no tak neberme, že je to Azor, moloss, pes
ale obráceně.

Tedysek díky budu na tom makat...právě proto že s molossem nemám ještě zkušenosti ptám se na fauně těch co zkušenosti mají. Je ale pravdou, že projevuje sakra málo nadšení pro trávení času s paničkou, protože ta je tu přeci od toho, aby dostat najíst a ňamky a ne aby poslouchal

notregistered napsal(a):
Corso pes ale kousne, až když mu nic jiného nezbývá, až úplně jako poslední možnost
proti svým lidem už vůbec
chce to jasně, jasně říct, co se po něm chce
zatím říká, co chce on
pobíhání není zaměstnání hlavy
jak může "vymýšlet" pes, který je unavený
chci, aby pes jedl
bavil se (někoho baví aport, plavání, obrany, hledání jídla, lidí, hraček)
což mu dá i disciplínu, bez které pes šťastný není (ani majitel)
a odpočíval
pevný řád
na místo půjde, protože tam bude mít klid, nikdo jej nebude zvedat, je to jeho místo
ze sedačky se pes nezvedá, nekouká se upřeně do očí, nezvyšuje se hlas
řeknu jdi na místo, jdi si lehnout
nic
tak ještě jednou
a pak mu pomůžu za obojek, mírně, odvedu na místo, tam dostane odměnu
no dobře, všude se píše jaký je to miláček dětí
ale především hlídač, obranář, bojovník
pokud neřeším já, vyřeší si všechno sám
že je to moloss, pravý smysl molosserů je jiný než "trvdohlavý knedlík"
co má dělat, on to neví, neví co se sebou
a ještě řešit Vás
no tak neberme, že je to Azor, moloss, pes
ale obráceně.

Díky za postřeh. Většinu tak dělám. Taky nesnáším když mě někdo do něčeho tlačí tak se řídím heslem co nechceš aby ti dělali jiní nedělej ty jim. Taky jsem ho jemně chytla na obojek ale on v tu chvíli prostě usoudil, že na to místo nechce a tak se taky podle toho zachoval. Na sedačce byl jen chvilinku, sám si na ní vylez a pak usoudil, že ho vůbec nezajímá, že tam před ním seděla dcera a že má tedy nárok. Prostě je bohužel paličatý knedlík v současné době jak vystřelený z praku. Fakt puberták. Ale je fakt, že ho asi dost rozmazluju a dost mu dovolim a on to pak bere jako samozřejmost. A když se mu něco nelíbí tak prostě hryzne.

Koš nezmiňujete...

To dělá ta Vaše nejistota
cvičák si najděte a ne takový, kde řeknou - no jo je tvrdohlavý anebo na něj budou řvát a trhat vodítkem bez povelu, který neumí
pěstujte pravidelnost
nejdříve vyběhat, pak chtít poslušnost, dát úkol
bude moc rád za úkol
jděte mezi lidi, kteří cane corso chovají, chce to vidět.

To zase nejaka "kynolozka" svojimi radami tomu psovi pekne zavarila. Ze sa 3 mesacne stena snazi postavit do late celu rodinu a byt alfa je asi tak pravdepodobne, ako ze 6 rocne decko bude riaditelom nadnarodnej spolocnosti.

Na dceru zavrčel dva dni při příjezdu když jsem se s ním byla za ní podívat a ona ho chtěla zvednout ze sedačky a vzít na klín

Stena bolo zahnane do kuta, chceli mu robit nieco co sa mu nepacilo / balo sa toho, a tak zavrcalo. Normalka snad. Ked ho vzdy po takejto podobnej situacii zbijete (pritlacite na zem a vrcite ci co) tak sa bude branit o to urputnejsie.
Ostatne prihoda s odoslanim na miesto a kusnutim je to iste - pes sa pred vami schoval a ked ste po nom sahla tak sa proti ohrozeniu branil zubami. Ak by ste v podobnom duchu pokracovali, je poriadne pohryzenie velmi pravdepodobne.

S takymto psom potrebujete naopak nastolit doma pohodu. Plnenie povelov vyzadovat bez debaty na prvy povel, ale laskavo a kludne. Dajte mu kratsiu snuru - couracku, ktoru bude mat cely cas, a pri nesplneni povelu ho navedte tam kde potrebujete pomocou nej. Bez kriku, bez cukania, v klude. Budete viac v pohode vy aj pes a zacnete si zase navzajom verit.

Em napsal(a):
Potřebuju postřehy od těch kdo mají Cane Corso. Ne nějaké pranýřování ale rozumné nápady jak na to. Předem chci rejpalům typu "proč sis pořídila velkýho psa když na něj nemáš" sdělit, že mám zkušenosti s velkými psi, vychovala jsem NO, RR a určitě vím co s nimi, ale... vždycky je něco poprvé. Naše zlato vlezlo do puberty (8 měsíců) a od mala co jsme si ho přivezli vím, že to s ním nebude lehké. Je inteligentní, milý ale jakmile se má poslouchat, okamžitě začne stávkovat. Už po příjezdu domu ve třech měsících zkoušel hodit všechny členy rodiny do latě a to tak, že jako první si vybral dceru, na kterou zavrčel tak, že se ho bála dotknout. Kontaktovala jsem paní kinoložku která mi velmi ochotně sdělila, že je pes nadmíru inteligentní a snaží se prosadit jako alfa. U fenky RR která to také zkoušela stačilo jednou vycukat a seřvat a do smrti z ní byl zlatoušek pro rodinu a bojovnice za svou smečku. Tenhle vejlupek je ale jiného ražení. V pěti měsících to na mě zkusil znovu a při přitlačení k zemi a drsným hlasem mu vysvětlení že tohle tedy ne dal zase na chvilku pokoj. Ovšem teď leze do puberty a začíná to gradovat. Třikrát sem opakovala na místo, tak vzdorovitě zalezl pod stůl a bylo vidět, že má názor, že s ním ani za nic nehnu. Tak sem se sehnula, že ho vezmu za obojek a odvedu s povelem na místo tam kam patří a tu raf...a dvakrát mi sežvejk ruku s výrazem vlkodlaka, až mi tekla krev. A teď vy kdo jste se s tím někdy setkali poraďte jak na něj. Nechci ho odepsat protože je vidět, že prostě bude nekompromisní k povelům a chová se tak, že dneska prostě poslouchat nebudu a jindy je milionový. Navíc je to nedůvěřivý posera ale mé moto je, že pokud to není zabiják, a těch je opravdu málo a zase je to naučil člověk, pak má nárok na šanci.Ostatně netuším jaký by byl další postup, kdyby se mi nepodařilo z něj udělat pohodového milouše. Dokonce začal vrčet i na našeho dědu, kterého jinak vítá a může umazlit, když šel okolo něj po chodbě. Budu ráda za každý postřeh a podnět. Poku mi chcete radit cvičák tak nic nového. Se psy problémy nemá, spíš naopak, je kamarádský. S lidmi pokud zrovna není za plotem taky ne, může ho mazlit kdokoliv. Jen se snaží udělat si postoj ve smečce a stále se snaží o postavení alfa, ale stupňuje útok a razanci. Nechci ho mít při příštím pokusu zakouslého v ruce nebo za krkem.

Pes vám vrací váš styl jednání - silové pojetí a trestání, přitlačování k zemi a tak. Naučte psa na košík, dejte mu couračku, za tu ho ovládejte. Když jste ho naučili, že ruce umí trestat, nedivte se, že se brání uchopení za obojek a ovlečení. Zkuste tu couračku. Najděte něco, co ho baví, co má rád a tu společnou činnost s ním provozujte. Nekřičte, ale důsledně si trvejte na svém. Nevím, jako kynoložku jste kontaktovali, ale evidentně vám moc dobře neporadila. Pokud jste z čech, kontaktujte Evu Štemberovou, pokud z Moravy, zajeďte do Šaštína za Katerínou Hambálkovou. Jiného výcvikáře s klidným svědomím nedoporučím.

Em napsal(a):
Díky za postřeh. Většinu tak dělám. Taky nesnáším když mě někdo do něčeho tlačí tak se řídím heslem co nechceš aby ti dělali jiní nedělej ty jim. Taky jsem ho jemně chytla na obojek ale on v tu chvíli prostě usoudil, že na to místo nechce a tak se taky podle toho zachoval. Na sedačce byl jen chvilinku, sám si na ní vylez a pak usoudil, že ho vůbec nezajímá, že tam před ním seděla dcera a že má tedy nárok. Prostě je bohužel paličatý knedlík v současné době jak vystřelený z praku. Fakt puberták. Ale je fakt, že ho asi dost rozmazluju a dost mu dovolim a on to pak bere jako samozřejmost. A když se mu něco nelíbí tak prostě hryzne.

On neusoudil, že na to místo nechce, ale že mu jdete po krku. Jaká byla vaše reakce na to hryznutí?

scylla napsal(a):
On neusoudil, že na to místo nechce, ale že mu jdete po krku. Jaká byla vaše reakce na to hryznutí?

Má reakce? Nejdřív šok, pak sem mu ukázala krev na ruce a au au au a pak ignorace. Prostě jsem se s ním přestala bavit. Když přišel, a dožadoval se pozornosti ukázala sem mu kousanec a řekla...podívej co si mi udělal, nemluvim s tebou. Asi po hodině jsem přijala to že se ke mě přišoural, položil si hlavu na koleno a zase je to Ok. Jen nechci aby k tomu ještě někdy došlo.

scylla napsal(a):
Pes vám vrací váš styl jednání - silové pojetí a trestání, přitlačování k zemi a tak. Naučte psa na košík, dejte mu couračku, za tu ho ovládejte. Když jste ho naučili, že ruce umí trestat, nedivte se, že se brání uchopení za obojek a ovlečení. Zkuste tu couračku. Najděte něco, co ho baví, co má rád a tu společnou činnost s ním provozujte. Nekřičte, ale důsledně si trvejte na svém. Nevím, jako kynoložku jste kontaktovali, ale evidentně vám moc dobře neporadila. Pokud jste z čech, kontaktujte Evu Štemberovou, pokud z Moravy, zajeďte do Šaštína za Katerínou Hambálkovou. Jiného výcvikáře s klidným svědomím nedoporučím.

Košík dostal včera poprvé...reakce...stál jak sádrovej trpaslík, jen koulel očima a nehnul se. To samé dneska.

L(phi) napsal(a):
To zase nejaka "kynolozka" svojimi radami tomu psovi pekne zavarila. Ze sa 3 mesacne stena snazi postavit do late celu rodinu a byt alfa je asi tak pravdepodobne, ako ze 6 rocne decko bude riaditelom nadnarodnej spolocnosti.

Na dceru zavrčel dva dni při příjezdu když jsem se s ním byla za ní podívat a ona ho chtěla zvednout ze sedačky a vzít na klín

Stena bolo zahnane do kuta, chceli mu robit nieco co sa mu nepacilo / balo sa toho, a tak zavrcalo. Normalka snad. Ked ho vzdy po takejto podobnej situacii zbijete (pritlacite na zem a vrcite ci co) tak sa bude branit o to urputnejsie.
Ostatne prihoda s odoslanim na miesto a kusnutim je to iste - pes sa pred vami schoval a ked ste po nom sahla tak sa proti ohrozeniu branil zubami. Ak by ste v podobnom duchu pokracovali, je poriadne pohryzenie velmi pravdepodobne.

S takymto psom potrebujete naopak nastolit doma pohodu. Plnenie povelov vyzadovat bez debaty na prvy povel, ale laskavo a kludne. Dajte mu kratsiu snuru - couracku, ktoru bude mat cely cas, a pri nesplneni povelu ho navedte tam kde potrebujete pomocou nej. Bez kriku, bez cukania, v klude. Budete viac v pohode vy aj pes a zacnete si zase navzajom verit.

Ano o to usiluji o pohodu. Ale jak ho naučit, aby přišel na zavolání když mě totálně na háku a ani piškoty ani maso nezabírají. Ani míček. Když nechce tak prostě nechce. Nedávno mi vyletěl ze dveří a hnal se k silnici. Absolutně nereagoval na zavolání. Kdyby jelo auto už tu není. A to je to co chci odbourat. Abych měla jistotu, že ho nebudu muset po zbytek života vláčet na vodítku.
Doma má právě asi až moc pohody a klidu. Nikdo po něm nic nechce, a proto si začíná dělat nároky na to kdo okolo něj může projít a kdo ne. Kdyby byl takový chudák proč by pak vrčel na člověka, který po něm nic nechce, je na něj hodný a ani mu neříká co má dělat.

Z celé diskuse mám pocit, že zadavatelka se snaží vychovat CC stejně jako NO , ač se jedná o totálně rozdílné plemena. Mě to tak alespoň vyznělo.

Em napsal(a):
Má reakce? Nejdřív šok, pak sem mu ukázala krev na ruce a au au au a pak ignorace. Prostě jsem se s ním přestala bavit. Když přišel, a dožadoval se pozornosti ukázala sem mu kousanec a řekla...podívej co si mi udělal, nemluvim s tebou. Asi po hodině jsem přijala to že se ke mě přišoural, položil si hlavu na koleno a zase je to Ok. Jen nechci aby k tomu ještě někdy došlo.

Takže mu to naprosto prošlo a dosáhl svého. Škoda. Hodně špatně jste reagovala, bohužel. A když dosáhl svého, bude to opakovat.

"Potřebuju postřehy od těch kdo mají Cane Corso."
tohle není o plemeni ale o nervové soustavě psa a chování lidí

" Ne nějaké pranýřování ale rozumné nápady jak na to."
základem řešení je uvědomit si, co dělám špatně, čili "pranýřování", bez toho se to neobejde...

" Předem chci rejpalům typu "proč sis pořídila velkýho psa když na něj nemáš" sdělit, že mám zkušenosti s velkými psi, vychovala jsem NO, RR a určitě vím co s nimi, ale... "
nebyla bys první ani poslední, pro které je zkušenost s NO spíše kontraproduktivní...nikde nepíšeš, JAK přistupuješ k výcviku, i když z tvých textů lze přístup vyčíst

"Už po příjezdu domu ve třech měsících zkoušel hodit všechny členy rodiny do latě a to tak, že jako první si vybral dceru, na kterou zavrčel tak, že se ho bála dotknout. Kontaktovala jsem paní kinoložku která mi velmi ochotně sdělila, že je pes nadmíru inteligentní a snaží se prosadit jako alfa"
s prominutím, prdlačky, to malé štěně se zcela jednoduše dcery bálo a bránilo se tak, jak je mu dáno. Ani se nedivím, že dotyčná je kInoložka a ne kynoložka, protože to by tak blbě neplácala

"U fenky RR která to také zkoušela stačilo jednou vycukat a seřvat"
fakt inteligentní přístup , své štěně CC jsi tím naučila jedno podstatné - že jsi nevypočitatelný magor a opravdu má důvod se aktivně bránit...

"Tenhle vejlupek je ale jiného ražení. V pěti měsících to na mě zkusil znovu a při přitlačení k zemi a drsným hlasem mu vysvětlení že tohle tedy ne dal zase na chvilku pokoj. Ovšem teď leze do puberty a začíná to gradovat."
vejlupek? Fakt? Nebo labil, kterého svými "výchovnými" metodami ještě více znejišťuješ...

" Třikrát sem opakovala na místo, tak vzdorovitě zalezl pod stůl a bylo vidět, že má názor, že s ním ani za nic nehnu. Tak sem se sehnula, že ho vezmu za obojek a odvedu s povelem na místo tam kam patří a tu raf...a dvakrát mi sežvejk ruku s výrazem vlkodlaka, až mi tekla krev"
umíš cvičit...takže - pes už povel umí? Jak jsi ho to naučila? Pokud ho umí, proč ho opakuješ 3x...? Jakým tónem jsi povel dávala? V jaké situaci?...z celého textu mám dojem, že to byl pro psa už nepřiměřený nátlak, tak se opět jenom bránil - před tlakem se utekl schovat a pak už mu nezbývalo nic jiného, než útok

"Navíc je to nedůvěřivý posera "
konečně poznání reality, škoda, že se to nepromítlo do všech tvých dalších úvah! Vymaž si z hlavy slova jako alfa, dominance, nekompromisní k povelům (co to jako je?) atd. atd. a vem na vědomí, že to nebude zrovna dvakrát vyrovnané štěně aže tvým úkolem je mu sebevědomí zvedat, vést ho, učit ho...(a to se trestáním nedělá)

"Jen se snaží udělat si postoj ve smečce a stále se snaží o postavení alfa, ale stupňuje útok a razanci."
ještě jednou, zapomeň na to, zapomeň na to a zapomeň na to, jenom se brání a samozřejmě, že s rostoucím a dospívajícím psem se razance bude zvyšovat! Takže máš nejvyšší čas udělat restart mozku a začít úplně jinak.

"A teď vy kdo jste se s tím někdy setkali poraďte jak na něj."
Mám labilního pastevce, pro kterého je útok standardním řešením čehokoliv a od vždy. A to jsem s ním fakt o zem nikdy nepráskala...

Takže zásady zacházení s labilem :
- dej mu permanentně couračku, nechť s ním můžeš manipulovat bez dotyku. I když ho např. zpod toho stolu budeš muset za tu couračku vytáhnout - s povelem "místo" či jiným, i když s ním ten povel splníš ty, tak ho vždy pochval a odměň! Výsledek pro něj musí být vždy a zásadně příjemný!
- neexistuje trestání, řvaní, "štěkací" intonace, musíš být moudrý vůdce
- a co dělá moudrý vůdce? Vede = učí psa, jak se MÁ chovat a ne trestáním za "špatné" chování.Psu ukazuji, navádím, co MÁ udělat a za provedené odměním a ne ho "odnaučuji" kopancem do zádele, například...
- psa úmyslně a v neutrálním prostředí a podmínkách (tedy ne zrovna, když si bude bránit kost) učím funkční povely, které pak budu moci použít, až tu kost bude mít, například...

a chlap už řve, že má hlad, tak musím chvilku kuchtit....

Em napsal(a):
Ano o to usiluji o pohodu. Ale jak ho naučit, aby přišel na zavolání když mě totálně na háku a ani piškoty ani maso nezabírají. Ani míček. Když nechce tak prostě nechce. Nedávno mi vyletěl ze dveří a hnal se k silnici. Absolutně nereagoval na zavolání. Kdyby jelo auto už tu není. A to je to co chci odbourat. Abych měla jistotu, že ho nebudu muset po zbytek života vláčet na vodítku.
Doma má právě asi až moc pohody a klidu. Nikdo po něm nic nechce, a proto si začíná dělat nároky na to kdo okolo něj může projít a kdo ne. Kdyby byl takový chudák proč by pak vrčel na člověka, který po něm nic nechce, je na něj hodný a ani mu neříká co má dělat.

Je třeba to vidět v reálu. Může vrčet ze spousty důvodů.

atamanka napsal(a):
Z celé diskuse mám pocit, že zadavatelka se snaží vychovat CC stejně jako NO , ač se jedná o totálně rozdílné plemena. Mě to tak alespoň vyznělo.

Naopak jsem si vědoma že jsou to velmi rozdílné povahy ale právě proto že nemám s molossy zkušenosti se ptám. Kdybych byla jelito tak budu vycházet jen ze zkušeností s NO a RR a nebudu se snažit naučit se dalším postupům jak s CC. Ono těch rad na netu moc není. A jsou velmi povrchní. A ne vždy je ten názor ten nejlepší. Proto se ptám těch co s CC mají zkušenosti abych se přiučila a udělala to dobře. Zkazit psa je to nejlehčí ale vychovat z něj pohodáře je dřina.

"ani mu neříká co má dělat"
ale ten pes není vánoční ozdoba
potřebuje práci
na cvičáku, kde respektují jiné než NO a bordelkólie, ukáží jak na to, nebo chovatelé

to není pravda, že po něm nic nechcete
chcete po něm divné věci, kterým nerozumí
jako slez ze sedačky
na co ? aby jako začal poslouchat, uvolnil místo ? co kdyby šel na místo, protože tam bude mít klid a kousací věci a za hodinu se půjde běhat, na cvičák, obrany, cokoli co ho baví (baví, jenom to ještě nevíte)
dejte tomu řád, pevný, jasný
dosud jste to neudělala, to přece vidíte i jen tu z pár vlastních příspěvků
nemá co dělat a sám to nevymyslí, tedy nevymyslí co chcete, když se nudí a nikdo mu neřekne co má s tou energií dělat

neděláte
začněte.

