Jak trestat psa a jak se stát alfou

Bitím si stejně nepomůžete, když už ve čtyřech měsících nedokážete psovi vyndat z huby myš...klid získáte tréninkem. Obecně pomůže spíš důslednost - pokud už po psovi něco chcete, tak to VŽDY dotáhněte do konce. Pokud si nejste jistá, že to zvládnete, radši se do toho vůbec nepouštějte - např. nepouštím psa, pokud nevím jistě, že ho přivolám atd. Podobné situace jako s tou myší nesmíte už znovu dopustit - pes se v podstatě naučil, že když vás pokouše, myš zůstane jemu...
Konkrétně na tuhle situaci vám pomůže hrát se psem vyměňovací hry - dejte mu nějakou málo hodnotnou hračku, ať vám jí dává do ruky a mění za pamlsky. Pak takhle pokračujte třeba s buvolí kostí, kterou vyměníte za maso, a postupně zvyšujte hodnotu toho, co vám bude dávat..
Každopádně to má svá pravidla a je lepší učit pod dohledem někoho zkušeného.

Vtipný je, že všichni, co si trapně zkouší vynutit nějakou hloupou alfa pozici, řvou a nakonec se neudrží a toho psa něčím přetáhnou, mají psy, kteří po nich při prvním karambolu vylítnou. A že takových znám dost.
Já jsem taky děsně benevolentní. Mám potvoru v mnoha věcech možná i rozmazlenou. Fena se mnou funguje jako parťák mně víceméně rovný. Žádný hovadiny o zákazech sezení na křesle nebo posteli jsem na ni nikdy nezkoušela. Nějaký blboviny, který nemaj smysl a má je dělat jen z toho principu, že je to pes, jsem taky nikdy nepraktikovala... Ano, poslouchat musí - pro její bezpečí, aby mi někam nevběhla, ne z podstaty toho, že já jsem člověk a ona pes, tedy já snad nadřazená a ona podřadná... Ale mám dojem, že z toho nikdy necítila nátlak a snahu o nadřazenost, spíš určitou samozřejmost. Že tak se to dělá a je to normální.

A kupodivu ji mohu sáhnout klidně až do krku, brát jí hnusný věci, co někde sebrala, šťourat jí v uších, prostě s ní manipulovat, jak je zrovna nutné. Já bych prostě řekla, vykašlete se na nějakou alfu, buďte kámoš, co to s ní myslí dobře. Ale s takovým přístupem se hromadně mezi lidmi nesouhlasí. Protože prostě... ego...

Autoritu si nezískáte bitím.

kdyby vás mlátil labilní nervák, respektovala byste ho? ne, myslela byste si něco o debilech, před ránou byste utekla nebo byste ho praštila taky. případně byste byla natolik paralyzovaná strachem z rány, že byste se bála cokoliv udělat.

Podle mě přirozenou autoritu nahradit nelze.

Na psa nezvyšuji hlas, nebiju ho. Párkrát mi v pubertálním věku při jeho opozičních kouscích ruply nervy, a když něco opravdu přehnal, tak šel čenich na zem. Bez účinku. Nic ohrožujícího a evidentně ani ponižujícího. Jo a jednou mi nečekaně, bez objektivního důvodu a neskutečně drsně vyjel na nějakého JRT, a protože už byl nějakou dobu na zabití (období hárání), tak jsem vypěnila a chtěla jsem ho poprvé plácnout přes zadek. V nafranosti jsem místo něj trefila obří karabinu Giantu do 50 kg. Kloub ukazováčku pomalu velpůl a prst týden mimo provoz. Zombík jen kouknul, jako co blbnu...

Nejhorší trest je u nás moje naštvání. Něco zavrčím (rozuměj temným hlasem procedím mezi zuby :) a nebavím se s ním. To pak šlape jako hodinky i den poté. Vzhledem k povaze plemene nevídaný úspěch. Je to mazlík vymazlený, ale v komunikaci máme jasno. Nejdůležitější je, že chápe, kdy se mnou může diskutovat a kdy ne.

Neřiďte se slepě paušalizujícími radami, musíte se naučit chápat svého psa, každý je jiný. U štěněte jsem zkusila "vyloučení ze smečky". Ihned po jednom průšvihu jsem ho zavřela na WC. Myslela jsem, že tam nic nezničí. Po 2 min ticha jsem otevřela dveře a přistihla ho ve finále likvidace nové role toaleťáku. Šílený brajgl. Hned vedle si připravil k rozžvýkání štětku, ke které se teoreticky nešlo dostat. To jste měli vidět to zklamání, že mu tu úžasnou zábavu stopnu a že jsem přišla moc brzy.

Když chcete něco vyndat štěněti z tlamky, musíte to umět(vyklepat to z tlamy, když se na to nedá šáhnout, sáhnout si pro to, třeba až do krku)- vědět jak na to a musíte si být jistá, že to dotáhnete do konce. jestli se myší v tlamě štítíte, máte váhavé chování a štěně pozná, že to nemyslíte vážně...to co popisujete jako útok, je asi pouze hra o kořist.
ŠTĚNĚ NEPOSLOUCHÁ, ŠTĚNĚ SE TO MUSÍ TEPRVE NAUČIT.

Děkuju všem za rady a názory :).

NancyBlack napsal(a):
Zdravíčko. Doma mám čtyřměsíční štěně křížence a pravděpodobně ho až moc rozmazluju a jsem benevolentní.. tím pádem mě nerespektuje a nebere mě jako svého pána.
Před pár dny jsem mu z pusy chtěla vyndat myš a on se po mě docela drsně ohnal, vrčel a snažil se mě co nejvíc pokousat.
Byl jako smyslů zbavenej. Nevěděla jsem, co dělat, řekla jsem pusť, ale nepustil, potom jsem ho okřikla a když na mě zaútočil, dala jsem mu jednu přes zadek.
Stejně to nepomohlo a myš spokojeně snědl.
Ale na co se chci zeptat je - jak trestat v takové situaci? Nabídnout jiné jídlo už jsem taky zkoušela, ale marně.
A jak vlastně trestat všeobecně, když mě ani na popáté neposlechne.
Ráda bych nás oba ušetřila bití, nelíbí se mi to, ale jelikož přirozeně nemám žádnou autoritu, nejsem klidný, vyrovnaný a ani asertivní vůdce, nějak si to vůdčí postavení vynutit musím, ovšem nevím jak. Neumím být ve vyhrocené situaci v klidu, jak by byl alfa. A pochybuji, že se mi osobnost změní.. takže potřebuji nějaké rady pro labilní nerváky, kteří postrádají přirozenou autoritu a tím pádem i respekt u psa.
Děkuji).

Vůdčí postavení si nelze vynutit, to si musíte zasloužit. Trestat psa je hovadina, pes se netrestá, ale učí a vede. Zkuste se trošku zamyslet a pracovat na sobě, potřebujete to evidentně jako sůl, když pokládáte takovéto dotazy. Pes je v pořádku, makejte na sobě, vy to potřebujete.

Atheira napsal(a):
Vtipný je, že všichni, co si trapně zkouší vynutit nějakou hloupou alfa pozici, řvou a nakonec se neudrží a toho psa něčím přetáhnou, mají psy, kteří po nich při prvním karambolu vylítnou. A že takových znám dost.
Já jsem taky děsně benevolentní. Mám potvoru v mnoha věcech možná i rozmazlenou. Fena se mnou funguje jako parťák mně víceméně rovný. Žádný hovadiny o zákazech sezení na křesle nebo posteli jsem na ni nikdy nezkoušela. Nějaký blboviny, který nemaj smysl a má je dělat jen z toho principu, že je to pes, jsem taky nikdy nepraktikovala... Ano, poslouchat musí - pro její bezpečí, aby mi někam nevběhla, ne z podstaty toho, že já jsem člověk a ona pes, tedy já snad nadřazená a ona podřadná... Ale mám dojem, že z toho nikdy necítila nátlak a snahu o nadřazenost, spíš určitou samozřejmost. Že tak se to dělá a je to normální.

A kupodivu ji mohu sáhnout klidně až do krku, brát jí hnusný věci, co někde sebrala, šťourat jí v uších, prostě s ní manipulovat, jak je zrovna nutné. Já bych prostě řekla, vykašlete se na nějakou alfu, buďte kámoš, co to s ní myslí dobře. Ale s takovým přístupem se hromadně mezi lidmi nesouhlasí. Protože prostě... ego...

To není vtipné, to je logické - oni uplatňují sílu a naučí psa, aby jí uplatňovatl také, co do psa dají, to se jim vrací.

Taky bych souhlasila s tím, že to byla běžná hra o kořist - něco podobného by se jistě stalo ve smečce malých štěňat. Prostě vyhraje ten, kdo má větší "drajv". Vaše štěně pochopilo, že jste to nemyslela úplně vážně, že jste to neměla rozmyšlené, že jste tu myš chtěla, ale vlastně jste se jí trochu štítila, a že jste si nebyla jistá, jak jí získat... takže si ji prostě nenechalo vzít. Stejně by se zachovalo mezi sourozenci při štěněcích hrách.

Plácnutí přes zadek nebylo čitelné, byl to trest, ale za něco, čemu předtím nerozumělo (ono v tomhle věku ještě neví, co znamená povel "pusť"). Takže vlastně trest úplně nespravedlivý. Kořist- myš měla pro něj vysokou hodnotu, tak určitě nemělo ani smysl mu v ten okamžik nabízet něco jiného jako výměnu.
Jediné řešení bylo mu v klidu a rozhodně tu myš z tlamy vzít. Bez dohadování a bez afektu. Uznávám, že k tomu bylo potřeba mít zkušenosti a vědět, jak na to. Pokud tu zkušenost nemáte, neměla jste šanci. Máte normální temperamentní a sebevědomé štěně.

Vy pro něj nejste šéfem jenom proto, že jste si ho koupila. V tomhle věku jste prostě zatím jenom parťák a jak to bude dál, to záleží na vašem postupném soužití. Vykašlala bych se proto na přemýšlení, jak se "prvoplánově" stát alfou, to musí přijít postupně díky milionu různých situací a různých reakcí.
Souhlasím s předchozími příspěvky - hodila bych se do klidu. Znamená to: ze štěněte udělat parťáka. Chtít po něm srozumitelné věci, chtít je v klidu, mít rozmyšleno, co po něm chci a zda to dokážu -v klidu- dotáhnout do konce. Nepřemýšlet nad tím, jak malé štěně "zašlapat" do podřízené pozice tresty. Umět určitou tzv "neposlušnost" i přehlédnout, je to malé štěně, které má právo neposlechnout, vždyť se všechno teprve učí. A třeba ho to ani vy neučíte správně. Naopak každé poslechnutí odměnit! Přečíst si něco chytrého o tzv. řeči těla - velmi důležité pro komunikaci se psem a moc málo se o tom všeobecně ví.
Prostě stát se pro štěně "čitelným" partnerem.
Užívat si tohoto objevovacího období, hrozně rychle pomine.

NancyBlack napsal(a):
Zdravíčko. Doma mám čtyřměsíční štěně křížence a pravděpodobně ho až moc rozmazluju a jsem benevolentní.. tím pádem mě nerespektuje a nebere mě jako svého pána.
Před pár dny jsem mu z pusy chtěla vyndat myš a on se po mě docela drsně ohnal, vrčel a snažil se mě co nejvíc pokousat.
Byl jako smyslů zbavenej. Nevěděla jsem, co dělat, řekla jsem pusť, ale nepustil, potom jsem ho okřikla a když na mě zaútočil, dala jsem mu jednu přes zadek.
Stejně to nepomohlo a myš spokojeně snědl.
Ale na co se chci zeptat je - jak trestat v takové situaci? Nabídnout jiné jídlo už jsem taky zkoušela, ale marně.
A jak vlastně trestat všeobecně, když mě ani na popáté neposlechne.
Ráda bych nás oba ušetřila bití, nelíbí se mi to, ale jelikož přirozeně nemám žádnou autoritu, nejsem klidný, vyrovnaný a ani asertivní vůdce, nějak si to vůdčí postavení vynutit musím, ovšem nevím jak. Neumím být ve vyhrocené situaci v klidu, jak by byl alfa. A pochybuji, že se mi osobnost změní.. takže potřebuji nějaké rady pro labilní nerváky, kteří postrádají přirozenou autoritu a tím pádem i respekt u psa.
Děkuji).

Pro výchovu psa mám tři pravidla. laskavost, důslednost a spravedlivost. Bití ani vynucování nějakého postavení, na to si nehrajeme.Pokud po psu něco chci musím ho to nejprve naučit a pak to po něm můžu vyžadovat. Pokud vyjímečně musím psa potrestat, dělám to v klidu a bez emocí. Labilní nervák nikdy nezíská respekt psa a vychová ze psa pouze také labilního nerváka.Pokud se bojíte čtyřměsíčního štěněte, neumíte mu otevřít hubu a vyndat z ní myš je na pováženou zda vůbec psa máte mít.

