Strach ze psů

Goldi napsal(a):
Dobrý den,

mám 8 týdenní fenečku Zlatého retrívra. Zažívám s ní peklo, má hrozný strach ze psů - začne kňučet a už s ní nehnu. Zrovna včera když jsem ji venčila přišla za ní fenka (byla o dost vetší než ona), jen ji očuchala a má Goldi se mohla zbláznit. Začala křičet, nemohla jsem ji uklidnit, musela jsem ji vzít na ruce a konejšit, celou mě počůrala a pokakala. Měla hrozný strach. Dneska ráno, když jsem ji šla znovu venčit, tak jsme potkali hned u vchodu malého pejska (menšího než ona) i tak začala hrozně vyvádět, nemohla jsem ji udržet venku. Máte někdo s tímto zkušenosti? Potřebuji poradit, jsem zoufala, trhá mi to srdce, když ji takhle vidím. Děkuji za případné odpovědi. Zdraví Vás Goldi.

Tak v první řadě děláte chybu, že jen co se štěně bojí, tak jí vezmete do náruče, potvrzujete jí o tom, že pes je nebezpečný.Já bych pak také pátrala po tom, proč se tolik bojí a jestli je to od samého počátku co jí máte.Vzala bych jí do bytu k přibližně stejně velkému psovi o kterém vím, že je hodný a nechala je být, vůbec bych si jí nevšímala, uvidíte co bude následovat.Pak bych jí vodila kolem psů tak, že bych nereagovala ani na ní ani na psy, nebo ještě předem než nějakého potkám jí posadila a dávala pamlsky, když by koukala po psovi-žádný pamlsek, bude-li v klidu koukat na mě tak odměna.Metod je určitě víc, jistě rádi poradí i ostatní

Nevšímat si ostatních psů bude asi v tomhle nejlepší.

Rozhodně ne konejšit nebo brát do náruče, tím jí jen potrvzujete, že má, čeho se bát. Nejlépe naučit nějaký snadný povel, který bude zvládat 100% a když uvidíte jiného psa (Musíte si samozřejmě všimnout dřív než ona), tak jí dát povel a držet pozornost na sebe, dokud se pes nevzdálí. Ale zlaté pravidlo je, že pokud už k setkání dojde a pes není agresivní, vy budete dělat, že se nic neděje, prostě půjdete dál, nebo budete pokračovat ve hře, nenápadně zahnete, atd. atd.

Goldi napsal(a):
Dobrý den,

mám 8 týdenní fenečku Zlatého retrívra. Zažívám s ní peklo, má hrozný strach ze psů - začne kňučet a už s ní nehnu. Zrovna včera když jsem ji venčila přišla za ní fenka (byla o dost vetší než ona), jen ji očuchala a má Goldi se mohla zbláznit. Začala křičet, nemohla jsem ji uklidnit, musela jsem ji vzít na ruce a konejšit, celou mě počůrala a pokakala. Měla hrozný strach. Dneska ráno, když jsem ji šla znovu venčit, tak jsme potkali hned u vchodu malého pejska (menšího než ona) i tak začala hrozně vyvádět, nemohla jsem ji udržet venku. Máte někdo s tímto zkušenosti? Potřebuji poradit, jsem zoufala, trhá mi to srdce, když ji takhle vidím. Děkuji za případné odpovědi. Zdraví Vás Goldi.

Neberte jí do náruče, ale nenechte, aby k ní běhali jiní psi. Nekonejšete, tím znásobíte strach. Je dobré jí vzít a umožnit jí, aby se na jiné psy dívala, nechte jí hrát se štěňaty, pokud o to bude mít zájem. Dělejte důslednou ochranku, vy jste záruka jejího bezpečí, vy jste ten, který řídí každou situaci. Jí nenechte nic řešit. Nenechte si radit to, že jí máte nechat být a nevšímat si jí, to je naprostý nesmysl.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak v první řadě děláte chybu, že jen co se štěně bojí, tak jí vezmete do náruče, potvrzujete jí o tom, že pes je nebezpečný.Já bych pak také pátrala po tom, proč se tolik bojí a jestli je to od samého počátku co jí máte.Vzala bych jí do bytu k přibližně stejně velkému psovi o kterém vím, že je hodný a nechala je být, vůbec bych si jí nevšímala, uvidíte co bude následovat.Pak bych jí vodila kolem psů tak, že bych nereagovala ani na ní ani na psy, nebo ještě předem než nějakého potkám jí posadila a dávala pamlsky, když by koukala po psovi-žádný pamlsek, bude-li v klidu koukat na mě tak odměna.Metod je určitě víc, jistě rádi poradí i ostatní

Proč se má koukat na vás a ne na psa, když potřebujete, aby se toho psa nebála? To je přece naprosto k ničemu, to je jen odvádění pozornosti, ne řešení problému.

Mat napsal(a):
Nevšímat si ostatních psů bude asi v tomhle nejlepší.

Rozhodně ne konejšit nebo brát do náruče, tím jí jen potrvzujete, že má, čeho se bát. Nejlépe naučit nějaký snadný povel, který bude zvládat 100% a když uvidíte jiného psa (Musíte si samozřejmě všimnout dřív než ona), tak jí dát povel a držet pozornost na sebe, dokud se pes nevzdálí. Ale zlaté pravidlo je, že pokud už k setkání dojde a pes není agresivní, vy budete dělat, že se nic neděje, prostě půjdete dál, nebo budete pokračovat ve hře, nenápadně zahnete, atd. atd.

Proč držet pozornost na sebe, když naopak potřebuje, aby se přestala psů bát?

scylla napsal(a):
Proč držet pozornost na sebe, když naopak potřebuje, aby se přestala psů bát?

Asi proto aby se psa nevšímala, když na něj bude koukat tak ho bude řešit.Není to ale jasně úplně o tom aby se psů nebála, jen jako dodatek a může se to hodit i jinak.Nevidím v tom problém.Jestli vy jo, tak proto jsem psala-že ostatní jistě rádi také poradí asi i lépe.

scylla napsal(a):
Proč se má koukat na vás a ne na psa, když potřebujete, aby se toho psa nebála? To je přece naprosto k ničemu, to je jen odvádění pozornosti, ne řešení problému.