Vemte ho na 2 - 3 denní čundr, na vodítku, vzhledem k věku stačí 25 - 30km denně, běžte na pohodu, povelujte minimálně, (jen to co umí a jen tehdy je-li to potřeba a vyžaduje-li to situace, pak trvejte na splnění) nechte ho čuchat, ale nezastavujte, po cestě navštivte pár hospod oba si něco dejte a pak zas dál a dál... spěte v lese tělo na tělo...

krmte ráno - málo, večer před spaním naplno

ztahanej pes, o kterého se večer postaráte vám to NIKDY nezapomene, začne vás pak brát úpně jinak
laskavá důslednost platí napříč všemi plemeny
PS. doma mu nechte cca 1m "couračku", ale používejte vyjímečně.

notregistered napsal(a):
"ani mu neříká co má dělat"
ale ten pes není vánoční ozdoba
potřebuje práci
na cvičáku, kde respektují jiné než NO a bordelkólie, ukáží jak na to, nebo chovatelé

to není pravda, že po něm nic nechcete
chcete po něm divné věci, kterým nerozumí
jako slez ze sedačky
na co ? aby jako začal poslouchat, uvolnil místo ? co kdyby šel na místo, protože tam bude mít klid a kousací věci a za hodinu se půjde běhat, na cvičák, obrany, cokoli co ho baví (baví, jenom to ještě nevíte)
dejte tomu řád, pevný, jasný
dosud jste to neudělala, to přece vidíte i jen tu z pár vlastních příspěvků
nemá co dělat a sám to nevymyslí, tedy nevymyslí co chcete, když se nudí a nikdo mu neřekne co má s tou energií dělat

neděláte
začněte.

S labilem tohoto typu obrany určitě ne, je jen zlomek figurantů, kteří s tím umí pracovat.

Em napsal(a):
Potřebuju postřehy od těch kdo mají Cane Corso. Ne nějaké pranýřování ale rozumné nápady jak na to. Předem chci rejpalům typu "proč sis pořídila velkýho psa když na něj nemáš" sdělit, že mám zkušenosti s velkými psi, vychovala jsem NO, RR a určitě vím co s nimi, ale... vždycky je něco poprvé. Naše zlato vlezlo do puberty (8 měsíců) a od mala co jsme si ho přivezli vím, že to s ním nebude lehké. Je inteligentní, milý ale jakmile se má poslouchat, okamžitě začne stávkovat. Už po příjezdu domu ve třech měsících zkoušel hodit všechny členy rodiny do latě a to tak, že jako první si vybral dceru, na kterou zavrčel tak, že se ho bála dotknout. Kontaktovala jsem paní kinoložku která mi velmi ochotně sdělila, že je pes nadmíru inteligentní a snaží se prosadit jako alfa. U fenky RR která to také zkoušela stačilo jednou vycukat a seřvat a do smrti z ní byl zlatoušek pro rodinu a bojovnice za svou smečku. Tenhle vejlupek je ale jiného ražení. V pěti měsících to na mě zkusil znovu a při přitlačení k zemi a drsným hlasem mu vysvětlení že tohle tedy ne dal zase na chvilku pokoj. Ovšem teď leze do puberty a začíná to gradovat. Třikrát sem opakovala na místo, tak vzdorovitě zalezl pod stůl a bylo vidět, že má názor, že s ním ani za nic nehnu. Tak sem se sehnula, že ho vezmu za obojek a odvedu s povelem na místo tam kam patří a tu raf...a dvakrát mi sežvejk ruku s výrazem vlkodlaka, až mi tekla krev. A teď vy kdo jste se s tím někdy setkali poraďte jak na něj. Nechci ho odepsat protože je vidět, že prostě bude nekompromisní k povelům a chová se tak, že dneska prostě poslouchat nebudu a jindy je milionový. Navíc je to nedůvěřivý posera ale mé moto je, že pokud to není zabiják, a těch je opravdu málo a zase je to naučil člověk, pak má nárok na šanci.Ostatně netuším jaký by byl další postup, kdyby se mi nepodařilo z něj udělat pohodového milouše. Dokonce začal vrčet i na našeho dědu, kterého jinak vítá a může umazlit, když šel okolo něj po chodbě. Budu ráda za každý postřeh a podnět. Poku mi chcete radit cvičák tak nic nového. Se psy problémy nemá, spíš naopak, je kamarádský. S lidmi pokud zrovna není za plotem taky ne, může ho mazlit kdokoliv. Jen se snaží udělat si postoj ve smečce a stále se snaží o postavení alfa, ale stupňuje útok a razanci. Nechci ho mít při příštím pokusu zakouslého v ruce nebo za krkem.

Pes na vás takto reaguje ze strachu a nejistoty.


Už od malého štěněte máte pocit, že jste si dovezla zlého trhače a ne nejisté štěně, které vůbec netuší, co po něm chcete.Toto není NO, kterého vychová snad každý.
Navíc příjde do styku s dalšími, mnoha členy rodiny a má v tom zmatek.
Používáte dril a ne výchovu v duchu empatie.
Začněte si spolu hrát, a to vždy jen pár minut a v nejlepším přestat - to určíte vy. Pokud o to nebude stát, tak jej nenutit.
Přivolání a další povely dávejte jen, když víte, že to splní a hodně odměnit a maximálně jen pár opakování.
Na místech, kde jej 100 % nepřivoláte, nebudete pouštět z vodítka, na to má dost času.
Potřebuje unavit a zaměstnat hlavu, ne znechutit.
Doma nechávat v klidu, vy jej pošlete na místo a tam ho nikdo nebude rušit. Prostě mu vymezíte jeho prostor.

scylla napsal(a):
S labilem tohoto typu obrany určitě ne, je jen zlomek figurantů, kteří s tím umí pracovat.

Ale přece ne hned, jenom potřebuje něco dělat, oni na to přijdou. Počítám, že neřvat, nedrilovat, nezastrašovat, je jasné.
Nebudu si říkat co nejde, ale co jde. Třeba chce jen hlídat dům. Ale až bude unavený.
Jinak teda chovatel, který se neozývá, nevím nevím, jestli je to corso, třeba je to netypický corso, třeba... kdo ví
a mně je to fakt jedno, zcela jedno, především je to pes, žádný pes není stejný, ale společné mají tohle: jídlo, práci, odpočinek.
Nic víc. A to všechno mu musí dát, určit, naučit, sdělit, člověk. Anebo ty psy vypustíme zpět do přírody, když jim tyto základní potřeby neumíme dát.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Potřebuju postřehy od těch kdo mají Cane Corso."
tohle není o plemeni ale o nervové soustavě psa a chování lidí

" Ne nějaké pranýřování ale rozumné nápady jak na to."
základem řešení je uvědomit si, co dělám špatně, čili "pranýřování", bez toho se to neobejde...

" Předem chci rejpalům typu "proč sis pořídila velkýho psa když na něj nemáš" sdělit, že mám zkušenosti s velkými psi, vychovala jsem NO, RR a určitě vím co s nimi, ale... "
nebyla bys první ani poslední, pro které je zkušenost s NO spíše kontraproduktivní...nikde nepíšeš, JAK přistupuješ k výcviku, i když z tvých textů lze přístup vyčíst

"Už po příjezdu domu ve třech měsících zkoušel hodit všechny členy rodiny do latě a to tak, že jako první si vybral dceru, na kterou zavrčel tak, že se ho bála dotknout. Kontaktovala jsem paní kinoložku která mi velmi ochotně sdělila, že je pes nadmíru inteligentní a snaží se prosadit jako alfa"
s prominutím, prdlačky, to malé štěně se zcela jednoduše dcery bálo a bránilo se tak, jak je mu dáno. Ani se nedivím, že dotyčná je kInoložka a ne kynoložka, protože to by tak blbě neplácala

"U fenky RR která to také zkoušela stačilo jednou vycukat a seřvat"
fakt inteligentní přístup , své štěně CC jsi tím naučila jedno podstatné - že jsi nevypočitatelný magor a opravdu má důvod se aktivně bránit...

"Tenhle vejlupek je ale jiného ražení. V pěti měsících to na mě zkusil znovu a při přitlačení k zemi a drsným hlasem mu vysvětlení že tohle tedy ne dal zase na chvilku pokoj. Ovšem teď leze do puberty a začíná to gradovat."
vejlupek? Fakt? Nebo labil, kterého svými "výchovnými" metodami ještě více znejišťuješ...

" Třikrát sem opakovala na místo, tak vzdorovitě zalezl pod stůl a bylo vidět, že má názor, že s ním ani za nic nehnu. Tak sem se sehnula, že ho vezmu za obojek a odvedu s povelem na místo tam kam patří a tu raf...a dvakrát mi sežvejk ruku s výrazem vlkodlaka, až mi tekla krev"
umíš cvičit...takže - pes už povel umí? Jak jsi ho to naučila? Pokud ho umí, proč ho opakuješ 3x...? Jakým tónem jsi povel dávala? V jaké situaci?...z celého textu mám dojem, že to byl pro psa už nepřiměřený nátlak, tak se opět jenom bránil - před tlakem se utekl schovat a pak už mu nezbývalo nic jiného, než útok

"Navíc je to nedůvěřivý posera "
konečně poznání reality, škoda, že se to nepromítlo do všech tvých dalších úvah! Vymaž si z hlavy slova jako alfa, dominance, nekompromisní k povelům (co to jako je?) atd. atd. a vem na vědomí, že to nebude zrovna dvakrát vyrovnané štěně aže tvým úkolem je mu sebevědomí zvedat, vést ho, učit ho...(a to se trestáním nedělá)

"Jen se snaží udělat si postoj ve smečce a stále se snaží o postavení alfa, ale stupňuje útok a razanci."
ještě jednou, zapomeň na to, zapomeň na to a zapomeň na to, jenom se brání a samozřejmě, že s rostoucím a dospívajícím psem se razance bude zvyšovat! Takže máš nejvyšší čas udělat restart mozku a začít úplně jinak.

"A teď vy kdo jste se s tím někdy setkali poraďte jak na něj."
Mám labilního pastevce, pro kterého je útok standardním řešením čehokoliv a od vždy. A to jsem s ním fakt o zem nikdy nepráskala...

Takže zásady zacházení s labilem :
- dej mu permanentně couračku, nechť s ním můžeš manipulovat bez dotyku. I když ho např. zpod toho stolu budeš muset za tu couračku vytáhnout - s povelem "místo" či jiným, i když s ním ten povel splníš ty, tak ho vždy pochval a odměň! Výsledek pro něj musí být vždy a zásadně příjemný!
- neexistuje trestání, řvaní, "štěkací" intonace, musíš být moudrý vůdce
- a co dělá moudrý vůdce? Vede = učí psa, jak se MÁ chovat a ne trestáním za "špatné" chování.Psu ukazuji, navádím, co MÁ udělat a za provedené odměním a ne ho "odnaučuji" kopancem do zádele, například...
- psa úmyslně a v neutrálním prostředí a podmínkách (tedy ne zrovna, když si bude bránit kost) učím funkční povely, které pak budu moci použít, až tu kost bude mít, například...

a chlap už řve, že má hlad, tak musím chvilku kuchtit....

Tak asi tak. Kdo mě zná (pejskaři) říkají že jsem příliš tvárná a pes si se mnou dělá co chce protože to vycítí.
S mou figurou fakt nebudím hrůzu. Je to asi jako když se hlásí trpaslík mezi obry.
Fenka RR se do mě zakousla pokaždé když jsem ji pohladila. Proto tento postup. Už to po dobrém opravdu nešlo. Nakonec se v dospělosti při prvním hárání ukázalo že má hormonální problémy a to se bohužel odráželo i do jejího chování. Vyjížděla pak i po svých štěňatech to nemluvím o tom že neměla ani hormony co ji provokovaly stahy a málem mi umřela. Nechali jsme ji zabřeznout jen proto aby nemusela podstoupit odoperování dělohy a málem jsme o ni přišli. A zřejmě sem nebyla až takový magor protože do smrti milovala ženský a nenáviděla chlapy.
Toho nevyrovnanýho poseru netrestám za nic jen když se mě snaží kousnout tak mu ukážu, že tudy cesta nevede. Kolik lidí uvažovalo tak že je to chudák který se bojí a nakonec skončili buď oni nebo někdo z okolí v nemocnici s pokousáním. A těžko se pak vysvětluje že je vlastně pokousal jen labilní pes co si nevěří. Tudy cesta nevede.
Jinak díky za postřehy jako je couračka a ne přímý dotek obojku, protože on má opravdu stavy že jeden den se nebojí vůbec ničeho a druhý den to co dělala den před tím bez problémů je pro něj neřešitelný problém přes který vlak nejede. To že se na něj musí ve všem pomalu vím, ale hryzat prostě nesmí.
A moudrá rada se nerovná pranýřování. Když někdo napíše jen že jsi magor bez toho aby dal podnět jak se snažit nebýt magorem je to pranýřování.

a dobrou chuť chlapovi

lupus4 napsal(a):
Vemte ho na 2 - 3 denní čundr, na vodítku, vzhledem k věku stačí 25 - 30km denně, běžte na pohodu, povelujte minimálně, (jen to co umí a jen tehdy je-li to potřeba a vyžaduje-li to situace, pak trvejte na splnění) nechte ho čuchat, ale nezastavujte, po cestě navštivte pár hospod oba si něco dejte a pak zas dál a dál... spěte v lese tělo na tělo...

krmte ráno - málo, večer před spaním naplno

ztahanej pes, o kterého se večer postaráte vám to NIKDY nezapomene, začne vás pak brát úpně jinak
laskavá důslednost platí napříč všemi plemeny
PS. doma mu nechte cca 1m "couračku", ale používejte vyjímečně.

S tím čundrem dobrý nápad ale molossové prý nemají dělat dlouhé procházky protože mají problémy s klouby a energii mají vybít jinak. Tak ho beru plavat a je fakt že po prvních pokusech kdy to spíš vypadalo na topení je dneska fakt borec a plave pěkně dlouho.

Em napsal(a):
Tak asi tak. Kdo mě zná (pejskaři) říkají že jsem příliš tvárná a pes si se mnou dělá co chce protože to vycítí.
S mou figurou fakt nebudím hrůzu. Je to asi jako když se hlásí trpaslík mezi obry.
Fenka RR se do mě zakousla pokaždé když jsem ji pohladila. Proto tento postup. Už to po dobrém opravdu nešlo. Nakonec se v dospělosti při prvním hárání ukázalo že má hormonální problémy a to se bohužel odráželo i do jejího chování. Vyjížděla pak i po svých štěňatech to nemluvím o tom že neměla ani hormony co ji provokovaly stahy a málem mi umřela. Nechali jsme ji zabřeznout jen proto aby nemusela podstoupit odoperování dělohy a málem jsme o ni přišli. A zřejmě sem nebyla až takový magor protože do smrti milovala ženský a nenáviděla chlapy.
Toho nevyrovnanýho poseru netrestám za nic jen když se mě snaží kousnout tak mu ukážu, že tudy cesta nevede. Kolik lidí uvažovalo tak že je to chudák který se bojí a nakonec skončili buď oni nebo někdo z okolí v nemocnici s pokousáním. A těžko se pak vysvětluje že je vlastně pokousal jen labilní pes co si nevěří. Tudy cesta nevede.
Jinak díky za postřehy jako je couračka a ne přímý dotek obojku, protože on má opravdu stavy že jeden den se nebojí vůbec ničeho a druhý den to co dělala den před tím bez problémů je pro něj neřešitelný problém přes který vlak nejede. To že se na něj musí ve všem pomalu vím, ale hryzat prostě nesmí.
A moudrá rada se nerovná pranýřování. Když někdo napíše jen že jsi magor bez toho aby dal podnět jak se snažit nebýt magorem je to pranýřování.

a dobrou chuť chlapovi

Respekt psa k člověku není o centimetrech. Kolikrát je dítě nejlepším parťákem pro psa. Kolikrát jsem už viděla že pes poslouchal především dítě (moje cuba tehdy taky poslouchala především mě a to jsem měla nějakých 14 let a s těží 150cm). Je to o přístupu a komunikaci se psem.
Myslím že rad už tu zaznělo dost na to, aby jsi začala se psem znovu od začátku a správně.

Kvido46 napsal(a):
Pes na vás takto reaguje ze strachu a nejistoty.


Už od malého štěněte máte pocit, že jste si dovezla zlého trhače a ne nejisté štěně, které vůbec netuší, co po něm chcete.Toto není NO, kterého vychová snad každý.
Navíc příjde do styku s dalšími, mnoha členy rodiny a má v tom zmatek.
Používáte dril a ne výchovu v duchu empatie.
Začněte si spolu hrát, a to vždy jen pár minut a v nejlepším přestat - to určíte vy. Pokud o to nebude stát, tak jej nenutit.
Přivolání a další povely dávejte jen, když víte, že to splní a hodně odměnit a maximálně jen pár opakování.
Na místech, kde jej 100 % nepřivoláte, nebudete pouštět z vodítka, na to má dost času.
Potřebuje unavit a zaměstnat hlavu, ne znechutit.
Doma nechávat v klidu, vy jej pošlete na místo a tam ho nikdo nebude rušit. Prostě mu vymezíte jeho prostor.

Ale kdepak. Nemám ten pocit. Spíš že je to buran z lesů a to doslova. Narodil se v chaloupce v lese, kde od narození neznal nic než přírodu. Byl vybobkovaný z každého zvuku ale to se nám podařilo odbourat a je už v pohodě. Jestli má ze mě strach tak je to první tvor na světě, protože mě se nebojí vůbec nikdo. Spíš naopak.
Děkuju za postřehy. S hraním to je trochu svízel. Nejvíc ho baví hrát si na to že já jsem lovná zvěř a on mě loví. Zalehne, a jak se okolo mihnu zavrčí a vystartuje proti mě. Uslintá mi celou ruku a nepřestane ani když se k němu otočím zády.

Tedysek napsal(a):
Respekt psa k člověku není o centimetrech. Kolikrát je dítě nejlepším parťákem pro psa. Kolikrát jsem už viděla že pes poslouchal především dítě (moje cuba tehdy taky poslouchala především mě a to jsem měla nějakých 14 let a s těží 150cm). Je to o přístupu a komunikaci se psem.
Myslím že rad už tu zaznělo dost na to, aby jsi začala se psem znovu od začátku a správně.

Přesně tak. Děkuju všem a určitě začnu znovu a jinak. Zkusím sehnat někoho přímo v mém okolí kdo má CC ale bude to dřina, protože u nás jich moc není a popravdě sem neviděla mimo našeho žádného jiného.

Em napsal(a):
S tím čundrem dobrý nápad ale molossové prý nemají dělat dlouhé procházky protože mají problémy s klouby a energii mají vybít jinak. Tak ho beru plavat a je fakt že po prvních pokusech kdy to spíš vypadalo na topení je dneska fakt borec a plave pěkně dlouho.

Jednou to vydrží a 30km /den - když půjdete 2- 3/1 (on /of) tak ho to určitě nepřetíží
to máte s hooodně pomalou chůzí (dle něj) na 9hod chůze a na válení u vody, hospy a spaní vám zbývá 15 ! hod.

vyražte v So v poledne - a v Ne večer dom

jde o získaný pocit sounáležitosti (pro psa)

Em napsal(a):
Přesně tak. Děkuju všem a určitě začnu znovu a jinak. Zkusím sehnat někoho přímo v mém okolí kdo má CC ale bude to dřina, protože u nás jich moc není a popravdě sem neviděla mimo našeho žádného jiného.

