Štěně border kolie neposlouchá

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Chce to akutně jiný cvičák, tenhle je očividně k ničemu. Povely fungují na principu podmíněného reflexu, stejně jako IP Pavlov, víte? Nefunguje to tak, že šavlujete pamlskem a prosíte psa, aby milostivě přišel.

Pak, no, máte borderku, co s ní všechno děláte? 20 minut procházka s kočárem tomu psovi nestačí a nikdy stačit nebude.

Paní na cvičáku nás učí pozitivnímu přístupu, nadšený tón v hlase, žádné křičení, prý to musí brát jako hru. No zatim to moc na naší borderu nefunguje, ale ona má také toto plemeno a vychovala ji dobře. Procházka trvá cca hodinu. Věnujem se jí i doma a hrajem si s ní ještě za barákem, kde je na volno.

Obavam se, ze jste ke kočárku zvolila, spatne plemeno. Z vašeho příspěvku cítím elementární neznalosti.

Jastr13 napsal(a):
Paní na cvičáku nás učí pozitivnímu přístupu, nadšený tón v hlase, žádné křičení, prý to musí brát jako hru. No zatim to moc na naší borderu nefunguje, ale ona má také toto plemeno a vychovala ji dobře. Procházka trvá cca hodinu. Věnujem se jí i doma a hrajem si s ní ještě za barákem, kde je na volno.

Ale tak jo, ten pes to očividně bere jako hru, proto krouží a nenechá se chytit.

Ono pozitivní přístup nic nemění na tom, že na konci musíte mít ten podmíněný reflex. Současným stylem máte jen psa, co se skvěle baví, ale jak říkáte, poslušnost nula.

Jde o to, že pes cílem je naučit psa, že "ke mně" je signál k tomu okamžitě přijít k majiteli, protože to chování přináší odměnu. To je pozitivka. Nebo naučit psa, že "ke mně" je signál k tomu okamžitě přijít, protože když ne, tak přijde trest. Případně kombinaci obojího.

Ovšem to nemá nic společného s nadšeným tónem a žonglováním s pamlsky. Pokud je odměnou za chování pamlsek, tak ten přichází ke chvíli až když došlo k žádoucímu chování. Fakt to není o tom, že poskakujete jako tajtrlík a voláte, podívej se, co mám, dáš si piškotek? V nácviku to někdy funguje, že poskakováním "donutíte" psa, aby přišel, a pak odměníte příchod. Vy ale máte psa, který se naučil, že tahle zábava bude trvat déle, když se nenechá chytit a bude obíhat v kruzích. Splnění povelu je u něj něco, co nepřináší žádnou odměnu, připnete a konec legrace. To je úplně špatně a vy se musíte vrátit zpátky na začátek. Myslím si, že jestli jste na tohle vyplýtvala povel ke mně, musíte vymyslet i jiný, i kdyby to mělo být pocem. A začala bych asi stopovačkou. Pes na stopovačce, povel pocem, jakýmkoliv způsobem psa dostat k sobě - a pak ta odměna. Klidně tahací hračka, nebo se s ním honit, to je jedno, nemusí to být bašta, pokud máte aktivního psa, který miluje míček, může to být hra s míčkem. Hlavně nesmíte povel "ke mně" "odměňovat" připnutím na vodítku a ukončením jakékoliv hry, to je v podstatě trest za to chování. No a naučíte to takhle. Ta hra spojená s povelem není v tom, že ze sebe děláte kašpárka a pes na vás kašle. Je to o tom, že pes se naučí, že když přijde, tak bude super zábava. Zatne se mu to do hlavy jako ten reflex a pak už nevadí, když občas místo hry opravdu nastoupí vodítko a odchod domů.

Lexaurin napsal(a):
Obavam se, ze jste ke kočárku zvolila, spatne plemeno. Z vašeho příspěvku cítím elementární neznalosti.

S kočárkem s ní chodim jen já, přítel s ní chodívá sám ještě večer buď běhat, nebo na procházku.. Ano, borderu jsem ještě neměla, ale před ní jsem měla také temperamentní plemeno psa. Než jsem si ji pořídila, tak jsem si dost načetla, poptávala se, ke známým co ji mají jsem chodila. Prosila jsem o rady, ne o názor, že jsem si špatně vybrala, já nelituji. Váš názor mi je k ničemu

Jastr13 napsal(a):
Paní na cvičáku nás učí pozitivnímu přístupu, nadšený tón v hlase, žádné křičení, prý to musí brát jako hru. No zatim to moc na naší borderu nefunguje, ale ona má také toto plemeno a vychovala ji dobře. Procházka trvá cca hodinu. Věnujem se jí i doma a hrajem si s ní ještě za barákem, kde je na volno.

Jo, hodinová procházka pro štěně borderky, zvláště pokud procházka spočívá v tom, že vy vezete kočárek a pes by měl jít na vodítku vedle, je pro borderku velmi málo.

Na tahání na vodítku je vynikající metoda následující: vezmete psa, normálně s obojkem, vykašlete se na kšíry nebo ohlávky. Připnete na vodítko, vykročíte. Pes zatáhne, vy se zastavíte. A stojíte a stojíte, až se pes zastaví a otočí, co jako. V okamžiku povolení tahu vykročíte. Jakmile pes zatáhne, zastavíte se. A takhle strávíte několik hodin několik metrů od vchodu, ale ono to tomu psovi časem dojde. Povolení tahu = odměna v podobě pokračující vycházky.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ale tak jo, ten pes to očividně bere jako hru, proto krouží a nenechá se chytit.

Ono pozitivní přístup nic nemění na tom, že na konci musíte mít ten podmíněný reflex. Současným stylem máte jen psa, co se skvěle baví, ale jak říkáte, poslušnost nula.

Jde o to, že pes cílem je naučit psa, že "ke mně" je signál k tomu okamžitě přijít k majiteli, protože to chování přináší odměnu. To je pozitivka. Nebo naučit psa, že "ke mně" je signál k tomu okamžitě přijít, protože když ne, tak přijde trest. Případně kombinaci obojího.

Ovšem to nemá nic společného s nadšeným tónem a žonglováním s pamlsky. Pokud je odměnou za chování pamlsek, tak ten přichází ke chvíli až když došlo k žádoucímu chování. Fakt to není o tom, že poskakujete jako tajtrlík a voláte, podívej se, co mám, dáš si piškotek? V nácviku to někdy funguje, že poskakováním "donutíte" psa, aby přišel, a pak odměníte příchod. Vy ale máte psa, který se naučil, že tahle zábava bude trvat déle, když se nenechá chytit a bude obíhat v kruzích. Splnění povelu je u něj něco, co nepřináší žádnou odměnu, připnete a konec legrace. To je úplně špatně a vy se musíte vrátit zpátky na začátek. Myslím si, že jestli jste na tohle vyplýtvala povel ke mně, musíte vymyslet i jiný, i kdyby to mělo být pocem. A začala bych asi stopovačkou. Pes na stopovačce, povel pocem, jakýmkoliv způsobem psa dostat k sobě - a pak ta odměna. Klidně tahací hračka, nebo se s ním honit, to je jedno, nemusí to být bašta, pokud máte aktivního psa, který miluje míček, může to být hra s míčkem. Hlavně nesmíte povel "ke mně" "odměňovat" připnutím na vodítku a ukončením jakékoliv hry, to je v podstatě trest za to chování. No a naučíte to takhle. Ta hra spojená s povelem není v tom, že ze sebe děláte kašpárka a pes na vás kašle. Je to o tom, že pes se naučí, že když přijde, tak bude super zábava. Zatne se mu to do hlavy jako ten reflex a pak už nevadí, když občas místo hry opravdu nastoupí vodítko a odchod domů.

Je pravda, že na procházce když jdeme a já ji přivolám, tak většinou jde hned na vodítko, což už asi vždy vycítí.. tak pro to, ke mě běžet nechce.Chytnu jí většinou tak, že se rozeběhnu a ona běží za mnou. Na zahradě ji naopak hned nepřipínám, dostane pouze pamlsek a dál je na volno. Když nepřichází, tak samozřejmě ten hlas zvýším, ale jí jakoby to bylo jedno.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jo, hodinová procházka pro štěně borderky, zvláště pokud procházka spočívá v tom, že vy vezete kočárek a pes by měl jít na vodítku vedle, je pro borderku velmi málo.

Není to jen hodina, hrajeme si i za barákem, kde se dost vyběhá, a přítrl s ní chodí ob den běhat sám.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Na tahání na vodítku je vynikající metoda následující: vezmete psa, normálně s obojkem, vykašlete se na kšíry nebo ohlávky. Připnete na vodítko, vykročíte. Pes zatáhne, vy se zastavíte. A stojíte a stojíte, až se pes zastaví a otočí, co jako. V okamžiku povolení tahu vykročíte. Jakmile pes zatáhne, zastavíte se. A takhle strávíte několik hodin několik metrů od vchodu, ale ono to tomu psovi časem dojde. Povolení tahu = odměna v podobě pokračující vycházky.

Díky za radu.Vyzkoušíme

Jastr13 napsal(a):
Je pravda, že na procházce když jdeme a já ji přivolám, tak většinou jde hned na vodítko, což už asi vždy vycítí.. tak pro to, ke mě běžet nechce.Chytnu jí většinou tak, že se rozeběhnu a ona běží za mnou. Na zahradě ji naopak hned nepřipínám, dostane pouze pamlsek a dál je na volno. Když nepřichází, tak samozřejmě ten hlas zvýším, ale jí jakoby to bylo jedno.

Nejde o to, co vycítí. Jde o to, co vy děláte. Pokud ve většině případů přivolání znamená připnutí na vodítko, místo reflexu "ke mně - přijdu - odměna" stavíte reflex "ke mně - přijdu - vodítko" přičemž vodítko je pro aktivní štěně trest možná větší, než kdybyste jí za to ke mně zbila. Prostě všechno špatně.

A že zvyšujete hlas? A co, má to pro to štěně nějaký význam? Nemá. Ono vás slyší dobře i když mluvíte potichu. Pokud povely opakujete, tak vytváříte zase jiný reflex, a to "ke mně" - nic to pro toho psa neznamená. Prostě si tam něco hulákáte, ale pes má lepší zábavu v tom, že si někde něco čuchá nebo něco honí. Když už použijete povel, MUSÍTE být schopná si vynutit jeho splnění, případně si musíte být naprosto jistá, že ho pes splní.

Prostě je potřeba při cvičení psa přemýšlet. Tvoříte reflexy. Pavlovovi psi slintali na zvoneček, protože po zazvonění dostali žvanec. Vy nezvoníte, ale voláte ke mně. Když budete volat ke mně a pes na vás bude kašlat a vy budete pořád volat ke mně a nic, tak je to stejný jako kdyby ten Pavlov zvonil a zvonil a nic nebylo. Pak by ty psy naučil ignorovat zvonek a neslintali by mu. Chápete?

Zrovna jsem si četla starší článek od skvělého psovoda.
Výňatek jsem Vám zkopírovala.
Když to dokážete, jde to samo
U štěněte vždy formou hry !
"""
Mě nejvíc trápí poslušnost.
Už jsem starší člověk, už se nemůžu tolik hýbat a hrát si se psem jako ti mladí.
A to si ten nácvik poslušnosti vyžaduje,
aby to bylo radostné a veselé.
Ten pes musí čekat, že psovod vymyslí nějakou srandu..

Zkopírováno jinde:
Návyk na neustále pasení stínů je bohužel velmi silný, již neodbouratelný. Odnaučila jsem jí takové ty "výpady" (převedením na jinou činnost), neustále ale jen tak "hledí do země", cuká sebou. Nesnese s žádným psem, protože je neustále pase... no je toho hodně.
https://www.youtube.com/watch?v=woRBpEHFE3U
https://www.youtube.com/results?search_query=borderka+a+ovce.

Plemeno jste zvolila dobře, stačí přiměřeně zaměstnat - u kočárku?

Hlavně je, potřeba pochopit, jak se pes uci. Doporucuji knihu Svého psa nestrilejte" Tady co člověk to názor, nedá se zaklad vysvětlit tady na, diskuzi. Bordera potřebuje hlavně zaměstnat hlavu, ne bezcilne běhat, muze, si z toho vypěstovat obsesi.

Nemám sice borderu, ale. Už jsem to psala mnohokrát. Nácvik chůze bez tahání se u nás minul účinkem. Neříkám, že za to může pes, prostě se to nějak nepovedlo. První odkaz byl na výcvik: jděte prostě jděte a pes musí jít na krátkém vodítku u vás, když se vám bude motat pod nohy, klidně o něj zakopněte, šlápněte mu na nohu, ale prostě bez hnutí brvou jděte aměňte směry, ať musí následovat. Výsledek: pes se mi od té doby bojí jít u nohy. Další je to, co radí Bodlinka: jakmile zatáhne zastavit a jít, až se otočí a povolí. Dělali jsme nevím už jak dlouho, nechytal se, nechápal proč stojíme, vodítlo stále napnuté. A já číhala jak ostříž, nezpustila jsem z něj oko, že při povolení okamžitě pochválím a jdeme. Pes se konečně ke mně otočil a udělal krok ke mně...a místo, aby jen povolil, tak se oklepal. Já ale v tu ránu už volala: dobrý, tak je to správně, jdeme...Od té doby, když se zastavím(je mu 9!) s tím, že pokud potáhne nejdem(tak mu to nahlas komentuju)...první co udělá, že se oklepe...chudinka, myslí si pořád, že to je to, co panička tolik chce Už to asi nikdy nepochopí. Naštěstí většinou netahá, či ne nijak brutálně.

Borderka potřebuje vyžití. Ne procházky, ale nějakou činnost - aspoň cvičení, hlavolamy...
Začněte studovat teorii učení zvířat. A to důkladně - Svého psa nestřílejte, Trénink je rozhovor, absolvujte nějaký seminář s Frantou Šustou, teď tu všude je Gabby Harris... Tak najdete odpovědi na svoje otázky jednou provždy :) jinak ten pes bude chudák a budete se s ním akorát trápit.

Jastr13 napsal(a):
Paní na cvičáku nás učí pozitivnímu přístupu, nadšený tón v hlase, žádné křičení, prý to musí brát jako hru. No zatim to moc na naší borderu nefunguje, ale ona má také toto plemeno a vychovala ji dobře. Procházka trvá cca hodinu. Věnujem se jí i doma a hrajem si s ní ještě za barákem, kde je na volno.

Paní na cvičáku vás učí dělat ze sebe šaška a ne každý pes na to přistoupí. Chce to s ní pracovat tak, aby věděla, co se po ní chce, vysvětlit jí to, přiměřeně pochválit po splnění, neopakovat povely, být srozumitelná, pejsek by měl chtít být s vámi, u vás je bezpečno a nejlépe na světě a není to založené na pamlscích. Psa nechytejte, nehoňte jí, ale pomozte jí přijít pomocí řeči těla - nedívejte se psovi na hlavu, ruce držte u těla a ustupujte, případně sedněte na bobek, aby se nebála k vám přijít.

Jastr13 napsal(a):
Není to jen hodina, hrajeme si i za barákem, kde se dost vyběhá, a přítrl s ní chodí ob den běhat sám.

A tedy když už jsme u toho (pokud to tu již nebylo zmíněno)...takhle malé štěně by ještě nemělo chodit cíleně, defacto nuceně běhat, skákat apod. Prostě by nemělo mít prudké dopady na tlapy.

Běhat může, na skákání pozor. Vet nám říkal, že bordery mají odvařené tlapky z agility, nejhorší je skákání a prudké brždění(máme to také, jen z brždění u plotu ).

Ne tahani
celkem srozumitelne...

https://www.youtube.com/watch?v=_Bam2V2YYKE

Ano, velmi názorné.
Ale zadavatelka má ještě v ruce kočárek .
(já to potkávám , kočár, zmítající se bordera
na haltině...).

Pro jaký psí sport jste si ji pořídila? I když je tak malá, určitě už můžete začít s trénováním. Stačí po chvilkách, ji to zabaví a unaví mozek. A začne si s vámi lépe rozumět.
Problém většinou bývá, že pes neví, co vlastně chcete a pak vymýšlí blbosti.
Nejste pro ni ničím zajímavá, auta a okolí je zajímavější. Jak a jak často si s ní hrajete? Jaké hry?
Borderka není pes, co by se dal zavřít na zahradu, jednou týdně dojít na cvičák a občas procházka na vodítku. To se z toho zblázní pes i vy.

"Ale zadavatelka má ještě v ruce kočárek"
tak když bude cíleně trénovat, tak ten kočár mít nebude

proto bych to neučila na dlouhém ale krátkém vodítku (žádné přibíhání, to je opět pohyb psovo tempem) a učit včetně povelu, ať se posléze mohou domluvit i slovně

a samozřejmě klíčová je PRÁCE, ZAMĚSTNÁNÍ psa

jinak, dle úvodního příspěvku je tam nějak všechno špatně...

