Pubertanda ohluchla

Nepolevovat, nepřitvrzovat ani nepovolovat, trvat si na svém, být spravedlivá, důsledná a tvrdohlavější než pes hlavně teď v ničem neustupte, pokud povel má udělat tak to udělete tak ať jej udělá, musí být po vašem, ale žádné bití nebo něco takového!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nepolevovat, nepřitvrzovat ani nepovolovat, trvat si na svém, být spravedlivá, důsledná a tvrdohlavější než pes hlavně teď v ničem neustupte, pokud povel má udělat tak to udělete tak ať jej udělá, musí být po vašem, ale žádné bití nebo něco takového!

Bití by mě ani nenapadlo. Ona byla jako malá děsnej bojínek, takže jsem ráda, že z ní neroste nervák a stouplo jí sebevědomí. Nejhorší je, že jsme zvyklé lítat venku - lesy, louky- bez vodítka...alespoň tři hoďky denně, spíš víc. Na šňůře jí to teď stoprocentně nestačí, na to už nemám fyzičku. A když zdrhne za králíkem třeba (do 30ti vteřin je zpátky, úplně čáru nevezme), tak jí nemůžu ani vynadat, protože se vrátí..Mnooo, bude holt muset ubrat, můra.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já bych mírně přitvrdila a pomocí šňůry trpělivě požadovala poslušnost.
A přeju pevný nervy! Prej to pak přejde stejně náhle, ale asi je potřeba vytrvat a chtít, aby fungovala :).

Děkuju

lu80 napsal(a):
Pěkný den. Jasně, že to není nic nového pod sluncem. Ale musím to nějak dostat ven. . Můj rok a měsíc starej pubertální mišung NO, ohaře a kdovíčeho ještě ohluchnul. Cca dva měsíce zpátky už jsme byly krásně sehraný, až mě samotnou přecházel zrak. A teď hrůza hrůzoucí. Nevidí, neslyší, nereaguje, zdrhá za čímkoliv, co se pohne. Předtím stačilo houknout či zvýšit hlas..teď je to marná snaha. Nezajímají jí hračky, povely, mlsky ani nic jinýho, pokud je v okolí zajímavější objekt. Mám přitvrdit, nebo rezignovat, nasadit couračku a čekat až to přejde? Mám pocit, že čím víc cvičíme (hlavně přivolání), tím víc jí to prudí a tím víc nechce slyšet. Zavolám a ona se rozhlíží, kdo je poblíž...proč jí volám, aby mohla eventuelně vyrazit za kámoškou, kočkou, slepicí atd...

Určitě nepřitvrzovat, chcete, aby jí u vás bylo dobře Vezměte do ruky stopovačku, důslednost a trpělivost, žádné lákání na cokoli, tím tomu snižujete hodnotu. Snažte se navázat na sebe.

Určitě pořád pracujte...měla jsem něco podobného s ovčandou a pak najednou ve dvou letech začala šlapat jak hodinky, fungovala defakto na myšlenku, nepotřebovala jsem na ní vodítko...
hlavně pevné nervy, protože ta "hluchota" je někdy na infarkt a mě se i stávalo, že si ze mě ovčanda dělala v pubertě vysloveně prču...zůstala stát kousek ode mne, v takové vzdálenosti, abych po ní nemohla "hrábnout" a koukala na mě takovým tím pohledem "aha...a co teď budeš dělat?" s takovými šibalskými jiskřičkami v očích...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Určitě pořád pracujte...měla jsem něco podobného s ovčandou a pak najednou ve dvou letech začala šlapat jak hodinky, fungovala defakto na myšlenku, nepotřebovala jsem na ní vodítko...
hlavně pevné nervy, protože ta "hluchota" je někdy na infarkt a mě se i stávalo, že si ze mě ovčanda dělala v pubertě vysloveně prču...zůstala stát kousek ode mne, v takové vzdálenosti, abych po ní nemohla "hrábnout" a koukala na mě takovým tím pohledem "aha...a co teď budeš dělat?" s takovými šibalskými jiskřičkami v očích...

...někdy je svazek klíčů dobrá prodloužená ruka zákona, nemusíte trefit psa, stačí zahartusit a dodat tomu vážnost zvukem klíčů, které přistanou vedle, nebo zachrastí v ruce, když už to pes zná...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
...někdy je svazek klíčů dobrá prodloužená ruka zákona, nemusíte trefit psa, stačí zahartusit a dodat tomu vážnost zvukem klíčů, které přistanou vedle, nebo zachrastí v ruce, když už to pes zná...