Nemusíš hledat někoho kdo má CC, ale hledej někoho kdo psům rozumí a umí rozeznat psa "drilloveho" od psa co potřebuje jemný a laskavý přístup.
Zapomeň na tresty a nauč se učit psa zadoucimu chování. Logicky - nemůžeš po psů chtít něco co jsi ho nenaučila! A to se netýká jen povelů.
A v neposlední řadě zapomeň na slovo puberta. Uleví se tobě i psovi. Když si nepripustis psi pubertu, tak pes žádnou mít nebude.

lupus4 napsal(a):
Vemte ho na 2 - 3 denní čundr, na vodítku, vzhledem k věku stačí 25 - 30km denně, běžte na pohodu, povelujte minimálně, (jen to co umí a jen tehdy je-li to potřeba a vyžaduje-li to situace, pak trvejte na splnění) nechte ho čuchat, ale nezastavujte, po cestě navštivte pár hospod oba si něco dejte a pak zas dál a dál... spěte v lese tělo na tělo...

krmte ráno - málo, večer před spaním naplno

ztahanej pes, o kterého se večer postaráte vám to NIKDY nezapomene, začne vás pak brát úpně jinak
laskavá důslednost platí napříč všemi plemeny
PS. doma mu nechte cca 1m "couračku", ale používejte vyjímečně.

Super rada ( bez ironie ), takhle to měl se svou fenou syn - milovala ho.
Jen si všimněte, že zadavatelka píše o vnoučatech

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Super rada ( bez ironie ), takhle to měl se svou fenou syn - milovala ho.
Jen si všimněte, že zadavatelka píše o vnoučatech

Horší by bylo, kdyby psala o svých malých dětech...některý důchodci jsou velmi aktivní

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Super rada ( bez ironie ), takhle to měl se svou fenou syn - milovala ho.
Jen si všimněte, že zadavatelka píše o vnoučatech

No a co?
Junior (80 let) lítá treky 100km/20hod
Odpočine si paní a hlavně pes

Je mi sice přes 50 ale není problém inline, kolo, lyže, nohejbal a další. Proto potřebuju parťáka a ne trhače

scylla napsal(a):
Takže mu to naprosto prošlo a dosáhl svého. Škoda. Hodně špatně jste reagovala, bohužel. A když dosáhl svého, bude to opakovat.

A jak by ste to řešila vy.

Vorty napsal(a):
A jak by ste to řešila vy.

Podle toho, z jakého důvodu kousl. Jestli to bylo opravdu z nejistoty, dokončím svoje. Určitě bych ho nepustila a dokončila to, co chci. Pokud by to bylo ze vzdoru, paralyzovala bych ho v pohybu, dokud by nepochopil, že to přepískl, neomluvil se, pak by musel splnit nějaké známé povely, za které by dostal na konci pochvalu.

Se svým Kavkazem nachodím minimálně 200Km měsíčně. To jen k tomu pohybu. Moje rada seznamte se s majitelem CC a domluvte si nějakou schůzku. Proberte chování psa a bude to určitě povídání na dlouho a ne na pár řádků na ifauně. Já bych to prozatím řešil tak že do sevřené pěsti šunčičku a s povelem na místo ho dovedl na místo kam chci a pak odměna. Ale problémů s psím puberťákem máte asi víc..To že si po povelu volno lítá a jako by Vás napadal to dělá někdy i náš pes.Je to jeho drsný styl hry a klidně ho nechám aby mi ruku sežvýknul jen nesmí příliš stisknout a snažit se s trhat, ale to už ví. Víc se mi to tu nechce rozepisovat, aby mě tu někteří neukamenovali...Ale psí pubertu jsem si užil a po druhém roce života se pes změnil jako mávnutím kouzelnickou hůlkou.. Ale neví jestli je to zásluha mojí výchovy..

Em napsal(a):
Je mi sice přes 50 ale není problém inline, kolo, lyže, nohejbal a další. Proto potřebuju parťáka a ne trhače

Tak prostě vyražte, děda, děti i vnuci se prostě 1 víkend bez šikovný babičky obejdou,
zkrátka bude babí na čundru, no a co ?
Prospěje to jí i psovi...

"Toho nevyrovnanýho poseru netrestám za nic jen když se mě snaží kousnout tak mu ukážu, že tudy cesta nevede. Kolik lidí uvažovalo tak že je to chudák který se bojí a nakonec skončili buď oni nebo někdo z okolí v nemocnici s pokousáním. A těžko se pak vysvětluje že je vlastně pokousal jen labilní pes co si nevěří. Tudy cesta nevede."
nějak mi v tomto textu zcela chybí to VEDENÍ psa...takže ano, tudy a jedině tudy cesta vede.

Jak učíš např. to přivolání?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Toho nevyrovnanýho poseru netrestám za nic jen když se mě snaží kousnout tak mu ukážu, že tudy cesta nevede. Kolik lidí uvažovalo tak že je to chudák který se bojí a nakonec skončili buď oni nebo někdo z okolí v nemocnici s pokousáním. A těžko se pak vysvětluje že je vlastně pokousal jen labilní pes co si nevěří. Tudy cesta nevede."
nějak mi v tomto textu zcela chybí to VEDENÍ psa...takže ano, tudy a jedině tudy cesta vede.

Jak učíš např. to přivolání?

Ňamky v ruce, volám ke mně a nic, takhle několikrát a nic. Pokud najde něco co je lepší než šunka, třeba bobek nebo něco zajímavějšího (a to je vždycky) tak vůbec nereaguje. Až ho pustí to zajímavější tak si dojde.

Nemám tolik zkušenností s problémovými psy, jako ostatní tady. Ale i já laik vidím hodně velké problémy : Ten pes musí být z přemíry lidí kolem něj paf. Štěně potřebovalo daleko víc klidu. Dopřála bych mu ho teď. I za cenu, že by všichni byli venku a pes doma. Daleko víc byste s ním měla být sama - na procházce...
Přivolání : Psa nelákám na šunku v ruce, psa přivolávám - jednou - v okamžiku, kdy mě registruje, kdy vím, že přijde. Protože přijít musí. Takové pořvávání "ke mně" - a nic - je akorát na nic.
Změnila bych povel, protože klasické "ke mně" už máte tolik profláknuté, že je psu šumák.
A tím novým povelem povelovala zásadně ve chvíli, kdy bych mohla trvat na jeho splnění ( šňůra ).

Vorty napsal(a):
Ňamky v ruce, volám ke mně a nic, takhle několikrát a nic. Pokud najde něco co je lepší než šunka, třeba bobek nebo něco zajímavějšího (a to je vždycky) tak vůbec nereaguje. Až ho pustí to zajímavější tak si dojde.

Takže naprosto špatně - pes chodí když chce, nechodí, když nechce a opakujete povel a ještě chodí k šunce a ne k vám.

scylla napsal(a):
Takže naprosto špatně - pes chodí když chce, nechodí, když nechce a opakujete povel a ještě chodí k šunce a ne k vám.

Zkoušela sem i se stopovačkou ale jakmile se odložila bylo vše při starém. Musela bych ho mít stále na šňůře a je otázkou jak dlouho to bude trvat než mu dojde, že má ke mně přijít. Prostě tenhle šmudla je naprosto něco jiného než co sem kdy poznala a já s tím zápolím. Taky co sem vypozorovala je asi má chyba ale když to byl pes co se u nás doma narodil (NO a RR) tak naprosto vyrovnaný a velmi jednoduše učenlivý pes. Jakmile to byla koupě od někoho, vždycky tam bylo nějaké to malé "ale". Ale opravdu jen malé které se časem ztratilo. Tohle už je větší ale se kterým sem se ještě nesetkala a tak mi dává celkem zabrat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nemám tolik zkušenností s problémovými psy, jako ostatní tady. Ale i já laik vidím hodně velké problémy : Ten pes musí být z přemíry lidí kolem něj paf. Štěně potřebovalo daleko víc klidu. Dopřála bych mu ho teď. I za cenu, že by všichni byli venku a pes doma. Daleko víc byste s ním měla být sama - na procházce...
Přivolání : Psa nelákám na šunku v ruce, psa přivolávám - jednou - v okamžiku, kdy mě registruje, kdy vím, že přijde. Protože přijít musí. Takové pořvávání "ke mně" - a nic - je akorát na nic.
Změnila bych povel, protože klasické "ke mně" už máte tolik profláknuté, že je psu šumák.
A tím novým povelem povelovala zásadně ve chvíli, kdy bych mohla trvat na jeho splnění ( šňůra ).

No a tam je problém že jakmile je z vodítka tak já pro něj přestávám existovat a jsem naprosto neviditelná. Jdu s ním sama na procházky a pokud je na vodítku vše OK. Jakmile ho pustím a dám volno přestávám pro něj existovat a nic ho nedonutí aby mě hledal. Zkoušela sem se mu i schovat a...nehledal mě.

Vorty napsal(a):
Zkoušela sem i se stopovačkou ale jakmile se odložila bylo vše při starém. Musela bych ho mít stále na šňůře a je otázkou jak dlouho to bude trvat než mu dojde, že má ke mně přijít. Prostě tenhle šmudla je naprosto něco jiného než co sem kdy poznala a já s tím zápolím. Taky co sem vypozorovala je asi má chyba ale když to byl pes co se u nás doma narodil (NO a RR) tak naprosto vyrovnaný a velmi jednoduše učenlivý pes. Jakmile to byla koupě od někoho, vždycky tam bylo nějaké to malé "ale". Ale opravdu jen malé které se časem ztratilo. Tohle už je větší ale se kterým sem se ještě nesetkala a tak mi dává celkem zabrat.

Jak dlouho jsi zkoušela tu stopocacku? Musíš být hodně trpělivá u toho. Klidně ROK na ni vydržet. A hlavně stopovacka se neodkláda, ale zkracuje. Aby pro psa nebyl tolik znatelný ten rozdíl tahat za sebou 10m provazu a netahat nic. Stříhá se po kouskách (klidně po centimetrech.).

Vorty napsal(a):
No a tam je problém že jakmile je z vodítka tak já pro něj přestávám existovat a jsem naprosto neviditelná. Jdu s ním sama na procházky a pokud je na vodítku vše OK. Jakmile ho pustím a dám volno přestávám pro něj existovat a nic ho nedonutí aby mě hledal. Zkoušela sem se mu i schovat a...nehledal mě.

jakmile je z vodítka tak já pro něj přestávám existovat


mno, nic jinýho než čundr s nocí v lese vám "rychle" nepomůže.

Vorty napsal(a):
No a tam je problém že jakmile je z vodítka tak já pro něj přestávám existovat a jsem naprosto neviditelná. Jdu s ním sama na procházky a pokud je na vodítku vše OK. Jakmile ho pustím a dám volno přestávám pro něj existovat a nic ho nedonutí aby mě hledal. Zkoušela sem se mu i schovat a...nehledal mě.

Psa, pro kterého bych po odepnutí vodítka neexistovala, bych na volno nepouštěla.
Může se samozřejmě stát, že pes nepřijde na první...má cosi důležitějšího... Ale abych neexistovala?
Tam chybí kladná vazba mezi vámi a psem. Když jsem měla mlaďase, který měl moc zájmů jinde, tak jsem třeba začla dělat nějaký "cirkus" u stromu - hopsat, vydávat divné zvuky - zaručeně se přiběhl podívat, vyskočila jsem a shora ze stromu "sundala dobrotu" - podívej, co tam bylo.
A když už nebylo zbytí ( rozhodl se v dubnu přeplavat přehradu, která měla pár stupňů nad nulou ), flákla jsem sebou na zem a začala skučet-naříkat. Okamžitě se otočil a plaval mě zachránit, ještě chvíli jsem skučela a pak ho moc chválila, že mě fakt zachránil.
Však předesílám, že nejsem žádný výcvikář.

Tedysek napsal(a):
Jak dlouho jsi zkoušela tu stopocacku? Musíš být hodně trpělivá u toho. Klidně ROK na ni vydržet. A hlavně stopovacka se neodkláda, ale zkracuje. Aby pro psa nebyl tolik znatelný ten rozdíl tahat za sebou 10m provazu a netahat nic. Stříhá se po kouskách (klidně po centimetrech.).

Co zkusit rolovací vodítko a postupně zkracovat. Přeci jen chodit na procházky s 5m a tahat to za sebou.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Psa, pro kterého bych po odepnutí vodítka neexistovala, bych na volno nepouštěla.
Může se samozřejmě stát, že pes nepřijde na první...má cosi důležitějšího... Ale abych neexistovala?
Tam chybí kladná vazba mezi vámi a psem. Když jsem měla mlaďase, který měl moc zájmů jinde, tak jsem třeba začla dělat nějaký "cirkus" u stromu - hopsat, vydávat divné zvuky - zaručeně se přiběhl podívat, vyskočila jsem a shora ze stromu "sundala dobrotu" - podívej, co tam bylo.
A když už nebylo zbytí ( rozhodl se v dubnu přeplavat přehradu, která měla pár stupňů nad nulou ), flákla jsem sebou na zem a začala skučet-naříkat. Okamžitě se otočil a plaval mě zachránit, ještě chvíli jsem skučela a pak ho moc chválila, že mě fakt zachránil.
Však předesílám, že nejsem žádný výcvikář.

Tak mám pocit že by raději dal tu přehradu než mě zachraňovat. Jak mě rafnul tak sem mu ukazovala jak mi ublížil a koukal na mě stylem "no a co jako".

Vorty napsal(a):
Co zkusit rolovací vodítko a postupně zkracovat. Přeci jen chodit na procházky s 5m a tahat to za sebou.

Význam stopovačky, kterou pes táhne za sebou je v tom, že když vidíte, že chce vzít roha, na stopovačku šlápnete. Když nemíní přijít na zavolání - zase zašlápnete stopovačku a psa si ( jemně, bez škubání ) přitáhnete. "Rolovací" vodítko musíte nést v ruce.

Přesně jak píše Orionka. Pokud to bude fungovat. Taky se na paní může pes vykašlat.To bude nejhorší varianta. Chodíme běžně na 15m stopovačce i v lese a při troše cviku se pes cítí jako navolno. Prostě chce to hlavně důslednost. V příhodné situaci povel a vynutit si splnění i kdybych měl psa přitahovat, ale nesmí poznat že to není jeho vůle a vůbec se při tom nezlobit, ale dávat najevo nadšení. Kavkaz je tvrdohlavec ale přivolání má u mě zajedna...teda po kavkazím. Pamlsky u nás bohužel nefungovaly a ve věku vašeho psa se choval stejně. Prostě jsem nepovolil a dnes to funguje, ale nebyla to cesta týdne ani měsíce...

Vorty napsal(a):
Zkoušela sem i se stopovačkou ale jakmile se odložila bylo vše při starém. Musela bych ho mít stále na šňůře a je otázkou jak dlouho to bude trvat než mu dojde, že má ke mně přijít. Prostě tenhle šmudla je naprosto něco jiného než co sem kdy poznala a já s tím zápolím. Taky co sem vypozorovala je asi má chyba ale když to byl pes co se u nás doma narodil (NO a RR) tak naprosto vyrovnaný a velmi jednoduše učenlivý pes. Jakmile to byla koupě od někoho, vždycky tam bylo nějaké to malé "ale". Ale opravdu jen malé které se časem ztratilo. Tohle už je větší ale se kterým sem se ještě nesetkala a tak mi dává celkem zabrat.

Stopovačka se neodkládá, ale postupně zkracuje, jak se zvyšuje spolehlivost psa. Tak s ním nezápolte, ale slaďte se. Nebojujte s ním, protože to nemůžete vyhrát. On nedává zabrat vám, to spíš vy jemu. Se stopovačkou velmi jemně a důsledně pracujte, nedejt mu možnost neposlechnout, naučte se něco o reflexním oblouku u molos a tak dál.

Tahle knížka by vám mohla pomoc, případně kontaktujte někoho z autorů, ukáže vám to v praxi.


www.clovekpritelpsa.cz.

Když se vrátím k vašemu zadání :
"Třikrát sem opakovala na místo, tak vzdorovitě zalezl pod stůl"
Bylo by dobré napsat, co tomu odeslání na místo předcházelo
( např. jestli ukradl kus flákoty, byl za trest odesílán na místo, radši se ze strachu schoval pod stůl ). Proč na místo nechtěl jít ?

scylla napsal(a):
Stopovačka se neodkládá, ale postupně zkracuje, jak se zvyšuje spolehlivost psa. Tak s ním nezápolte, ale slaďte se. Nebojujte s ním, protože to nemůžete vyhrát. On nedává zabrat vám, to spíš vy jemu. Se stopovačkou velmi jemně a důsledně pracujte, nedejt mu možnost neposlechnout, naučte se něco o reflexním oblouku u molos a tak dál.

Tahle knížka by vám mohla pomoc, případně kontaktujte někoho z autorů, ukáže vám to v praxi.


www.clovekpritelpsa.cz.

Kontaktovat někoho z autorů? Napis rovnou ať ti napíše, ne? A obejde se to i bez vecne reklamy.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Když se vrátím k vašemu zadání :
"Třikrát sem opakovala na místo, tak vzdorovitě zalezl pod stůl"
Bylo by dobré napsat, co tomu odeslání na místo předcházelo
( např. jestli ukradl kus flákoty, byl za trest odesílán na místo, radši se ze strachu schoval pod stůl ). Proč na místo nechtěl jít ?

Bylo to v práci a neustále dorážel na kolegu kterého má rád. Nemohl se ani převléknout a to nemluvím o tom, jak ho uslintal. Snažila sem se ho uklidnit a položit aby ho přestal terorizovat. Ale začal hopsat jako pojďme si hrát, tak sem nepovolila a ukazovala mu na místo, kde jinak normálně leží. Lítal a absolutně mě neved. Pak zaletěl pod stůl a zřejmě si myslel že tam za ním nepujdu a projde mu to. No a když se ukázalo že ho chci jemně odvést na místo tak mě prostě rafnul.

Tedysek napsal(a):
Kontaktovat někoho z autorů? Napis rovnou ať ti napíše, ne? A obejde se to i bez vecne reklamy.

Já autor nejsem, stačí se podívat. A ta knížka je opravdu dobrá a dočte se tam lepší rady než tady.

Vorty napsal(a):
Bylo to v práci a neustále dorážel na kolegu kterého má rád. Nemohl se ani převléknout a to nemluvím o tom, jak ho uslintal. Snažila sem se ho uklidnit a položit aby ho přestal terorizovat. Ale začal hopsat jako pojďme si hrát, tak sem nepovolila a ukazovala mu na místo, kde jinak normálně leží. Lítal a absolutně mě neved. Pak zaletěl pod stůl a zřejmě si myslel že tam za ním nepujdu a projde mu to. No a když se ukázalo že ho chci jemně odvést na místo tak mě prostě rafnul.

A Diviš se? Pes co je rozjanceny, nabuzeny na hru s adrenalinem v krvi co si chce JEN hrát, ty chceš aby během vteřiny lehnul když neví jak se má s tolika energii vypořádat aby se dostatečně kontroloval. Pak se ta energie někde vylejt musí. Navíc ho to dost frustrovalo že ty jsi chtěla po něm absolutní útlum a on ho neumí. Tak tu energii a frustraci prostě vylil tak jak umel - kousnul. Kdybys toho radši využila a strčila mu před hubu hračku a začala se tahat a chválila ho. Pak sebrat a znovu nabídnout. A nakonec ho nechat vyhrát a on se uklidní. Pak ho poslat na místo. To by splnil pokud by měl upevněny povel místo.

Vorty napsal(a):
Bylo to v práci a neustále dorážel na kolegu kterého má rád. Nemohl se ani převléknout a to nemluvím o tom, jak ho uslintal. Snažila sem se ho uklidnit a položit aby ho přestal terorizovat. Ale začal hopsat jako pojďme si hrát, tak sem nepovolila a ukazovala mu na místo, kde jinak normálně leží. Lítal a absolutně mě neved. Pak zaletěl pod stůl a zřejmě si myslel že tam za ním nepujdu a projde mu to. No a když se ukázalo že ho chci jemně odvést na místo tak mě prostě rafnul.

Nechápu, proč ten pes nechodí na stopovačce nebo na vodítku.

Tedysek napsal(a):
Kontaktovat někoho z autorů? Napis rovnou ať ti napíše, ne? A obejde se to i bez vecne reklamy.

A nemyslím si, že jsme si potykaly. Reklama? V tom případě je tu na Šustu, Koiru a tak, ta nevadí?