Jastr13 napsal(a):
Dobrý den,
prosím o radu, mám 5 měsíční fenku border kolie, na povel ke mě nepřiběhne, ani za pomocí pamlsků, na cvičák chodíme každý týden a jako jediná vždy když mám pamlsek tak už ke mě běží, ale těsně předemnou uhne a začne kolem mě kroužit a chytit se nenechá. Dále jsou problém auta, jede auto a ona se hned za nim rozběhne a začne štěkat, naštěstí jí mam na volno jen na zahradě a silnice je přes potok, jinak by se nechala klidně přejet, hračka sem tam pomůže, ale někdy ani ta nepomůže. A další problém je tahání na vodítku, má hroznou sílu, chodím i s kočárem a v pohodě by ho utáhla sama, škrtí se, ale je jí to jedno. Proto jsme pořídili ohlávku proti tahání, ale když jí nasadíme tak kňučí, štěká a nechce jít. Pamlsky jí nezajímají .. za rady budu vděčná, děkuji.

Štěně neposlouchá, protože ho to nikdo nenaučil a ani srozumitelnou formou neučí. Zkuste tuhle knihu, tam je o výchově psa skoro všechno, srozumitelně a jasně popsané.

www.clovepritelpsa.cz.

Zadavetelko, tohle slyšet nechcete, ale fakt jste si vybrala špatně a nevím, jakové podmínky pro borderu mají známí a proč vám toto plemeno nerozmluvili?!? Tohle opravdu není plemeno ke kočáru Kdybych já tahala samojeda u kočáru, tak by jsme z toho nejpíš zešíleli oba(dle popisu stejné chování, jako vaše bordera).

Tak za sebe, když si vzpomenu na dobu kdy jsem měla malé děti, tak na výchovu tak aktivního psa bych si fakt netroufla protože by mě nezbýval čas ani vhodná energie . Mývala jsem i taková nutkání mít mimčo jít v luxusním oblečení a k tomu představa oblíbeného plemene jak skvěle jde u kočárku...rozum mě řekl, že se to nemusí vyplnit.Přivolání je základ a u nás to vždy zvládala štěňata o dost dříve jak v pěti měsících, jistě že pak v pubertě ještě zkouší ale jinak ví co po nich člověk chce a ví že se to vyplatí.Otázka je, kdy s tím přivoláním vlastně začali, kde a jak, a totéž s vodítkem.Takže sice začít od začátku ale o to to bude těžší když pes si páníčkovy chyby pamatuje .

LájošM napsal(a):
Pro jaký psí sport jste si ji pořídila? I když je tak malá, určitě už můžete začít s trénováním. Stačí po chvilkách, ji to zabaví a unaví mozek. A začne si s vámi lépe rozumět.
Problém většinou bývá, že pes neví, co vlastně chcete a pak vymýšlí blbosti.
Nejste pro ni ničím zajímavá, auta a okolí je zajímavější. Jak a jak často si s ní hrajete? Jaké hry?
Borderka není pes, co by se dal zavřít na zahradu, jednou týdně dojít na cvičák a občas procházka na vodítku. To se z toho zblázní pes i vy.

Plánujeme s ní cvičit agillity, ale to může až od roka. Jak tu bylo zmíněno, k vůli kyčlím by dříve než v roce skákat neměla, ano to absolutně neví, na povel ke mě vůbec nereaguje, jsem z toho zoufalá, že jí nemůžu pustit na volno, žijeme sice na vesnici, ale aut tu jezdí dost a o myslivce co by ji mohli zastřelit tu taky není nouze.. Trápí mě, že je nešťastná, ale jinak to nejde, zkoušeli jsme toho hodně. Na zahradě zavřená není, je s námi doma, kde si s ní také hrajeme- přetahování, schovávání pamlsků, házení míčku. Na zahradě jí hážeme fresbee, nebo míček..procházka není občas, je každý den hodinová a přítel s ní chodí ob den ještě běhat+ každý den cca 30 minut hraní na zahradě a i doma..

lesnížínka napsal(a):
Zadavetelko, tohle slyšet nechcete, ale fakt jste si vybrala špatně a nevím, jakové podmínky pro borderu mají známí a proč vám toto plemeno nerozmluvili?!? Tohle opravdu není plemeno ke kočáru Kdybych já tahala samojeda u kočáru, tak by jsme z toho nejpíš zešíleli oba(dle popisu stejné chování, jako vaše bordera).

Tak o toto plemeno stál hlavně přítel, já teda nakonec tak svolila, říkala jsem mu však od začátku, že to bude těžké, až ted si začal uvědomovat, že jsem měla pravdu .. Samozdřejmě nelitujeme, máme ji moc rádi a budem se muset snažit hold víc, aby byla spokojená, problém největší jsou ty auta.. když jí vypustim na volno, tak se drží u mě, sem tam se vydá za létajícím motýlem a hned přiběhne, ale jakmile jede auto, tak to je konečná-nevidí, neslyší maže prostě za cílem .. může být na volno jen na louce, na cestě se mnou bohužel u kočáru no, ale nevadí jí to, tahá teda hrozně, ale tim se hodně unaví, a pak spí jak zabitá.Známí nerozmlouvali, oni mají všichni oproti nám bordery klidné povahy, stačí jim lítání po zahradě, sem tam procházka a to je vše, takže radili určitě pořídit.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak za sebe, když si vzpomenu na dobu kdy jsem měla malé děti, tak na výchovu tak aktivního psa bych si fakt netroufla protože by mě nezbýval čas ani vhodná energie . Mývala jsem i taková nutkání mít mimčo jít v luxusním oblečení a k tomu představa oblíbeného plemene jak skvěle jde u kočárku...rozum mě řekl, že se to nemusí vyplnit.Přivolání je základ a u nás to vždy zvládala štěňata o dost dříve jak v pěti měsících, jistě že pak v pubertě ještě zkouší ale jinak ví co po nich člověk chce a ví že se to vyplatí.Otázka je, kdy s tím přivoláním vlastně začali, kde a jak, a totéž s vodítkem.Takže sice začít od začátku ale o to to bude těžší když pes si páníčkovy chyby pamatuje .

Tak já mám malé dítě jen jedno a to už skoro dvouleté. Ano také jsem si to takhle vždy představovala, ale to oblíbené plemeno jako čivavu, ne borderu . A jelikož bydlíme na vesnici, tak tady mám na procházce za nejluxusnější kousky tepláky a gumáky .Je tu ještě přítel, který s ní chodí i bez kočáru.Je to základ to já vím, ale naše fenka povel prostě ignoruje, jakoby běží (ne vždy) ke mě a těsně předemnou uhne, a začne kolem mě kroužit a chytit se nedá .Začali jsme cvičit ve třech měsících co jsme začli chodit na cvičák.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak za sebe, když si vzpomenu na dobu kdy jsem měla malé děti, tak na výchovu tak aktivního psa bych si fakt netroufla protože by mě nezbýval čas ani vhodná energie . Mývala jsem i taková nutkání mít mimčo jít v luxusním oblečení a k tomu představa oblíbeného plemene jak skvěle jde u kočárku...rozum mě řekl, že se to nemusí vyplnit.Přivolání je základ a u nás to vždy zvládala štěňata o dost dříve jak v pěti měsících, jistě že pak v pubertě ještě zkouší ale jinak ví co po nich člověk chce a ví že se to vyplatí.Otázka je, kdy s tím přivoláním vlastně začali, kde a jak, a totéž s vodítkem.Takže sice začít od začátku ale o to to bude těžší když pes si páníčkovy chyby pamatuje .

Ještě mě napadlo, přítelova babička má farmu s ovcema, myslíte, že by bylo dobré jí tam občas brát pást ovečky? Jestli by to pak nebylo lepší s tím pasením aut, nebo naopak horší, že by se pastevecký pud nepotlačil?

Ještě mě napadlo, přítelova babička má farmu s ovcema, myslíte, že by bylo dobré jí tam občas brát pást ovečky? Jestli by to pak nebylo lepší s tím pasením aut, nebo naopak horší, že by se pastevecký pud nepotlačil?

Nezlobte se, ale kazdy vas prispevek je o tom, ze vubec nevite, co mate delat. . Vse je spatne a tezko vam zaklady nekdo vysvetli tady. Navic clovek k tomu musi mit i vlohy, cit, a nekdo na to proste bohuzel nema. Zkontaktujte na fb skupinu "Borderky" najdete cloveka, ktery ma borderu vychovanou a s nim vse proberte. At vas spolu vidi- co delate spatne, a radi vam nazivo. Ale podstata je POCHOPIT. Poridte kvalitni, zde zminovanou literaturu. Nicmene vychovat dobre male dite a malou borderu je na lecebnu.

Co se privolani tyce- pes proste navolno nebude, dokud na privolani 100% neprijde. Takto ho ucite ze chodit nemusi. Nesmi byt zadne neuspesne pokusy- pes se musi tesit na to, az ho privolate, protoze vzdy nasleduje super vec- pamlsek, hra, miska se zradlem...Toto vse trenujte se stopovackou, nikoli navolno.

To co ji nabizite, je fyzicka aktivita. Ale nordera je vytrvale pracovni plemeno, ktere potrebuje zamestnat hlavu. Potrebuje ucit. Pokud ji nedate to, co potrebuje, najde si zabavu sama a ta se vam asi nebude libit. Vyjdete z toho, k cemu je bordera vyslechtena.
Nicmene pokud nechcete byt vsichni nestastni, psa bych vratila chovateli.

A jeste neco. Tim, jak je chytra rychle vyciti, jestli jste chytrejsi nez ona. Pokud nad vama bude vitezit- respektovat vas nebude. Bohuzel to vypada, ze pochopila uz ted, ze na ni nemate, coz je velice spatny zaklad pro jeji vychovu. A to je mlada, bude hur.

Ovečky jsou dobrý nápad. Najděte někoho, kdo umí toho psa naučit, jak s těmi ovečkami "zacházet" ono to taky není hned, tak aby se ovečky z tý vaší nezcvokly..
Já bych ji tam vozila často, jestli jich má babička hodně, tak bych se vykašlala na nějaký agility a jezdila s ji za ovečkama, když ji pak.date procházky s nějakým učením, manžel to běhání občas a jinak bude s malým řádit na zahradě, tak bude spokojená. Přivolání naučte pomocí stopovačky, dejte jí šňůru, a když přiběhne tak ji nenechte kroužit. Zajistěte aby vždy s radostí přišla a odměňte, pokud to zajistit nemůžete, tak vůbec fenu nepřivolávejte. Dala bych tomu i klidně nový povel, jestli má ke mně už hodně zkažené. A takhle dozblbnuti a ona se to naučí, když bude mít i vyžití a bude starší a míň rozvíjena.

A auta. Choďte hoooodně za autama, klidně se s ní postavte k silnici, kde jezdí pořád hodně a hodně aut, někam do města, kde jede jedno auto za druhým. Ať je na vodítku a v klidu, odměňujte za dobré chování, to že je v klidu, snažte se z toho nedělat nic extra, prostě auta jsou normální. Pak tam můžete zkusit to přivolání s tou stopovačkou, zase jen když víte, že přijde. Je to stejný u všeho, co bude takhle chtít honit, můj měl rád kola, tak jsme na stezku chodili denně a pak už mu byla kola úplně jedno, pak viděl poprvé inlajny a rozběhnul se taky, tak jsme chodili tam kde jezdili inlajny a do měsíce by ho nenapadlo za nimi běžet, proč vždyť už to moc dobře zná. Nepouštějte že šňůry dokud nebude umět přivolání.

Andrýsek3 napsal(a):
Ovečky jsou dobrý nápad. Najděte někoho, kdo umí toho psa naučit, jak s těmi ovečkami "zacházet" ono to taky není hned, tak aby se ovečky z tý vaší nezcvokly..
Já bych ji tam vozila často, jestli jich má babička hodně, tak bych se vykašlala na nějaký agility a jezdila s ji za ovečkama, když ji pak.date procházky s nějakým učením, manžel to běhání občas a jinak bude s malým řádit na zahradě, tak bude spokojená. Přivolání naučte pomocí stopovačky, dejte jí šňůru, a když přiběhne tak ji nenechte kroužit. Zajistěte aby vždy s radostí přišla a odměňte, pokud to zajistit nemůžete, tak vůbec fenu nepřivolávejte. Dala bych tomu i klidně nový povel, jestli má ke mně už hodně zkažené. A takhle dozblbnuti a ona se to naučí, když bude mít i vyžití a bude starší a míň rozvíjena.

Ovecky nejsou dobry bapad pokud pes neni ovladatelny!

Ja sice nemam borderu, protoze jsem si na ni se svym deseti a dvanactiletym synem a domacnosti netroufla- nerada neco sidim, ale mam tibetskeho teriera, ktery je puvodem ovcacke plemeno. Byl mi doporucen jako klidnejsi alternativa bordery. Ha ha, po te, kolik casu a energie jsem do fenky investovala, kolik jsem nastudovala, naposlouchala od lidi co maji pro psy cit, troufam si rict, ze bych dala i tu borderu .
Nevim kdo koho ucil, ale brzy jsem pochopila, ze musim byt mentalne vzdy krok pred psem, predvidat, predchazet vecem, ktere jsem nechtela aby delala, ze nesmim byt negativne naladena, ze po zlem mam smulu a proste vypne, ze ji musim intelektualne a fyzicky naplnovat- ze me nebude poslouchat pro moje pekny voci, ale proto, ze me bere, ze vi, ze ji dam presne to, co potrebuje. Zaslouzila jsem si tim partacku, jejiz vztah ke mne me az dojima. Ale bylo to prace a prace a prace.Ale ta prace byla zabava. Byly chvile, kdy jsem myslela, ze to nezvladnu, treba kdyz odbehla v puberte s balonkem doprostred pole, tam si kehla a pozorovala me pohledem: " To jsem zvedava panicko, jak me ted chytnes" Vedela jsem, ze nikdy pro ni nesmim dojit. Dojdu jednou a budu si ji vyzvedavat vzdycky. Srotovala jsem, co delat. Sedla jsem si zady k ni, nevolala ji, ale zacala si hrat treba s drivkem, delala jsem, ze je na zemi neco zajimaveho... a cekala nenaladne, co bude. Zvedavost ji brzy premohla, pribehla s tim balonkem na dosah, ja ji beze slov nenapadne pripla stopovacku, pustila ji na zem k me noze, rekla ji "Dej"- ona mi balonek plivla do dlane a ja ji ho hned vratila a pak na stopce jeste chvilku hazela atrenovala prijiti i s balonkem v hube. Kdyz mela tendence mizet, jemne jsem si ji tou stopkou pritahla a u me pochvalila. Atd atp...

Lexaurin napsal(a):
Nezlobte se, ale kazdy vas prispevek je o tom, ze vubec nevite, co mate delat. . Vse je spatne a tezko vam zaklady nekdo vysvetli tady. Navic clovek k tomu musi mit i vlohy, cit, a nekdo na to proste bohuzel nema. Zkontaktujte na fb skupinu "Borderky" najdete cloveka, ktery ma borderu vychovanou a s nim vse proberte. At vas spolu vidi- co delate spatne, a radi vam nazivo. Ale podstata je POCHOPIT. Poridte kvalitni, zde zminovanou literaturu. Nicmene vychovat dobre male dite a malou borderu je na lecebnu.

Co se privolani tyce- pes proste navolno nebude, dokud na privolani 100% neprijde. Takto ho ucite ze chodit nemusi. Nesmi byt zadne neuspesne pokusy- pes se musi tesit na to, az ho privolate, protoze vzdy nasleduje super vec- pamlsek, hra, miska se zradlem...Toto vse trenujte se stopovackou, nikoli navolno.

To co ji nabizite, je fyzicka aktivita. Ale nordera je vytrvale pracovni plemeno, ktere potrebuje zamestnat hlavu. Potrebuje ucit. Pokud ji nedate to, co potrebuje, najde si zabavu sama a ta se vam asi nebude libit. Vyjdete z toho, k cemu je bordera vyslechtena.
Nicmene pokud nechcete byt vsichni nestastni, psa bych vratila chovateli.

Vše je špatně? Řídíme se hlavně od rad co dostáváme na cvičáku, a o borderách toho mám načteno opravdu hodně. Psy já miluju, snažím se, jak nejlépe umím.. Není to lehké, ale věřim, že to za nějakou dobu zvládneme.. Vrátit psa chovateli? Když jsem viděla v čem chudák štěndo žilo, tak to bych určitě neudělala! Ani do jiných rukou bych ji nedala..

Andrýsek3 napsal(a):
A auta. Choďte hoooodně za autama, klidně se s ní postavte k silnici, kde jezdí pořád hodně a hodně aut, někam do města, kde jede jedno auto za druhým. Ať je na vodítku a v klidu, odměňujte za dobré chování, to že je v klidu, snažte se z toho nedělat nic extra, prostě auta jsou normální. Pak tam můžete zkusit to přivolání s tou stopovačkou, zase jen když víte, že přijde. Je to stejný u všeho, co bude takhle chtít honit, můj měl rád kola, tak jsme na stezku chodili denně a pak už mu byla kola úplně jedno, pak viděl poprvé inlajny a rozběhnul se taky, tak jsme chodili tam kde jezdili inlajny a do měsíce by ho nenapadlo za nimi běžet, proč vždyť už to moc dobře zná. Nepouštějte že šňůry dokud nebude umět přivolání.