Svazek klíčů je dost nebezpečná zbraň, která bolí a může psovi klidně zranit uši nebo vyrazit oko, takže je docela hloupost něco takového radit. A takový ztracený svazek klíčů je pro takové majitele dobrá škola.... Vy jste tu od toho, abyste psa provedla obdobím dospívání, byla ochránce, rádce, opora, vychovatel, učitel, ne trestač.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
...někdy je svazek klíčů dobrá prodloužená ruka zákona, nemusíte trefit psa, stačí zahartusit a dodat tomu vážnost zvukem klíčů, které přistanou vedle, nebo zachrastí v ruce, když už to pes zná...

No nebojte...osvědčená a vyzkoušená metoda a to jsem vždycky házela vedle psa, ne na něj...pak opravdu stačí zachrastit, u chrta chrastění fungovalo ne teda venku, ale např. když se milostpánovi nechtělo ze zahrady dom, ale ne vždy to funguje na jedničku...u ovčandy nakonec nejvíc pomohlo, že se mnou chodila ven moje kamarádka s vycvičeným ovčounem, řekla bych, že tam bylo to zlepšení poslušnosti skokové už po pár procházkách...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Určitě pořád pracujte...měla jsem něco podobného s ovčandou a pak najednou ve dvou letech začala šlapat jak hodinky, fungovala defakto na myšlenku, nepotřebovala jsem na ní vodítko...
hlavně pevné nervy, protože ta "hluchota" je někdy na infarkt a mě se i stávalo, že si ze mě ovčanda dělala v pubertě vysloveně prču...zůstala stát kousek ode mne, v takové vzdálenosti, abych po ní nemohla "hrábnout" a koukala na mě takovým tím pohledem "aha...a co teď budeš dělat?" s takovými šibalskými jiskřičkami v očích...

Já taky jiskřičky v očích miluju. Můj Pesan je má pokaždé, když mi ukradne botu..
Zakladatelko, u nás se to zlomilo chvíli před druhým rokem! Ale kdybych na něj v pubertě házela třeba dynamit, tak si ani nevšimne.

scylla napsal(a):
Svazek klíčů je dost nebezpečná zbraň, která bolí a může psovi klidně zranit uši nebo vyrazit oko, takže je docela hloupost něco takového radit. A takový ztracený svazek klíčů je pro takové majitele dobrá škola.... Vy jste tu od toho, abyste psa provedla obdobím dospívání, byla ochránce, rádce, opora, vychovatel, učitel, ne trestač.

Nemyslím...opravdu funguje dobře...nemusí se házet na psa...stačí třeba metr od ně, aby ho to vytrhlo z jeho činnosti...třeba usilovně něco čuchá...neslyší-nevidí...jsem zásadně protoi fyzickým trestům a řvaní na psy, ale tohle mi nepřijde nic hroznýho...samozřejmě pokud mám psa, který se leká "i vlastního stínu", tak to fakt provozovat nebudu...

Andrýsek3 napsal(a):
Já taky jiskřičky v očích miluju. Můj Pesan je má pokaždé, když mi ukradne botu..
Zakladatelko, u nás se to zlomilo chvíli před druhým rokem! Ale kdybych na něj v pubertě házela třeba dynamit, tak si ani nevšimne.

Jo jiskřičky v očích jsou super...když zrovna nespěcháš, nepotřebuješ psa odchytit a ten běhá v dvoumetrových kruzích...počká až se přiblížíš a natáhneš po něm ruku a on uskočí, odběhne...to by mě šlak trefil a nejhorší je, že se musím držet a být za hodnou paničku, přeci na psa, který se tam výborně baví nebudu ječet, že ?

scylla napsal(a):
Svazek klíčů je dost nebezpečná zbraň, která bolí a může psovi klidně zranit uši nebo vyrazit oko, takže je docela hloupost něco takového radit. A takový ztracený svazek klíčů je pro takové majitele dobrá škola.... Vy jste tu od toho, abyste psa provedla obdobím dospívání, byla ochránce, rádce, opora, vychovatel, učitel, ne trestač.

