Niki odešla za Duhový most

Terven napsal(a):
Neznala jsem, ale soucítím. Určitě se u vás měla krásně.

Moc děkuji, bude mi chybět, byla to skvělá a neuvěřitelně hodná fenka. Byla dlouholetou alfou naší smečky.Spravedlivá, trpělivá s velikým srdíčkem.

Tak to je mi moc líto Ty jo,16?!?Tak to byla už opravdu psí dáma Určitě je tam s naším Berunkem a věřte, že si ho jistě zamiluje...nebylo fenky, co by ho nemilovala

Felow napsal(a):
Se smutkem s děluji Vám, kdo jste znali naši téměř šestnáctiletou labradoří "nesmrtelnou tetu" Nikitku, že dnes večer odešla za Duhový most. Tiše a obklopena naší láskou do poslední chvilky.Ještě moc dlouho jí budu všude vidět, moc chybí...

...to je moc smutné, ale dožila se nádherného věku a to díky Vaší skvělé péči a bezmezné lásce...bude to dlouho bolet, ale jednoho dne ta bolest tak nějak otupí... hodně sil...

16 let je nádherný věk! Byla krásný pes Myslím na Vás, odchody jsou těžké :-*.

Držte se ...ale 16 let je teda nádhera, kéž by se takovému věku moji pesani alespon přiblížili..

Velice Vám všem děkuji za slova útěchy a solidarity. Nebyla mým prvním ani posledním pejskem, máme doma více členů psí smečky, ale nějak mě to vzalo víc, než bych si představovala. Ona nás na to již poslední měsíc připravovala, začala se zadýchávat, srdíčko přestávalo stačit, ale stále byla veselá, i když o poznání víc polehávala. Chutnalo jí, ale do posledního dne. Pak se však ráno nezvedle z pelíšku ani na jídlo a její oči jen hleděly na mne, jakoby tázevě a zároveň jakoby mi říkala - tak už je čas...Během několika hodin se jí zavodnilo bříško a protože máme dobrou veterinářku, tak přijela osobně, ale zkonstatovala, že jí zrazuje srdíčko a nestačí s dechem a že to nebude trvat dlouho. Nechtěla jsem jí nechat trpět, byla vždy vůdčí Alfou a ta bezmoc jí evidentně trápila a dýchalo se jí hůř a hůř. Byla jsem u ní celý den a nakonec jsme jí v osm večer ukončili trápení- v klidu usnula s hlavou v mém náručí a tu konečnou injekci již necítila a odešla- stejně tak, jak celý život žila - klidně, skromně s láskou. Věřím, že je jí dobře a běhá si bezstarostně za Duhovým mostem...
Paradoxně, ale mě je dnes ještě hůře, než včera, i ten den jakoby celý "proplakal - alespoň u nás v Liberci prší od božího rána.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Zdravím Vás a vím, že je to nyní pro Vás moc smutné, ale Vaší Niky je lépe - už by to pro ni
bylo pouze utrpení a věřte, že čas je to nejlepší co Vám postupně pomůže a vše se zmírní
a zůstanou Vám vzpomínky na pěkné chvilky v milovaným pejskem.

Dobrý večer.Moc dobře vím, jak se cítíte, jak mizerně Vám je a jak Nikitku hledáte. Musel jsem se před měsícem rozloučit s mojí nejzlatější Německou ovčandou Conie, kterou jsem před deseti lety zabavil jednomu tyranovi. Byla po celá léta každý den vedle mě doma, v práci, na dovolené a prostě úplně všude.A protože žiju sám, určitě věříte jako já Vám co prožívám.Nejhorší chvíle života. Chci Vám dát slova útěchy, ale ono jich teď moc nepomáhá viďte. Seberme prosím společně naši sílu a vzpomínejme na naše holčičky a poděkujme jim za krásné zážitky. Chybíte nám holky.

mira78 napsal(a):
Dobrý večer.Moc dobře vím, jak se cítíte, jak mizerně Vám je a jak Nikitku hledáte. Musel jsem se před měsícem rozloučit s mojí nejzlatější Německou ovčandou Conie, kterou jsem před deseti lety zabavil jednomu tyranovi. Byla po celá léta každý den vedle mě doma, v práci, na dovolené a prostě úplně všude.A protože žiju sám, určitě věříte jako já Vám co prožívám.Nejhorší chvíle života. Chci Vám dát slova útěchy, ale ono jich teď moc nepomáhá viďte. Seberme prosím společně naši sílu a vzpomínejme na naše holčičky a poděkujme jim za krásné zážitky. Chybíte nám holky.