Http://www.vaspes.com/clanky/nase-sluzby.html.

scylla napsal(a):
Nechápu, proč ten pes nechodí na stopovačce nebo na vodítku.

Ve vrátnici?

Emem: ale jak jste to teď popsala, tak to vykreslilo situaci trochu jinak... myslím si, že Tedysek má pravdu... měla jste jeho pozornost odvést jinam, na nějakou žádoucí činnost.

Em napsal(a):
Potřebuju postřehy od těch kdo mají Cane Corso. Ne nějaké pranýřování ale rozumné nápady jak na to. Předem chci rejpalům typu "proč sis pořídila velkýho psa když na něj nemáš" sdělit, že mám zkušenosti s velkými psi, vychovala jsem NO, RR a určitě vím co s nimi, ale... vždycky je něco poprvé. Naše zlato vlezlo do puberty (8 měsíců) a od mala co jsme si ho přivezli vím, že to s ním nebude lehké. Je inteligentní, milý ale jakmile se má poslouchat, okamžitě začne stávkovat. Už po příjezdu domu ve třech měsících zkoušel hodit všechny členy rodiny do latě a to tak, že jako první si vybral dceru, na kterou zavrčel tak, že se ho bála dotknout. Kontaktovala jsem paní kinoložku která mi velmi ochotně sdělila, že je pes nadmíru inteligentní a snaží se prosadit jako alfa. U fenky RR která to také zkoušela stačilo jednou vycukat a seřvat a do smrti z ní byl zlatoušek pro rodinu a bojovnice za svou smečku. Tenhle vejlupek je ale jiného ražení. V pěti měsících to na mě zkusil znovu a při přitlačení k zemi a drsným hlasem mu vysvětlení že tohle tedy ne dal zase na chvilku pokoj. Ovšem teď leze do puberty a začíná to gradovat. Třikrát sem opakovala na místo, tak vzdorovitě zalezl pod stůl a bylo vidět, že má názor, že s ním ani za nic nehnu. Tak sem se sehnula, že ho vezmu za obojek a odvedu s povelem na místo tam kam patří a tu raf...a dvakrát mi sežvejk ruku s výrazem vlkodlaka, až mi tekla krev. A teď vy kdo jste se s tím někdy setkali poraďte jak na něj. Nechci ho odepsat protože je vidět, že prostě bude nekompromisní k povelům a chová se tak, že dneska prostě poslouchat nebudu a jindy je milionový. Navíc je to nedůvěřivý posera ale mé moto je, že pokud to není zabiják, a těch je opravdu málo a zase je to naučil člověk, pak má nárok na šanci.Ostatně netuším jaký by byl další postup, kdyby se mi nepodařilo z něj udělat pohodového milouše. Dokonce začal vrčet i na našeho dědu, kterého jinak vítá a může umazlit, když šel okolo něj po chodbě. Budu ráda za každý postřeh a podnět. Poku mi chcete radit cvičák tak nic nového. Se psy problémy nemá, spíš naopak, je kamarádský. S lidmi pokud zrovna není za plotem taky ne, může ho mazlit kdokoliv. Jen se snaží udělat si postoj ve smečce a stále se snaží o postavení alfa, ale stupňuje útok a razanci. Nechci ho mít při příštím pokusu zakouslého v ruce nebo za krkem.

Nechce se mi číst celou diskuzi...jen moje dva postřehy...vaší RR stačilo jednou vycukat, když to zkusila a byl klid...to jste měla štěstí, jsou totiž psi, které to, že se jim snažíte ukázat, kdo je "vedoucí" takovým způsobem jako je vycukávání a přitlačování k zemi, ještě více naprdne...to jen na okraj.
Nemám "kaníka", ale pokud by moje fena zalezla pod stůl, tak by mě ani nenapadlo jí z pod toho stolu fyzicky tahat, vím naprosto přesně jak by to dopadlo...přesně jako ve vašem případě...akorát ta krev by netekla, protože fena by mi max podržela ruku v tlamě...fenu bych z pod stolu "vytáhla" povelem nebo nabídkou činnosti, kterou fena miluje...v našem případě stačí "pojď se mnou"...kdyby byla hooodně zabejčená, tak samozřejmě u nás 100% klasika "tak si tam buˇ, já si jdu dát piškotek"...to fena hned vyleze...následuje povel sedni, za který jí můžu pochválit a odměnit a následně můžu odvelet na místo, když nemá zabejčenou náladu...obzvlášť načuřelý psí puberťák je někdy na pěst a zkouší naší trpělivost, co to dá...

Jinak mi ty situace nepřijdou nějak zvlášť podivný...pes zabejčený pod stolem, vrčící na dítě, které chce s ním manipulovat na gauči, vrčení na dědu, který prochází po chodbě...tohle samozřejmě nelze ignorovat...ale hledala bych příčiny...třeba u toho vrčení na dědu na chodbě, píšete, že pes je nedůvěřivý posera...co když se třeba při procházení dědy chodbou ocitl v situaci, kdy se cítil ohrožený, kdy se cítil nepříjemně, kdy si třeba zrovna kousal kost...co udělal v tomto případě děda?...já osobně bych psovi řekla něco ve stylu "no jo, já vim, ty jsi velkej zlej hlídací kluk a děláš tady bububu...no já se ale bojim.." takovym tím odlehčeným tonem jako kdybych to říkala dítěti, co na mě vyběhne s plastovou pistolí a řekne "stůj nebo střelim"...a pak bych psa k sobě zavolala k poňufání...abych se já dál nepřibližovala k psovi, ale aby šel pes ke mě...

Samozřejmě nevim, jak to u vás doma funguje, jaký je ve skutečnosti váš pes, taky nejsem žádnej kynolog, ale vždycky se mi osvědčilo nelámat nic přes koleno a raději vymyslet, jak na psa, aby se už podobná situace neopakovala a zároveň, abych si nezadala já jako panička, aby si pes nemyslel, že se ho bojim nebo že mu ustoupim, kdykoliv si zavrčí...

lupus4 napsal(a):
Vemte ho na 2 - 3 denní čundr, na vodítku, vzhledem k věku stačí 25 - 30km denně, běžte na pohodu, povelujte minimálně, (jen to co umí a jen tehdy je-li to potřeba a vyžaduje-li to situace, pak trvejte na splnění) nechte ho čuchat, ale nezastavujte, po cestě navštivte pár hospod oba si něco dejte a pak zas dál a dál... spěte v lese tělo na tělo...

krmte ráno - málo, večer před spaním naplno

ztahanej pes, o kterého se večer postaráte vám to NIKDY nezapomene, začne vás pak brát úpně jinak
laskavá důslednost platí napříč všemi plemeny
PS. doma mu nechte cca 1m "couračku", ale používejte vyjímečně.

To je super nápad. Vy to nějak častěji absolvujete? Se psem teda žádný takový problém nemáme, a důvěřujeme si, atd.. ale dost o tom přemýšlím, že se u nás vydám do hor.

Třeba
http://www.dogtrekking.info/

dostala se ke mě AKE - roční, od ženský z farmy kde rostla jak dříví v lese...
chtěla jí dát do útulku, nám zrovna odešel profesor Karel a tohla měla být náhrada pro dcery...
vůbec mne (jako chlapa) nebrala, po treku se vše otočilo jako zázrakem
nakonec se ode mne nehla

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

lupus4 napsal(a):
Třeba
http://www.dogtrekking.info/

dostala se ke mě AKE - roční, od ženský z farmy kde rostla jak dříví v lese...
chtěla jí dát do útulku, nám zrovna odešel profesor Karel a tohla měla být náhrada pro dcery...
vůbec mne (jako chlapa) nebrala, po treku se vše otočilo jako zázrakem
nakonec se ode mne nehla

Supéér, jen já bych si ještě potřebovala pronajmout osla. Aby nesl batoh a chvílemi poponášel mě a chvílemi psici .
Vzali by mě na dogtrekking s oslem?

lupus4 napsal(a):
Třeba
http://www.dogtrekking.info/

dostala se ke mě AKE - roční, od ženský z farmy kde rostla jak dříví v lese...
chtěla jí dát do útulku, nám zrovna odešel profesor Karel a tohla měla být náhrada pro dcery...
vůbec mne (jako chlapa) nebrala, po treku se vše otočilo jako zázrakem
nakonec se ode mne nehla

Obdivuji te.. Já jsem v lese hrozný posera. nesejdu z cesty. A když tak v "lese" kde je vidět skrz na skrz a to ještě koukam na psa jestli neidentifikoval stopu prasete. Takový třídenní trek by mi způsobil infarkt.
Ale teď tu mám skoro vánoce pro mě. Sklízejí pole tak se budeme moct dostatečně vyblbnout na cca 15x15km poli a luk.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Supéér, jen já bych si ještě potřebovala pronajmout osla. Aby nesl batoh a chvílemi poponášel mě a chvílemi psici .
Vzali by mě na dogtrekking s oslem?

Vzali by mě na dogtrekking s oslem?

klidně, to pořádaj samí slušní lidi,
jsou i MIDy a "kočárkové" trasy pro trekařky s miminy, či psí důchodce, či doprovod co nerad chodí (jak říkáme - co je línej na krok )

Ja si myslim, ze mate psa se kterym se musite domluvit co a jak ma delat, ne ho povelovat. Je jeste mlady, citil se zahnany do kouta tak kousnul. Vyprdnete se na dril a budujte vzajemnou duveru. Hrajte si s nim, co nejvice a pri hre se poznate, on bude vedet co od vas cekat, vy ho lepe poznate... A pak pro nej budete i zajimavejsi a bude k vam chtit prijit na zavolani. Ma k vam jit, protoze jste dala povel nebo protoze jste dala povel a sam s radosti chce prijit? Proberte si v hlave jestli povely ktere davate chce splnit nebo je dela jen protoze musi. Chce to motivaci, hravost, duveru, lasku, byt pro nej stred sveta...

Vorty napsal(a):
Ve vrátnici?

Samozřejmě. Nebo při tomto vedení a projevech psa budete čekat, až se něco stane?

Už jsem to jednou psala : Kolem toho štěněte je tolik lidí, že z toho ( při citlivější, labilnější povaze ) musí být magor. Rodinné příslušníky ani nepočítám, teď ještě jakýsi milovaný kolega v práci. Každý ho nějak "poveluje", každý po něm něco chce...
Ano, na vrátnici by měl mít vodítko, případně být uvázaný u topení, abyste předešla podobným situacím. S kolegou ho můžete nechat pohrát až bude zvládnutelný a bude vědět kam patří.

Mám z celé diskuse pocit, že majitelka hledá spíš výmluvy... Nemyslím to nijak zle, ale pes je v pubertě, pes je takový, makový...

Tedysek napsal(a):
A Diviš se? Pes co je rozjanceny, nabuzeny na hru s adrenalinem v krvi co si chce JEN hrát, ty chceš aby během vteřiny lehnul když neví jak se má s tolika energii vypořádat aby se dostatečně kontroloval. Pak se ta energie někde vylejt musí. Navíc ho to dost frustrovalo že ty jsi chtěla po něm absolutní útlum a on ho neumí. Tak tu energii a frustraci prostě vylil tak jak umel - kousnul. Kdybys toho radši využila a strčila mu před hubu hračku a začala se tahat a chválila ho. Pak sebrat a znovu nabídnout. A nakonec ho nechat vyhrát a on se uklidní. Pak ho poslat na místo. To by splnil pokud by měl upevněny povel místo.

Souhlas. Dělala jsem to stejně. Nikdy jsem psa nikam násilím netahala, to nikam nevede. Možná u NO, ale u molose(berňák) nebo samojeda rozhodně ne.

sh napsal(a):
Ja si myslim, ze mate psa se kterym se musite domluvit co a jak ma delat, ne ho povelovat. Je jeste mlady, citil se zahnany do kouta tak kousnul. Vyprdnete se na dril a budujte vzajemnou duveru. Hrajte si s nim, co nejvice a pri hre se poznate, on bude vedet co od vas cekat, vy ho lepe poznate... A pak pro nej budete i zajimavejsi a bude k vam chtit prijit na zavolani. Ma k vam jit, protoze jste dala povel nebo protoze jste dala povel a sam s radosti chce prijit? Proberte si v hlave jestli povely ktere davate chce splnit nebo je dela jen protoze musi. Chce to motivaci, hravost, duveru, lasku, byt pro nej stred sveta...

Mám z toho stejný pocit. Majitelka měla NO, kteří snesou všechno, RR nevím, nezažila jsem. Přijde mi, že na psa moc tlačí. I když píše, že psa moc rozmazluje, nepřijde mi to. Pes vyzívá ke hře, ale ona nereaguje.
Zadavatelko: kašlete na rady typu - hru začínám a ukončuju já. Ono to tak bude. Pro psa. Pes si chce hrát, okusuje vás, tak reaguju: budeme hračkovat, ty potvoro jedna, počkej počkej, jak tě chytím a lítám, přetahuju se o něco atd. Pak hru ukončím. Já většinou tím, že: panička už nemůůžéééé, konéc, tady máš kokinko, hodný kluk. Musíte mít čas na mazlení, hry i cvičení. Je to ještě dorostenec, hry by měly pořád převažovat. U nich si právě upevníte svůj vztah podobně, jako radí lupus4.

lesnížínka napsal(a):
Mám z toho stejný pocit. Majitelka měla NO, kteří snesou všechno, RR nevím, nezažila jsem. Přijde mi, že na psa moc tlačí. I když píše, že psa moc rozmazluje, nepřijde mi to. Pes vyzívá ke hře, ale ona nereaguje.
Zadavatelko: kašlete na rady typu - hru začínám a ukončuju já. Ono to tak bude. Pro psa. Pes si chce hrát, okusuje vás, tak reaguju: budeme hračkovat, ty potvoro jedna, počkej počkej, jak tě chytím a lítám, přetahuju se o něco atd. Pak hru ukončím. Já většinou tím, že: panička už nemůůžéééé, konéc, tady máš kokinko, hodný kluk. Musíte mít čas na mazlení, hry i cvičení. Je to ještě dorostenec, hry by měly pořád převažovat. U nich si právě upevníte svůj vztah podobně, jako radí lupus4.

Mám z toho uplně stejný pocit. Nejistý vystresovaný pes kterému nikdo nepomůže s návodem, co má dělat.

Zadavatelko, hledala bych příčinu potíží ve vašem přístupu, ne v psovi. On nerozumí vám, vy jemu. Vymažte ze svého slovníku výrazy dominance, alfa, smečka, puberta, inteligentní, agresivní, vycukat, seřvat, paličatý, vejlupek a podobné. Povely odložte někam do šuplíku a vytáhněte je jen když budete vy i pes v dobré náladě a budete mít 100% jistotu že pes povel splní s chutí, ne z donucení. Místo toho se s ním snažte domluvit tak nějak normálně, intuitivně. Vypustíte ho z vodítka a chce si hrát? Tak si hrajte, tím nic nezkazíte, jen získáte vyrovnanějšího psa. Je rozdováděný a chcete ho uklidnit? - použijte návod od Tedýska. Ukažte mu co má dělat, bez povelů, je to štěně né voják. Zkuste si místo něj představit 5letého kluka který neumí česky - jak byste se domluvila s ním? Nátlakem, jako to děláte u vašeho psa? Nejspíš ne. Nejspíš byste se snažila rukama nohama domluvit, snažila byste se rozluštit co vám říká, kdyby vám přinesl míč, pochopila byste a šla s ním chvilku hrát fotbal, nebo byste mu nabídla třeba stavebnici, aby se zabavil sám, když nemáte čas. Vím jak jsou někteří hákliví na srovnání psů s dětmi, ale ono to často pomůže najít tu správnou cestu ve vzájemné komunikaci. Je to taková mnemotechnická pomůcka.
Ten čundr vřele doporučuji, vytáhněte ho někam, kde bude mít na světě jen a jen vás, a ukažte mu že jste dobrý vůdce, na kterého je spoleh - najdete pitnou vodu, vytáhnete bodlák z packy, pomůžete přebrodit potok, provedete ho přes rušné náměstí, ochráníte před deštěm, najdete hospodu kde se oba najíte. Váš pes určitě není ztracený případ, najděte si k němu cestu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mám z toho uplně stejný pocit. Nejistý vystresovaný pes kterému nikdo nepomůže s návodem, co má dělat.

Zadavatelko, hledala bych příčinu potíží ve vašem přístupu, ne v psovi. On nerozumí vám, vy jemu. Vymažte ze svého slovníku výrazy dominance, alfa, smečka, puberta, inteligentní, agresivní, vycukat, seřvat, paličatý, vejlupek a podobné. Povely odložte někam do šuplíku a vytáhněte je jen když budete vy i pes v dobré náladě a budete mít 100% jistotu že pes povel splní s chutí, ne z donucení. Místo toho se s ním snažte domluvit tak nějak normálně, intuitivně. Vypustíte ho z vodítka a chce si hrát? Tak si hrajte, tím nic nezkazíte, jen získáte vyrovnanějšího psa. Je rozdováděný a chcete ho uklidnit? - použijte návod od Tedýska. Ukažte mu co má dělat, bez povelů, je to štěně né voják. Zkuste si místo něj představit 5letého kluka který neumí česky - jak byste se domluvila s ním? Nátlakem, jako to děláte u vašeho psa? Nejspíš ne. Nejspíš byste se snažila rukama nohama domluvit, snažila byste se rozluštit co vám říká, kdyby vám přinesl míč, pochopila byste a šla s ním chvilku hrát fotbal, nebo byste mu nabídla třeba stavebnici, aby se zabavil sám, když nemáte čas. Vím jak jsou někteří hákliví na srovnání psů s dětmi, ale ono to často pomůže najít tu správnou cestu ve vzájemné komunikaci. Je to taková mnemotechnická pomůcka.
Ten čundr vřele doporučuji, vytáhněte ho někam, kde bude mít na světě jen a jen vás, a ukažte mu že jste dobrý vůdce, na kterého je spoleh - najdete pitnou vodu, vytáhnete bodlák z packy, pomůžete přebrodit potok, provedete ho přes rušné náměstí, ochráníte před deštěm, najdete hospodu kde se oba najíte. Váš pes určitě není ztracený případ, najděte si k němu cestu.

Tak jsem dala na rady. Při procházce k jezeru tahal jak šílenej a když jsem ho zbrzdila vodítkem naštval se na mě. Na jezeře koupání spolu a pak cesta domu. Začalo pršet a dostal amok. Rval za vodítko tak, že mi absolutně nedošlo proč. Co se stalo že skoro dělá přemety. Jako by se bál deště. Přitom jsme byli oba mokří takže nevím co to do něj vjelo. Dorazili sme domu a chvíli si hráli. Ale pořád se snažil proti mě útočit. Šla sem s ním na zahradu vyčůrat a začala se bavit s babčou. Začal útočit a nebyl k zastavení. Babča už začala cítit že to přestává být hra ale spíš trénování útoku. Útočil mi na ruku a nakonec opět kousnul do ruky nad loktem tak, až to zabolelo. Neplatilo na něj vůbec nic. Ono když vás okousává 35kg plus obrovská hlava a nedá se zastavit tak nic příjemného. Nakonec jsem ho nasměrovala tím že sem odešla nebo spíš odcouvala do baráku. Tam měl málo místa a tak toho nechal. Doma v obýváku jsem zkusila metodu lehnout si vedle sebe což s RR bylo strašně fajn. Lehli si mi na rameno a každý mi chrápal do jednoho ucha. CC nikoliv. Začal mě drápat, přežvykovat a nedal se ani hlazením, ani chlácholením nijak uklidnit, aby si vedle mě lehl. Nakonec si nade mě stoupl, položil si na mě packu a koukal do dáli. Když mě to jeho přežvykování bolelo zkoušela jsem au au au což zabíralo u všech psů. U něj to nemělo absolutně žádnou odezvu. No a teď raďte.