Ale no jo, dyť píšu, že psa nemusíte zrovna trefit, jde o ten okamžik, na který nemáte vliv a s pomůckou, cokoliv třeba u nás letí někdy i vodítko lze ten okamžik neprokaučovat a upozornit na sebe upozornit psa na požadavek(pes si zrovna nemusí myslet, když nekouká, že to hodil jeho učitel, vychovatel...a klíče se do vysoké trávy nehází, to mi ještě nějaký záhyb na mozku zbyl.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jo jiskřičky v očích jsou super...když zrovna nespěcháš, nepotřebuješ psa odchytit a ten běhá v dvoumetrových kruzích...počká až se přiblížíš a natáhneš po něm ruku a on uskočí, odběhne...to by mě šlak trefil a nejhorší je, že se musím držet a být za hodnou paničku, přeci na psa, který se tam výborně baví nebudu ječet, že ?

Já jsem tohle nesnášela kolem toho roku. Byl na zabití, a delal to hodně dlouho a dost často, měl mě pěkně na salámu. Jednou to mu bylo asi 9 měsíců, běžel sežrat nějakej hadr s lidským hounem a já ho tam ve městě honila, fakt jsem po něm skákala. Samozřejmě se nedal a nějaký pán se tam pěkně bavil.

Andrýsek3 napsal(a):
Já jsem tohle nesnášela kolem toho roku. Byl na zabití, a delal to hodně dlouho a dost často, měl mě pěkně na salámu. Jednou to mu bylo asi 9 měsíců, běžel sežrat nějakej hadr s lidským hounem a já ho tam ve městě honila, fakt jsem po něm skákala. Samozřejmě se nedal a nějaký pán se tam pěkně bavil.

Erdela to dělala do konce života, najít podpapírák bylo jako jít do cukrárny a následně do parfumerky. Pro ní doslova "ten den je ale supéér, takového štěstí mě potkalo". Pro mě strašný, hrozný, děsivý... .

Jééééé, jak ráda já tohle čtu :-D Náš chlup má 14 měsíců a začíná to taky pěkně rozjíždět, kolikrát je na ranu :-D.

Andrýsek3 napsal(a):
Já jsem tohle nesnášela kolem toho roku. Byl na zabití, a delal to hodně dlouho a dost často, měl mě pěkně na salámu. Jednou to mu bylo asi 9 měsíců, běžel sežrat nějakej hadr s lidským hounem a já ho tam ve městě honila, fakt jsem po něm skákala. Samozřejmě se nedal a nějaký pán se tam pěkně bavil.

Jo...ono je rozdíl dospělej šibal s jiskřičkami v očích...protože ten, když je konec srandy, tak si dá říct...vyřehtanej pubescent je jiná liga...někdy mi některý pesani připadaj, že se snaží vytočit páníka schválně, ale samozřejmě je to jen pocit, nebudeme přeci psy polidšťovat a přisuzovat jim takovéhle zákeřnosti, že?...jsou to přeci naše čisté a upřímné duše a každá zlomyslnost je jim cizí... ..

Jinak my takovéhle eklhafty nepapali, my se v tom jen pěkně vyváleli a v případě afgánskýho chrta to není jenom neštěstí (při představě kolik času strávím koupáním a fénováním psa, který se z velké části skládá s dlouhých chlupů...ale ta potupa, když si člověk vyjde "za dámičku" s načesaným psím frajerem, který se nese jako pravý aristokrat a zpátky by se člověk nejraději vrátil kanálama...o smradu raději nemluvím...

macomb napsal(a):
Jééééé, jak ráda já tohle čtu :-D Náš chlup má 14 měsíců a začíná to taky pěkně rozjíždět, kolikrát je na ranu :-D.

Někdy mě překvapují příspěvky lidí, kteří tvrdí, že puberta takovýmhle způsobem chování-poslušnost psa neovlivňuje...já teda buď mám smůlu na psy nebo to s nima neumím nebo co, ale více či méně jsem si podobným obdobím prošla s každým psem...ten dělal to a ten zas tohle a všichni dohromady zlobili mě moc...ale zase když dospějí, když se jim v kebulkách rozsvítí a pesani začnou fungovat, tak na to člověk vzpomíná s úsměvem a lidem, kteří mají psího puberťáka opravdu popřeje hlavně pevné nervy, protože ví, že někdy je to fakt na tu ránu...a udržet klid a být trpělivý to už je někdy na svatozář...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nemyslím...opravdu funguje dobře...nemusí se házet na psa...stačí třeba metr od ně, aby ho to vytrhlo z jeho činnosti...třeba usilovně něco čuchá...neslyší-nevidí...jsem zásadně protoi fyzickým trestům a řvaní na psy, ale tohle mi nepřijde nic hroznýho...samozřejmě pokud mám psa, který se leká "i vlastního stínu", tak to fakt provozovat nebudu...