Napsal jste to přesně, Byl to dlouhý a krásný kus života a nezbývá, než s láskou vzpomínat a nechat čas přebolet ztrátu.

Felow napsal(a):
Velice Vám všem děkuji za slova útěchy a solidarity. Nebyla mým prvním ani posledním pejskem, máme doma více členů psí smečky, ale nějak mě to vzalo víc, než bych si představovala. Ona nás na to již poslední měsíc připravovala, začala se zadýchávat, srdíčko přestávalo stačit, ale stále byla veselá, i když o poznání víc polehávala. Chutnalo jí, ale do posledního dne. Pak se však ráno nezvedle z pelíšku ani na jídlo a její oči jen hleděly na mne, jakoby tázevě a zároveň jakoby mi říkala - tak už je čas...Během několika hodin se jí zavodnilo bříško a protože máme dobrou veterinářku, tak přijela osobně, ale zkonstatovala, že jí zrazuje srdíčko a nestačí s dechem a že to nebude trvat dlouho. Nechtěla jsem jí nechat trpět, byla vždy vůdčí Alfou a ta bezmoc jí evidentně trápila a dýchalo se jí hůř a hůř. Byla jsem u ní celý den a nakonec jsme jí v osm večer ukončili trápení- v klidu usnula s hlavou v mém náručí a tu konečnou injekci již necítila a odešla- stejně tak, jak celý život žila - klidně, skromně s láskou. Věřím, že je jí dobře a běhá si bezstarostně za Duhovým mostem...
Paradoxně, ale mě je dnes ještě hůře, než včera, i ten den jakoby celý "proplakal - alespoň u nás v Liberci prší od božího rána.

...druhý den je vždy hůře, člověku po prvotním šoku začne všechno tak nějak docházet...u mně je to od odchodu fenky půl roku a pořád si s ní v duchu tak nějak povídám, myslím na ni, také pro mně její odchod byl odchodem nejhorším i když několik odchodů jsem si už zažila... chce to čas, bude se ta bolest tak nějak otupovat...u nás v Praze se to tak nějak stál chystá k dešti, ale je poměrně teplo...

Také jsem neznala, ale buďte silní, ztráta kamaráda vždy velmi bolí a dlouho

Ještě jednou moc díky.

Čtu a oci mi slzí...je mi lito když odejde přítel...

Felow napsal(a):
Velice Vám všem děkuji za slova útěchy a solidarity. Nebyla mým prvním ani posledním pejskem, máme doma více členů psí smečky, ale nějak mě to vzalo víc, než bych si představovala. Ona nás na to již poslední měsíc připravovala, začala se zadýchávat, srdíčko přestávalo stačit, ale stále byla veselá, i když o poznání víc polehávala. Chutnalo jí, ale do posledního dne. Pak se však ráno nezvedle z pelíšku ani na jídlo a její oči jen hleděly na mne, jakoby tázevě a zároveň jakoby mi říkala - tak už je čas...Během několika hodin se jí zavodnilo bříško a protože máme dobrou veterinářku, tak přijela osobně, ale zkonstatovala, že jí zrazuje srdíčko a nestačí s dechem a že to nebude trvat dlouho. Nechtěla jsem jí nechat trpět, byla vždy vůdčí Alfou a ta bezmoc jí evidentně trápila a dýchalo se jí hůř a hůř. Byla jsem u ní celý den a nakonec jsme jí v osm večer ukončili trápení- v klidu usnula s hlavou v mém náručí a tu konečnou injekci již necítila a odešla- stejně tak, jak celý život žila - klidně, skromně s láskou. Věřím, že je jí dobře a běhá si bezstarostně za Duhovým mostem...
Paradoxně, ale mě je dnes ještě hůře, než včera, i ten den jakoby celý "proplakal - alespoň u nás v Liberci prší od božího rána.

Ona má tak krásné vlídné oči... a spokojenost a láska z ní jen vyzařuje.
Hodně sil a netrapte se..., udělali jste pro ni to nejlepší co jste mohli a určitě byla u Vás velmi spokojená.