Em napsal(a):
Tak jsem dala na rady. Při procházce k jezeru tahal jak šílenej a když jsem ho zbrzdila vodítkem naštval se na mě. Na jezeře koupání spolu a pak cesta domu. Začalo pršet a dostal amok. Rval za vodítko tak, že mi absolutně nedošlo proč. Co se stalo že skoro dělá přemety. Jako by se bál deště. Přitom jsme byli oba mokří takže nevím co to do něj vjelo. Dorazili sme domu a chvíli si hráli. Ale pořád se snažil proti mě útočit. Šla sem s ním na zahradu vyčůrat a začala se bavit s babčou. Začal útočit a nebyl k zastavení. Babča už začala cítit že to přestává být hra ale spíš trénování útoku. Útočil mi na ruku a nakonec opět kousnul do ruky nad loktem tak, až to zabolelo. Neplatilo na něj vůbec nic. Ono když vás okousává 35kg plus obrovská hlava a nedá se zastavit tak nic příjemného. Nakonec jsem ho nasměrovala tím že sem odešla nebo spíš odcouvala do baráku. Tam měl málo místa a tak toho nechal. Doma v obýváku jsem zkusila metodu lehnout si vedle sebe což s RR bylo strašně fajn. Lehli si mi na rameno a každý mi chrápal do jednoho ucha. CC nikoliv. Začal mě drápat, přežvykovat a nedal se ani hlazením, ani chlácholením nijak uklidnit, aby si vedle mě lehl. Nakonec si nade mě stoupl, položil si na mě packu a koukal do dáli. Když mě to jeho přežvykování bolelo zkoušela jsem au au au což zabíralo u všech psů. U něj to nemělo absolutně žádnou odezvu. No a teď raďte.

Já nevím, mě pořád přijde, že je to nevyblblé štěně, které má potřebu si hrát, vybít tu energii. I když je to velké hovádko, hlava ho bohužel dožene až za dlouho někteří psali, že dokonce snad ve třech letech. Pořád nevěřím tomu: útočí. Nebo respective: každá psí hra je trénování útoku, už od malého mimča. Ale pes dobře ví, či lépe - naučí se rozpoznávat, kdy už to hra není, už máma a psí sourozenci mu dají mantinely, vy v tom kvičením musíte pokračovat, i když budete vypadat jak blb Obyčejné au, au nepomůše, já se naučila kníkat a naříkat jako štěně, pokud sekli zubem. Psi se zarazili a jen koukali. Převeďte jeho výpady na hru, už jsme vám psali: vražte mu do huby třeba froté ručník a rvěte se o něj. Musíte psem smýkat, co vám síly stačí, protože na něj je to nic. Rvala jsem se tak z jedné strany samojed, z druhé berňák, já mezi. Tahala jsem je po trávníku za sebou. Vůbec jsem neměla problém se svalit na záda a pomóc, panička už nemůůůžééé. A pokousaní, poškrábaní a orvaní...jsme tu byli všichni.
Co znamená: když jsem ho zbrzdila vodítkem - naštval se na mne...To vypadá jak? Samozřejmě, pokud pes tahá a já nechci, tak ho upoveluju k noze, dám mu nějaké sedni, lehni, aby se zklidnil, či stojím a nejdem pokud taháš. Ale to snad dávno víte. Je mi trochu hloupé, to psát vám, která měla x psů, ale přijde mi, že v tom nějak nemáte jasno. A co hlavně: vybrala jste si špatné plemeno, které vám vůbec nesedlo. To se asi stane víc lidem, ale s vašima zkušenostma, by to snad nějak šlo srovnat, ne?
Tak se asi bojí deště. Třeba se bojí bouřky a déšť...to mu ji připomíná. Nejmíň polovina psů se bouřky bojí.

Em napsal(a):
Tak jsem dala na rady. Při procházce k jezeru tahal jak šílenej a když jsem ho zbrzdila vodítkem naštval se na mě. Na jezeře koupání spolu a pak cesta domu. Začalo pršet a dostal amok. Rval za vodítko tak, že mi absolutně nedošlo proč. Co se stalo že skoro dělá přemety. Jako by se bál deště. Přitom jsme byli oba mokří takže nevím co to do něj vjelo. Dorazili sme domu a chvíli si hráli. Ale pořád se snažil proti mě útočit. Šla sem s ním na zahradu vyčůrat a začala se bavit s babčou. Začal útočit a nebyl k zastavení. Babča už začala cítit že to přestává být hra ale spíš trénování útoku. Útočil mi na ruku a nakonec opět kousnul do ruky nad loktem tak, až to zabolelo. Neplatilo na něj vůbec nic. Ono když vás okousává 35kg plus obrovská hlava a nedá se zastavit tak nic příjemného. Nakonec jsem ho nasměrovala tím že sem odešla nebo spíš odcouvala do baráku. Tam měl málo místa a tak toho nechal. Doma v obýváku jsem zkusila metodu lehnout si vedle sebe což s RR bylo strašně fajn. Lehli si mi na rameno a každý mi chrápal do jednoho ucha. CC nikoliv. Začal mě drápat, přežvykovat a nedal se ani hlazením, ani chlácholením nijak uklidnit, aby si vedle mě lehl. Nakonec si nade mě stoupl, položil si na mě packu a koukal do dáli. Když mě to jeho přežvykování bolelo zkoušela jsem au au au což zabíralo u všech psů. U něj to nemělo absolutně žádnou odezvu. No a teď raďte.

Proč vyváděl při dešti netuším...to by člověk musel posoudit až podle situace...
Já vidím problém v tom nebo jak to říct, přijde mi, že i když je váš pes už "kolohnát", tak má pořád duši štěněte a hraje si, bohužel, když se rozjede a rozdovádí, tak jeho hry už jsou drsné a při jeho velikosti to už může být opravdu problém...metodu au au, jsem zkoušela i u své feny a světe div se, ještě víc jí to nakoplo k dalším "útokům" a byla ještě divočejší, někdo by to možná nazval agresí... já už od mala učím štěňata, že musí být při hře opatrná, už jen z toho důvodu, že mám vždycky velké psy a k tomu děti...takže i při rozdovádění zvládají následně povely typu...pomalu, opatrně, stačí apod...protože prostě nemůžu dopustit aby mi třiceti-čtyřiceti kilový pubescent "útočil" byť při hře na děti...nevím jak jste toto řešili, když byl váš pes mrňous, nechce se mi věřit, že najednou teď začal...já, přesto, že jsem hooodně rozmazlovací, tak od mala učím režim, teď si hrajeme, teď papáme, teď se vyvenčíme a po papáníčku se hajinká...zkraje to je u štěňat celý den dokola, pak se intervaly jednotlivých činností prodlužují...takže pesani ví, že po procházce přijde dlabanec a pak se odpočívá, pak zase nějaká činnost...
Pokud by mi takový, byť mladý, telátko dělalo to co vám, tak je to pro mě signál, že ještě není "utahaný", že má ještě energie na rozdávání...nabídla bych spíše hru podle mého gusta zaměřenou na plnění povelů...třeba přetahování s povelem pusť nebo bych ho na oko nechala vyhrát a pak bych ho honila a následně třeba povel ke mně a odměna, co já vím aportování, hledání předmětu...to je pes od psa, nějakýho baví to, některýho tohle...zaměstnat nejen tělo, ale i hlavu...a když s váma na gauči dělá psí kusy, tak bych ho prostě odvelela na místo a dala mu třeba na kousání velkou hovězí kost...
Promiňte, ale působíte na mě dojmem, že jste se striktně zaměřila na to, aby pes plnil povely, ale chybí tam ta výchova "fungování" doma a v rámci rodiny, bez toho, aby pes fungoval automaticky bez povelů...ve stylu...tohle se může, tohle se nedělá...možná by stálo za to popsat, jak probíhala výchova vašeho psa, když byl štěně a jak jste řešili "problémy" v mladším věku...

Snažím se vychovávat hrou. Ale každá jeho hra končí tím že se proti mě rozbíhá, kouše mě do rukou, řve u toho jak satan a to všechno bych pochopila ale nedá se prostě zabrzdit když je rozjetý. Přetahovat se o hračky v tuto chvíli je pro něj spíš signál pojď já ti ukážu. Už když byl malý snažil se mě "nakrýt". Prý to dělají štěňata aby ukázaly kdo bude ten kdo bude velet. Nevím ale budete se divit ale opravdu má taková období. Dva dni před tím než mě kousl jsme byli na velké procházce mezi lidmi (cca 10km) a celou dobu naprosto perfektní. Byl skvělý bezproblémový, prostě jednička. Na tom vodítku dneska dělat normálně přemety jako by se chtěl urvat, uši stažené, vyplašený pohled a vůbec nic se přitom nedělo. Naprosto nic. Když jsem ho na vodítku zbrzdila tak se na mě otočil a začal vrčet. Asi cítí že mám od toho kousnutí strach a že mu nevěřím. A asi pochopil že než se z toho otřepu, protože teď jsme pořád ve střehu aby znovu nekousl, tak si prostě dělá co chce. Manžel mu něco řekne a na něj si nedovolí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Proč vyváděl při dešti netuším...to by člověk musel posoudit až podle situace...
Já vidím problém v tom nebo jak to říct, přijde mi, že i když je váš pes už "kolohnát", tak má pořád duši štěněte a hraje si, bohužel, když se rozjede a rozdovádí, tak jeho hry už jsou drsné a při jeho velikosti to už může být opravdu problém...metodu au au, jsem zkoušela i u své feny a světe div se, ještě víc jí to nakoplo k dalším "útokům" a byla ještě divočejší, někdo by to možná nazval agresí... já už od mala učím štěňata, že musí být při hře opatrná, už jen z toho důvodu, že mám vždycky velké psy a k tomu děti...takže i při rozdovádění zvládají následně povely typu...pomalu, opatrně, stačí apod...protože prostě nemůžu dopustit aby mi třiceti-čtyřiceti kilový pubescent "útočil" byť při hře na děti...nevím jak jste toto řešili, když byl váš pes mrňous, nechce se mi věřit, že najednou teď začal...já, přesto, že jsem hooodně rozmazlovací, tak od mala učím režim, teď si hrajeme, teď papáme, teď se vyvenčíme a po papáníčku se hajinká...zkraje to je u štěňat celý den dokola, pak se intervaly jednotlivých činností prodlužují...takže pesani ví, že po procházce přijde dlabanec a pak se odpočívá, pak zase nějaká činnost...
Pokud by mi takový, byť mladý, telátko dělalo to co vám, tak je to pro mě signál, že ještě není "utahaný", že má ještě energie na rozdávání...nabídla bych spíše hru podle mého gusta zaměřenou na plnění povelů...třeba přetahování s povelem pusť nebo bych ho na oko nechala vyhrát a pak bych ho honila a následně třeba povel ke mně a odměna, co já vím aportování, hledání předmětu...to je pes od psa, nějakýho baví to, některýho tohle...zaměstnat nejen tělo, ale i hlavu...a když s váma na gauči dělá psí kusy, tak bych ho prostě odvelela na místo a dala mu třeba na kousání velkou hovězí kost...
Promiňte, ale působíte na mě dojmem, že jste se striktně zaměřila na to, aby pes plnil povely, ale chybí tam ta výchova "fungování" doma a v rámci rodiny, bez toho, aby pes fungoval automaticky bez povelů...ve stylu...tohle se může, tohle se nedělá...možná by stálo za to popsat, jak probíhala výchova vašeho psa, když byl štěně a jak jste řešili "problémy" v mladším věku...

Snažila sem se mu pořád opakovat...dost, au bolí to, nekousej, přestaň...ale nic. Babča na něj křikla dost a absolutně nic. Taky začínám mít pocit že tenhle pes pro mě není to pravé ale nejsem z těch co by odepsal psa jen proto, že zatím neví jak na to. Chci s tím bojovat ale vzhledem k tomu kousnutí už mám obavy aby se to neopakovalo. Už jsem jednou pokousaná psem byla (při jízdě na motorce se vyřítil sousedů vlčák a zakousl se mi do nohy) tak mám respekt.

Už jste někdy měla nějakého živého psa?

Pan Brouček napsal(a):
Už jste někdy měla nějakého živého psa?

Fakt vtipný...ne jen plyšáky

Em napsal(a):
Snažím se vychovávat hrou. Ale každá jeho hra končí tím že se proti mě rozbíhá, kouše mě do rukou, řve u toho jak satan a to všechno bych pochopila ale nedá se prostě zabrzdit když je rozjetý. Přetahovat se o hračky v tuto chvíli je pro něj spíš signál pojď já ti ukážu. Už když byl malý snažil se mě "nakrýt". Prý to dělají štěňata aby ukázaly kdo bude ten kdo bude velet. Nevím ale budete se divit ale opravdu má taková období. Dva dni před tím než mě kousl jsme byli na velké procházce mezi lidmi (cca 10km) a celou dobu naprosto perfektní. Byl skvělý bezproblémový, prostě jednička. Na tom vodítku dneska dělat normálně přemety jako by se chtěl urvat, uši stažené, vyplašený pohled a vůbec nic se přitom nedělo. Naprosto nic. Když jsem ho na vodítku zbrzdila tak se na mě otočil a začal vrčet. Asi cítí že mám od toho kousnutí strach a že mu nevěřím. A asi pochopil že než se z toho otřepu, protože teď jsme pořád ve střehu aby znovu nekousl, tak si prostě dělá co chce. Manžel mu něco řekne a na něj si nedovolí.

No ono někdy člověku přijde, že se z jeho pohledu nic neděje, ale pes je opačného názoru...jestli vám přišel vyplašený, tak si myslím, že opravdu vyplašený byl...a pokud to u něj gradovalo, tak je docela přirozené, že se nakonec otočil s vrčením na vás...a to že jste pořád ve střehu pes podle mě vycítí...možná si neřekne "aha, panička se mě bojí", ale určitě cítí netvozitu a to mu na "klidu" nepřidá...nejsem žádný propagátor nějakých energií a jak to následně funguje na psa, ale když se třeba můj afgán zaseknul, když na chodníku u souseda stálo kolečko a odmítl kolem projít...netáhla jsem ho násilým kolem, skoro pět minut jsem sahala na kolečko a psovi vysvětlovala, že není čeho se bát...počkala jsem až se odhodlal si jít to "strašné monstrum" očuchat...každé zátáhnutí za vodítko by v tomhle případě znamenalo protitah a ještě větší strach psa...myslím, že i on by se v případě krajní nouze klidně fyzicky něčemu takovýmu bránil...je samozřejmě jednodušší, když člověk ví, kde je problém...ale pes musí věřit, že jste pánbůh a že s vámi se mu nemůže nic stát...co děláte, když se bojí malé štěně?taky ho nějakým způsobem uchlácholíte ve stylu.."neboj jsem tady s tebou a nedám tě"...dáte mu najevo, že vy se nebojíte a že vlastně o nic nejde...bez nějakých scén, přehnaného chlácholení a velkých emocí...


Na manžela si nedovolí...proč?...bojí se ho nebo má přirozenou autoritu?...já nevím o povaze kaníků prakticky nic, lehce mi to připomíná "pes jednoho pána"...aby si váš pes neudělal hierarchii dle svého...pán-já/pes- a pak ostatní členové smečky...tam babo raď...když to připodobním k naší rodině a budu brát, že moji psi nikdy nebrali naše děti jako autoritu, tak bylo na mě, abych psům "řekla" jak se mají k dětem chovat...stejně tak jsem je učila, aby na mojí maminku neskákali, když přijde na návštěvu, protože jí by ani náhodou neposlechli a samou láskou a radostí, by jí klidně porazili...
To, že se psa už teď, kdy je to ještě štěně bojíte je dle mého problém...neumím si představit, že bych se bála svýho psa a to, že třeba moje fena na mě vyjede...zavrčí...ožene se i teď, když už je dospělá a něco se jí nelíbí...nikdy by mě nenapadlo se jí bát...vzájemná důvěra je pro mě základ...já neublížím psovi NIKDY a to samé vyžaduji od PSA...a že má občas potřebu sdělit mi svůj názor, tak z toho si fakt nic nedělám...vím, že mi neublíží a že stejně poslední slovo mám já...jen nesmím víc zatlačit na pilu a musím trochu ubrat a dát jí prostor, aby si nezadala ona, dominantní semetrika, co má, dle jejího všechno na povel a všechno ví nejlíp a abych si zároveň nezadala já, jako její "nadřízená"...

Víte, mám kamarádku, na kterou, kdyby zavrčel její pes, tak se ho taky bude bát...při styku se psy je taky ve střehu a věřte, že i moji psi, kteří ji velmi dobře znají, to vycítí...zatímco její manžel k mým psům přistupuje zcela suverénně a s důvěrou a odráží se to v přátelském chování vůči jemu, tak z mojí kamarádky začnou být za chvíli ve střehu, protože je prostě v jejím chování něco špatně...což už jednou skončilo tak, že když se odhodlala pohladit mého psa, který je od přírody taky pose.a, tak na ní, ten můj trouba zavrčel...a není to proto, že by byl agresivní...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No ono někdy člověku přijde, že se z jeho pohledu nic neděje, ale pes je opačného názoru...jestli vám přišel vyplašený, tak si myslím, že opravdu vyplašený byl...a pokud to u něj gradovalo, tak je docela přirozené, že se nakonec otočil s vrčením na vás...a to že jste pořád ve střehu pes podle mě vycítí...možná si neřekne "aha, panička se mě bojí", ale určitě cítí netvozitu a to mu na "klidu" nepřidá...nejsem žádný propagátor nějakých energií a jak to následně funguje na psa, ale když se třeba můj afgán zaseknul, když na chodníku u souseda stálo kolečko a odmítl kolem projít...netáhla jsem ho násilým kolem, skoro pět minut jsem sahala na kolečko a psovi vysvětlovala, že není čeho se bát...počkala jsem až se odhodlal si jít to "strašné monstrum" očuchat...každé zátáhnutí za vodítko by v tomhle případě znamenalo protitah a ještě větší strach psa...myslím, že i on by se v případě krajní nouze klidně fyzicky něčemu takovýmu bránil...je samozřejmě jednodušší, když člověk ví, kde je problém...ale pes musí věřit, že jste pánbůh a že s vámi se mu nemůže nic stát...co děláte, když se bojí malé štěně?taky ho nějakým způsobem uchlácholíte ve stylu.."neboj jsem tady s tebou a nedám tě"...dáte mu najevo, že vy se nebojíte a že vlastně o nic nejde...bez nějakých scén, přehnaného chlácholení a velkých emocí...


Na manžela si nedovolí...proč?...bojí se ho nebo má přirozenou autoritu?...já nevím o povaze kaníků prakticky nic, lehce mi to připomíná "pes jednoho pána"...aby si váš pes neudělal hierarchii dle svého...pán-já/pes- a pak ostatní členové smečky...tam babo raď...když to připodobním k naší rodině a budu brát, že moji psi nikdy nebrali naše děti jako autoritu, tak bylo na mě, abych psům "řekla" jak se mají k dětem chovat...stejně tak jsem je učila, aby na mojí maminku neskákali, když přijde na návštěvu, protože jí by ani náhodou neposlechli a samou láskou a radostí, by jí klidně porazili...
To, že se psa už teď, kdy je to ještě štěně bojíte je dle mého problém...neumím si představit, že bych se bála svýho psa a to, že třeba moje fena na mě vyjede...zavrčí...ožene se i teď, když už je dospělá a něco se jí nelíbí...nikdy by mě nenapadlo se jí bát...vzájemná důvěra je pro mě základ...já neublížím psovi NIKDY a to samé vyžaduji od PSA...a že má občas potřebu sdělit mi svůj názor, tak z toho si fakt nic nedělám...vím, že mi neublíží a že stejně poslední slovo mám já...jen nesmím víc zatlačit na pilu a musím trochu ubrat a dát jí prostor, aby si nezadala ona, dominantní semetrika, co má, dle jejího všechno na povel a všechno ví nejlíp a abych si zároveň nezadala já, jako její "nadřízená"...

Víte, mám kamarádku, na kterou, kdyby zavrčel její pes, tak se ho taky bude bát...při styku se psy je taky ve střehu a věřte, že i moji psi, kteří ji velmi dobře znají, to vycítí...zatímco její manžel k mým psům přistupuje zcela suverénně a s důvěrou a odráží se to v přátelském chování vůči jemu, tak z mojí kamarádky začnou být za chvíli ve střehu, protože je prostě v jejím chování něco špatně...což už jednou skončilo tak, že když se odhodlala pohladit mého psa, který je od přírody taky pose.a, tak na ní, ten můj trouba zavrčel...a není to proto, že by byl agresivní...