NancyBlack napsal(a):
Zdravíčko. Doma mám čtyřměsíční štěně křížence a pravděpodobně ho až moc rozmazluju a jsem benevolentní.. tím pádem mě nerespektuje a nebere mě jako svého pána.
Před pár dny jsem mu z pusy chtěla vyndat myš a on se po mě docela drsně ohnal, vrčel a snažil se mě co nejvíc pokousat.
Byl jako smyslů zbavenej. Nevěděla jsem, co dělat, řekla jsem pusť, ale nepustil, potom jsem ho okřikla a když na mě zaútočil, dala jsem mu jednu přes zadek.
Stejně to nepomohlo a myš spokojeně snědl.
Ale na co se chci zeptat je - jak trestat v takové situaci? Nabídnout jiné jídlo už jsem taky zkoušela, ale marně.
A jak vlastně trestat všeobecně, když mě ani na popáté neposlechne.
Ráda bych nás oba ušetřila bití, nelíbí se mi to, ale jelikož přirozeně nemám žádnou autoritu, nejsem klidný, vyrovnaný a ani asertivní vůdce, nějak si to vůdčí postavení vynutit musím, ovšem nevím jak. Neumím být ve vyhrocené situaci v klidu, jak by byl alfa. A pochybuji, že se mi osobnost změní.. takže potřebuji nějaké rady pro labilní nerváky, kteří postrádají přirozenou autoritu a tím pádem i respekt u psa.
Děkuji).

Jak jste štěněti vyndavala předměty z tlamy před tímto incidentem?...přeci to není první věc, co ukořistil, určitě máte nějaký povel, ať už "pusť" "fuj" nebo něco podobného, co říká štěněti, že tohle by mělo vyplivnout a i když třeba ještě neposlechne na první dobrou, tak ale ví, že následuje odebrání...
Myš je pro vaše štěně top ten kořist, navíc jeho kořist...kdo si tu myš chytil?...chcete myš, tak si nějakou ulovte...
Já pokud pes zareaguje tímto způsobem nebo tuším, že by mohl zareagovat...to už na první pohled, když se mu chystám něco odebrat vidím na reakci psa, jestli je odhodlaný "svůj majetek" bránit, tak měním taktik, začnu bejt slaďoučká a říkat nesmysly typu...no ty jsi šikovnej pejsek, pojď ukázat paničce co jsi to chytil, no hezky si sedni...a ukaž mi to, ty jsi chytil myšičku?...a šáhnu si pro to do tlamy...(taky pozor, kde to chcete odebrat, třeba pokud si pes zalezl pod stůl, je zahnán "do rohu" tak nemělo smysl pro něj šahat...vždycky povelem přivolat a pak to řešit)...a za top ten kořist bude top ten odměna...takže ne jeden pamlsek, ale celá hrst...
Nebo můžu dělat, že mě ta jeho hnusná myš vůbec nezajímá...takže např. otázka "co to máš? Fůůůj to je myš...tak tu si nech...a sednu si na bobek a vysypu si tam hromádku mlsek, psa si vůbec nevšímám a dělám, že mám to nej jídlo na světě, budu doufat, že pes od přírody tvor zvědavý přijde kouknout jestli to co mám já není zajímavější...
A nebo rázně bez zaváhání půjdu do toho stylem "no to si děláš srandu, vyplivni to ty prase, takovej hnus, že se nestydíš" a šáhnu na férovku psovi do tlamy (musí to být sebevědomé)...seberu mu to a ještě dodám, něco ve smyslu, že už mu dneska nedám pusu, nechválim, vezmu psa a bez řečí jdeme...
Pokud už myš sežere, tak dám ale psovi najevo, co si o tom myslím, jaká je to nechuťárna, trestat si myslím, že postrádá smysl...
Prostě na každého psa a každou situaci platí něco jiného...
Já se teda nepovažuju za nějakou echt autoritu, ale stopro věřím svým psům, že mi neublíží, že i když vrčí, i když po mě chňapnou, tak mi tím říkaj, že tohle se jim nelíbí...fena mi už kolikrát podržela ruku v tlamě, ale s citem, jen aby mi dala na jevo, co si myslí a jak se cítí, varovala mě, že takhle ne, myslíte, že by mi pomohlo jí dát přes zadek nebo řvát na ní...ne je to pro mě signál, že na to musím jít jinak, že nesmím tlačit na pilu, že to musím vymyslet jinak, abych dosáhla toho co chci, abych já neustoupila a aby si ani fena se svým egem až na půdu nezadala...Teď si možná řeknete..."no tohle bych psovi nikdy nedovolila" no vidíte a já jsem lenoch, který jde cestou nejmenšího odporu...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Když chcete něco vyndat štěněti z tlamky, musíte to umět(vyklepat to z tlamy, když se na to nedá šáhnout, sáhnout si pro to, třeba až do krku)- vědět jak na to a musíte si být jistá, že to dotáhnete do konce. jestli se myší v tlamě štítíte, máte váhavé chování a štěně pozná, že to nemyslíte vážně...to co popisujete jako útok, je asi pouze hra o kořist.
ŠTĚNĚ NEPOSLOUCHÁ, ŠTĚNĚ SE TO MUSÍ TEPRVE NAUČIT.

Pamatuju jak jsem se to učila já. Tahala jsem feně něco z huby... Asi 10x neúspěšně, párkrát úspěšně. Jednou se mi fena poblila a jednou jsme vrhli obě. To bylo ve chvíli kdy jsem ji už z krku tahala hnus a já zjistila, že ji z krku taham houno... jednou jsem zase že psa vyklepavala kilovku vepřového a ten pitomec se rozhodl to polknout vcelku.

Nezabúdať na empatiu

Také nejsem Alfa ani klidný a sebevědomý vůdce. A také jsem si místo plyšáka pořídila psa a to ne úplně malýho Když jí (teď 10ti měsíční fence) byly čtyři měsíce, prokousla mi ruku kvůli kosti. Ze všeho jsem dělala děsný drámo a děsila se puberty. Za celou dobu jsem jí uhodila 2x. Jednou kvůli tý kosti, jak jsem se tenkrát lekla a fakt to bolelo...a pak ještě jednou na prochajdě, když mi málem vyrvala ruku i s ramenem a skoro vlítla pod auto. V obou případech to bylo blbě...ale nemá to následky.. Teď prvně hárá a je to takový poslušný zlatíčko, že jsem z toho úplně vykulená. Když si vzpomenu jak jsem kolem jejího půl roku propadala depresi, že jsem si psa neměla pořizovat, když na to nemám nervy...musím se smát. Je tedy rozmazlínek a trošku hysterka, zkrátka jaký pán, takový pes...ale moje obavy jak mě bude válcovat se opravdu nevyplnily. Takže štěně už nebijte a nekřičte na něj, smysl to fakt nemá a Alfa se tím z Vás nestane. A hoďte se do klidu...bude líp. Učte ho vydat co má v tlamě výměnou za odměnu, jak píšou zkušenější a učte ho hrou. Věřte, že štěndo se časem zklidní a pochopí, že bez Vás není žádná sranda, žádná prochajda, žádná bašta. Možná vás nebude respektovat jako boha, ale bude s Vámi spokojeně žít jako s parťákem. Držím Vám palce a nepropadejte panice

Řvaní a bití účinkovalo na vás ? totální hovadina

štěně vychovávejte z LASKAVOU DŮSLEDNOSTÍ

když chci psovi něco vyndat z tlamy a nefunguje (nenaučili jste ho pusť či fuj )
vezmu ho levou rukou zeshora za horní čelist a s citem mu přitlačím pysky na zuby - je to pro něho tak nepříjemné, že okamžitě povolí stisk a otevře tlamu - zároveň pravou vytáhnu nežádoucí hnus...

to vše udělám v KLIDU a RYCHLE bez řevu s povelem pusť. či FUJ je to..může to trvat 2vteřiny ?
a pokračujeme dál jako by se nic nestalo...

jen "momentálně vopožděnej" pes to nepochopí za 3x, ale to co děláte vy jen u něho vytvoří strachovou agresi a nebo bude chtít "věc" tak rychle spolknout, že se udáví...

Nečetla jsem vše, jen napíšu svoji zkušenost, mám roční fenku, nejsem zkušený pejskař, ale jdu na vše tak nějak intuitivně. Nikdy jsem fenku neuhodila, pouze si s ní hraji, nastavuji hranice co může a co už ne, dělám s ní to co ji baví, ale hlavně se s ní neustále mazlím, nikdy na mě nezavrčela, bere mě jako autoritu a hlavně mi důvěřuje, prostě bych řekla ideální stav.

Tak me napadly dve veci... :D Prvni - proc je u psu (a koni, ocividne) takovych slepic, ktere opravdu jen kdakaji (az vriskaji)? Kde jsou, proboha, vsichni chlapi? Doufam ze se psy venku a ne tady v kurniku. Vec druha - docela bych se podival, kolik z vas ma deti a jak jsou ty deti vychovane. To musi byt celkem slast. A pak se divme, ze deticky zabijeji ucitelky ve skolach :)

No, venku je krasne, tak vyletet z kurniku a sup do lesu a na luka, my tam zrovna byli :D.

hmmm napsal(a):
Tak me napadly dve veci... :D Prvni - proc je u psu (a koni, ocividne) takovych slepic, ktere opravdu jen kdakaji (az vriskaji)? Kde jsou, proboha, vsichni chlapi? Doufam ze se psy venku a ne tady v kurniku. Vec druha - docela bych se podival, kolik z vas ma deti a jak jsou ty deti vychovane. To musi byt celkem slast. A pak se divme, ze deticky zabijeji ucitelky ve skolach :)

No, venku je krasne, tak vyletet z kurniku a sup do lesu a na luka, my tam zrovna byli :D.

Kéž bych mohla, dřepim celej den v práci

hmmm napsal(a):
Tak me napadly dve veci... :D Prvni - proc je u psu (a koni, ocividne) takovych slepic, ktere opravdu jen kdakaji (az vriskaji)? Kde jsou, proboha, vsichni chlapi? Doufam ze se psy venku a ne tady v kurniku. Vec druha - docela bych se podival, kolik z vas ma deti a jak jsou ty deti vychovane. To musi byt celkem slast. A pak se divme, ze deticky zabijeji ucitelky ve skolach :)

No, venku je krasne, tak vyletet z kurniku a sup do lesu a na luka, my tam zrovna byli :D.

Moc tenhle koment v daném kontextu nechápu. Mátě nějaký problém se ženami?

Tahle diskuze je až na jeden dva zbytečně ostré příspěvky velmi klidná a vzácně se všichni shodují. Myslím, že si zadavatelka může odnést užitečné informace.

Šarina napsal(a):
Moc tenhle koment v daném kontextu nechápu. Mátě nějaký problém se ženami?

Tahle diskuze je až na jeden dva zbytečně ostré příspěvky velmi klidná a vzácně se všichni shodují. Myslím, že si zadavatelka může odnést užitečné informace.

Teď jsem se po 4 h vrátila z posledního venčení, hodila kus masa do misky, rizoto na talíř a taky koukám, co je to tu za výkřik bez souvislosti. Pes mi padnul do péří a už s ním ven nejdu, nebudu ho přece týrat. Ale možná bych si měla jít zapařit nějakou střílečku, abych nebyla za slepici.

Já bych to za sebe shrnula...psi netrestám, o alfa pozici nepřemýšlím...na všem se tak nějak dohodneme...

Tedysek napsal(a):
Pamatuju jak jsem se to učila já. Tahala jsem feně něco z huby... Asi 10x neúspěšně, párkrát úspěšně. Jednou se mi fena poblila a jednou jsme vrhli obě. To bylo ve chvíli kdy jsem ji už z krku tahala hnus a já zjistila, že ji z krku taham houno... jednou jsem zase že psa vyklepavala kilovku vepřového a ten pitomec se rozhodl to polknout vcelku.