Fine napsal(a):
Ona má tak krásné vlídné oči... a spokojenost a láska z ní jen vyzařuje.
Hodně sil a netrapte se..., udělali jste pro ni to nejlepší co jste mohli a určitě byla u Vás velmi spokojená.

Moc chybí a zatím to moc bolí. Vidím jí všude. Už jsem myslela, že jsem se nabrečela dost, ale opět jsem to nezvládla, když jsem před chvílí Adamovi (RR) podávala misku s večeří a on se nejdříve podíval na mě a pak k protější stěně, kde měla svou misku vždy Nikča, která dostávala jako Alfa misku jako první, jakoby mi říkal "a kde máš misku pro ni?! " No nedala jsem to, přiznávám a opět bulím jako želva...

Moje druhá fenka, když dostala den po té kousek oblíbeného kuřecího, odstoupila od něj a jen se dívala jestli si ho nevezme Connie. Řikám jí Betynko, to už je jen tvoje. Jen bašti. Neskutečně bolestivé okamžiky. Jasně, že Vám chybí, že Nikitku vidíte všude. Veřte mi prosím, že na to nejste sama. Také Connie vidím v práci, ve zpětném zrcátku v autě, doma na koberci...Zítra je to měsíc. Ten smutek ale neustupuje. Víte co je důležité? Co pomáhá? Mít alespoň pár přátel co Vám rozumí. Co Vás chápou. Nikdy jsem neměl potřebu a odvahu psát někam do diskuze. Až teď v téhle situaci. Děkuji vám všem za pochopení a příspěvky.

mira78 napsal(a):
Moje druhá fenka, když dostala den po té kousek oblíbeného kuřecího, odstoupila od něj a jen se dívala jestli si ho nevezme Connie. Řikám jí Betynko, to už je jen tvoje. Jen bašti. Neskutečně bolestivé okamžiky. Jasně, že Vám chybí, že Nikitku vidíte všude. Veřte mi prosím, že na to nejste sama. Také Connie vidím v práci, ve zpětném zrcátku v autě, doma na koberci...Zítra je to měsíc. Ten smutek ale neustupuje. Víte co je důležité? Co pomáhá? Mít alespoň pár přátel co Vám rozumí. Co Vás chápou. Nikdy jsem neměl potřebu a odvahu psát někam do diskuze. Až teď v téhle situaci. Děkuji vám všem za pochopení a příspěvky.

Naprosto vám rozumím, a i když se mi vždy, když píšu tlačí slzy do očí, tak mě to také pomáhá. Prostě ten smutek asi musí ven, protože jinak cítím opravdovou i fyzickou bolest - je taková svíravá a na hrudníku tlačí jako kámen - už vím a hlavně věřím, že srdce bolí, mě teda alespoň ano...

To víte, že bolí. Moc bolí. Denně chodím ke hrobečku a nikdy se neudržím a brečím jak malý kluk. Musí to ven. Není to ostuda.

mira78 napsal(a):
To víte, že bolí. Moc bolí. Denně chodím ke hrobečku a nikdy se neudržím a brečím jak malý kluk. Musí to ven. Není to ostuda.

Tak to mám stejně. Dnes odpoledne jsem byla s Adamem na procházce, a když jsme se vraceli, už byl večer a na obloze se objevily krásné červánky. Po těch uplakaných dvou dnech mě přišlo, jakoby mi říkala: Už se nebe vyplakalo dost, tak už taky nebreč a podívej se nahoru- tu krásu ti posílám shora a je mi už dobře".

Krásná myšlenka. Musíme to nějak zvládnout. Váš Adam a moje Betyna (nalezenkyně vyhozená z auta) nás potřebují. A my je.

Felow napsal(a):
Naprosto vám rozumím, a i když se mi vždy, když píšu tlačí slzy do očí, tak mě to také pomáhá. Prostě ten smutek asi musí ven, protože jinak cítím opravdovou i fyzickou bolest - je taková svíravá a na hrudníku tlačí jako kámen - už vím a hlavně věřím, že srdce bolí, mě teda alespoň ano...