Díky za rady :).. s těma ovečkama se ještě poradíme s paní na cvičáku. Jinak ty auta, i když je na vodítku, tak šílí, když vidí jedoucí auto, tak začne hrozně tahat a štěkat, i když opakujeme neustále fuj, nebo nesmíš, tak jí to nezajímá..

Lexaurin napsal(a):
Ja sice nemam borderu, protoze jsem si na ni se svym deseti a dvanactiletym synem a domacnosti netroufla- nerada neco sidim, ale mam tibetskeho teriera, ktery je puvodem ovcacke plemeno. Byl mi doporucen jako klidnejsi alternativa bordery. Ha ha, po te, kolik casu a energie jsem do fenky investovala, kolik jsem nastudovala, naposlouchala od lidi co maji pro psy cit, troufam si rict, ze bych dala i tu borderu .
Nevim kdo koho ucil, ale brzy jsem pochopila, ze musim byt mentalne vzdy krok pred psem, predvidat, predchazet vecem, ktere jsem nechtela aby delala, ze nesmim byt negativne naladena, ze po zlem mam smulu a proste vypne, ze ji musim intelektualne a fyzicky naplnovat- ze me nebude poslouchat pro moje pekny voci, ale proto, ze me bere, ze vi, ze ji dam presne to, co potrebuje. Zaslouzila jsem si tim partacku, jejiz vztah ke mne me az dojima. Ale bylo to prace a prace a prace.Ale ta prace byla zabava. Byly chvile, kdy jsem myslela, ze to nezvladnu, treba kdyz odbehla v puberte s balonkem doprostred pole, tam si kehla a pozorovala me pohledem: " To jsem zvedava panicko, jak me ted chytnes" Vedela jsem, ze nikdy pro ni nesmim dojit. Dojdu jednou a budu si ji vyzvedavat vzdycky. Srotovala jsem, co delat. Sedla jsem si zady k ni, nevolala ji, ale zacala si hrat treba s drivkem, delala jsem, ze je na zemi neco zajimaveho... a cekala nenaladne, co bude. Zvedavost ji brzy premohla, pribehla s tim balonkem na dosah, ja ji beze slov nenapadne pripla stopovacku, pustila ji na zem k me noze, rekla ji "Dej"- ona mi balonek plivla do dlane a ja ji ho hned vratila a pak na stopce jeste chvilku hazela atrenovala prijiti i s balonkem v hube. Kdyz mela tendence mizet, jemne jsem si ji tou stopkou pritahla a u me pochvalila. Atd atp...

S balónkem taky trénujem, je fakt, že u většiny případu, kdy Amy zajímají auta, nebo ptáci, stačí, když hodim míčkem o zem, a ona hned přiběhne a chce ho hodit, když ale vidí traktor nebo náklaďák, tak míček obvykle nezabere.. ona na ty pamlsky moc není, venku si je brát vůbec nechce.. dáváme sušené maso, psí piškoty, platinum granule..ale četla jsem, že by se snad měli dávat i kousky párku a sýra, aby jí to více lákalo, a víc to cítila.

Víte, paní na cvičáku vám ohledně ovcí asi neporadí, pokud sama nepase. Ono to nefunguje tak, že přijdete se psem k ovcím a on začne pást. I pokud má vlohy ( a spousta borderek ty vlohy nemá), tak když ty ovce nebudou zvyklé na pasení se psy, a pokud jejich ovčák nebude schopen na místě poradit (sám nebude umět pást se psem), tak si psa jenom zkazíte. Velmi rychle.

Jastr13 napsal(a):
Díky za rady :).. s těma ovečkama se ještě poradíme s paní na cvičáku. Jinak ty auta, i když je na vodítku, tak šílí, když vidí jedoucí auto, tak začne hrozně tahat a štěkat, i když opakujeme neustále fuj, nebo nesmíš, tak jí to nezajímá..

A zase blbě.

pokud pes nevnímá a vy tam něco povídáte, je úplně jedno, jestli je to fuj, nesmíš nebo ježíši kriste, tak zase učíte toho psa jediné, že ty slova nic neznamenají.

pokud takhle vyšiluje, tak je potřeba trénovat. a trénovat tak, že s nácvikem začnete v takové vzdálenosti od aut, že pes už o nich ví, ale pořád je schopen vnímat.

Jastr13 napsal(a):
Vše je špatně? Řídíme se hlavně od rad co dostáváme na cvičáku, a o borderách toho mám načteno opravdu hodně. Psy já miluju, snažím se, jak nejlépe umím.. Není to lehké, ale věřim, že to za nějakou dobu zvládneme.. Vrátit psa chovateli? Když jsem viděla v čem chudák štěndo žilo, tak to bych určitě neudělala! Ani do jiných rukou bych ji nedala..

Z jakych podminek pes je?! Zasadni chyba, bohuzel, opravdu vsechno spatne. Neucte ji, co delat nema, ale ucte ji, co delat ma, a kdyz to udela, chvalit, chvalit, chvalit. Rikat " fuj" u aut, kdyz za nimi lita je blbost. Vy jste pro ni strasne necitelna, vase vychova nema zadnou koncepci a pes je zmateny. Timto pristupem ji vazne nic nenaucite, vubec nerozumite tomu, jak ucit psa.
. K jedoucim autum se oriblizte na vzdalenost, kdy vas jeste vnima a tam ji chvalte, kdyz pujde pekne vedle vas, aniz by je mela tendence honit. Pak se postupne priblizovat, ale vzdy jen na vzdalenost, dokud vas vnima. Pokud pes nevnima, nic ho nenaucite. A je to beh na dlouhou trat a pro trpelive panecky, kteri na to maji cas! Pro bordery je casto odmena pochvala od pana. Odmena je vse, co pes ma rad, co chce- treba tahne na voditku- nikam se nejde- voditko je provesene- odmenou je pohyb vpred kam pes CHCE...

Bodlinka to poslala driv, nez jsem se vykecala

Jastr13 napsal(a):
Díky za rady :).. s těma ovečkama se ještě poradíme s paní na cvičáku. Jinak ty auta, i když je na vodítku, tak šílí, když vidí jedoucí auto, tak začne hrozně tahat a štěkat, i když opakujeme neustále fuj, nebo nesmíš, tak jí to nezajímá..

S paní na cvičáku se moc neraďte, když není schopná vás naučit, jak se psem pracovat, vezměte to přes zdravý rozum.

"Vše je špatně? "
...

"Jinak ty auta, i když je na vodítku, tak šílí, když vidí jedoucí auto, tak začne hrozně tahat a štěkat, i když opakujeme neustále fuj, nebo nesmíš, tak jí to nezajímá.."

teda asi jo, vše je špatně...

ovečky by byly super, ale jak píše Šarina...chce to najít někoho, kdo umí a opět je to učení učení a učení.

Jastr13 napsal(a):
Díky za rady :).. s těma ovečkama se ještě poradíme s paní na cvičáku. Jinak ty auta, i když je na vodítku, tak šílí, když vidí jedoucí auto, tak začne hrozně tahat a štěkat, i když opakujeme neustále fuj, nebo nesmíš, tak jí to nezajímá..

Opakuji - neřiďte se radami ze cvičáku, pokud vám tam radí toto, je to nesmysl. Vy musíte učit štěně, co dělat má, ne to, co dělat nemá, takže fuj a nesmíš opravdu fungovat nebudou. Používejte směrovací povely, hodně choďte tam, kde jezdí auta, nenechávejte jí za nimi vyrážet. Nemáte jen vodítko a pusu na štěkání zákazů, máte ruce, kterými můžete štěně usměrnit v rámci pochval a nápovědy. Ne ten cvičák už asi nechoďte.

Lexaurin napsal(a):
Ovecky nejsou dobry bapad pokud pes neni ovladatelny!

Ale je to dobrý nápad. Lepší, než aby pes nic nedělal, ale jak jsem psala, je nutný najít někoho, kdo to umí s ovčáckými psy a ovečkami a dokáže toho psa a jeho paničku to učit.

Šarina napsal(a):
Víte, paní na cvičáku vám ohledně ovcí asi neporadí, pokud sama nepase. Ono to nefunguje tak, že přijdete se psem k ovcím a on začne pást. I pokud má vlohy ( a spousta borderek ty vlohy nemá), tak když ty ovce nebudou zvyklé na pasení se psy, a pokud jejich ovčák nebude schopen na místě poradit (sám nebude umět pást se psem), tak si psa jenom zkazíte. Velmi rychle.

Paní na cvičáku s borderou k ovcím nechodí, to je fakt. Vím, že to tak nefunguje, ale přítelova babička je zvyklá na pasení s borderou, sama má dvě na pasení, ale kupovala je už speciálně vycvičené na pasení, takže by si asi se začátečnicí rady nevěděla.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A zase blbě.

pokud pes nevnímá a vy tam něco povídáte, je úplně jedno, jestli je to fuj, nesmíš nebo ježíši kriste, tak zase učíte toho psa jediné, že ty slova nic neznamenají.

pokud takhle vyšiluje, tak je potřeba trénovat. a trénovat tak, že s nácvikem začnete v takové vzdálenosti od aut, že pes už o nich ví, ale pořád je schopen vnímat.

Ano, když je Amy v dostatečné vzdálenosti od aut, tak vnímá daleko lépe, jakmile jsme blízko, tak jí kromě toho nezajímá nic.

scylla napsal(a):
Opakuji - neřiďte se radami ze cvičáku, pokud vám tam radí toto, je to nesmysl. Vy musíte učit štěně, co dělat má, ne to, co dělat nemá, takže fuj a nesmíš opravdu fungovat nebudou. Používejte směrovací povely, hodně choďte tam, kde jezdí auta, nenechávejte jí za nimi vyrážet. Nemáte jen vodítko a pusu na štěkání zákazů, máte ruce, kterými můžete štěně usměrnit v rámci pochval a nápovědy. Ne ten cvičák už asi nechoďte.

Ale paní na cvičáku má sama borderu a s tou si poradila dobře, je vychovaná, poslušná.

Lexaurin napsal(a):
Z jakych podminek pes je?! Zasadni chyba, bohuzel, opravdu vsechno spatne. Neucte ji, co delat nema, ale ucte ji, co delat ma, a kdyz to udela, chvalit, chvalit, chvalit. Rikat " fuj" u aut, kdyz za nimi lita je blbost. Vy jste pro ni strasne necitelna, vase vychova nema zadnou koncepci a pes je zmateny. Timto pristupem ji vazne nic nenaucite, vubec nerozumite tomu, jak ucit psa.
. K jedoucim autum se oriblizte na vzdalenost, kdy vas jeste vnima a tam ji chvalte, kdyz pujde pekne vedle vas, aniz by je mela tendence honit. Pak se postupne priblizovat, ale vzdy jen na vzdalenost, dokud vas vnima. Pokud pes nevnima, nic ho nenaucite. A je to beh na dlouhou trat a pro trpelive panecky, kteri na to maji cas! Pro bordery je casto odmena pochvala od pana. Odmena je vse, co pes ma rad, co chce- treba tahne na voditku- nikam se nejde- voditko je provesene- odmenou je pohyb vpred kam pes CHCE...

Amy jsme si brali z jednoho statku, kde podmínky pro ni nevypadaly dobře, štěňata byla pouze venku, v nečistým prostředí, byla špinavá. Nerozumím tomu? Řídím se radami ze cvičáku, paní tak svoji borderu vychovala velmi dobře. Sama jsem předtím měla psa jacka russela, který byl taky pěkný hyperaktiv, ale těmito metodami jsem ho vychovala správně. Vy borderu nemáte, nevíte přesně jak se chová, ono něco jinýho je si o nich číst a mít ji doma. Čas my máme, snažíme se jak nejlépe umíme.

Jastr13 napsal(a):
Ano, když je Amy v dostatečné vzdálenosti od aut, tak vnímá daleko lépe, jakmile jsme blízko, tak jí kromě toho nezajímá nic.

Tak i tak pokračujte, tam kde vnímá odměňujte, a pak jděte blíž třeba o krok, když to zvládne, tak na to místě něco pocvičte, odměňujte. A takhle pak po pidi kousíčcích přibližovat, pokud další krok už nezvládne, vraťte se o krok zpět.

Jastr13 napsal(a):
Ano, když je Amy v dostatečné vzdálenosti od aut, tak vnímá daleko lépe, jakmile jsme blízko, tak jí kromě toho nezajímá nic.

No, a vy teďka budete cvičit. Budete chodit, na vodítku, tak blízko k silnici s hustým provozem, jak jen to půjde, aby pes ještě vnímal. A tam budete cvičit. Nevím, jak jste na tom třeba s chůzí u nohy (" k noze") nebo aspoň se sedni nebo podej pac nebo jakákoliv blbinka, to je jedno. Jde o to, že vy úplně zapomenete na nějaké fuj a nesmíš, ale místo toho ten psí mozek zaplníte prací, takže pes nebude mít kapacitu na to všímat si toho, že kolem jsou auta. K noze je v tomhle asi nejpraktičtější.

Pokud pes funguje lépe na hru než na pamlsek, odměňujte hrou. Princip reflexu spočívá v tom, že odměna je cokoliv, co v psovi vzbudí libé pocity. Nikde není psáno, že to musí být kus masa nebo piškot. Jsou psi, pro které žrádlo odměna je. Jsou jiní, pro které je mnohem větší odměnou pomazlení nebo hra.

Když budete trénovat, tak uvidíte, že časem pes v této vzdálenosti už auta vůbec neřeší. Tak se budete moci přiblížit blíž.

Jastr13 napsal(a):
Amy jsme si brali z jednoho statku, kde podmínky pro ni nevypadaly dobře, štěňata byla pouze venku, v nečistým prostředí, byla špinavá. Nerozumím tomu? Řídím se radami ze cvičáku, paní tak svoji borderu vychovala velmi dobře. Sama jsem předtím měla psa jacka russela, který byl taky pěkný hyperaktiv, ale těmito metodami jsem ho vychovala správně. Vy borderu nemáte, nevíte přesně jak se chová, ono něco jinýho je si o nich číst a mít ji doma. Čas my máme, snažíme se jak nejlépe umíme.

Každý pes je jiný. Že paní ze cvičáku nějak zvládla toho svého nijak nesouvisí s její schopností vám poradit jak na toho vašeho. Asi tak stejně jako každý umíme česky, ale kolik z nás by zvládlo naučit češtinu cizince?

A podle toho, co píšete, jste obě dvě úplně bezradné a marné. Ona má jeden fígl - blbinky a pamlsky, což možná fungovalo na jejího psa, ale na vašeho to nefunguje. A vy nemáte takový ten cit na práci se psem, netušíte, jak ten pes vevnitř funguje. A bohužel kdyby ten cvičák byl co k čemu, všechno, co vám tady píšeme, by vám někdo řekl tam, ba ještě lépe, viděli by vás při práci a hned by vám byli schopní říct, ne, teď udělej tohle. Ne, teď nedělej tohle.

Ovečky jsou skvělý nápad, spoustě borderek to pomůže, aby nepásly např. auta, nicméně, jak už se tady psalo, je třeba mít ochozené ovce, košar, a někoho, kdo tomu rozumí, což asi u babičky nebude.
Jinak rozhodně není pravda, že agility se cvičí od roku, protože agility není rozhodně jenom o tom, že pes hopká přes překážky. Příprava "na zemi" je velmi důležitá a pracuje se na ní i s malými štěňaty. Ale zase, je třeba mít výcvikáře, věnovat tomu čas, peníze...

Hlavně agility, no tak pro štěně holt do skokových překážek nedám tu tyčku a štěně učím procházek a probíhat mezi bočnicemi. Tunel se může naučit i štěně, stejně tak kladinu, slalom... a taková ta ovladatelnost na parkuru a spolupráce, kdy pes plní povely, pracuje, vnímá pokyny psovoda a podle toho jde na různé překážky, na to netřeba čekat do roka.

Jastr13 napsal(a):
Amy jsme si brali z jednoho statku, kde podmínky pro ni nevypadaly dobře, štěňata byla pouze venku, v nečistým prostředí, byla špinavá. Nerozumím tomu? Řídím se radami ze cvičáku, paní tak svoji borderu vychovala velmi dobře. Sama jsem předtím měla psa jacka russela, který byl taky pěkný hyperaktiv, ale těmito metodami jsem ho vychovala správně. Vy borderu nemáte, nevíte přesně jak se chová, ono něco jinýho je si o nich číst a mít ji doma. Čas my máme, snažíme se jak nejlépe umíme.

Bram sice blrderu, ale ovcaka ano. A troufám si říct, ze i citvpro psa, bodlinka v podstatě odpověděla za me.

Teda bodlinko, co je toto za výrok?! :

"Princip reflexu spočívá v tom, že odměna je cokoliv, co v psovi vzbudí libé pocity."