No jo, ty radosti dospivani...

lu80 napsal(a):
Také nejsem Alfa ani klidný a sebevědomý vůdce. A také jsem si místo plyšáka pořídila psa a to ne úplně malýho Když jí (teď 10ti měsíční fence) byly čtyři měsíce, prokousla mi ruku kvůli kosti. Ze všeho jsem dělala děsný drámo a děsila se puberty. Za celou dobu jsem jí uhodila 2x. Jednou kvůli tý kosti, jak jsem se tenkrát lekla a fakt to bolelo...a pak ještě jednou na prochajdě, když mi málem vyrvala ruku i s ramenem a skoro vlítla pod auto. V obou případech to bylo blbě...ale nemá to následky.. Teď prvně hárá a je to takový poslušný zlatíčko, že jsem z toho úplně vykulená. Když si vzpomenu jak jsem kolem jejího půl roku propadala depresi, že jsem si psa neměla pořizovat, když na to nemám nervy...musím se smát. Je tedy rozmazlínek a trošku hysterka, zkrátka jaký pán, takový pes...ale moje obavy jak mě bude válcovat se opravdu nevyplnily. Takže štěně už nebijte a nekřičte na něj, smysl to fakt nemá a Alfa se tím z Vás nestane. A hoďte se do klidu...bude líp. Učte ho vydat co má v tlamě výměnou za odměnu, jak píšou zkušenější a učte ho hrou. Věřte, že štěndo se časem zklidní a pochopí, že bez Vás není žádná sranda, žádná prochajda, žádná bašta. Možná vás nebude respektovat jako boha, ale bude s Vámi spokojeně žít jako s parťákem. Držím Vám palce a nepropadejte panice

Neusinejte na vavrinech, vasi fenku neznam, ale ma teprve 10 mesicu. Velka plemena dospivaji dele, jeste 2 roky muze vymyslet blbosti.
Ale preji at ta vase dospeje rychle

Učte ho vydat co má v tlamě výměnou za odměnu,


neznám psa, co vymění pěkně nahnilou myš za piškot...

ale naučené pusť či FUJ funguje vždy

lupus4 napsal(a):
Učte ho vydat co má v tlamě výměnou za odměnu,


neznám psa, co vymění pěkně nahnilou myš za piškot...

ale naučené pusť či FUJ funguje vždy

On je vtip v tom, že pokud to učíte, zpočátku měníte horší źa lepší, ale jakmile se to psovi zautomatizuje, už nepřemýšlí, co za co mění a pouští automaticky, stejně jako po naučeném povelu FUJ.

lupus4 napsal(a):
Učte ho vydat co má v tlamě výměnou za odměnu,


neznám psa, co vymění pěkně nahnilou myš za piškot...

ale naučené pusť či FUJ funguje vždy

Přesně, jak minulá tak současná fena by po cestě ke mě "hnus snědly"...nějak si to nedovedu technicky představit, jak upovelovat psa, aby mi tu třeba myš nežral, držel jí v tlamě a já až ho dojdu nebo až on dojde ke mě mi jí vymění...ony se hnusy žerou kosmickou rychlostí, páč se ví, že je o ně zájem- páník si je nechává totiž všecky pro sebe a na chudáka psa nic nezbude i když si je pracně najde. Psí úvaha:...a když to nemůžu sežrat, tak se v tom alespoń navoním...
No u nás by asi mohl fungovat tenisák, ten se sice nejí ale v hubě musí být místo. ale mít ho tak vždy po ruce...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Přesně, jak minulá tak současná fena by po cestě ke mě "hnus snědly"...nějak si to nedovedu technicky představit, jak upovelovat psa, aby mi tu třeba myš nežral, držel jí v tlamě a já až ho dojdu nebo až on dojde ke mě mi jí vymění...ony se hnusy žerou kosmickou rychlostí, páč se ví, že je o ně zájem- páník si je nechává totiž všecky pro sebe a na chudáka psa nic nezbude i když si je pracně najde. Psí úvaha:...a když to nemůžu sežrat, tak se v tom alespoń navoním...
No u nás by asi mohl fungovat tenisák, ten se sice nejí ale v hubě musí být místo. ale mít ho tak vždy po ruce...

No jo, no...nahnilá myš je vyšší level, to uznávám...tam prostě nemusí zafungovat ani to FUJ.
Respektive nevidím moc rozdíl mezi tím, zda to pes pustí na fuj anebo proto, že má zautomatizovanou výměnu něco za něco.
Obojí může v případě atraktivního hnusu selhat. U mojí bývalé feny by to na 100% selhalo, fuj pro ni znamenalo "rychle polkni".
Současná má našlápnuto dobře, není tak pažravá a pouští ochotněji, takže věřím, že se dopracujeme slušného výsledku.

Terven napsal(a):
No jo, no...nahnilá myš je vyšší level, to uznávám...tam prostě nemusí zafungovat ani to FUJ.
Respektive nevidím moc rozdíl mezi tím, zda to pes pustí na fuj anebo proto, že má zautomatizovanou výměnu něco za něco.
Obojí může v případě atraktivního hnusu selhat. U mojí bývalé feny by to na 100% selhalo, fuj pro ni znamenalo "rychle polkni".
Současná má našlápnuto dobře, není tak pažravá a pouští ochotněji, takže věřím, že se dopracujeme slušného výsledku.

A čím upoutáte pozornost psa k výměně, - model: pes třeba 5m ode mě a snaží něco sebrat, vidím, že to už nabírá do huby a bude kousat- velím výhružným tónem ronjo fuj, vyplivni to...a vy?(taky máte noční, zaplať pánu za internet v práci ...).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A čím upoutáte pozornost psa k výměně, - model: pes třeba 5m ode mě a snaží něco sebrat, vidím, že to už nabírá do huby a bude kousat- velím výhružným tónem ronjo fuj, vyplivni to...a vy?(taky máte noční, zaplať pánu za internet v práci ...).

Úplně prvotně máme naučené taky fuj, pokud ochotně pustí, odměním - zatím stále používáme.
Momentálně trénuju cosi na tomto principu - pes se učí ignorovat sousta na zemi, za což je odměněn.
https://www.youtube.com/watch?v=ipT5k1gaXhc
Ideálně se pes dopracuje do stavu, že jsou volně ležící věci k žrádlu na zemi tabu. Zákazové povely jako třeba FUJ mají tu nevýhodu, že fungují jenom pokud se díváte a můžete je vyslovit. Byla bych ráda, aby fena ty věci nechala ležet, i když jsem zády nebo daleko.
Asi jsem divná, smradlavý myši a jiný podobný chuťovky mi moc nevadí, mám hrůzu z otrávených návnad. Právě z toho důvodu se teď snažím jít do toho pozitivkou - jak už jsem psala, je u toho větší šance, že to zafunguje, i když se nebudu dívat.
Je možné, že stopro to nebude, zvlášť u těch zdechlých chuťovek a různých exkrementů, ale jak už jsem psala, těch se nebojím tolik, nejde o život, jde o ho..o (někdy doslova).
Bojím se jedu na krysy v párku apod...jak znám svoji fenu, u toho je šance naučit jí nechat to být.
Edit- klasickou výměnu něco za něco jsem používala taky, to jde v případě, že pes už má v hubě něco, co nechcete, samozřejmě, nejdřív se to musí učit na kratší vzdálenost a od určité vzdálenosti už to možná nefunguje.

Abych to napsala pochpitelněji...fuj jsme používaly doteď, celkem slušně to funguje, dost často to říkám preventivně, když k něčemu teprve čuchá - a do tlamy to potom nevezme. Samozřejmě hned pochvala a odměna. Pokud se ovládnu, snažím se právě, aby to neznělo výhružně, spíš jen klidně a důrazně, protože je mi jasné, že výhrůžkami ze sebe pro tyto situace dělám "nepřítele", kterého je třeba přechytračit, nikoli mu dělat radost.
Od té doby, co jsem našla na trávníku chuťovku s růžovými granulkami, mám potřebu si to posichrovat něčím, u čeho je aspoň nějaká šance, že bude fungovat, i když se nebudu dívat a nedám povel. Abych nemusela trvale monitorovat terén před psím nosem, abych se mohla v klidu vysmrkat, zavázat si tkaničku, prohodit pár slov s majitelem jiného psa.
Takže jsem se pustila do čehosi ve smyslu viz video výše. Lidi, co to dotáhli, tvrdí, že to opravdu funguje.
Výměnu jsem zkoušela taky, nakonec moc nepoužíváme, ale psala jsem o ní v reakci na příspěvek lupus4 - že to funguje trochu jinak - ne, že by pes upřednostnil piškot před myší v rozkladu, ale že o tom pak už nepřemýšlí a koná automaticky. Asi jako když se naučí stop tak, že to má na úrovni reflexu - určitě by raději honil zajíce, kdyby o tom mohl popřemýšlet

sh napsal(a):
Neusinejte na vavrinech, vasi fenku neznam, ale ma teprve 10 mesicu. Velka plemena dospivaji dele, jeste 2 roky muze vymyslet blbosti.
Ale preji at ta vase dospeje rychle

Nebojte, to mě ani nenapadne . Taky si nemyslím, že by nebylo na čem pracovat, zas tak dokonalá nejsme ani jedna. Ale už se jsme schopné domluvit .. Moje fenka je přirozeně "submisivní" tip, takže nemyslím, že by na mě zkoušela nějaký vylomeniny. A děkuju za přání...

Terven napsal(a):
Úplně prvotně máme naučené taky fuj, pokud ochotně pustí, odměním - zatím stále používáme.
Momentálně trénuju cosi na tomto principu - pes se učí ignorovat sousta na zemi, za což je odměněn.
https://www.youtube.com/watch?v=ipT5k1gaXhc
Ideálně se pes dopracuje do stavu, že jsou volně ležící věci k žrádlu na zemi tabu. Zákazové povely jako třeba FUJ mají tu nevýhodu, že fungují jenom pokud se díváte a můžete je vyslovit. Byla bych ráda, aby fena ty věci nechala ležet, i když jsem zády nebo daleko.
Asi jsem divná, smradlavý myši a jiný podobný chuťovky mi moc nevadí, mám hrůzu z otrávených návnad. Právě z toho důvodu se teď snažím jít do toho pozitivkou - jak už jsem psala, je u toho větší šance, že to zafunguje, i když se nebudu dívat.
Je možné, že stopro to nebude, zvlášť u těch zdechlých chuťovek a různých exkrementů, ale jak už jsem psala, těch se nebojím tolik, nejde o život, jde o ho..o (někdy doslova).
Bojím se jedu na krysy v párku apod...jak znám svoji fenu, u toho je šance naučit jí nechat to být.
Edit- klasickou výměnu něco za něco jsem používala taky, to jde v případě, že pes už má v hubě něco, co nechcete, samozřejmě, nejdřív se to musí učit na kratší vzdálenost a od určité vzdálenosti už to možná nefunguje.

U toho videa mi přijde divný, že vlastně psovi nakonec dá to, co leželo na zemi...v myšlení seveřana by bylo, proč bych čekal, když mi to panička stejně dá

Huskyjanina napsal(a):
U toho videa mi přijde divný, že vlastně psovi nakonec dá to, co leželo na zemi...v myšlení seveřana by bylo, proč bych čekal, když mi to panička stejně dá

Můj pes by tohle vůbec nepochopil. Na narozeniny jsem barfáckou misku přetvořila do tvaru krásného dortu a chtěla ho s ním vyfotit. Po pořízení fotky koukal jak pytel neštěstí a dort se bál sníst. Jednou nesměl, tak prostě nesměl. Musela jsem se otočit. Když servismanka nekouká, to je trochu jiná situace. Ne tedy u všeho, co má zafixované, že nikdy, tak většinou opravdu nikdy.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Můj pes by tohle vůbec nepochopil. Na narozeniny jsem barfáckou misku přetvořila do tvaru krásného dortu a chtěla ho s ním vyfotit. Po pořízení fotky koukal jak pytel neštěstí a dort se bál sníst. Jednou nesměl, tak prostě nesměl. Musela jsem se otočit. Když servismanka nekouká, to je trochu jiná situace. Ne tedy u všeho, co má zafixované, že nikdy, tak většinou opravdu nikdy.

A nebo tak...tohle mi přijde prostě divný...ještě bych chápala, že to ze země nesmí a pak dostane pamlsek jinej, jak se tady zmiňovala ta výměna.

Huskyjanina napsal(a):
U toho videa mi přijde divný, že vlastně psovi nakonec dá to, co leželo na zemi...v myšlení seveřana by bylo, proč bych čekal, když mi to panička stejně dá

Aha, ale já to tak také občas udělám. Když se mi nezdá to, co pes vzal do huby(třeba se mi zdálo, že to byla myš a on to byl zbytek kosti, co si tam nechal na potom) tak skočím:, Wori fuj, nepapej to, ukaž! " a vemu mu to z huby. Mrknu...kurňa kost. Aha Worinku, to je tvoje kostečka, ta je v pořádku, klidně spapkej, ta je Worinková...

lesnížínka napsal(a):
Aha, ale já to tak také občas udělám. Když se mi nezdá to, co pes vzal do huby(třeba se mi zdálo, že to byla myš a on to byl zbytek kosti, co si tam nechal na potom) tak skočím:, Wori fuj, nepapej to, ukaž! " a vemu mu to z huby. Mrknu...kurňa kost. Aha Worinku, to je tvoje kostečka, ta je v pořádku, klidně spapkej, ta je Worinková...