Nikdy sem se psů nebála a vycítila jak jim je a taky se mi nikdy nestalo aby mě kousl vlastní pes. Moji RR se mnou jezdili po světě a spali mi na rameni se chová jako nejlepší přítel a najednou se během dne změní v nevyzpytatelné stvoření. Takové výkyvy nálad sem u psa ještě nezažila.

Nevím jak se mi to podařilo ale vypadlo mi..tenhle.

Asi sem to napsala špatně. On vrčel při cestě tam. A začal šílet až když jsme se vraceli domů a začalo pršet.

Em napsal(a):
Nikdy sem se psů nebála a vycítila jak jim je a taky se mi nikdy nestalo aby mě kousl vlastní pes. Moji RR se mnou jezdili po světě a spali mi na rameni se chová jako nejlepší přítel a najednou se během dne změní v nevyzpytatelné stvoření. Takové výkyvy nálad sem u psa ještě nezažila.

Já bych zkusila nakontaktovat lidi, co tohle plemeno chovají, co s ním fungují a co s ním fungují dobře...poradit se s chovatelem od kterého štěně máte nebo jestli třeba není nějaká skupina na facebooku tohodle plemene...ono je to těžký, tady vám každej napíše jaké má zkušenosti se svými psy, jak bychom tohle řešili my, ale naše řešení vychází z toho, že svoje psy známe, že jsme je vychovali a víme jak na ně, protože na každého psa prostě platí trochu něco jiného...
My tady prostě neposoudíme, jestli je chyba pouze na vaší straně, že se psem nemůžete najít společnou řeč nebo jestli je váš pes z nějakého důvodu labil...pokud ale v manželovo přítomnosti funguje normálně, tak bych se nad tím zamyslela...
Jinak to samozřejmě může být naprostá klasika...z poslušného a více méně bezproblémového štěněte se stane puberťák (i když někteří změnu chování v pubertě nepřipouštějí), který zapomíná, že něco uměl, zkouší naší trpělivost až do alelujá a ještě se přitom královsky baví...
I já mám kostlivce ve skříni...moje socializovaná fena, která fungovala se psy i fenami různého stáří a velikostí, se v necelých osmi měsících rozhodla, že bude nenávidět téměř všechny psy na světě a jediné, co jsem s tím byla schopná udělat je její "hraná" ignorace...
Co se týká vašich zkušeností se psy...nevím kolik jste jichg celkem měla-vychovala, ale je možné, že jste prostě měla na psy kliku a teď jste prostě narazila na "osobnost", kde nevíte jak na to, jak se s tím vaším halamou domluvit...myslím, že vám tady můžem stokrát napsat, že někteří psi bývají při hrách v mladém věku drsnější a i to, co vypadá jako regulérní vážně myšlený útok, je jen hra...ale pokud jste už teď ztratila ve svého psa důvěru, tak se to těžko bude napravovat a nechci sýčkovat, ale aby to neskončilo průšvihem...

Ja bych ho dala pryc. Kdyby se prvni incident odehral v tech osmi mesicich, tak si reknu, ze je v puberte a zkousi, co si muze dovolit, ale zautocit ve trech mesicich? To bych necekala ani u pastevce, natoz u CC. At se snazim sebevice, ani si nedokazu predstavit, kde by se v tak malem steneti mela vzit takova agrese. A to jeste kvuli necemu tak banalnimu, jako ze si ho chtel nekdo vzit na klin?! Ten pes neni normalni, a pokud mate doma deti, tak ho dejte pryc, je jen otazkou casu, kdy to odnesou. At si ho vezme nekdo, kdo to v pripade dalsiho utoku je schopen ustat, a to deti bohuzel nejsou.


Kazde plemeno se chlubi tim, jak historicky prochazelo prisnou selekci (oni si taky lide nemohli dovolit zivit kdejakeho zmetka, ktery je jeste "za odmenu" pokouse), bohuzel dneska kdybyste takoveho psa treba chtela dat utratit, tak se na vas jeste budou divat jako na nezodpovedneho chovatele... Ale to, ze ti psi se pak dale mnozi, a predavaji tak negativni vlastnosti dal, a przni tim cele plemeno jako takove, tak to uz nikoho nezajima...

Ja bych ho dala pryc. Kdyby se prvni incident odehral v tech osmi mesicich, tak si reknu, ze je v puberte a zkousi, co si muze dovolit, ale zautocit ve trech mesicich? To bych necekala ani u pastevce, natoz u CC. At se snazim sebevice, ani si nedokazu predstavit, kde by se v tak malem steneti mela vzit takova agrese. A to jeste kvuli necemu tak banalnimu, jako ze si ho chtel nekdo vzit na klin?! Ten pes neni normalni, a pokud mate doma deti, tak ho dejte pryc, je jen otazkou casu, kdy to odnesou. At si ho vezme nekdo, kdo to v pripade dalsiho utoku je schopen ustat, a to deti bohuzel nejsou.


Kazde plemeno se chlubi tim, jak historicky prochazelo prisnou selekci (oni si taky lide nemohli dovolit zivit kdejakeho zmetka, ktery je jeste "za odmenu" pokouse), bohuzel dneska kdybyste takoveho psa treba chtela dat utratit, tak se na vas jeste budou divat jako na nezodpovedneho chovatele... Ale to, ze ti psi se pak dale mnozi, a predavaji tak negativni vlastnosti dal, a przni tim cele plemeno jako takove, tak to uz nikoho nezajima...

Em napsal(a):
Snažila sem se mu pořád opakovat...dost, au bolí to, nekousej, přestaň...ale nic. Babča na něj křikla dost a absolutně nic. Taky začínám mít pocit že tenhle pes pro mě není to pravé ale nejsem z těch co by odepsal psa jen proto, že zatím neví jak na to. Chci s tím bojovat ale vzhledem k tomu kousnutí už mám obavy aby se to neopakovalo. Už jsem jednou pokousaná psem byla (při jízdě na motorce se vyřítil sousedů vlčák a zakousl se mi do nohy) tak mám respekt.

Snažila sem se mu pořád opakovat...dost, au bolí to, nekousej, přestaň...ale nic.
- pardón).

11111 napsal(a):
Ja bych ho dala pryc. Kdyby se prvni incident odehral v tech osmi mesicich, tak si reknu, ze je v puberte a zkousi, co si muze dovolit, ale zautocit ve trech mesicich? To bych necekala ani u pastevce, natoz u CC. At se snazim sebevice, ani si nedokazu predstavit, kde by se v tak malem steneti mela vzit takova agrese. A to jeste kvuli necemu tak banalnimu, jako ze si ho chtel nekdo vzit na klin?! Ten pes neni normalni, a pokud mate doma deti, tak ho dejte pryc, je jen otazkou casu, kdy to odnesou. At si ho vezme nekdo, kdo to v pripade dalsiho utoku je schopen ustat, a to deti bohuzel nejsou.


Kazde plemeno se chlubi tim, jak historicky prochazelo prisnou selekci (oni si taky lide nemohli dovolit zivit kdejakeho zmetka, ktery je jeste "za odmenu" pokouse), bohuzel dneska kdybyste takoveho psa treba chtela dat utratit, tak se na vas jeste budou divat jako na nezodpovedneho chovatele... Ale to, ze ti psi se pak dale mnozi, a predavaji tak negativni vlastnosti dal, a przni tim cele plemeno jako takove, tak to uz nikoho nezajima...

Právě toho se bojím. Ale kdo by si vzal problémového psa.

Navíc níže mít předky skvělé a přesto bude zrovna ten nepovedený. Můj muž měl NO a ten od mala taky bezdůvodně kousal do rukou. Nebylo možné ho něco naučit a nakonec se v 5 letech zjistilo že má rakovinu a umřel. Asi to mělo vliv na mozek protože se už od mala choval jako postižený.

Ono to jeho "já sem tu šéf " přichází ve vlnách. Jako by to vždy na chvilku opadlo. Tahle začala cca před 14 dni kdy si začal značkovat území. Začal být drsňák. A při každém pokusu být velící používá zuby drsněji. Bojím se že než dospěje tak někoho, a nejspíš to budu já, pokouše. Nevím proč nejvíc drtí mě. Jsem s ním nejčastěji a asi největší konkurence. U muže mi připadá jako že v něm nevidí až takový problém. Taky na něj hází bobek ale jinak. Jako by byl v hierarchii až podemnou. Mě se snaží předělat k obrazu svému a když nedělám co chce použije zuby. Nemůžu nadosmrti chodit s šunkou v kapse aby se soustředil na ní a ne na mě.

?
http://ivoeichler.cz/diskuze

Pořádá výcvikový tábor...
už je asi pozdě... (tel).
Tento LVT. - RÁMO výcvik psů proběhne v termínu od dopoledne 31.7 - 6.8.2017.

rapotacka11 napsal(a):
Snažila sem se mu pořád opakovat...dost, au bolí to, nekousej, přestaň...ale nic.
- pardón).

Jdu na to spíš přes city ale jako by věděl že to hraju. Někdy mi připadá tak chytrej až to zaráží. A mám z toho všeho pocit že u něj to bude kdo z koho.

Vorty napsal(a):
Jdu na to spíš přes city ale jako by věděl že to hraju. Někdy mi připadá tak chytrej až to zaráží. A mám z toho všeho pocit že u něj to bude kdo z koho.

Jestli máte tento pocit, najděte mu jiného majitele.

Em napsal(a):
Nikdy sem se psů nebála a vycítila jak jim je a taky se mi nikdy nestalo aby mě kousl vlastní pes. Moji RR se mnou jezdili po světě a spali mi na rameni se chová jako nejlepší přítel a najednou se během dne změní v nevyzpytatelné stvoření. Takové výkyvy nálad sem u psa ještě nezažila.

...ale někde výše píšete, že fenka RR Vás kousla kdykoli jste na ni sáhla - odůvodňovala jste to, že měla hormonální nerovnováhu...promiňte, že také píši, ale připadá mi, že se Váš vztah čím dál víc horší - můj dojem, tuším, že to může skončit malérem, asi bych místo vypisování tady se snažila setkat s někým, kdo toto plemeno má a chová a kdo s ním cvičí a setkat se s ním a s ním vše detailně probrat...

11111 napsal(a):
Ja bych ho dala pryc. Kdyby se prvni incident odehral v tech osmi mesicich, tak si reknu, ze je v puberte a zkousi, co si muze dovolit, ale zautocit ve trech mesicich? To bych necekala ani u pastevce, natoz u CC. At se snazim sebevice, ani si nedokazu predstavit, kde by se v tak malem steneti mela vzit takova agrese. A to jeste kvuli necemu tak banalnimu, jako ze si ho chtel nekdo vzit na klin?! Ten pes neni normalni, a pokud mate doma deti, tak ho dejte pryc, je jen otazkou casu, kdy to odnesou. At si ho vezme nekdo, kdo to v pripade dalsiho utoku je schopen ustat, a to deti bohuzel nejsou.


Kazde plemeno se chlubi tim, jak historicky prochazelo prisnou selekci (oni si taky lide nemohli dovolit zivit kdejakeho zmetka, ktery je jeste "za odmenu" pokouse), bohuzel dneska kdybyste takoveho psa treba chtela dat utratit, tak se na vas jeste budou divat jako na nezodpovedneho chovatele... Ale to, ze ti psi se pak dale mnozi, a predavaji tak negativni vlastnosti dal, a przni tim cele plemeno jako takove, tak to uz nikoho nezajima...

Konečně rada, na kterou zadavatel čeká jako dítě na cumel.

Zavrčení za nechtěnou manipulaci vydávate za útok a tak dál... je vidět, že jste odborník.

Edánek napsal(a):
...ale někde výše píšete, že fenka RR Vás kousla kdykoli jste na ni sáhla - odůvodňovala jste to, že měla hormonální nerovnováhu...promiňte, že také píši, ale připadá mi, že se Váš vztah čím dál víc horší - můj dojem, tuším, že to může skončit malérem, asi bych místo vypisování tady se snažila setkat s někým, kdo toto plemeno má a chová a kdo s ním cvičí a setkat se s ním a s ním vše detailně probrat...

O to nejde, jde o to, svatlit vinu za problém na psa a zbavit se ho.

Edánek napsal(a):
...ale někde výše píšete, že fenka RR Vás kousla kdykoli jste na ni sáhla - odůvodňovala jste to, že měla hormonální nerovnováhu...promiňte, že také píši, ale připadá mi, že se Váš vztah čím dál víc horší - můj dojem, tuším, že to může skončit malérem, asi bych místo vypisování tady se snažila setkat s někým, kdo toto plemeno má a chová a kdo s ním cvičí a setkat se s ním a s ním vše detailně probrat...

Ne vždycky jen jednou. Ale tý sem vynadala a do její smrti byla moje zlatíčko. Mám v úmyslu okamžitě najít pomoc v mém okolí. Byla sem teď od soboty v praci tak dneska jdu na to.

scylla napsal(a):
Jestli máte tento pocit, najděte mu jiného majitele.

A kde. Kdo si vezme psa který kousl v 8 měsících majitele protože ho chtěl odvést za obojek na místo. Nebo mám lhát abych se ho za každou cenu zbavila. To je svinstvo.

scylla napsal(a):
Konečně rada, na kterou zadavatel čeká jako dítě na cumel.

Zavrčení za nechtěnou manipulaci vydávate za útok a tak dál... je vidět, že jste odborník.

Vůbec ne. Nevíte co bych dala za to aby sme byli kamarádi. I proto sem se dostala až k tomu že tu žebrám o pomoc.

Jsou lidi, kteří to se psy umí a s 8 měsíčním by do toho šli.
Jen zkuste hledat.
Rozmazlenec dostane vojnu a srovná se.

Věřte, že by stačil ten pochod, jak radil "junior" Lupus.
Nemusela byste jít ani lesem, stačí úplně cizí prostředí,
kde by si až tak jistý nebyl.
Ale ten čundr by byl nejlepší...

rapotacka11 napsal(a):
Jsou lidi, kteří to se psy umí a s 8 měsíčním by do toho šli.
Jen zkuste hledat.
Rozmazlenec dostane vojnu a srovná se.

Věřte, že by stačil ten pochod, jak radil "junior" Lupus.
Nemusela byste jít ani lesem, stačí úplně cizí prostředí,
kde by si až tak jistý nebyl.
Ale ten čundr by byl nejlepší...

Nechci to vzdát. Mám ho ráda a moc sem si ho přála. Ale strašně moc děkuju za postřeh. On je totiž king jen v místech kde to zná.

Vorty napsal(a):
A kde. Kdo si vezme psa který kousl v 8 měsících majitele protože ho chtěl odvést za obojek na místo. Nebo mám lhát abych se ho za každou cenu zbavila. To je svinstvo.

Ne, najděte mu někoho, můžete inzerovat, hledat kde se dá. Protože pokud s ním chcete bojovat, nemůžete vyhrát a zničíte ho nadobro. Pokud hledáte boj a použití síly, najděte mu nový domov. On není špatný, je to vaše chyba. Pokud to dokážete uznat a jste schopná přehodnotit přístup, má on šanci, že nedopadne špatně. Hledejte to, co je dobré pro něho, ne pro vás.

Vorty napsal(a):
Nechci to vzdát. Mám ho ráda a moc sem si ho přála. Ale strašně moc děkuju za postřeh. On je totiž king jen v místech kde to zná.

On není nikde king, on je v háji s nervy, sebevědomím a nevěří nikomu, ani vám a už ani sobě a jen se opírá o to, co zná.

Vorty napsal(a):
Vůbec ne. Nevíte co bych dala za to aby sme byli kamarádi. I proto sem se dostala až k tomu že tu žebrám o pomoc.

Tak mu to kamarádství nabídněte. Zatím jste mu nabízela manipulaci, tresty, výčitky, které on nemohl vůbec pochopit.

"Věřte, že by stačil ten pochod, jak radil "junior" Lupus"
bojím se, že nikoliv...podle toho, co em(em) píše, tak bude ten hlavní problém v její hlavě a přístupu, a to se nějakým pochodem nespraví (ono, není třeba žádný x denní trek, stačí špacír po lese, ne po cestách, ale po lese, terénem a psa vést a ukazovat mu cestu...a ono na to i existuje přímo i cílená "hra", ani ten les či co nepotřebuješ).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Věřte, že by stačil ten pochod, jak radil "junior" Lupus"
bojím se, že nikoliv...podle toho, co em(em) píše, tak bude ten hlavní problém v její hlavě a přístupu, a to se nějakým pochodem nespraví (ono, není třeba žádný x denní trek, stačí špacír po lese, ne po cestách, ale po lese, terénem a psa vést a ukazovat mu cestu...a ono na to i existuje přímo i cílená "hra", ani ten les či co nepotřebuješ).

Hry se hrají, ale život se žije a tady potřebuje napravit hlavu majitel, ne ten pes, ten se chová tak, jak si myslí, že musí.

scylla napsal(a):
Tak mu to kamarádství nabídněte. Zatím jste mu nabízela manipulaci, tresty, výčitky, které on nemohl vůbec pochopit.

Co to pořád melete. Neznáte ho neznáte mě. Tady ste samá dobrá rada a když hledám a snažím se tak ze mě uděláte psychopata. A pes je chudák. Ani na vteřinu ste si nepripustila že by to mohlo byt naopak.

Emem, on je problém v tom, že tak, jak to píšeš - a to jsou informace, které máme a které podáváš ty - je to většinou blbě, blbě a blbě...z tvé strany, tak co s tím? a se nediv...a chápej, ono se to táhne od začátku a nabaluje a nabaluje a pes jde do puberty a roste a sílí a jasně že ty reakce budou vypadat jinak...

Já už proto ani nepřispívám, protože na mě z toho padl smutek, mám labilního pastevce a tudy prostě cesta nevede...

Vorty napsal(a):
Co to pořád melete. Neznáte ho neznáte mě. Tady ste samá dobrá rada a když hledám a snažím se tak ze mě uděláte psychopata. A pes je chudák. Ani na vteřinu ste si nepripustila že by to mohlo byt naopak.

Ono to podle toho vašeho popisu totiž vůbec nevypadá, že by to mohlo být naopak.


Při procházce k jezeru tahal jak šílenej a když jsem ho zbrzdila vodítkem naštval se na mě.
jak jste ho zbrzdila a jak se choval při tom naštvání? Vrčel? Možná se jen cítil opět zahnaný do kouta, je labilní, posera, z vás cítí strach a nervozitu, tak se bojí ještě víc, najednou mu škubne smyčka kolem krku, zpanikaří, neví kudy kam.

Začalo pršet a dostal amok. Rval za vodítko tak, že mi absolutně nedošlo proč. Co se stalo že skoro dělá přemety. Jako by se bál deště. Přitom jsme byli oba mokří takže nevím co to do něj vjelo.
To je uplně jedno proč má amok, v momentě kdy panikaří, neřešte jestli má jeho strach racionální podklad, ale pomožte mu se z toho dostat. Moje fena občas zpanikaří, z ničeho, možná se bojí duchů, co já vím. Pomáhá jí na krátkém vodítku u nohy odvést z místa kde se bojí, pak ji posadit, chvíli s ní sedět tělo na tělo, a v momentě kdy už vnímá odvést pozornost na něco příjemného. Pokud máte postroj a psa udržíte, tak je lepší dát ho v té chvíli na postroj, škrcení na obojku jim většinou na klidu nepřidá.

Dorazili sme domu a chvíli si hráli. Ale pořád se snažil proti mě útočit.
útočil, nebo se jen rozdováděl? To že kousne až to bolí není známka agrese, on si pravděpodobně pořád jen hraje.


Ale každá jeho hra končí tím že se proti mě rozbíhá, kouše mě do rukou, řve u toho jak satan a to všechno bych pochopila ale nedá se prostě zabrzdit když je rozjetý.
ale po tom řvaní a kousání ta hra nějak doopravdy skončí - jak? jak se uklidní, proč přestane?


