Plachý pes - jak na výchovu a výcvik?

Podle mě chcete na teprv 4,5 měsíčním štěněti moc.Nechala bych tomu volný průběh, vy chcete mít hned perfektního psa, navíc ne každý je zrozený na dril povelů.Štěně z vás cítí příliš silnou autoritu, proto utíká, není si totiž jisto ani že to co dělá je správně.Takže asi stejně budete to šnečí tempo muset ještě víc zpomalit a vystihnout, kdy má pes dostatek energie, elánu na cvičení.Když pes od vás uteče, nevím co děláte, ale osobně bych mu už nic nevnucovala ani sebe.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Podle mě chcete na teprv 4,5 měsíčním štěněti moc.Nechala bych tomu volný průběh, vy chcete mít hned perfektního psa, navíc ne každý je zrozený na dril povelů.Štěně z vás cítí příliš silnou autoritu, proto utíká, není si totiž jisto ani že to co dělá je správně.Takže asi stejně budete to šnečí tempo muset ještě víc zpomalit a vystihnout, kdy má pes dostatek energie, elánu na cvičení.Když pes od vás uteče, nevím co děláte, ale osobně bych mu už nic nevnucovala ani sebe.

Souhlasím, děkuju.

Souhlasím, děkuju.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Myslím si, že takhle po internetu těžko někdo vymyslí, jak konkrétně líp pracovat s tímhle pejskem. Studujete si k tomu literaturu, snažíte se pozitivně, to je dobrý základ.
Snad bych jen trochu přestala tlačit na pilu a netrápila bych se tím, že to postupuje jinak než obvykle.
Ovšem trochu pochybuju, že by se takhle choval pejsek z dobrýho chovu, od dobrých chovatelů. To mi nezní jako normální chování.

Souhlasím, děkuju.

Ještě bych chtěla dodat, že hooooodně v budoucnu jsem ho chtěla cvičit na to, co jsem psala (ovladatelnost, pach. práce, triky). Rozhodně nemám nápady, že bych po štěndu chtěla všechno hned! Jen prostě pomalu od toho hraní chci přejít třeba k "sedni", pak až to půjde a štěndo bude v pohodě, tak zkusit třeba dotek nosu dlaní. Dát mu čas...

Andena napsal(a):
Ještě bych chtěla dodat, že hooooodně v budoucnu jsem ho chtěla cvičit na to, co jsem psala (ovladatelnost, pach. práce, triky). Rozhodně nemám nápady, že bych po štěndu chtěla všechno hned! Jen prostě pomalu od toho hraní chci přejít třeba k "sedni", pak až to půjde a štěndo bude v pohodě, tak zkusit třeba dotek nosu dlaní. Dát mu čas...

Můžu povzbudit tím, že jsem fůru věcí naučila psa v celkem krátkým období v jeho 9 letech. Protože prostě přišla doba, kdy nás to oba začalo bavit, pes pochopil, proč je to zábava. Dovedu si představit, že bysme byli schopný teďka začít dělat stopy.
Máte spoustu času, za půl roku nebo rok bude pejsek úplně jinde :).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Můžu povzbudit tím, že jsem fůru věcí naučila psa v celkem krátkým období v jeho 9 letech. Protože prostě přišla doba, kdy nás to oba začalo bavit, pes pochopil, proč je to zábava. Dovedu si představit, že bysme byli schopný teďka začít dělat stopy.
Máte spoustu času, za půl roku nebo rok bude pejsek úplně jinde :).

Souhlasím :) Svou fenku v šesti letech stále učím nové kousky v DD a i poslušnost pilujeme a přidáváme nové cviky :)
Nechte štěně být štěnětem a užívejte toto období oba :) Ať se daří :).

Plně chápu - mám tohle doma několikrát. Když chci něco nového, pes prostě přestane fungovat i na několik dní, ale cvičit se s tím do určité míry dá - samozřejmě mi nebude plachý pes skládat vrcholovou zkoušku ze služební kynologie, ale pár stovek povelů, nějaké ty pachové práce a podobné věci bez problémů. Čím více se toho naučí, tím je to potom už snazší.

Z počátku bych vůbec do nějakých povelů nešla a kromě fixace na sebe bych začala právě s tím stopováním a čuchacími hrami v takové úrovni, aby pes vždy uspěl, s překonáváním jednoduchých překážek (třeba jen bedýnka nebo dřevo na zemi) no a samozřejmě pak se socializací. Až bude dospělý, tak skvělou činností pro získávání sebevědomí je tah lehkého závaží.

Mně hodně pomohlo krmení bez misky jen z ruky "za cvičení" ve stylu příchod ke mně = pamlsek, pohled = pamlsek, mazlení = pamlsek, nějaký pohyb kolem = pamlsek... prostě za všechno, co pes udělá, padne jídlo.