Však to tak neděláte, tam povelujete...

"Ideálně se pes dopracuje do stavu, že jsou volně ležící věci k žrádlu na zemi tabu. Zákazové povely jako třeba FUJ mají tu nevýhodu, že fungují jenom pokud se díváte a můžete je vyslovit. Byla bych ráda, aby fena ty věci nechala ležet, i když jsem zády nebo daleko."

neverim, ze tohle bude fungovat bez vlivu majitele..

Huskyjanina napsal(a):
A nebo tak...tohle mi přijde prostě divný...ještě bych chápala, že to ze země nesmí a pak dostane pamlsek jinej, jak se tady zmiňovala ta výměna.

U nás "výměna" fungovala pouze jako odvedení pozornosti. Kdyby to bylo na něm, tak schramstne pamlsek a pro hnus se vrátí. Nevím, jak ostatní, ale u mého psa je něco za něco naprosto nepochopitelná záležitost. Proč by se měl vzdávat jednoho pro druhé, když mu instinkt velí, že musí sežrat všechno, co se mu nabízí, že jo...

Huskyjanina napsal(a):
U toho videa mi přijde divný, že vlastně psovi nakonec dá to, co leželo na zemi...v myšlení seveřana by bylo, proč bych čekal, když mi to panička stejně dá

Tady je vtip v tom, že psovi nedáváte žádné povely, pes má pomocí shapingu dojít k přesvědčení, že nejvýhodnější pro něj je pamlsky na zemi ignorovat. Rozdíl mezi tím, jestli si ho sebere sám anebo mu ho dá panička, celkem snadno pochopí. Je fakt, že to asi bude snazší pro psy, kteří jsou zvyklí pozitivkou pracovat.
U mě je spíš problém, že tohle potřebuju cvičit venku, nechci, aby žrádlo u nás doma na zemi bylo tabu, doma se ze země žrát může i bez dovolení.

Terven napsal(a):
Tady je vtip v tom, že psovi nedáváte žádné povely, pes má pomocí shapingu dojít k přesvědčení, že nejvýhodnější pro něj je pamlsky na zemi ignorovat. Rozdíl mezi tím, jestli si ho sebere sám anebo mu ho dá panička, celkem snadno pochopí. Je fakt, že to asi bude snazší pro psy, kteří jsou zvyklí pozitivkou pracovat.
U mě je spíš problém, že tohle potřebuju cvičit venku, nechci, aby žrádlo u nás doma na zemi bylo tabu, doma se ze země žrát může i bez dovolení.

Jojo...já ten princip chápu, že to je bez povelování. Jen by mě fakt zajímalo, jak by tohle řešil haskoun, nebo jiný plemena, který víc samostatněj myslej. Protože právě ten zakázanej pamlsek člověk zvedne a dá mu ho. Já bych měla pamlsky v ruce a když by ignoroval pamlsky na zemi, tak bych mu dala ten z ruky. Prostě pamlsek ze země je tabu za všech okolností...

Huskyjanina napsal(a):
Jojo...já ten princip chápu, že to je bez povelování. Jen by mě fakt zajímalo, jak by tohle řešil haskoun, nebo jiný plemena, který víc samostatněj myslej. Protože právě ten zakázanej pamlsek člověk zvedne a dá mu ho. Já bych měla pamlsky v ruce a když by ignoroval pamlsky na zemi, tak bych mu dala ten z ruky. Prostě pamlsek ze země je tabu za všech okolností...

No jasně, jenže pokud má ten pes reakci takovou, že na zákaz raději věc ze země rychle zhltne, tak musíte začít přemýšlet jinak. Díky tomuhle postupu (Neviděl jsem celé video, ale dělám to tak, že pokud si moji psi nevšímají věcí na zemi, dostanou pamlsek z ruky i povolení vzít si ten ze země, takže je pro ně pak výhodnější si nevšímat.) jsem se dopracoval do fáze, kdy si moje fena nechá to, co najde vzít a zkontrolovat a nezačne to bezhlavě hltat jen proto, abych jí to náhodou nevzal.

Mat napsal(a):
No jasně, jenže pokud má ten pes reakci takovou, že na zákaz raději věc ze země rychle zhltne, tak musíte začít přemýšlet jinak. Díky tomuhle postupu (Neviděl jsem celé video, ale dělám to tak, že pokud si moji psi nevšímají věcí na zemi, dostanou pamlsek z ruky i povolení vzít si ten ze země, takže je pro ně pak výhodnější si nevšímat.) jsem se dopracoval do fáze, kdy si moje fena nechá to, co najde vzít a zkontrolovat a nezačne to bezhlavě hltat jen proto, abych jí to náhodou nevzal.

Hezky jste to vystihnul, tak nějak to myslím. Že pokud je pes pažravec, výhrůžné zákazové povely, rozvírání tlamy apod. vedou spíš k tomu, že se ideálně snaží sousto zhltnout dřív než ho vůbec spatříte anebo polknout než mu obrátíte tlamu naruby. Nevezmou do huby anebo pustí jen v případě, že jim za ty nepříjemnosti nestojí anebo vidí, že nemají jinou šanci. Přesně tak to dělala moje minulá fena - tam jsem ty zákazy používala...teď taky, ale tohle mi prostě přijde smysluplnější - přeprogramovat psovi myšlení, aby zjistil, že se mu vyplatí ty věci spíš ignorovat. Aby vám minimálně poskytnul prostor zjistit, o co se jedná.

Mat napsal(a):
No jasně, jenže pokud má ten pes reakci takovou, že na zákaz raději věc ze země rychle zhltne, tak musíte začít přemýšlet jinak. Díky tomuhle postupu (Neviděl jsem celé video, ale dělám to tak, že pokud si moji psi nevšímají věcí na zemi, dostanou pamlsek z ruky i povolení vzít si ten ze země, takže je pro ně pak výhodnější si nevšímat.) jsem se dopracoval do fáze, kdy si moje fena nechá to, co najde vzít a zkontrolovat a nezačne to bezhlavě hltat jen proto, abych jí to náhodou nevzal.

Jaký povolení, když tam není povel...jen tím, že mu ho sám podá? Jako, jsem inteligentnější než pes, ale kdyby to takhle někdo zkoušel na mě, tak bych z toho byla jelen...řikám, přijde mi snažší ho učit, že ze země je tabu za všech okolností a panička vyčaruje z kapsy jinej...lepší

Mat napsal(a):
No jasně, jenže pokud má ten pes reakci takovou, že na zákaz raději věc ze země rychle zhltne, tak musíte začít přemýšlet jinak. Díky tomuhle postupu (Neviděl jsem celé video, ale dělám to tak, že pokud si moji psi nevšímají věcí na zemi, dostanou pamlsek z ruky i povolení vzít si ten ze země, takže je pro ně pak výhodnější si nevšímat.) jsem se dopracoval do fáze, kdy si moje fena nechá to, co najde vzít a zkontrolovat a nezačne to bezhlavě hltat jen proto, abych jí to náhodou nevzal.

A když nechcete, aby si to, co našel na zemi, vzal? Např. tu myš?
Naučíte psa označit, co našel, dostane odměnu z ruky a pak ještě jako druhou odměnu dostane to, co našel.

Huskyjanina napsal(a):
Jaký povolení, když tam není povel...jen tím, že mu ho sám podá? Jako, jsem inteligentnější než pes, ale kdyby to takhle někdo zkoušel na mě, tak bych z toho byla jelen...řikám, přijde mi snažší ho učit, že ze země je tabu za všech okolností a panička vyčaruje z kapsy jinej...lepší

U samostatnějších plemen za mě jediná možnost.

Mám univerzální povel k přerušení jakékoliv činnosti, který ale používám jen v krajním případě - start za motorkou, chcíplý holub... Odporně mečivě vyštěknuté NE-E. Velmi důrazné, kromě mého psa se otočí všichni kolem.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
U samostatnějších plemen za mě jediná možnost.

Mám univerzální povel k přerušení jakékoliv činnosti, který ale používám jen v krajním případě - start za motorkou, chcíplý holub... Odporně mečivě vyštěknuté NE-E. Velmi důrazné, kromě mého psa se otočí všichni kolem.

Fiona.Praha napsal(a):
A když nechcete, aby si to, co našel na zemi, vzal? Např. tu myš?
Naučíte psa označit, co našel, dostane odměnu z ruky a pak ještě jako druhou odměnu dostane to, co našel.

Při dlouhodobém používání potom dochází k vytvoření reflexu, který se nerozruší při jeho občasném porušení.

Mat napsal(a):
Při dlouhodobém používání potom dochází k vytvoření reflexu, který se nerozruší při jeho občasném porušení.

Pokud něco psa učím, tak nechci, aby to občas porušil...

Mat napsal(a):
Při dlouhodobém používání potom dochází k vytvoření reflexu, který se nerozruší při jeho občasném porušení.

A to prvních několik let (nebo jak dlouho) mu tu chcíplou myš/kaštan/houno/atd vrátíte?
A kdy dojde k tomu, že o tu chcíplou myš nestojí, tj. neočekává její navrácení?

Za mne:
Takové pro mne nesmyslné metody nepoužívám, používat nebudu a ani to nebudu nikomu doporučovat. Měním cokoli nalezeného, co vyplivne nebo nechá ležet za mňamku a pochvalu. A u toho zůstanu.

Huskyjanina napsal(a):
Pokud něco psa učím, tak nechci, aby to občas porušil...

Někdy to, co najde, smí sežrat (třeba na zahradě), někdy ne a dostane něco jiného. V obou případech je podstatné, že se u toho zarazí a neshltne to bez dovolení a o to jde. Pokud dobře chápu, to porušení, o kterém psal Mat, bylo myšleno ze strany člověka, že by psovi nic nedal - ne, že by něco porušoval pes
Zajímalo by mě - fakt nerejpu - pokud máte naučený zákazový povel, jak to dopadne, když pes to sousto najde v případě, že ho nevidíte a fuj mu neřeknete.
Já ani navolno nepouštím fenu nijak extra daleko, chci mít pořád přehled co dělá, ale přiznám se, že když venku čenichá, nezvládám trvale monitorovat zem před jejím čumákem, občas kouknu i jinam nebo je vysoká tráva...je to otročina někdy i na vodítku ve městě, zvlášť, když je tma.
A u některých pažravých psů je nutné, abyste sousto viděli o fous dřív než on, jinak máte smůlu.

Fiona.Praha napsal(a):
A to prvních několik let (nebo jak dlouho) mu tu chcíplou myš/kaštan/houno/atd vrátíte?
A kdy dojde k tomu, že o tu chcíplou myš nestojí, tj. neočekává její navrácení?

Za mne:
Takové pro mne nesmyslné metody nepoužívám, používat nebudu a ani to nebudu nikomu doporučovat. Měním cokoli nalezeného, co vyplivne nebo nechá ležet za mňamku a pochvalu. A u toho zůstanu.

Reflex se vytváří velice rychle, začíná se objevovat někdy po pátém opakování a fixuje se po nějakém dvacátém opakování v přibližně týdenním časovém úseku.

Nejde o porušení ze strany psa, ale ze strany člověka, tj. že se nerozruší reflex, pokud mu někdy tu věc ze země nedám.

Správně, jak píše Terven, například na zahradě mi nevadí, že sní spadané ovoce a zeleninu, tudíž jí to jen "zkontroluji" a pak jí dám odměnu a nechám jí to snít. Stejně tak, když jdeme okolo planého stromu na louce (Například špendlíků), tak pokud si jich nevšímá, dostane ode mě piškot a ještě dám povel, ať si vezme ze země ovoce, když se po něm ze začátku sápala, prostě jsme šli dál, nijak jsem nezakazoval, ani netrestal, protože dostatečným trestem pro ni bylo, že nic nedostala. Když jdeme okolo přejetého/zdechlého zvířete a ona si ho nevšímá, dostane pochvalu a odměnu a jdeme dál.

Pokud chcete podrobný popis nácviku, můžu se tu rozepsat.