Snažila sem se mu pořád opakovat...dost, au bolí to, nekousej, přestaň...ale nic.
Váš pes neumí česky.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ono to podle toho vašeho popisu totiž vůbec nevypadá, že by to mohlo být naopak.


Při procházce k jezeru tahal jak šílenej a když jsem ho zbrzdila vodítkem naštval se na mě.
jak jste ho zbrzdila a jak se choval při tom naštvání? Vrčel? Možná se jen cítil opět zahnaný do kouta, je labilní, posera, z vás cítí strach a nervozitu, tak se bojí ještě víc, najednou mu škubne smyčka kolem krku, zpanikaří, neví kudy kam.

Začalo pršet a dostal amok. Rval za vodítko tak, že mi absolutně nedošlo proč. Co se stalo že skoro dělá přemety. Jako by se bál deště. Přitom jsme byli oba mokří takže nevím co to do něj vjelo.
To je uplně jedno proč má amok, v momentě kdy panikaří, neřešte jestli má jeho strach racionální podklad, ale pomožte mu se z toho dostat. Moje fena občas zpanikaří, z ničeho, možná se bojí duchů, co já vím. Pomáhá jí na krátkém vodítku u nohy odvést z místa kde se bojí, pak ji posadit, chvíli s ní sedět tělo na tělo, a v momentě kdy už vnímá odvést pozornost na něco příjemného. Pokud máte postroj a psa udržíte, tak je lepší dát ho v té chvíli na postroj, škrcení na obojku jim většinou na klidu nepřidá.

Dorazili sme domu a chvíli si hráli. Ale pořád se snažil proti mě útočit.
útočil, nebo se jen rozdováděl? To že kousne až to bolí není známka agrese, on si pravděpodobně pořád jen hraje.


Ale každá jeho hra končí tím že se proti mě rozbíhá, kouše mě do rukou, řve u toho jak satan a to všechno bych pochopila ale nedá se prostě zabrzdit když je rozjetý.
ale po tom řvaní a kousání ta hra nějak doopravdy skončí - jak? jak se uklidní, proč přestane?


Snažila sem se mu pořád opakovat...dost, au bolí to, nekousej, přestaň...ale nic.
Váš pes neumí česky.

Dala sem na rady a přišlápla mu stopovacku. Byl ode mě cca 2 metry. Otočil se a zavrčel.
Hra na kousání končí jen tim ze ja vyklidil pole. Prostě odejdu protože jak rikate česky nerozumi.

Už dlouhé roky mám smečku boxerů - čili také molose. Tohle chování není nic výjimečného, zažila jsem i horší. Ale s takovými psy se mi naopak pracuje velmi dobře - jen potřebují aktivní sport, nebo resp více druhů sportu - vyřádí se, naučí se disciplíně, věří mi. Výlety s přespáním v cizím prostředí jsou super, existují i několikadenní psí akce, tábory, hry. Zaměstnaný a utahaný pes je cíl :).

Dejte toho psa pryč, ve vaší rodině nemá šanci.( Ne, že byste byli špatná rodina, jen ne pro toho psa ). Mám taky dojem, že CC je pes jednoho pána
( ať mě jejich majitelé případně opraví ), on má milovat celou rodinu, ale pána mít jednoho. U vás - štěně tahá na klín příchozí dcera - proč? A když se ohradí - je to agrese ?
Další příhoda : Vy jste psa nemohla zvládnout, tak zasáhla "babča" - proč?
Už jsem to psala - je vás kolem něj moc, každý po něm něco chce a ten pes je z toho magor - žádný prudce inteligentní.
A že u něj nemáte respekt - to je jasné. ( Ale máte ten respekt v rodině? Leckdo se mi bude smát, ale pes je barometrem rodinných vztahů ). Jak můžete mít respekt, když vám do jeho výchovy kdekdo zasahuje a vy se psa bojíte ?
Nabídněte ho. To není odepsání, to je postarání se mu o spokojený život.

Vorty napsal(a):
Dala sem na rady a přišlápla mu stopovacku. Byl ode mě cca 2 metry. Otočil se a zavrčel.
Hra na kousání končí jen tim ze ja vyklidil pole. Prostě odejdu protože jak rikate česky nerozumi.

Tak táhnul na vodítku, nebo se rozeběhl na volno a vy jste přišlápla stopku? - zarazil se o ni prudce? Pořád vidím jako nejpravděpodobnější, že se lekl a proto vrčel. Je to labil, ne agresor.

odejdete a ukončíte hru. Tak proč to neuděláte už předtím, v momentě kdy začne být příliš rozdováděný? On by pak spíš pochopil, kde je ta hranice přes kterou nesmí, pokud chce aby hra pokračovala.

Přestaňte o něm uvažovat jako o agresorovi co si buduje pozici ve smečce, najděte někoho kdo vám může pomoc přímo na místě a řekne vám kde děláte chyby.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak táhnul na vodítku, nebo se rozeběhl na volno a vy jste přišlápla stopku? - zarazil se o ni prudce? Pořád vidím jako nejpravděpodobnější, že se lekl a proto vrčel. Je to labil, ne agresor.

odejdete a ukončíte hru. Tak proč to neuděláte už předtím, v momentě kdy začne být příliš rozdováděný? On by pak spíš pochopil, kde je ta hranice přes kterou nesmí, pokud chce aby hra pokračovala.

Přestaňte o něm uvažovat jako o agresorovi co si buduje pozici ve smečce, najděte někoho kdo vám může pomoc přímo na místě a řekne vám kde děláte chyby.

Tak to sem udělala v jinem vlakne kde hledám někoho v mém okolí kdo CC má, ma s nim zkusenosti ze bychom se sesli a on posoudil stav v reálu a pani scylla mě tam sestrelila jako psychopatickeho mentala co by se mel spis jit léčit než se snazit vychovat psa.

Vorty napsal(a):
Dala sem na rady a přišlápla mu stopovacku. Byl ode mě cca 2 metry. Otočil se a zavrčel.
Hra na kousání končí jen tim ze ja vyklidil pole. Prostě odejdu protože jak rikate česky nerozumi.

Vyklidit pole není špatně, ale musíte to udělat ve stylu..."hochu, tak tohle je přes čáru, takže končím hru a odcházím-sebevědomě" a ne ve stylu "já jsem poražená, tak stáhnu ocas a odplazím se lízat si rány".- situace stejná, signál pro psa, ale naprosto jiný...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vyklidit pole není špatně, ale musíte to udělat ve stylu..."hochu, tak tohle je přes čáru, takže končím hru a odcházím-sebevědomě" a ne ve stylu "já jsem poražená, tak stáhnu ocas a odplazím se lízat si rány".- situace stejná, signál pro psa, ale naprosto jiný...

Taky sem zkusila. Obíhá mě a tlačí skákáním a kousanim zpátky.

Vorty napsal(a):
Taky sem zkusila. Obíhá mě a tlačí skákáním a kousanim zpátky.

Použiju povel "ne..nesmíš"... nebo něco podobného nevím, co používáte jako ukončovací zákazový povel nebo klidně příkazový "lehni a zůstaň", v osmi měsících už pes musí nějaké povely zvládat a stále rozhodně odcházím...na psa neřvu, nepištím, otáčím se k němu zády...nemáchám rukama, neodstrkuju psa...to všechno může být další pobídka k další hře...

"Tak proč to neuděláte už předtím, v momentě kdy začne být příliš rozdováděný?"
ale ono jde o to, psu umožnit řízeně vybít energii a nenechat ho příliš rozdovádět. Když to přešvihneš, tak pak jde do agrese...A v rámci té řízené hry ho učit i klid, soustředění a poslušnost. Bez povelů = slova, kterým psu říkám, co má dělat, aby to bylo dobře (a tak ho to i učím!), to nepůjde.

"Dala sem na rady a přišlápla mu stopovacku. Byl ode mě cca 2 metry. Otočil se a zavrčel."
má 8 měsíců - to s ním pracuješ se stopkou dlouhodobě? Máte spolu práci se stopkou naučenou? Máš naučené netahání...no asi ne. Učíš ho to? Jak?...

a vo tom to je...použít jednu vyizolovanou věc "přišlápnout stopku" z komplexu, to je...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Tak proč to neuděláte už předtím, v momentě kdy začne být příliš rozdováděný?"
ale ono jde o to, psu umožnit řízeně vybít energii a nenechat ho příliš rozdovádět. Když to přešvihneš, tak pak jde do agrese...A v rámci té řízené hry ho učit i klid, soustředění a poslušnost. Bez povelů = slova, kterým psu říkám, co má dělat, aby to bylo dobře (a tak ho to i učím!), to nepůjde.

"Dala sem na rady a přišlápla mu stopovacku. Byl ode mě cca 2 metry. Otočil se a zavrčel."
má 8 měsíců - to s ním pracuješ se stopkou dlouhodobě? Máte spolu práci se stopkou naučenou? Máš naučené netahání...no asi ne. Učíš ho to? Jak?...

a vo tom to je...použít jednu vyizolovanou věc "přišlápnout stopku" z komplexu, to je...

Jo, tam mělo být v momentě NEŽ začne být příliš rozdováděný.

povel vám je k něčemu až když už ho pes zná. Navést psa na správnou činnost se dá i bez něj.
Možná teda máme trochu jinou definici slova povel. Pro mě není povel každé slovo které psovi řeknu.

Em napsal(a):
Tak jsem dala na rady. Při procházce k jezeru tahal jak šílenej a když jsem ho zbrzdila vodítkem naštval se na mě. Na jezeře koupání spolu a pak cesta domu. Začalo pršet a dostal amok. Rval za vodítko tak, že mi absolutně nedošlo proč. Co se stalo že skoro dělá přemety. Jako by se bál deště. Přitom jsme byli oba mokří takže nevím co to do něj vjelo. Dorazili sme domu a chvíli si hráli. Ale pořád se snažil proti mě útočit. Šla sem s ním na zahradu vyčůrat a začala se bavit s babčou. Začal útočit a nebyl k zastavení. Babča už začala cítit že to přestává být hra ale spíš trénování útoku. Útočil mi na ruku a nakonec opět kousnul do ruky nad loktem tak, až to zabolelo. Neplatilo na něj vůbec nic. Ono když vás okousává 35kg plus obrovská hlava a nedá se zastavit tak nic příjemného. Nakonec jsem ho nasměrovala tím že sem odešla nebo spíš odcouvala do baráku. Tam měl málo místa a tak toho nechal. Doma v obýváku jsem zkusila metodu lehnout si vedle sebe což s RR bylo strašně fajn. Lehli si mi na rameno a každý mi chrápal do jednoho ucha. CC nikoliv. Začal mě drápat, přežvykovat a nedal se ani hlazením, ani chlácholením nijak uklidnit, aby si vedle mě lehl. Nakonec si nade mě stoupl, položil si na mě packu a koukal do dáli. Když mě to jeho přežvykování bolelo zkoušela jsem au au au což zabíralo u všech psů. U něj to nemělo absolutně žádnou odezvu. No a teď raďte.

Tak ještě jednou od začátku.
Zapomeň na to, že tvůj pes je dominantní, příliš inteligentní, agresivní, útočný, obrací se proti tobě. Nic takového tvůj pes nevykazuje.
Když ti chce kousnout do ruky, podstrc mu do huby hned nějakou hračku. Ať se zakousne do ní, pár vteřin ať se pretahuje a nech ho vyhrát. Jakmile budeš připravena na to hračku pustit tak si druhou rukou chyť couracku, pust hračku a ať si ji pes odnese do pelechu kam ho ty odvedes za stálého chválení.

Pes se bojí deště? Já se nedivim. Já jsem taky vždycky nás*ana když prší. Tak se skočte schovat někam kde budete oba dva ve větší pohodě. Že suchá budete spolu koukat na to jak prší. A je dobrý mít u sebe třeba ručník a utřít psa -zbavis ho té vody a on to určitě svým způsobem ocení. I kdyby jen hrou což je vlastně ta nejlepší varianta. Nebo mu poskytni přechodně deštník. Když půjde s tebou schová se pod něj a nebude na něj pršet - pes bude víc v pohodě.

U takto labilniho a nejistého a lehce rozjancivatelneho psa si vedle něj nelehej. Snadno ti pak ublíží a ještě víc to ublíží tvoji důvěře v něj.

Když někam jdete tak se hezky narovnej, z hluboka v klidu dychej a opakuj si "to zvládneme, je šikovný a pochopí to" ty se uklidnís a pes časem taky.

Pokud vrčí na vodítku, tak se neloudej a na čas se mu s tempem prizpusob. On získá trochu jiný pohled na věc a pak nebude vrcet. Ale chce to zase trochu interakce od tebe. Mluvit na něj "Hafi koukej tady je Brouček, pojď se podívat. Hafi koukej tady je určitě co ocuchat. Hafi koukej tady musíme tu lampu obejít. Hafi koukej chodím jen po jedné noze..." být proste aktivní a komunikovat s ním. A navíc když budeš říkat Koukej pokazdy, zvykne si že při slovu koukej se mění směr nebo činnost a začne po čase na toto slovo reagovat tím že se na tebe otočí a bude čekat co bude za AKCI zajímavou.

Začni přemýšlet tak, že když pes něco udělá tak ty vymyslí jak toho využít. Stéká? Řekni mu u toho Stekej. Přestane štěkat řekni mu TICHO. On si to časem sám spojí a bude to obráceně ty reknes a pes udělá. Hlavně nenásilně.

A v neposlední řadě zaved doma stereotyp. Takový jaký budou všichni dodržovat. On se o to ten pes pak bude opírat a bude klidnější.

Povel je slovo, jehož význam pes zná, neb jsem ho to naučila. Povel mi je vždy co k čemu, neb skrzevá něj psu umím po lidsku říci, co má dělat...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Povel je slovo, jehož význam pes zná, neb jsem ho to naučila. Povel mi je vždy co k čemu, neb skrzevá něj psu umím po lidsku říci, co má dělat...

A pro mě je to právě jen příkaz u kterého vyžaduji 100% plnění - třeba "ke mně". Když otevřu dveře a zeptám se psiny jestli chce jít dovnitř, tak to určitě za povel nepovažuji, ač tomu rozumí.

Em(em): Mám jen dotaz...před zašlápnutím stopovačky, předcházel nějaký povel? nebo aspoň nějaký zvukový projev z Vaší strany? nebo jste (pro psa) naprosto nečekaně a (opět opakuji pro psa) bezdůvodně rovnou zašlápla? pak bych to zavrčení (= ohrazení se) celkem chápala.

A obecně, když chodíte se psem na vodítku, komunikujete s ním? nebo ho ovládáte jen vodítkem?

s CC zkušenosti nemám, jen s HW (také molos) a ovládat je silou je cesta do pekel...minimálně HW si celkem rychle potřebuje spojit povel s důvodem - jinými slovy má pevně rozdělený trénink - učím se co se po mně chce, pán mi to trpělivě vysvětluje, dokud se mnou není spokojen a (vždy!) dostanu odměnu, když povel splním. Jo a trénuje se jen, když jsem ochoten se soustředit, jinak páník počká, až se vyčmuchám a vylítám a budu na to mít náladu.

no a pak je reálná situace, kdy se povel používá v praxi - z počátku s odměnou, časem, když mám povel zažitý bez nároku na odměnu. U HW bylo jasně zřetelné, že po čase začala vyhodnocovat, jestli má náš povel smysl a když ho neviděla, tak se splněním váhala, nebo ho prováděla neochotně. Takže určitě nepovelovat zbytečně, určitě to není povaha schopná snášet "bezdůvodnou buzeraci". (smysl povelu ve smyslu - poblíž je jiný pes, děti, větší skupina lidí, velký provoz, zvěř, jsme v neznámém prostředí...)

ještě dodávám, že náš HW je většinu času na volno (nežijeme nikde v centru ) a spoustu původních povelů už má zautomatizovaných (sedni - před přechodem, nesmíš - chodit do ulice (ani za kočkou), čekej - na strategických bodech,...) takže už je ani nemusíme používat a jsme zase u toho, že co nejméně buzerujeme a pes se "rozhoduje sám"

no...koukám, že jsem se dost rozepsala, ale hlavní myšlenka byla - hlavní je komunikace a socializace i ve smyslu, "jak se kde chovat" ne jen ve smyslu, zvyknout si na...(davy lidí, psy, dopravní prostředky).

Děkuju vsem. Držte pěsti ať to zvladnem. Nechci o nej prijit.

Dneska je naprosto bombastickej. Procházka v pohodě mazleni taky a takhle ho prostě miluju.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Vorty napsal(a):
Dneska je naprosto bombastickej. Procházka v pohodě mazleni taky a takhle ho prostě miluju.

Hlavně nezapomeňte v těhle momentech dávat psovi najevo, že takové chování se vám líbí...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Hlavně nezapomeňte v těhle momentech dávat psovi najevo, že takové chování se vám líbí...

Jen aby z něj neudělala ležáka

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jen aby z něj neudělala ležáka

To nehrozi odpoledne jdeme plavat.

Nejsem zadavatelka a z některých příspěvků jsem mírně řečeno v rozpacích. Vrátit toho psa ? Jsem rád že jsem takovou radu nedostal, když jsem řešil podobné věci u svého psa. A představte si mě to přišlo normální protože znám povahu pastevců..Vytrval jsem v intenzivní výchově a povedlo se. Náš kavkaz mi dal brzy najevo že s ním soupeřit a tlačit na něj nemá smysl. Jeho hry byly divoké a odneslo to spousty oblečení, bot a modřin a škrábanců. Časem a při poslechnutí rad může z toho psa být opravdový ochránce. Pokud paní má srdce, cit, umí i něco odpustit, spoustu trpělivosti a poslechne rady, věřím že to zvládne.. Nesmí chybět ale přiměřená přísnost a důslednost. Kolikrát v tom věku mi dal najevo že se mu to a tamto nelíbí nespočítám. Vždy sem hledal cestu aby splnil to co chci a myslel si že je to z jeho vůle. Rady sem nepíšu vše již bylo více méně odpovězeno. Podpořte tu paní..pokud si chce toho psa nechat a fungovat s ním tak né že chce vychovat bezproblémového psa ona musí..
Existují psi pro které je popsané chování v tomhle věku typické pak už záleží na rodině jestli to zvládne nebo ne. Pokud ne je to velký průser ale to si měli rozmyslet a vycházet z toho už při výběru plemene.

Ono s tím výběrem plemene je to těžké. Když si přečtu povahové popisy CC na internetu, pořídila bych si ho i já :
http://neviditelnypes.lidovky.cz/psi-cane-corso-predstavte-se-prosim-dbf-/p_zviretnik.aspx?c=A070524_000636_p_zviretnik_dru.

Vorty napsal(a):
Ne vždycky jen jednou. Ale tý sem vynadala a do její smrti byla moje zlatíčko. Mám v úmyslu okamžitě najít pomoc v mém okolí. Byla sem teď od soboty v praci tak dneska jdu na to.

...asi jsem to pochopila jinak...

scylla napsal(a):
O to nejde, jde o to, svatlit vinu za problém na psa a zbavit se ho.

...mně už jde z toho všeho hlava kolem, pokaždé se vyrojí nějaký nový problém...