Co se týká povelů do budoucna, tak dávat plynule za sebou, aby pes neměl čas na nějaké pochybování. Klidně ze sebe udělejte "robotický dávkovač jídla" a jednu věc odměňujte pořád dokola, dokud ji pes dělá. Cvik ukončujte dalším povelem nebo top pamlskem, jehož kousání zabere nějaký čas, nikdy ne odchodem od hafana. Pokud sám z povelu odejde, neopravujte ho, ale podle jeho stavu buď pracujte na dalším jiném, jako by předchozí povel byl správně ukončen a nebo si vezměte štěně k sobě a jen ho nechte relaxovat.

Než se Vám hafan rozpracuje, což může trvat třeba i rok, pomáhá chválit a zachytávat jen to, co dělá štěně samo = bez nějakého navádění pamlskem nebo nechávání prostoru pro vlastní přemýšlení - jen počkat, až bude přirozeně v dané pozici / činnosti a pak rovnou chválit hotovou věc. Až bude vědět, co je dobře a začne to (alespoň při spatření odměny) předvádět, můžete teprve přidat nějaký signál pro provedení. Prostě nepoužívat tvarování ani navádění.

A samozřejmě základem je nějaký team building - vezměte pesana do obchodu, na cvičák, do přírody... prostě všude s sebou. Klidně ho chovejte, ať se cítí dobře, ale ať přitom poznává okolí a zjišťuje, že mu díky Vám nic nehrozí.

... jak se pes chová k manželovi? Nebo jak pes reaguje, když s ním pracuje manžel (hraní, manipulace atd.)?... Já jen aby to nebyl třeba případ nešťastného psa, které mu nesedí psovod (chováním, intonací hlasu, pohybem, pachem).

Mám takový příklad v blízkém okolí. Nespokojený pekinéz... pořídili si ho vysocí a dlouhonozí a sportovně aktivnější kamarádi (nenutili ho běhat a na kole se vozil v košíku). Do cca tří let pes šťastnej jako blecha. Cvičení, hraní, blbnutí. Běžné 8 hodinové nechávání doma zvládal. Pak ho kvůli změně zaměstnání (směny) dávali občas hlídat babičce - starší kulaťoučké malé a pomalejší paní... a pekinéz najednou začal doma čůrat, totální nezájem o nic a furt před původními majiteli zalejzal. U babičky to nedělal. Tak ho nechávali u babičky častěji a častěji... pak ho museli přemlouvat aby s nima odešel. A jednou už nechtěl ani jít. Prostě mu to klidné ušourané tempo babičky vyhovovalo víc než rychlé dlouhé nohy a pořád nějaká aktivita. Jídlem to fakt nebylo - kamarádi zjišťovali.

U některých útulkových psů jsem to taky měla. Cvičili se mnou... poněkud neochotně. Kvůli exmanželově povelu se byli schopný přetrhnout. :D

I když tohle je ještě mimino... tak třeba ho fakt nechat dozrát... a nechávat ho jenom rozkoukávat. :)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Můžu povzbudit tím, že jsem fůru věcí naučila psa v celkem krátkým období v jeho 9 letech. Protože prostě přišla doba, kdy nás to oba začalo bavit, pes pochopil, proč je to zábava. Dovedu si představit, že bysme byli schopný teďka začít dělat stopy.
Máte spoustu času, za půl roku nebo rok bude pejsek úplně jinde :).

Děkuju. Úplně to chápu. Minulého psa jsem naučila třeba "štěkej" až v jeho 10 letech, protože to najednou přišlo samo a bavilo ho to. Předtím jsem mírně zkoušela, nešlo to, tak jsme to prostě nechali být.
Jen mi dřív na cvičáku vtloukali do hlavy, že co nenaučím do puberty, tak to už půjde jen donucením. Tuhle "blbou" myšlenku mám pořád v hlavě, i když mám už jiné vlastní zkušenosti, minulého psa jsem učila nové kousky psa i ve 13 letech.

DĚKUJU.

asurwic napsal(a):
Plně chápu - mám tohle doma několikrát. Když chci něco nového, pes prostě přestane fungovat i na několik dní, ale cvičit se s tím do určité míry dá - samozřejmě mi nebude plachý pes skládat vrcholovou zkoušku ze služební kynologie, ale pár stovek povelů, nějaké ty pachové práce a podobné věci bez problémů. Čím více se toho naučí, tím je to potom už snazší.

Z počátku bych vůbec do nějakých povelů nešla a kromě fixace na sebe bych začala právě s tím stopováním a čuchacími hrami v takové úrovni, aby pes vždy uspěl, s překonáváním jednoduchých překážek (třeba jen bedýnka nebo dřevo na zemi) no a samozřejmě pak se socializací. Až bude dospělý, tak skvělou činností pro získávání sebevědomí je tah lehkého závaží.

Mně hodně pomohlo krmení bez misky jen z ruky "za cvičení" ve stylu příchod ke mně = pamlsek, pohled = pamlsek, mazlení = pamlsek, nějaký pohyb kolem = pamlsek... prostě za všechno, co pes udělá, padne jídlo.