Terven napsal(a):
Někdy to, co najde, smí sežrat (třeba na zahradě), někdy ne a dostane něco jiného. V obou případech je podstatné, že se u toho zarazí a neshltne to bez dovolení a o to jde. Pokud dobře chápu, to porušení, o kterém psal Mat, bylo myšleno ze strany člověka, že by psovi nic nedal - ne, že by něco porušoval pes
Zajímalo by mě - fakt nerejpu - pokud máte naučený zákazový povel, jak to dopadne, když pes to sousto najde v případě, že ho nevidíte a fuj mu neřeknete.
Já ani navolno nepouštím fenu nijak extra daleko, chci mít pořád přehled co dělá, ale přiznám se, že když venku čenichá, nezvládám trvale monitorovat zem před jejím čumákem, občas kouknu i jinam nebo je vysoká tráva...je to otročina někdy i na vodítku ve městě, zvlášť, když je tma.
A u některých pažravých psů je nutné, abyste sousto viděli o fous dřív než on, jinak máte smůlu.

Ale vy mě nechápete, co furt do toho pletete nějaký fuj já nezavrhuju celej postup, jen mě prostě přijde, že to psa musí mást, když se pes shýbne, ona to zakryje rukou, že nesmí a pak mu ho podá...než kdyby mu ho zakryla rukou a vytáhla z kapsy jinej a ten mu dala, což mi přijde, že by pes chápal líp, ale já se teda radši se psama domlouvám a mluvím na ně...jinak já to psy neučim nemám tu potřebu, pokud něco najde, tak řeknu počkej, ukaž co tam máš a jdu se mrknout, ale pokud jsou sami, tak to neřeším...kdybych bydlela ve městě, tak pes dostane koš a je to...

Mat napsal(a):
Reflex se vytváří velice rychle, začíná se objevovat někdy po pátém opakování a fixuje se po nějakém dvacátém opakování v přibližně týdenním časovém úseku.

Nejde o porušení ze strany psa, ale ze strany člověka, tj. že se nerozruší reflex, pokud mu někdy tu věc ze země nedám.

Správně, jak píše Terven, například na zahradě mi nevadí, že sní spadané ovoce a zeleninu, tudíž jí to jen "zkontroluji" a pak jí dám odměnu a nechám jí to snít. Stejně tak, když jdeme okolo planého stromu na louce (Například špendlíků), tak pokud si jich nevšímá, dostane ode mě piškot a ještě dám povel, ať si vezme ze země ovoce, když se po něm ze začátku sápala, prostě jsme šli dál, nijak jsem nezakazoval, ani netrestal, protože dostatečným trestem pro ni bylo, že nic nedostala. Když jdeme okolo přejetého/zdechlého zvířete a ona si ho nevšímá, dostane pochvalu a odměnu a jdeme dál.

Pokud chcete podrobný popis nácviku, můžu se tu rozepsat.

Možná jste to nepochopil - nechci podrobný rozpis nácviku, jsem spokojená s tím, jak to dělají moji psi.
Bydlím ve městě, kde si nemůžeme hrát, že vše, co leží na zemi, dostane pes za odměnu. My musíme natrénovat to, že co leží na zemi, to se tam taky nechá ležet.


Vaše metoda je stejně divná - jdete kolem špendlíků, minete, pes dostane piškot a může si vzít špendlík. Jdete kolem přejetého zvířete (podle mne větší lákadlo pro psa než špendlík), minete, pes dostane piškot a mršinu si vzít nemůže. A pes to pochopí a těší se na příští špendlík, protože mršina to je fuj.

hmmm napsal(a):
Tak me napadly dve veci... :D Prvni - proc je u psu (a koni, ocividne) takovych slepic, ktere opravdu jen kdakaji (az vriskaji)? Kde jsou, proboha, vsichni chlapi? Doufam ze se psy venku a ne tady v kurniku. Vec druha - docela bych se podival, kolik z vas ma deti a jak jsou ty deti vychovane. To musi byt celkem slast. A pak se divme, ze deticky zabijeji ucitelky ve skolach :)

No, venku je krasne, tak vyletet z kurniku a sup do lesu a na luka, my tam zrovna byli :D.

Co je to chlap a kde se dají sehnat?
Tedy pokud nemyslíte, že chlap je to, co má pinďoura?!
Vysvětlím, proč je u koní(u psů si netroufám) tolik dívek a posléze ženských. Tedy dívek je tolik proto, protože mají potřebu dávat někomu lásku, to je u ženského pokolení jedna z kladných vlastností, ale protože je na lásku k opačnému pohlaví v 10 letech brzo, vrhnou se děvčata ke koníkům. V pubertě to většinu přestane bavit, zůstává tak desetina max.
A co se týká ženských, tak to je ta desetina, která už odrodila a má dítka natolik odrostlá, aby s nimi mohla zase ke koním popř. je mohla bez obav nechat v péči někoho jiného.
Myslím si, že chlapi jsou v dnešní době docela líní, celé dny lítat kolem koní a pak se chvíli svézt. Oni spíše řeší takové důležité věci jako, co by měli Američani udělat s Kim Čong-unem nebo jak vyřešit problémy na Blízkém Východě a tak.

A tak ono se musí nějak začít, jako u různých jiných věcí, jednoduše, jak pes pochopí ten princip, jde to převést na jiné věci. Na tom videu není vidět, co kdo může dělat za chyby, proč to třeba nemusí fungovat. Jen z toho videa právě nejdou vidět takové různé rozhodující drobnosti Když to přečtěte celé, od původního autora, ne jen ten návod, ale i ty teoretické předpoklady, je jasné, že tam jde o konzistentnost a opravdu postupovat v tempu psa.

Mezitím je ještě jedno cvičení s pozicí, které tomu možná taky pomáhá.

To, že páník rukou nebo do dlaně zakrývá pamlsky, symbolizuje to, že když pes jde po tom, zmizí mu to i z dohledu a to, že se znovu objeví, že závisí na tom, že udržuje odstup. Není cílem oční kontakt, naopak, vklidu vyčkat. A dostane, vklidu, co chce, když není vklidu, jsou obstrukce. Vysvětlují to tak, že postupně i pohled na tu věc se v mysli psa stává odměnou, ne až tolik to, že to opravdu obdržel.

Narazit ve městě koš nic neřeší, pes, co to má zafixované, sežere cokoli skrz koš, binec je všude... Chodíte s oblemcaným košem, pes to otře do vás... Možná koš + 1m vodítko a ostražitost.
Narozdíl od toho, když to je štěně a nahustíte do něho včas,100% fuj, nebo nebrat nic nikdy, a to taky nevěřím, že u každého; u dospělého, který to má zafixované, nějaké mechanické metody fungovat nebudou, ale tohle kupodivu funguje.

Sama jsem se tomu divila, ale je to fakt dobrý.

Moji psi milujou kočičí krmení, nebo, ani ne to krmení nako takové, ale prostě jen to, že na zemi leží nějaké žrádlo, tak by se po tom "vrhli". Protože kocour má misku u linky a psi mi fungují jako taková úklidová jednotka, když vařím, tak je jasné, že to pro ně je i matoucí. Ale v podstatě jim stačí jít po kocourovi vymést misku. Fena věděla, že když jsem v místnosti, nemůže si dovolit kocoura rušit. Mechanický. Když jsem tam s nimi, kocour odchází, ona jde dojíst. Psa jsem učila - a ani ne od začátku - teď chvíli - tuhle "metodu" a kocour může mít krmení na zemi, dokud od něho neodejde. Můžu jít pověsit prádlo apod., vrátím se, kocour žere, pes leží na místě a čeká. Párkrát se stalo, že i kocour odešel a on čeka, že přijdu, "přivítal mě" a až pak to šel sežrat. Normálně se s kocourem mydlí, berou si hračky atd. Ale tohle je jen cvik nebo hra nebo jak to nazvat, není v tom závist nebo nic. On prostě bere, že taková jsou pravidla. A to fena má je kocourovi daleko větší respekt, ale jak odejdu, vyžene ho.

Zkoušeli jsme venku - zatím teda abych o tom věděla, tak jsem něco lákavého nastražila - nevím, mohl z toho cítit můj pach - ale fakt to nevzal.

Ono jde pak i o to, že jak se těch věcí z té "metody" naučí víc, tak možná, že se pro něj časem některé věci stanou daleko lepší, než žrát nesmysly.

Včera jsme objevili přejeté zvíře na kolejích. Jo, fena je vydrilovaná, že do kolejí nemůže, ale z těchto důvodů jí stejně, jak slyším přejezd, vždy poutám, protože prostě sbírá, když to neuhlidám, razantně, včas atd. Ona jak už je starší, tak to tak neprožívá, ale dříve třeba ještě v poli něco našla - když viděla na kolejích, šla v tom místě prohledat pole - a sežrala. Pes nemá takové nutkání, nemá ještě ty koleje 100% tabu, ale sbíral by to, protože strašná sranda něco nosit možná, že by se i o to honit dalo nebo minimálně o kus dál o poválet... Teď párkrát se mi stalo, že to opravdu vyloženě radostně minul. Ne jako že to neviděl. Větřil, našl, viděl. Ale tak nemůžu to přechválit, samozřejmě. Furt to tento týden trénujeme, společně s tou pozicí. V pozici jsme docílili, že na nikoho u dveří neskáče, dokonce ani ne na moji mamku.

Má problém s rychle běhajícími/ štěkajícími/ divně vyvěšenými psy. Dneska sám vymyslel, že bude nejlepší si lehnout a vklidu ležet (ne číhat) - prostě si lehl, dal si hlavu na bok, občas na ně koukl. Dostal spoustu pamlsků, až za to, a taky pak blbnul trochu se mnou. A ono to bylo skvělé. No možná trochu čekal, že ho pak na ně pustím
Ne legrace, ale pro mě tohle byl daleko horší problém, než věci na zemi. Teď na ulici měl tendence se řadit ke mně, sám, radostně. Koukám na to, jak blázen.
Ale tak uvidíme, no. Pár vlaštovek jaro nedělá.

"Vaše metoda je stejně divná - jdete kolem špendlíků, minete, pes dostane piškot a může si vzít špendlík. Jdete kolem přejetého zvířete (podle mne větší lákadlo pro psa než špendlík), minete, pes dostane piškot a mršinu si vzít nemůže. A pes to pochopí a těší se na příští špendlík, protože mršina to je fuj."

Divná? Vždyť je to jasné - pes se učí sám si nic nebrat - to je ten rozdíl mezi zákazem a učením chování!
Viz to video výše - s tou sevřenou pěstí - tak má pastevec naučeno NE = odvrátit hlavu od podnětu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Vaše metoda je stejně divná - jdete kolem špendlíků, minete, pes dostane piškot a může si vzít špendlík. Jdete kolem přejetého zvířete (podle mne větší lákadlo pro psa než špendlík), minete, pes dostane piškot a mršinu si vzít nemůže. A pes to pochopí a těší se na příští špendlík, protože mršina to je fuj."

Divná? Vždyť je to jasné - pes se učí sám si nic nebrat - to je ten rozdíl mezi zákazem a učením chování!
Viz to video výše - s tou sevřenou pěstí - tak má pastevec naučeno NE = odvrátit hlavu od podnětu.

Přesně tak, protože naučíte-li psa, co dělat má, jsou výsledky mnohem trvalejší, než pokud ho učíte, co dělat nemá (Zakazujete), alespoň z mé zkušenosti.

Dám jiný příklad. Máme velkého křížence, který si rád vynucuje pozornost skákáním na lidi. I když mamce říkám od začátku, jak to má dělat, aby na ni neskákal, nedělá to tak. Jen psa schazuje a okřikuje a do dneška na ni pořád skáče (I když mu to "zakazuje" důsledně.). Já ho s taťkou učím, že když chce, abychom si ho všimli, tak si před nás musí sednou a upřeně se na nás dívat. Dnes se na nás ani nepokusí skočit, protože ví, že to mu přinese přesně opak toho chce, a místo toho dělá to, o čem ví, že mu to přinese to, co chce.

Huskyjanina napsal(a):
Ale vy mě nechápete, co furt do toho pletete nějaký fuj já nezavrhuju celej postup, jen mě prostě přijde, že to psa musí mást, když se pes shýbne, ona to zakryje rukou, že nesmí a pak mu ho podá...než kdyby mu ho zakryla rukou a vytáhla z kapsy jinej a ten mu dala, což mi přijde, že by pes chápal líp, ale já se teda radši se psama domlouvám a mluvím na ně...jinak já to psy neučim nemám tu potřebu, pokud něco najde, tak řeknu počkej, ukaž co tam máš a jdu se mrknout, ale pokud jsou sami, tak to neřeším...kdybych bydlela ve městě, tak pes dostane koš a je to...

Přesně tak, mě to taky přijde takový špatně pochopitelný, nevím jestli bych já sama z toho pochopila, že věcí na zemi si nemám vůbec všímat. Odměnit něčím jiným než tím "zakázaným" by mi dávalo větší smysl. A taky to zakrytí rukou je víceméně synonymum "fuj", pořád je to zákaz, tak nějak.