Em napsal(a):
Tak asi tak. Kdo mě zná (pejskaři) říkají že jsem příliš tvárná a pes si se mnou dělá co chce protože to vycítí.
S mou figurou fakt nebudím hrůzu. Je to asi jako když se hlásí trpaslík mezi obry.
Fenka RR se do mě zakousla pokaždé když jsem ji pohladila. Proto tento postup. Už to po dobrém opravdu nešlo. Nakonec se v dospělosti při prvním hárání ukázalo že má hormonální problémy a to se bohužel odráželo i do jejího chování. Vyjížděla pak i po svých štěňatech to nemluvím o tom že neměla ani hormony co ji provokovaly stahy a málem mi umřela. Nechali jsme ji zabřeznout jen proto aby nemusela podstoupit odoperování dělohy a málem jsme o ni přišli. A zřejmě sem nebyla až takový magor protože do smrti milovala ženský a nenáviděla chlapy.
Toho nevyrovnanýho poseru netrestám za nic jen když se mě snaží kousnout tak mu ukážu, že tudy cesta nevede. Kolik lidí uvažovalo tak že je to chudák který se bojí a nakonec skončili buď oni nebo někdo z okolí v nemocnici s pokousáním. A těžko se pak vysvětluje že je vlastně pokousal jen labilní pes co si nevěří. Tudy cesta nevede.
Jinak díky za postřehy jako je couračka a ne přímý dotek obojku, protože on má opravdu stavy že jeden den se nebojí vůbec ničeho a druhý den to co dělala den před tím bez problémů je pro něj neřešitelný problém přes který vlak nejede. To že se na něj musí ve všem pomalu vím, ale hryzat prostě nesmí.
A moudrá rada se nerovná pranýřování. Když někdo napíše jen že jsi magor bez toho aby dal podnět jak se snažit nebýt magorem je to pranýřování.

a dobrou chuť chlapovi

...tak asi jsem opravdu nepochopila jak jste to myslela...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ono s tím výběrem plemene je to těžké. Když si přečtu povahové popisy CC na internetu, pořídila bych si ho i já :
http://neviditelnypes.lidovky.cz/psi-cane-corso-predstavte-se-prosim-dbf-/p_zviretnik.aspx?c=A070524_000636_p_zviretnik_dru.

No já snad taky. Přečetl jsem jen zběžně.. a nenašel žádné zápory. Možná v těch článcích o plemenech nikdo otevřeně nepíše o negativech. Někdo tady psal vybírat plemeno spíš podle možných problémových rysů a pak být mile překvapen. Souhlasím. Ale když vím co vyvádí štěňata a polodospěláci pudla, jorka atd. a znásobím to 1000x tak už vím co můžu čekat a jestli na to mám, když si pořídím takové plemeno. Aspoň teda do chvíle než si ho vychovám a dospěje.

Nechápu, proč:
1. ten pes nenosí náhubek, když se ho bojíte a opakovaně říkáte, že na vás útočí
2. jste už dávno nevyhledala pomoc někoho, kdo psům rozumí
atd

Že vaše podivné výchovné metody fungovaly na jiné psy, holt neznamená, že to bude fungovat na každýho. Pes potřebuje pravidla, vedení, hranice, vědět, co má v jakých situacích dělat. To váš pes evidentně neví. A pokud neví, dělá první věc, která ho napadne, a vůbec tím nemusí myslet nic zlýho. Navíc v prostředí lásečky a pocitečků (pardon za nadsázku..) a "zkoušeli jsme křiknout dost a nezabralo to" tomu psovi nutně musí chybět zmíněné hranice, pravidla, a tím i jistota a bezpečí. Z toho vyplývá "posranost", strach, nevypočitatelnost, atd.
Dokud nezměníte myšlení a pro začátek se třeba nevykašlete aspoň na nesmysly o dominanci, ...
Nemyslím si, že se to dá vyřešit přečtením pár rad na ifauně :).

Tak náš bobanek dneska poprvé zavrčel u misky se zradlem. Dosud to nikdy neudelal. Mluvila sem s odborníkem a doporučil mi ct hlavy ale ne moji scyllo ale psa. Prý trpi na mozkove nádory což se nikde nedoctete. A jeho reakce prý nejsou standartni pro zdraveho psa. Prý se muze jednat i o agresi ze strachu. Dneska vrčel pri prochazce na zlute auto než sem ho privedla k nemu a ukazala že je to v pohode. Od stredy jdeme na cvicak pro problemove psy.

Vorty napsal(a):
Tak náš bobanek dneska poprvé zavrčel u misky se zradlem. Dosud to nikdy neudelal. Mluvila sem s odborníkem a doporučil mi ct hlavy ale ne moji scyllo ale psa. Prý trpi na mozkove nádory což se nikde nedoctete. A jeho reakce prý nejsou standartni pro zdraveho psa. Prý se muze jednat i o agresi ze strachu. Dneska vrčel pri prochazce na zlute auto než sem ho privedla k nemu a ukazala že je to v pohode. Od stredy jdeme na cvicak pro problemove psy.

Ale doctete, kdyz chcete...tady se to resilo uz vicekrat, kdyz mel pes zkratovite chovani...jenze to byvali psi, kteri do určitého veku fungovali v rodine v pohode a pak jim "hrablo"...ne stene, kterému nikdo neukazal, jak se ma chovat a dle toho to vypada...

Vite, co me na vasem problemu desi nejvic? Ta neochota si pripustit 5 (!) mesicu, ze to se psem neumite a nechat to dojit k tomu, ze na nej zatlačite a on vas kousne... nedivim se mu. Nejste pro nej evidentne citelna a to jiz od zacatku. Jinak by nedelal to co dela...vsechno vyse popsane se melo resit uz driv, je jasne, ze cim pes roste, tim vic jeho hry boli, atd. Proto se taky vychovava (! mne prijde, ze vy od zacatku max. cvicite a ještě dril jako u NO) male stene, kde neni problem ho fyzicky zvladnout a behem chvile utahat, aby se naucilo nejaky rezim.

Dle poslednich vasich prispevku mi to opravdu prijde jako pes, ktery ma strach a nema ve vas oporu. A to uz od zacatku...n.

"Prý se muze jednat i o agresi ze strachu."
Tím si můžete být jistá.
Tak snad na tom cvičáku nebudou rádoby cvičitelé, jejichž jediný umění spočívá ve vycukání psa na škrťáku nebo informacích typu "to a to dělá, protože je dominantní".

"Prý se muze jednat i o agresi ze strachu"
vždyť tohle tady píšeme už od začátku...

To co Vám sdělil cvičitel se tu opakuje celkem dost dokola..Asi jen stačí připustit si vlastní chyby..
Upřímně nechápu a je mi proti mysli Váš styl výchovy a máte sakra štěstí, že po Vás nešli už předchozí psi..

Vorty napsal(a):
Tak náš bobanek dneska poprvé zavrčel u misky se zradlem. Dosud to nikdy neudelal. Mluvila sem s odborníkem a doporučil mi ct hlavy ale ne moji scyllo ale psa. Prý trpi na mozkove nádory což se nikde nedoctete. A jeho reakce prý nejsou standartni pro zdraveho psa. Prý se muze jednat i o agresi ze strachu. Dneska vrčel pri prochazce na zlute auto než sem ho privedla k nemu a ukazala že je to v pohode. Od stredy jdeme na cvicak pro problemove psy.

O strachové agresi vám tu píšeme skoro všichni. A jeho chování je neobvyklé, protože je neobvyklý váš přístup. Doufám, že pes je zdravý. Co to bylo za odborníka? A přeji znalé cvičitele, ale bohužel to vidím špatně, protože cvičák pro problémové psy si většinou zakládají ti, kdo o tom málo vědí, ale umí o tom toho hodně nakecat.

Vorty napsal(a):
Co to pořád melete. Neznáte ho neznáte mě. Tady ste samá dobrá rada a když hledám a snažím se tak ze mě uděláte psychopata. A pes je chudák. Ani na vteřinu ste si nepripustila že by to mohlo byt naopak.

Vy se bojíte svého psa...a teď reagujete stejně jako on, když je s Vámi...bohužel.

noemi napsal(a):
Vy se bojíte svého psa...a teď reagujete stejně jako on, když je s Vámi...bohužel.

No tak sme oba magoři vystraseny tak to spolu budeme muset zvládnout.

Vorty napsal(a):
Tak náš bobanek dneska poprvé zavrčel u misky se zradlem. Dosud to nikdy neudelal. Mluvila sem s odborníkem a doporučil mi ct hlavy ale ne moji scyllo ale psa. Prý trpi na mozkove nádory což se nikde nedoctete. A jeho reakce prý nejsou standartni pro zdraveho psa. Prý se muze jednat i o agresi ze strachu. Dneska vrčel pri prochazce na zlute auto než sem ho privedla k nemu a ukazala že je to v pohode. Od stredy jdeme na cvicak pro problemove psy.

To vrčení u žrádla bych nespojovala s nemocí..to je celkem běžný problém...
Mě se nejvíc osvědčilo přesvědčit psa, že já nebo členové rodiny, jsem ten, kdo do misky dává, že moje přiblížení nebo "hrabání" se v misce je velmi žádoucí a psem vítané, ...takže už od mala praktikujeme přihazování do krmné dávky...prostě psovi do misky přihodím třeba kousek masíčka...pochválím ho, jak hezky papá...a jdu od něj, protože i pes chce mít u jídla klid a nechci z něho mít nervní stvoření, které je ve střehu kdykoliv se k němu během jídla přiblížim...naopak moji psi, když vidí, že k nim jdu, když žerou, už na mě radostně koukaj, co že jim to tam ta panička ještě přidá...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To vrčení u žrádla bych nespojovala s nemocí..to je celkem běžný problém...
Mě se nejvíc osvědčilo přesvědčit psa, že já nebo členové rodiny, jsem ten, kdo do misky dává, že moje přiblížení nebo "hrabání" se v misce je velmi žádoucí a psem vítané, ...takže už od mala praktikujeme přihazování do krmné dávky...prostě psovi do misky přihodím třeba kousek masíčka...pochválím ho, jak hezky papá...a jdu od něj, protože i pes chce mít u jídla klid a nechci z něho mít nervní stvoření, které je ve střehu kdykoliv se k němu během jídla přiblížim...naopak moji psi, když vidí, že k nim jdu, když žerou, už na mě radostně koukaj, co že jim to tam ta panička ještě přidá...

Máme to stejně, my jsme to dotáhnuli dokonce tak daleko, že psům nevadí, když do zahrady vleze úplně cizí pes a jídlo jim sežere. Pochopitelně je to jídlo, které nechali ležet, takže tak moc o něj nestáli přes to, že jsou to třeba kuřecí krčky. To se nechvástám, jen konstatuju, neb muž se na mne proto zlobí, že jsem z nich vychovala trdla, co si nechají všechno líbit Ale to tak nějak samo, já je právě nijak nenutila...jen prostě vedla, mírným přístupem a domluvama.

ketlin napsal(a):
To co Vám sdělil cvičitel se tu opakuje celkem dost dokola..Asi jen stačí připustit si vlastní chyby..
Upřímně nechápu a je mi proti mysli Váš styl výchovy a máte sakra štěstí, že po Vás nešli už předchozí psi..

Nikdo není dokonaly a kdo jsi bez viny hoď kamenem. Přesto nebo prave proto to nevzdám.

A teď rady jak zvladnout strachovou agresi.

Vorty napsal(a):
A teď rady jak zvladnout strachovou agresi.

Samozřejmě že půjdu za odbornikem jen si chci znát víc názorů abych si udelala názor a popřípadě nenaletela.

Vorty napsal(a):
Samozřejmě že půjdu za odbornikem jen si chci znát víc názorů abych si udelala názor a popřípadě nenaletela.

Holky vám návody daly tuším někde výše...Znova si to pročtěte(i když je to dlouhé ).

Já bych snad na okraj dodala zkušenost s výchovou bázlivého, ustrašeného psa...můj pes byl bázlivý od štěněte, přesto, že se mu nikdy nic špatného nestalo, takový vyjukaný uplakánek...nikdy by mě nenapadlo kvůli jeho strachové reakci...vrčení a pod...stavět se do role "zavrčel jsi na mě, však já ti ukážu, kdo je pánem nebo naopak bát se, že je na mě pes agresivní", naopak od mala mu při každé příležitosti zvedáme sebevědomí nebo se o to intenzivně snažíme, dokonce i tím, že jsme ho nechávali vyhrát při přetahované...pořád jsem mu "vtloukala" do hlavy, že ho nedám, že se mnou se nemusí nikoho a ničeho bát...a vyplatilo se, stále je sice znát, že to není úplně ok, někdy reaguje nepřiměřene, když má z něčeho strach, ale ve většině případů, když znejistí, tak to řeší pohledem na mě...takové to "Mami ?" a já mu řeknu "to je v pořádku zlatíčko" usměju se, pohladím a pes je hned v klidu...jeho důvěra ve mě je bezbřehá a v naprosté převaze situací se chová jako sebevědomý psí kluk...ale byla to práce a nebylo to ze dne na den...

Co to pořád melete. Neznáte ho neznáte mě. Tady ste samá dobrá rada a když hledám a snažím se tak ze mě uděláte psychopata. A pes je chudák. Ani na vteřinu ste si nepripustila že by to mohlo byt naopak.

A uspěje jen ten rádce, který uzná, že děláte všechno výborně a problém je na straně psa a budete řešit problémového psa se samými odborníky. Pro něj to nedopadne dobře.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já bych snad na okraj dodala zkušenost s výchovou bázlivého, ustrašeného psa...můj pes byl bázlivý od štěněte, přesto, že se mu nikdy nic špatného nestalo, takový vyjukaný uplakánek...nikdy by mě nenapadlo kvůli jeho strachové reakci...vrčení a pod...stavět se do role "zavrčel jsi na mě, však já ti ukážu, kdo je pánem nebo naopak bát se, že je na mě pes agresivní", naopak od mala mu při každé příležitosti zvedáme sebevědomí nebo se o to intenzivně snažíme, dokonce i tím, že jsme ho nechávali vyhrát při přetahované...pořád jsem mu "vtloukala" do hlavy, že ho nedám, že se mnou se nemusí nikoho a ničeho bát...a vyplatilo se, stále je sice znát, že to není úplně ok, někdy reaguje nepřiměřene, když má z něčeho strach, ale ve většině případů, když znejistí, tak to řeší pohledem na mě...takové to "Mami ?" a já mu řeknu "to je v pořádku zlatíčko" usměju se, pohladím a pes je hned v klidu...jeho důvěra ve mě je bezbřehá a v naprosté převaze situací se chová jako sebevědomý psí kluk...ale byla to práce a nebylo to ze dne na den...

U nás je to někdy až komické. Je až nestandardně drzý a bezprostřední, ale když se něco stane... Seřve ho fena a hned běží si postěžovat, tj. u toho i srandovně kecá. V ordinaci se po mě plazí, tlapičkou hrabe. Jakmile se začne papírovat, tzn. už nic nebude, hned "voráchle" šmejdí po místnosti a vydírá osazenstvo, ať ho drbe. I pí doktorku, která mu pár sec předtím dala pigáro.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já bych snad na okraj dodala zkušenost s výchovou bázlivého, ustrašeného psa...můj pes byl bázlivý od štěněte, přesto, že se mu nikdy nic špatného nestalo, takový vyjukaný uplakánek...nikdy by mě nenapadlo kvůli jeho strachové reakci...vrčení a pod...stavět se do role "zavrčel jsi na mě, však já ti ukážu, kdo je pánem nebo naopak bát se, že je na mě pes agresivní", naopak od mala mu při každé příležitosti zvedáme sebevědomí nebo se o to intenzivně snažíme, dokonce i tím, že jsme ho nechávali vyhrát při přetahované...pořád jsem mu "vtloukala" do hlavy, že ho nedám, že se mnou se nemusí nikoho a ničeho bát...a vyplatilo se, stále je sice znát, že to není úplně ok, někdy reaguje nepřiměřene, když má z něčeho strach, ale ve většině případů, když znejistí, tak to řeší pohledem na mě...takové to "Mami ?" a já mu řeknu "to je v pořádku zlatíčko" usměju se, pohladím a pes je hned v klidu...jeho důvěra ve mě je bezbřehá a v naprosté převaze situací se chová jako sebevědomý psí kluk...ale byla to práce a nebylo to ze dne na den...

To je presne ono - netlacit na nej, ale naopak mu byt oporou. Coz ten chudak CC dost postrada...

U nas to same, kdyz si nejsou zcela jisti situaci, otočka na panicku, zda je to ok. Vetsinou u veta, kde uz zazili nekteri vic veci nez bych pro ne chtela ( operace kvuli zdrav.problemum), tak tu podporu vyhledavaji.

Me jen prekvapuje, jak jste si vsichni jisti, ze pes to dela ze strachu...
ono ten canik jako plemeno umi byt docela samostatny. kdyz se nenavaze na pana- coz se tady nestalo- zacne se o sebe "starat" sam.
uz jsem par takovych stenatek videla.

"Navíc je to nedůvěřivý posera"
...píše se v úvodním příspěvku...krom četného jiného.

elikk napsal(a):
Me jen prekvapuje, jak jste si vsichni jisti, ze pes to dela ze strachu...
ono ten canik jako plemeno umi byt docela samostatny. kdyz se nenavaze na pana- coz se tady nestalo- zacne se o sebe "starat" sam.
uz jsem par takovych stenatek videla.

A četla jste tu diskuzi celou?

elikk napsal(a):
Me jen prekvapuje, jak jste si vsichni jisti, ze pes to dela ze strachu...
ono ten canik jako plemeno umi byt docela samostatny. kdyz se nenavaze na pana- coz se tady nestalo- zacne se o sebe "starat" sam.
uz jsem par takovych stenatek videla.

Psa neznáme...fajn není to tedy nejistý, bázlivý pes...je to samostatný kluk, který se nenavázal a začal se starat sám o sebe...pořád ale platí universální rada naučit se s ním komunikovat tak, aby rozumněl a tím nemyslím sedni a lehni...já měla štěně "samostatnou jednotku" a individualistu až na půdu, "pana psa", který si z lidí nesedne na zadel, ale prostě ta komunikace, naučit se se psem mluvit a slyšet, co mi pes "říká" je základ, a vzájemná důvěra (a je jedno, co je to za plemeno) je dle mého nutnost...

Prostě stojím si za tím, že pokud na mě můj vlastní pes vrčí, tak se musím hluboce zamyslet proč vrčí a pomoct psu, aby se do situace, kdy se mnou bude muset komunikovat vrčením už prostě nedostal, abych aktuální situaci vyřešila v klidu ale aby pes nenabyl dojmu, že když si houkne, tak uteču...pokud chci, aby něco udělal a pes se na mě oboří, tak přeci nepudu hlavou proti zdi, ale je v lidských silách vymyslet, jak na to, aby pes udělal co chci, aniž bych na něj tlačila...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Psa neznáme...fajn není to tedy nejistý, bázlivý pes...je to samostatný kluk, který se nenavázal a začal se starat sám o sebe...pořád ale platí universální rada naučit se s ním komunikovat tak, aby rozumněl a tím nemyslím sedni a lehni...já měla štěně "samostatnou jednotku" a individualistu až na půdu, "pana psa", který si z lidí nesedne na zadel, ale prostě ta komunikace, naučit se se psem mluvit a slyšet, co mi pes "říká" je základ, a vzájemná důvěra (a je jedno, co je to za plemeno) je dle mého nutnost...

Prostě stojím si za tím, že pokud na mě můj vlastní pes vrčí, tak se musím hluboce zamyslet proč vrčí a pomoct psu, aby se do situace, kdy se mnou bude muset komunikovat vrčením už prostě nedostal, abych aktuální situaci vyřešila v klidu ale aby pes nenabyl dojmu, že když si houkne, tak uteču...pokud chci, aby něco udělal a pes se na mě oboří, tak přeci nepudu hlavou proti zdi, ale je v lidských silách vymyslet, jak na to, aby pes udělal co chci, aniž bych na něj tlačila...

Myslím že tímto druhým odstavcem je napsána hoodně podstatná věc, kterou by si zde hodně dotazovatelů mělo vytisknout a číst a číst...můžu dát jen jeden hlas ale za mě aspoň 100.

SimonL napsal(a):
Myslím že tímto druhým odstavcem je napsána hoodně podstatná věc, kterou by si zde hodně dotazovatelů mělo vytisknout a číst a číst...můžu dát jen jeden hlas ale za mě aspoň 100.

Ano, přesně, souhlas. S těmi hlasy...já už úplně i zapomněla, že to tady je Vůbec to nesleduju, natož abych něčí příspěvky hodnotila, je mi to fuk. A kdyby jste to nevzpomenula, tak fakt ani nezaregistruju

Dobrý den,

Moc by mě zajímalo, jak to vypadá dnes? :-) Podařilo se s pejskem najít lepší společnou cestu? A co pomohlo?

Díky

CooperEM napsal(a):
Dobrý den,

Moc by mě zajímalo, jak to vypadá dnes? :-) Podařilo se s pejskem najít lepší společnou cestu? A co pomohlo?

Díky

Po pěti letech se asi nikdo neozve.