Co se týká povelů do budoucna, tak dávat plynule za sebou, aby pes neměl čas na nějaké pochybování. Klidně ze sebe udělejte "robotický dávkovač jídla" a jednu věc odměňujte pořád dokola, dokud ji pes dělá. Cvik ukončujte dalším povelem nebo top pamlskem, jehož kousání zabere nějaký čas, nikdy ne odchodem od hafana. Pokud sám z povelu odejde, neopravujte ho, ale podle jeho stavu buď pracujte na dalším jiném, jako by předchozí povel byl správně ukončen a nebo si vezměte štěně k sobě a jen ho nechte relaxovat.

Než se Vám hafan rozpracuje, což může trvat třeba i rok, pomáhá chválit a zachytávat jen to, co dělá štěně samo = bez nějakého navádění pamlskem nebo nechávání prostoru pro vlastní přemýšlení - jen počkat, až bude přirozeně v dané pozici / činnosti a pak rovnou chválit hotovou věc. Až bude vědět, co je dobře a začne to (alespoň při spatření odměny) předvádět, můžete teprve přidat nějaký signál pro provedení. Prostě nepoužívat tvarování ani navádění.

A samozřejmě základem je nějaký team building - vezměte pesana do obchodu, na cvičák, do přírody... prostě všude s sebou. Klidně ho chovejte, ať se cítí dobře, ale ať přitom poznává okolí a zjišťuje, že mu díky Vám nic nehrozí.

DĚKUJU.

Tento příspěvek mi opravdu hodně pomohl. Něco z toho už děláme, ostatní poslupně a pomaloučku zavedeme.
Taky krmím co nejvíc z ruky, přesně jak to píšete, pohyb kolem mě = pamlsek, stojí u mě, když stojím já (což bral jako děsivé) = pamlsek. Pohybuje se kolem mě, když sedím na zemi = pamlsek... zvykám ho na chválu jemným příjemným hlasem.

Když vidím, že má náběh na paniku, zpomalím pohyby, velmi pomalu poodejdu a dělám jako že nic. Chválím ho za jakýkoliv pohyb kolem mě z vlastní vůle.

Právě že už jsem si připadala přesně jak ten "robotický dávkovač jídla" za jakoukoliv interakci.

To popsání cvičení je vážně dobré, neopravuju, dělám, že nic a přesně jak píšete, pokračuju podle toho, jak se mi štěně zdá aktuálně v pohodě. Relaxujeme. Končíme něčím, co si odnese na okusování nebo mu schovám hrst pamlsků do ručníku a on je jen sní - neschovávám, chci, aby lehce uspěl.

Moc mi pomohlo to, jak píšete o navádění a prostoru pro vlastní přemýšlení, to už jsem si zkusila, že to nefunguje. Budu to dělat, jak píšete, jen zachytávat to, co dělá samo. Takhle už máme dotek na konec vařečky. Doufám, že se mi tady nebudou smát. Byla jsem v kuchyni, štěndo vařečka zajímala, zachytila jsem a tak máme dotek vařečky v různých pozicích. Když to udělal sám, tak mu to hrozivé nepřipadá.

Ty překážky, to postupně určitě zkusíme. Pomalu, chválení, pamlsky, žádný tlak, prostě jen další hra.

Tah lehkého závaží, to neznám. Můžete mi to prosím popsat?

MOC DĚKUJU. TENTO PŘISPĚVEK MI OPRAVDU HODNĚ POMOHL.

K tomu tahání závaží jsem se dostala úplně omylem, když jsem svého "plašana" kvůli sebevědomí učila základy od všech sportů a tak trošku jsme zabrousili i do bully disciplín a spřežení, které ho nakonec začalo moc bavit a asi mu i psychicky pomohlo nejvíc.

Jedná se opravdu jen o pohyb v postroji, za kterým je vláčena na dlouhém provázku nějaká věc, kterou pes utáhne. Každý předmět je jinak těžký a dělá jiné zvuky i s ohledem na terén, takže můžete trénovat pořád něco nového. Samozřejmě dobré je začít s opravdu dlouhou šňůrou, aby bylo "závaží" co nejdále od psa a nebylo hlučné - my používali u štěněte plyšový přívěsek na klíče, teď mi už sprintuje se pet lahvemi plnými kamenů. Kromě zvukovky a ignorace divných věcí hafanům hodně stoupá ego, když dokáží silou překonat nějaký (byť drobný) odpor + pochopí, že je nic nebude pronásledovat i když se to pohne za jejich zadkem.

To asurwic
Dobrý den, nemáte prosím nějaké typy pro maldší štěňátko, jak zvýšit sebevědomí? Naší je teprve 12 týdnu, ale ráda bych s ní do budoucna začala cvičit. Problém je ale že stejně jako pejsek Andeny i tak moe při pokusu o naváděná pamlskem odejde. Tedy jít kousek za pamlsek jí nevadí, ale dtřeba do sedu nebo lehu se nechat navést nechce.Myslim že je to nízkým sebevědomým. Ničeho se přímo nebojí ale moc si nehraje, je hodně opatrná a neprůbojná a nerada zkouší nové věci.Rozházené paamlsky čicháme, ty malé překážky s ní určitě zkusím, ale byla bych ráda ještě za nějakou konkrétní inspiraci.Tahat zátěž s ní zatím nechci když je takhle malá. Děkuji.