Nene, protože takhle malé štěně ještě neumí vůbec kontrolovat své emoční projevy a teprve se to učí, tudíž naučí-li se teď, že má na všechno reagovat uprkem, tak tak bude reagovat i v dospělosti, naučí-li si teď ale být v klidu, je velká pravděpodobnost, že potom bude řešit klidně i ostatní situace.

No a ke klidu pomáhá to, že štěně nevystavujeme situacím, které ho rozrušují. Tudíž je lepší, když se dívá na vás a ne na psa, když pak bude umět se v klidu dívat na vás a bude vědět, že to je bezpečná situace, tak se bude zvyšovat "nebezpečí" (Podle štěněte), tak aby si pořád v této poloze připadalo jistě a bezpečně. Obecně se psy platí, že na co nereaguje pán, nereaguje ani pes, pokud spolu mají dobrý vztah.

Celá ta situace mi přijde zvláštní. Já se s tím totiž ještě nesetkala. Jak se může malé štěndo bát psů? Vždyť je to pes, i když z něho děláme bůhví co, nemůže se přeci bát vlastní rasy, vždyť doteď byla s mámou a sourozenci?!? Kde přišla ke strachu ze psů?

Mat napsal(a):
Nene, protože takhle malé štěně ještě neumí vůbec kontrolovat své emoční projevy a teprve se to učí, tudíž naučí-li se teď, že má na všechno reagovat uprkem, tak tak bude reagovat i v dospělosti, naučí-li si teď ale být v klidu, je velká pravděpodobnost, že potom bude řešit klidně i ostatní situace.

No a ke klidu pomáhá to, že štěně nevystavujeme situacím, které ho rozrušují. Tudíž je lepší, když se dívá na vás a ne na psa, když pak bude umět se v klidu dívat na vás a bude vědět, že to je bezpečná situace, tak se bude zvyšovat "nebezpečí" (Podle štěněte), tak aby si pořád v této poloze připadalo jistě a bezpečně. Obecně se psy platí, že na co nereaguje pán, nereaguje ani pes, pokud spolu mají dobrý vztah.

Souhlasím, jen jsem to nechtěla rozepisovat a ani nemám chuť ani čas se tu dohadovat.

Měla jsem fenu co se bála i padajícího listí. Byla z kotce ze samoty v lese a my ji přivezli rovnou do prahy. Nikdo nekonejsil a chodila co 2h ven. Socializovala se dost rychle, ale se psy kamarádka nikdy nebyla. V psi společnosti byla krapet asocial. Ale nikomu to nevadilo. Nakonec její největší kamarád byl taky psi asocial podobného ražení.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Asi proto aby se psa nevšímala, když na něj bude koukat tak ho bude řešit.Není to ale jasně úplně o tom aby se psů nebála, jen jako dodatek a může se to hodit i jinak.Nevidím v tom problém.Jestli vy jo, tak proto jsem psala-že ostatní jistě rádi také poradí asi i lépe.

Odvádění pozornosti neřeší podstatu problému, je to jen náhradní řešení. Ona se potřebuje naučit se psy vycházet, potkávat je, neřešit je, ne zírat na majitele, podle mého názoru.

lesnížínka napsal(a):
Celá ta situace mi přijde zvláštní. Já se s tím totiž ještě nesetkala. Jak se může malé štěndo bát psů? Vždyť je to pes, i když z něho děláme bůhví co, nemůže se přeci bát vlastní rasy, vždyť doteď byla s mámou a sourozenci?!? Kde přišla ke strachu ze psů?

Situace je to zvláštní, ale váš argument není správný.

Štěně má pádný důvod bát se cizích psů, protože pokud se v přírodě právě v tomhle věku vyskytne samo v jejich přítomnosti, pravděpodobně ho zabijí.

Chápu, že je to jiná situace, ale pokud ho chovatel neseznamoval s cizími psy, tak je to chování celkem pochopitelné.

Tedysek napsal(a):
Měla jsem fenu co se bála i padajícího listí. Byla z kotce ze samoty v lese a my ji přivezli rovnou do prahy. Nikdo nekonejsil a chodila co 2h ven. Socializovala se dost rychle, ale se psy kamarádka nikdy nebyla. V psi společnosti byla krapet asocial. Ale nikomu to nevadilo. Nakonec její největší kamarád byl taky psi asocial podobného ražení.

Ale asi jste si ji vzala jako dospělou fenu a nevíte, co vlastně všechno zažila. Tohle je štěndo, co zažilo jen svou psí rodinu a pár lidí kolem. Nebo je z množky? To je spíš dotaz na zadavatelku. Z jakých podmínek máte to štěně? Dle chování bych se tedy nedivila...

Mat napsal(a):
Nene, protože takhle malé štěně ještě neumí vůbec kontrolovat své emoční projevy a teprve se to učí, tudíž naučí-li se teď, že má na všechno reagovat uprkem, tak tak bude reagovat i v dospělosti, naučí-li si teď ale být v klidu, je velká pravděpodobnost, že potom bude řešit klidně i ostatní situace.

No a ke klidu pomáhá to, že štěně nevystavujeme situacím, které ho rozrušují. Tudíž je lepší, když se dívá na vás a ne na psa, když pak bude umět se v klidu dívat na vás a bude vědět, že to je bezpečná situace, tak se bude zvyšovat "nebezpečí" (Podle štěněte), tak aby si pořád v této poloze připadalo jistě a bezpečně. Obecně se psy platí, že na co nereaguje pán, nereaguje ani pes, pokud spolu mají dobrý vztah.

Jaký vztah spolu mohou mít při nízkém věku štěněte? Od toho tam snad má majitele, aby nereagovalo úprkem. Štěně by se mělo naučit v pohodě a bez stresu žít v prostředí, kde se běžně pohybuje, takže by bylo dobré ho to postupně učit. A kontroly emocí... ach jo.