Šarina napsal(a):
Víte, paní na cvičáku vám ohledně ovcí asi neporadí, pokud sama nepase. Ono to nefunguje tak, že přijdete se psem k ovcím a on začne pást. I pokud má vlohy ( a spousta borderek ty vlohy nemá), tak když ty ovce nebudou zvyklé na pasení se psy, a pokud jejich ovčák nebude schopen na místě poradit (sám nebude umět pást se psem), tak si psa jenom zkazíte. Velmi rychle.

... nebo místo agility zkusit hoopers... místo barelů obíhat stromy v parku... místo branek použít staré dětské prolejzačky nebo cokoliv co připomíná bránu nebo dvě tyčky v prostoru

... taky cvičím se psem (11 měsíční ultravořech ve velikosti Maxipsa Fíka) v jedné ruce a v druhé ruce kočárek s 2,5 letým dítětem

... jinak několik rad psovoda s kočárkem
- chůzi s netaháním podle výše uvedených návodů zvládnete i s kočárkem - důležitá je důslednost (a z couvání a drncání má většinou dítě srandu)
- z chůze u kočárku (na vodítku a klidu) udělejte pro psa práci, po které pak příjde zasloužené volné běhání a čuchání
- zkuste se psem začít stopovat (třeba podle MVDr. Ivo Srba)... to můžete klidně během procházky s kočárkem, když dítě spí
- najděte si čas věnovat se jenom psovi... jděte na procházku a dítě nechte s manželem doma (z vlastní zkušenosti - krásně si vyčistíte hlavu)

... co psa nejvíc motivuje si musíte zjistit sama - navíc se to věkem i mění
... psovod bez fantazie je největší trest pro psa

Úplně souhlasím s tím, že cvičit můžete i bez skoků. Tyčky na zemi, tunely, kladinu, obíhačky. Všelijaké zábavné cviky, blbůstky, které psa zabaví a rozvíjí vztah s vámi.
Stejně je vše o správné motivaci. Psa musí s vámi práce bavit. Jakákoli práce, jakákoli činnost. Pozorujte svého psa, na co reaguje pozitivně, z toho vycházejte, tím odměňujte. Musíte udělat zábavu ze všeho, i z té chůze u kočárku. Chválit, odměňovat. Nejen pamlskem, ale právě nějakou činností, to je pro borderu nejvíc.

Stále mi tu chybí jedna základní věc-vazba štěněte na psovoda. Štěně by mělo umět reagovat na své jméno, popoběhnout, ale otočit se, kdeže to má tu paničku, prostě by si ji mělo samo hlídat. Ad zakladatelka: Štěně je uvnitř domu, spí s vámi? Máte někdy čas jen na pejska?

Ovce bez dozoru vám pomůžou možná tak v tom, že vás pes bude mít ještě víc na háku, než vás má doteď... Pasení je v ohledu spolupráce psa se psovodem jedna z nejtěžších disciplín, pes má velkou motivaci dělat si u zvířat, co se bude chtít jemu, a pokud fenku neovládáte ani v běžném provozu - nepřivoláte jí ani uprostřed ničeho, může se taky stát, že vám zmizí i s ovcema někde v pampě a už jí v životě neuvidíte. Pokud to chcete zkusit, dělejte to pod dozorem někoho zkušeného - a ne každý, kdo se prohlašuje za trenéra pasení, to umí dělat dobře, bohužel... osobně bych doporučila Romana Holečka z Podbradce.
Ale jak už jsem psala nahoře, opravdu se učte, kupte si ty zmíněné knížky, zajděte na kurzy.. chytáte se náhodných stébel a pro psa je to opravdu nesrozumitelné, netuší, co je správně a co špatně, co po něm vůbec chcete, a tak si hledá ve světě vlastní zábavu a potěšení. Začněte hesly operantní podmiňování, konejšivé signály, stresová křivka atd.. Když budete náhodně aplikovat nějaké rady z internetu a od cvičitelky, která vychovala jednu jedinou borderu, nemáte moc velkou šanci dosáhnout úspěchu, bohužel. Držím palce.

Jastr13 napsal(a):
Díky za rady :).. s těma ovečkama se ještě poradíme s paní na cvičáku. Jinak ty auta, i když je na vodítku, tak šílí, když vidí jedoucí auto, tak začne hrozně tahat a štěkat, i když opakujeme neustále fuj, nebo nesmíš, tak jí to nezajímá..

...a co Vám radí paní na cvičáku v těchto situacích...

Tak jsem to "projela" ještě jednou
a řekla bych, že to nedáte.
Tolik hrubých chyb!
Nedokážete to dát do pořádku.
Jistě to už tušíte sama.

rapotacka11 napsal(a):
Tak jsem to "projela" ještě jednou
a řekla bych, že to nedáte.
Tolik hrubých chyb!
Nedokážete to dát do pořádku.
Jistě to už tušíte sama.

Ja si to myslim celou dobu. Proto neradim zadne ovecky. Chybi totiz zaklad. Vybudovani vztahu se psem pomoci her, blbnuti cviceni a na tom pak stavet. Pani proste vubec nevi, jak na psa a pokud to neciti sama, nepochopi, nikdo ji to tu neporadi.

Och pesimisti. Taky jsem to tak měla se svým psem, ještě před rokem a půl, přivolání nula, taky jsem tak úplně nevěděla, jak na něj. A teď mu jsou dva roky a je to super pes, protože jsme začali makat. Důležité je chtít, a paní chce, tak možná lepší poradit a motivovat, než říct, že to stejně nedá. Holt nemá ten pes přivolání, no to se toho stalo, chodí ani cvičák, chtějí s ní pracovat, ale tady každý učený spadl přímo z nebe, taky bych volila jiné plemeno, ale co už. Ještě napište, ať ho vrátí.

Andrýsek3 napsal(a):
Och pesimisti. Taky jsem to tak měla se svým psem, ještě před rokem a půl, přivolání nula, taky jsem tak úplně nevěděla, jak na něj. A teď mu jsou dva roky a je to super pes, protože jsme začali makat. Důležité je chtít, a paní chce, tak možná lepší poradit a motivovat, než říct, že to stejně nedá. Holt nemá ten pes přivolání, no to se toho stalo, chodí ani cvičák, chtějí s ní pracovat, ale tady každý učený spadl přímo z nebe, taky bych volila jiné plemeno, ale co už. Ještě napište, ať ho vrátí.

To uz jsem psala . Obavam se totiz, ze nestastni budou vsichni. Ale mylit se mohu.

Andrýsek3 napsal(a):
Och pesimisti. Taky jsem to tak měla se svým psem, ještě před rokem a půl, přivolání nula, taky jsem tak úplně nevěděla, jak na něj. A teď mu jsou dva roky a je to super pes, protože jsme začali makat. Důležité je chtít, a paní chce, tak možná lepší poradit a motivovat, než říct, že to stejně nedá. Holt nemá ten pes přivolání, no to se toho stalo, chodí ani cvičák, chtějí s ní pracovat, ale tady každý učený spadl přímo z nebe, taky bych volila jiné plemeno, ale co už. Ještě napište, ať ho vrátí.

Fence je teprve 5 měsíců. Ne moc odrostlé děcko. Když se jí paní bude věnovat, přestane "cvičit", přestane trestat, fujkovat, o to víc si budou hrát a blbnout - třeba s pomocníkem, který štěně přidrží, až se mu panička schová ( kousíček ) - to by bylo, aby vztah nenavázaly.
(Však přijde i dospělý pes do nového prostředí a vztah naváže).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Fence je teprve 5 měsíců. Ne moc odrostlé děcko. Když se jí paní bude věnovat, přestane "cvičit", přestane trestat, fujkovat, o to víc si budou hrát a blbnout - třeba s pomocníkem, který štěně přidrží, až se mu panička schová ( kousíček ) - to by bylo, aby vztah nenavázaly.
(Však přijde i dospělý pes do nového prostředí a vztah naváže).

Taky mi nepřijde žádná tragédie, že štěně neumí 100% přivolání a honí pohybující se předměty. Není to žádná nenapravitelná chyba, kolik štěňat tohle dělá, navíc od lidí, co mají prvního psa. Taky to moje štěně neumělo, a dopadlo to dobře. Hlavně chtít a paní chce.

Andrýsek3 napsal(a):
Taky mi nepřijde žádná tragédie, že štěně neumí 100% přivolání a honí pohybující se předměty. Není to žádná nenapravitelná chyba, kolik štěňat tohle dělá, navíc od lidí, co mají prvního psa. Taky to moje štěně neumělo, a dopadlo to dobře. Hlavně chtít a paní chce.

Souhlasím.
Jako prvního psa jsem si pořídila borderku, jako malý honil auta, cyklisty. Chtělo to podchytnout ten okamžik kdy chce vyběhnout a třeba mu jen nedovolit to sledovat, nebo chtít po něm sedni. Vyrostl s toho. Přivolání jsme uměli, dokud mu jednou před nosem nevystartovala srnka, vrátil se. Od té doby chodí na vodítku, jsou místa kde ho pustím vyběhat. Rád tahá, tahal by pořád, tak tahá mě - do kopce, a z kopce si ho uvážu tak aby mi neurval ruce. Metoda zastavit a nejít dál, otočit se, funguje tak na ulici kde není nic zajímavé, nebo když je unavený.
Když jedeme ven s koněm nebo na velkou tůru, jde na e.obojku, běhá si jak chce. Začal být dominantní na druhé psy, fenky mu nevadí, tak si ho vždy chytnu na postroj a jde se mnou. Už se nám konečně daří procházek kolem psů bez jeho komentářů vůči nim.
Jsou mu skoro 3 roky, miluje dlouhé procházky, s kolem s koně, lidi, kočky, na ptáky štěká na zahradě.
Naučila jsem ho spoustu triku jak byl štěně, chodíme házet fresbe, je denně venku, jinak na velké zahradě.
Taky bych se asi zařadila mezi ty nezodpovědné, co si pořídili borderku co nemá plné využití.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Fence je teprve 5 měsíců. Ne moc odrostlé děcko. Když se jí paní bude věnovat, přestane "cvičit", přestane trestat, fujkovat, o to víc si budou hrát a blbnout - třeba s pomocníkem, který štěně přidrží, až se mu panička schová ( kousíček ) - to by bylo, aby vztah nenavázaly.
(Však přijde i dospělý pes do nového prostředí a vztah naváže).

Zaděláme na nesamostatnost a stres z toho, že panička zmizela? Proč dělat takové nesmysly? Jinak souhlas.

Andrýsek3 napsal(a):
Taky mi nepřijde žádná tragédie, že štěně neumí 100% přivolání a honí pohybující se předměty. Není to žádná nenapravitelná chyba, kolik štěňat tohle dělá, navíc od lidí, co mají prvního psa. Taky to moje štěně neumělo, a dopadlo to dobře. Hlavně chtít a paní chce.

Tady ke ale problém v tom, že paní se neučí od psa a neučí psa, ale hledá nějaké šablony a řídí se bohužel radami z podřadného cvičáku a ne citem a rozumem. Proto jí to nefunguje.

scylla napsal(a):
Zaděláme na nesamostatnost a stres z toho, že panička zmizela? Proč dělat takové nesmysly? Jinak souhlas.

Když ono je to těžké. Co je ještě samostatnost, a co už je "mám tě na háku" ?
Co je ještě "musím si tě hlídat" a co už je stres ? To se musí odhadnout.
Snad když bude štěně někdo držet a panička poodběhne, nebude z toho mít normální pes stres. Normální hra na "hledej paničku" a ta určitě má pro psa něco dobrého, nebo zábavného. V některých chvílích je potřeba upoutat pozornost psa jakýmkoliv způsobem. I kdybych sebou měla fláknout na zem, nebo lézt na strom. A na té zemi
( nebo stromě) "objevit" třeba tu nejmilejší hračku.
Má štěňata fascinovalo, když jsem jim v tu chvíli půjčila hlavu.

scylla napsal(a):
Tady ke ale problém v tom, že paní se neučí od psa a neučí psa, ale hledá nějaké šablony a řídí se bohužel radami z podřadného cvičáku a ne citem a rozumem. Proto jí to nefunguje.

Padly tu dobré rady třeba potřebovala nakopnout, bude víc pátrat po tom, jak na ni a zvládnou to. Myslím, že pokud bude následovat postup s tou vzdálenosti u aut, tak brzy fena už nic honit nebude. A když si s ní bude pořádně hrát, dělat blbosti a štěně pořádně zaujme, tak i přivolání zvládne brzy dobře. Paní se snaží, už jen tím, že se tady zeptala.

rapotacka11 napsal(a):

Se smějete, ale kdyby to bylo rozmazlené štěně čivavy, tak od vás uslyšíme, že se nic neděje. Ale tak vy to bez rypnuti asi neumíte, máte nějaký limit ironických příspěvků na den, po jehož splnění můžete v klidu usnout? Nebo to necháváte, jak se to zrovna povede?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Když ono je to těžké. Co je ještě samostatnost, a co už je "mám tě na háku" ?
Co je ještě "musím si tě hlídat" a co už je stres ? To se musí odhadnout.
Snad když bude štěně někdo držet a panička poodběhne, nebude z toho mít normální pes stres. Normální hra na "hledej paničku" a ta určitě má pro psa něco dobrého, nebo zábavného. V některých chvílích je potřeba upoutat pozornost psa jakýmkoliv způsobem. I kdybych sebou měla fláknout na zem, nebo lézt na strom. A na té zemi
( nebo stromě) "objevit" třeba tu nejmilejší hračku.
Má štěňata fascinovalo, když jsem jim v tu chvíli půjčila hlavu.

Tyto postupy jsou založené na tom uvedení do stresu a velice často pak lidi někam psa potřebují na chvíli uvázat a pes vyšiluje.

Andrýsek3 napsal(a):
Se smějete, ale kdyby to bylo rozmazlené štěně čivavy, tak od vás uslyšíme, že se nic neděje. Ale tak vy to bez rypnuti asi neumíte, máte nějaký limit ironických příspěvků na den, po jehož splnění můžete v klidu usnout? Nebo to necháváte, jak se to zrovna povede?

Když tu některé problémy čtu, není mi do smíchu.
Je mi na rákosku do ruky.

Nenechávám to, jak se zadaří.
Jdu s režimem a cenzuruji
a cenzuruji - sebe.
Jinak byste při své přecitlivosti,
čtení mých příspěvků zvládla jen s Deprexem
a nebo s kalíškem Tulamorky.
Držte se, těšitelko.

Neberu si psa, na kterého nemám.
Jak jednoduché.

rapotacka11 napsal(a):
Když tu některé problémy čtu, není mi do smíchu.
Je mi na rákosku do ruky.

Nenechávám to, jak se zadaří.
Jdu s režimem a cenzuruji
a cenzuruji - sebe.
Jinak byste při své přecitlivosti,
čtení mých příspěvků zvládla jen s Deprexem
a nebo s kalíškem Tulamorky.
Držte se, těšitelko.

Neberu si psa, na kterého nemám.
Jak jednoduché.

Jak by bylo na světě krásně, kdyby se dal rozum z lidí vytřískat.
Nebo... nebo ne?

Kdyby ty lidi řezali celé dětství, dozajista si řeknou, na to nemám, nemám na to, být lepší, to nedokážu. Měli je řezat víc, aby si ani nic nepořídili, v tom byl ten problém. Měli z nich vytřískat duši, to by byla jistota.
Ale tak dobře mířené "všechno špatně" tyhle lidi napraví, o tom žádná.

Ale sebemrskačství?

Https://fici.sme.sk/c/20184526/21-sarkastickych-poznamok-ktorymi-zotries-vsetkych-ktori-ti-otravuju-zivot.html

... slabý

tapina napsal(a):
Https://fici.sme.sk/c/20184526/21-sarkastickych-poznamok-ktorymi-zotries-vsetkych-ktori-ti-otravuju-zivot.html

... slabý

Tyhle jsou aspoň vtipný.

Rapotacko já jen chtěla vědět, jestli na to máte nějaký tabulky, nebo jestli si to čárkujete nad postel a taaak.. klidně přitvrďte, kvůli mě se nemusíte krotit. Přecitlivělost, empatie, slušnost, každý si může vybrat..

rapotacka11 napsal(a):
Když tu některé problémy čtu, není mi do smíchu.
Je mi na rákosku do ruky.

Nenechávám to, jak se zadaří.
Jdu s režimem a cenzuruji
a cenzuruji - sebe.
Jinak byste při své přecitlivosti,
čtení mých příspěvků zvládla jen s Deprexem
a nebo s kalíškem Tulamorky.
Držte se, těšitelko.

Neberu si psa, na kterého nemám.
Jak jednoduché.

Takže vy víte předem, když si vezmete psa, jaký bude, jestli ho budete zvládat nebo ne? Máte věšteckou kouli?

JO.

scylla napsal(a):
Tyto postupy jsou založené na tom uvedení do stresu a velice často pak lidi někam psa potřebují na chvíli uvázat a pes vyšiluje.

Tak podle mě štěně není b.lbé a celou dobu ví, kde se panička pohybuje ( píšu kousíček ) a hodně brzy zjistí, že mu tam chystá něco zajímavého.
Co by potom bylo odložení s odchodem za zástěnu ?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak podle mě štěně není b.lbé a celou dobu ví, kde se panička pohybuje ( píšu kousíček ) a hodně brzy zjistí, že mu tam chystá něco zajímavého.
Co by potom bylo odložení s odchodem za zástěnu ?