beluše napsal(a):
To asurwic
Dobrý den, nemáte prosím nějaké typy pro maldší štěňátko, jak zvýšit sebevědomí? Naší je teprve 12 týdnu, ale ráda bych s ní do budoucna začala cvičit. Problém je ale že stejně jako pejsek Andeny i tak moe při pokusu o naváděná pamlskem odejde. Tedy jít kousek za pamlsek jí nevadí, ale dtřeba do sedu nebo lehu se nechat navést nechce.Myslim že je to nízkým sebevědomým. Ničeho se přímo nebojí ale moc si nehraje, je hodně opatrná a neprůbojná a nerada zkouší nové věci.Rozházené paamlsky čicháme, ty malé překážky s ní určitě zkusím, ale byla bych ráda ještě za nějakou konkrétní inspiraci.Tahat zátěž s ní zatím nechci když je takhle malá. Děkuji.

Https://www.youtube.com/watch?v=8kwQMvZCOks
https://www.youtube.com/watch?v=X3D18hsAP4c.

Doporučuji knihu Turid Rugaas Konejšivé signály. Vydala i DVD. Může Vám pomoci v komunikaci s psíkem, zjistíte, kdy už je přetažený, dostává se do stresu, co ho zneklidňuje. A i vy se naučíte ho signálem ukonejšit. Měla jsem také podobné štěně, bálo se i spousty zvuků apod., konejšivé signály nám moc pomohly.

Na základě úvodního příspěvku si dovolím upřímnost : nemá on pan manžel tak trošku pravdu?!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Na základě úvodního příspěvku si dovolím upřímnost : nemá on pan manžel tak trošku pravdu?!

... a co kdyby víc než pravdu! Třeba štěně chce manžela, protože cejtí, že to bude všechno na pohodičku - bez drezury. Těch pár westů, co mám v okolí nejvíc "šlape" s lidma, co jsou právě na pohodičku a akceptují jeho roztomilé zarputilé teriérství. Takové něco za něco.

Andena napsal(a):
Prosím o nápady a vaše zkušenosti s výcvikem plachého psa.

Měla jsem už několik psů, vychovávala je a cvičila. Ve štěněcím věku jsem často řešila hlídání si zdrojů (hlavně jídla), snahu nenápadně či nápadně vládnout celé rodině, ale nepřipravilo mě to na to, co řeším teď. Mám 4,5 měsíce staré štěně westa (teď má 5,5 kg). Výchova je ok (nekousat, neničit byt, čistotnost, chůze na vodítku, nechat se prohlédnout), ale cvičení, to je kámen úrazu.

Zpočátku štěndo zalezlo pod stůl, jen jsem mu nabídla jídlo rukou, mírně jsem zvedla ruku nad čenich a opět mizelo, v podřepu jsem ho přátelským veselým hlasem zavolala a opět se utíkalo schovat. Teď po 1,5 měsíci jsme se dopracovali k tomu, že mu nevadí jemný přátelský hlas, jí mi z ruky, přestalo mu vadit, že stojím hned vedle něj. Chtěla jsem ho cvičit na běžnout ovladatelnost (sedni, lehni...), pachové práce a pak různé veselé kousky. Mí předchozí psi to milovali, zvyšovalo se jim sebevědomí a opravdu si to užívali, ale s tímhle štěnětem se pohybujeme tak šnečím tempem, až bych brečela.

Co děláme: fixuju ho na sebe (panička = zdroj zábavy, procházek, dobrot), trochu ho masíruju (aby se uklidnil), děláme hry z Velké knihy her pro psy a Hersenwerku a spoustu "blbin", co dělá se psem asi každý (hraní, hledání dobrot, schovávačka). Čtu Šustu, odměňuju každý sebemenší posun vpřed, cvičení krátké a úspěšné (aby nestačil utéct). Štěndo spí u mé postele, hry ho baví a spí u mě, i když si myju v koupelně vlasy, takže vztah mezi námi dobrý, ale

v případě sebemenšího neúspěchu mizí
má silnou obavu zkoušet něco, kde si není jisté, vše nové je hrozivé
jakmile má něco trochu vymyslet samo, panikaří a mizí
jednou něco vymyslí, ale pak zapomene a odmítá zkusit znovu
pamsky ho při cvičení nezajímají, často radějí volí útěk; já už vážně vyzkoušela z mlsků, co mě napadlo a beze změny
odměna hračkou mu přijde hrozivá, tak ho učím nebát se hraček (nenápadně, že si hraju sama a je to děsná zábava a že on u toho nemusí být, jak chce)

Já dělám jako že nic, jako že vůbec necvičíme, jen si tak vesele hrajeme. Cvičíme krátce nebo si hrajeme, aby se mu posílilo sebevědomí.
Pes za sebou nemá negativní zkušenosti, chovatelka je úžasná, socializace probíhá dobře. Čistotnost a neničení domácnosti jsme naučili tak přirozeně a snadno, až jsem z toho byla překvapená.