Mat napsal(a):
Přesně tak, protože naučíte-li psa, co dělat má, jsou výsledky mnohem trvalejší, než pokud ho učíte, co dělat nemá (Zakazujete), alespoň z mé zkušenosti.

Dám jiný příklad. Máme velkého křížence, který si rád vynucuje pozornost skákáním na lidi. I když mamce říkám od začátku, jak to má dělat, aby na ni neskákal, nedělá to tak. Jen psa schazuje a okřikuje a do dneška na ni pořád skáče (I když mu to "zakazuje" důsledně.). Já ho s taťkou učím, že když chce, abychom si ho všimli, tak si před nás musí sednou a upřeně se na nás dívat. Dnes se na nás ani nepokusí skočit, protože ví, že to mu přinese přesně opak toho chce, a místo toho dělá to, o čem ví, že mu to přinese to, co chce.

Maminka známe

No úplně nejvíc nejlepší je nechat maminku chovat se, tak, jak se chová, protože to tak bude dělat dalších iks návštěv. "Tí jsou bóží, nooo, neee, neskákej a mě..." A psa naučit něco ještě úžasnejšiho. Maminku do toho zapojit taky + možná ještě dva podobné lidi, jakoby od nuly, a pak už to jde samo. Fakt. Taky bych nevěřila.

Bez povelu, vybudovat oblibu v místečku, kde má počkat. Čím jásavější je maminka, tím je to podle mě lepší. Zkuste si představit moji mamku, do telefonu jí říkají holčičko. A taky max odstrkovat, a to fakt se sebezapřením, jen když stojím mezi dveřmi, a to ještě tak ani ne opravdově + ten její hlas, jinak by se nejraději nechala poskákat. Ale zas pak jindy ne. Nee, nesu vajíčkaaa, dneska neee. Kdo z toho má mít rozum.

Příklad moje mamka a učení pozice, místa. "Ale on tam nepůjde." "On po mě bude skákat". "Oni to dělají jen s Tebou." Ne, koukej, dělej to stejně. Natrénovala to s nimi oběma úplně od nuly - jen prostě prioritu toho místa, bez nějakého povelování, pro ní cizího chování a je na sebe pyšná a vůbec nemusí vynechávat svoje vítací divadýlko. A oni si na to rádi počkají. Psi, kteří měli, fena roky, zafixované jí poskákat, za pár dnů obrat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Přesně tak, mě to taky přijde takový špatně pochopitelný, nevím jestli bych já sama z toho pochopila, že věcí na zemi si nemám vůbec všímat. Odměnit něčím jiným než tím "zakázaným" by mi dávalo větší smysl. A taky to zakrytí rukou je víceméně synonymum "fuj", pořád je to zákaz, tak nějak.

Myslím, že z jediného videa nelze ohledně metody dělat žádné závěry. Jak psala Tapina, to jediné video k pochopení nestačí a navíc na něm mohou být chyby - není to žádný oficiální návod, jen ukázka, jak to někdo praktikuje.
Pokud chcete se zvířaty pracovat shapingem či pozitivkou vůbec, videa jsou fajn, ale nevystačíte si s nima, musíte vědět, jak a proč to funguje a chce to taky celkem dost cviku, ideálně začít s někým, kdo umí.
Pokud bych byla R+ úplně nepolíbená a viděla bych některá videa, namátkou mě napadají koňská, protože psích jsem neviděla tolik, určitě bych ve spoustě případů netušila, o co tam těm lidem vůbec jde
A přitom vím, že to funguje, viděla jsem x důkazů a něco jsem i sama vyzkoušela.

Mat napsal(a):
Přesně tak, protože naučíte-li psa, co dělat má, jsou výsledky mnohem trvalejší, než pokud ho učíte, co dělat nemá (Zakazujete), alespoň z mé zkušenosti.

Dám jiný příklad. Máme velkého křížence, který si rád vynucuje pozornost skákáním na lidi. I když mamce říkám od začátku, jak to má dělat, aby na ni neskákal, nedělá to tak. Jen psa schazuje a okřikuje a do dneška na ni pořád skáče (I když mu to "zakazuje" důsledně.). Já ho s taťkou učím, že když chce, abychom si ho všimli, tak si před nás musí sednou a upřeně se na nás dívat. Dnes se na nás ani nepokusí skočit, protože ví, že to mu přinese přesně opak toho chce, a místo toho dělá to, o čem ví, že mu to přinese to, co chce.

No nevím...s tím skákáním to třeba mám stejně, už jak přivezeme domů štěně, tak pravidlo zní, se štěnětem se přivítat pouze když má na zemi všechny čtyři packy, jinak nezájem...štěně na nás nesmí skákat...jinak nezájem...máme to takhle od jaktěživa...s velkým psem a malými dětmi a malou maminkou, protože moje mamka má tak 155 cenťáků a 45 kilo i s postelí, by to jinak nešlo...

Nejsem pamlskovací, mimo štěněcího období (nějaké 2-3 měsíce), pamlsky defakto vůbec nepoužívám...to, že psi nemaj nic sbírat, chci, aby o tom pes nepřemýšlel jako o něčem za co bude pochválen a za co dostane odměnu, ale jako o něčem co je tabu a co se nedělá NIKDY!...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Přesně tak, mě to taky přijde takový špatně pochopitelný, nevím jestli bych já sama z toho pochopila, že věcí na zemi si nemám vůbec všímat. Odměnit něčím jiným než tím "zakázaným" by mi dávalo větší smysl. A taky to zakrytí rukou je víceméně synonymum "fuj", pořád je to zákaz, tak nějak.

Je a není...
Když na psa bude někdo ostře Fuj, nebo trhnout vodítkem, nebo co se tak radí - tak to určitě nebude stejné jako jen znemožnit dosažení. Navíc ten pes se může, pokud to nechápe hned, i různě snažit, štekat, dělat cviky-lehat, škrábat (proto to někdo dělá s hrnkem) - ale jediné, co vyjde, je klid-odstup-koukat.
On pak dostane, to, co chce, někdo to prodává určitým způsobem, někdo řekne vezmi...
Nevím, proč to funguje, možná paradoxně právě proto, že to tak chce.
To je ale nějaká první fáze, na které se netrvá moc dlouho, je to jen kvůli tomu, aby pes i člověk pochopili princip, podle mě. Ono se to asi v té hlavě pak spojí "ne tak doslova, jak my to vidíme".

Jo, jako moji fenu jsem to dotáhla, kdysi, s odměňováním jiným do té fáze, že jsem byla z jejího chování schopna pochopit, že ji mám zavolat a odměnit. Přemýšlela, jestli to sebere, koukala na mě... Když jsem jí nevěnovala pozornost, tak to sebrala. Když byla mimo dohled, sebrala. Kdybych křikla fuj, tak to taky sebrala - muselo být ke mně. Na vodítku učit nešlo, nebrala, věděla.

tapina napsal(a):
Je a není...
Když na psa bude někdo ostře Fuj, nebo trhnout vodítkem, nebo co se tak radí - tak to určitě nebude stejné jako jen znemožnit dosažení. Navíc ten pes se může, pokud to nechápe hned, i různě snažit, štekat, dělat cviky-lehat, škrábat (proto to někdo dělá s hrnkem) - ale jediné, co vyjde, je klid-odstup-koukat.
On pak dostane, to, co chce, někdo to prodává určitým způsobem, někdo řekne vezmi...
Nevím, proč to funguje, možná paradoxně právě proto, že to tak chce.
To je ale nějaká první fáze, na které se netrvá moc dlouho, je to jen kvůli tomu, aby pes i člověk pochopili princip, podle mě. Ono se to asi v té hlavě pak spojí "ne tak doslova, jak my to vidíme".

Jo, jako moji fenu jsem to dotáhla, kdysi, s odměňováním jiným do té fáze, že jsem byla z jejího chování schopna pochopit, že ji mám zavolat a odměnit. Přemýšlela, jestli to sebere, koukala na mě... Když jsem jí nevěnovala pozornost, tak to sebrala. Když byla mimo dohled, sebrala. Kdybych křikla fuj, tak to taky sebrala - muselo být ke mně. Na vodítku učit nešlo, nebrala, věděla.

Jj, v knížce Z lovce společníkem je popsaný postup úplně od začátku a tam se vysloveně radí jen zakrývat rukou (nebo prostě znemožnit dosažení), ale nepoužívat žádná zákazová slůvka. Protože tím "ne" nebo "nesmíš" vlastně přebíráte odpovědnost za konání psa na sebe.
Cílem je, aby pes sám zjistil, jaká cesta vede k cíli, aby pamlsek nechal na pokoji ne proto, že vy mu to zakazujete, nýbrž proto, že sám přijde na to, co je výhodnější.

V podstatě jde o to, že se pes učí, že pokud se bude chovat určitým způsobem, dosáhne toho, co sám chce. Ví, že když se bude chovat tak, jak já chci, dostane (I když ne vždycky) tu věc ze země a k tomu ještě něco navíc.

Podobně funguje třeba učení netahání na vodítku tím stylem, že tam kam pes chce, se jde, až když tím směrem netáhne. A pokud se aplikuje správný postup, pes se naučí, že dosáhne svého, bude-li se chovat tak jak po něm chceme. Dostačující odměnou je v těchhle případech i třeba jen chůze směrem, kterým chce jít pes, ale na prověšeném vodítku.

Jo, Sardullah, s tím vítáním bych to ráda měla stejně - většina lidí to pochopila, pár ne. Ti psi když na ně houknu, tak i od těchto lidí vypadnou, tak většinou i ti lidi si uvědomí, že si jich nemají všímat - ale jednak tam nejsem furt, a jednak se mi taky nelíbí, že konkrétně mamka pak začne dělat takové to - a tak je nech, no, chudáčci - a ve výsledku sice vypadnou na pár vteřin a zachvíli po ní lezou znovu.
Tak prostě trénink potřeboval i někdo jiný.

Nesbírat - pes, co jsem měla kdysi, od mala, fakt nic nebral, během pár měsíců naprosto spolehlivě - předtím byl expert hlavně na žvýkačky a použité kapesníky a hygienické potřeby, možná mu to nestálo za to, abych ho peskoval, ale spíš prostě ho to zdržovalo od jiných věcí, si myslím. Fena, co jsem ji měla za dospěla to měla vymlácené od předešlých lidí, když pak někde něco sebrala, nechtěla vůbec přijít, plazila se za mnou několik kilometrů a nedala se chytit, bylo to hrozný. U současné fenky to vzniklo v době když byla nemocná a měla dietu, měla potřebu hledat hnusy, fakt nutkavě, do té doby byla celkem normální, a nějak se jí to zafixovalo. Teď je to dobrý, nedělá to, podle mě taky proto, že už je na to moc dáma. Není to věc, kterou by se potřebovala zabývat. Současný pes - pořád se oba něco učíme, zatím jsem mu z huby nemusela tahat nebo usilovat o nic, a to je tu toho mraky. Tak nevím, asi není univerzální postup, tenhle mi tomu ale přijde blízko, i tam, kde už se selhalo, třeba.

Jinak, u nás nešlo o vítání, vítání máme zvládnuté postupem "4 packy na zemi". Tady šlo například o to, že jsme dělali ne zahradě, pes přiklusal a chtěl podrbat, tak na člověka skočil. Proto bylo potřeba, aby tu touhu po podrbání a pozornosti vyjadřoval jinak a proto jsem tohle chování přetvořil na sednutí s upřeným pohledem.

Myslím, že z jediného videa nelze ohledně metody dělat žádné závěry.

tak já nedělala závěry, jen komentuji můj dojem z toho videa, že odměňování tím zákázaným předmětem mi přijde matoucí. Moje psy by to podle mě mátlo. Mátlo je třeba ze začátku, když jsem doma "zakázala" předmět (tím zakrytím rukou, třeba), a pak po prozkoumání jeho nezávadnosti jsem jim ho vrátila. V kontrolovaném prostředí jako na tom videu bych se tomu radši vyhla.



Když na psa bude někdo ostře Fuj, nebo trhnout vodítkem, nebo co se tak radí - tak to určitě nebude stejné jako jen znemožnit dosažení.