Reknu vam moji zkusenost ze zminovanym tibetskym terierem- tedy puvodem ovcackym plemenem. Jako steneti jsem mu byla naprosto ukradena. Nesledovalo me ani po ocku ani po dvou. Uvidelo lidi, psy a bylo fuc. Musela jsem na tom velmi zapracovat. Na cvicaku kde cvicily holky s mozkem v hlave mi poradili, ze musim zapracovat na navazani stenete na sebe- na cvicak se vykaslat a chodit s nim jen ja a stene- blbnout, hrat si, ucit hrou..., Uz jsem to tu kdysi psala. Proste ze zacatku vse na stopovacce, v lese, na mytine, kde nebyla ani noha. Skakala na parezy, lezla na stromy, sedni, lehni, zustan, cekej, chuze u nohy, ucila ji milovat svoje jmeno...odmena pamlsek, balonek... S sebou jsem nosila a dosud nosim kapsar s hrackami, a nase prochajdy jsou o blbnuti. Miluje to, pochopila, ze s panickou je zabava nejvetsi a dava mi prednost i pred psy, se kterymi si rada hrala- ted uz tolik ne.
A ted, je to pes, ktery si me hlida, muze byt navolno bezproblemu- odvolatelna, v pohode.
Ale minimalne do tri, ctyr let jsem ji venovala skoro veskery volny cas+ pece o srst. A vratilo se to stonasobne.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Lexaurin: Vidíte, taky jste nevěděla, jak na to, když jste měla tohle štěně, a někde se zeptala, ale zadavatelku za to samé lynčujete.

Edit: vy jste oproti zadavatelce měla jen to štěstí, že jste našla cvičák, kde vám dobře poradili hned, kdežto ji očividně neporadili, a tak se za další měsíc ptá jinde (neřeknu, kdyby to bylo za rok). Jak byste se cítila, kdyby vám ty vycvikářky, které umí (a tady jich je taky dost) řekli, že vůbec nerozumíte štěněti (což byla pravda) a radši ho vraťte, protože na to nemáte? Vy jste na to měla teda proč? Podle toho, co čtu, tak zadavatelka to s tím štěnětem dává víc, než vy s tím vaším, ale ji takhle degradujete, když jste na tom byla úplně stejně. To pokrytectví je z toho i cítit.

Andrýsek3 napsal(a):
Lexaurin: Vidíte, taky jste nevěděla, jak na to, když jste měla tohle štěně, a někde se zeptala, ale zadavatelku za to samé lynčujete.

Pardon, muzete mi citovat prispevek, ve kterem zadavatelku lyncuji za to, ze se nekde pta? Navic ja se neptala , na cvicaku, ktery jsem mela doporuceny jako super, a byl, mi poradili. Stacilo mi toto, kniha "Sveho psa nestrilejte " a rozum a cit. To tu vse zadavatelka dostala razeno take.
Ja pouze pisi, ze to neda. Protoze to bylo milion casu a s malym ditetem by nebyl vychovany bud pes nebo dite. A take to nebyl muj prvni pes, ale treti.

Andrýsek3 napsal(a):
Edit: vy jste oproti zadavatelce měla jen to štěstí, že jste našla cvičák, kde vám dobře poradili hned, kdežto ji očividně neporadili, a tak se za další měsíc ptá jinde (neřeknu, kdyby to bylo za rok). Jak byste se cítila, kdyby vám ty vycvikářky, které umí (a tady jich je taky dost) řekli, že vůbec nerozumíte štěněti (což byla pravda) a radši ho vraťte, protože na to nemáte? Vy jste na to měla teda proč? Podle toho, co čtu, tak zadavatelka to s tím štěnětem dává víc, než vy s tím vaším, ale ji takhle degradujete, když jste na tom byla úplně stejně. To pokrytectví je z toho i cítit.

Skutecne? No na to snad nebudu ani reagovat.

Lexaurin napsal(a):
Pardon, muzete mi citovat prispevek, ve kterem zadavatelku lyncuji za to, ze se nekde pta? Navic ja se neptala , na cvicaku, ktery jsem mela doporuceny jako super, a byl, mi poradili. Stacilo mi toto, kniha "Sveho psa nestrilejte " a rozum a cit. To tu vse zadavatelka dostala razeno take.
Ja pouze pisi, ze to neda. Protoze to bylo milion casu a s malym ditetem by nebyl vychovany bud pes nebo dite. A take to nebyl muj prvni pes, ale treti.

Píšete, ať ho vrátí, že na něj nemá, že je všechno špatně, že to s ním neumí. Takže váš to byl dokonce třetí pes a stejně jste to nevěděla, ale zadavatelka to má vědět u prvního? Proč ona jo a vy ne? Taky jste to podle předposledního příspěvku nevěděla, a někdo vám poradil, proč vy nemůžete poradit ji? Vždyť je to to stejné!

Andrýsek3 napsal(a):
Píšete, ať ho vrátí, že na něj nemá, že je všechno špatně, že to s ním neumí. Takže váš to byl dokonce třetí pes a stejně jste to nevěděla, ale zadavatelka to má vědět u prvního? Proč ona jo a vy ne? Taky jste to podle předposledního příspěvku nevěděla, a někdo vám poradil, proč vy nemůžete poradit ji? Vždyť je to to stejné!

Prectete si me rady ji a jeji reakce. Mne stacila jedna veta a chytra kniha. Z odpovedí a chovani psa je jasne, ze na to nema. O tom, ze se mohu mylit pisi take. Pardon, tot ode me vse.

Sympatizujete se zadavatelkou nekriticky. Ja, byt se vam to mozna nezda, to myslim dobre s ni ditetem i psem. Protoze mit ja se svou divozenkou tehdy tak male dite, skoncila bych u chocholouska.

- vychovat dobre
male dite a malou borderu je na lecebnu.
"""""""""""""""""""""
Andrýseeek3 - máte děcko?

Lexaurin napsal(a):
Prectete si me rady ji a jeji reakce. Mne stacila jedna veta a chytra kniha. Z odpovedí a chovani psa je jasne, ze na to nema. O tom, ze se mohu mylit pisi take. Pardon, tot ode me vse.

Sympatizujete se zadavatelkou nekriticky. Ja, byt se vam to mozna nezda, to myslim dobre s ni ditetem i psem. Protoze mit ja se svou divozenkou tehdy tak male dite, skoncila bych u chocholouska.

Poradit by bylo snazší, než kritizovat a asi by to udělalo víc užitku. Tím končím.

Andrýsek3 napsal(a):
Poradit by bylo snazší, než kritizovat a asi by to udělalo víc užitku. Tím končím.

To nejsou kritiky, to je konstatovani faktu. A ze jste moje rady z textu nevycetla, moje chyba neni.

rapotacka11 napsal(a):
- vychovat dobre
male dite a malou borderu je na lecebnu.
"""""""""""""""""""""
Andrýseeek3 - máte děcko?

Ne. Mám dvě práce a školu.
Věřím, že je tu mnoho lidí, kteří vychovali psa společně s dítětem. Taky bych to nedoporučila, ale už se stalo a dál vás odkážu na příspěvek výše. Ono občas někomu pomoct, poradit není úplně blbý, ať to dopadne jakkoliv, z ironických poznámek si zadavatelka stejně nic nevezme.

Co poradit...
Je mi líto...nenapraví nic... nezvládne to...
Prostě má úplně jiné povinnosti a starosti a to je děcko,
které musí rozvíjet a učit, pečovat o domácnost, o dítě, uvařit...
Není to ironie...

rapotacka11 napsal(a):
Co poradit...
Je mi líto...nenapraví nic... nezvládne to...
Prostě má úplně jiné povinnosti a starosti a to je děcko,
které musí rozvíjet a učit, pečovat o domácnost, o dítě, uvařit...
Není to ironie...

A co napravíte vy svými skandovanými vsuvkami do všech diskuzí?

rapotacka11 napsal(a):
Co poradit...
Je mi líto...nenapraví nic... nezvládne to...
Prostě má úplně jiné povinnosti a starosti a to je děcko,
které musí rozvíjet a učit, pečovat o domácnost, o dítě, uvařit...
Není to ironie...

Presne tak. Jak jsem psala vyse. Tak aktivni plemeno jsem si poridila az tehdy, kdyz byli kluci velci. Zesilela bych, kdyby byli mali a ja mela toto. A protoze rada delam veci poradne, predstava, ze jsem tak dlouho pryc od sveho maleho prcka " jen" proto, abych cvicila psa, a navazala ho na sebe, je pro me nemyslitelna.

Ale tak nikdo nejsme v jejich situaci, i když to podle popisu vypadá šíleně (ale co vlastně?), vždyť je to štěně,5 měsíců. Jak dlouho ho mají doma? To jako má umět to, co člověk se psem vytváří i roky? Myslím, že spoustu těch věcí dělá jen proto, že je to prostě štěně, ne protože je to borderkolie, prostě normalní štěně - neví, že se má dělat to, nedělat tamto, těm lidem nerozumí... lidi nerozumí mu. Některým psům a lidem to trvá i dýl a zvládnou to.
Paní má sice dítě, ale má taky přítele, tady si přečetla, co se psem můžou dělat, tak to může dělat ten přítel při nebo místo toho běhání, kór když toho psa vybral vlastně on.
Tak jasně, že se člověk trochu rozčiluje, vždyť jakoby dělá maximum, do teďka nevěděl, byl se radit jinde... Knih o psech mám půl knihovny a půlka z toho jsou blbosti nebo minimálně blbý překlad. Jó tak možná někdo měl štěstí na hned první knížku, co koupil.
Já nevím no.
Fenu třeba jsem musela naučit nevšímat si běžců, kol, bruslařů, skateboardy nemusí dodnes, ne že by vyjela, ale v pohodě není. Ptáky honila tak možná měsíc. Auta ne. Zemědělské stroje jo. Strašně dlouho byla vyloženě fascinovaná malýma děckama.
Pes když může, tak ptáky honí dodnes, kola, běžci atd. nikdy nic. Přivolání bych bývala řekla dobrý, začali jsme trénovat u zvěře, dobrý, chápe. A pak mi cestou z pole, (řekla bych, že mohl být i unavený, po 15km s intenzivním tréninkem a prací na spolupráci) vyběhl možná 700 metrů, možná za autem na obzoru, možná jen proto, aby běžel. Ani jsem nestačila zadupnout stopku a to v podstatě startoval vedle mě. Prostě furt je to pes, a člověk je člověk, nikdy z něho nebude stroj. Jo, tak jako zpětně jsem si uvědomila, že jsem na něj zavolala-zapískala až tak po 300 nebo víc metrech, protože jsem byla taky unavená nebo co. Foukal vítr, možná, že mě neslyšel. Obrátil to, ale ne protože u došly síly, bežel zpět snad ješte rychleji. Myslím, že to s ním budu pilovat tak do 2 3 let, a to je podstatně líp spolupracující než fena. Je nebojácný, zvídavý, vyloženě "dělá" pro člověka, ale taky je extrémně aktivní a živý. Chůze na vodítku s ním vypadá podstatně líp, než s fenou v jeho věku, a vlastně i v jejím současném věku, ale jak ho pustím, má velký akční rádius, ne že by mě nesledoval, on stihne všechno. Fenu jsem měla furt za zadkem. Až s věkem se odpoutala a byla jsem ráda.
A já jsem furt já. Knih jsem přečetla mraky a občas to musím vymyslet jinak, než jsem si to naplánovala, občas se inspiruju tady na fauně. Psů za život nikdy nebudu mít desítky nebo stovky, abych měla ty zkušenosti. A kdo jo? Pár lidí, chovatelé, cvičitelé, vychovatelé, útulky. A stejně věřím, že i přesto je občas nějaký vyškolí. Většina lidí budou v podstatě věční začátečníci.

Andrýsek3 napsal(a):
Píšete, ať ho vrátí, že na něj nemá, že je všechno špatně, že to s ním neumí. Takže váš to byl dokonce třetí pes a stejně jste to nevěděla, ale zadavatelka to má vědět u prvního? Proč ona jo a vy ne? Taky jste to podle předposledního příspěvku nevěděla, a někdo vám poradil, proč vy nemůžete poradit ji? Vždyť je to to stejné!

Jak čtu vaše vzájemné dohadování s Lexaurin...ono je to spíš pořád o tom, co si vybrala zadavatelka za plemeno. O tom bych také mohla psát romány Vy jste měla se psem problém a zvládla jste ho. Ale uznejte, že máte jedno z nejjednodušších plemen na výchovu, plemeno nadšeně spolupracující. Což je sice bordera také, ale ta je zase přenadšeně spolupracující a všichni víme, že nevyblbnutá bordera se chová jak šílenec...Proto asi ta spolupráce pokulhává, protože ta bordera je u kočárku nevyblbnutá, opravdu nevím, jestli bordera dokáže chodit i normálně u kočárku. Fakt jich pár znám a ty, ač dělají i záchranařinu a jsou dobře vycvičené, normálně fakt nechodí. Buď neustále lítají sem tam jak metronom, nebo běží a to fakt svižně, u kola.

Tak tady mají borderkolii rodina - 5 dětí,2 rodiče,1 prarodič v baráku, dokonce ve městě, bez sportu, malá zahrada, rodiče celkem pracovně vytížení, prostě rodinný pes, starý s nejstarším dítětem, chodí navolno, i u toho kočárů to má celkem zmáklý... Jo jako samozřejmě, jeden příklad. Vlastně dva - druhý příklad - bordera u dvou důchodců - a to si ji vzali až v necelém roce, nevychovanou, bojavou, ta chytala dokonce stíny ze stromů ve větru. Dal ji pryč někdo kvůli tomu, že mu ničila věci doma. A taky ji celkem zvládli. Pást mohla leda tak vnoučata. Umřela letos na jaře, měla mrtvici.
A stejně myslím, že to, co bylo popsáno, je prostě šteněcí chování. Dělal to můj kříženec špice, z doslechu vím, že to dělali ovčáci, pudl, velký knírač, boloňáček - a vyrostli z toho, s výchovou samozřejmě, a to teda v posledním případě nijak valnou. Fakt se divím, že to nedělá můj současný pes, no možná jo to ještě napadne, teď si po tolika měsících všiml, že existuje vysavač a mop. Přivolání natrénujou, chůzi taky. Musí se nejdříve naučit učit se.

lesnížínka napsal(a):
Jak čtu vaše vzájemné dohadování s Lexaurin...ono je to spíš pořád o tom, co si vybrala zadavatelka za plemeno. O tom bych také mohla psát romány Vy jste měla se psem problém a zvládla jste ho. Ale uznejte, že máte jedno z nejjednodušších plemen na výchovu, plemeno nadšeně spolupracující. Což je sice bordera také, ale ta je zase přenadšeně spolupracující a všichni víme, že nevyblbnutá bordera se chová jak šílenec...Proto asi ta spolupráce pokulhává, protože ta bordera je u kočárku nevyblbnutá, opravdu nevím, jestli bordera dokáže chodit i normálně u kočárku. Fakt jich pár znám a ty, ač dělají i záchranařinu a jsou dobře vycvičené, normálně fakt nechodí. Buď neustále lítají sem tam jak metronom, nebo běží a to fakt svižně, u kola.

Ne opravdu neuznám, že je kříženec tanku labradora s nějakým bullem nejjednodušší plemeno na výchovu. Kde jste to proboha vzala. To opravdu radši tu borderu, která tu spolupráci vyžaduje. Ani to, že labrador ke nejjednodušší pes, to už bych tu borderku dala před něj, a hlavně taky záleží na jedinci, ale vy jste jich vlastně vychovala taky hodně.

Já znám třeba hromadu bordekolii, které jsou v běžných rodinách a jsou to úžasní psi. A ano dokonce i s dětmi.

Když si přečtu zadavatelku znovu, vidím problém v těch pokusech o zkratky. Dát na 5ti měsíční štěně haltiohlávku je pěkná p.itomost. To určitě k navázání vztahu nepomůže. Tam, kde má být na pořadu hra, trpělivost, práce - tam se navlíkne halti
a hledá zázračná rada na Fauně. Tam bych viděla problém, ne v samotném plemeni ( i když, kdyby se mě zeptali, rozhodně bych jim bordeu nedoporučila - k ročnímu dítěti bych nedoporučila žádného psa - štěně ). Ale rad tu bylo řečeno dost, třeba si z nich něco dobrého vybere.