Lidi, já už vyzkoušela, co mě napadlo, a my jdeme vpřed tak šnečím tempem!
Napadá vás, co se dá ještě zkusit?
Má někdo podobnou zkušenost a podařilo se mu naladit později psa na spolupráci?
Myslíte, že to někdy bude na výcvik?

Manžel si myslí, že se psem moc nadělám a že jsem blbá drezérka zvířat. Mě to jeho chování tolik bolí. Já vážně chci jen pejskovi ukázat, že může mít víc sebevědomí a že dělat něco s pánem může být zábava. Navíc si myslím, že vychovaný pes je spolehlivý pes, který si může užívat víc volnosti, protože se dá spolehlivě přivolat apod.

Přestaňte se chovat podle knih, zachovejte se podle citu. Knihy a odměńování psovi sebevědomí nezvednou. Chovejte se přirozeně, klidně, hodně na něj mluvte, nepřehrávejte tón řeči, nejásejte při pochvalách, chvalte jemně a upřímně. Nestavte věci na klikru a pamlscích, ale na sobě, na tělesném kontaktu, buďte psovi oporou. Zkoušet, co vás napadne, je cesta do pekla, na psovi se nic nezkouší, pes se vede. Podle toho, co píšete, nejdete na psa vůbec citem, ale jen tím, co jste někde vyčetla a opravdu jste se degradovala do role "trenérky", ne vedoucího laskavého učitele. Nemůžete cvičit se štěnětem, které vám nevěří, nejdřív vztah a výchova, pak trénink. Knihy zavřete, zapojte cit pro psa, logiku a jednejte podle přísloví - co nechci, aby dělali mně, nebudu dělat psovi. A mějte ho ráda, pak se věci hnou dopředu.

Někdy bude na výcvik? Nejdřív je třeba ho dostat ze stresu a strachu, pak se starat o výcvik. Není to o vašich plánech a představách, je to o tom, jaký je a jak se vám podaří mu pomoct ze strachu. Odkud jste?

Enter napsal(a):
Doporučuji knihu Turid Rugaas Konejšivé signály. Vydala i DVD. Může Vám pomoci v komunikaci s psíkem, zjistíte, kdy už je přetažený, dostává se do stresu, co ho zneklidňuje. A i vy se naučíte ho signálem ukonejšit. Měla jsem také podobné štěně, bálo se i spousty zvuků apod., konejšivé signály nám moc pomohly.

To je sice krásné, ale nedá se v té knize souhlasit úplně se vším.

beluše napsal(a):
To asurwic
Dobrý den, nemáte prosím nějaké typy pro maldší štěňátko, jak zvýšit sebevědomí? Naší je teprve 12 týdnu, ale ráda bych s ní do budoucna začala cvičit. Problém je ale že stejně jako pejsek Andeny i tak moe při pokusu o naváděná pamlskem odejde. Tedy jít kousek za pamlsek jí nevadí, ale dtřeba do sedu nebo lehu se nechat navést nechce.Myslim že je to nízkým sebevědomým. Ničeho se přímo nebojí ale moc si nehraje, je hodně opatrná a neprůbojná a nerada zkouší nové věci.Rozházené paamlsky čicháme, ty malé překážky s ní určitě zkusím, ale byla bych ráda ještě za nějakou konkrétní inspiraci.Tahat zátěž s ní zatím nechci když je takhle malá. Děkuji.

Nejlepší je se štěníkem si hrát, sednout na zem, nechat ho po sobě lézt, mazlit, lovit hračku, mluvit a až bude důvěra a vazba, zkoušet povely. Když neumíte navést pamlskem, zkuste v rámci hlazení nápovědy rukou.

scylla napsal(a):
To je sice krásné, ale nedá se v té knize souhlasit úplně se vším.

To je dost subjektivní názor, nechala bych to na zadavatelce

Enter napsal(a):
To je dost subjektivní názor, nechala bych to na zadavatelce

Když zadavatelka tlačí na bázlivé štěně tak, že odchází, asi bych na to moc nespoléhala.

Já mám blbej dotaz. Když čtu, co píše zadavatelka, tak to na mne působí jako by ta bázlivost se projevovala jenom při cvičení. Bázlivého psa jsem si vždycky představovala a nebo viděla tak, že se bojí podnětů v okolí... ruch, zvuky, pohyby, lidi, psi. Ale ona existuje bázlivost jenom vůči cvičení?

Ruzena_Ruzova napsal(a):
Já mám blbej dotaz. Když čtu, co píše zadavatelka, tak to na mne působí jako by ta bázlivost se projevovala jenom při cvičení. Bázlivého psa jsem si vždycky představovala a nebo viděla tak, že se bojí podnětů v okolí... ruch, zvuky, pohyby, lidi, psi. Ale ona existuje bázlivost jenom vůči cvičení?