Zrovna toto pondělí jsem byla u feny, která byla bázlivá a od jejího jednoho roku také "trénovali" kontroly, klikali, odváděli pozornost, nestresovali a musela věnovat pozornost majiteli, když nestačili pamlsky, (je hodně bázlivá), tak "motivovali" tu pozornost krmnou dávkou, pracovali se vzdáleností. Výsledkem je 4 letá hodně velká kříženka, která vyjíždí ze strachu na chlapy a na psy, když jede tramvaj, vlaje na vodítku jako šus. Za ty tři roky objeli všechny možné tzv. trenéry a vydali hromadu, opravdu hromadu peněz. Chvíli jsem majitelům vysvětlovala, jak myslí pes, jak mu být oporou, kdy ho podpořit a tak dále, byli jsme pak na procházce (bydlí v tom nejrušnějším centru Prahy) a při brzdící tramvaji na vodítku nevlála, protože panička správně zareagovala... Není to nevystavování situaci, je to o naučení, jak se v té situaci chovat. V pondělí máme další konzultaci.

scylla napsal(a):
Odvádění pozornosti neřeší podstatu problému, je to jen náhradní řešení. Ona se potřebuje naučit se psy vycházet, potkávat je, neřešit je, ne zírat na majitele, podle mého názoru.

No jasně, ale k fázi potkávání může přejít až po té, co nebude před psy se řevem utíkat a kálet a močit po sobě strachy, ale bude v jejich přítomnosti v klidu.

lesnížínka napsal(a):
Celá ta situace mi přijde zvláštní. Já se s tím totiž ještě nesetkala. Jak se může malé štěndo bát psů? Vždyť je to pes, i když z něho děláme bůhví co, nemůže se přeci bát vlastní rasy, vždyť doteď byla s mámou a sourozenci?!? Kde přišla ke strachu ze psů?

1. cizí pes je něco zcela jiného, než vlastní rodina!
2. např. mého psa jeho vlastní sourozenci naučili, že nejlepší obrana je útok, coby malinká nevinná štěňátka...

souhlas se scyllou.

lesnížínka napsal(a):
Ale asi jste si ji vzala jako dospělou fenu a nevíte, co vlastně všechno zažila. Tohle je štěndo, co zažilo jen svou psí rodinu a pár lidí kolem. Nebo je z množky? To je spíš dotaz na zadavatelku. Z jakých podmínek máte to štěně? Dle chování bych se tedy nedivila...

Pořídili jsme ji jako štěně. Dokonce byla s PP. Narodila se 8.7. A 29.8. Jsme ji přivezli.

Mat napsal(a):
No jasně, ale k fázi potkávání může přejít až po té, co nebude před psy se řevem utíkat a kálet a močit po sobě strachy, ale bude v jejich přítomnosti v klidu.

A to nebude dělat, když bude vědět, že panička znamená bezpečí, o tom to celé je.

scylla napsal(a):
A to nebude dělat, když bude vědět, že panička znamená bezpečí, o tom to celé je.

No jasně, ale k tomu nemůže dojít, jestli už při pohledu na psy reaguje takto.

Mat napsal(a):
No jasně, ale k tomu nemůže dojít, jestli už při pohledu na psy reaguje takto.

Aha, takže ona se bude odnaučovat strachu ze psů tím, že se na ně nebude dívat. To už jsem slyšela také.

scylla napsal(a):
Aha, takže ona se bude odnaučovat strachu ze psů tím, že se na ně nebude dívat. To už jsem slyšela také.

Ne, nejdřív se musí naučit důvěru v majitele a díky té se potom bude moct odnaučit strachu ze psů.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
1. cizí pes je něco zcela jiného, než vlastní rodina!
2. např. mého psa jeho vlastní sourozenci naučili, že nejlepší obrana je útok, coby malinká nevinná štěňátka...

souhlas se scyllou.

Prostě něco je ale špatně. S mámou a sourozenci se štěndo učí, jak se chovat v rámci vlastního druhu. A ano, nereagují pak všichni stejně, některé se naučí, že když na dotěru vyjede, tak má pokoj. A dotyčný dotěra by se měl v rámci toho štěněcího učení naučit, že dál otravovat nemá. To je podle mne naprosto normální a když nějaký dorostenec vyjede na mého psa ve chvíli, kdy k němu jen čichne a páník jaší, protože si myslí, že můj o polovinu větší pes ho v tu ránu jako odpověď rovnou zabije...tak ho uklidňuju, že je to v pořádku. Jeho pes se ohradil a můj to má respektovat. Pokud nebude, může také dostat kousanec do čumáku. Jenže ano, všechno je to o správné socializaci a čím víc psů, tím víc je mezi nima psích asociálů Ale aby štěně při setkání se psem málem lezlo na strom...to mi prostě normální nepřipadne. Opravdu jsem takto ustrašené štěně ještě nepotkala. Většina se může spíš radostí zbláznit, když potká psího kámoše a nebo nanejvíš se schovává paničce pod sukně Ale nešílí.
Jak už psali ostatní. Na ruce nebrat, mluvit vesele, ne konejšivě a setkávat se co nejvíce s malými štěňaty či dospělými, ne moc velkými a hlavně hodnými psy.

lesnížínka napsal(a):
Prostě něco je ale špatně. S mámou a sourozenci se štěndo učí, jak se chovat v rámci vlastního druhu. A ano, nereagují pak všichni stejně, některé se naučí, že když na dotěru vyjede, tak má pokoj. A dotyčný dotěra by se měl v rámci toho štěněcího učení naučit, že dál otravovat nemá. To je podle mne naprosto normální a když nějaký dorostenec vyjede na mého psa ve chvíli, kdy k němu jen čichne a páník jaší, protože si myslí, že můj o polovinu větší pes ho v tu ránu jako odpověď rovnou zabije...tak ho uklidňuju, že je to v pořádku. Jeho pes se ohradil a můj to má respektovat. Pokud nebude, může také dostat kousanec do čumáku. Jenže ano, všechno je to o správné socializaci a čím víc psů, tím víc je mezi nima psích asociálů Ale aby štěně při setkání se psem málem lezlo na strom...to mi prostě normální nepřipadne. Opravdu jsem takto ustrašené štěně ještě nepotkala. Většina se může spíš radostí zbláznit, když potká psího kámoše a nebo nanejvíš se schovává paničce pod sukně Ale nešílí.
Jak už psali ostatní. Na ruce nebrat, mluvit vesele, ne konejšivě a setkávat se co nejvíce s malými štěňaty či dospělými, ne moc velkými a hlavně hodnými psy.