Můžu potvrdit, ta bolest je strašná, je fyzická a jak kdo, ale já se jí nezbavila za dva roky. Tento týden je to dva roky, co Berrynek onemocněl, umřel pak v prosinci. To nejhorší, co vás úplně uzemní, to přejde, ale když jsem onehdá něco vyhazovala a byly v tom nachytané Berrynkovy chlupy, úplně jsem se sesypala. Minulý týden jsem měla halucinaci, nevím jak si to vysvětlit, nestalo se mi to nikdy. Ale u pletí jsem se podívala přes rameno a Beruška za mnou tiše stál, usmíval se a vrtěl ocasem...tak jak to dělával vždycky. Podívala jsem se na druhého psa, který byl za keři, skoro jsme na sebe neviděli...a podřimoval. A on ve stejnou dobu, co jsem zůstala úplně konsternovaná, vyskočil a štěknul směrem ke mě. Fakt na duchy vůbec nevěřím, ale tohle mi vrtá hlavou už týden...No a pak lidi, co nepotkávám denně, mi to také připomínají: a co, nekoupíte si druhého pejska, jak už je to dlouho, co Berrynka nemáte?

mira78 napsal(a):
Krásná myšlenka. Musíme to nějak zvládnout. Váš Adam a moje Betyna (nalezenkyně vyhozená z auta) nás potřebují. A my je.

Koukám, že i ty psí osudy máme podobné, pokud budete mít chuť, můžete si o nich přečíst v mých starších příspěvcích. Zvláště ten Nikitin, kdy jsme jí jako poslední štěně zachránili, když jejich majitel řešil brokovnicí neplánovaný vrh své čistokrevné feny.

Ty příběhy jsou zajímavé. Nejraději bych Vám je někdy řekl po telefonu třeba, ale kde Vás sehnat. No snad někdy nějak..
A k paní "lesnížínce" - nemusela to být halucinace. Někdo mně řekl, že psi vidí i něco, co my nevidíme. Mohl Váš druhý pes něco vidět. A chloupky? Mám je ještě v kufru auta, které bylo jejím pojízným domovem a nehodlám to uklízet. Ať tam jsou.

lesnížínka napsal(a):
Můžu potvrdit, ta bolest je strašná, je fyzická a jak kdo, ale já se jí nezbavila za dva roky. Tento týden je to dva roky, co Berrynek onemocněl, umřel pak v prosinci. To nejhorší, co vás úplně uzemní, to přejde, ale když jsem onehdá něco vyhazovala a byly v tom nachytané Berrynkovy chlupy, úplně jsem se sesypala. Minulý týden jsem měla halucinaci, nevím jak si to vysvětlit, nestalo se mi to nikdy. Ale u pletí jsem se podívala přes rameno a Beruška za mnou tiše stál, usmíval se a vrtěl ocasem...tak jak to dělával vždycky. Podívala jsem se na druhého psa, který byl za keři, skoro jsme na sebe neviděli...a podřimoval. A on ve stejnou dobu, co jsem zůstala úplně konsternovaná, vyskočil a štěknul směrem ke mě. Fakt na duchy vůbec nevěřím, ale tohle mi vrtá hlavou už týden...No a pak lidi, co nepotkávám denně, mi to také připomínají: a co, nekoupíte si druhého pejska, jak už je to dlouho, co Berrynka nemáte?

Možná je něco mezi nebem a zemí... Třeba se na Vás přišel podívat. Třeba ta energie co mezi vámi proudila byla tak silná. Nejsou na světě pouze věci pragmaticky vysvětlitelné a silné pouto může způsobit i nevysvětlitelné stavy. Moje kamarádka, které zemřela fenka před 7 měsíci mi zrovna dnes říkala, že se jí stalo, že v noci párkrát slyšela zcela zřetelně stejné zvuky, jakoby se jeji Arwenka převalila v pelechu(měla proutěný s polštářem, který vydával specifický chrastivý zvuk). Říkala mi, že to nikomu neříkala, až dnes mě, protože si myslela, že by jí měli za magora.

Felow napsal(a):
Možná je něco mezi nebem a zemí... Třeba se na Vás přišel podívat. Třeba ta energie co mezi vámi proudila byla tak silná. Nejsou na světě pouze věci pragmaticky vysvětlitelné a silné pouto může způsobit i nevysvětlitelné stavy. Moje kamarádka, které zemřela fenka před 7 měsíci mi zrovna dnes říkala, že se jí stalo, že v noci párkrát slyšela zcela zřetelně stejné zvuky, jakoby se jeji Arwenka převalila v pelechu(měla proutěný s polštářem, který vydával specifický chrastivý zvuk). Říkala mi, že to nikomu neříkala, až dnes mě, protože si myslela, že by jí měli za magora.