Existuje téměř vůči všemu, ale v rámci výcviku se mluví spíše o mizerné sebedůvěře, nejistotě a opatrném projevu psa... i když ostatně je to fakt jen slovíčkaření, protože je to všechno tak nějak propojeno... zadavatelka psala, že měl pes problém i jen vedle ní bez nějakého cvičení stát - to už je docela "typický projev" bázlivosti, ne?

asurwic napsal(a):
Existuje téměř vůči všemu, ale v rámci výcviku se mluví spíše o mizerné sebedůvěře, nejistotě a opatrném projevu psa... i když ostatně je to fakt jen slovíčkaření, protože je to všechno tak nějak propojeno... zadavatelka psala, že měl pes problém i jen vedle ní bez nějakého cvičení stát - to už je docela "typický projev" bázlivosti, ne?

... no ale jestli jsem se nepřehlédla, tak se zadavatelka nerozpisuje nebo nezmiňuje o bázlivosti i mimo cvičení. Proto se na to ptám, jestli může pes projevovat bázlivost třeba jenom při tom, kdy má pocit, že se s ním bude pracovat... do toho nezahrnuji manipulaci.

Já se setkala třeba s neochotou cvičit s určitým psovodem (třeba útulkáři nebo různí členové rodiny). Nemyslím tím nějaké neadekvátní chování ke psu ze strany psovoda. Spíš to bylo asi ovlivněné sympatií a zkušenostma (třeba preference muž/žena). I kdybychom cvičili úplně stejně, podle stejné metodiky, tak zabarvení hlasu, nevědomé pohyby, pach atd. jako psovod neovlivníme. Stejně tak dobře známe stavy, kdy je pro psa daleko víc zajímavější člen rodiny, který se zvířetem soustavně nepracuje. Prostě si "sedí" víc. On člověk někdy hodnotí určité stavy dost subjektivně, takže se může stát, že vyhodnotíme chování psa jako mírně bázlivé a ono to třeba fakt souvisí s tím, že psovi nejsme z nějakého důvodu "sympatičtí".

PS: Cvičením myslím jakoukoliv práci se psem... i hraní a běžnou komunikaci.

Ruzena_Ruzova napsal(a):
... no ale jestli jsem se nepřehlédla, tak se zadavatelka nerozpisuje nebo nezmiňuje o bázlivosti i mimo cvičení. Proto se na to ptám, jestli může pes projevovat bázlivost třeba jenom při tom, kdy má pocit, že se s ním bude pracovat... do toho nezahrnuji manipulaci.

Já se setkala třeba s neochotou cvičit s určitým psovodem (třeba útulkáři nebo různí členové rodiny). Nemyslím tím nějaké neadekvátní chování ke psu ze strany psovoda. Spíš to bylo asi ovlivněné sympatií a zkušenostma (třeba preference muž/žena). I kdybychom cvičili úplně stejně, podle stejné metodiky, tak zabarvení hlasu, nevědomé pohyby, pach atd. jako psovod neovlivníme. Stejně tak dobře známe stavy, kdy je pro psa daleko víc zajímavější člen rodiny, který se zvířetem soustavně nepracuje. Prostě si "sedí" víc. On člověk někdy hodnotí určité stavy dost subjektivně, takže se může stát, že vyhodnotíme chování psa jako mírně bázlivé a ono to třeba fakt souvisí s tím, že psovi nejsme z nějakého důvodu "sympatičtí".

PS: Cvičením myslím jakoukoliv práci se psem... i hraní a běžnou komunikaci.

To je sice hezké, ale pak je třeba naučit psovoda chovat se tak, aby ten pes o něj stál a věřil mu s chtěl s ním spolupracovat. Na to mu moc knížky nepomůžou, a ani rady z netu, protože nikdo jejich projev nevidí.

Navíc zadavatelka má velmi zvláštní přístup ke psům - když u štěněte musela řešit snahu vládnout rodině... hlídání si jídla... a myslí to vážně, že to to štěně dělalo, tak asi moc o psech neví a zrovna citlivý přístup nemá. Štěněti jsou 4,5 měsíce, dá se předpokládat, že ho má 2,5 měsíce a za tu dobu má štěně problém vedle ní stát? Navíc na něm vyzkoušela za tu dobu všechno možné, co jí napadlo a co kde vyčetla. Já se tomu štěněti nedivím, že je rozhozené, to by ustálo málokteré štěně.

Tady není na místě rada udělat ze sebe stojan na pamlskovník a krmit štěně jen při "výcviku" nebo za oční kontakt, tady není třeba řešit štěně, ale chování a přístup zadavatelky, protože problém bude v něm. Někdo by jí měl naučit, jak se stát pro to štěně důvěryhodnou osobou, jak hladit, jak se postavit, i jak držet hlavu, jaká dělat gesta, na jaká gesta štěněte reagovat. A až vyřeší toto, tak teprve přemýšlet o učení povelů.

asurwic napsal(a):
Plně chápu - mám tohle doma několikrát. Když chci něco nového, pes prostě přestane fungovat i na několik dní, ale cvičit se s tím do určité míry dá - samozřejmě mi nebude plachý pes skládat vrcholovou zkoušku ze služební kynologie, ale pár stovek povelů, nějaké ty pachové práce a podobné věci bez problémů. Čím více se toho naučí, tím je to potom už snazší.