Házet po psovi je trest na dálku. Pokud pes klíči (nebo čímkoli jiným) nedostal, bude jeho přirozené reakce, že se půjde podívat, co to přilétlo a na nějaké chrastění se vám totálně vykašle. Pokud se náhodou pes připlete to hodu klíči, může ho to opravdu zranit. Když už chcete házet, tak něčím, co ho nezraní.

Pokud jste nikdy neviděli borderu s hnědým límcem, tak jsme se plížili vesnicí úspěšně...
Náš pes má také zvláštní oblibu v exkrementech, a jelikož miluje vodu, tak pro něj skvělý den pokračuje i poté ve sprše...

scylla napsal(a):
Házet po psovi je trest na dálku. Pokud pes klíči (nebo čímkoli jiným) nedostal, bude jeho přirozené reakce, že se půjde podívat, co to přilétlo a na nějaké chrastění se vám totálně vykašle. Pokud se náhodou pes připlete to hodu klíči, může ho to opravdu zranit. Když už chcete házet, tak něčím, co ho nezraní.

Já to vidím jinak...teď se opravdu nebudu bavit o tom, že psa klíči budu trefovat...to by byl opravdu trest, ale hodit kousek od psa chrastící klíče není trest spíš "vytrhnutí" psa z "jeho činnosti", která je tak zajímavá, že je pes "hluchý"...nevím jaké reakce na toto jsou přirozené...moje zkušenost je taková, že pes se koukne co přilétlo a pak se většinou koukne na mě (takže klasické upoutání pozornosti, obzvlášť psa, který nejde namotivovat klasickými věcmi jako je pamlsek, hračka a když mu začnete zdrhat opačným směrem a doufáte, že mu bude instinkt velet, aby vás následoval a psovi je to buřt..."ať si letí kam chce, já domu trefím i sám")...popř. jakmile přeruší svou činnost a jukne, co se děje, tak je snažší ho oslovit...to samé zachrastění klíčů v ruce...je to "jiný zvuk"...zvláštní je, že vy toto nepoužíváte, ale přesně víte, jak pes na chrastění klíčů reaguje...ale s úspěchem jsem taky používala "vyoperované" pískátko (nebo jak to nazvat) z pískací hračky...taky zvuk, který není na procházce běžný a většinou zaujme...

Jinak já ze zásady, protože jsem lenoch lenivá, nenosím sebou většinou ani klíče, ani pískátko (byť mám obojí vyzkoušeno) ani pamlsky a pod. tak používám, když je nejhůř, opravdu hlasité zahvízdání...účel to plní na jedničku (alespoň u všech mých psů).

Jen jestli si Scylla neplete s jiným trestem a to připevnění svazku klíčů k vodítku a pes je na tom vodítku připnutý, rozjedou se a pokud pes chce člověka táhnout, ten ho těmi klíče mi práskne do zad

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Někdy mě překvapují příspěvky lidí, kteří tvrdí, že puberta takovýmhle způsobem chování-poslušnost psa neovlivňuje...já teda buď mám smůlu na psy nebo to s nima neumím nebo co, ale více či méně jsem si podobným obdobím prošla s každým psem...ten dělal to a ten zas tohle a všichni dohromady zlobili mě moc...ale zase když dospějí, když se jim v kebulkách rozsvítí a pesani začnou fungovat, tak na to člověk vzpomíná s úsměvem a lidem, kteří mají psího puberťáka opravdu popřeje hlavně pevné nervy, protože ví, že někdy je to fakt na tu ránu...a udržet klid a být trpělivý to už je někdy na svatozář...