Obdoba trhání vodítkem a štěkání povelů by bylo ho plácnout přes čumák nebo ho od předmětu odkopnout.
Z mého pohledu to zakrytí, nepovolení vodítka a slovní podnět, většinou fuguje jinak jen proto, že člověk to "fuj" chápe jinak než pouhé zakrytí rukou, tím vytváří jinou situaci. Obdobně jako když vy reagujete na moje slovo "ne" představou štěkání zákazového povelu a trhání vodítkem. Pokud tohle je vaše vize "normální" komunice, tak to samozřejmě nemůže fungovat stejně jako to zakrytí rukou podle metodiky moderní "pozitivky". Jenže to se taky bavíme každá o něčem jiném. Já si zas možná neumím představit že by pes nechápal, že mu to zakrývám já, takže moji psi to chápou jako že jim to dosažení předmětu znemožňuji já, ne nějaká tajemná síla, proto
mě to překrytí rukou prostě vyzní stejné jako když řeknu svým psům ne, případně štěněti nepovolím vodítko, sděluji tím stejnou informaci, ve všech třech případech jsem to já kdo psu znemožňuje se k danému předmětu dostat, a zvíře na to reaguje stejně a má stejné možnosti chování.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Myslím, že z jediného videa nelze ohledně metody dělat žádné závěry.

tak já nedělala závěry, jen komentuji můj dojem z toho videa, že odměňování tím zákázaným předmětem mi přijde matoucí. Moje psy by to podle mě mátlo. Mátlo je třeba ze začátku, když jsem doma "zakázala" předmět (tím zakrytím rukou, třeba), a pak po prozkoumání jeho nezávadnosti jsem jim ho vrátila. V kontrolovaném prostředí jako na tom videu bych se tomu radši vyhla.



Když na psa bude někdo ostře Fuj, nebo trhnout vodítkem, nebo co se tak radí - tak to určitě nebude stejné jako jen znemožnit dosažení.

Obdoba trhání vodítkem a štěkání povelů by bylo ho plácnout přes čumák nebo ho od předmětu odkopnout.
Z mého pohledu to zakrytí, nepovolení vodítka a slovní podnět, většinou fuguje jinak jen proto, že člověk to "fuj" chápe jinak než pouhé zakrytí rukou, tím vytváří jinou situaci. Obdobně jako když vy reagujete na moje slovo "ne" představou štěkání zákazového povelu a trhání vodítkem. Pokud tohle je vaše vize "normální" komunice, tak to samozřejmě nemůže fungovat stejně jako to zakrytí rukou podle metodiky moderní "pozitivky". Jenže to se taky bavíme každá o něčem jiném. Já si zas možná neumím představit že by pes nechápal, že mu to zakrývám já, takže moji psi to chápou jako že jim to dosažení předmětu znemožňuji já, ne nějaká tajemná síla, proto
mě to překrytí rukou prostě vyzní stejné jako když řeknu svým psům ne, případně štěněti nepovolím vodítko, sděluji tím stejnou informaci, ve všech třech případech jsem to já kdo psu znemožňuje se k danému předmětu dostat, a zvíře na to reaguje stejně a má stejné možnosti chování.

Nezlobte se, mám dojem, že se stále míjíme, nechápeme.
Nejde o to, aby si pes myslel, že mu pamlsek zakrývá nějaká tajemná síla, samozřejmě, že není blbý a vidí, že to dělám já.
Jde o to, aby si zafixoval, že vrhání se na pamlsek nikam nevede, že snáz a rychleji ho získá, pokud jej bude ignorovat. To zakrývání je nutné obvykle jen na několik prvních pokusů, stejně jako to schovávání v dlani, pokud se do ní pes má snahu dobývat. Moje fena to pochopila během chvilky.
Píšete, že řeknete "ne", nepovolíte vodítko...jasně, chápu. A chápu taky, že lze to psa takto naučit. Ale zajímá mě, co udělá váš pes, pokud něco dobrého najde a vy to neuvidíte - neřeknete ne ani ho nezarazíte.
Hlavní důvod proč začínám s touhle "divnou" metodou je, že se nám v okolí objevilo pár otrávených návnad a já bych byla moc ráda, aby fena nesbírala ze země nic, opravdu nic - ani to, co jí výslovně nezakážu, protože to nevidím.

tapina napsal(a):
Maminka známe

No úplně nejvíc nejlepší je nechat maminku chovat se, tak, jak se chová, protože to tak bude dělat dalších iks návštěv. "Tí jsou bóží, nooo, neee, neskákej a mě..." A psa naučit něco ještě úžasnejšiho. Maminku do toho zapojit taky + možná ještě dva podobné lidi, jakoby od nuly, a pak už to jde samo. Fakt. Taky bych nevěřila.

Bez povelu, vybudovat oblibu v místečku, kde má počkat. Čím jásavější je maminka, tím je to podle mě lepší. Zkuste si představit moji mamku, do telefonu jí říkají holčičko. A taky max odstrkovat, a to fakt se sebezapřením, jen když stojím mezi dveřmi, a to ještě tak ani ne opravdově + ten její hlas, jinak by se nejraději nechala poskákat. Ale zas pak jindy ne. Nee, nesu vajíčkaaa, dneska neee. Kdo z toho má mít rozum.

Příklad moje mamka a učení pozice, místa. "Ale on tam nepůjde." "On po mě bude skákat". "Oni to dělají jen s Tebou." Ne, koukej, dělej to stejně. Natrénovala to s nimi oběma úplně od nuly - jen prostě prioritu toho místa, bez nějakého povelování, pro ní cizího chování a je na sebe pyšná a vůbec nemusí vynechávat svoje vítací divadýlko. A oni si na to rádi počkají. Psi, kteří měli, fena roky, zafixované jí poskákat, za pár dnů obrat.

Naši psi neskáčou, ale kontaktují člověka s přátelskými gesty, pokud chtějí pozornost, a s přátelskými gesty je jim věnována. Nevím, proč by pes musel sedět a upřeně na mě zírat, aby získal mojí pozornost. Je to pro něj naprosto nepřirozené chování, kde je mu v podstat znemožňovaná normální komunikace se mnou.

Ne není to moje vize normální komunikace, křičet, škubat, kopat, dokonce ani hartusit - i když fakt existujou lidi, kteří to přirozenou komunikací nazývají. Stejně jako omezení vodítkem, dokud... navěky. Co na klasickém cvičáku? Jednu dobu jsem fakt nutně potřebovala radu - a nic. Ale tak třeba jsem to dělala blbě.

Chtěla jsem jen říct, že tohle se mi jeví, že to může spolehlivě fungovat. Ale uvidíme. Pro mě fakt bylo "wow", že nechal toho kocoura i bez mé přítomnosti. Během pár dnů. A už to byl přenos - neukazovala jsem mu zakrývání kočičí misky. Jo, dříve to oba uměli tím stylem - párkrát odvedení bokem, když otravovali moc, za dveře. Pochopitelně to za dozoru fungovalo. Teď. Hodně jsme trénovali venku - i zakrývání, i zamezení vodítkem, i jiné překážky, za plotem, ale vždy aby výsledek byl - dostanu to, když jsem vklidu. Nabalilo se na to to, že v té metodě jsou pak další věci, které se ten pes naučí a možná mu to pak přijde, že prostě to něco je lepší, než sbírat blbosti... Je to metoda jak pro blbé, protože je to metoda, člověk následuje a vidí... Není tam prostor tápat, protože je to tam rozpitvané do mikrodetailů a kdyby to nestačilo, máte podporu.
Tak samozřejmě moje chyba, že mi dřív nestačilo, na cvičáku, když cvičitel párkrát předvedl svého už vycvičeného psa a pak akorát po lidech křičel - pozdě, víc, blbě, znovu, no vidíte, že to jde.
Tak na 90% si vystačím, občas bych potřebovala pomoct, nevím no. Myslím, že "vyzkoušet všechno" je daleko větší blbost, než se nějakou delší dobu snažit pořádně jedním způsobem, do hloubky. Uvidí se. Třeba je to fakt blbost.

Ale jinak nevím no... pro moji fenu třeba vodítko není žádná tajemná síla, je to prostě vodítko. Na vodítku nezačne sprintovat, nechce lézt do vody - ani se nepodívá... nesbírá věci. Takže k zamezení sbírání - mít na vodítku - stačí. Ale chtěla bych, aby si běhala volně.

Nejdříve to uměla fakt dobře, ona je strašně hodná, jen tím, že jsem na ni párkrát křikla. Žádný trhání, kopání, nic, jen zhnusení a případně vyndání z tlamy. Měla jsem ji odmalička. Štěně přesvědčíte snadno. Pak se to zvrhlo s tou nemocí, pak si to zafixovala, že je to fajn, sbírat věci. Samozřejmě mou vinou - párkrát jsem to minula, říkala jsem si, nějaký error, když se to opakovalo, dostala koš, ale furt jsem si říkala, že na ní to křiknutí zas zabere. Když ne, párkrát jsem na ni vylítla, ošklivě. Jo, už to pak čekala. Párkrát jsem po ní hodila klíče, nic. Došlo to do fáze, kdy už z dálky větřila... No fakt jsem jí pak musela vodit na vodítku. Minuly jsme na poli kus hnoje, ona to na vodítku nevšímavě minula, po odepnutí byla schopna tam nabrat čáru zpátky. Nebo minimálně se tam furt chtěla vracet, nic jiného nechtěla, i když jste si ji zavolala, s "volno" zase chtěla tam, i když už to bylo i daleko. Když zdravotní problémy pominuly, redukovalo se to tak o 80%. Nebylo to nutkavé, měla víc zájem o jiné věci, než hledat hnusy, spoustu toho minula - ale některým věcem neodolala. Učila jsem ji, usilovně, označovat a "výměny" - nosila jsem třeba pečené maso, syrečky... tak ale nebylo to, že by to sama nesebrala. Nesebrala to, protože mi dala šanci jí přivolat a odměnit. Na vodítku bych ji nenaučila nic. Nevěděla jsem, jak ji to jinak naučit. Teď měsíce, skoro rok nesebrala nic - ale věřit jí 100% nemůžu. Párkrát proběhla výměna, teď spíš ji baví jiné věci... Ale v kritických místech ji pozoruju.

Pes dříve (ne ten současný) se to naučil na vodítku, ještě byl taky mladý, tak nezpochybňuju, že by to mohlo fungovat.

A i jak tu lidi píšou... Určitě, cest je hodně.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Přesně tak, mě to taky přijde takový špatně pochopitelný, nevím jestli bych já sama z toho pochopila, že věcí na zemi si nemám vůbec všímat. Odměnit něčím jiným než tím "zakázaným" by mi dávalo větší smysl. A taky to zakrytí rukou je víceméně synonymum "fuj", pořád je to zákaz, tak nějak.

Nenene...
chápu že nechápeš (a nechápeš fakt hodně), kdybys tak cvičila, tak pochopíš hnedle...i jiné
je to o tom pohledu a filosofii - je sklenice napůl plná nebo prázdná...odnaučuji nebo učím...

jak jsem psala, tak (video - zavřená dlaň s pamlskem) jsem naučila pastevce NE = odvrácení hlavy od podnětu.
Je to velice jednoduché - pes chce pamlsek zavřený v dlani, doráží snaží se k němu dostat, zkouší to různě - a ty zachytíš moment, kdy odvrátí hlavu (klik) = chování, za které pes dostane to, co chce. Učím psa, CO MÁ dělat a zároveň, že je to pro něj DOBŘE! Takže to pes bude dělat sám a dobrovolně.
Pastevec, jako zástupce skupiny plemen s nízkou pracovní inteligencí, princip pochopil asi tak do minuty a půl! Nic matoucího v tom není, naopak, velmi srozumitelné.

scylla napsal(a):
Naši psi neskáčou, ale kontaktují člověka s přátelskými gesty, pokud chtějí pozornost, a s přátelskými gesty je jim věnována. Nevím, proč by pes musel sedět a upřeně na mě zírat, aby získal mojí pozornost. Je to pro něj naprosto nepřirozené chování, kde je mu v podstat znemožňovaná normální komunikace se mnou.