Z počátku bych vůbec do nějakých povelů nešla a kromě fixace na sebe bych začala právě s tím stopováním a čuchacími hrami v takové úrovni, aby pes vždy uspěl, s překonáváním jednoduchých překážek (třeba jen bedýnka nebo dřevo na zemi) no a samozřejmě pak se socializací. Až bude dospělý, tak skvělou činností pro získávání sebevědomí je tah lehkého závaží.

Mně hodně pomohlo krmení bez misky jen z ruky "za cvičení" ve stylu příchod ke mně = pamlsek, pohled = pamlsek, mazlení = pamlsek, nějaký pohyb kolem = pamlsek... prostě za všechno, co pes udělá, padne jídlo.

Co se týká povelů do budoucna, tak dávat plynule za sebou, aby pes neměl čas na nějaké pochybování. Klidně ze sebe udělejte "robotický dávkovač jídla" a jednu věc odměňujte pořád dokola, dokud ji pes dělá. Cvik ukončujte dalším povelem nebo top pamlskem, jehož kousání zabere nějaký čas, nikdy ne odchodem od hafana. Pokud sám z povelu odejde, neopravujte ho, ale podle jeho stavu buď pracujte na dalším jiném, jako by předchozí povel byl správně ukončen a nebo si vezměte štěně k sobě a jen ho nechte relaxovat.

Než se Vám hafan rozpracuje, což může trvat třeba i rok, pomáhá chválit a zachytávat jen to, co dělá štěně samo = bez nějakého navádění pamlskem nebo nechávání prostoru pro vlastní přemýšlení - jen počkat, až bude přirozeně v dané pozici / činnosti a pak rovnou chválit hotovou věc. Až bude vědět, co je dobře a začne to (alespoň při spatření odměny) předvádět, můžete teprve přidat nějaký signál pro provedení. Prostě nepoužívat tvarování ani navádění.

A samozřejmě základem je nějaký team building - vezměte pesana do obchodu, na cvičák, do přírody... prostě všude s sebou. Klidně ho chovejte, ať se cítí dobře, ale ať přitom poznává okolí a zjišťuje, že mu díky Vám nic nehrozí.

Dobrý den,

ještě jednou jsem vám chtěla poděkovat za rady a povzbuzení.

Pes je nyní 5,5 měsíce starý a plachost v prostředí se výrazně snížila. Vidím větší jistotu v pohybu venku, kolem lidí, zvířat, dětí, větší jistotu v chování, ve hrách s ostatními psy i s lidmi, v chození na vodítku, celkově je radost pozorovat jeho větší sebedůvěru.

Pes se s důvěrou a jistotou pohybuje kolem mě. Stále to posiluju. Hezky si zvykl na lidský hlas (rodina i cizí lidé, už se tolik neleká).
Hodně dávám pozor, jak reaguje na to, když jsem k němu čelem a když vidím nejistotu, klidně měním pozici.

Řekla bych, že mu pomohl nejvíc asi čas!
Dále konstantní jednání ze strany rodiny (= jistota, co může od své smečky čekat), jistota, jak probíhá den.

Určitě pomohlo pokračovat v tom, co jsme začali od převzetí od chovatelky: jemný vlídný přístup, relax a radost v psím životě, naučit ho si hrát s hračkami (neuměl, teď si hraje rád sám i s námi), čuchací hry (opravdu hodně mu upevnily sebevědomí - moc doporučuji), mazlení a dovádění se svou lidskou rodinou, běhání po venku, hraní si s ostatními štěňaty, prostě klid a socializace... mám pocit, že si vše muselo "sednout".
Také pořád hodně krmím z ruky apod.

Určitě bych i pro ostatní, kteří mají nejisté nebo bázlivé psy, zdůraznila z vašeho příspěvku, co jsem sama vyzkoušela:
povely plynule za sebou
zachytávání, ne tvarování, ne navádění

Tah závaží: dobrý tip, vyzkoušíme!

Mějte se hezky a přeji, ať se Vám vše daří.

Enter napsal(a):
Doporučuji knihu Turid Rugaas Konejšivé signály. Vydala i DVD. Může Vám pomoci v komunikaci s psíkem, zjistíte, kdy už je přetažený, dostává se do stresu, co ho zneklidňuje. A i vy se naučíte ho signálem ukonejšit. Měla jsem také podobné štěně, bálo se i spousty zvuků apod., konejšivé signály nám moc pomohly.

Dobrý den,
jsem ráda, že tu Turid Rugaas zazněla!
Podporuji to, že je dobré sledovat všechny signály psa (verbální i nonverbální) a přizpůsobovat tomu to, co se psem děláte. Vůbec nejlepší je, jak je pohodová a pokorná - ona, která má takové zkušenosti. A mimochodem, miluju, jak se umí vyjadřovat krátce a jasně
Vůbec nejlepší je její heslo: "Důležité není cvičení, důležitý je vztah."

asurwic napsal(a):
Existuje téměř vůči všemu, ale v rámci výcviku se mluví spíše o mizerné sebedůvěře, nejistotě a opatrném projevu psa... i když ostatně je to fakt jen slovíčkaření, protože je to všechno tak nějak propojeno... zadavatelka psala, že měl pes problém i jen vedle ní bez nějakého cvičení stát - to už je docela "typický projev" bázlivosti, ne?