Já se strašně těším až tohle "super" období přejde a zůstanou jen úsměvné vzpomínky :-D.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já to vidím jinak...teď se opravdu nebudu bavit o tom, že psa klíči budu trefovat...to by byl opravdu trest, ale hodit kousek od psa chrastící klíče není trest spíš "vytrhnutí" psa z "jeho činnosti", která je tak zajímavá, že je pes "hluchý"...nevím jaké reakce na toto jsou přirozené...moje zkušenost je taková, že pes se koukne co přilétlo a pak se většinou koukne na mě (takže klasické upoutání pozornosti, obzvlášť psa, který nejde namotivovat klasickými věcmi jako je pamlsek, hračka a když mu začnete zdrhat opačným směrem a doufáte, že mu bude instinkt velet, aby vás následoval a psovi je to buřt..."ať si letí kam chce, já domu trefím i sám")...popř. jakmile přeruší svou činnost a jukne, co se děje, tak je snažší ho oslovit...to samé zachrastění klíčů v ruce...je to "jiný zvuk"...zvláštní je, že vy toto nepoužíváte, ale přesně víte, jak pes na chrastění klíčů reaguje...ale s úspěchem jsem taky používala "vyoperované" pískátko (nebo jak to nazvat) z pískací hračky...taky zvuk, který není na procházce běžný a většinou zaujme...

Jinak já ze zásady, protože jsem lenoch lenivá, nenosím sebou většinou ani klíče, ani pískátko (byť mám obojí vyzkoušeno) ani pamlsky a pod. tak používám, když je nejhůř, opravdu hlasité zahvízdání...účel to plní na jedničku (alespoň u všech mých psů).

Mnoo. házení čímkoliv pro mě vůbec nepřichází v úvahu. Kdybych chtěla psa trefit, nemám šanci...a chtěla-li bych hodit vedle, stopro trefím oko. . Ač jsem poměrně manuálně zručná, tak házet fakt neumím. Máme spotřebu míčků cca dva na tejden... . Ale s tím pískátkem to zkusím. Už se taky moc těším, že budu na tohle období jen vzpomínat

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jen jestli si Scylla neplete s jiným trestem a to připevnění svazku klíčů k vodítku a pes je na tom vodítku připnutý, rozjedou se a pokud pes chce člověka táhnout, ten ho těmi klíče mi práskne do zad

Ne, to jsem si nespletla, zatím jsem nevěděla, že někdo klíče používá i takové zhovadilosti jako toto. Opravdu se moc divím, jak to vůbec může někoho napadnout něco takového udělat?

Jsem škodolibě ráda, že v tom nejsem sama. Myslím v tom pubertálním období...

Beica napsal(a):
Jsem škodolibě ráda, že v tom nejsem sama. Myslím v tom pubertálním období...

Víte, když takhle ležím se svojí fenou večer v posteli a ona je ke mně přitulená, objímá mě packou, když se na ní juknu, tak ještě většinou dostanu pusu a říkám si "bože ta je naprosto dokonalá" a přestože vlastně nejsem věřící, tak jí defakto vnímám jako dar z nebes, jako (možná) odměnu od vesmíru za to, že jsem v jádru hodná holka...ale vím, že nic není na věky věků, té mojí holce už je osm, máme před sebou ještě (snad) pár let a pak mi nezbyde než hledat jiného anděla strážného v podobě feny...
A když k tomu dojde, tak najednou má doma člověk místo psa, se kterým byl jedno tělo, jedna duše, psí mimčo, které je roztomiloučké, člověk si to snaží užít, protože ví, že než se naděje, tak bude psí štuc dospělák...štěňátko se vás drží...poslouchá, rychle chápe, všechno se naučí strašně rychle, vy si říkáte, že jste narazila na psího génia a že bude poslouchat jedna radost...a pak nadejde to období...já bych to nazvala "bobřík trpělivosti", kdy si pes začne dělat co chce, neslyší, dělá si z nás dobrej den a je na zabití (někteří psi méně, u některých se o vás pokouší infarkt každou prochajdu a někdy taky po návratu domů z práce, protože jste opustili relativně uklizený byt a máte z něho něco, co se podobá kůlničce na dříví...popř. na zahradě se je vaše snaha o imitaci anglického trávníku změněna v tankodrom-můj případ a pod.)...to už se člověk občas neudrží a neustále mladému pubertálnímu psovi vykládá, jak byl jeho předchůdce hodnej pes a on je takový tele zlobivý...a tady přichází ta chvíle si vzpomenout, že i ten dokonalej parťák, který nás opustil, byl kdysi dávno puberťák a zavzpomínat, co se navyváděl alotrií...

lu80 napsal(a):
Mnoo. házení čímkoliv pro mě vůbec nepřichází v úvahu. Kdybych chtěla psa trefit, nemám šanci...a chtěla-li bych hodit vedle, stopro trefím oko. . Ač jsem poměrně manuálně zručná, tak házet fakt neumím. Máme spotřebu míčků cca dva na tejden... . Ale s tím pískátkem to zkusím. Už se taky moc těším, že budu na tohle období jen vzpomínat