Ono stačí pokud je štěně jedináček a máma není moc "mamovita" nebo fena při porodu zemře nebo je štěně moc brzo odloučené od matky... Těch scénářů co v útlém věku zajistí ustrasene štěně je strašně moc. Já takových psů poznala už hromadu. Bohužel. A kupodivu pokud se takový prcek seznámí se psím asocialem který ho ignoruje je jedna z dobrých možnosti. Štěně druhý pes ani neocucha a nezajímá se o něj a tak má štěně naprosto úžasnou možnost získat pozitivní zkušenost že cizí pes není nebezpečí a ani nehrozí nečekané výpady a pod.

Tak v první řadě mi naopak přijde celkem normální, že štěně, co je sotva od mámy, se bojí cizích velkých psů. Proč k takhle bázlivému štěněti o hodně většího psa vůbec pouštět? Začnetě od štěňat nebo dospělých psů, ale max. v její velikosti nebo ideálně i menších. Když se štěně schovává u páníčka, nejhorší, co může člověk udělat, je ignorovat to a nechat cizího a ještě velkého psa stejně ke štěněti přijít a obtěžovat ho...
Jinak převádět pozornost na sebe může fungovat, pokud chci, aby pes daný podnět ignoroval, ne pokud potřebuju, aby se psy normálně vycházel..

lesnížínka napsal(a):
Prostě něco je ale špatně. S mámou a sourozenci se štěndo učí, jak se chovat v rámci vlastního druhu. A ano, nereagují pak všichni stejně, některé se naučí, že když na dotěru vyjede, tak má pokoj. A dotyčný dotěra by se měl v rámci toho štěněcího učení naučit, že dál otravovat nemá. To je podle mne naprosto normální a když nějaký dorostenec vyjede na mého psa ve chvíli, kdy k němu jen čichne a páník jaší, protože si myslí, že můj o polovinu větší pes ho v tu ránu jako odpověď rovnou zabije...tak ho uklidňuju, že je to v pořádku. Jeho pes se ohradil a můj to má respektovat. Pokud nebude, může také dostat kousanec do čumáku. Jenže ano, všechno je to o správné socializaci a čím víc psů, tím víc je mezi nima psích asociálů Ale aby štěně při setkání se psem málem lezlo na strom...to mi prostě normální nepřipadne. Opravdu jsem takto ustrašené štěně ještě nepotkala. Většina se může spíš radostí zbláznit, když potká psího kámoše a nebo nanejvíš se schovává paničce pod sukně Ale nešílí.
Jak už psali ostatní. Na ruce nebrat, mluvit vesele, ne konejšivě a setkávat se co nejvíce s malými štěňaty či dospělými, ne moc velkými a hlavně hodnými psy.

Pokud je máma bázlivá, s největší pravděpodobností to od ní štěně získá genetickou cestou i opakováním jejího chování a je vymalováno. Obvykle se bázlivosti vážně pes nenaučí a je už vrozená v povaze. Samozřejmě jsou věci jako pokousání nebo úplná absence socializace, ale to jsou spíše výjimky... a stejně se přes to dokáže značná část psů přehoupnout sama. Více se u štěňat setkávám s "bezdůvodným" strachem... sama mám poslední dobou i u svých psů na takové případy štěstí a zpočátku mi tohle první dny doma dělají.

Jinak socializace s jinými štěňaty je dle mého fajn pro taková ty běžná otravná a hravá psí mimina - pro psa se strachem určitě ne - skáče to, neposedí to, nenechá se to očichat... já naopak u svého ratlíka volila starší klidné psy poměrně obříkovitých rozměrů, kteří po sobě nechávají prcka chodit a zkoumat se ze všech stran.

Děkuji za radu. Po prvé se setkávám, že by se pes bál psa. A hlavně jsem nikdy nezažila, aby pes takhle ječel, bylo to jako kdyby ji někdo na nože bral. Nevěděla jsem jak ji uklidnit, bylo to něco hrozného.

lesnížínka napsal(a):
Prostě něco je ale špatně. S mámou a sourozenci se štěndo učí, jak se chovat v rámci vlastního druhu. A ano, nereagují pak všichni stejně, některé se naučí, že když na dotěru vyjede, tak má pokoj. A dotyčný dotěra by se měl v rámci toho štěněcího učení naučit, že dál otravovat nemá. To je podle mne naprosto normální a když nějaký dorostenec vyjede na mého psa ve chvíli, kdy k němu jen čichne a páník jaší, protože si myslí, že můj o polovinu větší pes ho v tu ránu jako odpověď rovnou zabije...tak ho uklidňuju, že je to v pořádku. Jeho pes se ohradil a můj to má respektovat. Pokud nebude, může také dostat kousanec do čumáku. Jenže ano, všechno je to o správné socializaci a čím víc psů, tím víc je mezi nima psích asociálů Ale aby štěně při setkání se psem málem lezlo na strom...to mi prostě normální nepřipadne. Opravdu jsem takto ustrašené štěně ještě nepotkala. Většina se může spíš radostí zbláznit, když potká psího kámoše a nebo nanejvíš se schovává paničce pod sukně Ale nešílí.
Jak už psali ostatní. Na ruce nebrat, mluvit vesele, ne konejšivě a setkávat se co nejvíce s malými štěňaty či dospělými, ne moc velkými a hlavně hodnými psy.