No, já to neřekla ani muži. Neměl by mne za magora, ale pro něj je to ještě snad bolestivější než pro mne, strašně na něm lpěl, nechci mu to raděj ani připomínat. Ne, že by asi na něj také denně nemyslel, ale nechce o tom mluvit. Prostě se tváří, jako by tu Beruška s náma pořád byl.

Ano. Možná by kamarádku měli za magora ti bez citů a bez podobných psích příběhů. Ale my co jsme se po ztrátě našich zlatíček začali dívat na věci alespoň trošku jinak, určitě ne. Jak jsem výše psal - chce to mít pár přátel, co vám porozumí. Nesvěřovat se každému. Mě třeba hodně nad vodou drží sestra, která i přes její nemalé starosti má pro mě pochopení. Taky ztratila dříve psí holčičku. Víte co je pro mě nejhorší? Že jsem to musel být já, kdo rozhodl o injekci. Chtěl jsem, aby to udělala příroda sama, ale neudělala. To rozhodnutí je - vždyť víte.

mira78 napsal(a):
Ano. Možná by kamarádku měli za magora ti bez citů a bez podobných psích příběhů. Ale my co jsme se po ztrátě našich zlatíček začali dívat na věci alespoň trošku jinak, určitě ne. Jak jsem výše psal - chce to mít pár přátel, co vám porozumí. Nesvěřovat se každému. Mě třeba hodně nad vodou drží sestra, která i přes její nemalé starosti má pro mě pochopení. Taky ztratila dříve psí holčičku. Víte co je pro mě nejhorší? Že jsem to musel být já, kdo rozhodl o injekci. Chtěl jsem, aby to udělala příroda sama, ale neudělala. To rozhodnutí je - vždyť víte.

Vím, ale natolik jsem jí znala, že jsem poznala, kdy její oči říkaly " pomoz mi odejít a buď v ten poslední okamžik se mnou".

Dobrý večer. Vrátili jsme se s Betynou od hrobečku. Dnes je to měsíc. Člověk by řekl dost dlouhá doba na to, aby bolest malinko ustoupila. Ale kdepak. Není dost dlouhá.

mira78 napsal(a):
Dobrý večer. Vrátili jsme se s Betynou od hrobečku. Dnes je to měsíc. Člověk by řekl dost dlouhá doba na to, aby bolest malinko ustoupila. Ale kdepak. Není dost dlouhá.

Chapu jak se cítíte. Můj první pejsek odešel za duhový most v 17 letech před rokem a půl, stále to však bolí, myslím na něj, zdá se mi o něm a někdy se mi i vhrnou slzy do očí... snažím se však vzpomínat na to hezké, co jsme spolu zažili, měl se hezky, snažila jsem se o něj starat zodpovědně, s láskou, s empatií. Ten můj pouliční adoptovaný voříšek Idefix měl doufám krásný život v tom čase, který mu byl na tomto světě dán.

Každý pejsek má svůj vymezený čas a je na nás, abychom mu jej udělali co nejkrásnější. Tak se snažme :).

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Ano. Život jim umíme udělat krásný. Musím říct, že to jsem zvládl jako vy všichni tady na výbornou. Jednu věc jsem však nezvládl. Její odchod. Byla to moje všechno, jak jsem již psal. Prostě partnerka, kamarádka, spolupracovnice, moje dítě a já nevím co všechno v jedné osobě. Musíme se s tím smířit. Je to kus práce.

mira78 napsal(a):
Ano. Život jim umíme udělat krásný. Musím říct, že to jsem zvládl jako vy všichni tady na výbornou. Jednu věc jsem však nezvládl. Její odchod. Byla to moje všechno, jak jsem již psal. Prostě partnerka, kamarádka, spolupracovnice, moje dítě a já nevím co všechno v jedné osobě. Musíme se s tím smířit. Je to kus práce.