... já (ta s dítětem v kočárku) a ultra gigantický pes "v pubertě"... se můžu pochlubit křížencem čuvače x rotvajlera x vlčáka x co vesnice dala... taky by se dalo říct, že nic lehkého na výchovu... a na klasickém sportovním cvičáku jsme z mladých psů nejlepší (BOM, NO, RTW, knírač, kolie, AST, bordery)... výcvikářka se náma chlubí a chce abychom na jaře dělali zkoušky. Jsem celý den sama s dítětem a psem... muž je k dispozici jenom o víkendu... a jde to. Bydlíme v bytě - zahrada žádná. Psa jsem si nepořídila cíleně - je to nalezenec a jaksi na mne zbyl (to je dlouhej příběh). Ale jak jsem už psala... je to jenom o tom navázat se psem vztah... před 1/2 - 3/4 rokem jsem seděla na zemi... jednou rukou jsem stavěla kostičky do věže... druhou se přetahovala se psem o uzel nebo házela míčky nebo jiné blbosti (mazlení, nechávání se okousávat). Většinu cviků jsem nacvičovala v kuchyni u plotny s dítěm za zády tvořícím ropné věže z maxilega. O víkendu jsem prostě hodinu - dvě věnovala jenom psovi... jinak všechno cvičení probíhalo během dlouhé procházky (časově dlouhé) s kočárkem v ruce... v přírodě (mám sportovní kočárek a silné paže ). Mám se psem výborný oční kontakt, nepoužívám žádné ostnáče, EO a jiné nahrazovače zájmu o páníčka. Neúměrně necukám, vše učím plynule a když mám dojem, že pes nechápe nebo mu to prostě nejde fyzicky, vracím se ve cviku nebo zkusím vymyslet jinou metodu... navíc na internetu je hafo metod na výběr. Taky mi občas pes nezareaguje... už ho honí hormony (čůránky - cvakačka - pěna u huby)... ale protože mám u psa dobrou fixaci... stačí mi začít utíkat (i s kočárkem) pryč. Jediný problém, který zatím musím dopilovat je tahání ke známému psu. Vedle kočárku pracuje a nevšímá si... když jde jenom se mnou je jak tank. Můj pes je celkem submisivní a vítací... ale bohužel na nácvik jsou omezené možnosti... potkáváme "kámoše" hlavně kolem baráku a tam jaksi není možnost zareagovat hned a nacvičovat nejdřív v dostatečné vzdálenosti s uklidněním a důrazem na netahání. Ale pracuji na tom. Prostě se to dá... vychovávat psa i s malým dítětem za zadkem. Na začátku si zvolit dva tři jednoduché cviky a vypilovat je. Myslím, že zadavatelce by stačilo pro začátek se zaměřit na to netahání a třeba "sedni/lehni". Třeba jenom to "lehni" se dá pak použít na ledacos... když je dost upevněné (doma, zahrada a pak venku)... zklidnění... zastavení... ukončení nějaké nevhodné činnosti atd. Ale hlavně přijít na to čím psa motivovat... i ta motivace se musí začít "u plotny"... sakra! mám už to nějaký dlouhý, co?

Prostě se to dá... vychovávat psa i s malým dítětem za zadkem.
Na začátku si zvolit dva tři jednoduché cviky a vypilovat je.
Myslím, že zadavatelce by stačilo pro začátek se zaměřit na to netahání a třeba "sedni/lehni". Třeba jenom to "lehni" se dá pak použít na ledacos...
""""""""""""""""""""""""""""
Dá se to .
Ale nedá to každý, je to o citu, vnímavosti, organizaci.
Ano, cvik lehni byl u mne vždy základ.
Dokonale vypilovat !
Zastaví i zdrhající háravku, když přivolání ignoruje.
Fakt, na lehni reagovala, jakoby jí nohy podrazil .

Dávám za pravdu ORIONKA "vidím problém v těch pokusech o zkratky"... úplně mi to připomíná situaci z víkendu u nás na cvičáku. Máme docela dost ráznou výcvikářku a psovodce s 8 měsíčním NO, který prostě neudrží pozornost v přítomnosti ostatních psů, naférovku řekla, že ten pes nemá psovodku rád. Přeloženo pro nás útlocitné... panička neumí psa motivovat a pes nepracuje radostně kvůli paničiným modrým očím. A má nějaké "ke mně" na háku páč támhle je něco zajímavějšího. Psovodku to docela rozhodilo - vždyť ona se tak snaží - furt je nespokojená - a psa stále cvičí a zdokonaluje. Bohužel jako vzor jsme ji byli dáni my (já a můj pes baskervillský). Výcvikářku máme ráznou (směrem k psovodům) jinak je typ "dej odměnu - pochval - málo chválíš -pozdě chválíš - hoď míček - pohraj si s ním". Tak se mne psovodka o přestávce u kafe ptá, jak to dělám... pověděla jsem jí to, co jsem psala výše... všechno formou hry, začlenit psa do smečky (ne jenom kotec, zahrada na cvičení a pak vypustit na louku za barákem), procházky s různými podněty a prostě celé to přivolání zkusit jako od znova... třeba i s jiným slovním povelem. Prostě takové ty obecnosti. Psovodka ještě obešla pak několik dalších členů cvičáků - každý ji řekl něco jiného. Leckdo s vyššími zkouškami se i přiznal, že mu pes v tomhle věku taky moc přivolání nezvládal a že to pak nějak přešlo samo... prostě "psí puberta". Hodně jich řeklo (stejně jako já), že toho od vlastně ještě psího děcka chce moc.

Když jsem se jí pak po dalším výcviku ptala, co teda vymyslela... odpověď zněla: "no zkusím to nejdřív s ostnáčem na cvičáku a pak na volno s elektrickým obojkem - no nejdřív na vibrace"... udělala jsem tohle ... a pochopila jsem to zde na fauně tolikrát uváděné "oni mi na cvičáku poradili/řekli"

A podělá to finálně. Výcvikářka by tam snad měla být od toho, aby našla cestu, jak psa a majitele spojit, ne aby se vyptávala ostatních? Navíc - pokud by byla výcvikářka co k čemu, vyrazila by jí ze cvičáku i s ostnáčem na štěněti.

... když už píšu o tom "lehni"... mám psa fouňu, co si lehá pomalu a neochotně... protože:
- mokro
- nechce se mi (čuvačí "proooooč?!")
- to je práce než tam ty nohy naskládám.

Má rád házení míčku... protože:
- jsem na volno
- míček lovím
- míček přinesu
- když ho dám do ruky vyšmelím ho hned za ultra mňamku, co už v ruce je (úplně první cvik, co se jako štěně naučil doma u plotny)
= paráda! hoď ještě paničko!

Hodím párkrát míček, tak abych viděla, že je pes natěšený ochotný a očekává pokračování. Připravím si míček, pes čumí na míček a směje se, lítá kolem mne. Zavelím "lehni" i s pokynem ruky. Poprvé pes provede výše uvedené fouňovství. Jakmile dolehne zavelím "volno" a odhodím míček s klasickým průběhem. Po druhé po "lehni" pes lehne, jak když do něj trefí blesk (předpisově bez vyvaleného boku), pozornost na nejvyšší míře... protože ZÁBAVA! :) A tak pak několikrát během procházky, blízko, daleko... i třeba během krátkého venčení.

No a pak na cvičáku jsme při odložení za chůze za hvězdy!

Ruzena_Ruzova napsal(a):
... když už píšu o tom "lehni"... mám psa fouňu, co si lehá pomalu a neochotně... protože:
- mokro
- nechce se mi (čuvačí "proooooč?!")
- to je práce než tam ty nohy naskládám.

Má rád házení míčku... protože:
- jsem na volno
- míček lovím
- míček přinesu
- když ho dám do ruky vyšmelím ho hned za ultra mňamku, co už v ruce je (úplně první cvik, co se jako štěně naučil doma u plotny)
= paráda! hoď ještě paničko!

Hodím párkrát míček, tak abych viděla, že je pes natěšený ochotný a očekává pokračování. Připravím si míček, pes čumí na míček a směje se, lítá kolem mne. Zavelím "lehni" i s pokynem ruky. Poprvé pes provede výše uvedené fouňovství. Jakmile dolehne zavelím "volno" a odhodím míček s klasickým průběhem. Po druhé po "lehni" pes lehne, jak když do něj trefí blesk (předpisově bez vyvaleného boku), pozornost na nejvyšší míře... protože ZÁBAVA! :) A tak pak několikrát během procházky, blízko, daleko... i třeba během krátkého venčení.

No a pak na cvičáku jsme při odložení za chůze za hvězdy!

Dejte sem foto, prosím

scylla napsal(a):
A podělá to finálně. Výcvikářka by tam snad měla být od toho, aby našla cestu, jak psa a majitele spojit, ne aby se vyptávala ostatních? Navíc - pokud by byla výcvikářka co k čemu, vyrazila by jí ze cvičáku i s ostnáčem na štěněti.

Výcvikářka je tam od toho a dělá to (proto jsem to i radši uvedla, že preferuje "laskavou" motivaci)... ale lidi neposlouchaj, nekoukají na jiné, kterým to jde, neučí se, nepátrají po tom, jestli není chyba v nich a jejich zvolené metodě výcviku/přístupu. A výcvikářka holt pak po pátém "nejde to" řekne už kousavě "nejde to, protože tě nemá rád".

A jak jsem citovala ORIONKA... hledaj zkratky.

Polemiku o vyrazení... je to ZKO... a psovodka je členem... takže to nemá cenu komentovat.

Spíš narážím na fakt... že oni často na těch cvičácích úplně tak blbě neporadí, ale psovodi si z toho rádi vybírají ten nejjednodušší způsob i za cenu, že psa zničí psychicky... hlavně že bude v 5 či 8 měsících "perfektně" zvládat přivolání, poslušnost, stopy, obrany... jako ostatní psi ve dvou letech.

Třeba další krásnej příklad ze stejného cvičáku (stejná výcvikářka), ale ze základního kurzu poslušnosti (kam jsem taky nejdřív chodila a všem to kazila - jak jsem měla poslušného psa ).
Mladej kluk (vysokej, samá ruka noha, hiphop look, výraz "všechno je mi fuk") a jeho dvouletý kříženec border kolie x retrívr - na kurz chodil se svojí holkou, majitelkou 4 měsíčního křížence labradora.
Pes hyperaktivní, ale pozornej. Samozřejmě psovoda úplně na háku. Po třetí lekci mu výcvikářka už se zoufalstvím v hlase, protože žádný progres, na férovku řekla, že ten pes ho neposlouchá, protože ví, že psovoda štve a nebaví ho s ním být, ať se pes snaží sebe víc. Výcvikářka si občas psa "půjčila" a za pochvalu, pamlsek a správný načasování uvolnění šlapal jak hodinky.
Příští lekci jsme všichni koukali s otevřenou pusou. Sice to nebylo o 100 %, ale o těch 50 % určitě. Pes poslouchal, kluk se na něj smál. Prostě jedna trefná věta, kluk nebyl blb a ten týden fakt zkusil si s tím psem hrát, nic neřešit a přišel na to, že ho to baví.

A tím vším jsem chtěla jenom říct, že často není fakt na vinně cvičák a to "na cvičáku mi poradili"... psovod je zodpovědný za "štěstí" svýho psa.

První foto - začátek výcviku od plotny.
Druhé foto - nácvik přivolání a chůze vedle kočárku... ale teď se zrovna pózuje.
Třetí foto - pes baskervillský v celé své 9 měsíční kráse.


Teď je mu už 11 měsíců... ale výraz zůstal stejný, akorát víc zchůdovatěl a v obličeji zmužněl.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Ruzena_Ruzova napsal(a):
Výcvikářka je tam od toho a dělá to (proto jsem to i radši uvedla, že preferuje "laskavou" motivaci)... ale lidi neposlouchaj, nekoukají na jiné, kterým to jde, neučí se, nepátrají po tom, jestli není chyba v nich a jejich zvolené metodě výcviku/přístupu. A výcvikářka holt pak po pátém "nejde to" řekne už kousavě "nejde to, protože tě nemá rád".

A jak jsem citovala ORIONKA... hledaj zkratky.

Polemiku o vyrazení... je to ZKO... a psovodka je členem... takže to nemá cenu komentovat.

Spíš narážím na fakt... že oni často na těch cvičácích úplně tak blbě neporadí, ale psovodi si z toho rádi vybírají ten nejjednodušší způsob i za cenu, že psa zničí psychicky... hlavně že bude v 5 či 8 měsících "perfektně" zvládat přivolání, poslušnost, stopy, obrany... jako ostatní psi ve dvou letech.

Třeba další krásnej příklad ze stejného cvičáku (stejná výcvikářka), ale ze základního kurzu poslušnosti (kam jsem taky nejdřív chodila a všem to kazila - jak jsem měla poslušného psa ).
Mladej kluk (vysokej, samá ruka noha, hiphop look, výraz "všechno je mi fuk") a jeho dvouletý kříženec border kolie x retrívr - na kurz chodil se svojí holkou, majitelkou 4 měsíčního křížence labradora.
Pes hyperaktivní, ale pozornej. Samozřejmě psovoda úplně na háku. Po třetí lekci mu výcvikářka už se zoufalstvím v hlase, protože žádný progres, na férovku řekla, že ten pes ho neposlouchá, protože ví, že psovoda štve a nebaví ho s ním být, ať se pes snaží sebe víc. Výcvikářka si občas psa "půjčila" a za pochvalu, pamlsek a správný načasování uvolnění šlapal jak hodinky.
Příští lekci jsme všichni koukali s otevřenou pusou. Sice to nebylo o 100 %, ale o těch 50 % určitě. Pes poslouchal, kluk se na něj smál. Prostě jedna trefná věta, kluk nebyl blb a ten týden fakt zkusil si s tím psem hrát, nic neřešit a přišel na to, že ho to baví.

A tím vším jsem chtěla jenom říct, že často není fakt na vinně cvičák a to "na cvičáku mi poradili"... psovod je zodpovědný za "štěstí" svýho psa.

Cvičák nemusí být pro psa psovoda vůbec dobré místo, jak se ukázalo i tady na ifauně, kde svými radami někteří výcvikáři vysloveně perlili. Výcvikář by měl podle mého názoru pracovat s lidmi a psi individuálně. Rozhodně byl měl ze cvičáku vyrazit někoho, kdo na své 8 měsíční štěně dá stahovák. Je navíc jedna zásada - nedávat svého psa z ruky a už vůbec ho nepůjčovat výcvikářům.

Ruzena_Ruzova napsal(a):
První foto - začátek výcviku od plotny.
Druhé foto - nácvik přivolání a chůze vedle kočárku... ale teď se zrovna pózuje.
Třetí foto - pes baskervillský v celé své 9 měsíční kráse.


Teď je mu už 11 měsíců... ale výraz zůstal stejný, akorát víc zchůdovatěl a v obličeji zmužněl.

Super hyenka je krásnej. Jak je velký - kolik asi tak váží? A jak se jmenuje?
Promiňte za zvědavost...

Já mám zas zkušenost, že výcvikář se snaží něco lidem poradit, ale oni to nechápou, nebo nechtějí chápat a pracují se psy špatně. Nejhorší jsou začátečníci, co si něco načtou (třeba i zde na ifauně), ale nepochopí, že zrovna na jejich psa to nebude fungovat. Že pes není stroj a nebude fungovat podle jednotného manuálu.
Nebo že chyba je v nich, v jejich přístupu, že některé rady jsou obecně platné, ale stejně musí koukat na toho svého psa, jak se chová v určitých situacích, jak komunikuje s člověkem, co ho baví.
Velmi často vidím, že pes s jedním člověkem nepracuje, s druhým ano. Jednoho má na háku, druhého respektuje. A není to o fyzické síle, je to o duševní rovnováze, schopnosti porozumění.
Máme na cvičáku paní, která se velmi snaží, poctivě na hodiny dochází, ale co jí řeknete, odkýve, ale neudělá. Není schopná si ani zkrátit vodítko, psa udržet u chůze u nohy, není schopná psa navázat na sebe, zaujmout ho. Vůbec nevidí, že je něco špatně. Ale jakmile ho vezme do ruky někdo jiný, pes je jak vyměněný, reaguje, hraje si, cvičení ho baví. Jen trnu, aby to paní nevzdala a doufám, že jednoho dne pochopí. Jinak pes skončí někde zavřený na dvoře, protože s ním nebudou moct ani vylézt před dům (z pejska bude 50 kg hovádko).
Fakt si nemyslím, že je to jen chyba cvičáku nebo výcvikáře.

LájošM napsal(a):
Já mám zas zkušenost, že výcvikář se snaží něco lidem poradit, ale oni to nechápou, nebo nechtějí chápat a pracují se psy špatně. Nejhorší jsou začátečníci, co si něco načtou (třeba i zde na ifauně), ale nepochopí, že zrovna na jejich psa to nebude fungovat. Že pes není stroj a nebude fungovat podle jednotného manuálu.
Nebo že chyba je v nich, v jejich přístupu, že některé rady jsou obecně platné, ale stejně musí koukat na toho svého psa, jak se chová v určitých situacích, jak komunikuje s člověkem, co ho baví.
Velmi často vidím, že pes s jedním člověkem nepracuje, s druhým ano. Jednoho má na háku, druhého respektuje. A není to o fyzické síle, je to o duševní rovnováze, schopnosti porozumění.
Máme na cvičáku paní, která se velmi snaží, poctivě na hodiny dochází, ale co jí řeknete, odkýve, ale neudělá. Není schopná si ani zkrátit vodítko, psa udržet u chůze u nohy, není schopná psa navázat na sebe, zaujmout ho. Vůbec nevidí, že je něco špatně. Ale jakmile ho vezme do ruky někdo jiný, pes je jak vyměněný, reaguje, hraje si, cvičení ho baví. Jen trnu, aby to paní nevzdala a doufám, že jednoho dne pochopí. Jinak pes skončí někde zavřený na dvoře, protože s ním nebudou moct ani vylézt před dům (z pejska bude 50 kg hovádko).
Fakt si nemyslím, že je to jen chyba cvičáku nebo výcvikáře.