Děkuju, že jste se mě zastala.
Když jsem napsala "plachý pes", tak jsem myslela, že to po třicetileté práci se psy prostě vidím, jen jsem se s tím u vlastního psa ještě nesetkala. Měla jsem i útulkové puberťáky se špatnými zkušenostmi a tam jsem poskytovala vlídnost a jistotu, ale právě tam bylo hájení si zdrojů, agrese...
Nepsala jsem, že psa hladím a že si s ním pohodově hraju, protože to prostě považuju za samozřejmé.
Teď v 5,5 měsíci už se spokojeně a pohodově po mně válí, je zvyklý na můj klidný hlas. Udělal velké pokroky a ve své lidské smečce je mu dobře.
Jen vůči manželovi je plachý, ale to je tím, že ho moc nevídá a i tam je to na dobré cestě

beluše napsal(a):
To asurwic
Dobrý den, nemáte prosím nějaké typy pro maldší štěňátko, jak zvýšit sebevědomí? Naší je teprve 12 týdnu, ale ráda bych s ní do budoucna začala cvičit. Problém je ale že stejně jako pejsek Andeny i tak moe při pokusu o naváděná pamlskem odejde. Tedy jít kousek za pamlsek jí nevadí, ale dtřeba do sedu nebo lehu se nechat navést nechce.Myslim že je to nízkým sebevědomým. Ničeho se přímo nebojí ale moc si nehraje, je hodně opatrná a neprůbojná a nerada zkouší nové věci.Rozházené paamlsky čicháme, ty malé překážky s ní určitě zkusím, ale byla bych ráda ještě za nějakou konkrétní inspiraci.Tahat zátěž s ní zatím nechci když je takhle malá. Děkuji.

Dobrý den,
myslím, že jste na dobré cestě a tady v příspěvcích zaznělo mnoho dobrých postřehů.

Jen mě ještě napadlo něco, čím prošel můj pes:
Bolelo ho přezubování. Samozřejmě jsme dávali hodně věcí na kousání, ale myslím, že s jeho submisivní, opatrnou a nejistou povahou nesl přezubování hůře než mí dřívější psi. Kňučel a přežvýkával, byl neklidný. Když jste oba v pohodě a máte ho na klíně, klidně se můžete podívat, jaký zub se aktuálně viklá. Vypadly mu i prasklé zuby (jak se rozpíná/roste čelist). V tyto dny jsme vyloženě dali relax.
Držím Vám palce.

Andena napsal(a):
Dobrý den,
jsem ráda, že tu Turid Rugaas zazněla!
Podporuji to, že je dobré sledovat všechny signály psa (verbální i nonverbální) a přizpůsobovat tomu to, co se psem děláte. Vůbec nejlepší je, jak je pohodová a pokorná - ona, která má takové zkušenosti. A mimochodem, miluju, jak se umí vyjadřovat krátce a jasně
Vůbec nejlepší je její heslo: "Důležité není cvičení, důležitý je vztah."

Díky , moc mi její knihy pomohly. Pořád se učím, ale opravdu se psem komunikujeme, pak už stačí jen gesta, pohledy a víme... . Ale mám borderku, ta vysloveně čeká, co jí řeknete, zadáte za úkol..., nevím, jak u nezávislejších psů. Za mě této autorce . Podobně dobrá je i kniha Stephanie Lang von Langen: Vím, co mi chceš říct.

Enter napsal(a):
Díky , moc mi její knihy pomohly. Pořád se učím, ale opravdu se psem komunikujeme, pak už stačí jen gesta, pohledy a víme... . Ale mám borderku, ta vysloveně čeká, co jí řeknete, zadáte za úkol..., nevím, jak u nezávislejších psů. Za mě této autorce . Podobně dobrá je i kniha Stephanie Lang von Langen: Vím, co mi chceš říct.

Děkuju za tip. Už jsem se dívala, že naše knihovna tuhle knížku má. Ještě najít čas

Věřím, že borderka jako pracovní plemeno chce pracovat.

Westové jsou taky prima, jsou to neodolatelní rošťáci, někdy komici, ale hlídat také umějí.
Mají kouzlo v tom, jak řeší situace - po svém, těžko se to říká, ale někdy vymyslí tak překvapivé teriérské řešení, až se musím smát.
Ujdou výlety, milují stanování, ale na druhou stranu s nimi člověk nemusí každý den běhat míle. Také jsem zažila vícekrát propojení, kdy pes reaguje na gesto na dálku, na pohled a byli to voříšci i pracovní plemena, věřím, že je to o vztahu. Mám fotky, kdy se se psem tvářím úplně stejně - kopírujeme se, jen bych si jich přála mít víc. Nějak mě dřív nenapadlo říkat druhým lidem, ať mě se psy fotí.
Mějte se hezky a ať se Vám s borderkou daří, do čeho se pustíte