Naprosto vás chápu. Já přiznávám otevřeně a ne všem se to líbí, že mí psi jsou moje děti. Já si je s tím už pořizovala. Měla jsem ty dvě váhy a váhala: děti, nebo psi? Vyhráli psi, neb já na děti nějak nemám buňky, kdežto psy miluju. Ne, nenosili oblečky a nebyli nesmyslně rozmazlení, já právě chtěla, aby žili co nejvíc psí život, jediná vyjímka snad byla a je, že s nima jezdím po výletech, mám ráda turistiku, ovšem hrady a zámky musíme z pochopitelných důvodů vynechávat Vždycky jsem o nich mluvilajako o mých klukách, oslovuju je mimča. Takže když Berrynek umřel, měla jsem pocit(a nebylo k tomu daleko) že mne to zabije.

Ano přesně mluvíte za mě. Děti ani nikoho nemám, jen ty psí holky, tedy teď už holku a výlety, turistiku a každodenní všední procházky. Nechtěl jsem po nich nějaký extra výcvik. Jen základ, poslušnost a jejich přítomnost. Věděl jsem, že její odchod bude jednou krutý. No ale takhle teda...Musím už si přestat stěžovat, tím jí nepomůžu a od něčeho se odrazit. Ale jsem moc vděčný vám chápajícím tady. Pomáháte. Díky.

mira78 napsal(a):
Ano přesně mluvíte za mě. Děti ani nikoho nemám, jen ty psí holky, tedy teď už holku a výlety, turistiku a každodenní všední procházky. Nechtěl jsem po nich nějaký extra výcvik. Jen základ, poslušnost a jejich přítomnost. Věděl jsem, že její odchod bude jednou krutý. No ale takhle teda...Musím už si přestat stěžovat, tím jí nepomůžu a od něčeho se odrazit. Ale jsem moc vděčný vám chápajícím tady. Pomáháte. Díky.

Mně dost pomohlo, že mám ještě druhého, mladšího hafana. Sice jsem byla na prášky, ale on mne potřebuje a má určitý režim. To mne dostalo z nejhoršího - vstávat pro venčení, stále s ním pracovat, mít proč fungovat. A pak už to šlo nějak líp a líp...

ainu napsal(a):
Mně dost pomohlo, že mám ještě druhého, mladšího hafana. Sice jsem byla na prášky, ale on mne potřebuje a má určitý režim. To mne dostalo z nejhoršího - vstávat pro venčení, stále s ním pracovat, mít proč fungovat. A pak už to šlo nějak líp a líp...

Mě ne, jen se ze mě stala úzkostlivější matka, která žije ve strachu, že se mu také něco stane, či také hnusně onemocní a umře. A bojím se jeho dalších narozenin víc, než svých, protože vidím, jak stárne

mira78 napsal(a):
Ano přesně mluvíte za mě. Děti ani nikoho nemám, jen ty psí holky, tedy teď už holku a výlety, turistiku a každodenní všední procházky. Nechtěl jsem po nich nějaký extra výcvik. Jen základ, poslušnost a jejich přítomnost. Věděl jsem, že její odchod bude jednou krutý. No ale takhle teda...Musím už si přestat stěžovat, tím jí nepomůžu a od něčeho se odrazit. Ale jsem moc vděčný vám chápajícím tady. Pomáháte. Díky.

U mě to je ještě příliš čerstvé.Odešla v pondělí večer. Manžel jí pohřbíval v úterý ráno za ukrutného deště, který pak trval ještě dva dny. Doposud jsem neměla sílu jít tam za ní a hrobeček dle svých představ upravit. Ráda lehávala na zahradě pd rhododendronem, tak mám již jeden malý připravený, že jí ho tam zasadím. Snad o víkendu, teď to zatím nezvládám. Upnula jsem se na Adama a Smokyho a jak to jde, tak jdeme ven do terénu- doma a na zahradě ji stále vidím.

Viděla jsem na fb zvláštní věc.Alej krizů se změnil v alej uren, do kterých bylo vloženo semínko stromu.Alej krizu se tak změnil v alej stromovou, a ty stromy vlastně čerpaji energii toho zemreleho, je to jako.prevteleni, fascinovalo me to. To bych chtěla. Člověk obejme strom, a ten ma duši toho pochovaneho.