K tomu konci. Pes vesměs líp poslouchá cizího člověka, než toho svého, protože je překvapený a nedovolí si tolik. Je to stejné jak s dětma. Cizí člověk je pro ně větší autorita. S věkem dítěte to samozřejmě mizí, stejně tak s věkem psa. Náš cvičák byl klasický svazarmovský, byli zvyklí cvičit jen s pracovními plemeneny. Když výcvikářka viděla mého nesousetředěného samojeda, myslela si, že ona ho, srovná do latě". Jenže tento pes na zvýšení hlasu reaguje tak, že se šprajcne a nefunguje vůbec. Rozhodně nebude plnit pokyny na jedna, dva, tři...jako NO. On to vykoná, ale první si jde přečůrat strom, štěknout na psa, pak udělá jen tak mimochodem, co se po něm chce, panička nadšeně volá a chválí, on se šourá ke mně, já se vrhám, že ho pohladím a dám mlsku a on proběhne kolem mne si někam začichat...s výrazem: no tak, jen se nepotento...

tapina napsal(a):
Super hyenka je krásnej. Jak je velký - kolik asi tak váží? A jak se jmenuje?
Promiňte za zvědavost...

Jmenuje se Bruno, v současné době má 30 kg a cca 65 cm v kohoutku. Je hubenější, držím ho trochu zkrátka kvůli nohám. Jinak by asi žral, co by pytel dal.

Je to půl nalezenec. Našli ho v lese a pak se dohledal i "chovatel" cca za měsíc. Takže matka je s jistotou nečistokrevný čuvač. Otec klasická vesnická směska NO x RTW x a nejspíš labrador nebo knírač nebo co si kdo představí. Kavkazák nebo šarplaninec by v něm ale fakt být neměl.

Na první fotce má pruban, kvůli operaci - měl oboustrannou tříselnou kýlu až k šourku. I s inhalační narkózou to bylo 50/50 jestli to "dá". Dal to a na pooperační péči skončil u mne. Původní nálezce si chtěl nechat psa na zahradu. Bohužel s touhle diagnózou je to na dlouhodobější dohled pohybu. A nálezcova manželka nechtěla psa v domě. No tak mi zbyl. Mě prvorodičce ve věku potencionální babičky s rok a půl letým dítětem žijící ve větší garsonce, s mužem víkendovým. Hele, ale dá se to. Odložení trénujeme u dětského hřiště (mimo přímý dosah dětí).

LájošM, přesně tak

lesnížínka napsal(a):
K tomu konci. Pes vesměs líp poslouchá cizího člověka, než toho svého, protože je překvapený a nedovolí si tolik. Je to stejné jak s dětma. Cizí člověk je pro ně větší autorita. S věkem dítěte to samozřejmě mizí, stejně tak s věkem psa. Náš cvičák byl klasický svazarmovský, byli zvyklí cvičit jen s pracovními plemeneny. Když výcvikářka viděla mého nesousetředěného samojeda, myslela si, že ona ho, srovná do latě". Jenže tento pes na zvýšení hlasu reaguje tak, že se šprajcne a nefunguje vůbec. Rozhodně nebude plnit pokyny na jedna, dva, tři...jako NO. On to vykoná, ale první si jde přečůrat strom, štěknout na psa, pak udělá jen tak mimochodem, co se po něm chce, panička nadšeně volá a chválí, on se šourá ke mně, já se vrhám, že ho pohladím a dám mlsku a on proběhne kolem mne si někam začichat...s výrazem: no tak, jen se nepotento...

"Pes vesměs líp poslouchá cizího člověka, než toho svého, protože je překvapený a nedovolí si tolik."... obecně asi ano. Ale někdy je to fakt spíš o tom, že prostě cizí má třeba víc "empatie" a odhadne jak na psa. Příkladem je třeba rozdílné chování ke členům domácnosti... tam přece pro psa nejsou ostatní tak úplně cizí. Já když třeba někomu na venčící louce ukazuju fígle jak naučit psa krásně sednout bez šahání na zadek (úplnej základ), tak většinou mě ten pes zná, protože se často potkáváme, hladím ho, občas si s ním i pohraju, poškádlím. Ale mám už to prostě v ruce a v oku - poznám, kdy je pes upoutaný na pamlsek (beru si pamlsky od jejich páníčků) nebo na hračku. A tak to podle mne má i řada výcvikářů na cvičáku.

Za těch pár měsíců (asi tři i s měsíčním kurzem ZO), co chodím na cvičák už jako člen/nečlen, tak to vidím i u ostřílených psovodů. Prostě někdy dělají chybu jenom v tom, že nevystihnout správný čas na odměnu. Úplně markatní je u psovoda, který z NO přešel na BOM. BOM je rychlejší a "nadrženější" a prostě psovod je pomalej. Hafo nesoustředěnosti u psa vychází z toho, že už je víc dopředu než psovod. No a pak přichází šubání a jiný rádoby upoutávky. Výcvikářka se chytne za hlavu, že se na to nemůže koukat. Vezme psa, který ji zná už delší dobu. Pes furt předvádí to stejný, ale bez nesoustředěnosti, protože výcvikářka odmění včas. Povolí včas a odmění hrou. Ani jednou neškubne... maximálně důrazně psovi poví "NEdělej to". Ale já osobně když necvičím se psem, tak si sednu do kouta cvičiště a koukám na jiné. Poslouchám, co výcvikář říká jiným. A sama jedu metodou "no podívej se jak se nám to Bruno povedlo", i kdyby to mělo bejt po celém dnu "pes na zabití" jenom vzorné podání pac zrcadlově k natažené ruce. Hodně psovodů jede v režimu "celej den cvičení v hajzlu, protože mi pes přežvejkl rukáv - jo stopy byly vynikající, poslušnost velmi dobrá, poprvé v klidu zvládl kladinu - ale co z toho? - žvejknul sakrakurva jednou rukáv! - všechno špatně!"

LájošM napsal(a):
Já mám zas zkušenost, že výcvikář se snaží něco lidem poradit, ale oni to nechápou, nebo nechtějí chápat a pracují se psy špatně. Nejhorší jsou začátečníci, co si něco načtou (třeba i zde na ifauně), ale nepochopí, že zrovna na jejich psa to nebude fungovat. Že pes není stroj a nebude fungovat podle jednotného manuálu.
Nebo že chyba je v nich, v jejich přístupu, že některé rady jsou obecně platné, ale stejně musí koukat na toho svého psa, jak se chová v určitých situacích, jak komunikuje s člověkem, co ho baví.
Velmi často vidím, že pes s jedním člověkem nepracuje, s druhým ano. Jednoho má na háku, druhého respektuje. A není to o fyzické síle, je to o duševní rovnováze, schopnosti porozumění.
Máme na cvičáku paní, která se velmi snaží, poctivě na hodiny dochází, ale co jí řeknete, odkýve, ale neudělá. Není schopná si ani zkrátit vodítko, psa udržet u chůze u nohy, není schopná psa navázat na sebe, zaujmout ho. Vůbec nevidí, že je něco špatně. Ale jakmile ho vezme do ruky někdo jiný, pes je jak vyměněný, reaguje, hraje si, cvičení ho baví. Jen trnu, aby to paní nevzdala a doufám, že jednoho dne pochopí. Jinak pes skončí někde zavřený na dvoře, protože s ním nebudou moct ani vylézt před dům (z pejska bude 50 kg hovádko).
Fakt si nemyslím, že je to jen chyba cvičáku nebo výcvikáře.

... viz ta část o snaživé paní. To jsem právě viděla na kurzu ZO. Já se divila naší výcvikářce, že se na to nevykašla a furt se snaží najít způsob jak to podobnému psovodovi podat, aby pochopil. Na toho kluka, co jsem popisovala stačilo na plnou hubu říct, co asi fakt v hloubi duše cejtil k tomu psovi. Na paní s irským teriérem neplatilo nic. Když jí pak výcvikářka radila jak navázat vztah s dospělým psem... paní odvětila, že na to nemá čas. To už výcvikářka aniž by asi četla zdejší ifaunovské rady, jenom smutně obrátila oči v sloup a řekla "tak proč jste si toho psa pořizovala - levněji by vás vyšel alarm"

Ruzena_Ruzova> Vy ste splneny sen vycvikara. A psa. A vobec. Strasne perfektne sa to cita co pisete

Tiez rada pozeram ako cvicia ostatni. Od tych dobrych clovek odkuka veci ktore mozu pomoct a samu by ma nenapadli, a na tych zlych casto vidim aj svoje chyby.

L(phi) napsal(a):
Ruzena_Ruzova> Vy ste splneny sen vycvikara. A psa. A vobec. Strasne perfektne sa to cita co pisete

Tiez rada pozeram ako cvicia ostatni. Od tych dobrych clovek odkuka veci ktore mozu pomoct a samu by ma nenapadli, a na tych zlych casto vidim aj svoje chyby.

Souhlasím.

(Teď už jen mít poblíž někoho, jehož zacházení se psem - nebo nedejbože vyřčené rady - dokážu sledavat, aniž by se mi u toho chtělo zvracet ).

Moje oblíbené rčení na cvičáku na dotaz "jak vám to šlo?"... "Psovi skvěle, akorát já mu to furt kazím!"

LájošM napsal(a):
Já mám zas zkušenost, že výcvikář se snaží něco lidem poradit, ale oni to nechápou, nebo nechtějí chápat a pracují se psy špatně. Nejhorší jsou začátečníci, co si něco načtou (třeba i zde na ifauně), ale nepochopí, že zrovna na jejich psa to nebude fungovat. Že pes není stroj a nebude fungovat podle jednotného manuálu.
Nebo že chyba je v nich, v jejich přístupu, že některé rady jsou obecně platné, ale stejně musí koukat na toho svého psa, jak se chová v určitých situacích, jak komunikuje s člověkem, co ho baví.
Velmi často vidím, že pes s jedním člověkem nepracuje, s druhým ano. Jednoho má na háku, druhého respektuje. A není to o fyzické síle, je to o duševní rovnováze, schopnosti porozumění.
Máme na cvičáku paní, která se velmi snaží, poctivě na hodiny dochází, ale co jí řeknete, odkýve, ale neudělá. Není schopná si ani zkrátit vodítko, psa udržet u chůze u nohy, není schopná psa navázat na sebe, zaujmout ho. Vůbec nevidí, že je něco špatně. Ale jakmile ho vezme do ruky někdo jiný, pes je jak vyměněný, reaguje, hraje si, cvičení ho baví. Jen trnu, aby to paní nevzdala a doufám, že jednoho dne pochopí. Jinak pes skončí někde zavřený na dvoře, protože s ním nebudou moct ani vylézt před dům (z pejska bude 50 kg hovádko).
Fakt si nemyslím, že je to jen chyba cvičáku nebo výcvikáře.

"Fakt si nemyslím, že je to jen chyba cvičáku nebo výcvikáře."

empatie se pocita nejen vuci zviratum, ale i vuci lidem
dobry vycvikar umi člověka nejen třeba jedovatou poznámkou "nakopnout" -ale taky udelat trenink tak, aby se i tomu cloveku něco povedlo...
a vzit si psa a predvadet majiteli jak je neschopny není prave motivujici vycvik...

Ruzena_Ruzova napsal(a):
"Pes vesměs líp poslouchá cizího člověka, než toho svého, protože je překvapený a nedovolí si tolik."... obecně asi ano. Ale někdy je to fakt spíš o tom, že prostě cizí má třeba víc "empatie" a odhadne jak na psa. Příkladem je třeba rozdílné chování ke členům domácnosti... tam přece pro psa nejsou ostatní tak úplně cizí. Já když třeba někomu na venčící louce ukazuju fígle jak naučit psa krásně sednout bez šahání na zadek (úplnej základ), tak většinou mě ten pes zná, protože se často potkáváme, hladím ho, občas si s ním i pohraju, poškádlím. Ale mám už to prostě v ruce a v oku - poznám, kdy je pes upoutaný na pamlsek (beru si pamlsky od jejich páníčků) nebo na hračku. A tak to podle mne má i řada výcvikářů na cvičáku.

Za těch pár měsíců (asi tři i s měsíčním kurzem ZO), co chodím na cvičák už jako člen/nečlen, tak to vidím i u ostřílených psovodů. Prostě někdy dělají chybu jenom v tom, že nevystihnout správný čas na odměnu. Úplně markatní je u psovoda, který z NO přešel na BOM. BOM je rychlejší a "nadrženější" a prostě psovod je pomalej. Hafo nesoustředěnosti u psa vychází z toho, že už je víc dopředu než psovod. No a pak přichází šubání a jiný rádoby upoutávky. Výcvikářka se chytne za hlavu, že se na to nemůže koukat. Vezme psa, který ji zná už delší dobu. Pes furt předvádí to stejný, ale bez nesoustředěnosti, protože výcvikářka odmění včas. Povolí včas a odmění hrou. Ani jednou neškubne... maximálně důrazně psovi poví "NEdělej to". Ale já osobně když necvičím se psem, tak si sednu do kouta cvičiště a koukám na jiné. Poslouchám, co výcvikář říká jiným. A sama jedu metodou "no podívej se jak se nám to Bruno povedlo", i kdyby to mělo bejt po celém dnu "pes na zabití" jenom vzorné podání pac zrcadlově k natažené ruce. Hodně psovodů jede v režimu "celej den cvičení v hajzlu, protože mi pes přežvejkl rukáv - jo stopy byly vynikající, poslušnost velmi dobrá, poprvé v klidu zvládl kladinu - ale co z toho? - žvejknul sakrakurva jednou rukáv! - všechno špatně!"

neznam lepsi pocit, nez když vidim na psovi, ze chape a chce delat to same, co po nem chci .

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Fakt si nemyslím, že je to jen chyba cvičáku nebo výcvikáře."

empatie se pocita nejen vuci zviratum, ale i vuci lidem
dobry vycvikar umi člověka nejen třeba jedovatou poznámkou "nakopnout" -ale taky udelat trenink tak, aby se i tomu cloveku něco povedlo...
a vzit si psa a predvadet majiteli jak je neschopny není prave motivujici vycvik...

Výcvikář je empatický dost. Ale když někomu není shůry dáno... Každý prostě nemá pro výchovu psa cit. Nebo si s konkrétním psem nemusí sednout. Nebo s určitým plemenem.
Paní cvičení baví, proto opravdu poctivě chodí, ale výsledek není vlastně žádný, pes jak dorůstá, je horší a paničku má na háku.
Předvést někdy majiteli, že pes opravdu není blbý, že není chyba v něm, že moc dobře ví, co povel znamená a že umí, když se mu to správně podá... jak jinak, než že ho vezme do ruky někdo jiný. Jinak by majitel nevěřil.

Já bych už ležel na zemi a tloukl hlavou,100x něco vysvětlí, ze všech možných stran, ukáže na jiných psech, a stejně se panička zasměje a udělá si to po svém špatně.

Tady je chyba v tom, že paní hledá postupy, návody, řídí se radami z podřadného cvičáku a nepřemýšlí sama, necítí svého psa a neučí se od něho. Navíc je podle popisu štěně zvědavé a všechno ho zajímá, takže to chce hodiny a hodiny venku a ukazovat svět a být mu průvodcem a to se na cvičáku opravdu paní nedozví, tam se to neučí.

scylla napsal(a):
Tady je chyba v tom, že paní hledá postupy, návody, řídí se radami z podřadného cvičáku a nepřemýšlí sama, necítí svého psa a neučí se od něho. Navíc je podle popisu štěně zvědavé a všechno ho zajímá, takže to chce hodiny a hodiny venku a ukazovat svět a být mu průvodcem a to se na cvičáku opravdu paní nedozví, tam se to neučí.

To je zas pokrivena predstava o realite.
Clovek, ked nema skusenosti nezacne spravne "citit" svojho psa za tyzden, ani za mesiac. Podla toho ako velmi si sadnu so psom to moze trvat kludne roky kym to zacne klapat tak ako by to malo.

A dovtedy ma robit co, nic? Pokus omyl? Neni nahodou lepsie ked jej zatial poradi niekto co aspon trosku vie odhadnut co sa moze stat pri akej metode vychovy/vycviku?

No neviem, empatiu človek má, alebo nie. Ak ju má tak psa pochopí hneď.

mamkamaria napsal(a):
No neviem, empatiu človek má, alebo nie. Ak ju má tak psa pochopí hneď.

A keď ju nemá, tak si tú cestu k sebe hľadajú dlhšie.