Ale oni nezírají, počkají na tom místě a tam je maminka přijde pochválit - přivítat - svým stylem. Odloží si věci. Přivítá. Poskáčou ji za chvíli, všichni jsou spokojení. Dosud, fakt ještě před 14dny jí lezli až po hlavě, i když po návštěvách neskáčou. Bez povelu. Vědí. Tak 3 lidi jsou jak moje mamka. Oni taky třeba umějí "místo" nebo "čekej", jenomže prostě s tou mamkou to nefungovalo, protože ona to nikdy doopravdy nechtěla. Třeba to řekla, jenomže tím svým hlasem a oni, fena zvlášť, možná párkrát i byla na vážkách, že by tam šla, počkala - ale mamka - no vidíš oni mě stejně neposlouchají. Ona to asi brala tak, že je tam posílá za trest, proto to nefungovalo.
Takhle je to naučila, naučila je to ona, je to dobrý. Měli to předtrénované se mnou. Ale stejně, když přijela, lezli po ní. Vysvětlila jsem jí to, ukázala. Po krůčcích je to jakoby naučila sama. Od konce začít nemohla. Žádný povely, jen velký význam toho místa. Teď, behem pár dnů, třeba vejde, i na to zapomněla, protože jí mezi dveřmi začal zvonit telefon, a ta chvíle vítání už vypršela, nečekali tam už dál, ale když se vracela za dveře zandat boty, pes to zkusil znovu, jestli třeba ho na tom místě nepřivítá. Líp. "No já jsem na tebe zapomněla, ty jsi takový hodný", i si tam s ním sedla. Byl hodnější, ona byla ještě lepší. Fena přiběhla - "o co jsem přišla - já jsem taky úplně nejvíc tady na tom místě!" Ne jak by byla zvyklá po ní lézt.
Když přijde, běží k ní s vrtícími ocasy, ale pak to otočí na to místo, s vrtícími, rádi. Je to hra. Hra je lepší, než skákat. Pamlsky tam byly jen minimálně, úplně na začátku, teď jim stačí tohle. Mají to rádi. Ani nezkoušejí předsedat, nebo zírat, číhat. Naopak, je to strašně v klidu.
Je to takové, pro některé lidi prostě přijatelnější, no.

tapina napsal(a):
Ale oni nezírají, počkají na tom místě a tam je maminka přijde pochválit - přivítat - svým stylem. Odloží si věci. Přivítá. Poskáčou ji za chvíli, všichni jsou spokojení. Dosud, fakt ještě před 14dny jí lezli až po hlavě, i když po návštěvách neskáčou. Bez povelu. Vědí. Tak 3 lidi jsou jak moje mamka. Oni taky třeba umějí "místo" nebo "čekej", jenomže prostě s tou mamkou to nefungovalo, protože ona to nikdy doopravdy nechtěla. Třeba to řekla, jenomže tím svým hlasem a oni, fena zvlášť, možná párkrát i byla na vážkách, že by tam šla, počkala - ale mamka - no vidíš oni mě stejně neposlouchají. Ona to asi brala tak, že je tam posílá za trest, proto to nefungovalo.
Takhle je to naučila, naučila je to ona, je to dobrý. Měli to předtrénované se mnou. Ale stejně, když přijela, lezli po ní. Vysvětlila jsem jí to, ukázala. Po krůčcích je to jakoby naučila sama. Od konce začít nemohla. Žádný povely, jen velký význam toho místa. Teď, behem pár dnů, třeba vejde, i na to zapomněla, protože jí mezi dveřmi začal zvonit telefon, a ta chvíle vítání už vypršela, nečekali tam už dál, ale když se vracela za dveře zandat boty, pes to zkusil znovu, jestli třeba ho na tom místě nepřivítá. Líp. "No já jsem na tebe zapomněla, ty jsi takový hodný", i si tam s ním sedla. Byl hodnější, ona byla ještě lepší. Fena přiběhla - "o co jsem přišla - já jsem taky úplně nejvíc tady na tom místě!" Ne jak by byla zvyklá po ní lézt.
Když přijde, běží k ní s vrtícími ocasy, ale pak to otočí na to místo, s vrtícími, rádi. Je to hra. Hra je lepší, než skákat. Pamlsky tam byly jen minimálně, úplně na začátku, teď jim stačí tohle. Mají to rádi. Ani nezkoušejí předsedat, nebo zírat, číhat. Naopak, je to strašně v klidu.
Je to takové, pro některé lidi prostě přijatelnější, no.

Pro mě je opravdu zbytečné psa k něčemu takovému nutit, nevidím k tomu žádný důvod. Já v tom tedy žádnou hru nevidím a naštěstí takové věci ani k ničemu nepotřebuji. Raději komunikujeme a nemusíme trénovat život, ale můžeme ho v klidu žít.

scylla napsal(a):
Pro mě je opravdu zbytečné psa k něčemu takovému nutit, nevidím k tomu žádný důvod. Já v tom tedy žádnou hru nevidím a naštěstí takové věci ani k ničemu nepotřebuji. Raději komunikujeme a nemusíme trénovat život, ale můžeme ho v klidu žít.

Věřím, že to nepotřebujete, každý máme jiné potřeby, to je normální. Evidentně ale máte jinou potřebu - každé ráno sdělovat na ifauně, co vše je pro vás zbytečnost. Tak jestli tohle je to klidné žití?
Mně se líbí, co píše Tapina a líbí se mi, že o těch věcech přemýšlí a přizpůsobuje je svým psům, nic nebere jako dogma. Ono když člověk není otevřený jiným názorům a novým poznatkům, je to blbý. Pro něj i pro jeho zvířata.

scylla napsal(a):
Pro mě je opravdu zbytečné psa k něčemu takovému nutit, nevidím k tomu žádný důvod. Já v tom tedy žádnou hru nevidím a naštěstí takové věci ani k ničemu nepotřebuji. Raději komunikujeme a nemusíme trénovat život, ale můžeme ho v klidu žít.

No jo no, někomu je dáno, no.

Myslím, že časem se to stane tak nějak automatické, ale na začátku musel být ten nácvik. Nebo nevím. Feně je 5 let, na lidi neskáče, když někoho vítá, taky ne, ani když ho fakt miluje... jen na mamku. Psovi není ani 11 měsíců, občas ještě to na někoho zkusí. Nevím, jak jinak psa naučit, vykomunikovat s ním, rychle, aby na žádné lidi nikdy neskákal, ani když tam zrovna nejste. Když tam jste, ok. Zavoláte k sobě. Dobrý. Ale když nejste, tak co? I když ti lidi to jednou chtejí, aby po nich skákal a jednou nechtějí, ale chovají se úplně stejně, jako když chtějí. Ne každý umí se k tomu psovi odvrátit zády, třeba. Pak si stěžují - zatržený svetr... Je to úplně jednoduché. Ale. Moje mamka Nevím no.

Myslím, že časem to bude vypadat úplně samozřejmě, přirozeně, i ti psi to tak budou brát.

Věřím, že když to pes s pár lidmi přijde jako s mojí mamkou, bude automaticky odcházet na to místo. Což mně třeba přijde jednodušší, než vysvětlovat lidem - mám štěně, nevšímejte si ho. Nebo ho povelovat a nechat ho selhat. A znovu povelovat. A druhý člověk to neudělá. Zbytečné zmatky. To je taky život. Nebo toho psa zavřít, vzít na vodítko. Divný, pro mě.

Spousta věcí je naučených oproti tomu, co by pes dělal rád, i tu jinou věc udělá rád. Přijde na zavolání, protože je člověk zajímavý, protože možná mu to je komunikováno formou omezení jít kamkoli jinam nebo je mechanicky povzbuzen, že prostě přijít musí. Pak odměněn, ať už je tou odměnou cokoli. Nebo i průběžně, a za to, že jde fakt dobrým směrem. Třeba. A lidi na to mají mraky postupů, ale všichni - opakovaně a opakovaně, až potom stačí to zavolání, i když je kolem jistě mnoho věcí, které by sám o sobě, bez předešlých opakovaných interakcí s člověkem, jistě vyhledal raději, než toho člověka.

Myslím, že je to vklidu.

Terven napsal(a):
Věřím, že to nepotřebujete, každý máme jiné potřeby, to je normální. Evidentně ale máte jinou potřebu - každé ráno sdělovat na ifauně, co vše je pro vás zbytečnost. Tak jestli tohle je to klidné žití?
Mně se líbí, co píše Tapina a líbí se mi, že o těch věcech přemýšlí a přizpůsobuje je svým psům, nic nebere jako dogma. Ono když člověk není otevřený jiným názorům a novým poznatkům, je to blbý. Pro něj i pro jeho zvířata.

Díky moc, kdybych to přečetla, než jsem to sesmolila, tak už ani nic nepíšu, no.

Terven napsal(a):
Věřím, že to nepotřebujete, každý máme jiné potřeby, to je normální. Evidentně ale máte jinou potřebu - každé ráno sdělovat na ifauně, co vše je pro vás zbytečnost. Tak jestli tohle je to klidné žití?
Mně se líbí, co píše Tapina a líbí se mi, že o těch věcech přemýšlí a přizpůsobuje je svým psům, nic nebere jako dogma. Ono když člověk není otevřený jiným názorům a novým poznatkům, je to blbý. Pro něj i pro jeho zvířata.

Jiné názory mě zajímají a nevím, co je nového na tom nutit psa jít na místo a čekat, až si ho tam někdo všimne, to kázala dr. Žertová už před 10 lety.

scylla napsal(a):
Jiné názory mě zajímají a nevím, co je nového na tom nutit psa jít na místo a čekat, až si ho tam někdo všimne, to kázala dr. Žertová už před 10 lety.

Nikdo ho nenutí, jde tam sám rád, když se nic neděje, odchází si po svém, nečeká tam, "jak blbý", zkusí to znovu, třeba, třeba ne, třeba to nevyjde, protože to nebyla ta situace. Ale když je člověk u dveří, udělat to jde...
Pokud nemá povel místo. Když má povel místo, někde by měl vydržet do odvolání. Proč ne. Praktický povel.

Ale tohle není o povelu místo, tohle je o naučení toho, že ten pes, to, co chce, dostane, když počká, na tom místě a úplně "legálně", všichni mají radost. Je to radost, ne lov, rychle rychle než přijde panička a zatrhne to, nebo tak něco. Protože stejný pocity podle mě má ten pes i moje mamka.
Byl k tomu postup, po krůčcích, ale šlo to rychle, místnost, jiná místnost, venku... + "target". Přenesení. dveřmi mamka cvičně prošla jen 2x, bez korekce, bez povelů, právě proto, že předtím šla po těch malých fázích. Ale ne dril, po chvilkách. Potřetí šla už úplně přirozeně, protože ten telefon - a to se vracela odněkud po celém dni... A oni ji tam na tom místě vítají i jemněji, podle mě proto, že odpadl ten lov na příležitost, možná.
Ne, že by dělali, že nevidí, že přišla. To vůbec. Naopak. Vrtěli kolem ní. Hodně. I mrmlali. Ale šli. Rádi. Asi by to chtělo video

Ale tak popisují takovou trapnou situaci u nás doma, no, myslela jsem si, že to nikdy nevyřeším. Spousta lidí to má vyřešeno hned, nebo jsou na světě horší věci, nebo já nevím. Je to příklad.

NancyBlack napsal(a):
Zdravíčko. Doma mám čtyřměsíční štěně křížence a pravděpodobně ho až moc rozmazluju a jsem benevolentní.. tím pádem mě nerespektuje a nebere mě jako svého pána.
Před pár dny jsem mu z pusy chtěla vyndat myš a on se po mě docela drsně ohnal, vrčel a snažil se mě co nejvíc pokousat.
Byl jako smyslů zbavenej. Nevěděla jsem, co dělat, řekla jsem pusť, ale nepustil, potom jsem ho okřikla a když na mě zaútočil, dala jsem mu jednu přes zadek.
Stejně to nepomohlo a myš spokojeně snědl.
Ale na co se chci zeptat je - jak trestat v takové situaci? Nabídnout jiné jídlo už jsem taky zkoušela, ale marně.
A jak vlastně trestat všeobecně, když mě ani na popáté neposlechne.
Ráda bych nás oba ušetřila bití, nelíbí se mi to, ale jelikož přirozeně nemám žádnou autoritu, nejsem klidný, vyrovnaný a ani asertivní vůdce, nějak si to vůdčí postavení vynutit musím, ovšem nevím jak. Neumím být ve vyhrocené situaci v klidu, jak by byl alfa. A pochybuji, že se mi osobnost změní.. takže potřebuji nějaké rady pro labilní nerváky, kteří postrádají přirozenou autoritu a tím pádem i respekt u psa.
Děkuji).

Začít sám u sebe jste měl, než jste si psa pořizoval, nebo si ho nepořizovat vůbec pokud to o sobě víte.Napíšu svoje možná pro některé zastaralé či jinak nevhodné metody.Štěně učím pouštět už velice brzy, čím dřív tím líp volím metodu, že ho jemně vezmu za čumák a čekám až věc pustí, ze začátku by se to mělo dít s věcmi, co nejsou pro psa tolik atraktivní, až pustí následuje odměna jakékoliv formy.Psi mě tohle dokázali zvládat velice brzy a pustit atraktivní věc na dálku už i po 14 dnech výcviku.Psy trestám poslední léta už jen slovně, nejsou zvyklí že jsem hlasitá, tudíž jakékoliv zvýšení hlasu je dostačující, vyleká je to=trest.Dříve jsem trestala také formou překvapení, nebo tím, že zrovna nedostali co měli nejraděj. Jinak musím přiznat, že v jádru jsem také nervák a dříve i labilní, když člověk chce, tak dokáže pracovat i na sobě, to je to hlavní co by měl pro svého čtyřnohého přítele udělat