Já už jsem tedy takové štěně viděla... Zrovna teď to řešíme se známou. Pořídili si fenu cane corso, na štěňata se byli podívat, o 14 dní déle si pro štěně jeli. Štěňat bylo ve vrhu 10, ta fenka se chovala normálně, s ostatními si hrála, nebyla vystresovaná, matka štěňat se o ně normálně starala, hrála si s nimi. Ale od té doby co si štěně přivezli domů - tak se ostatních psů prostě hrozně bojí. Už je ji skoro rok, nějaké pokroky tam jsou ale pořád to není ono. A to od prvních dní co ji měli doma tak chodili na socializaci do psí školky a měla kontakt jak se psy, tak s lidmi. Ze začátku se bála i jorkšíra od našich, jorkšíra, který ji absolutně ignoroval. Bála se k němu vůbec přiblížit.

Teď jsou ve fázi, že už nemá potřebu zdrhat, když vidí psa, ale potřebuje čas, nenutit do ničeho, nechat rozkoukat a pak už se třeba i sama rozjede a hraje si. Ale stačí jeden blbý pohyb a je po hře. S mým psem si nejspíš nikdy hrát nebude - on má totiž nejradši styl hry běhat běhat a běhat... a hlavně rychle... A ona by se tak možná jen válela na místě. Takže i když si začnou hrát, on jí začne vybízet k běhání a jak je divokej, rychlej, tak ona stáhne ocas a utíká - takže on ji začal ignorovat, on si prostě hraje buďto po svým a nebo vůbec.

To samé má se vztahem k lidem, je hrozně nedůvěřivá a cizích lidí se bojí. Nenechá se pohladit, couve, blafe. A normálně ji od mala mezi lidi brali. Ty, které už viděla vícekrát, dali ji čas, tak s těmi už je v pohodě, ale s ostatními ne. Ale není úplně tak jako v pohodě, že by ke mě přiběhla a a nadšeně mě vítala, to ne. Jde spíš tak opatrně, bojí se rychlých pohybů, zvuků. Minule k nim večer přišla návštěva, za tmy, a fena s kňučením zdrhla do boudy a tam se počůrala.

Je mi ji chudáka líto, ale opravdu není nijak týraná, nikdo ji nic špatného nedělá. Asi dodám to, že je to fena bez PP - tudíž bez záruky nějaké povahy. Ale i tak mi bylo divné, že i když ji odmala berou mezi psy, mezi lidi, nezažívá s nimi nic špatného, tak se chová takhle... Možná taková prostě je, a už se to moc nezmění?

Celkově má na štěně "divnou" povahu. Je to taková trubka, kam jí dáte tam jí najdete. Nehne se od páníčků, odběhne maximálně pár metrů - víc ne. Uslyší divný zvuk a už jí máte nalepenou na sobě. Pokud ji hodíte hračku dál než dva metry tak pro ní nepůjde, protože se od vás prostě nehne. Je prostě úplně jiná než ostatní štěňata, která znám. Nehledě na plemeno. Znám víc štěňat caníků a ostatní takoví nejsou.

Těžko říct, jestli je to opravdu všechno tím, že její rodiče měli takovou povahu? Že to má někde v genech? Ale divný je, že s tím fakt nejde nic moc dělat, a to se panička snaží, a řekla bych, že postupuje správně.

Edánek napsal(a):
..nejsem odborník, ale vyhledávala bych malá štěňata, fenku k nim pro začátek nepouštěla, jen si jí vzala na klín a z určité vzdálenosti si při povídání s fenkou štěně prohlížela...pak bych pomalu vzdálenost zkracovala až bych se dostala s fenkou na úroveň štěněte, pokud by měla zájem nechat se navzájem s cizím štěnětem prohlédnou, čichnout k sobě...vždy ale volím štěně klidné a stejné nebo menší velikosti a poprosím jeho majitele aby si ho přidržela fenka pokud jí to nebude traumatizovat si ho mohla v klidu prohlédnout...později vyhledat ostatní klidné psy a domluvit se s jejich majiteli...

Děkuji za radu. Po prvé se setkávám, že by se pes bál psa. A hlavně jsem nikdy nezažila, aby pes takhle ječel, bylo to jako kdyby ji někdo na nože bral. Nevěděla jsem jak ji uklidnit, bylo to něco hrozného.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak v první řadě děláte chybu, že jen co se štěně bojí, tak jí vezmete do náruče, potvrzujete jí o tom, že pes je nebezpečný.Já bych pak také pátrala po tom, proč se tolik bojí a jestli je to od samého počátku co jí máte.Vzala bych jí do bytu k přibližně stejně velkému psovi o kterém vím, že je hodný a nechala je být, vůbec bych si jí nevšímala, uvidíte co bude následovat.Pak bych jí vodila kolem psů tak, že bych nereagovala ani na ní ani na psy, nebo ještě předem než nějakého potkám jí posadila a dávala pamlsky, když by koukala po psovi-žádný pamlsek, bude-li v klidu koukat na mě tak odměna.Metod je určitě víc, jistě rádi poradí i ostatní

Děkuji za radu. Když kňučí tak ji na ruce neberu, vím že by to nebylo dobré a bála by se dál. Ale včera došlo do extrému. Když ji ta fenka začala očichávat, začala křičet jako kdyby ji na nože brali. Nemohla jsem ji nijak utěšit. Takže v tu chvíli jsem uznala za vhodné si ji vzít do náruče a utěšit ji. Nikdy jsem nezažila takovou situaci. Sevřelo se mi srdce a nevěděla co s ní, vypadala jako kdyby právě dostala infarkt, bylo to vážně děsivé.

scylla napsal(a):
Neberte jí do náruče, ale nenechte, aby k ní běhali jiní psi. Nekonejšete, tím znásobíte strach. Je dobré jí vzít a umožnit jí, aby se na jiné psy dívala, nechte jí hrát se štěňaty, pokud o to bude mít zájem. Dělejte důslednou ochranku, vy jste záruka jejího bezpečí, vy jste ten, který řídí každou situaci. Jí nenechte nic řešit. Nenechte si radit to, že jí máte nechat být a nevšímat si jí, to je naprostý nesmysl.