Buďte manželovi vděčná, že pohřbení zvládl bez Vás. Když jsem pohřbíval moji Konynku, dával její bezvládné tělíčko do země a zasypával hlínou, každý by řekl, že chlap to tak nějak zvládne. Omyl. Tak mě tenhle akt nervově sesypal, že jsem se do teď nesebral. Běžte na hrobeček, až se budete opravdu na to cítit. Musím zopakovat, že alespoň trošku mě posílila ta komunikace tady s vámi. Každý máme s nimi jiné příběhy, jiné zážitky, bolest cítíme každý po svém. Ale máme ji společnou. Můžeme se o ni podělit, nejsme v tom sami.

Asi na těch stromech něco bude. Také jsem na hrobeček zasadil smrček.

mira78 napsal(a):
Asi na těch stromech něco bude. Také jsem na hrobeček zasadil smrček.

Já jsem doposud vždy na místo pohřbeného pejska zasadila keř nebo stromek, připadá mi, že ta živá rostlina pojme do sebe alespoň něco, co zbylo z milované bytosti a tak ta vlastně jakoby žila dál.

Tak už i náš Adámek (RR Fellow) odešel dnes v noci za Duhový most. V požehnaném věku 14 let, do posledka plný chuti do života,i když stářím již téměř slepý, alejinak veselý a bez větších neduhů. Zemřel stářím, dnes v noci dostal srdeční příhodu a do posledka jsem ho držela v náruči. Odešel za Nikitkou,se kterou se měli tak rádi. Kdo jste ho znali,vzpoměňte - byl to Pes s velkým P......

Felow napsal(a):
Tak už i náš Adámek (RR Fellow) odešel dnes v noci za Duhový most. V požehnaném věku 14 let, do posledka plný chuti do života,i když stářím již téměř slepý, alejinak veselý a bez větších neduhů. Zemřel stářím, dnes v noci dostal srdeční příhodu a do posledka jsem ho držela v náruči. Odešel za Nikitkou,se kterou se měli tak rádi. Kdo jste ho znali,vzpoměňte - byl to Pes s velkým P......

Hodně síly Vám přeji!

Felow napsal(a):
Tak už i náš Adámek (RR Fellow) odešel dnes v noci za Duhový most. V požehnaném věku 14 let, do posledka plný chuti do života,i když stářím již téměř slepý, alejinak veselý a bez větších neduhů. Zemřel stářím, dnes v noci dostal srdeční příhodu a do posledka jsem ho držela v náruči. Odešel za Nikitkou,se kterou se měli tak rádi. Kdo jste ho znali,vzpoměňte - byl to Pes s velkým P......

Opravdu upřímnou soustrast........ držte se

Felow napsal(a):
Tak už i náš Adámek (RR Fellow) odešel dnes v noci za Duhový most. V požehnaném věku 14 let, do posledka plný chuti do života,i když stářím již téměř slepý, alejinak veselý a bez větších neduhů. Zemřel stářím, dnes v noci dostal srdeční příhodu a do posledka jsem ho držela v náruči. Odešel za Nikitkou,se kterou se měli tak rádi. Kdo jste ho znali,vzpoměňte - byl to Pes s velkým P......

Přeju hodně sil, tohle je to nejtěžší na životě s nimi. Oba měli to štěstí, že kolem sebe měli Vaši milovanou náruč.

Moc děkuji všem za slova útěchy bude tu s námi v našich srdcích a spinká tam,kde nejraději lehával

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Felow napsal(a):
Moc děkuji všem za slova útěchy bude tu s námi v našich srdcích a spinká tam,kde nejraději lehával

Felow napsal(a):
Moc děkuji všem za slova útěchy bude tu s námi v našich srdcích a spinká tam,kde nejraději lehával

Jo, a hrobeček je to krásný a důstojný!

Děkuji, je tak stále s námi. Byla to,ale fuška - hloubka 140cm a rozměry 110x80. Manžel to kopal přes 2 hodiny a nakonec málem nemohl vylézt .

Felow napsal(a):
Tak už i náš Adámek (RR Fellow) odešel dnes v noci za Duhový most. V požehnaném věku 14 let, do posledka plný chuti do života,i když stářím již téměř slepý, alejinak veselý a bez větších neduhů. Zemřel stářím, dnes v noci dostal srdeční příhodu a do posledka jsem ho držela v náruči. Odešel za Nikitkou,se kterou se měli tak rádi. Kdo jste ho znali,vzpoměňte - byl to Pes s velkým P......

....hodně sil držte se....