..onehdá jsem byla na psí louce s naším papillonem...byla tam i slečna s větším křížencem...onen kříženec a můj pes tak nějak čmuchali kousek od nás vedle sebe a slečna se jala svého psa přivolávat, poté co to několikrát zopakovala, tak pak než jsem se nadála hodila po svém psu větší svazek klíčů, dopadl mezi jejího psa a mého, můj nehnul ani brvou, její se po ní otočil, já pracovala ke kolapsu v představě, jak by asi dopadl můj pes zasáhnout ho slečna svazkem svých klíčů... vysvětlila jsem jí co mohla u mého psa způsobit a odešla jsem...od té doby jsem se s ní naštěstí již nesetkala...

lu80 napsal(a):
Mnoo. házení čímkoliv pro mě vůbec nepřichází v úvahu. Kdybych chtěla psa trefit, nemám šanci...a chtěla-li bych hodit vedle, stopro trefím oko. . Ač jsem poměrně manuálně zručná, tak házet fakt neumím. Máme spotřebu míčků cca dva na tejden... . Ale s tím pískátkem to zkusím. Už se taky moc těším, že budu na tohle období jen vzpomínat

Já v podstatě posílala klice po zemi ala boulingova koule. Tak jsem mela jistotu, že psa netrefim. Klice max dobruslily k němu. :).

Klíčema bych fakt neházela, jednak můžou ublížit a jednak je blbý, když se pak nenajdou. Když už mám jednou za čas pocit, že by neškodilo po tom psovi něčím hodit, vezmu si do kapsy řetízkovej obojek. Házet zásadně vedle psa, a já teda po dvou třech hodech kdysi na začátku používání tohoto triku už jen řetízkem zacinkám a pes jde.
(Ale samozřejmě je to "těžce" proti ultra-pozitivnímu přístupu, kdy se se psem nesmí na vodítku ani cuknout, páč by ho bolel krček, a hodit po něm něco, tak to by se pak přece bál, atd.).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Klíčema bych fakt neházela, jednak můžou ublížit a jednak je blbý, když se pak nenajdou. Když už mám jednou za čas pocit, že by neškodilo po tom psovi něčím hodit, vezmu si do kapsy řetízkovej obojek. Házet zásadně vedle psa, a já teda po dvou třech hodech kdysi na začátku používání tohoto triku už jen řetízkem zacinkám a pes jde.
(Ale samozřejmě je to "těžce" proti ultra-pozitivnímu přístupu, kdy se se psem nesmí na vodítku ani cuknout, páč by ho bolel krček, a hodit po něm něco, tak to by se pak přece bál, atd.).

Moje sestřenka kdysi dávno takhle hodila klíče vedle svýho afgána, který nereagoval na žádný způsob přivolání...zima jak v ruskym filmu, sestřenka vyběhla docela na lehko...na letnou v Praze, prej Aroušek udělá pár sprintů a mastíme dom...no svazek klíčů se rozlétl a ona pak ještě další půlhoďky hledala klíče ve sněhu...měla z toho pěkný nachlazení a z toho vyplývá, že takové házení klíčů je o zdraví, i když s nimi nikoho netrefíme...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No nebojte...osvědčená a vyzkoušená metoda a to jsem vždycky házela vedle psa, ne na něj...pak opravdu stačí zachrastit, u chrta chrastění fungovalo ne teda venku, ale např. když se milostpánovi nechtělo ze zahrady dom, ale ne vždy to funguje na jedničku...u ovčandy nakonec nejvíc pomohlo, že se mnou chodila ven moje kamarádka s vycvičeným ovčounem, řekla bych, že tam bylo to zlepšení poslušnosti skokové už po pár procházkách...

U nás taky fungovalo chrastění, ale pikslou s granulemi.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Moje sestřenka kdysi dávno takhle hodila klíče vedle svýho afgána, který nereagoval na žádný způsob přivolání...zima jak v ruskym filmu, sestřenka vyběhla docela na lehko...na letnou v Praze, prej Aroušek udělá pár sprintů a mastíme dom...no svazek klíčů se rozlétl a ona pak ještě další půlhoďky hledala klíče ve sněhu...měla z toho pěkný nachlazení a z toho vyplývá, že takové házení klíčů je o zdraví, i když s nimi nikoho netrefíme...

Proto mám i na tom blbý řetízku přivázanou žlutou mašli :).