Beru na vědomí. Vůbec mě nenapadlo, že by mohla mít takový hrozný strach ze psů. A nechtěla jsem ji brát na ruce, když kolem nás prochází pes, abych ji naučila vycházet se psi, ale bohužel nevydařilo se. Naštěstí se od té doby nebojí jít ven, obávala jsem se, že ji ven už nedostanu. Ale problém vždy nastane, když uvidí psa ať je malý nebo velký už se žene ihned domů.

lesnížínka napsal(a):
Celá ta situace mi přijde zvláštní. Já se s tím totiž ještě nesetkala. Jak se může malé štěndo bát psů? Vždyť je to pes, i když z něho děláme bůhví co, nemůže se přeci bát vlastní rasy, vždyť doteď byla s mámou a sourozenci?!? Kde přišla ke strachu ze psů?

Přesně tak, nikdy jsem se s tím nesetkala. Kde se u ni vzal strach ze psů? To kdybych věděla. Je mi jasné, že si na vše musí zvyknout, ale tohle bylo na mě moc. Řvala jako kdyby ji na nože brali, v tu chvíli jsem nevěděla co mám dělat. Nešlo ji utěšit, nakonec jsem ji musela vzít do náruče a konejšit, jinak to opravdu nešlo. Věřím, že to s Goldinkou zvládneme. Je to miláček, zatím spolu vše zvládáme, jen tohle to mě vyvedlo z míry.

Goldi napsal(a):
Děkuji za radu. Po prvé se setkávám, že by se pes bál psa. A hlavně jsem nikdy nezažila, aby pes takhle ječel, bylo to jako kdyby ji někdo na nože bral. Nevěděla jsem jak ji uklidnit, bylo to něco hrozného.

...před několika měsíci začala okolo našeho domu chodit slečna s miniaturní čivavou - evidentní produkt množky, ta se bála tak, že vyjížděla a snažila se kousnout jak toho kdo se k ní přiblížil (pes i člověk), tak i svou paničku...moje stejně staré štěně papillona se svíjelo v amoku jak strašně k ní chtělo...ona by z něj asi zešílela, protože on byl jednou tak velký v té době...nakonec jsme seděli na trávě kousek u sebe a oba se učili uklidnit...dnes už čivka ťapká sama okolo psů - pokroky tam jsou, když se pes přiblíží nerafe okolo sebe...prostě lepší se to...

lesnížínka napsal(a):
Ale asi jste si ji vzala jako dospělou fenu a nevíte, co vlastně všechno zažila. Tohle je štěndo, co zažilo jen svou psí rodinu a pár lidí kolem. Nebo je z množky? To je spíš dotaz na zadavatelku. Z jakých podmínek máte to štěně? Dle chování bych se tedy nedivila...

Abych byla upřímná je to s ní složité. Dostala jsem ji od pána, který se ji chtěl hned zbavit a moc informací mi o ni nepodal. Mluvila jsem s ním přes telefon a jediné, co ho zajímalo, kdy si pro ni přijedu, ať se ji může zbavit. Jediné, co mi byl schopný říct je to, že ji je 8 týdnu, je odčervená a že ji nechce. Byla jsem s pánem domluvená, že pro ní přijede má sestra, protože jsem musela být v práci a sestra se mi nabídla, že pro ní sjede. Měl všechny další informace předat mé sestře, jenže ji řekl, že všechno řekl mě, že mi to i psal. Ale mě samozřejmě nic nepřišlo a nic mi neřekl. Vzal si od sestry 1 500 kč, dal ji psa a odjel. Možná Vám připadá na hlavu, že jsem si vzala fenku, o které vlastně nic nevím, ale kdo by si ji nevzal, bylo mi ji líto. A jsem za ní ráda, je skvělá, jediný problém máme, že má strach ze psů. Nikdy jsem tohle nezažila, i přesto, že jsem pár psů už vychovala, proto mě to zaráží a chtěla jsem znát vaše osobní zkušenosti a rady.

Goldi napsal(a):
Abych byla upřímná je to s ní složité. Dostala jsem ji od pána, který se ji chtěl hned zbavit a moc informací mi o ni nepodal. Mluvila jsem s ním přes telefon a jediné, co ho zajímalo, kdy si pro ni přijedu, ať se ji může zbavit. Jediné, co mi byl schopný říct je to, že ji je 8 týdnu, je odčervená a že ji nechce. Byla jsem s pánem domluvená, že pro ní přijede má sestra, protože jsem musela být v práci a sestra se mi nabídla, že pro ní sjede. Měl všechny další informace předat mé sestře, jenže ji řekl, že všechno řekl mě, že mi to i psal. Ale mě samozřejmě nic nepřišlo a nic mi neřekl. Vzal si od sestry 1 500 kč, dal ji psa a odjel. Možná Vám připadá na hlavu, že jsem si vzala fenku, o které vlastně nic nevím, ale kdo by si ji nevzal, bylo mi ji líto. A jsem za ní ráda, je skvělá, jediný problém máme, že má strach ze psů. Nikdy jsem tohle nezažila, i přesto, že jsem pár psů už vychovala, proto mě to zaráží a chtěla jsem znát vaše osobní zkušenosti a rady.

Tak Vám přeji, ať je strach to jediné, co si od "velice zodpovědného" chovatele odnesla a neskončí to i těžkou dysplasií kloubů a dalšími problémy. Retrívr z takovýhle podmínek bývá obvykle peklo povahově i zdravotně.

marcelaamax napsal(a):
Já už jsem tedy takové štěně viděla... Zrovna teď to řešíme se známou. Pořídili si fenu cane corso, na štěňata se byli podívat, o 14 dní déle si pro štěně jeli. Štěňat bylo ve vrhu 10, ta fenka se chovala normálně, s ostatními si hrála, nebyla vystresovaná, matka štěňat se o ně normálně starala, hrála si s nimi. Ale od té doby co si štěně přivezli domů - tak se ostatních psů prostě hrozně bojí. Už je ji skoro rok, nějaké pokroky tam jsou ale pořád to není ono. A to od prvních dní co ji měli doma tak chodili na socializaci do psí školky a měla kontakt jak se psy, tak s lidmi. Ze začátku se bála i jorkšíra od našich, jorkšíra, který ji absolutně ignoroval. Bála se k němu vůbec přiblížit.