Děcko rok+, matku plně = plně zaměstná.
Líbí se mi zhodnocení z jiného vlákna.
Je dokonale pravdivé.

inspektor pišišvor napsal(a):
Tak ono to asi nebylo dřív náhodou, že měli psy jen důchodci,
lidi kteří je potřebovali na práci,
nebo na vesnicích...
Ta dnešní móda,
kdy jsou plný bytovky psů, a plný diskuze dotazů: pomóóóc - pes sám v bytě
štěká; ničí byt; štěně nevydrží nečůrat 9 hodin, pes neposlouchá...,
je fakt hrozná.
Proč si proboha každej, kdo má do pr... díru myslí, že musí vlastnit psa...?!

A tak dříve (co to je?) lidi neměli doma králíky, potkany, kočky, šváby jako mazlíky. Občas někdo hodně hogo fogo měl doma peršanku, ale tu "havěť" - proč? Proč ne? Co pes? Na venkově je daleko míň psů než bylo, protože venkov se stává satelitem s perfektními trávníky a nocležnou pro lidi pracující ve městech. Tradiční rasy mizí - proč?
Asi lidi potřebují tu přírodu, tak nějak blíž a skoro se mi zdá, že jsou místa, kde se příroda vrací do center měst, zatímco na venkově ustupuje...
Co dnes se psem na venkově. Kdo toho psa opravdu potřebuje? Co to je reálná potřeba? Dřív byla?
Pamatuju si, že dříve teda bylo mraky psů na venkově, malí běhali všude možně, větší buďto na řetězu nebo v kotci... To byla ta potřeba? Nebo ti psi svazarmovců?
Myslivců bylo kolik?
Na spoustu míst, kam sem kdysi se psem chodila, se teď se psy vůbec nehodí jít.
Já toho psa potřebuju, nechci hnít doma a sama večer chodit není bezpečné. Možná sám člověk ani nevyleze.

Ale tak jako jo, dřív všechno bylo lepší, svět zářivější, vyhlídky optimistické... Asi protože jsme byli mladí. Tak teď je mladý někdo jiný.

LájošM napsal(a):
Výcvikář je empatický dost. Ale když někomu není shůry dáno... Každý prostě nemá pro výchovu psa cit. Nebo si s konkrétním psem nemusí sednout. Nebo s určitým plemenem.
Paní cvičení baví, proto opravdu poctivě chodí, ale výsledek není vlastně žádný, pes jak dorůstá, je horší a paničku má na háku.
Předvést někdy majiteli, že pes opravdu není blbý, že není chyba v něm, že moc dobře ví, co povel znamená a že umí, když se mu to správně podá... jak jinak, než že ho vezme do ruky někdo jiný. Jinak by majitel nevěřil.

Já bych už ležel na zemi a tloukl hlavou,100x něco vysvětlí, ze všech možných stran, ukáže na jiných psech, a stejně se panička zasměje a udělá si to po svém špatně.

"Předvést někdy majiteli, že pes opravdu není blbý, že není chyba v něm, že moc dobře ví, co povel znamená a že umí, když se mu to správně podá"

a uvědomuješ si, ze ten povel toho psa někdo musel naucit, aby pak vycvikar mohl machrovat?

sorry, ale vycvik je vždycky o dvojici - a dobri vycvikari to vi a pracuji s tim.
ta pani prestane cvicit -a ne, nebude to jen jeji chyba nebo ze si nesedli se psem. ale třeba prave protože ji porad dokola budete davat najevo jak je nemozna a pes skvely.
( ber to s nadsázkou ted, a ne doslova)

"No neviem, empatiu človek má, alebo nie. Ak ju má tak psa pochopí hneď. "

to není pravda. te empatii se clovek uci -cely život.
ani není mozne citit empatii, kdyz na tom psu vůbec nepoznam diskomfort. uz první příznaky, kdy to pes zacne davat najevo.

a jestli tu někdo tvrdi ze to jde - uz dost zapomnel na svoje zacatky

tapina napsal(a):
A tak dříve (co to je?) lidi neměli doma králíky, potkany, kočky, šváby jako mazlíky. Občas někdo hodně hogo fogo měl doma peršanku, ale tu "havěť" - proč? Proč ne? Co pes? Na venkově je daleko míň psů než bylo, protože venkov se stává satelitem s perfektními trávníky a nocležnou pro lidi pracující ve městech. Tradiční rasy mizí - proč?
Asi lidi potřebují tu přírodu, tak nějak blíž a skoro se mi zdá, že jsou místa, kde se příroda vrací do center měst, zatímco na venkově ustupuje...
Co dnes se psem na venkově. Kdo toho psa opravdu potřebuje? Co to je reálná potřeba? Dřív byla?
Pamatuju si, že dříve teda bylo mraky psů na venkově, malí běhali všude možně, větší buďto na řetězu nebo v kotci... To byla ta potřeba? Nebo ti psi svazarmovců?
Myslivců bylo kolik?
Na spoustu míst, kam sem kdysi se psem chodila, se teď se psy vůbec nehodí jít.
Já toho psa potřebuju, nechci hnít doma a sama večer chodit není bezpečné. Možná sám člověk ani nevyleze.

Ale tak jako jo, dřív všechno bylo lepší, svět zářivější, vyhlídky optimistické... Asi protože jsme byli mladí. Tak teď je mladý někdo jiný.

S tím venkovem to poslední dobou vidím podobně. Když pominu horské oblasti, národní parky a některá chráněná území, tak průměrný český venkov jsou spíš nekonečné lány prolité chemií, haly, sklady a solární panely. A "rajóny" myslivců a tak.
Je mi jasné, že někdo namítne, že to není pravda, že u nich je krásně...věřím- neplatí to úplně obecně, taky vím o fajn místech.
Ale když se nad tím tak zamyslím, pokud bych měla být divoké zvíře, asi bych měla lepší život v nějakém pěkném městském parku. Určitě bezpečnější...
A městská příroda je leckde krásná...je jiná doba, je víc všeho, nejenom psů. Dřív prakticky neexistovalo, že by soukromá osoba vlastnila koně. Aut je taky o hodně víc- dřív měla rodina jednu škodovku, dneska má každej člen rodiny svoje auto - někde je to i nutnost. Logicky je i mnohem víc dopravních nehod a deb.lů na silnicích - a se psy je to podobné - je jich víc, tudíž i deb.lů, kteří je vlastní, je víc, přibylo problémů s nimi...
Ono hlavně, dřív, když měl někdo problém se psem, neměli jsme se to jak dozvědět, nebyla ifauna.
A když si pustím Novu, říkám si, že tolik kriminality dřív nebejvalo - je jiná doba

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Předvést někdy majiteli, že pes opravdu není blbý, že není chyba v něm, že moc dobře ví, co povel znamená a že umí, když se mu to správně podá"

a uvědomuješ si, ze ten povel toho psa někdo musel naucit, aby pak vycvikar mohl machrovat?

sorry, ale vycvik je vždycky o dvojici - a dobri vycvikari to vi a pracuji s tim.
ta pani prestane cvicit -a ne, nebude to jen jeji chyba nebo ze si nesedli se psem. ale třeba prave protože ji porad dokola budete davat najevo jak je nemozna a pes skvely.
( ber to s nadsázkou ted, a ne doslova)

"No neviem, empatiu človek má, alebo nie. Ak ju má tak psa pochopí hneď. "

to není pravda. te empatii se clovek uci -cely život.
ani není mozne citit empatii, kdyz na tom psu vůbec nepoznam diskomfort. uz první příznaky, kdy to pes zacne davat najevo.

a jestli tu někdo tvrdi ze to jde - uz dost zapomnel na svoje zacatky

Ne, výcvikář nemachruje, výcvikář se snaží. Za tu dobu, co chodí na cvičák, už pes pod dohledem výcvikáře u dosti cviků pochopil, co se po něm chce. Ale prostě nefunguje s majitelkou.
Například 100x paní řekne, že musí dát prvně povel a pak teprve po psovi chtít provedení. Ale ona stejně prvně vykročí, pak teprve řekne "k noze". A pak si stěžuje, že pes pomalu chápe, protože nevyšel zároveň s ní.
Pořád se snažíme vymýšlet, jak paní a psovi pomoci, jak jí věci vysvětlit, ukázat. Ale ona se směje, jak je to bezvadný, jasný, že vše ví, že si to načetla... a minutu na to udělá stejnou chybu a pes je naprosto zmatený, protože nechápe, co po něm panička vlastně chce.
Největší problém je v odměňování za chyby.
Je nám jasný, že paní potřebuje jen základní poslušnost, že nebude chodit po závodech, ale podle mne nebude spokojený ani jeden, když si navzájem neporozumí.

Jestli ono to nebude v tom, ze vycvicit lidi je kolikrat daleko tezsi nez vycvicit psy.
Ale clovek co se tim zivi, by mel idealne zvladnout oboji.

L(phi) napsal(a):
To je zas pokrivena predstava o realite.
Clovek, ked nema skusenosti nezacne spravne "citit" svojho psa za tyzden, ani za mesiac. Podla toho ako velmi si sadnu so psom to moze trvat kludne roky kym to zacne klapat tak ako by to malo.

A dovtedy ma robit co, nic? Pokus omyl? Neni nahodou lepsie ked jej zatial poradi niekto co aspon trosku vie odhadnut co sa moze stat pri akej metode vychovy/vycviku?

Jde o to, že člověk ten cit buď má nebo nemá. Když ho má, psa cítit bude hned, když ho nemá, musí se ho od psa naučit. To se nenaučí nikde jinde než od psa. Měl by ho vnímat, sledovat chován, gesta, vyhodnocovat je, naučit se na ně reagovat. To se nemůže naučit opravdu jinde než od psů. Na cvičákách a školách se může naučit, pokud má to štěstí, že natrefí na někoho, kdo něco umí, jak psa učit cvikům, ne jak mu rozumět.

Kolik takových, kteří opravdu umí, znáte? Koho s čistým svědomím doporučíte?

Paní má malé štěně plemene, které s člověkem rádo spolupracuje. Chodí na cvičák a přitom řeší základy - chůzi na vodítku, přivolání... připadá vám to v pořádku, připadá vám takový cvičák dobrý? Všichní jí tu cpete agility a výcvik a přitom z jejího popisu vyplývá, že štěně je neokoukané a zajímá ho všechno venku. Takže než trdlování po cvičáku to chce, podle mého názoru, vzít štěně ven, ukázat mu svět a tím, jak to provede, ho na sebe naváže. Ne soutěžit o to, že ona bude středem světa s tím světem, ale zasloužit si důvěru toho štěněte. Tak to funguje vždycky a vztahy jsou pak na jiné úrovni než nutit štěně k tomu, že sednutí a oční kontakt je to jediné správné chování.

Jde o to, že člověk ten cit buď má nebo nemá. Když ho má, psa cítit bude hned, když ho nemá, musí se ho od psa naučit. To se nenaučí nikde jinde než od psa. Měl by ho vnímat, sledovat chován, gesta, vyhodnocovat je, naučit se na ně reagovat..... tak s tímhle nesouhlasím. Pokud člověk cit nemá, tak se od psa nenaučí nic. Právě proto potřebuje někoho, kdo mu pomůže ty gesta a chování vysvětlit a poradí, jak na ně reagovat...

.."Ale ona stejně prvně vykročí, pak teprve řekne "k noze". "...
Tak třeba v tomhle bych problém neviděla. Vykročím, třeba udělám i pár kroků, řeknu "k noze" a pes se přiřadí. Co je na tom špatně ?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
.."Ale ona stejně prvně vykročí, pak teprve řekne "k noze". "...
Tak třeba v tomhle bych problém neviděla. Vykročím, třeba udělám i pár kroků, řeknu "k noze" a pes se přiřadí. Co je na tom špatně ?

... není to cvičákové "k noze"
... "k noze" oznamuje psovi, že se má držet u nohy - ať psovod udělá jakýkoliv pohyb... vykročí dopředu, obraty na místě, obrat za chůze, přiřazení se za chůze z volna... někdo používá i na upoutání pozornosti (oční kontakt).

Paní bez zkouškových ambicí je asi zbytečné nutit do obratů... ale ze sedu nebo lehu by měla nejdřív dát psovi povel k vykročení a ne nejdřív udělat pohyb a pak povelovat.

LájošM napsal(a):
Ne, výcvikář nemachruje, výcvikář se snaží. Za tu dobu, co chodí na cvičák, už pes pod dohledem výcvikáře u dosti cviků pochopil, co se po něm chce. Ale prostě nefunguje s majitelkou.
Například 100x paní řekne, že musí dát prvně povel a pak teprve po psovi chtít provedení. Ale ona stejně prvně vykročí, pak teprve řekne "k noze". A pak si stěžuje, že pes pomalu chápe, protože nevyšel zároveň s ní.
Pořád se snažíme vymýšlet, jak paní a psovi pomoci, jak jí věci vysvětlit, ukázat. Ale ona se směje, jak je to bezvadný, jasný, že vše ví, že si to načetla... a minutu na to udělá stejnou chybu a pes je naprosto zmatený, protože nechápe, co po něm panička vlastně chce.
Největší problém je v odměňování za chyby.
Je nám jasný, že paní potřebuje jen základní poslušnost, že nebude chodit po závodech, ale podle mne nebude spokojený ani jeden, když si navzájem neporozumí.

"Za tu dobu, co chodí na cvičák, už pes pod dohledem výcvikáře u dosti cviků pochopil"

tak to je ten pes skoro zazracny, kdyz tohle dokazal uplne sam

"Například 100x paní řekne, že musí dát prvně povel a pak teprve po psovi chtít provedení. Ale ona stejně prvně vykročí, pak teprve řekne "k noze". "

ale to je uplne bezny zacatecnik na cvicaku. zadna výjimka. Se pracuje i s takovouhle dvojici

Huskyjanina napsal(a):
Jde o to, že člověk ten cit buď má nebo nemá. Když ho má, psa cítit bude hned, když ho nemá, musí se ho od psa naučit. To se nenaučí nikde jinde než od psa. Měl by ho vnímat, sledovat chován, gesta, vyhodnocovat je, naučit se na ně reagovat..... tak s tímhle nesouhlasím. Pokud člověk cit nemá, tak se od psa nenaučí nic. Právě proto potřebuje někoho, kdo mu pomůže ty gesta a chování vysvětlit a poradí, jak na ně reagovat...

Souhlas.
není třeba si na všechno prichazet uplne sam - volit cestu pokusu a omylu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
.."Ale ona stejně prvně vykročí, pak teprve řekne "k noze". "...
Tak třeba v tomhle bych problém neviděla. Vykročím, třeba udělám i pár kroků, řeknu "k noze" a pes se přiřadí. Co je na tom špatně ?

Špatně by na tom nebylo nic, kdyby paní neřešila, že pes pomalu reaguje, že nevychází spolu s ní. A nechápe, že pes jí nevidí do hlavy, aby věděl dopředu, jaký povel dá.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Souhlas.
není třeba si na všechno prichazet uplne sam - volit cestu pokusu a omylu.

To není cesta pokusu a omylu, ale cesta vnímání a přemýšlení. Kdo s tím opravdu dobře poradí? Kdo psa vnímá? Výcvikář? Ani omylem? Trenér? Stačí si přečíst pár knížek a jít na pár seminářů, aby člověk zjistil, že nemá šajn o tom, co pes říká... bohužel.

scylla napsal(a):
To není cesta pokusu a omylu, ale cesta vnímání a přemýšlení. Kdo s tím opravdu dobře poradí? Kdo psa vnímá? Výcvikář? Ani omylem? Trenér? Stačí si přečíst pár knížek a jít na pár seminářů, aby člověk zjistil, že nemá šajn o tom, co pes říká... bohužel.

A tak ono to asi bude individuální. Možná na to časem přijde i člověk "neodborník" sám, když bude opravdu chtít, snažit se... a jak se nazývá ten, kdo není výcvikář, ani trenér? koho hledat? jak? kde? komu věřit? jak neztratit čas a důvěru? jak to neudělat ještě horší, když to zkraje vypadá dobře, ale třeba je to slepá cesta? Někdo se musí snažit víc, potřebuje hodně času, někdo má ten dar. Někdo má ten dar a umí se o něj podělit a někdo vůbec a někdo třeba nechce a jen se chytá za hlavu, jak jsou ostatní nemožní a nechápe...

scylla napsal(a):
To není cesta pokusu a omylu, ale cesta vnímání a přemýšlení. Kdo s tím opravdu dobře poradí? Kdo psa vnímá? Výcvikář? Ani omylem? Trenér? Stačí si přečíst pár knížek a jít na pár seminářů, aby člověk zjistil, že nemá šajn o tom, co pes říká... bohužel.

"To není cesta pokusu a omylu, ale cesta vnímání a přemýšlení."

myslim si, ze i ty mas za sebou spoustu pokusu a omylu, nez jsi nasla současnou cestu.
ta stopa i jen na internetu za tebou - je pomerne robustni :-D

Souhlasim s tim, ze porad jsem to ja, kdo ma za to zvire odpovědnost. jedine ja -ale to neznamena, ze není nikde nikdo, kdo umi dobre poradit, ukazat, vysvětlit věci, na které bych musela slozite prichazet a odnesl by to ten pes asi ještě vic...