Teď jsou ve fázi, že už nemá potřebu zdrhat, když vidí psa, ale potřebuje čas, nenutit do ničeho, nechat rozkoukat a pak už se třeba i sama rozjede a hraje si. Ale stačí jeden blbý pohyb a je po hře. S mým psem si nejspíš nikdy hrát nebude - on má totiž nejradši styl hry běhat běhat a běhat... a hlavně rychle... A ona by se tak možná jen válela na místě. Takže i když si začnou hrát, on jí začne vybízet k běhání a jak je divokej, rychlej, tak ona stáhne ocas a utíká - takže on ji začal ignorovat, on si prostě hraje buďto po svým a nebo vůbec.

To samé má se vztahem k lidem, je hrozně nedůvěřivá a cizích lidí se bojí. Nenechá se pohladit, couve, blafe. A normálně ji od mala mezi lidi brali. Ty, které už viděla vícekrát, dali ji čas, tak s těmi už je v pohodě, ale s ostatními ne. Ale není úplně tak jako v pohodě, že by ke mě přiběhla a a nadšeně mě vítala, to ne. Jde spíš tak opatrně, bojí se rychlých pohybů, zvuků. Minule k nim večer přišla návštěva, za tmy, a fena s kňučením zdrhla do boudy a tam se počůrala.

Je mi ji chudáka líto, ale opravdu není nijak týraná, nikdo ji nic špatného nedělá. Asi dodám to, že je to fena bez PP - tudíž bez záruky nějaké povahy. Ale i tak mi bylo divné, že i když ji odmala berou mezi psy, mezi lidi, nezažívá s nimi nic špatného, tak se chová takhle... Možná taková prostě je, a už se to moc nezmění?

Celkově má na štěně "divnou" povahu. Je to taková trubka, kam jí dáte tam jí najdete. Nehne se od páníčků, odběhne maximálně pár metrů - víc ne. Uslyší divný zvuk a už jí máte nalepenou na sobě. Pokud ji hodíte hračku dál než dva metry tak pro ní nepůjde, protože se od vás prostě nehne. Je prostě úplně jiná než ostatní štěňata, která znám. Nehledě na plemeno. Znám víc štěňat caníků a ostatní takoví nejsou.

Těžko říct, jestli je to opravdu všechno tím, že její rodiče měli takovou povahu? Že to má někde v genech? Ale divný je, že s tím fakt nejde nic moc dělat, a to se panička snaží, a řekla bych, že postupuje správně.

Děkuji, že jste zde zveřejnila svou zkušenost. Doufám, že u nás se to změní. Strach naštěstí s lidí nemá, právě naopak se nechá pohladit. Goldinka plachá vůbec není, právě naopak, je to rebelka. Je hrává a věčně ji hledám, máme před sebou hodně práce, ale věřím, že vše zvládneme. Jen nevím, co mám dělat ohledně jejího strachu ze psů. Hodně mě to zarazilo, nikdy jsem se s něčím takovým nesetkala.

asurwic napsal(a):
Tak Vám přeji, ať je strach to jediné, co si od "velice zodpovědného" chovatele odnesla a neskončí to i těžkou dysplasií kloubů a dalšími problémy. Retrívr z takovýhle podmínek bývá obvykle peklo povahově i zdravotně.

Děkuji za podporu. Věřím, že vše zvládneme i ten její strach. Bude to s ní sice těžké, ale to jsem věděla už před tím než jsem si ji vzala. Nikdy to se psi není lehké, přece jenom je to jako malé dítě. Už teď ji miluji, i když jsme spolu krátce a proto nechápu jak se k ní takhle její bývalý paniček mohl zachovat. Určitě by mě zajímalo, kdybych dávala svého pejska pryč, kde bude vyrůstat a kdo si ho vlastně bere, ale to ho absolutně nezajímalo. Ale má už mě a to je důležité, udělám pro ni cokoliv, jen aby byla v pořádku a šťastná.

Goldi napsal(a):
Děkuji, že jste zde zveřejnila svou zkušenost. Doufám, že u nás se to změní. Strach naštěstí s lidí nemá, právě naopak se nechá pohladit. Goldinka plachá vůbec není, právě naopak, je to rebelka. Je hrává a věčně ji hledám, máme před sebou hodně práce, ale věřím, že vše zvládneme. Jen nevím, co mám dělat ohledně jejího strachu ze psů. Hodně mě to zarazilo, nikdy jsem se s něčím takovým nesetkala.

Musíte jí ukázat, že psi jsou fajn, že se nemusí bát. Ale do ničeho jí nenutit, aby vám věřila a měla ve vás oporu. A jak už tu psali jiní, nezvedejte ji před psy do náruče a nechlácholte ji - tím ji vlastně dáváte najevo, že je to něco zvláštního a že se bojí oprávněně.

Doporučila bych najít přátelského klidného psa a dát ji čas. Nechat ji, a¸¸t si ho jde sama očuchat až bude chtít. Podle mě je dobré v této situaci prostě jít na prcházku s tím klidným psem, aby neměla tolik času a prostoru ho řešit jako když někde budete stát. Pokud k ní pes půjde a ona se bude bát tak bych jen pronesla něco ve stylu - "co blbneš prosimtě, to je kámoš" a šla dál. Nenechala bych druhého psa ji otravovat pokud ona nemá zájem a myslím, že po chvíli zjistí, že ji od psa nic nehrozí a půjde si ho sama očuchat. Pokud na ní pes bude moc hr tak to vyřešte vy - odežente ho.

Věřím, že se vám to povede. To co jsem popisovala já fakt není typické chování - a docela by mě zajímalo, jaký na to mají názor ostatní? Majitelce feny někdo radí at pořád psy a lidi vyhledává, že si prostě zvykne. Naopak někdo jí zase radí, at se na to vykašle, že má prostě takovou povahu a jiná nebude. Majitelce to nevadí - nepotřebuje aby byla fena s každým kamarád, jen prostě nechce aby byla ve stresu kdykoli, kdy potkají psa nebo člověka, uslyší divný zvuk, pohyb.

Vím, že když psi mají špatnou zkušenost, tak to trvá, ale většinou se to dá do pořádku. Ale tahle fena to má odmala a opravdu mi připadá, že taková prostě je a nic moc s tím nenadělají. Co si o tom myslíte?

- mám 8 týdenní fenečku Zlatého retrívra. Zažívám s ní peklo...
""""""""

Goldi napsal(a):
Abych byla upřímná je to s ní složité. Dostala jsem ji od pána, který se ji chtěl hned zbavit a moc informací mi o ni nepodal. Mluvila jsem s ním přes telefon a jediné, co ho zajímalo, kdy si pro ni přijedu, ať se ji může zbavit. Jediné, co mi byl schopný říct je to, že ji je 8 týdnu, je odčervená a že ji nechce. Byla jsem s pánem domluvená, že pro ní přijede má sestra, protože jsem musela být v práci a sestra se mi nabídla, že pro ní sjede. Měl všechny další informace předat mé sestře, jenže ji řekl, že všechno řekl mě, že mi to i psal. Ale mě samozřejmě nic nepřišlo a nic mi neřekl. Vzal si od sestry 1 500 kč, dal ji psa a odjel. Možná Vám připadá na hlavu, že jsem si vzala fenku, o které vlastně nic nevím, ale kdo by si ji nevzal, bylo mi ji líto. A jsem za ní ráda, je skvělá, jediný problém máme, že má strach ze psů. Nikdy jsem tohle nezažila, i přesto, že jsem pár psů už vychovala, proto mě to zaráží a chtěla jsem znát vaše osobní zkušenosti a rady.

Dobrý večer, Bůh ví co zažívala, jestli vyrůstala na zahradě, kde se to hemžilo psy, kteří ji dennodenně šikanovali. Nebo naopak vidí jiného psa poprvé. Neznáte mamku, mohla být taky plašan a má to ¨po ní¨, zkusila bych se vídat s nějakou bandou mrňat jako je ta vaše. Utěšovat jí¨, když se něčeho bojí taky není dobrý, pak má pocit, že se bojí oprávněně. Moje se bála takhle jen psů větších než byla ona, tak jsem si k tomu druhýmu psovi (samozřejmě se svolením majitele) dřepla a pohladila ho a přivolala si ji k sobě. Vždycky přiběhla čuchla a pak kvikla a zdrhla. No a časem se to lepšilo a lepšilo. Pak už si pejska očuchala pořádně, a pak už jsem u něj nemusela ani bejt. Hlavně chodit mezi pejsky :) Kámoška měla rotvíka, takovej kliďas a hlavně starej dědula, kterýmu nějaký pískle už bylo šumák, vždycky ho podržela aby si ho mohla moje v klidu očuchat.

Děkuji všem za radu. Zjistila jsem, že se bojí celkově zvířat, utíká i před kočkami. Ale udělali jsme dnes velký pokrok. Byla jsem u svého otce, který má dvě kočky a malou čivavu. Když jsem vzala Goldi na ruce a před ní pohladila kočičku, tak si ji nakonec očuchala a dokonce si s ní chtěla hrát a co se týká psa, taky jsme to zvládli. Vzala jsem Goldinku a malou čivavu na klín a hladila je, Goldi byla sice ve stresu, ale zvládla to, už tak nejančila. Šlo vidět, že se stále bojí, dokonce mi utekla a schovala se pod gauč, ale už aspoň nekňučela a ani nekřičela. Věřím tedy, že to každým dnem bude lehčí a lehčí a přestaneme se úplně bát, přece jenom jednoho dne z nás vyroste velká slečna.

Pokud jí umožníte před strachem utíkat a zalézat, moc lepšít se to nebude. Jinak si myslím, že na to jdete správně, ono mazlení a hlazení ve správnou chvíli dělá zázraky.

Já myslím, že u tak malýho štěněte by to mělo jít spravit docela dobře. Využívejte toho, že má ráda lidi, a když jsou někde psi a ona začíná být nervózní, klidně si dřepněte a pomazlete, aby se uvolnila. Taky se může mazlit s pejskařema. K tomu se pak "omylem" přimotají ti ostatní psi.
Nenechávejte ji zdrhat, to je základ.
Psala jste, že ječela, když k ní čuchala fena. To bych pak udělala tak, že toho druhýho psa nechám čuchat dvě tři vteřiny a pak to přeruším. Štěně uvidí, že to máte pod kontrolou, a celé to trvá dost krátce. Vždycky si ke štěněti dřepněte, mějte na něm ruce, abyste mohla ten kontakt snadno řídit. Druhý pes přijde, čuchne si, vy si řeknete "jedna, dvě, (tři)" a psa rukou odstrčíte zase pryč. Musí to samozřejmě být hodný pes, který není zbrklý a divoký. To odstrčení funguje dobře, když mu odstrčíte čumák nebo hlavu, prostě přední část psa. Chce to praxi.
Pokud máte po ruce Prahu, zkuste si domluvit lekci s Evou Štemberovou, případně bych klidně zajela do Strakonic k Desenskýmu na individuálku (má tam fůru hodnejch psích chůviček), ukázka v praxi je vždycky tisíckrát lepší než písmenka na internetu.

scylla napsal(a):
Pokud jí umožníte před strachem utíkat a zalézat, moc lepšít se to nebude. Jinak si myslím, že na to jdete správně, ono mazlení a hlazení ve správnou chvíli dělá zázraky.

Taky si myslím. Když jsem kočičku před ní pohladila, zjistila, že se nemusí bát. Pěkně si ji očuchala a pak za ní i utíkala, chtěla si s ní hrát, ale psů se stále bojíme, ale určitě se i to vylepší.